MSPH 23 CO 273/2022-119

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Andrey Grycové a Mgr. Patricie Adamičkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částka, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. anonymizováno soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Soud I. stupně anonymizováno ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši částka z titulu nezákonného anonymizováno, jímž bylo anonymizováno Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací (dále jen„ anonymizována dvě slova v obec“), kterým byla zrušeno prvostupňové anonymizováno Okresního soudu Praha-západ ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, jímž byla žalobkyně podmíněně propuštěna z výkonu trestu a znovu rozhodnuto tak, že žádost žalobkyně o podmíněné propuštění z výkonu trestu se zamítá. Nezákonné anonymizováno bylo odůvodněno tím, že žádosti žalobkyně jakožto odsouzené nemohlo být vyhověno, neboť nebyla splněna časová podmínka uvedená v § 331 odst. 1 trestního řádu. Toto anonymizováno bylo následně zrušeno Ústavním soudem ČR k ústavní stížnosti žalobkyně, přičemž následně Krajský soud v Praze usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, zrušil, neboť žalobkyně byla již dne datum podmíněně propuštěna z výkonu trestu na základě další (odlišné) žádosti žalobkyně. Žalobkyni byla způsobena újma, a to porušením jejích práv garantovaných v 36 odst. 1 ve spojení s právem dle čl. 3 odst. Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“). Újmu na straně žalobkyně bylo dle jejích tvrzení možné spatřovat v tom, že měla právo na projednání a anonymizováno ve věci řádně a včas, přičemž byla po celou dobu omezena na osobní svobodě. Setrvání ve výkonu trestu bylo o to tíživější, že žalobkyně trpí řadou anonymizována dvě slova po jí nezaviněné autonehodě a zároveň je vyššího věku, což v kombinaci s její omezenou pohyblivostí a tím, že ve výkonu trestu byla poprvé, na žalobkyni působilo velmi negativně. Pokud jde o výši nároku, žalobkyně poukázala na anonymizováno Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka s tím, že výslednou částku poté kalkulovala v návaznosti na dobu realizace výkonu trestu, a to s počátkem vydání anonymizována dvě slova v obec a konče propuštěním žalobkyně z výkonu trestu dne datum, přičemž za přiměřenou částku považuje částku částka za jeden den trvání újmy (jeden den výkonu trestu), a to s ohledem na skutečnost, že žalobkyně vykonávala trest ve věznici s ostrahou. V podání ze dne datum žalobkyně výslovně uvedla, že újmu spatřuje v tom, že musela fakticky setrvávat ve věznici a byla tak omezena na osobní svobodě, přičemž tato újma byla zesilována tím, že byla ve výkonu trestu poprvé v životě (a naposledy), je vyššího věku a soužena řadou anonymizována dvě slova. Kdyby byla žádost žalobkyně o podmíněném propuštění Krajským soudem v Praze řádně projednána, lze mít důvodně za to, že žádosti žalobkyně by tento soud vyhověl. U ústního jednání dne datum žalobkyně výslovně uvedla, že v řízení nárokuje pouze náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného anonymizováno, nikoli z titulu nesprávného úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná konstatovala, že v dané věci byl naplněn předpoklad nezákonného anonymizováno a za nezákonné anonymizováno se žalovaná žalobkyni omluvila. Žalovaná nesouhlasila s tím, že by anonymizována dvě slova v obec zapříčinilo to, že se žalobkyně nacházela ve výkonu trestu od datum do datum, neboť tato se ve výkonu trestu nacházela na základě pravomocného rozsudku anonymizována dvě slova, tudíž výkon trestu v uvedeném období byl zcela v souladu se zákonem, jelikož na podmíněné propuštění neexistuje právní nárok a v tomto směru odkázala na judikaturu Ústavního soudu ČR (usnesení ze dne datum, sp. zn. ústavní nález). Kromě toho Ústavní soud ČR již v minulosti ve své rozhodovací praxi vyjádřil, že podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody neimplikuje žádné základní právo.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování a na základě nesporných skutečností, jež vzal za svá skutková zjištění, dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně podala dne datum žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu ve smyslu § 88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, tj. po uplynutí jedné poloviny vykonaného trestu odnětí svobody. Okresní soud Praha – západ žádosti žalobkyně vyhověl usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. Proti tomuto anonymizováno podal stížnost státní zástupce. Rozhodnutím anonymizováno v obec bylo napadené usnesení zrušeno a znovu rozhodnuto tak, že se žádost žalobkyně o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloženého anonymizováno Okresního soudu v Nymburce ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, zamítá. Ústavní soud ČR nálezem ze dne datum sp. zn. ústavní nález zrušil anonymizována dvě slova v obec, neboť tímto rozhodnutím bylo porušeno ústavně zaručené právo žalobkyně na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s rovností v právech dle čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo zrušeno napadené usnesení ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, neboť v mezidobí byla žalobkyně usnesením Okresního soudu Praha – západ ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, pravomocně propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody. Žalobkyně uplatnila svůj nároku u žalované dne datum, žalovaná se žalobkyni za nezákonné anonymizováno omluvila. V době výkonu trestu měla žalobkyně zhoršený anonymizována dvě slova.

5. Po právní stránce aplikoval soud I. stupně na daný případ § 1, § 5 písm. a), b), § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen„ OdpŠk“) s tím, že nárok žalobkyně posoudil jako nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného anonymizováno dle § 8 OdpŠk, když v posuzovaném řízení došlo k vydání nezákonného anonymizováno, jež bylo následně nálezem Ústavního soudu ČR zrušeno. Žalobkyně sice opakovaně namítala i skutečnost, že o její žádosti o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebylo rozhodnuto včas, avšak na ústním jednání upřesnila, že se domáhá pouze náhrady újmy z titulu nezákonného anonymizováno a za toto považuje anonymizována dvě slova v obec. Soud I. stupně neshledal příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a nemajetkovou újmou spočívající v nutnosti setrvat ve výkonu trestu od vydání nezákonného anonymizováno do dne datum, neboť žalobkyně setrvávala ve výkonu trestu v příčinné souvislosti s anonymizováno Okresního soudu v Nymburce ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, kterým jí byl uložen trest odnětí svobody. Toto anonymizováno (tj. anonymizováno Okresního soudu v Nymburce ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka) přitom nikdy nebylo zrušeno, pročež se na projednávanou věc nevztahuje § 10 OdpŠk. Žalobkyně se snažila navodit dojem, že pokud by stížností dotčený soud respektoval právní názor Nejvyššího soudu ČR, jímž byla sjednocena rozhodovací praxe, musela by být z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěna. Nic takového ovšem bez dalšího neplatí; onen právní názor Nejvyššího soudu ČR se totiž týkal otázky aplikace časové podmínky stanovené v § 331 odst. 1 trestního řádu (resp. otázky řetězení žádostí o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody), nikoliv otázky důvodnosti žádosti žalobkyně. Shora uvedené rovněž dle soudu I. stupně platí i pro další újmu zmiňovanou žalobkyní (prohlubující se anonymizováno obtíže), když již ze samotných žalobních tvrzení bylo možno dovodit, že není dána příčinná souvislost mezi touto tvrzenou újmou a odpovědnostním titulem. jméno žalobkyně totiž tuto újmu spojovala s výkonem trestu odnětí svobody, nikoliv s nezákonným rozhodnutím. Žalobkyně tedy neprokázala, že by újma jí způsobená dosahovala takové intenzity, že by odůvodňovala peněžité zadostiučinění. Podle soudu I. stupně tak byla poskytnutá omluva dostatečná. Výrok o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně, a to z důvodu nesprávných skutkových zjištění a nesprávného právního posouzení věci s tím, že napadené anonymizováno je dále zmatečné a vnitřně rozporné. Žalobkyně se neztotožňuje s tím, že omluva žalované je v dané věci dostatečné zadostiučinění, neboť je pouze formální a nikoli upřímná a vážně míněná. Jedná se jen o výrok, byť formulovaný jako omluva, nikoliv o projev vůle žalované směřující k poskytnutí dostatečného zadostiučinění. V řízení bylo nesporné, že žalobkyně měla v době výkonu trestu zhoršený anonymizována dvě slova, tudíž výkon trestu jako takový měl na žalobkyni zvýšený dopad. Újma v podobě toho, že žalobkyně musela fakticky servávat ve věznici a byla tak omezena na osobní svobodě, je dle žalobkyně dostatečnou nemajetkovou újmou, což bylo zesilováno i tím, že žalobkyně byla ve výkonu trestu poprvé v životě (a naposled), přičemž je vyššího věku a byla soužena řadou anonymizována dvě slova. Za této situace mělo být poskytnuto finanční zadostiučinění. Příčinná souvislost byla dána, neboť pokud by Krajský soud v Praze nevydal nezákonné anonymizováno odůvodněné absencí časové podmínky, došlo by k podmíněnému propuštění žalobkyně, neboť jiný důvod zamítnutí žádosti v nezákonném anonymizováno uveden nebyl. Je sice pravdou, že žalobkyně byla ve výkonu trestu v souvislosti s pravomocným anonymizována dvě slova, nicméně žalobkyně měla právo, aby její žádost o podmíněné propuštění byla projednána v souladu s právními předpisy. anonymizována dvě slova v obec bylo v rozporu s konstantní judikaturou a ve vztahu k legitimnímu očekávání odsouzené žalobkyně došlo k porušení principu rovnosti před zákonem. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený anonymizováno změnil a žalobě vyhověl.

7. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Nesouhlasí s tím, že by omluva nebyla míněna vážně či byla neupřímná, když žalovaná se ve svém Stanovisku ze dne datum dvakrát omluvila za vydání nezákonného anonymizováno. Ve vztahu ke anonymizována dvě slova žalovaná nesporovala skutečnost zhoršeného anonymizována dvě slova žalobkyně, nicméně z anonymizována dvě slova z let rok až rok je zřejmé, že anonymizována dvě slova žalobkyně byl zhoršený již před vydáním nezákonného anonymizováno a k jeho zhoršení vydáním nezákonného anonymizováno nedošlo, tudíž není dána příčinná souvislost. jméno žalobkyně tuto újmu spojovala s výkonem trestu, nikoli nezákonným rozhodnutím, jak správně v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl soud I. stupně. Rovněž následkem nezákonného anonymizováno není fakt, že žalobkyně setrvávala ve výkonu trestu odnětí svobody, toto je následek pravomocného anonymizováno rozsudku, jenž nebyl zrušen. anonymizováno soudu o podmíněném propuštění je v zásadě fakultativní, přičemž Ústavní soud již v minulosti ve své rozhodovací praxi vyjádřil, že podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody neimplikuje žádné základní právo. Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody představuje modifikaci pravomocně uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody jeho zmírněním, kdy soud může rozhodnout o předčasném propuštění odsouzeného na svobodu, jestliže odsouzený již vykonal část z uloženého trestu a dosavadní výkon trestu svědčí o jeho polepšení.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasného a přípustného odvolání napadený anonymizováno včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Odvolací soud zopakoval dokazování / § 213 o. s. ř. Stanoviskem žalované ze dne datum a tímto má za prokázané, že žalovaná se žalobkyni za nezákonné anonymizováno v textu dvakrát omluvila následovně:„ stát. instituce konstatuje, že v předmětné věci došlo k vydání nezákonného anonymizováno, kterým je anonymizováno Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací, jež bylo Ústavním soudem ČR nálezem sp. zn. ústavní nález ze dne datum zrušeno z důvodu, že Krajský soud v Praze nerespektoval právní názor Nejvyššího soudu a bezdůvodně se v neprospěch žadatelky odchýlil od sjednocené rozhodovací praxe. Za tuto skutečnost se stát. instituce žadatelce velmi omlouvá.“ a„ Zdejší úřad konstatuje, že ze strany soudu došlo k vydání nezákonného anonymizováno dle ust. § 8 odst. 1 z. č. 82/1998 Sb. Za uvedené nezákonné anonymizováno se Ministerstvo spravedlnosti žadatelce ještě jednou omlouvá, přičemž však poskytnuté morální zadostiučinění považuje za přiměřené a dostatečné okolnostem daného případu.“

10. Předně je třeba odmítnout námitku žalobkyně, že napadený anonymizováno je zmatečný a vnitřně rozporný. Z odůvodnění napadeného rozsudku je totiž jednoznačně seznatelné, co bylo předmětem řízení, jaká skutková zjištění soud I. stupně učinil a jak věc právně posoudil po právní stránce. Odvolací soud v odůvodnění rozsudku neshledal žádný vnitřní rozpor, když žalobkyně ani konkrétní rozporuplnost odůvodnění napadeného rozsudku netvrdí. Rovněž tak zcela nedůvodnou považuje odvolací soud námitku žalobkyně týkající se skutečnosti, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním /dle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., neboť soud I. stupně učinil z provedených důkazů ve věci správná skutková zjištění, ostatně ani žalobkyně v odvolání neuvedla, které konkrétní skutkové zjištění soudu I. stupně považuje za nesprávné. Odvolací soud se tak dále zabýval námitkou, zda anonymizováno soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci /dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. a dospěl k závěru, že tomu tak není.

11. Odvolací soud nesouhlasí s námitkou žalované, že nezákonné anonymizováno způsobilo na straně žalobkyně nemajetkovou újmu takové intenzity, která odůvodňuje poskytnutí peněžitého zadostiučinění. Dle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Z citovaného § 31a odst. 2 OdpŠk je zřejmé, že nemajetkovou újmu je možné nahradit i jiným způsobem než jen poskytnutím finanční náhrady, když výkladem tohoto ustanovení je zřejmé, že finanční náhrada se poskytne jen tehdy, nebylo-li možné nemajetkovou újmu nahradit jinak (jiným způsobem) a pouhé konstatování porušení práva by bylo nedostatečné (srov. anonymizováno Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). V daném případě je tedy zásadní, jaká konkrétní nemajetková újma, resp. jaké intenzity byla žalobkyni způsobena v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, přičemž důkazní břemeno v tomto směru tíží žalobkyni.

12. V dané věci žalobkyně (dle žalobních tvrzení) spatřovala nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím ve skutečnosti, že musela v důsledku nezákonného anonymizováno setrvávat ve věznici a byla omezena na osobní svobodě, přičemž tato újma byla zvyšována nutností vykonat trest ve věznici s ostrahou a dále byla zesilována jejím nepříznivým anonymizována dvě slova a vyšším věkem, přičemž v rámci výkonu trestu došlo ke zhoršení anonymizována dvě slova. Soud I. stupně v tomto směru dospěl k právnímu závěru, že není dána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a takto tvrzenou nemajetkovou újmou, přičemž s tímto právním názorem se odvolací soud zcela ztotožňuje. Soud I. stupně v tomto směru odkázal i na zcela přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu ČR. V dané věci není anonymizována dvě slova v obec příčinou toho, že žalobkyně v době od datum do datum setrvávala ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici s ostrahou, neboť příčinou této skutečnosti byl pravomocný anonymizována dvě slova Okresního soudu v Nymburce ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, jímž byla žalobkyně uznána vinou ze spáchání anonymizována dvě slova, a byl jí za to uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, který vykonávala. Ve výkonu trestu tak žalobkyně pobývala v souladu se zákonem. Odvolací soud nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že pokud by Krajský soud v Praze v rámci rozhodování o stížnosti státního zástupce proti anonymizováno Okresního soudu Praha-západ č. j. číslo jednací, správně vyhodnotil časovou podmínku dle § 331 odst. 1 trestního řádu, bylo by žádosti žalobkyně o podmíněném propuštění vyhověno. Toto skutkové tvrzení z provedeného dokazování rozhodně nevyplývá. Naopak anonymizována dvě slova v obec bylo zrušeno pro nesprávný právní názor stížnostního soudu týkající se aplikace časové podmínky stanovené v § 331 odst. 1 trestního řádu, tedy nikoli pro nesprávné posouzení podmínek dle § 88 odst. 1 trestního zákoníku, přičemž z odůvodnění nezákonného anonymizováno je zároveň zřejmé, že se stížnostní soud právě z důvodu mylného právního názoru ohledně časové podmínky vůbec nezabýval otázkou důvodnosti žádosti žalobkyně o podmíněné propuštění. V odůvodnění anonymizována dvě slova v obec ve vztahu k podmínkám dle § 88 odst. 1 trestního zákoníku, jež musí být naplněny, pouze uvedl:„ Zatímco splnění podmínek § 88 odst. 1 tr. zákoníku soud I. stupně v přezkoumávané věci věnoval patřičnou pozornost, časovou podmínku § 331 odst. 1 tr. řádu zcela pominul.“ Stížnostní soud tak otázku naplnění podmínek dle § 88 odst. 1 trestního zákoníku a závěry prvostupňového soudu o této otázce nepřezkoumával a z odůvodnění anonymizována dvě slova v obec není možno seznat, zda je měl za splněné či nikoli. Soud I. stupně dále v tomto směru správně odkázal na konstantní judikaturu Ústavního soudu ČR, dle níž neexistuje ústavně zaručené právo na to, aby bylo vyhověno žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Posouzení splnění jeho zákonných podmínek je věcí soudcovské úvahy. Je tedy na obecných soudech, aby zkoumaly a posoudily, zda podmínky pro aplikaci tohoto institutu jsou dány a aby své úvahy v tomto směru přiměřeným způsobem odůvodnily (srov. nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 688/21, ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 599/14, ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2201/16).

13. Ani ze samotné skutečnosti, že nezákonné anonymizováno bylo následně zrušeno Ústavním soudem ČR nelze dovodit, že k okamžiku vydání nezákonného anonymizováno byly splněny zákonné podmínky dle § 88 odst. 1 trestního zákoníku pro vyhovění žádosti žalobkyně. V tomto směru lze odkázat na právní názor Ústavního soudu ČR vyjádřený v nálezu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 810/18:„ Ústavní soud však nemůže zavázat obecné soudy k tomu, aby konkrétního odsouzeného podmíněně propustily z výkonu trestu odnětí svobody. I kdyby se v jejich rozhodování vyskytla vada dosahující intenzity porušení základních lidských práv či svobod, může po nich Ústavní soud vyžadovat toliko její odstranění, což však neznamená pozitivní výsledek řízení o podmíněném propuštění pro odsouzeného per se. Ústavní soud totiž do vlastního rozhodování obecných soudů o podmíněném propuštění v zásadě nezasahuje.“ Vzhledem k tomu, že při opětovném rozhodování Krajského soudu v Praze o stížnosti státního zástupce proti anonymizováno Okresního soudu Praha-západ č. j. číslo jednací, bylo toto prvostupňové anonymizováno zrušeno, neboť žalobkyně byla již v té době na základě jiné (následné) žádosti žalobkyně již podmíněně propuštěna z výkonu trestu odnětí, nelze vůbec dospět k závěru, že žalobkyně splnila podmínky pro podmíněné propuštění již ke dni datum. Opačné tvrzení žalobkyně lze ze shora uvedených důvodů považovat za ničím nepodloženou spekulaci.

14. Rovněž tak je správný závěr soudu I. stupně ohledně absence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a zhoršeným anonymizována dvě slova žalobkyně. V řízení bylo nesporné, že anonymizována dvě slova žalobkyně byl zhoršený již před výkonem trestu odnětí svobody (v důsledku autonehody a vyššího věku), přičemž z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že tato spojuje zhoršení anonymizována dvě slova s výkonem trestu odnětí svobody, nikoli s vydáním nezákonného anonymizováno. Žalobkyně v řízení netvrdila, že by v důsledku vydání nezákonného anonymizováno došlo k nějakému konkrétnímu zhoršení anonymizována dvě slova. Již z tohoto důvodu tak nemohla být dána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou újmou. S ohledem na výše uvedené je tak zcela správný právní názor soudu I. stupně, že žalobkyně přes poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala existenci nemajetkové újmy takové intenzity, jež by odůvodňovala přiznání finančního zadostiučinění. V dané věci totiž lze mít za prokázanou pouze újmu spočívající v samotném vydání nezákonného anonymizováno v řízení o žádosti žalobkyně o podmíněné propuštění. Za zcela přiměřenou této újmě pak odvolací soud rovněž považuje poskytnutí morální satisfakce ve formě omluvy.

15. Pokud jde o námitku týkající se omluvy, pak odvolací soud rozhodně nesouhlasí s názorem žalobkyně, že poskytnutá omluva ze strany žalované vyjádřená ve Stanovisku žalované ze dne datum je pouze formální, nikoli upřímná a vážně míněná. Odvolací soud v tomto směru zopakoval dokazování Stanoviskem žalované ze dne datum a z textu omluvy a celkového vyznění předmětného Stanoviska v žádném případě nevyplývá, že by poskytnutá omluva nebyla míněna vážně či byla neupřímná. Je třeba si uvědomit, že text Stanoviska vyjadřuje oficiální vyjádření žalované jakožto ústředního orgánu státní moci, tudíž je jasné, že text bude obsahovat určitou míru formálnosti, což je však zcela správné, a žádným způsobem to nesnižuje satisfakční funkci samotné omluvy.

16. Z výše uvedených důvodů odvolací soud anonymizováno soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to ve výroku o věci samé i v závislém výroku o nákladech řízení, o nichž soud I. stupně správně rozhodl.

17. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla zcela úspěšná i v této fázi řízení, a proto jí odvolací soud přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady žalované spočívají v paušální náhradě za 2 úkony nezastoupeného účastníka (vyjádření k odvolání a účast na jednání u odvolacího soudu dne datum) ve výši 300 spisová značka, a to podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř., a to do dvou měsíců od doručení anonymizováno odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.