MSPH 30 CO 314/2022-97

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jany Knotkové, soudkyně JUDr. jméno příjmení a soudce Mgr. jméno příjmení ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem prof. JUDr. jméno jméno, CSc. ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím ⟪LB:lb_011⟫ o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta prof. JUDr. jméno jméno, CSc.

1) škoda, která vznikla zaměstnanci i jinak, než při plnění pracovních úkolů – v projednávaném případě nevyplacené příspěvky na anonymizováno pojištění (10 x částka) a anonymizováno spoření (10 x částka) za období březen rok až prosinec rok,

2) porušení právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednajícími jeho jménem – v projednávaném případě neplatná výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni žalovanou dne datum,

3) příčinná souvislost mezi uvedeným porušením právních povinností a vznikem škody,

(blíže srov. Z. příjmení in jméno, M., příjmení, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, s. číslo – číslo).

4. Soud prvního stupně předně uvedl, že mezi účastníky je nesporným, že žalobkyně byla v rozhodné době zaměstnankyní žalované a v rozhodném období u žalované fakticky pracovala. V rozhodném období neměla žalobkyně uzavřenu smlouvu o životním pojištění, když původní smlouvu o životním pojištění uzavřenou s anonymizována čtyři slova vypověděla.

5. Dále prvostupňový soud po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že žalobkyně je u žalované zaměstnána na pozici výpravčí na základě pracovní smlouvy ze dne datum ve znění jejích pozdějších dodatků. Dne datum žalobkyně dostala od žalované výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. f) zákoníku práce; uvedená výpověď byla poprvé pravomocně určena neplatnou rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka (v právní moci dne datum), odvolání proti tomuto rozsudku bylo usnesením název soudu – pobočka ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, odmítnuto; název soudu usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací vyhověl žalobě žalované pro zmatečnost proti usnesení název soudu – pobočka ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, čímž v řízení o určení neplatnosti výpovědi vedené název soudu pod sp. zn. spisová značka došlo k opětovnému otevření odvolacího řízení; k definitivnímu pravomocnému ukončení soudního sporu o určení neplatnosti výpovědi došlo rozsudkem název soudu – pobočka ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, kterým byl rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací v meritu (určení neplatnosti výpovědi) potvrzen. Ohledně nároku na příspěvek na anonymizováno pojištění zaměstnanců nalézací soud zjistil, že jednou z podmínek vzniku nároku zaměstnanců žalované na tento příspěvek je skutečnost, že zaměstnanec má uzavřenou smlouvu o životním pojištění. Žalobkyně svoji smlouvu o životním pojištění číslo k datu datum vypověděla a nechala si vyplatit odbytné. anonymizováno ze dne datum byla žalobkyně pracovnicí žalované obeznámena s tím, že novou smlouvu na anonymizováno pojištění, která je podmínkou pro to, aby jí mohl být vyplácen příspěvek na anonymizováno pojištění, již nelze uzavřít, současně však byla seznámena s možností nechat si převést příspěvek na anonymizováno pojištění na anonymizováno spoření – o to však žalobkyně po svém návratu do zaměstnání v únoru rok nepožádala. Ohledně nároku na příspěvek na anonymizováno spoření soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že jednou z podmínek pro poskytnutí příspěvku zaměstnavatele je skutečnost, že zaměstnanec žalované má v uzavřené smlouvě na anonymizováno spoření sjednaný účastnický příspěvek ve výši nejméně částka měsíčně, který bude zaměstnanci srážen ze mzdy. Zpětné poskytnutí příspěvku je možné pouze v případě, že dojde k chybě, kterou zaměstnanec nezavinil a jen v případě, že je tento nárok uplatněn do konce následujícího roku po roce, ve kterém nárok vznikl. Žalobkyně anonymizováno ze dne datum výslovně odmítla, aby jí byl v rozhodném období účastnický příspěvek ze mzdy strháván, současně požádala žalovanou o vrácení již stržené částky účastnického příspěvku za měsíc únor rok. Žalobkyně nespadá do kategorie zaměstnanců, kteří jsou povinni si účastnický příspěvek hradit sami.

6. Při právním posouzení nároku žalobkyně na příspěvek na anonymizováno spoření prvostupňový soud vycházel ze smlouvy mezi účastníky řízení a vnitřních předpisů žalované, kdy z obsahu Dohody o poskytování příspěvku zaměstnavatele na anonymizována dvě slova státním příspěvkem ze dne datum, Zásad pro poskytování příspěvku zaměstnavatele na anonymizována dvě slova zaměstnancům anonymizována dvě slova, státní organizace, číslo jednací a anonymizována dvě slova číslo jednoznačně vyplývá, že jednou z podmínek, aby byl příspěvek zaměstnanci poskytnut, je, že zaměstnanec má v uzavřené smlouvě o penzijním anonymizováno sjednaný účastnický příspěvek ve výši nejméně částka, který mu bude strháván ze mzdy prostřednictvím mzdové účtárny. S ohledem na zjištěný skutkový stav, kdy bylo prokázáno, že žalobkyně výslovně odmítla, aby jí byl v rozhodném období účastnický příspěvek strháván ze mzdy, přičemž nespadala do kategorie zaměstnanců, kteří jsou povinni si účastnický příspěvek hradit sami, pak soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně v rozhodném období (od března rok do prosince rok) nesplnila podmínky pro nárok na příspěvek na anonymizováno spoření od žalované a její nárok tak není dán. Námitce žalobkyně, že jí ze strany žalované nebylo sděleno, že podmínkou vzniku nároku na příspěvek na anonymizováno spoření je strhávání účastnického příspěvku ze mzdy, prvostupňový soud nepřisvědčil a uvedl, že tato podmínka jednoznačně vyplývá ze samotné Dohody o poskytování příspěvku zaměstnavatele na anonymizována dvě slova státním příspěvkem ze dne datum, kterou žalobkyně podepsala.

7. Při právním posouzení nároku žalobkyně na příspěvek na anonymizováno pojištění prvostupňový soud vycházel ze smlouvy mezi účastníky řízení a vnitřních předpisů žalované, kdy z obsahu Dohody o poskytování příspěvku zaměstnavatele na anonymizováno pojištění ze dne datum, Zásad pro poskytování příspěvku zaměstnavatele na anonymizováno pojištění zaměstnancům anonymizována dvě slova, akciové společnosti, číslo jednací a anonymizována dvě slova číslo jednoznačně vyplývá, že jedna z podmínek, aby byl příspěvek zaměstnanci poskytnut, je, že zaměstnanec má uzavřenou písemnou smlouvu o životním pojištění. S ohledem na zjištěný skutkový stav, kdy bylo prokázáno, že žalobkyně neměla uzavřenou smlouvu o životním pojištění, když tato byla na její vlastní žádost ukončena k datu datum, a bylo jí rovněž vyplaceno odbytné, pak soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně nárok na příspěvky na anonymizováno pojištění od žalované nemá. Dále se nalézací soud zabýval tím, zda uvedený nárok žalobkyně nelze posoudit z titulu náhrady škody podle § 265 odst. 2 zákoníku práce, když žalovaná tvrdila, že smlouvu o životním pojištění musela vypovědět z důvodu nedostatku finančních prostředků v důsledku neplatné výpovědi dané žalovanou. V tomto směru prvostupňový soud dospěl k závěru, že žalobkyně si vznik tvrzené škody zavinila sama, neboť po výpovědi smlouvy o životním pojištění a po faktickém návratu do zaměstnání měla možnost si příspěvek na anonymizováno pojištění převést na smlouvu o penzijním anonymizováno, a pokud tak neučinila, tak si škodu částka x částka způsobila sama; žalobkyně také mohla postupovat dle anonymizováno číslo kdy namísto výpovědi smlouvy o životním pojištění mohla požádat o snížení pojistného, či o redukci pojistné částky se současným snížením pojistného na nulu, popř. mohla požádat o odklad plateb pojistného.

8. S ohledem na uvedené skutečnosti soud prvního stupně žalobu zamítl jako nedůvodnou. O nákladech řízení pak rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal úspěšné žalované.

9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém namítala, že soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že jí byla dána neplatná výpověď, čímž došlo k prokazatelnému poklesu jejích příjmů, a že tedy neměla peněžní prostředky na to, aby si nadále platila příspěvky na anonymizováno pojištění a anonymizováno spoření a mohla plnit podmínky stanovené ve směrnicích žalované. Akcentovala, že má nárok na plnou reparaci újmy, která jí neplatnou výpovědí ze strany žalované byla způsobena, kdy poukázala na to, že pokud by byla u žalované nadále zaměstnána, probíhaly by srážky ze mzdy k placení příspěvků na anonymizováno pojištění a anonymizováno spoření nadále; z důvodu poklesu příjmu však musela žalobkyně zrušit anonymizováno pojištění. Podle žalobkyně není právně významné, jak mohla podle anonymizováno žalované postupovat (možnost převést si příspěvek na anonymizováno pojištění na anonymizováno spoření), rozhodné je, že vinou žalované přechodně ztratila zaměstnání a tím i příjem z pracovního poměru u žalované; v důsledku neplatné výpovědi žalobkyně neměla objektivní možnost při snížení příjmů plnit vnitřní anonymizováno žalované. Závěr soudu prvního stupně o tom, že si škodu způsobila sama, považuje žalobkyně za absurdní. Dle žalobkyně jsou oba příspěvky součástí náhrady mzdy, a proto by jí měly být soudem přiznány stejně jako náhrada ušlé mzdy. Závěrem žalobkyně uvedla, že soud prvního stupně také neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl žalobkyní navržené důkazy (označené v podáních ze dne datum a datum). S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví a žalobkyni přizná náhradu nákladů řízení.

10. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání uvedla, že se s napadeným rozsudkem zcela ztotožňuje a považuje jej za věcně i právně správný. Akcentovala, že argumentace žalobkyně, dle níž soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že žalobkyni byla dána neplatná výpověď, je zcela lichá. Žalovaná se v rozhodném období (březen až prosinec rok) nenacházela v režimu neplatné výpovědi a žalovaná k ní po celou tuto dobu přistupovala jako k zaměstnanci – tyto okolnosti soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku patřičným způsobem zohlednil. Dále pak zopakovala své argumenty na podporu závěru o nedůvodnosti žaloby. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

12. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav poté, co provedl všechny potřebné důkazy a tyto důkazy také správně zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. Zjištěný skutkový stav pak soud prvního stupně též správně posoudil po právní stránce.

13. Odvolací soud předně neshledal důvodnou námitku žalobkyně, podle níž soud prvního stupně pochybil, pokud neprovedl část navržených důkazů (důkazy označené v podání žalobkyně ze dne datum a datum). Obecně podle ustálené rozhodovací praxe soudů platí, že soud není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy a je oprávněn posoudit, které z navržených důkazů provede, a které nikoliv. Neprovedení některých důkazů ovšem v zásadě připadá v úvahu jedině tehdy, (1) týkají-li se irrelevantních skutečností, (2) nejsou-li způsobilé tvrzenou skutečnost prokázat, nebo (3) jsou-li nadbytečné, neboť skutečnost, která jimi má být prokázána či vyvrácena, již s potřebnou mírou jistoty prokázána či vyvrácena byla. Neprovedení důkazů je přitom soud povinen odůvodnit (viz k tomu podrobně např. nález Ústavního soudu z datum, sp. zn. ústavní nález). Neprovedení účastníkem navržených důkazů by naproti tomu bylo nepřípustné, pokud by následně rozsudek stál na závěru o neunesení důkazního břemeně tímto účastníkem. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná. Soud prvního stupně napadený rozsudek založil na skutkovém závěru, podle nějž: 1) žalobkyně neměla v rozhodném období uzavřenu platnou smlouvu o životním pojištění, která je jednou z podmínek vzniku nároku zaměstnance žalované na příspěvek na anonymizováno pojištění a současně žalobkyně po svém návratu do zaměstnání v únoru rok nepožádala v souladu se Směrnicí číslo o převod příspěvku ze životního pojištění na anonymizováno spoření, ačkoliv na tuto možnost byla ze strany žalované upozorněna; 2) žalobkyně výslovně odmítla, aby jí byl v rozhodném období strháván ze mzdy účastnický příspěvek, přestože jednou z podmínek, aby byl příspěvek na anonymizováno spoření zaměstnanci žalované poskytnut, je, že zaměstnanec má v uzavřené smlouvě o penzijním anonymizováno sjednaný účastnický příspěvek ve výši nejméně částka, který mu bude strháván ze mzdy prostřednictvím mzdové účtárny, žalobkyně přitom nespadá do kategorie zaměstnanců, kteří jsou povinni si účastnický příspěvek hradit sami. Tyto skutkové závěry přitom odvolací soud shledal správnými. Za této situace soud prvního stupně nebyl povinen provést další žalobkyní navržené důkazy, a to z důvodu jejich nadbytečnosti.

14. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala ve smyslu § 265 odst. 2 zákoníku práce nároku na náhradu škody v podobě nevyplacení příspěvku na anonymizováno pojištění a anonymizováno spoření za rozhodné období, která jí měla vzniknout v důsledku neplatného ukončení pracovního poměru ze strany žalované jako zaměstnavatele.

15. Podle § 265 odst. 2 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci též škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem.

16. Nejvyšší soud ve stanovisku ze dne datum, sp. zn. Cpjn 4/2004 uvedl:„ Jestliže zaměstnavatel neplatně rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr a pracovní poměr nadále trvá a jestliže zaměstnavatel po právní moci rozhodnutí soudu o neplatnosti rozvázání pracovního poměru nepřiděluje zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy podle § 130 odst. 1 ZPr 1965 (nyní § 208 zákoníku práce), popřípadě též nárok na náhradu škody podle § 187 odst. 2, § 205a a 205b ZPr 1965 (nyní § 265 odst. 2, § 269 a 270 zákoníku práce)“

17. Ke vzniku odpovědnostního vztahu podle § 265 odst. 2 zákoníku práce je třeba kumulativně splnit tyto předpoklady:

18. V projednávaném případě soud prvního stupně s ohledem na zjištěné okolnosti případu nepochybil, když uzavřel, že nárok žalobkyně na náhradu škody spočívající v nevyplacení příspěvku na anonymizováno pojištění a anonymizováno spoření za období březen rok až prosinec rok v celkové výši částka není dán, neboť zde absentuje jeden ze zákonných předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi škodou a porušením povinnosti v podobě neplatného rozvázání pracovního poměru žalovanou.

19. O vztah příčinné souvislosti mezi škodou a porušením právní povinnosti se jedná tehdy, vznikla-li tato škoda následkem porušení této právní povinnosti, tj. bez jejího porušení by škoda nevznikla tak, jak vznikla. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti, jako jednoho z předpokladů odpovědnosti zaměstnavatele za škodu, nestačí pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku porušení právních povinností, nýbrž musí být tato příčinná souvislost postavena najisto. Porušení právní povinnosti nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou. Postup při zjišťování této příčinné souvislosti spočívá v tom, že škodu je třeba vyjmout z její všeobecné souvislosti a zkoumat ji izolovaně, pouze z hlediska jejích příčin, neboť příčinná souvislost je zákonitostí přírodní a společenskou (jde ve své podstatě o hledání jevu, který škodu vyvolal). Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost zaměstnavatele za škodu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka či ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

20. Nalézací soud z výsledků provedeného dokazování správně dovodil, že tvrzená škoda žalobkyně nebyla způsobena neplatným skončením pracovního poměru žalovanou, a ani z důvodu poklesu finančních prostředků žalobkyně v důsledku neplatného skončení pracovního poměru. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že v případě nároku na příspěvek na anonymizováno spoření v rozhodném období byla tvrzená škoda v podobě jeho nevyplacení způsobena výlučně tím, že žalobkyně výslovně odmítla, aby jí byl v rozhodném období žalovanou strháván ze mzdy účastnický příspěvek, přestože jednou z podmínek, aby byl příspěvek na anonymizováno spoření zaměstnanci poskytnut, je dle vnitřních předpisů žalované to, že zaměstnanec má v uzavřené smlouvě o penzijním anonymizováno sjednaný účastnický příspěvek ve výši nejméně částka, který mu bude strháván ze mzdy prostřednictvím mzdové účtárny, žalobkyně přitom nespadala do kategorie zaměstnanců, kteří jsou povinni si účastnický příspěvek hradit sami (žalobkyni nárok na příspěvek na anonymizováno spoření v rozhodném období nevznikl, neboť nesplnila podmínky pro jeho poskytnutí). V případě nároku na příspěvek na anonymizováno pojištění v rozhodném období pak bylo v řízení bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že tvrzená škoda v podobě jeho nevyplacení byla způsobena tím, že žalobkyně neměla v rozhodném období uzavřenu platnou smlouvu o životním pojištění, která je podle vnitřních předpisů žalované jednou z podmínek vzniku nároku zaměstnance na tento příspěvek (žalobkyni nárok na příspěvek na anonymizováno spoření v rozhodném období nevznikl, neboť nesplnila podmínky pro jeho poskytnutí). Pokud žalobkyně tvrdí, že důvodem ukončení smlouvy o životním pojištění, jejíž uzavření bylo jednou z podmínek vzniku uvedeného nároku, byla její špatná finanční situace způsobená právě neplatným skončením pracovního poměru žalovanou, pak odvolací soud tuto námitku neshledává důvodnou a poukazuje na skutečnost, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla po svém návratu do zaměstnání v únoru rok obeznámena s možností, že pokud nemá uzavřenu smlouvu o životním pojištění, může požádat o převod příspěvku ze životního pojištění na anonymizováno spoření v souladu se Směrnicí číslo žalobkyně však této možnosti nevyužila a o převod nepožádala. Nadto mohla žalobkyně postupovat dle odst. číslo anonymizováno číslo kdy namísto výpovědi smlouvy o životním pojištění mohla požádat o snížení pojistného až na částku částka měsíčně, či o redukci pojistné částky se současným snížením pojistného na částka, popř. mohla požádat o odklad plateb pojistného.

21. Odvolací soud uzavírá, že v projednávaném případě absentuje vztah příčiny a následky, neboť skutečnost, že žalobkyni nebyly v rozhodném období vyplaceny příspěvky na anonymizováno pojištění a anonymizováno spoření byla vyvolána jen a pouze jednáním žalobkyně (viz výše), nikoli neplatným rozvázáním pracovního poměru ze strany žalované. Odpovědnost žalované tedy není dána a prvostupňový soud postupoval správně, když žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř potvrdil, včetně správného nákladového výroku, který je v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

23. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalované činí celkem částka a sestávají z odměny advokáta ve výši částka podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 2 úkony právní služby po částka (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši částka podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 2 úkony po částka a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši částka. Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání zkoumá dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).