MSPH 29 CO 465/2021-109

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Hany Douskové a JUDr. Dany Slavíkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ za účasti: právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, LL. M. ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra (žaloba dle části páté o. s. ř.), k odvolání žalobce jméno příjmení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 15 C 71/2019-65

I. Řízení o žalobě s návrhem, aby soud nahradil výrok II. nálezu Finančního arbitra ze dne datum rozhodnutí, č. j. FA/SR/ZP číslo, ve znění výroku III. rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách ze dne datum rozhodnutí, č. j. FA/SR/ZP číslo, tak, že právnická osoba je povinna zaplatit jméno příjmení zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% z částky částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% z částky částka od datum do zaplacení, se zastavuje. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. v tomto rozsahu zrušuje.

II. Ve výroku I. ve větě za středníkem se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně.

IV. jméno příjmení je povinen zaplatit právnická osoba k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení, LL. M., na náhradě nákladů odvolacího řízení částku částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. rozhodl, že v rozsahu výroku II. se nález Finančního arbitra ze dne datum rozhodnutí, č. j. FA/SR/ZP číslo ve spojení s rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách ze dne 30. 1. 2019, č. j. FA/SR/ZP číslo, nahrazuje tak, že právnická osoba je povinna zaplatit jméno příjmení do 3 dnů od právní moci rozsudku zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky částka od datum do zaplacení; ve zbývajícím rozsahu, aby soud nahradil cit. nález Finančního arbitra ze dne datum ve spojení s cit. rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách ze dne datum tak, že právnická osoba je povinna zaplatit jméno příjmení částku částka s příslušenstvím a částku částka, a že výrok III. (cit. rozhodnutí) Finančního arbitra ze dne datum ve spojení s cit. rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách ze dne datum se ruší, se žaloba jméno příjmení zamítá. Ve výroku II. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že jméno příjmení i právnická osoba podali proti rozhodnutí Finančního arbitra žaloby podle části páté o. s. ř., protože s rozhodnutím nesouhlasili. Pojišťovna vzala svou žalobu zpět a řízení bylo pravomocně zastaveno usnesením č. j. 15 C 71/2019-36. Vzhledem k tomu řízení nadále probíhalo ohledně nároku, který ve své žalobě uplatnil jméno příjmení. Mezi účastníky došlo ke sporu, který vyplýval z jimi uzavřené pojistné smlouvy číslo ze dne datum a z pojistné smlouvy číslo ze dne datum a který byl původně řešen u Finančního arbitra na návrh jméno příjmení ze dne datum. jméno příjmení ve správním řízení požadoval, aby byla určena neplatnost předmětných pojistných smluv a aby mu bylo vydáno bezdůvodné obohacení vzniklé tím, že platil pojistné na základě neplatných pojistných smluv. jméno příjmení navrhoval, aby byl nahrazen zamítavý výrok II. nálezu Finančního arbitra, resp. výrok III. rozhodnutí o námitkách, a to tak, že pojišťovna je povinna mu zaplatit částku částka s příslušenstvím jako bezdůvodné obohacení z neplatné pojistné smlouvy číslo částku částka s příslušenstvím jako bezdůvodné obohacení z pojistné smlouvy číslo (srovnej změnu petitu žaloby, kterou soud připustil při jednání dne datum, dle protokolu o jednání na č. l. 40 a násl. spisu). Pojišťovna uplatnila námitku promlčení uplatněných nároků, kterou jméno příjmení považuje za rozpornou s dobrými mravy.

3. Finanční arbitr dospěl k závěru, že pojistné smlouvy jsou neplatné jako celek, protože obsahují neurčitá ujednání o počátečních, správních a inkasních nákladech, rizikovém pojistném i odkupném, což jsou ujednání neoddělitelná od ostatního obsahu obou smluv. Konstatoval, že pojišťovna se na úkor jméno příjmení bezdůvodně obohatila přijatým pojistným a jméno příjmení se bezdůvodně obohatil vyplacenými mimořádnými výběry a plněním přijatým při skončení pojištění. Poté Finanční arbitr řešil námitku promlčení vznesenou pojišťovnou ve smyslu § 107 zákona č. 40/1964 Sb., přičemž nezjistil dřívější vědomost jméno příjmení o bezdůvodném obohacení pojišťovny než ke dni ukončení pojistné smlouvy I. s výplatou odkupného ve výši částka dne datum a pojistné smlouvy II. s výplatou odkupného ve výši částka dne datum. Protože od ukončení pojistných smluv (tedy od okamžiku počátku plynutí subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení) neuplynula do zahájení řízení před Finančním arbitrem doba dvou let, k posouzení promlčení Finanční arbitr použil objektivní tříletou promlčecí dobu a dovodil, že mezní datum rozhodné pro promlčení vydání bezdůvodného obohacení je den datum, tj. tři roky před podáním návrhu k Finančnímu arbitrovi. Protože objektivní promlčecí doba začala běžet faktickým zaplacením každého běžného pojistného, je promlčeno pojistné, které jméno příjmení zaplatil před datum a pojistné zaplacené po tomto datu promlčeno není. Dále Finanční arbitr vyšel ze zjištění, že jméno příjmení na pojistnou smlouvu I. v období od datum do datum (tedy do konce pojištění) uhradil pojistné dne datum ve výši částka a že na pojistnou smlouvu II. uhradil v období od datum do datum (tedy do konce pojištění) pojistné dne datum ve výši částka. Proto Finanční arbitr rozhodl, že pojišťovna je povinna vydat jméno příjmení bezdůvodné obohacení ve výši částka z pojistné smlouvy I., bezdůvodné obohacení ve výši částka z pojistné smlouvy II., a ve zbývající části návrh zamítl. Příslušenství uvedených částek nebylo jméno příjmení přiznáno, protože dle názoru Finančního arbitra opačný závěr by byl v rozporu se zákonem (zejména z toho důvodu, že jméno příjmení neposkytl potřebnou součinnost k plnění). Finanční arbitr nezjistil, že by pojišťovna nebyla přesvědčena o platnosti pojistných smluv, nebo že by měla úmysl se na úkor jméno příjmení bezdůvodně obohatit.

4. Soud I. stupně na základě žaloby podané jméno příjmení spor mezi účastníky znovu projednal v řízení dle části páté o. s. ř. Vyšel z té skutečnosti, že jméno příjmení se po změně petitu žaloby domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši částka s příslušenstvím z titulu neplatnosti pojistné smlouvy číslo částky částka s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení vzniklého na základě neplatné pojistné smlouvy číslo (k tomu srovnej též uvedené shora). Soud převzal skutková zjištění Finančního arbitra (§ 250e odst. 2 o. s. ř.), s tím, že po skutkové stránce není mezi účastníky spor, a pro nadbytečnost zamítl navrhovaný výslech zaměstnanců pojišťovny. Dospěl k závěru, že předmětné pojistné smlouvy jsou absolutně neplatné jako celek, a to z důvodu absence konkrétního ujednání o výši rizikového pojistného (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.), které je neoddělitelné od ostatního obsahu obou pojistných smluv. I když soud I. stupně nesouhlasil se všemi závěry Finančního arbitra, shledal jeho konečný závěr o absolutní neplatnosti předmětných pojistných smluv za správný a nezabýval se dalšími uplatňovanými důvody neplatnosti té které pojistné smlouvy.

5. Soud I. stupně zohlednil, že jméno příjmení zaplatil pojišťovně nepromlčené běžné pojistné ve výši částka (tj. v době od datum do datum u pojistné smlouvy I. uhradil pojistné ve výši částka a od datum do datum u pojistné smlouvy II. uhradil pojistné ve výši částka). Soud zaujal názor, že ohledně plateb uskutečněných před datum je namístě aplikovat dříve platný občanský zákoník a že se uplatní dvouletá subjektivní promlčecí lhůta, přičemž ohledně plateb uskutečněných po datum je namístě použít nový občanský zákoník, tedy tříletou objektivní promlčecí lhůtu. Obvodní soud označil za správný závěr Finančního arbitra, že není namístě jméno příjmení zaplatit více než celkem částka. Dovodil také, že pojišťovna námitku promlčení neuplatnila v rozporu s dobrými mravy a že na straně pojišťovny nebyl úmysl se na úkor jméno příjmení bezdůvodně obohatit. Na rozdíl od Finančního arbitra však soud I. stupně dospěl k závěru, že je namístě přiznat jméno příjmení úrok z prodlení z přiznaných částek částka a částka, když na jeho straně neshledal nedostatek součinnosti k plnění. Na základě uvedeného změnil nález Finančního arbitra ve výroku II., resp. rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách ve výroku III. ohledně příslušenství přiznaných částek a jinak žalobu podanou jméno příjmení jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k tomu, že pojišťovna vzala podanou žalobu zcela zpět a jméno příjmení byl se svou žalobou úspěšný pouze zčásti (pouze ohledně příslušenství), soud I. stupně ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

6. Proti výroku I. tohoto rozsudku, části věty první za středníkem, a proti výroku II. o náhradě nákladů řízení podal jméno příjmení odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2, písm. d), e) a g) o. s. ř. Uvedl, že soud I. stupně sice správně konstatoval absolutní neplatnost pojistných smluv, avšak postupoval nesprávně při vypořádání bezdůvodného obohacení z neplatných pojistných smluv a nesprávně zjistil výši jeho nepromlčeného nároku na vydání bezdůvodného obohacení a uplatněný nárok nesprávně právně posoudil. Uvedl, že k prokázání úmyslu pojišťovny bezdůvodně se obohatit na jeho úkor a toho, že pojišťovna vznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, navrhoval výslech svědků – zaměstnanců pojišťovny a člena statutárního orgánu. Výslech navržených svědků měl prokázat, že pojišťovna nejpozději od května rok věděla o vadách pojistné smlouvy (i dalších pojistných smluv), avšak nic neučinila k nápravě závadného stavu a dále přijímala pojistné z neplatných pojistných smluv. Z toho jméno příjmení dovozuje nemravnost námitky promlčení, resp. absenci dobré víry pojišťovny při vznesení námitky promlčení. Upozornil, že pojišťovna se s ohledem na své povinnosti vyplývající ze zákona o pojišťovnictví měla zabývat obsahem Úředního sdělení ČNB ze dne datum a měla analyzovat obsah tohoto dokumentu ve vztahu k vlastnímu jednání, což neučinila. Pojišťovna nejednala se zákonem vyžadovanou odbornou péčí a obezřetností ve vztahu ke spotřebiteli. jméno příjmení vytýkal soudu i to, odmítl provedení dalších navržených listinných důkazů (článků z tisku), což nezdůvodnil. Soud neprovedením navržených důkazů porušil právo odvolatele na spravedlivý proces. jméno příjmení poukázal i na to, že pojišťovna ve výsledku námitkou promlčení těží z vlastní vědomé nepoctivosti a protiprávního jednání, což je v rozporu s ustanovením § 6 platného občanského zákoníku. Z těchto důvodů považuje rozhodnutí soudu I. stupně o otázce úmyslu pojišťovny bezdůvodně se obohatit na jeho úkor a o otázce nemravnosti námitky promlčení za neobjektivní, a z důvodu nedostatečného odůvodnění pokládá rozhodnutí za nikoli nestranné.

7. Pokud jde o počátek běhu subjektivní promlčecí doby, jméno příjmení namítal nesprávná skutková zjištění. Uvedl, že trvá na tom, že o možné neplatnosti pojistných smluv se dozvěděl až na základě konzultace s odborníkem, tj. k datu datum. Upozornil také, že soud učinil své rozhodnutí v rozporu s rozhodovací praxí Městského soudu v Praze, konkr. s rozsudkem ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 23 Co 375/2020, v němž odvolací soud v obdobném případě posoudil námitku promlčení jako rozpornou s dobrými mravy. Stalo se tak i bez provedení výslechu svědků, a to na základě objektivních, listinnými důkazy doložených skutečností. Soud by mohl dospět k závěru o nemravnosti námitky promlčení i v tomto případě bez provedení výslechu navržených svědků.

8. Ze všech těchto důvodů jméno příjmení navrhoval, aby bylo vyhověno požadavku žaloby po změně petitu žaloby, tj. aby byl rozsudek v rozsahu podaného odvolání zrušen, nebo aby byl ve výroku I. v části věty první za středníkem změněn tak, že pojišťovna je povinna zaplatit mu částka s příslušenstvím a částku částka s příslušenstvím, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Požadoval také, aby mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. právnická osoba ve vyjádření k odvolání jméno příjmení uvedla, že s odvoláním nesouhlasí. Protože pojistné smlouvy byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., je namístě použít dvouletou subjektivní promlčecí lhůtu dle § 107 dříve platného občanského zákoníku. Každou dílčí platbu pojistného je třeba posuzovat z hlediska subjektivní promlčecí doby dle § 107 odst. 1 dříve platného občanského zákoníku, tedy právo jméno příjmení na vydání bezdůvodného obohacení ve výši pojistného zaplaceného před datem datum je promlčeno. Argumentace odvolatele ohledně aplikace objektivní promlčecí doby je nesprávná. jméno příjmení se dozvěděl o okolnostech, které vedou k úsudku o neplatnosti pojistné smlouvy, resp. smluv, dne datum, kdy byly smlouvy uzavřeny. Pojišťovna nevznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, namítaný rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 23 Co 375/2020-199 je excesem z pohledu dosavadní rozhodovací praxe soudů a na straně pojišťovny nebyl shledán úmysl obohatit se na úkor jméno příjmení. Soud I. stupně řádně zjistil skutkový stav a vypořádal se s provedenými důkazy, uváděné sdělení ČNB má pouze informativní charakter. Pojišťovna trvala i na tom, že předmětné pojistné smlouvy byly uzavřeny platně.

10. Proti výroku I. napadeného rozsudku v části týkající se úroku z prodlení a proti výroku II. o náhradě nákladů řízení podala právnická osoba odvolání z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2, písm. c) a g) o. s. ř. Uvedla, že s ohledem na nízkou výši soudem přiznaných úroků z prodlení se rozhodla zaplatit jméno příjmení přiznaný úrok z prodlení, tj. částku částka. Má totiž za to, že další vedení řízení by bylo nehospodárné. Upozornila, že v této části odpadl předmět řízení vymezený v odvolání, a jméno příjmení by měl vzít z tohoto hlediska podanou žalobu zpět. Jinak by měl být rozsudek v části úroků z prodlení změněn tak, jak ve svém odvolání pojišťovna navrhuje. Pojišťovna také požadovala náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

11. Při jednání před odvolacím soudem dne datum zástupce jméno příjmení sdělil, že jméno příjmení bere žalobu zpět ve vztahu k příslušenství přiznané částky částka i příslušenství přiznané částky částka, když příslušenství bylo pojišťovnou zcela uhrazeno. Pojišťovna proti tomu nic nenamítala. Odvolací soud proto především postupoval dle § 222a odst. 1 o. s. ř. (srovnej dále uvedené) ve vztahu k částečnému zpětvzetí žaloby.

12. Podle § 222a odst. 1 o. s. ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu I. stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Podle odst. 2 jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.

13. V posuzované právní věci bylo o žalobě podané jméno příjmení rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 15 C 71/2019-65 ze dne datum rozhodnutí. Proti výroku I. tohoto rozsudku, a to mimo jiné té části výroku I., která se týká úroků z prodlení z přiznaných částek částka a částka, podala právnická osoba odvolání. Dříve, než odvolací soud o odvolání pojišťovny rozhodl, vzal žalobce jméno příjmení v této části jím podanou žalobu zpět. Bylo proto namístě, aby o zpětvzetí této části žaloby podané jméno příjmení odvolací soud rozhodl ve smyslu cit. ust. § 222a o. s. ř.

14. Jak bylo zjištěno, žalobce jméno příjmení vzal žalobu zčásti zpět (ohledně příslušenství jemu přiznaných částek částka a částka), a to z toho důvodu, že došlo k úhradě příslušenství přiznaných částek pojišťovnou. Pojišťovna proti zpětvzetí části žaloby nic nenamítala. Proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v této části zrušil a řízení o žalobě jméno příjmení v tomto rozsahu zastavil (§ 222a odst. 1 o. s. ř.).

15. Poté odvolací soud na základě odvolání podaného jméno příjmení přezkoumal výrok I. rozsudku soudu I. stupně, věta za středníkem (§ 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř.) a po provedeném řízení dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. S ohledem na odvolací výhrady je namístě zmínit, že soud I. stupně se pro své rozhodnutí obstaral dostatek skutkových podkladů, takže žádné doplnění řízení nebylo (a není) potřebné. Z rozhodnutí vyplývá, k jakým závěrům soud I. stupně dospěl a jakými zákonnými ustanoveními se řídil. Přezkoumání rozhodnutí na základě podaného odvolání probíhá v rovině právní.

17. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník účinnost) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva i povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že tato jejich práva a povinnosti se budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

18. Právní vztah mezi účastníky vychází z pojistných smluv uzavřených dne datum, a proto se řídí zákonem o pojistné smlouvě a zákonem č. 40/1964 Sb. (dříve platný občanský zákoník). V tomto případě je rozhodné, že podle žaloby jméno příjmení uplatňuje právo na vydání bezdůvodného obohacení vzhledem k tomu, že pojistné smlouvy, které účastníci uzavřeli dne datum, jsou neplatné, a tvrdí, že není důvodná námitka promlčení nároku vznesená pojišťovnou. Pojišťovna trvá na tom, že pojistné smlouvy byly uzavřeny platně a určitě a že uplatněný nárok je zčásti promlčen.

19. Soudní praxe je ustálena v závěru, že dovolá-li se účastník občanského soudního řízení důvodně promlčení, nelze promlčené právo (nárok) přiznat; návrh na zahájení řízení v takovém případě soud zamítne. Podstatné přitom je, že nárok není možno pro promlčení soudním rozhodnutím žalobci přiznat ani v případě, kdy by bylo prokázáno, že existoval. Je-li v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 o. s. ř. přednostně zabýval otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv nárokem samým. Je-li tedy vynutitelnost určitého práva odvrácena důvodnou námitkou promlčení, nemůže být již z tohoto důvodu uplatněné právo soudem přiznáno (k tomu srovnej zejm. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 25 Cdo 862/2006, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 5035/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 460/2012, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1750/2006 či usnesení ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 896/2006, resp. aktuálně usnesení ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2749/2021).

20. Z uvedeného vyplývá, že v tomto případě bylo namístě řešit přednostně otázku, zda tvrzený nárok, který byl uplatněn u Finančního arbitra dne datum, tedy nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého placením pojistného na základě pojistných smluv uzavřených dne datum, které žalobce pokládá za absolutně neplatné, není promlčen.

21. Podle § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

22. Pro počátek běhu subjektivní dvouleté promlčecí doby je rozhodný den, kdy se oprávněný v konkrétním případě dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo jej získal. Takovou vědomostí citované zákonné ustanovení nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit (k tomu srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2892/2012, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3166/2009, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2581/98 a ze dne 18. 5. 2011 sp. zn. 32 Cdo 2626/2009).

23. V posuzovaném případě skutkové okolnosti, z nichž je dovozována absolutní neplatnost sjednaných pojistných smluv (spočívající v textu smluvních ujednání), musely být žalobci známy již v okamžiku uzavření smluv, tj. dne datum. Od té doby měl žalobce jméno příjmení možnost zjistit, že se pojišťovna na jeho úkor obohatila a začala mu běžet promlčecí doba pro uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení z tvrzené neplatnosti pojistných smluv. Od tohoto okamžiku žalobci nic nebránilo v tom, aby podal k soudu žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Přitom každé zaplacené pojistné se promlčuje zvlášť. Návrh k Finančnímu arbitrovi na vydání bezdůvodného obohacení žalobce podal datum, a pro to, co na pojistném zaplatil před datem datum (tj. 2 roky před podáním návrhu k Finančnímu arbitrovi), je promlčeno a to, co bylo na pojistném uhrazeno po tomto datu, promlčeno není. Jak bylo zjištěno v řízení před Finančním arbitrem, v době po datum (tj. 2 roky před zahájením řízení před Finančním arbitrem) jméno příjmení zaplatil na pojistném na pojistnou smlouvu I. částku částka (dne datum). Na pojistnou smlouvu II. uhradil částku částka v červenci 2014, což je promlčené pojistné. Přiznal-li soud I. stupně žalobci právo na vydání bezdůvodného obohacení z titulu tvrzené neplatnosti předmětných pojistných smluv celkem ve výši částka, přiznal mu více, než mu náleží.

24. Soud I. stupně správně dovodil, že pojišťovna neuplatnila námitku promlčení nároku uplatněného žalobkyní v rozporu s dobrými mravy. Tuto otázku soud I. stupně řešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí senátu 29 Co Městského soudu v Praze i soudů vyšších stupňů. Soud si pro své rozhodnutí obstaral dostatek skutkových podkladů, z nichž dospěl ke správným závěrům. Navrhovaný výslech svědků – pracovníků pojišťovny byl nadbytečný. Podle převládajícího právního názoru odvolacího soudu, kterému koresponduje stanovisko Finančního arbitra i soudu I. stupně přijaté v projednávané věci, pojišťovna neuplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. Takový názor odpovídá aktuální judikatuře Nejvyššího soudu i Ústavního soudu přijaté ve skutkově a právně obdobných sporech (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. III. ÚS 94/21, usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1254/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2435/20 a aktuálně usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2749/2021). Nejvyšší soud zaujal stanovisko, dle nějž dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatněného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (k tomu srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2905/99, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 561/2006). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 561/2006 a ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 126/2009).

25. V dané věci bylo včasné uplatnění tvrzeného nároku v řízení před Finančním arbitrem a v řízení před soudem plně v rukou žalobce jméno příjmení. Z jeho tvrzení nevyplývá, že by pojišťovna svým jednáním způsobila nebo spoluzpůsobila marné uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srovnej shora) jasně vyplývá, že jméno příjmení neuplatnil tvrzení o žádné právně relevantní skutečnosti, pro kterou by bylo možné korigovat promlčení dobrými mravy. Se zřetelem k odvolacím výhradám je třeba upozornit, že odkazuje-li žalobce na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 23 Co 375/2020, pak zmíněné rozhodnutí v posouzení nemravnosti námitky promlčení (ve skutkově a právně obdobném sporu mezi klientem pojišťovny a pojišťovnou o vydání bezdůvodného obohacení získaného pojišťovnou od klienta plněním dle smlouvy o investičním životním pojištění) z ustálené rozhodovací praxe Městského soudu v Praze vybočilo. Uvedené vyplývá zejména z rozsudku ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 29 Co 513/2018, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 54 Co 366/2019, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 29 Co 462/2019, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 29 Co 515/2019, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 14 Co 195/2020, ze dne 27. 8. 2020 sp. zn. 29 Co 158/2020 a ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 29 Co 19/2021. Správnost takové rozhodovací praxe Městského soudu v Praze je potvrzována aktuálními rozhodnutím Nejvyššího soudu (sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, sp. zn. 23 Cdo 1254/2020, sp. zn. 32 Cdo 1201/2020 a sp. zn. 28 Cdo 2749/2021) a též Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 94/21 a sp. zn. I. ÚS 2435/20).

26. Jak bylo zjištěno, v dané věci není namístě, aby bylo rozhodnutí Finančního arbitra nahrazeno rozhodnutím soudu v řízení dle části páté o. s. ř. Proto bylo zamítavé rozhodnutí o věci samé, obsažené ve výroku I. rozsudku soudu I. stupně, věta za středníkem, jako věcně správné potvrzeno (§ 219, § 250i o. s. ř.).

27. Každý z účastníků byl v řízení před soudem I. stupně úspěšný pouze zčásti (pojišťovna zavinila, že řízení o žalobě podané jméno příjmení bylo zčásti zastaveno a zčásti nebylo žalobě vyhověno), a proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2, § 224 odst. 1 o. s. ř.).

28. Vzhledem k tomu, že právnická osoba byla v odvolacím řízení úspěšná, má jako účastník právo na náhradu nákladů proti neúspěšnému žalobci (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1, § 245 o. s. ř.). Pojišťovně v odvolacím řízení vznikly náklady v podobě odměny advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření a účast při jednání) po částka (částka), 2x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši částka (částka) + DPH 21% ve výši částka, celkem částka.

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek § 237 o. s. ř. podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do 2 měsíců od doručení písemného vyhotovení rozsudku prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1.