MSPH 21 CO 316/2021-140

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a Mgr. Lucie Markové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená advokátkou JUDr. Ing. jméno příjmení příjmení sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o určení vlastnictví, ⟪LB:lb_006⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky JUDr. Ing. jméno příjmení příjmení.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky JUDr. Ing. jméno příjmení příjmení.

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem výrokem I. zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. číslo o výměře anonymizováno m², v obci hlavní město Praha, v katastrální uzemí (dále jen„ pozemek“), a výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částka k rukám její právní zástupkyně.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení vlastnického práva ke shora uvedenému pozemku s tvrzením, že od roku rok je výlučným vlastníkem pozemku parc. číslo rodinného domu adresa, který se nachází na tomto pozemku, a pozemku parc. číslo v k.ú. část obce, a to na základě kupní smlouvy, kterou uzavřel s manžely příjmení jako prodávajícími, kteří ho ujistili, že na anonymizováno neváznou žádná další práva či jiná omezení a že k nim nabývá i všechny součásti a příslušenství, včetně oplocení do ulic ulice a ulice, že po uzavření kupní smlouvy chtěl obnovit staré oplocení a přitom zjistil, že uvedený pozemek je ve vlastnictví žalované, že na základě podnětu k přezkumu zjistil, že v roce rok došlo k rozdělení pozemků bývalých vlastníků – manželů příjmení, přičemž několik oddělených dílů původního pozemku, včetně inkriminovaného pozemku, bylo postoupeno do veřejného statku, že zřejmě nedopatřením došlo k zaplocení tohoto pozemku, že tak od roku rok je tento pozemek za plotem rodinného domu, o čemž vlastníci nemovitosti až do roku rok nevěděli a pozemek užívali tak jako by byl nedílnou součástí jejich vlastnictví, že žalovaná o svém vlastnictví k pozemku nevěděla, informace získala až od žalobce, o pozemek se nikdy řádně nestarala, vlastnictví žádným způsobem neuplatňovala ani o něj po celou dobu neprojevila zájem.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila, že pozemek vznikl rozdělením původního pozemku č. kat. číslo na pozemky číslo které byly zapsány do veřejného statku Ing. jméno příjmení a jméno příjmení smlouva, na základě které žalobce nabyl shora uvedené nemovitosti od manželů příjmení ze dne datum, obsahuje přesnou výměru nabytých pozemků v souladu s jejich výměrou uvedenou v katastru nemovitostí. K těmto pozemkům je pozemek připlocen. Žalobce tedy nedisponuje nabývacím titulem k tomuto pozemku. K vydržení vlastnického práva tohoto pozemku žalobcem proto nemohlo dojít.

4. Z hlediska skutkového stavu vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že v katastru nemovitostí je jako vlastník pozemku zapsána žalovaná. Pozemek, který je samostatně vymezen, sousedí s pozemkem parc. číslo tvoří linii s přilehlou ulicí, je zaplocený. Jedná se o pozemek, který původní vlastníci postoupili do veřejného statku (č. kat. číslo v k.ú. část obce). příjmení nemovitostí – pozemku parc. číslo o výměře anonymizováno m² (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba adresa, a pozemku parc. číslo o výměře 351 m² (zahrada) v k.ú. část obce, zapsaných u anonymizována dvě slova pro anonymizováno část Prahy na list vlastnictví, je žalobce na základě kupní smlouvy uzavřené dne datum s manžely příjmení jako prodávajícími, kteří se stali vlastníky těchto nemovitosti na základě kupní smlouvy uzavřené dne datum s jméno příjmení a jméno příjmení. K nemovitostem bylo zřízeno věcné břemeno užívání pro jméno příjmení, která bydlí v prvním patře domu od roku rok a její manžel byl synem stavitele domu. Ta ve své výpovědi uvedla, že plot a zeleň jsou stále stejné,„ stále se to obhospodařovalo a zůstalo to tak, jak to starý pán postavil“.

5. Po právní stránce dospěl soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 3066 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen od„ o.z.“) a § číslo odst. 1, § číslo odst. 1, § číslo odst. 2, § 1095 a § 1096 odst. 1, 2 o.z. k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce dovozoval oprávněnost žalobního nároku z institutu mimořádného vydržení, když vycházel z toho, že faktické užívání pozemků je stále stejné a neměnné od roku rok. Započítal si tak držbu pozemku svých předchůdců. Soud prvního stupně dovodil, že pokud došlo k vydržení pozemku, vydržitelem není žalobce, ale některý z předchozích vlastníků nemovitostí. S odkazem na soudní judikaturu (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka a spisová značka) akcentoval, že sporný pozemek nebyl na žalobce převeden – nebyl označen ve smlouvě a že za situace, kdy žalobce nabyl vlastnické právo mimo jiné k sousedícímu pozemku parc. číslo v k.ú. část obce, nemůže si žalobce při uplatnění vydržení tohoto pozemku započítat dobu, po kterou jej měl v držbě jeho právní předchůdce, pokud již ten pozemek vydržel. Žalobce se tak nemohl stát vlastníkem pozemku, když jej drží od roku rok a dosud neuplynula vydržecí doba.

6. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v řízení úspěšné žalované právo na jejich náhradu sestávající z paušální náhrady hotových výdajů za 4 úkony právní služby po částka podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů jejího právního zastoupení advokátkou s tím, že se nejedná o náklady účelně vynaložené s odkazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1180/2010, I. ÚS 195/2011.

7. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci.

8. Žalobce vytkl soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci. Argumentoval tím, že posouzení věci bylo formální a nepřípadné vzhledem k délce vlastní doby u mimořádného vydržení, když pozemek byl připlocen k převedenému pozemku od roku rok. Oba judikáty aplikované soudem prvního stupně se netýkají případů mimořádného vydržení. Akcentoval, že jeho právní předchůdci se o pozemek starali po celou dobu v domnění, že s ním nakládají a pečují o něj v dobré víře jako vlastníci, přičemž sám institut mimořádného vydržení předpokládá přeměnu takového faktického stavu na stav právní. Podle žalobce není na místě argumentace soudu, že sporný pozemek nebyl výslovně uveden v převodech/smlouvách. V této souvislosti odkázal na důvodovou zprávu a komentář k novému občanskému zákoníku s argumentací, že pozemek byl držen v dobré víře jeho právními předchůdci od roku rok, aniž by jeho vlastník o něj projevil zájem a péči či jinou jakoukoliv aktivitu. Úvaha soudu, že nelze započíst do doby vydržení dobu držby jeho předchůdců, nemá u mimořádného vydržení oporu v zákoně. Je pouze opřena o dosavadní judikaturu, která však nepochybně sleduje jen úpravu řádného vydržení a její uplatňování bez opory v zákoně je v případech mimořádného vydržení trvajícího desítky let v neprospěch tohoto institutu, resp. zcela odporuje, jak záměru zákonodárce, tak i popsané skutkové stránce a jejímu reálnému řešení. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že jeho žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhoví.

9. Odvolání žalované směřovalo proti výroku o nákladech řízení. Žalovaná nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzované věci jí vynaložené náklady za právní zastoupení nebyly účelné, byť si je vědoma uvedené judikatury Ústavního soudu, která kategoricky nevylučuje přiznání práva na náhradu nákladů řízení za právní zastoupení u veřejnoprávních korporací za situace, kdy za zcela výjimečných okolností mají povahu účelného uplatňování či bránění práva. Žalovaná akcentovala, že odbor hospodaření s majetkem, pod který spadá celá majetková oblast, disponuje pouze pěti právníky, kteří mají jinou náplň práce, jako např. přípravu smluvních dokumentů o mimosoudním řešení sporných majetkových otázek. Posuzovaná věc není jednoduchým soudním sporem a navíc se jedná o právní problematiku upravenou novým občanským zákoníkem, dosud nepříliš hojně judikovanou. Odkázala na několik rozhodnutí Městského soudu v Praze, ve kterých byly její náklady právního zastoupení v obdobných sporech shledány jako účelně vynaložené.

10. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce shrnula, že v kupní smlouvě byla přesná specifikace převáděných pozemků dle údajů v katastru nemovitostí, že platil princip intabulace a zásada materiální pravdy, že hranice převáděných pozemků nejsou nějakým způsobem komplikované a již z pouhého nahlédnutí do katastru nemovitostí je zřetelné a seznatelné, že pruh pozemku naléhající na uliční linii není součásti pozemku parc. číslo v k.ú část obce, ale je pozemkem samostatným. Poznamenala, že nemovitosti žalobce nabyl za částku částka, že na nich vázlo zástavní právo ve výši částka a že při běžné míře opatrnosti by žalobce skutečnost, že připlocený pozemek není součástí převodu v kupní smlouvě, musel zjistit. Navíc žalobce vzápětí po uzavření kupní smlouvy podal dne datum podnět k přezkumu situace ohledně sporného pozemku. Žalovaná sice sporovala dobrou víru a poctivý úmysl rodiny příjmení, nicméně pokud by byli v dobré víře, pak by pozemek museli vydržet sami. Mimořádné vydržení tohoto pozemku by muselo nastat ke dni datum s ohledem na ustanovení § 1095 a § 3066 o.z.; tedy v době, kde sousední pozemek patřil manželům příjmení, a stal by se tak jejich vlastnictvím. Na uvedeném by se nic nezměnilo ani v případě, že by manželům příjmení byl prokázán nepoctivý úmysl. Navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správného.

11. Odvolací soud při odvolacím jednání dne datum poskytl žalobci poučení podle § 118 a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnil skutková tvrzení o tom, kdo konkrétně držel pozemek a od kdy do kdy a za jakých okolností tak, aby bylo možné posoudit otázku mimořádného vydržení vlastnického práva žalobce k uvedenému pozemku, a k doplněným skutkovým tvrzením označil důkazy, a současně poskytl oběma účastníkům lhůtu za účelem mimosoudního jednání v této věci.

12. Žalobce v podání ze dne datum uvedl, že k uzavření mimosoudní dohody mezi účastníky nedošlo s ohledem na diametrálně odlišné představy o hodnotě sporného pozemku. Své odvolání doplnil o následující tvrzení a důkazy, z nichž dovozuje nerušenou a poctivou držbu pozemku jeho právními předchůdci od roku rok, kdy došlo k jeho připlocení k nemovitostem. K výstavbě domu adresa na pozemku parc. číslo v k.ú. část obce, který je nyní součásti pozemku parc. číslo v k.ú. část obce, došlo v průběhu roku rok. Jeho užívání bylo povoleno na základě rozhodnutí stát. instituce ze dne datum, jímž bylo ing. jméno příjmení uloženo provést výstavbu chodníku do konce dubna rok. K výstavbě chodníku a oplocení došlo ve stanoveném termínu tak, že chodník v souvislé šířce kopíroval ulici anonymizováno a neústil do sousedních nemovitostí, zejména domu adresa. Od roku rok do současnosti se stav umístění oplocení nemovitostí nezměnil; tento respektovali všichni jeho právní předchůdci. Žalovaná se jako vlastník pozemku nechovala. Na připlocení tohoto pozemku žalovanou upozornil žalobce dne datum. Žalobce dále předložil soudu přehled geneze vlastnictví nemovitostí a k tomu doložil související nabývací tituly, níže uvedené.

13. Odvolací soud přezkoumal k odvolání obou účastníků rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a poté kdy dokazování doplnil podle § 213 odst. 4 o.s.ř. (rozhodnutím stát. instituce z datum rozhodnutí, číslo jednací číslo, ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, situačním plánem se zvýrazněním připlocené části pozemku, dopisem žalobce žalované z datum, odevzdací listinou z datum, rozhodnutím státního notářství pro část Prahy datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 z datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem z datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, notářským zápisem Mgr. jméno příjmení z datum, sp. zn. NZ číslo, kupní smlouvou z datum, kupní smlouvou a smlouvou o zřízení služebnosti z datum a kupní smlouvou z datum) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné. Odvolání žalované proti výroku o výši nákladů řízení však shledal důvodným.

14. Soud prvního stupně učinil v základu správná skutková zjištění o tom, že pozemek je ve vlastnictví žalované, samostatně vymezený v katastru nemovitostí a sousedící bezprostředně s pozemkem parc. číslo který je ve vlastnictví žalobce od roku rok spolu s dalšími souvisejícími nemovitostmi, že pozemek, dříve označený č. kat. číslo zahrada v k.ú. část obce, byl původními vlastníky – manžely příjmení postoupen do veřejného statku anonymizováno obec a nachází se za oplocením vybudovaným původními vlastníky nemovitostí. Z těchto skutkových zjištění také odvolací soud vycházel. Pro posouzení věcné správnosti napadeného rozsudku nicméně odvolací soud shledal, že je nezbytné učinit zjištění ještě o dalších rozhodných skutečnostech, které žalobce uvedl k výzvě odvolacího soudu po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. s označením listinných důkazů, jimiž odvolací soud doplnil dokazování.

15. Z výše uvedených listin odvolací soud čerpal následující skutková zjištění. Manželé příjmení jméno příjmení a jméno příjmení postoupili do veřejného statku v roce rok část pozemkové parcely č. kat. číslo role a č. kat. číslo zahrady v část obce a celou anonymizována dvě slova č. kat. číslo zahrada v část obce na územní celek (anonymizováno obec), která je označena v „ polohopisném plánu“ z roku rok oranžovou barvou. K výstavbě rodinného domu adresa na pozemku č. kat. číslo v k.ú. část obce došlo na základě povolení stát. instituce ze dne datum. Povolení k užívání tohoto domu bylo vydáno stát. instituce dne datum. V něm bylo Ing. jméno příjmení uloženo provést výstavbu chodníku u tohoto domu do konce dubna rok. Spolu s chodníkem došlo k výstavbě oplocení nemovitostí do konce roku rok. Od roku rok do současnosti se stav umístění oplocení nemovitostí nezměnil. Původními spoluvlastníky uvedených nemovitostí v k.ú. část obce byli Ing. jméno příjmení a jméno příjmení, před žalobcem byly spoluvlastníky nemovitostí manželé příjmení, a to na základě kupní smlouvy z datum (podíl na anonymizováno o rozsahu číslo) a datum (podíl na anonymizováno o rozsahu číslo).

16. Vzhledem k tomu, že žalobce nabyl nemovitosti popsané v bodu 4 odůvodnění tohoto rozsudku na základě kupní smlouvy uzavřené s manžely příjmení dne datum, nemohl k pozemku, který sousedí s pozemkem parc. číslo v k.ú. část obce, nabýt vlastnické právo na základě řádného vydržení již jen z toho důvodu, že nesplnil požadavek délky vydržecí doby (§ 1091 odst. 2 o.z.). Proto přicházelo v úvahu jen mimořádné vydržení tohoto pozemku jako způsob nabytí vlastnického práva žalobce k tomuto pozemku, čímž ostatně žalobce ve svůj prospěch také argumentoval s tím, že ke své držbě započítával dobu držby svých předchůdců s tvrzením, že tito pozemek drželi v dobré víře.

17. Spornou otázkou tedy bylo, zda pro účely mimořádného vydržení mohl žalobce ke své držbě započíst dobu držby předchozích vlastníků nemovitostí, pokud tito již nemovitost sami nevydrželi.

18. Soud prvního stupně při posuzování této otázky vycházel ze soudní judikatury vztahující se k úpravě řádného vydržení vlastnického práva k nemovitosti. Proti tomu však žalobce zásadně brojil v odvolání.

19. Mimořádné vydržení je upraveno v § 1095 o.z. K mimořádnému vydržení podle § 1095 o.z. zákon vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby (20 let - § 1095 o.z. ve spojení s § 1091 odst. 2 o.z.), a aby nebyl držiteli prokázán„ nepoctivý úmysl“. Důkazní břemeno v tomto ohledu leží na protistraně držitele, který se mimořádného vydržení dovolává.

20. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka se zabýval otázkou vydržecí doby potřebné k mimořádnému vydržení a zápočtem vydržecí doby předchůdce a dospěl k závěru, že držiteli, který se dovolává mimořádného vydržení, se započte vydržecí doba předchůdce, který držel věc„ nikoliv v nepoctivém úmyslu“, jen pokud sám nesplnil podmínky vydržení, a nestal se tak vlastníkem věci.

21. Podle § 3066 o.z. do doby stanovené v § číslo se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

22. Z § 3066 o.z. vyplývá, že vlastnické právo k věci nabude mimořádným vydržením držitel, který měl před datum věc po stanovenou dobu v držbě„ nikoliv v nepoctivém úmyslu“, a to i se započtením stejně kvalifikované držby jeho předchůdce, pokud ovšem ten sám již vlastnické právo vydržením nenabyl. K započtení je způsobilá i doba držby před datum.

23. V poměrech dané věci z výše předestřených judikatorních závěrů a zákonného ustanovení § 3066 o.z. vyplývá, že poslední předchůdci žalobce – manželé příjmení – mohli sami pozemek držet, a to bez ohledu na to, zda jej drželi„ nikoliv v nepoctivém úmyslu“, teprve od roku rok, a to ještě pouze podíl na těchto anonymizováno v rozsahu číslo, zbývající podíl na anonymizováno nabyli až na základě kupní smlouvy z datum, takže i se započtením doby jejich držby pozemku nemohl žalobce splnit základní podmínku mimořádného vydržení, tj. uplynutí vydržecí doby 20 let.

24. Za situace, kdy vydržecí doba u mimořádného vydržení nemovitosti podle § 3066 o.z. skončí nejdříve k datum, bylo by možné provést zápočet do vydržecí doby včetně držby právních předchůdců od datum. Protože inkriminovaný pozemek byl postoupen do veřejného statku anonymizováno obec již v roce rok a z dokazování vyplynulo, že k jeho připlocení k sousednímu pozemku (nyní pozemek parc. číslo) došlo nejpozději v roce rok, přičemž tento stav jeho užívání se od té doby do současnosti nezměnil; všichni předchozí vlastníci nemovitosti, a to včetně oploceného pozemku, užívali stejným způsobem (viz výpověď svědkyně jméno příjmení), je zřejmé, že vydržecí dobu 20 let se započtením držby svých předchůdců by splňovali manželé příjmení, kteří připlocený pozemek užívali i ke dni datum, a to bez ohledu na to, zda splňovali druhou podmínku mimořádného vydržení - nedostatek nepoctivého úmyslu držitele (ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu).

25. To znamená, že v případě, že by jim nebo jejich předchůdcům nebyl prokázán nedostatek nepoctivého úmyslu, splnili by obě podmínky mimořádného vydržení vlastnického práva k tomuto pozemku a stali se jeho vlastníky. V opačném případě, tj. pokud by jim jako držitelům pozemku, byl prokázán nepoctivý úmysl, pak by došlo k přerušení běhu jejich vydržecí doby, a žalobce by si tak již nemohl započíst vydržecí dobu předchozích vlastníků nemovitostí před manžely příjmení.

26. Lze tak uzavřít, že s ohledem na shora uvedené nebylo možné, aby si žalobce do vydržecí doby započetl vydržecí dobu svých předchůdců (k tomu srovnej bod 20 odůvodnění tohoto rozsudku). Žalobce se tak nemohl stát vlastníkem daného pozemku, protože nesplnil zákonné podmínky pro jeho mimořádné vydržení ve smyslu § 1095 o.z.

27. Odvolací soud tedy shledal rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé jako věcně správný, a proto jej ve výroku I. potvrdil podle § 219 o.s.ř.

28. O nákladech řízení soud prvního stupně správně rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., nesprávně však určil jejich výši. Odvolací soud se totiž neztotožňuje s jeho závěrem, že náklady za právní zastoupení žalované byly v tomto posuzovaném případě vynaloženy neúčelně.

29. Ústavní soud v nálezech sp. zn. II. ÚS 376/12, sp. zn. III. ÚS 2984/09 řešil účelnost nákladů řízení vynaložených na právní zastoupení statutárních měst, u nichž lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení, aby mohla kvalifikovaně hájit své práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Tento závěr však nelze aplikovat paušálně bez ohledu na předmět řízení. Ústavní soud ve své judikatuře k otázce náhrady nákladů řízení mimo jiné také uvedl, že náklady, spojené se zastoupením advokátem zpravidla budou odpovídat účelně vynaloženým nákladům ve smyslu § 142 odst. l o. s. ř. (rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 988/12), že prostřednictvím termínu„ účelně vynaložené náklady“ nelze diskriminačně vymezovat kategorii osob, která by z hlediska právního zastoupení, právo na něž vyplývá z čl. 37 odst. 2 a 3 LZPS, měla odlišné postavení a sankcionovat ji nepřiznáním náhrady odměny advokáta (rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 3819/13), a že z principu rovnosti účastníků občanskoprávního řízení vyplývá, že i veřejnoprávní korporace disponující právníky v zaměstnaneckém poměru se může nechat zastoupit advokátem a nelze bez dalšího dovozovat, že nemá nárok na náhradu takto vynaložených nákladů (rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 692/10). Z obsáhlé judikatury Ústavního soudu k otázce náhrady nákladů řízení se podává, že určující pro nárok na náhradu odměny advokáta je hledisko účelnosti na podkladě rozlišení, zda je zastoupení advokátem využitím ústavně zaručeného práva na právní pomoc či jeho zneužitím na úkor protistrany. Rozhodnutí o odepření náhrady nákladů na právní pomoc veřejnoprávní korporaci z hlediska jejich ne/účelnosti tak musí reflektovat povahu a okolnosti sporu, neboť činnost zaměstnanců žalované s právnickým vzděláním je zaměřena především na oblast jejího působení ve veřejnoprávní sféře v rámci její přenesené (správní) působnosti, případně na běžnou agendu její samostatné působnosti (např. v oblasti majetkové uzavírání nájemních a jiných smluv, vybírání nájemného z bytů a nebytových prostor apod.).

30. Odvolací soud po zhodnocení skutkových okolností dané věci a jejich právního posouzení dospěl k závěru, že uvedený soudní spor svou povahou nelze podřadit pod běžné činnosti žalované, konkrétně odboru hospodaření s majetkem, a to také z toho důvodu, že nárok na určení vlastnického práva byl žalobcem uplatněn z titulu tzv. mimořádného vydržení, což je nový institut, jenž přinesl do našeho právního řádu občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014, který navíc minimálně v době rozhodnutí soudu prvního stupně nebyl v otázce započtení doby držby předchůdce, který již splnil podmínky mimořádného vydržení, ve prospěch jeho nástupce, judikatorně řešen tak, aby jednoznačně umožnil právní posouzení skutkových okolností podle obdobně řešených případů pomocí ustálené soudní judikatury. Lze tak shrnout, že skutková i právní povaha tohoto sporu se vymyká z běžné činnosti žalované a vyžaduje znalosti a zkušenosti, které nelze očekávat od zaměstnanců žalované v rámci jejich běžné pracovní činnosti. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že v posuzovaném případě lze náklady žalované za její právní zastoupení advokátkou považovat za účelně vynaložené.

31. Proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, ohledně jejich výše, změnil postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.; co do platební povinnosti, lhůty k plnění a platebního místa byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení shledán jako věcně správný.

32. Náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně žalované tak sestává z 3,5 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření žalované k žalobě, ústní jednání dne datum, 1/2 úkonu za účast na jednání dne datum, při němž došlo k publikaci rozsudku) po částka podle § 7, § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhrady hotových výdajů po částka připadající na tyto úkony právní služby podle § 13 advokátního tarifu a náhrady 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši částka podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem zaokrouhleně částka obec a lhůta k plnění této náhrady byly stanoveny v souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

33. O náhradě nákladů řízení odvolacího rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Protože žalovaná byla v odvolacím řízení rovněž úspěšná, uložil odvolací soud žalobci nahradit žalované také náklady odvolacího řízení. Tyto sestávají ze 3 úkonů právní služby (odvolání žalované a vyjádření k odvolání žalobce, účast u odvolacího jednání dne datum a datum) po částka podle § 7, § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 odst. 1 písm. k), d) a g) advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů po částka připadající na tyto úkony právní služby podle § 13 advokátního tarifu a náhrady 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši částka podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem zaokrouhleně částka obec a lhůta k plnění této náhrady byly stanoveny v souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.