MSPH 21 CO 287/2022-462

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a Mgr. Lucie Markové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ o částka s příslušenstvím, ⟪LB:lb_007⟫ k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se žaloba zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částka do tří dnů od první moci rozsudku k rukám advokáta žalované.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částka (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částka (výrok II.).

2. Zaplacení žalované částky se žalobkyně domáhala tzv. poddlužnickou žalobou podle § 315 o. s. ř. Žalovaná namítala, že přikázaná pohledávka nikdy neexistovala, a uplatnila také námitku promlčení a započtení.

3. Soud prvního stupně zjistil, že: ⟪LB:lb_001⟫ - Městský soud v Praze rozsudkem pro uznání ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, uložil společnosti právnická osoba, dříve právnická osoba (dále též jen„ povinná“), povinnost zaplatit žalobkyni částka s příslušenstvím sestávající z náhrady škody ve výši částka a ze smluvní pokuty ve výši částka a náklady řízení; ⟪LB:lb_002⟫ - exekučním příkazem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, soudní exekutor JUDr. jméno příjmení, Exekutorský úřad Brno - venkov, pověřený vedením exekuce k vymožení povinnosti povinné podle shora citovaného rozsudku, rozhodl o provedení exekuce přikázáním peněžité pohledávky povinné, kterou má povinná za žalovanou (coby poddlužníkem), vyplývající z právního titulu: náhrady škody způsobené vadami díla v rozsahu subdodavatelské činnosti poddlužníka při realizaci předmětu smlouvy o dílo číslo na dodávku a montáž zařízení úpravy vody uzavřené dne datum mezi oprávněným jako objednatelem a povinným jako zhotovitelem; ⟪LB:lb_003⟫ - mezi žalobkyní a společností právnická osoba byla dne datum uzavřena smlouva o dílo číslo, ⟪LB:lb_004⟫ - dílo nebylo prováděno řádně, některé jeho komponenty nebyly vůbec dodány (v rozsahu částky částka), některé nebyly vhodné k montáži, popř. byly chybně namontovány, a byla tedy nutné jejich výměna, popř. oprava (v rozsahu částky částka); ⟪LB:lb_005⟫ - dne datum vznikla žalovaná, s účinností od datum se všichni zaměstnanci povinné včetně jejího jednatele stali zaměstnanci žalované, po tomto datu povinná po tomto datu prakticky nevyvíjela žádné aktivity mimo fakturaci a písemnou komunikaci a žalovaná fakticky převzala zakázku povinné z předmětné smlouvy o dílo; ⟪LB:lb_006⟫ - dílo, i přes opakované výzvy žalobkyně a poskytnutí dodatečné lhůty do datum, nebylo řádně provedeno, žalobkyně proto odstoupila od smlouvy o dílo; ⟪LB:lb_007⟫ - neprovedením díla vznikla povinné povinnost zaplatit žalobkyni škodu za nedodání některých komponentů, dodání nevhodných komponentů a za vadnou montáž některých komponentů ve výši částka zjištěné znaleckým posudkem, dále škodu tvořenou náklady na znalecký posudek ve výši částka a právní zastoupení žalobkyně před zahájením sporu ve výši částka, tj. částka, a dále smluvní pokutu ve výši 18,25 % ročně (0,05 % denně) ze sjednané ceny díla částka (bez DPH) za prodlení v délce 664 dnů, tj. částka, přičemž k úhradě celkové částky částka byla zavázána exekučním titulem.

4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně má za povinnou jakožto jejím smluvním partnerem pohledávku sestávající z náhrady škody a smluvní pokuty, pravomocně přisouzenou exekučním titulem, který soud v tomto řízení není oprávněn jakkoli přezkoumávat (srov. § 159a o. s. ř.). Podle zjevné dohody mezi povinnou a žalovanou žalovaná převzala nedokončenou zakázku ze smlouvy o dílo a jako smluvní partner povinné se stala jejím hlavním subdodavatelem a bylo tak její povinností zajistit řádné provedení díla jako celku. Žalovaná tedy ve vztahu k povinné odpovídala za komplexní a řádné provedení díla pro žalobkyni včetně odstranění zjištěných vad, a tudíž jí rovněž odpovídá za škodu, k jejíž náhradě byla povinná zavázána exekučním titulem (§ 373 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dále jen „obch. zák.“). Jelikož povinná byla v prodlení s předáním díla žalobkyni po dobu 664 dnů, ve stejném prodlení byla vůči povinné žalovaná, která o sjednání smluvní pokuty mezi povinnou a žalobkyní od samého počátku musela vědět, neboť jejím jednatelem byl předchozí jednatel povinné. Žalovaná proto odpovídá povinné rovněž za škodu, k jejíž náhradě byla povinná zavázána exekučním titulem v částce částka (§ 373 a násl. obch. zák.). K námitkám žalované soud prvního stupně doplnil, že vzhledem k tomu, že nedošlo k řádnému provedení díla a dílo nebylo předáno, nejde o odpovědnost za vady díla, a námitku promlčení i námitku započtení posoudil jako nedůvodné. Žalobě vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkala pochybení při zjišťování skutkového stavu, nesprávné právní posouzení věci, vady řízení i nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Měla za to, že v řízení nebylo prokázáno naplnění předpokladů její odpovědnosti za škodu ani existence subdodavatelského vztahu mezi ní a povinnou. Namítala, že soud prvního stupně se v řízení zabýval nárokem žalobkyně proti povinné, nikoli však nárokem povinné proti žalované a zdůraznila přitom, že povinná u ní žádné nároky nikdy neuplatnila. Také měla za to, že soud prvního stupně nesprávně posoudil i pohledávku žalobkyně za povinnou a že žalobní nárok nemá oporu v žalobních tvrzeních. Odstoupila-li žalobkyně od smlouvy o dílo uzavřené s povinnou, mezi nimi jde o vypořádání nároků z bezdůvodného obohacení získaného z právního důvodu, který odpadl. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil.

6. Žalobkyně považovala napadený rozsudek za věcně správný a navrhla jeho potvrzení.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

8. Jelikož právní poměry účastníků vznikly před datum, práva a povinnosti z nich vzniklé se řídí dosavadními právními předpisy (srov. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

9. Podle konstantní judikatury přikázáním tzv. jiné peněžité pohledávky vzniká oprávněnému k postižené pohledávce povinného za jeho dlužníkem (poddlužníkem) tzv. úkojné právo, a to až do výše vymáhané pohledávky s příslušenstvím. Jestliže poddlužník nevyplatí oprávněnému řádně a včas splatnou pohledávku, je oprávněný zákonem zmocněn vlastním jménem tuto pohledávku vymáhat. Tzv. úkojné právo má svůj základ v procesním právu a jeho smysl spočívá v tom, že poskytuje oprávněnému formálněprávní aktivní legitimaci k tomu, aby se domohl (za účelem uspokojení své vymáhané pohledávky) vlastním jménem na dlužníku povinného (poddlužníku) vyplacení přikázané pohledávky (zejména prostřednictvím tzv. poddlužnické žaloby nebo výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 315 o. s. ř.), kdyby mu dlužník povinného (poddlužník) nevyplatil odpovídající plnění dobrovolně. Z titulu tohoto tzv. úkojného práva oprávněného je poddlužník povinen vyplatit oprávněnému přikázanou pohledávku, jen jestliže by měl podle práva takovou povinnost vůči povinnému v okamžiku, kdy mu bylo doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, či ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

10. V projednávané věci je žaloba založena na tvrzení, že mezi žalobkyní a povinnou společností právnická osoba byla uzavřena smlouva o dílo, že povinná své závazky ze smlouvy nesplnila, že žalobkyně od smlouvy odstoupila, že v důsledku toho jí vznikl nárok na zaplacení náhrady škody ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka, které jí byly přiznány exekučním titulem, a že povinné vůči žalované náleží stejné nároky, neboť tuto situaci způsobila povinné žalovaná jako její subdodavatel a žalovaná tak odpovídá za škodu jako poddlužník. Totožnou argumentaci pak převzal soud prvního stupně do odůvodnění svého rozsudku, odvolací soud ji však nepovažuje za správnou. Na jednání dne datum upozornil žalobkyni na svůj odlišný právní názor, žalobkyně však na své argumentaci setrvala.

11. V exekučním příkazu, kterým bylo rozhodnuto o přikázání pohledávky, je pohledávka popsána jako pohledávka, kterou má povinná za žalovanou,„ vyplývající z právního titulu: náhrady škody způsobené vadami díla v rozsahu subdodavatelské činnosti poddlužníka při realizaci předmětu smlouvy o dílo číslo na dodávku a montáž zařízení úpravy vody uzavřené dne datum mezi oprávněným jako objednatelem a povinným jako zhotovitelem“.

12. Má-li se jednat o náhradu škody, je třeba, aby byly současně naplněny tři předpoklady: porušení právní povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost. Z žalobních tvrzení (ani z jejich doplnění) přitom nevyplývá, jakou konkrétní povinnost měla žalovaná ve vztahu k povinné porušit, ani ke kterému datu měla žalované vzniknout škoda. Je zjevné, že žalobkyně odvozuje odpovědnost žalované za škodu toliko z toho, že žalovaná měla být subdodavatelem povinné, a vznik škody pak odvozuje z toho, že povinné byla uložena povinnost k úhradě částky částka exekučním titulem.

13. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, uveřejněném pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dokud dlužník nezaplatil dlužnou částku svému věřiteli, nemůže úspěšně uplatnit nárok na její náhradu z titulu odpovědnosti třetí osoby za škodu, neboť škoda mu zatím nevznikla; samotná existence pohledávky věřitele vůči dlužníku ani soudní rozhodnutí o povinnosti dlužníka zaplatit dluh není totiž skutečnou škodou ani ušlým ziskem.

14. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že nezaplatila-li povinná společnost žalobkyni dlužnou částku částka, byť jí taková povinnost byla uložena soudním rozhodnutím, škoda jí nevznikla, a nemůže proto po žalované požadovat náhradu škody a žalovaná tedy není její dlužníkem. V důsledku toho nemůže po žalované požadovat náhradu škody ani žalobkyně poddlužnickou žalobou podle § 315 o. s. ř. Už jen z žalobních tvrzení je tedy zřejmé, že žalobě nemůže být vyhověno, aniž by bylo třeba se zabývat naplněním dalších předpokladů odpovědnosti za škodu.

15. Nadto nelze přehlédnout, že částka částka přiznaná exekučním titulem je tvořena mimo jiné i smluvní pokutou ve výši částka Smluvní pokuta by ale ani nemohla být považována za škodu, která povinné vznikla v příčinné souvislosti s jednáním žalované, neboť právním důvodem jejího vzniku je skutečnost, že se povinná k její úhradě zavázala ve smlouvě o dílo uzavřené s žalobkyní.

16. Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že přikázaná pohledávka neexistovala, a žalobě tudíž nelze vyhovět. Z tohoto důvodu odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (§ 220 o. s. ř.).

17. O náhradě nákladů řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1, 2 § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady činí částka a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání částka, z odměny advokáta žalované za 18 úkonů právní služby po částka (převzetí a příprava zastoupení, sepis odporu, vyjádření z datum, z datum, z datum, ze datum a sepis odvolání, účast na jednání dne datum, datum, datum, datum, 26. 6. 209, datum, datum, datum, datum, datum a datum, z paušálních náhrad hotových výdajů po částka připadajících na tyto úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/ g/, § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a 21 % DPH ve výši částka.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.