MSPH 21 CO 395/2021-197

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a Mgr. Lucie Markové anonymizováno věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ za kterou jedná anonymizováno 7 slov ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím, ⟪LB:lb_007⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se anonymizováno výrocích IV. a V. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky částka (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení anonymizováno výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do datum (výrok II.), zamítl žalobu v části, aby žalovaná zaplatila žalobci částka se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení (výrok III.) a aby zaplatila žalobci částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení (výrok IV.), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částka (výrok V.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody anonymizováno výši částka a nemajetkové újmy anonymizováno výši částka, jež mu měla být způsobena nezákonným trestním stíháním. Žalovaná zaplatila žalobci na náhradě škody částka za náklady právního zastoupení, za nemajetkovou újmu mu poskytla zadostiučinění anonymizováno formě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy.

3. Soud prvního stupně zjistil, že dne datum JUDr. jméno příjmení, místopředseda Krajského soudu v obec, podal na žalobce anonymizována dvě slova, že pohrdal anonymizováno při neveřejném vazebním zasedání dne datum, kam vstoupil jako veřejnost, a dále dne datum, když chtěl působit jako obecný zmocněnec účastníka, ačkoli bylo pravomocně rozhodnuto, že jeho anonymizováno je nepřípustné. Dne datum byla věc odložena, na pokyn státní zástupkyně bylo dne datum zahájeno anonymizováno stíhání žalobce anonymizováno výše uvedené jednání. Usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce převzal dne datum. Dne datum byl podán návrh na obžalobu, která byla dne datum doručena Městskému soudu v obec. Dne datum a dne datum se konala hlavní líčení, přičemž při hlavním líčení dne datum byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť označené skutky nejsou trestným činem. Zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne datum. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobce rušil obě dvě jednání, avšak nikoli tak závažným způsobem, na základě pokynu byl vyveden z jednací síně, pokynům justiční stráže se podvolil.

4. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny předpoklady anonymizováno vznik odpovědnosti žalované z titulu nezákonného rozhodnutí, kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání (§ 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“). Poté posuzoval jednotlivé žalobcem uplatněné nároky.

5. Nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy v penězích soud prvního stupně neshledal důvodným. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dovodil, že vznik nemajetkové újmy se v těchto případech nepresumuje, ale je třeba, aby její vznik a intenzitu žalobce prokázal, což se nestalo. Přihlédl k tomu, že žalobce byl stíhán krátce, po dobu 7 měsíců, že byl stíhán anonymizována čtyři slova podle § 336 písm. a) trestního zákoníku, za který hrozí trest odnětí svobody až dvě léta a se kterým se nepojí vysoké společenské odsouzení, že žalobce měl zkušenost s trestním stíháním, neboť již byl v minulosti pravomocně odsouzen i nezákonně stíhán, a že újma, která žalobci vznikla, je toliko taková, jaká je spojena s každým nezákonným trestním stíháním (poškození cti, vážnosti, důstojnosti, pocity úzkosti, obavy z výsledku trestního stíhání, nespavost a nevrlost). anonymizováno stíhání nepovažoval za účelové, naopak zdůraznil, že žalobce se jednání, které mu bylo kladeno za vinu, dopustil, a že jde o jednání společensky neakceptovatelné. Jelikož žalobce neuvedl žádný srovnatelný případ, soud prvního stupně provedl srovnání s věcmi vedenými u Městského soudu v Praze pod sp. zn. spisová značka a spisová značka, vzal rovněž v úvahu i předchozí věci žalobce vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. spisová značka a spisová značka, v nichž se domáhal odškodnění a v nichž mu byla poskytnuta satisfakce anonymizováno formě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvy, a uzavřel, že (morální) satisfakce, kterou mu žalovaná poskytla, je dostačující, a že poskytnutí peněžitého zadostiučinění by bylo v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Nárok žalobce proto zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř.

6. Proti výroku IV. tohoto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Vytýkal soudu prvního stupně, že nevzal v úvahu, že anonymizováno stíhání bylo zahájeno z podnětu místopředsedy Krajského soudu v obec, který se v něm ze své pozice i nadále angažoval, a že nesprávně zhodnotil skutečnost, že žalobce byl nezákonně stíhán již potřetí. Vyjádřil rovněž přesvědčení, že je namístě přehodnotit dosavadní přístup judikatury, která je založena na tom, že v případě nepřiměřeně dlouhého řízení se nemajetková újma presumuje, zatímco v případě nezákonného trestního stíhání je třeba ji prokázat, ačkoli oba typy újmy jsou v zásadě podobné. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil.

7. Žalovaná považovala napadený rozsudek za věcně správný a navrhla jeho potvrzení.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Do jednací síně k odvolacímu jednání se žalobce dostavil v doprovodu právního zástupce a neztotožněné ženy, která měla zapnutý mobilní telefon připevněný ke stativu a již při vstupu do jednací síně na něj nahrávala. Poté, co byla požádána, aby mobilní telefon vypnula, žalobce soudu oznámil, že nic vypínat nebude a že bude pořizovat obrazový přenos. Předsedkyně senátu pořizování obrazového záznamu ani přenosu nepovolila. Na pokyn žalobce žena v pořizování obrazového záznamu neustala, a proto byl žalobce upozorněn na to, že nebude-li rozhodnutí předsedkyně senátu respektovat, může být vykázán z jednací síně. Protože ani po tomto upozornění žena v pořizování obrazového přenosu neustala, byli žalobce i tato žena vyvedeni z jednací síně justiční stráží, a soud nadále jednal v nepřítomnosti žalobce (§ 6 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, § 54, § 211 o. s. ř.).

10. Jeho právní zástupce pak vznesl námitku podjatosti vůči všem členkám senátu z důvodu postupu soudu vůči osobě žalobce, neboť byl bezdůvodně vykázán z jednání odvolacího soudu, nebyl označen žádný pokyn, který by neuposlechl, a k takovému pokynu ani nebyly dány zákonné důvody. Protože důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci, odvolací soud měl za to, že námitka není důvodná. Jelikož byla uplatněna v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, odvolací soud věc nepředkládal k rozhodnutí o této námitce Vrchnímu soudu v Praze (§ 14 odst. 4, § 15b odst. 2 o. s. ř.).

11. V této souvislosti je nutno uvést, že obdobně se žalobce choval i na jednání před anonymizováno prvního stupně dne datum. Poté, co mu soudce nepovolil pořizování obrazového záznamu či přenosu, vznesl námitku podjatosti, kterou odůvodnil tím, že poškozený má právo si pořizovat obrazový a zvukový obraz a že soudce jedná v rozporu s ústavou a se zákonem. Protože i v tomto případě žalobce jako důvod k vyloučení soudce uplatnil okolnosti spočívající v jeho postupu v řízení, odvolací soud se ztotožnil se anonymizováno prvního stupně, že taková námitka není důvodná a že i v tomto případě byly splněny podmínky anonymizováno postup podle § 15b odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud proto v postupu soudu prvního stupně, který věc nepředkládal k rozhodnutí o vznesené námitce podjatosti, neshledal vadu řízení.

12. Při právním posouzení žalobcova nároku odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil, stejně jako s právními závěry, které soud prvního stupně učinil. V podrobnostech proto odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

13. Není pochyb, že stát odpovídá za újmu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím. Vychází se přitom z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (§ 8 OdpŠk), za něž je považováno usnesení o zahájení trestního stíhání.

14. Při posuzování žalobcova nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním soud prvního stupně postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž je třeba zohlednit zejména povahu anonymizováno věci, délku trestního stíhání a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, to vše s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, za nichž k újmě došlo. Kromě zohlednění právě uvedených kritérií je však nezbytné, aby v konečném důsledku výše anonymizováno přiznaného zadostiučinění odpovídala výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích (poměřováno s ohledem na zmíněná kritéria) shodují. Jinými slovy, výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Významnější odchylka je možná pouze tehdy, pokud bude anonymizováno řádně a přesvědčivě zdůvodněna (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

15. Odvolací soud považuje za správné úvahy soudu prvního stupně o povaze anonymizováno věci, délce trestního stíhání a i dopadech trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Soud prvního stupně přiléhavě vystihl, že délku trestního stíhání v trvání 7 měsíců lze hodnotit jako krátkou, která sama o sobě nezvyšuje intenzitu nemajetkové újmy, že anonymizována dvě slova který byl žalobce stíhán, lze podle výše hrozícího trestu hodnotit jako méně závažný (státní zástupce v závěrečné řeči navrhoval trest podmíněný) a že s ním není spojeno takové společenské odsouzení jako například s trestnými činy proti životu (typicky s vraždou), a že žalobce neprokázal, zda a jakým (negativním) způsobem anonymizováno stíhání ovlivnilo jeho život (osobní, pracovní, společenský atd.). V žalobě toliko obecně popsal pocity a obavy, které by oprávněně pociťovala každá osoba v obdobném postavení, anonymizováno své účastnické výpovědi je však nijak blíže nerozvedl a nekonkretizoval.

16. Vytknout nelze soudu prvního stupně ani to, že přihlédl k tomu, že se žalobce dopustil jednání, anonymizováno které byl stíhán. I když to neznamená, že si anonymizováno stíhání zavinil sám, podle ustálené judikatury dovolacího soudu jde o důležitou okolnost anonymizováno stanovení formy a případně výše odškodnění nemajetkové újmy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, a v něm uvedenou judikaturu). Je bez právního významu, že anonymizována dvě slova podal místopředseda Krajského soudu v obec, který následně podal i podnět státnímu zastupitelství k výkonu dohledu. anonymizováno i podněty může v trestním řízení činit kterákoli osoba a je čistě na orgánech činných v trestním řízení, jak tato podání vyhodnotí. Z ničeho přitom nelze dovodit, že by v žalobcově případě policie či státní zastupitelství bylo při prověřování těchto podání ovlivněno postavením či funkcí oznamovatele. Nic to také nemění na tom, že žalobce se jednání označeného v obžalobě dopustil, jak jednoznačně uvedl anonymizováno soud anonymizováno zprošťujícím rozsudku. Z něj vyplývá, že žalobce opakovaně rušil dvě jednání, nerespektoval pokyny k opuštění jednacích síní, přestože se mu dostalo náležitého poučení, proč tak má učinit, a také že žalobce je znám jako„ možný věčný nespokojenec, stěžovatel či dokonce provokatér.“

17. Za nepřípadný považuje odvolací soud odkaz žalobce na závěry rozsudku Městského soudu v obec sp. zn. spisová značka, který řešil případ odškodnění osoby za nezákonné anonymizováno stíhání anonymizováno napadení policisty (anonymizováno násilí proti úřední osobě) a který skutečnost, že anonymizováno stíhání bylo zahájeno na základě anonymizováno napadeného policisty, přičetl k tíži anonymizováno. Ojedinělé rozhodnutí soudu nižší instance, které navíc posuzovalo odlišný skutkový stav, nemůže z povahy věci představovat ustálenou soudní praxi, která by mohla zakládat důvodné očekávání žalobce, že jeho případ bude rozhodnut stejně (srov. obdobně např. komentář k § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, in Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ číslo). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022).

18. Neopodstatněná je i další námitka žalobce, že soud prvního stupně nesprávně zhodnotil skutečnost, že žalobce již byl nezákonně stíhán potřetí. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce již byl v minulosti pravomocně odsouzen i nezákonně stíhán, a z této skutečnosti logicky dovodil, že žalobce má zkušenost s trestním stíháním (srov. odst. 11 a 51 napadeného rozsudku). Dále uvedl, že předchozí zkušenost s trestním stíháním je považována za okolnost, která hovoří anonymizováno snížení zadostiučinění, neboť na nezákonné rozhodnutí pak navazují procesy poškozenému již známé (srov. odst. 56 napadeného rozsudku). Žalobce přehlíží, že soud prvního stupně zohlednil nejen předchozí nezákonná anonymizováno stíhání, ale také pravomocná odsouzení, a že tuto skutečnost hodnotil i v souvislosti s jeho účastnickou výpovědí, z níž se podává, že anonymizováno stíhání vnímal jako jedno z celé řady trestních stíhání a že je (stejně jako ta předchozí) považuje za vykonstruované (srov. odst. 12, 13 a 51 napadeného rozsudku). Ani samotný žalobce tak anonymizováno své výpovědi neuvedl nic, co by svědčilo o tom, že každé další nezákonné anonymizováno stíhání, které je proti němu vedeno, zvyšuje jeho pocit křivdy. Obecně přitom platí, že vyšší počet nezákonných trestních stíhání může zvyšovat subjektivně prožívané útrapy stíhaného, jde-li o anonymizováno stíhání vedená paralelně, srovnatelného či vyššího významu oproti dalšímu nezákonnému trestnímu stíhání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). O takový případ však v souzené věci nejde.

19. Soud prvního stupně také provedl srovnání žalobcovy věci s věcmi, které se povahou anonymizováno věci a délkou trestního stíhání odlišují toliko nepatrně a které se především shodují v tom, že v nich nebyly prokázány negativní dopady do osobnostní sféry poškozených, v jednom případě i v tom, že poškozený měl předchozí zkušenost s trestním stíháním a jednání, z něhož byl obviněn, se dopustil. Kromě toho vzal soud prvního stupně v úvahu také předchozí případy žalobce, v nichž byl žalobce také odškodněn konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a omluvou.

20. Žalobce sám nenavrhl ke srovnání žádný případ, kterým by odůvodnil výši požadovaného zadostiučinění. V odvolání také nevznesl žádné konkrétní námitky proti případům, které vybral soud prvního stupně. Jeho argumentace spočívá výlučně v tom, že nesouhlasí s judikaturou, z níž napadené rozhodnutí vychází. Ta je založena na závěru, že zatímco v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o skutečnost obecně známou, kterou dokazovat netřeba (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. stanovisko NS, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Uvedené rozlišení je odůvodněno tím, že náhrada nemateriální újmy za nepřiměřenou délku řízení má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Účelem náhrady nemateriální újmy za nezákonné anonymizováno stíhání je především kompenzovat jeho dopady do osobnostní sféry poškozeného, nepříznivost jejich vlivu na pověst poškozeného, jeho dosavadní způsob života a podobně. Dopady do osobnostní sféry poškozeného nelze paušalizovat, neboť jejich rozsah či intenzita závisí na konkrétních okolnostech případu. Proto také nelze souhlasit s názorem žalobce, že oba typy újmy jsou v zásadě podobné a že je namístě oba typy újmy presumovat. Judikatura je v tomto směru dlouhodobě ustálena a odvolací soud neshledal důvod se od ní odchýlit.

21. Lze tedy shrnout, že za situace, kdy anonymizováno stíhání trvalo krátce, kdy žalobce byl stíhán anonymizováno méně závažný trestný čin, kdy se dopustil jednání, anonymizováno které byl stíhán a které lze považovat za společensky nežádoucí, a kdy neprokázal žádné zásadní dopady do své osobnostní sféry, je konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva, které se mu dostalo od žalované, dostačujícím zadostiučiněním a zadostiučinění v penězích není namístě.

22. Napadený rozsudek je proto anonymizováno výroku IV., kterým byl zamítnut nárok žalobce na zaplacení částka, věcně správný a jako takový jej odvolací soud potvrdil (§ 219 o. s. ř.), včetně závislého výroku o nákladech řízení.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.

24. Tyto náklady činí částka a tvoří je paušální náhrada za dva úkony po částka – příprava na jednání a účast u jednání odvolacího soudu (§ 1 vyhl. 254/2015 Sb.).

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.