MSPH 23 CO 330/2022-58

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Andrey Grycové a Mgr. Patricie Adamičkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovaným: 1. jméno příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_005⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_006⟫ 2. jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ 3. jméno příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_009⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 57 C 49/2022-34,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II o nákladech řízení mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí částka, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku částka s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu jeho plnění povinnost ostatních žalovaných, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Rozsudkem pro zmeškání ze dne datum soud I. stupně rozhodl, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu jeho plnění povinnost ostatních žalovaných, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I) a uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši částka, s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu jeho plnění povinnosti ostatních žalovaných, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o návrhu žalobkyně, která se domáhala po žalovaných zaplacení částky částka představující část zápůjčky poskytnuté prvnímu žalovanému na základě vyhlášky č. 114/2022 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, kterou se první žalovaný na základě dohody účastníků uzavřené dne datum zavázal uhradit ve splátkách ve výši částka, splatné dne datum, a ve výši částka, splatné ke dni datum. Další dva žalovaní převzali za splnění dluhu ručitelský závazek podle § 2018 a násl. o. z. Soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání podle § 153b odst. 3 o. s. ř. poté, co shledal, že pro takový postup jsou splněny podmínky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka částka představující částka za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 vyhlášky.

3. Proti výroku o nákladech řízení podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání s tím, že soud I. stupně sice správně vyšel z toho, že náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, dále však měl soud I. stupně postupovat podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“). Za tyto tři úkony měl soud I. stupně žalobkyni přiznat náklady řízení částka přestavující částka za každý ze tří úkonů, nikoliv částku částka za každý ze tří úkonů. Řízení v projednávané věci totiž oproti situacím předpokládaným v § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. nebylo zahájeno na ustáleném vzoru ani ve skutkově ani právně obdobné věci, které žalobkyně u soudu uplatňuje. V projednávané věci se jednalo o půjčku poskytnutou bývalému zaměstnanci, přičemž dluh byl zajištěn dvěma ručiteli. Je proto zřejmé, že i z věcného i právního hlediska se nejedná o věc, která by byla u soudu žalobkyní uplatňována opakovaně či ve větším množství. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený výrok tak, že žalobkyni na náhradě nákladů řízení přizná částku částka.

4. Žalovaní se k odvolání nevyjádřili.

5. Odvolací soud podle § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které předcházelo jeho vydání v mezích odvolání (§ 206 odst. 3 o. s. ř.), a aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Předmětem odvolacího přezkumu nebyl výrok I, který nabyl samostatně právní moci.

6. Podle § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb.:„ (1) Při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech, ve kterých bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje částka, činí pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu výše paušální náhrady do podání návrhu na zahájení řízení včetně částka za každý úkon. (2) Ve věcech výkonu rozhodnutí a exekučního řízení, je-li vymáháno peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje částka, činí výše paušální náhrady za podání návrhu na zahájení řízení částka (3) V případech neuvedených v odstavcích 1 a 2 činí výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a pro účely § 89a exekučního řádu částka za každý úkon.“

7. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení pochybil, neboť v dané věci se nejedná o spor, v němž bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných případech, ostatně soud I. stupně ani v odůvodnění svého rozsudku neuvádí konkrétní skutečnosti, z nichž by tento jeho závěr vyplýval. V dané věci se jedná o nárok žalobkyně z titulu zápůjčky ve vztahu k žalovanému číslo z titulu ručení ve vztahu k žalovaným číslo. Tato věc se typově jistě vymyká z případů, které žalobkyně z titulu své hlavní činnosti poskytovatelky zdravotních služeb podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), řeší v praxi nejčastěji (např. návrhy ve věcech neuhrazené zdravotní služby).

8. Odvolací soud proto postupem dle § 220 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně ve výroku o nákladech řízení II změnil tak, že výše náhrady nákladů řízení činí částku částka, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a třech paušálních náhrad za každý ze tří úkonů (výzva k plnění, návrh ve věci samé a účast na jednání dne datum) podle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. částka Kč/úkon.

9. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla plně úspěšná i v odvolacím řízení a má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to ve výši částka za 1 úkon (odvolání) podle § 1 odst. 3 písm. f) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. i/ o. s. ř.).