MSPH 23 CO 47/2022-124

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph.D. v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o neplatnost rozvázání pracovního poměru, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky JUDr. jméno příjmení.

1. Rozsudkem ze dne datum soud I. stupně určil neplatným rozvázání pracovního poměru žalobkyně a žalované jeho zrušením ve zkušební době ze dne datum (I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (II.).

2. Žalobkyně se domáhala určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, ke kterému mělo dojít ve zkušební době dne datum s tvrzením, že žalobkyně pracovala pro žalovanou jako anonymizována tři slova s místem výkonu práce v anonymizována dvě slova, v pracovní smlouvě byla sjednána zkušební doba tříměsíční, která počala běžet od datum, následně došlo k prodloužení zkušební doby (která by jinak uplynula dnem datum), a to se zřetelem k tomu, že v březnu 2020 čerpala žalobkyně dva dny neplaceného volna, dále od datum do datum byly dány překážky v práci ze strany zaměstnavatele, v květnu 2020 čerpala žalobkyně jeden den dovolené; na pokyn ředitele anonymizováno jméno příjmení od datum do datum vykonávala práci mimo sjednané místo výkonu práce, tj. v režimu tzv. home office. Dne datum žalobkyně převzala listinu vyhotovenou žalovanou, podle které mělo dojít k rozvázání pracovního poměru jeho zrušením ve zkušební době k datu datum, když dle tvrzení žalované měla žalobkyně převzít toto zrušení již dne datum; následně žalobkyně oznámila zaměstnavateli datum, že trvá na dalším zaměstnávání. S ohledem na situaci pandemie Covid-19 se dohodla žalobkyně s ředitelem anonymizováno pro období od datum do datum na výkonu práce částečně na dálku, mimo hotel nebo přímo v anonymizováno dle situace, pro období od datum se tak dohodla s jméno příjmení či jméno příjmení dle situace na straně zaměstnavatele, například v anonymizováno prováděla dle potřeby doplnění automatů, přípravu návodů k obsluze automatů, inventuru zboží a zařízení, organizaci činnosti podřízených zaměstnanců, přípravu znovuotevření anonymizováno pro turisty. Pokud se žalobkyně domáhala současně náhrady ušlé mzdy za dobu od datum do datum ve výši částka s příslušenstvím a zaplacení bonusů ke mzdě za leden 2020 v částce částka s příslušenstvím, bylo řízení o těchto nárocích vyloučeno k samostatnému projednání a rozhodnutí usnesením ze dne datum, nebyly proto dále předmětem řízení.

3. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout s tvrzením, že k ukončení pracovního poměru zrušením ve zkušební době došlo datum, když k tomuto dni sjednaná zkušební doba stále trvala, došlo totiž k jejímu prodlužování v důsledku čerpání dvou dnů neplaceného volna žalobkyní v březnu 2020, dále v důsledku celodenních překážek v práci na straně žalované v době od datum do datum, a dále v důsledku čerpání jednoho dne dovolené žalobkyní v květnu 2020; žalovaná popírala, že by uzavřela s žalobkyní dohodu o výkonu práce formou home office, s ohledem na její náplň práce toto nebylo možné. Žalobkyně měla přitom v období datum až do května 2020 rozloženy směny pravidelně od pondělí do pátku (s výjimkou neděle datum), v době od datum do datum práci nevykonávala z důvodu celodenních překážek na straně zaměstnavatele, z důvodu státního svátku práci nekonala datum a z důvodu dovolené dne datum. Dle žalované se tato pokusila předat žalobkyni listinu s ukončením pracovního poměru ve zkušební době již datum (zřejmě správně datum – poznámka odvolacího soudu), před svědky převzetí této listiny žalobkyně odmítla, pokud se dostavila na pracoviště datum, teprve tento den žalobkyně listinu převzala, stejně tak jako potvrzení o zaměstnání a potvrzení pro uplatnění nároku na podporu v nezaměstnanosti, respektive tyto měla převzít datum, upravené zrušení pracovního poměru ve zkušební době však žalobkyně nepodepsala, proto se pokusila žalovaná žalobkyni listiny doručit dne datum (zásilka se vrátila jako nedoručená). Soud I. stupně vzal z nesporných tvrzení účastníků za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o vzniku pracovního poměru žalobkyně dne datum, tímto dnem nastoupila žalobkyně u žalované jako anonymizována tři slova, byla zodpovědná za Banqueting, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou s tříměsíční zkušební dobou (pracovní doba v délce 40 hodin týdně), v březnu 2020 čerpala žalobkyně dva dny neplaceného volna, v květnu jeden den dovolené s tím, že v době od 16. do datum byly dány překážky v práci; okolnosti vzniku pracovního poměru a výše mzdy včetně náplně práce vzal soud za prokázané z pracovní smlouvy, mzdového výměru i popisu pracovní náplně žalobkyně, kdy tato byla přímo podřízena zaměstnanci na pozici anonymizována dvě slova; dle docházky pracovní doby evidované zaměstnavatelem žalobkyně čerpala neplacené volno anonymizováno a datum, ve dnech 10. 4., 13. 4. a 1. 5. a datum neměla rozvržené pracovní směny z důvodu státních svátků, datum čerpala dovolenou, s výjimkou neděle datum měla žalobkyně rozvrženou pracovní dobu pravidelně od pondělí do pátku; podle výplatní pásky za měsíce únor až květen 2020 zaměstnavatel vykázal překážky v práci z důvodu na straně zaměstnavatele ve vztahu k žalobkyni ve dnech 16. až datum, 23. až datum, 30. a datum, dále 1. až datum, 6. až datum, 14. až datum, 20. až datum a 27. až 30. 2020 (zřejmě dubna); o překážkách v práci přitom rozhodla žalovaná listinou ze dne datum z pandemických důvodů s tím, že překážky v práci potrvají až do odvolání (budou odvolány e-mailem či telefonicky jeden den před případným nástupem do zaměstnání); přitom dle nesporných tvrzení účastníků fakticky vznikly překážky v práci na straně zaměstnavatele již k datu datum (ačkoliv k vyrozumění zaměstnanců došlo až datum). Ve vztahu k žalobkyni trvaly překážky v práci do datum, žalobkyni bylo uloženo plnit pracovní úkoly minimálně ve dnech 26. 3., 28. 3., 30. 3., 31. 3., 1. 4., 9. 4., 20. 4., 22. až datum, jak vyplynulo z výpovědi svědka jméno příjmení (přímého nadřízeného žalobkyně), kdy žalobkyně byla hlavním kontaktem k zajištění nezbytného provozu anonymizováno, rovněž toto vyplynulo z rozsáhlé elektronické komunikace mezi žalobkyní a panem příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení dle bodu 16. odůvodnění prvostupňového rozsudku a s řadou dalších zaměstnanců podřízených žalobkyni (minimálně v těchto dnech plnila úkoly žalobkyně související se zpracováním seznamu nadbytečných zaměstnanců, organizací práce podřízených, sběru porcelánu, provádění inventury, úklidu a údržby, ať již sama či prostřednictvím svých podřízených); po provedení důkazu listinami s datem datum ve věci zrušení pracovního poměru ke dni datum, rovněž z data datum obsahující změněné (opravené) zrušení pracovního poměru žalobkyně ve zkušební době k datu datum a listinou s datem datum obsahující oznámení o zrušení pracovního poměru ke dni datum a na základě potvrzení zaměstnavatele o zaměstnání a potvrzení pro účely podpory v nezaměstnanosti, soud I. stupně uzavřel, že zaměstnavatel ve své evidenci vyznačil skončení pracovního poměru žalobkyně k datu datum, předtím se pokusil několika písemnostmi o rozvázání pracovního poměru zrušením ve zkušební době, s ohledem na odlišná znění listiny a několik písemností vypracovaných zaměstnavatelem soud I. stupně uzavřel, že úkon vážný a určitý směřující k rozvázání pracovního poměru ve zkušební době učinil zaměstnavatel pouze dne datum, předchozí jednání, ke kterým mělo dojít 26. a datum pokládal soud pouze za zdánlivá, k těmto nepřihlížel a dovodil, že pokud by žalovaný zaměstnavatel mínil již předchozí rozvázání pracovního poměru vážně, a to před datem datum, nepřistupoval by k opětovnému doručení listiny o zrušení pracovního poměru ve zkušební době (ve změněném, opraveném znění); v tomto směru využil dle § 18 zákoníku práce výklad pro zaměstnance příznivější. S ohledem na rozvázání pracovního poměru zrušením ve zkušební době k datu datum uzavřel dle § 72 zákoníku práce, že žaloba podaná dne datum byla podána v zachovalé prekluzivní lhůtě, okamžité zrušení pracovního poměru z formálního hlediska splňuje zákonem stanovené náležitosti (a to se zřetelem k ustanovení § 66 zákoníku práce), když s ohledem na dohodnutou délku tříměsíční zkušební doby (§ 35 a § 36 zákoníku práce) zkušební doba neuplynula původně dohodnutým datem datum, ale k jejímu uplynutí došlo až dnem datum. V důsledku zjištění devíti celodenních překážek v práci, pro které žalobkyně v průběhu zkušební doby práci nekonala a s ohledem na započtení dnů neplaceného volna a dovolené shledal, že v případě žalobkyně (i se zřetelem k výpovědi svědka příjmení) došlo k datu datum k zániku překážek v práci (nebylo přitom zjištěno, že by po tomto datu zaměstnavatel opětovně rozhodl o překážkách v práci), celodenní překážky v práci byly u žalobkyně v období od 16. 3. do datum, o tyto se prodloužila zkušební doba, pokud mělo dojít ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době k datu datum byl tento úkon učiněn zaměstnavatelem až po uplynutí zkušební doby (konec zkušební doby připadl na den datum); i za situace, že by žalobkyně byla na překážkách v práci do datum, uplynula by podle odůvodnění prvostupňového rozsudku zkušební doba nejpozději dnem datum; z důvodů shora uvedených tak žalobě vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši částka dle výpočtu uvedeného v bodě 68. odůvodnění rozsudku.

4. Proti tomuto rozsudku v celém rozsahu podala včasné a přípustné odvolání žalovaná z důvodu neúplných skutkových zjištění a nesprávného právního posouzení věci. Vytýkala soudu I. stupně nesprávný skutkový závěr, že se zaměstnavatel snažil kontinuálně rozvázat pracovní poměr s žalobkyní v období 26., 27. a datum a že vážně a určitě učinil tento úkon až dne datum; rovněž vytýkal nesprávnost závěrů soudu I. stupně o zdánlivém právním jednání zaměstnavatele (předcházejícím datu datum). Se zřetelem k ustanovení § 334 odst. 1 a 2 zákoníku práce při pokusu o doručení písemnosti o zrušení pracovního poměru ve zkušební době k datu datum žalobkyně na pracovišti odmítla převzít tuto písemnost, písemnost tak bylo nutno pokládat za doručenou k tomuto okamžiku, k rozvázání pracovního poměru dle odvolatelky došlo k datu datum (v tomto směru i soud I. stupně v odůvodnění uváděl, že případné odmítnutí perfektního úkonu zaměstnavatele by bylo způsobilé vyvolat zamýšlené právní účinky – rozvázání pracovního poměru ve zkušební době). Pokud zaměstnavatel projevil vůli ve svém jednostranném úkonu datum, jsou nesprávné úvahy soudu I. stupně ve vztahu k nedostatku vážnosti vůle žalované rozvázat pracovní poměr k datu 27. a datum; v tomto směru odvolatelka poukázala i na úpravu zákoníku práce, dle kterého lze rozvázat pracovní poměr vícero právními jednáními (učiněnými současně či postupně), kdy jednotlivá právní jednání je nutno posuzovat samostatně (a to ve vztahu k jejich účinku). Skončil-li pracovní poměr na základě dřívějšího právního jednání, pozdější právní jednání o rozvázání pracovního poměru se již neuplatní (i za předpokladu, že by bylo platné) jako důvod zániku pracovněprávního vztahu (spisová značka, spisová značka). Za nesprávný pokládá žalovaná závěr soudu I. stupně, že s ohledem na úkon zaměstnavatele o zrušení pracovního poměru ve zkušební době ze dne datum byla podána žaloba včas (datum), při doručení rozvázání pracovního poměru k datu datum (v důsledku doručení písemnosti odmítnutím přijetí žalobkyní), by tak žaloba byla podána opožděně a nárok žalobkyně na požadované určení by se prekludoval. Protože dle odvolatelky došlo ke skončení pracovního poměru k datu datum, dovozuje, že žalobkyně nemůže mít ani ve smyslu § 80 o. s. ř. zájem na požadovaném určení v rámci odstranění její tvrzené nejistoty o jejím právním postavení. Žalovaná nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně o dnech celodenních překážek v práci a opětovně zdůraznila, že v důsledku trvání těchto celodenních překážek v práci v době od datum do datum došlo k prodloužení zkušební doby o dalších 27 dnů, konec zkušební doby tak připadl na den datum. Soudu I. stupně rovněž vytýkala žalovaná neprovedení dokazování ve vztahu k okolnostem předání listiny zaměstnavatelem žalobkyni, respektive při pokusu o předání listiny datum (výslech navržených svědků příjmení a příjmení), stejně tak výslech svědkyně příjmení (jejíž podpis byl připojen k neúspěšnému pokusu o doručování oznámení o zrušení pracovního poměru s datem datum žalobkyni dne datum), dále navrhovala výslech člena představenstva žalované (příjmení příjmení). Navrhla napadené rozhodnutí změnit a žalobu zamítnout, případně rozhodnutí zrušit.

5. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Poukázala na skutečnost, že ve vyjádření žalované k žalobě sama žalovaná uváděla datum ukončení pracovního poměru žalobkyně dnem datum, v následných vyjádřeních toto datum sporovala a uváděla již datum datum, rovněž v potvrzení o zaměstnání uváděl zaměstnavatel datum skončení pracovního poměru datum; datum rozvázání pracovního poměru přitom žalovaná měnila i v jednotlivých listinách, mimo jiné listina datovaná dnem datum nebyla obsahově totožná s listinou o zrušení pracovního poměru ve zkušební době datované datum. Dokazování provedené soudem I. stupně pokládá žalobkyně za dostatečné, kdy člen představenstva žalované (pan příjmení) jí nikdy nezadával práci, neměl proto každodenní přehled o výkonu práce žalobkyní; stejně tak soud I. stupně správně neprovedl výslech svědkyně příjmení; s ohledem na správné posouzení doby trvání překážek v práci i uplynutí zkušební doby po předchozím blíže specifikovaném prodloužení dospěl dle žalobkyně soud I. stupně ke správným právním závěrům. Navrhla proto rozsudek potvrdit.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a aniž ve věci doplňoval dokazování (§ 213 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné.

7. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, shodně se soudem I. stupně zastává odvolací soud názor, že z důvodu procesní ekonomie a nadbytečnosti nebylo na místě již další doplnění dokazování; rovněž odvolací soud zamítl návrhy na další doplnění dokazování uplatněné žalovanou při odvolacím jednání (návrh na výslech svědkyně příjmení a provedení důkazu listinou z datum), když návrh na výslech svědkyně příjmení byl uplatněn nepřípustně v rámci neúplné apelace teprve při odvolacím jednání a opakování důkazu provedeného soudem I. stupně (listina ze dne datum) bylo rovněž nadbytečné, když soud I. stupně správně a úplně zjištěný skutkový stav a věc posoudil zásadně správně po právní stránce.

8. Ohledně skutkových zjištění týkajících se uzavření pracovního poměru, sjednání tříměsíční zkušební doby žalobkyně s účinností od datum, náplně práce žalobkyně a závěru o překážkách v práci ze strany zaměstnankyně (9. a datum) a trvání překážek v práci ze strany zaměstnavatele v období od 16. 3. do datum včetně a i ve vztahu k obsahu listin vypracovaných zaměstnavatelem v časovém úseku 25. 5. až datum lze pro výstižnost a stručnost odkázat na úplná skutková zjištění soudu I. stupně.

9. Odvolací soud pouze nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že tříměsíční zkušební doba měla uplynout k datu datum, ve smyslu § 333 zákoníku práce pro počítání zkušební doby nelze vycházet ze subsidiárně použitelné úpravy vyplývající z § 605 občanského zákoníku pro počítání lhůt a dob, když zkušební doba v daném případě měla uplynout (za předpokladu, že by nedošlo k jejímu prodloužení z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele i zaměstnankyně) k datu datum (tedy skončila by uplynutím posledního dne stanovené doby). Tento částečně nesprávný závěr soudu I. stupně však neměl zásadně vliv na správné rozhodnutí ve věci, měl význam pouze pro počítání prodloužení zkušební doby v důsledku překážek v práci na straně zaměstnankyně a na straně zaměstnavatele. Soud I. stupně správně s ohledem na nespornost tvrzení obou účastníků vyšel ze skutečnosti, že dne 9. a datum nepracovala žalobkyně, jednalo se o překážku v práci na její straně, o tuto dobu došlo k prodloužení zkušební doby, rovněž provedeným dokazováním bylo prokázáno najisto, že překážky v práci na straně zaměstnavatele byly dány od datum do datum, a to z důvodu omezeného provozu zaměstnavatele (provoz anonymizováno omezen v důsledku pandemie Covid-19), když ohledně dalších tvrzených překážek v práci na straně zaměstnavatele ani po náležitém poučení soudem I. stupně žalovaná svá tvrzení neprokázala, tedy pokud tvrdila, že překážky v práci trvaly až do datum včetně.

10. Soud I. stupně dostatečně určitě a správně splnil svoji poučovací povinnost ve vztahu k žalobkyni a i ve vztahu k žalované (při jednání datum), rovněž účastníky poučil o následcích nesplnění výzvy dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., zatímco v soudem poskytnuté lhůtě žalobkyně na podporu svých tvrzení (ohledně výkonu práce home office a trvání překážek v práci) navrhla výslech svědka, který následně soud I. stupně provedl, žalovaná na podporu svých tvrzení (a to i ohledně trvání překážek v práci a doručování listiny obsahující rozvázání pracovního poměru, v jehož důsledku mělo dojít k rozvázání pracovního poměru ke dni datum) důkazy nenavrhla a svoji povinnost nesplnila. Teprve po uplynutí koncentrační lhůty žalovaná ve svém závěrečném návrhu, a tedy již opožděně, navrhovala doplnění dokazování evidencí docházky žalobkyně u žalované, a výslechem svědkyně příjmení a příjmení, soud I. stupně postupoval správně, pokud po uplynutí koncentrační lhůty při poskytnutí řádného a včasného poučení účastníkům tyto důkazy neprovedl. Pozornosti soudu I. stupně, stejně tak odvolacího soudu neuniklo, že žalovaná postupně v průběhu sporu měnila svá skutková tvrzení ohledně trvání překážek v práci na straně zaměstnavatele, kdy původně uváděla dobu od datum do datum včetně, zatímco následně ve dnech zjištěných správně soudem I. stupně v rozmezí 25. 3. až datum žalovaná připouštěla výkon práce žalobkyní; rovněž po dostatečném poučení žalované soudem I. stupně tak žalovaná neprokázala trvání překážek v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu § 208 zákoníku práce /až do datum K prodloužení zkušební doby v daném případě pro překážky z důvodu na straně zaměstnavatele tak došlo o 7 pracovních dnů (po které by měla žalobkyně přiděleny pracovní směny); v době překážek v práci (ze strany zaměstnance či zaměstnavatele) dochází k dočasné suspenzi pracovního závazku v případě dočasné či krátkodobé nemožnosti plnění pracovněprávních povinností zaměstnancem, kdy zaměstnanec by jinak v daném okamžiku práci konat měl, v daném okamžiku tedy není práce přidělována zaměstnanci v souladu s pracovní smlouvou; zákoník práce přitom nezakazuje výkon práce i mimo sjednané pracoviště; s ohledem na všeobecně známou nepříznivou pandemickou situaci tak bylo účelné pověření zaměstnankyně výkonem práce i mimo pracoviště (home office). Po náležitém poučení soudem I. stupně žalobkyně prokázala svá tvrzení s ohledem na výslech svědka příjmení /ve spojení s listinnými důkazy/; žalovaná po řádném poučení soudem I. stupně však neunesla důkazní břemeno; případné nedostatky v evidenci zaměstnavatele ve vztahu k pracovní době zaměstnanců a jejich faktickému výkonu práce, ať již v anonymizováno či mimo pracoviště, nemohou být na újmu zaměstnance (a to i se zřetelem k zásadním zásadám zákoníku práce).

11. Vzhledem k tomu, že zkušební doba ve smyslu shora uvedeném dle závěrů odvolacího soudu měla uplynout správně dnem datum, byla prodloužena o 9 dnů, uplynula by dnem datum, pokud poté zaměstnavatel činil úkony směřující k rozvázání pracovního poměru žalobkyně, činil tak následně již mimo rámec zkušební doby. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně uzavírá, že žalobkyně podala žalobu včas (datum), a to v prekluzivní dvouměsíční lhůtě vyplývající z ustanovení § 72 zákoníku práce. Pokud žalovaná původně připouštěla rozvázání pracovního poměru s žalobkyní k datu datum (a toto uváděla i ve své evidenci a v písemnostech po datum adresovaných žalobkyni), v průběhu sporu měnila žalovaná svá skutková tvrzení, a to tak, že k rozvázání pracovního poměru mělo dojít odepřením přijetí písemnosti dne datum; shodně se soudem I. stupně odvolací soud uzavírá, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ve vztahu k prokázání odepření přijetí písemnosti dne datum žalobkyní. Návrh na výslech svědků, kteří měli být přítomni při odmítnutí převzetí listiny vyhotovené zaměstnavatelem datum (na základě které měl skončit pracovní poměr k datu datum) a ke kterému byl následně bez uvedení data připojen záznam jméno příjmení a podpis svědkyně příjmení, že dne datum měla žalobkyně odmítnout převzetí zrušení pracovního poměru ve zkušební době /včetně návrhu na výslech svědkyně Santos/, po řádném poučení soudem I. stupně, učinila žalovaná až po uplynutí koncentrační lhůty, návrh na výslech svědkyně příjmení či na výslech svědka příjmení (podle dalších skutkových tvrzení, který měl být přítomen odepření přijetí písemnosti) žalovaná neučinila, v tomto směru tak neunesla důkazní břemeno. I když vzhledem k blíže specifikovaným okolnostem jednání o rozvázání pracovního poměru je správný závěr soudu I. stupně, že žaloba byla podána ve lhůtě dle § 72 zákoníku práce, bylo by možno na straně žalobkyně spatřovat i případnou existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení (se zřetelem k § 80 o. s. ř.), i pokud by žalobkyně podala žalobu po uplynutí prekluzivní lhůty, neboť na základě měněných skutkových tvrzení žalované a změnu dat rozvázání pracovního poměru v několika listinách vyhotovených zaměstnavatelem /při odlišném znění/ tak žalovaná měnila data doručení listin i data, ve kterých mělo dojít k ukončení pracovního poměru; takový postup zaměstnavatele přitom jistě nepřispívá k jistotě žalobkyně jako zaměstnankyně o (ne) trvání pracovního poměru.

12. Lze přitom přisvědčit odvolateli, že zákoník práce připouští rozvázání pracovního poměru několika projevy vůle účastníka pracovněprávního vztahu, tyto projevy vůle však mohou vyvolat zamýšlené právní účinky, pokud mají veškeré náležitosti pracovněprávního úkonu a pokud je z nich dostatečně zřejmá určitá, vážná a svobodná vůle účastníka takového právního vztahu; z důvodů shora uvedených i v souladu s konstantní judikaturou (spisová značka) ve vztahu k úkonům zaměstnavatele předcházejícím datu datum soud I. stupně správně náležitosti takového úkonu neshledal.

13. Shodně se soudem I. stupně odvolací soud uzavírá, že k datu datum neprokázala žalovaná doručení písemnosti o rozvázání pracovního poměru ve zkušební době odepřením přijetí této písemnosti zaměstnankyní; z dosavadního dokazování je zjevné, že ke schůzce účastníků došlo datum, kdy žalobkyně svým podpisem stvrdila převzetí písemnosti vypracované dne datum, dle které mělo dojít údajně k rozvázání pracovního poměru zrušením ve zkušební době k datu datum; obsahuje-li zrušovací projev zpětné zrušení pracovního poměru, tedy ke dni předcházejícímu doručení písemnosti do vlastních rukou (§ 334 zákoníku práce), nemůže vyvolat zamýšlené právní účinky, tedy zpětné, dřívější rozvázání pracovního poměru před okamžikem, než je taková písemnost zaměstnanci doručena (spisová značka); zpětné zrušení pracovního poměru ve zkušební době (za předpokladu, že tato by trvala) by bylo pro rozpor s obsahem a účelem zákona neplatné. Soud I. stupně rovněž správně provedl výklad projevu vůle jednotlivých úkonů zaměstnavatele, kterým se tento v uvedeném časovém rozmezí pokoušel ukončit pracovní poměr s žalobkyní (spisová značka, spisová značka) a správně uzavřel, že s ohledem na opakované změny dat tvrzených rozvázání pracovního poměru (zpětně k datu 25. 5. či datum či datum) ve smyslu výkladu pro zaměstnance příznivějšího správně s ohledem na obecná ustanovení občanského zákoníku neshledal prokázaným odepření přijetí písemnosti dne datum žalobkyní, když podle textu písemnosti vypracované dne datum (kterou měl zaměstnavatel opravovat údajné datum předchozího rozvázání pracovního poměru ve zkušební době), kterou podle podpisu převzala žalobkyně datum a toto stvrdila vlastnoručním podpisem, byla tato písemnost doručená žalobkyni právě k tomuto datu datum, toto žalobkyně sama nepopírala. Pokud soud I. stupně dovodil, že k údajnému rozvázání pracovního poměru zrušením ve zkušební době mělo dojít až po ukončení zkušební doby, je tento závěr soudu I. stupně správný. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení, které soud I. stupně správně vypočetl.

14. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224, § 211 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyni procesně úspěšné v odvolacím řízení náleží právo na náhradu nákladů právního zastoupení, a to s přihlédnutím ke 2 úkonům právní pomoci po částka, 2 paušálním náhradám hotových výdajů po částka a po připočtení DPH částka v součtu částka, které je povinna zaplatit žalovaná žalobkyni v obecné pariční lhůtě.

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v ustanovení § 237 a následujících o. s. ř. podat dovolání, a to do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím soudu I. stupně k Nejvyššímu soudu ČR.