MSPH 29 CO 483/2021-203

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Hany Douskové a Mgr. Dany Slavíkové v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ za účasti: právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, LL. M. ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra (žaloba dle části páté o. s. ř.), k odvolání žalobce jméno příjmení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 8. 2021, č. j. 26 C 122/2019-172

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně mění jen tak, že výše náhrady nákladů činí částka; jinak se tento výrok potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit právnická osoba k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení, LL. M., na náhradě nákladů odvolacího řízení částku částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu s návrhem, aby soud nahradil nález Finančního arbitra č. j. FA/SR/ZP číslo ze dne datum rozhodnutí, potvrzený rozhodnutím o námitkách č. j. FA/SR/ZP číslo ze dne datum rozhodnutí, a to tak, že pojistná smlouva je neplatná,„ žalovaná“ je povinna zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. z této částky od datum do zaplacení, in eventum že„ žalovaná“ je povinna zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. z této částky od datum do zaplacení. Ve výroku II. rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit„ žalované“ na náhradě nákladů řízení částka do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce„ žalované“.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že jméno příjmení se žalobou podanou podle části páté o. s. ř. domáhal, aby soud nahradil rozhodnutí Finančního arbitra a rozhodl, že pojistná smlouva je neplatná a že pojišťovna je povinna zaplatit mu částku částka s příslušenstvím. Mezi účastníky došlo ke sporu, který vyplýval z jimi uzavřené pojistné smlouvy číslo ze dne datum a který byl původně řešen u Finančního arbitra na návrh jméno příjmení podaný dne datum. jméno příjmení zastává názor, že pojistná smlouva je neplatná jako celek, a to pro její neurčitost ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. Požadoval určení neplatnosti pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení včetně příslušenství. Pojišťovna ve správním řízení uplatnila námitku promlčení uplatněného nároku. jméno příjmení má za to, že pojišťovna uplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy.

3. Finanční arbitr vyšel ze zjištění, že pojištění zaniklo dne datum pro neplacení pojistného, že jméno příjmení uhradil na základě pojistné smlouvy pojistné celkem ve výši částka, že provedl mimořádný výběr ve výši částka a že dne datum pojišťovna vyplatila jméno příjmení odkupné ve výši částka. Finanční arbitr především řešil námitku promlčení uplatněnou pojišťovnou ve smyslu § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. Podle jeho zjištění jméno příjmení byl informován o vzniku bezdůvodného obohacení pojišťovny nejpozději dne datum, kdy mu bylo vyplaceno odkupné. Finanční arbitr dovodil, že subjektivní promlčecí doba práva na vydání bezdůvodného obohacení začala plynout v prosinci rok a marně uplynula v prosinci rok. příjmení jméno příjmení řízení před Finančním arbitrem až dne datum, učinil tak po marném uplynutí subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy. Finanční arbitr neshledal právní zájem jméno příjmení na určení neplatnosti pojistné smlouvy. Dovodil také, že ze strany pojišťovny nedošlo ke zneužití práva na úkor jméno příjmení, a že promlčení nenastalo vinou pojišťovny. Z těchto důvodů Finanční arbitr návrh jméno příjmení na vydání bezdůvodného obohacení na straně pojišťovny zamítl. Podané námitky byly zamítnuty a nález Finančního arbitra byl potvrzen.

4. jméno příjmení s rozhodnutím Finančního arbitra nesouhlasil a podal proti němu žalobu podle části páté o. s. ř.

5. Soud I. stupně na základě žaloby podané jméno příjmení věc znovu projednal v řízení dle části páté o. s. ř. Žalobce v soudním řízení trval na tom, že pojistná smlouva je neplatná, že pojišťovna uplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, a požadoval vydání bezdůvodného obohacení ve výši částka s přísl., protože podle neplatné pojistné smlouvy platil pojistné a nárok není promlčen. Namítal také, pojišťovna jednala nepoctivě. Pojišťovna navrhovala, aby byla žaloba podaná jméno příjmení zamítnuta, s tím, že námitku promlčení nároku neuplatnila v rozporu s dobrými mravy a nárok uplatněný žalobcem je promlčen.

6. Soud I. stupně vzal za svá skutková zjištění Finančního arbitra (§ 250e odst. 2 o. s. ř.), která doplnil o další podklady, a to mimo jiné o výpověď svědků – zaměstnanců pojišťovny. Po provedeném řízení soud dovodil, že je namístě vycházet ze zákona o pojistné smlouvě a ze zákona č. 40/1964 Sb. (dříve platný občanský zákoník) se zřetelem k ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (platný občanský zákoník). Především dospěl k závěru, že pojistná smlouva, kterou účastníci uzavřeli dne datum, je absolutně neplatná (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.), neboť neobsahuje konkrétní ujednání o výši rizikového pojistného. Vzhledem k tomu, že ujednání o výši rizikového pojistného nelze oddělit od ostatního obsahu pojistné smlouvy, je pojistná smlouva neplatná jako celek (odkaz na rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 420/2019-146). Pojistná smlouva zanikla ke dni datum pro neplacení pojistného, a proto není dán naléhavý právní zájem žalobce na určení neplatnosti pojistné smlouvy. Protože žalobce platil pojišťovně pojistné na základě neplatné pojistné smlouvy, vzniklo na straně pojišťovny bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. Poté soud posuzoval námitku promlčení uplatněnou pojišťovnou a dovodil, že v tomto případě uplynula dvouletá subjektivní promlčecí doba ve smyslu § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. Skutkové okolnosti, z nichž je dovozována absolutní neplatnost pojistné smlouvy, musely být žalobci známy již ke dni podpisu smlouvy v roce 2011. Protože žalobce návrh u Finančního arbitra uplatnil až dne datum, stalo se tak po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty, a žalobcem uplatněný nárok je promlčen jako celek. Ani soud neshledal úmysl pojišťovny se bezdůvodně obohatit, ani to, že by pojišťovna námitku promlčení uplatnila v rozporu s dobrými mravy. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně dospěl k závěru, že Finanční arbitr rozhodl správně, nevyhověl-li návrhu žalobce.

7. Vzhledem k tomu, že nárok žalobce jméno příjmení na vrácení bezdůvodného obohacení je promlčen a pojišťovna nevznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy (dovodil i Finanční arbitr), soud I. stupně výrokem I. napadeného rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok II. o náhradě nákladů řízení zdůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný a vznikly mu náklady spočívající v odměně advokáta, určené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., sestávající z 15 úkonů po částka + z 15x paušální náhrady částka + 21 % DPH.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce jméno příjmení odvolání z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2, písm. d), e) a g) o. s. ř. Uvedl, že soud I. stupně sice správně posoudil pojistnou smlouvu jako absolutně neplatnou, avšak učinil nesprávný závěr o tom, že pojištění zaniklo z důvodu nehrazení pojistného. Je-li smlouva absolutně neplatná, neexistuje, a proto ani nemůže zaniknout, a to z jakéhokoliv důvodu. Namítal také, že rozsudek je nepřezkoumatelný, protože z jeho odůvodnění nevyplývá, jaké důkazy byly provedeny a proč z nich soud příp. neučinil žádná skutková zjištění. Žalobce též navrhl další listinné podklady (zejm. Úřední sdělení ČNB ze dne datum), které soud zcela opomenul, což zakládá nepřezkoumatelnost rozsudku i jeho protiústavnost.

9. Žalobce je přesvědčen, že v tomto případě je namístě, aby se nárok žalobce promlčoval v tříleté objektivní promlčecí době. Žalobce vylučuje, že by měl vědět o neplatnosti pojistné smlouvy, resp. o vzniku bezdůvodného obohacení, k datu uzavření pojistné smlouvy. V takovém případě by takovou vědomost musela mít i pojišťovna, a to od první platby pojistného, což by zakládalo její bezdůvodné obohacení. Závěry soudu dokládají, že„ neměří účastníkům stejným metrem.“ V řízení nebyla prokázána ani vědomost žalobce o vzniku bezdůvodného obohacení k okamžiku výplaty odkupného. Podmínky pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby ve smyslu § 107 odst. 1 dříve platného obč. zák. nebyly naplněny, a proto je třeba uplatněný nárok posuzovat dle objektivní promlčecí doby. Žalobce trvá na tom, že vědomost o možné neplatnosti pojistné smlouvy získal až na základě konzultace s odborníkem, tj. k datu datum. Upozornil také, že pojišťovna již od května rok (od okamžiku zveřejnění Úředního sdělení ČNB ze dne datum) věděla o možné neplatnosti pojistné smlouvy, a tedy i o vzniku bezdůvodného obohacení. Soud však Úřední sdělení ČNB ze dne datum nezohlednil. Přitom žalobce na něj kladl v řízení důraz, když tvrdil, že pojišťovna byla úředním sdělením informována o tom, že postup, kdy při nabízení a uzavírání smluv životního pojištění nesděluje zájemcům o pojištění informace o nákladové struktuře nabízeného produktu, znamená, že takto uzavřená smlouva životního pojištění mohla být uzavřena v rozporu s povinností odborné péče a zákazem nekalých obchodních praktik. Pojišťovna tedy od května rok věděla, že pojistná smlouva je neplatná, a přesto nadále od žalobce přijímala pojistné, aniž žalobce na možnou neplatnost smlouvy upozornila a aniž učinila kroky, kterými by protiprávní stav na straně žalobce odstranila. Pojišťovna se přijímáním plateb od května 2012 bezdůvodně úmyslně obohatila. Soud I. stupně se při hodnocení úmyslu pojišťovny bezdůvodně se obohatit na úkor žalobce zkrátil právo žalobce na spravedlivý proces, když se nevypořádal s jeho argumentací a řádně nevyhodnotil důkazy, které žalobce navrhoval k prokázání svých tvrzení. Žalobce trval na tom, že jeho nárok je nutno posuzovat s ohledem na desetiletou promlčecí dobu stanovenou pro úmyslné obohacení.

10. Žalobce trval i na tom, že námitka promlčení uplatněná pojišťovnou byla v rozporu s dobrými mravy. Soud měl především zkoumat, zda pojišťovna byla vůbec oprávněna účinně vznést námitku promlčení. Žalobce se domnívá, že nikoliv, když od zveřejnění zmíněného sdělení banky v květnu rok věděla o tom, že neobsahují-li smlouvy životního pojištění nákladovou strukturu pojištění, mohou být shledány jako absolutně neplatné. Přijímala-li pojišťovna od května rok nadále od žalobce pojistné na základě neplatné pojistné smlouvy, nebyla v dobré víře, neboť s ohledem na svou znalost skutkových okolností věděla, že toto plnění je bezdůvodným obohacením. Žalobce uhradil na pojistném v průběhu pojištění částku částka a pojišťovna mu poskytla plnění pouze ve výši částka. Námitkou promlčení pojišťovna těží z vlastní nepoctivosti a protiprávního jednání, což je v rozporu s ust. § 6 platného občanského zákoníku. Upozornil i na to, že Městský soud v Praze v rozsudku sp. zn. 23 Co 375/2020 ze dne 13. 1. 2021 učinil závěr o nemravnosti námitky promlčení. Odkázal i na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1, v nichž soud dospěl k závěru, že smlouvy životního pojištění jsou neplatné z důvodu nulové pojistné částky, tedy pro nepřevzetí pojistného rizika, což lze vztahovat i k předmětné pojistné smlouvě, kdy výše plnění ze smlouvy je na pojišťovně zcela nezávislá, resp. je závislá pouze na zaplaceném pojistném. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhoval, aby byl napadený rozsudek zrušen, a to včetně výroku II. o náhradě nákladů řízení.

11. Účastník právnická osoba ve vyjádření k odvolání žalobce navrhoval, aby byl napadený rozsudek jako správný potvrzen a aby bylo pojišťovně přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že z žádných okolností nelze dovodit, že by pojišťovna vznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy nebo že by nebyla oprávněna vznést námitku promlčení, a odkázal na bohatou rozhodovací praxi soudů všech stupňů. Podle názoru pojišťovny soud I. stupně správně aplikoval subjektivní promlčecí lhůtu a pro počátek běhu této lhůty měl za rozhodný okamžik uzavření smlouvy, s tím, že uplatněný nárok je zcela promlčen. Odvolatelem namítané rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 23 Co 375/2020 vybočuje z dosavadní rozhodovací praxe obecných soudů. Pojišťovna trvala na tom, že nevznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, že pojistná smlouva je platná a že na její straně nebyl dán úmysl se obohatit na úkor žalobce. Soud provedl dokazování v souladu se zákonem a vypořádal se i s dalšími navrhovanými listinnými důkazy, na které žalobce poukazuje.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně a k projednání odvolání nařídil ústní jednání (§ 212., § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř.) Odvolací soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že odvolání žalobce do výroku I. o věci samé důvodné není a do výroku II. je důvodné pouze zčásti, a to pokud jde o výši náhrady nákladů řízení, která byla přiznána v řízení úspěšné pojišťovně.

13. Především je namístě zmínit, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí obstaral dostatek skutkových podkladů, takže žádné doplnění řízení nebylo (a není) potřebné. Z rozhodnutí vyplývá, k jakým závěrům soud I. stupně dospěl a jakými zákonnými ustanoveními se řídil. Přezkoumání rozhodnutí o věci samé probíhá v rovině právní.

14. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník účinnost) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva i povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že tato jejich práva a povinnosti se budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

15. Právní vztah mezi účastníky vychází z pojistné smlouvy ze dne datum, a proto se řídí zákonem o pojistné smlouvě a zákonem č. 40/1964 Sb. (dříve platný občanský zákoník). V tomto případě je rozhodné, že podle žaloby jméno příjmení uplatňuje právo na vydání bezdůvodného obohacení a na příslušenství ve výši zákonného úroku z prodlení vzhledem k tomu, že pojistná smlouva, kterou účastníci uzavřeli dne datum, je neplatná, a tvrdí, že není důvodná námitka promlčení nároku vznesená pojišťovnou. Pojišťovna trvá na tom, že pojistná smlouva byla uzavřena platně a určitě a že nárok jméno příjmení je promlčen.

16. Soudní praxe je ustálena v závěru, že dovolá-li se účastník občanského soudního řízení důvodně promlčení, nelze promlčené právo (nárok) přiznat; návrh na zahájení řízení v takovém případě soud zamítne. Podstatné přitom je, že nárok není možno pro promlčení soudním rozhodnutím žalobci přiznat ani v případě, kdy by bylo prokázáno, že existoval. Je-li v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 o. s. ř. přednostně zabýval otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv nárokem samým. Je-li tedy vynutitelnost určitého práva odvrácena důvodnou námitkou promlčení, nemůže být již z tohoto důvodu uplatněné právo soudem přiznáno (k tomu srovnej zejm. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 25 Cdo 862/2006, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 5035/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 460/2012, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1750/2006 či usnesení ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 896/2006, resp. aktuálně usnesení ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2749/2021).

17. Z uvedeného vyplývá, že i v tomto případě bylo namístě řešit přednostně otázku, zda tvrzený nárok, který byl uplatněn u Finančního arbitra dne datum, tedy nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého placením pojistného na základě pojistné smlouvy uzavřené dne datum, kterou žalobce pokládal za absolutně neplatnou, není promlčen.

18. Podle § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

19. Pro počátek běhu subjektivní dvouleté promlčecí doby je rozhodný den, kdy se oprávněný v konkrétním případě dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo jej získal. Takovou vědomostí citované zákonné ustanovení nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit (k tomu srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2892/2012, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3166/2009, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2581/98 a ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 2626/2009).

20. V posuzovaném případě skutkové okolnosti, z nichž je dovozována absolutní neplatnost sjednané pojistné smlouvy (spočívající v textu smluvních ujednání), musely být žalobci známy již v okamžiku uzavření smlouvy, tj. dne datum. Od té doby měl žalobce jméno příjmení možnost zjistit, že se pojišťovna na jeho úkor obohatila, a začala mu běžet promlčecí doba pro uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení z tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy. Od tohoto okamžiku žalobci jméno příjmení nic nebránilo v tom, aby podal k soudu žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Návrh k Finančnímu arbitrovi na vydání bezdůvodného obohacení jméno příjmení podal datum, a proto to, co na pojistném zaplatil před datem datum (tj. dva roky před podáním návrhu k finančnímu arbitrovi) je promlčeno. Podle zjištění Finančního arbitra nejpozději po datu datum žalobce již nehradil žádné pojistné. V tomto případě uplynula subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároku žalobce vyplývající z ustanovení § 107 zákona č. 40/1964 Sb., tj. nárok žalobce byl promlčen z hlediska běhu dvouleté subjektivní lhůty.

21. Soud I. stupně správně dovodil, že pojišťovna neuplatnila námitku promlčení nároku uplatněného žalobcem v rozporu s dobrými mravy. Tuto otázku soud I. stupně řešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí senátu 29 Co Městského soudu v Praze i soudů vyšších stupňů. Soud si pro své rozhodnutí obstaral dostatek skutkových podkladů, z nichž dospěl ke správným závěrům. Podle převládajícího právního názoru odvolacího soudu, kterému koresponduje stanovisko Finančního arbitra i soudu I. stupně přijaté v projednávané věci, pojišťovna neuplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. Takový názor odpovídá aktuální judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu přijaté ve skutkově a právně obdobných sporech (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. III. ÚS 94/21, usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1254/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2435/20 a aktuálně usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2749/2021). Nejvyšší soud zaujal stanovisko, dle nějž dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatněného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (k tomu srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2905/99, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 561/2006). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 561/2006 a ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 126/2009).

22. V dané věci bylo včasné uplatnění tvrzeného nároku v řízení před Finančním arbitrem a v řízení před soudem plně v rukou žalobce jméno příjmení. Z jeho tvrzení nevyplývá, že by pojišťovna svým jednáním způsobila nebo spoluzpůsobila marné uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srovnej shora) jasně vyplývá, že jméno příjmení neuplatnil tvrzení o žádné právně relevantní skutečnosti, pro kterou by bylo možné korigovat promlčení dobrými mravy. Se zřetelem k odvolacím výhradám je třeba upozornit, že odkazuje-li žalobce na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 23 Co 375/2020, je namístě uvést, že zmíněné rozhodnutí v posouzení nemravnosti námitky promlčení (ve skutkově a právně obdobném sporu mezi klientem pojišťovny a pojišťovnou o vydání bezdůvodného obohacení získaného pojišťovnou od klienta plněním dle smlouvy o investičním životním pojištění) vybočilo z ustálené rozhodovací praxe Městského soudu v Praze. Uvedené vyplývá zejména z rozsudku ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 29 Co 513/2018, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 54 Co 366/2019, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 29 Co 462/2019, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 29 Co 515/2019, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 14 Co 195/2020, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 29 Co 158/2020 a ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 29 Co 19/2021. Správnost takové rozhodovací praxe Městského soudu v Praze je potvrzována aktuálními rozhodnutím Nejvyššího soudu (sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, sp. zn. 23 Cdo 1254/2020, sp. zn. 32 Cdo 1201/2020 a sp. zn. 28 Cdo 2749/2021) a též Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 94/21 a sp. zn. I. ÚS 2435/20).

23. Se zřetelem ke zjištění, že v dané věci Finanční arbitr rozhodl správně, není namístě, aby bylo rozhodnutí Finančního arbitra nahrazeno rozhodnutím soudu v řízení dle části páté o. s. ř. Proto byl výrok I. rozsudku, kterým byla žaloba jméno příjmení zamítnuta, jako věcně správný potvrzen (§ 219, § 250i o. s. ř.).

24. příjmení jméno příjmení směřovalo i proti výroku II. napadeného rozsudku o náhradě nákladů řízení. V řízení byla úspěšná pojišťovna, která má ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Soud I. stupně správně rozhodl, že žalobce je povinen nahradit pojišťovně náklady řízení vzniklé zastoupením advokátem a z tohoto hlediska byl nákladový výrok II. jako správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.). Účelně vynaložené náklady pojišťovny však spočívaly v odměně advokáta pouze za 11 úkonů právní služby, a nikoli za 15 úkonů právní služby, jak pojišťovna vyúčtovala (srovnej na č. l. 161) a jak rozhodl soud I. stupně. Úspěšné pojišťovně náleží náhrada nákladů řízení za 11 úkonů právní služby, kdy se jednalo o účelně vynaložené náklady (tj. za převzetí a přípravu, vyjádření k žalobě, účast při jednání dne datum, účast přesahující dvě hodiny při jednání dne datum, vyjádření na výzvu soudu ze dne datum, účast při jednání dne datum, účast přesahující dvě hodiny při jednání dne datum, závěrečný návrh ze dne datum a účast na jednání dne datum) po částka (částka), dále 11 paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po částka (částka) + 21 % DPH ve výši částka, celkem částka. Účelně vynaložené náklady pojišťovny činily pouze částku částka, a nikoli soudem I. stupně přiznanou částku částka. Proto byl nákladový výrok II. rozsudku soudu I. stupně zčásti změněn, jak uvedeno.

25. Vzhledem k tomu, že právnická osoba byla v odvolacím řízení úspěšná, má právo na náhradu nákladů proti neúspěšnému žalobci (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1, § 245 o. s. ř.). Pojišťovně v odvolacím řízení vznikly náklady v podobě odměny advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření a účast při jednání) po částka (částka), 2x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši částka (částka) + DPH 21 % ve výši částka, celkem částka.

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek § 237 o. s. ř. podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení písemného vyhotovení rozsudku prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1.