MSPH 20 CO 45/2022-103

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Renaty Hertlové a Mgr. Olgy Lenochové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení, Ph.D. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím, ⟪LB:lb_011⟫ k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částka s příslušenstvím, a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši částka. Žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky na základě své faktury číslo ze dne datum, vystavené z titulu odměny za poskytnutí konzultace ohledně veřejné zakázky. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a popřela, že by jí žalobkyně zmíněné plnění poskytla.

2. Soud I. stupně konstatoval, že žalobkyně vystavila žalované fakturu na částku částka, kterou zanesla do knihy vydaných faktur ze dne datum a vykázala ji v kontrolním hlášení pro daňovou správu; v písemné zprávě zadavatele ze dne datum byla žalovaná označena jako poddodavatel dodavatelů veřejné zakázky č. číslo. Žalobkyní navržení svědci příjmení příjmení (jednatel žalované) a příjmení příjmení (bývalý jednatel žalobkyně) odmítli k věci vypovídat a žádné relevantní skutečnosti soud I. stupně nezjistil ani z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, stížnosti na daňového poradce ze dne datum a anonymizována dvě slova ze dne datum, které měly prokázat obtíže žalobkyně s rekonstrukcí jejího účetnictví. Soud I. stupně zamítl návrh na doplnění dokazování anonymizována dvě slova žalobkyně na žalovanou s poukazem na to, že tento důkaz ze své podstaty k prokázání rozhodných skutečností vést nemůže. Dovodil, že mezi stranami měla být ohledně tvrzených konzultací uzavřena nepojmenovaná smlouva ve smyslu § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), obsahově nejbližší smlouvě o dílo dle § 2586 odst. 1 a násl. o. z. Konstatoval, že důkazní břemeno ohledně dohody účastnic na poskytnutí daného plnění a jeho skutečného poskytnutí, včetně prokázání rozsahu plnění a dohody o ceně, leželo na žalobkyni, která je neunesla. Prokázáno bylo pouze to, že žalobkyně vystavila žalované fakturu na žalovanou částku, kterou zanesla do svého účetnictví a přiznala orgánům daňové správy. Jedná se o důkazy nepřímé, na jejichž základě nelze ani v jejich vzájemné souvislosti uzavřít, že žalobkyně se žalovanou sjednala tvrzené plnění a toto žalované poskytla. Za strany žalobkyně nebyla prokázána existence právního titulu k uplatněnému nároku. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobu zamítl a procesně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) ve specifikaci, popsané v odstavci 10 rozsudku.

3. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Dovozovala, že uplatněný nárok dostatečně prokázala předmětnou fakturou s příslušným kontrolním hlášením. Zdůraznila, že z předmětné částky byla odvedena daň z přidané hodnoty a daň z příjmu právnických osob a při neoprávněnosti nároku by bylo takové jednání žalobkyně nesmyslné. Poukázala dále na to, že probíhá rozsáhlé prověřování orgánů činných v anonymizováno řízení ve věci podezření dlouhodobé majetkové trestné činnosti jméno příjmení, která mohla probíhat i prostřednictvím žalované, a možná zjištění těchto orgánů mohou mít zásadní dopad na rozhodnutí v předmětné věci.

4. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku a zdůraznila, že bylo na žalobkyni, aby řádně tvrdila a prokázala rozhodující skutečnosti, což se však ani po poučení ze strany soudu I. stupně nestalo. Zadávací dokumentace k veřejné zakázky zadavatele právnická osoba, která za jednoho z možných subdodavatelů označila žalovanou, a vystavená faktura, nejsou listiny, které by byly způsobilé prokázat existenci smlouvy uzavřené účastnicemi, poskytnutí sjednaného plnění žalované a výši sjednaného plnění odpovídajícího žalované částce.

5. Podle obsahu odvolání uplatnila žalobkyně odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., včetně předcházejícího řízení, odvolání však opodstatněným neshledal a plně se ztotožnil se závěry soudu I. stupně, na něž lze pro stručnost plně odkázat. Žalobkyně svůj tvrzený nárok neprokázala a ani v konkrétnosti netvrdila, jakou smlouvu, kdy a s jakým předmětem se žalovanou uzavřel, a kdy a jak poskytla žalované tvrzené plnění. Faktura je z hlediska občanskoprávního pouze výzvou k zaplacení, která neprokazuje existenci právního vztahu mezi účastníky ani poskytnutí v ní uvedené plnění a na tom nic nemění, že ji žalobkyně vykázala pro daňové účely ve svém účetnictví (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka). Žalobkyně se zjevně ocitla v důkazní nouzi, neboť její bývalý jednatel a jednatel žalované k věci vypovídat nechtěli. Žalobkyně tak ve věci přes řádné poučení soudu I. stupně podle § 118a odst. l a 3 o. s. ř. neunesla důkazní břemeno ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. ani břemeno tvrzení ve smyslu § 101 odst. l písm. a) o. s. ř. Okolnost, že je proti bývalému jednateli žalobkyně vedeno trestní řízení, je ve vztahu k předmětu tohoto řízení sama o sobě bezvýznamná a žalobkyně ke svému v odvolání opakovanému odkazu na zjištění orgánů činných v trestních řízení ani neuvedla, jaká skutečnost zjištěna v anonymizováno řízení, by měla sloužit jako důkaz v tomto řízení a co konkrétně by jejím prostřednictvím mělo být ve vztahu k jeho předmětu prokázáno. Soud I. stupně proto nepochybil, když dokazování o zjevně nezpůsobilé důkazy nedoplňoval a žalobu pro neunesení důkazního břemene zamítl.

6. Z popsaných důvodů odvolací soud napadený rozsudek, včetně jeho správného nákladového výroku, podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. má procesně úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tuto náhradu představuje odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření a účast na jednání odvolacího soudu dne datum) po částka podle § 7 bodu 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif s paušální náhradou jeho výdajů po částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem částka.

Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o. s. ř. přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.