MSPH 30 CO 5/2022-326

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jany Knotkové a soudců Mgr. Zdeňka Váni a JUDr. Kateřiny Kodetové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno jméno ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ⟪LB:lb_006⟫ o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se zamítá žaloba na určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne datum, doručená žalobci dne datum, je neplatná.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech anonymizováno před soudy obou stupňů částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno jméno.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne datum daná žalobci žalovanou je neplatná (výrok I.) a uložil žalované zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů anonymizováno částka k rukám zástupce žalobce (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti uvedené výpovědi z pracovního poměru, kterou mu žalovaná dala s odkazem na § 52 písm. c) zákoníku práce, tj. pro nadbytečnost, a kterou odůvodnila tím, že na základě rozhodnutí o organizační změně číslo rok ze dne datum, v návaznosti na usnesení představenstva žalované ze dne datum o vybudování banky budoucnosti spočívající v přechodu na nový způsob práce a anonymizováno (tzv. anonymizováno) došlo s účinností ke dni datum ke zrušení pracovního místa žalobce. Žalobce považoval výpověď za neplatnou, neboť nebyl řádně seznámen s organizační změnou, byl pouze seznámen s tím, že je mu dána výpověď na základě rozhodnutí ředitelky organizačního útvaru číslo anonymizováno produktů a podpora prodeje (racionalizační opatření) číslo rok ze dne datum, aniž by byl seznámen s obsahem tvrzeného rozhodnutí o organizační změně, ani s důvody, které k jeho vydání vedly. Takové seznámení bylo pouze formální. Rovněž dále zpochybnil, že u žalované proběhla ve vztahu k jeho pracovní pozici organizační změna, na jejímž základě by se stal nadbytečným.

3. Žalovaná v anonymizováno navrhovala zamítnutí žaloby a předně argumentovala tím, že žaloba byla podána opožděně. Dle § 72 zákoníku práce měl žalobce podat žalobu na určení neplatnosti výpovědi do dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit na základě této výpovědi. Žalobce obdržel výpověď dne datum, výpovědní doba měla uplynout datum, žalobce se měl obrátit na soud nejpozději dne datum, nicméně žalobce anonymizováno zahájil až dne datum Dohoda o prodloužení výpovědní doby je neplatná, jelikož ji lze uzavřít pouze před počátkem běhu výpovědní doby, nikoliv až poté tak, jak se stalo v případě žalobce. Dále žalovaná zpochybnila, že by nebyly naplněny důvody pro výpověď žalobce z pracovního poměru, tj. rozhodnutí o organizační změně, nadbytečnost zaměstnance a příčinná souvislost mezi rozhodnutím o organizační změně a nadbytečností zaměstnance.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které velmi detailně popsal v napadeném rozsudku, dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce byl u žalované zaměstnán od datum, naposledy od datum v útvaru číslo anonymizováno produktů a podpora prodeje na pozici anonymizováno specialista rozvoje obchodu anonymizováno, kdy náplní práce byly zejména činnosti spojené s analýzou produktů a distribučních kanálů, tvorba a efektivita strategických komplexních produktů a distribučních kanálů, vytváření související metodologie a implementace produktů a distribučních kanálů, monitoring výkonnosti a vyhodnocení jejich efektivnosti. Žalobce byl od poloviny roku 2017 alokován na program anonymizována dvě slova, kdy mu práce na daném programu zabírala většinu jeho pracovní doby. Žalovaná začala od jara rok připravovat změnu organizace centrály banky na agilní způsob anonymizováno, a to do nových týmů, tzv. tribů dělících se do jednotlivých squadů (multidisciplinárních týmů do 10 lidí). Informace o změnách byly komunikovány na schůzkách se zaměstnanci, rovněž byly umístěny na intranetu. Bylo tak rozhodnuto o převodu útvaru číslo anonymizováno produktů a podpora prodeje zejména do tribů anonymizována dvě slova a anonymizována dvě slova anonymizováno and anonymizováno, spuštěných k datum, kdy mělo dojít k datum k ukončení pracovního poměru zaměstnanců daného útvaru, a to buď dohodou k datum, nebo výpovědí, kdy pracovní poměr měl skončit k datum, toto se netýkalo zaměstnanců, kteří byli převedeni do jiného útvaru struktury banky, v níž nedocházelo k přechodu na agilní způsob řízení. O zrušení daného útvaru číslo, tedy zrušení 29 pracovních míst v daném organizačním útvaru číslo, mj. i sedmi pracovních míst„ anonymizováno specialista rozvoje obchodu anonymizováno“, včetně pracovního místa žalobce, bylo rozhodnuto dne datum odpovědnou ředitelkou útvaru paní příjmení s účinnosti k datum. Zaměstnanci se mohli prostřednictvím výběrových anonymizováno ucházet o jakoukoli pozici v nových tribech, pokud se do výběrových anonymizováno nepřihlásili, nebo neuspěli a nenašli uplatnění v rámci banky, jejich pracovní poměr skončil. Žalobce se hlásil do výběrových anonymizováno v září a listopadu rok, ale neuspěl. Dne datum mu byla paní příjmení a paní příjmení předána výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost z důvodu zrušení jeho pracovního místa, žalobci však bylo slíbeno, že s ohledem na to, že do tribu anonymizována dvě slova, kam by mohl přejít, ještě není vypsáno výběrové anonymizováno, bude mu výpovědní doba prodloužena. Program anonymizována dvě slova měl oficiálně skončit k datum, i nadále však byly vykonávány činnosti, na kterých žalobce v roce rok pracoval, zejména reporting. Svou činnost předal v lednu rok panu příjmení a následně byla z větší části převedena do anonymizována dvě slova tribu, kde se celkový počet zaměstnanců oproti počtu úvazků lidí zapojených do programu anonymizována dvě slova snížil o třetinu, avšak byly nabrány zejména osoby z jiných částí banky, z původního projektu přešly do daného tribu pouze čtyři osoby. Od datum byl žalobce dán na překážky v práci na straně zaměstnavatele. Dne datum podepsali zástupci žalované a žalobce dohodu o prodloužení výpovědní doby ve smyslu § 51 zákoníku práce, a to do datum včetně, přitom až dne datum bylo vypsáno výběrové anonymizováno na pozici„ anonymizováno na zákaznické cesty – anonymizována dvě slova“, tedy„ anonymizována dvě slova anonymizováno“ v anonymizována dvě slova tribu s přihláškou do datum, kdy náplní práce mělo být mj. vylepšování zákaznické zkušenosti. Žalobce se do výběrového anonymizováno v březnu rok nepřihlásil, v banku již neměl důvěru. Následně žalobce sdělil žalované, že považuje výpověď za neplatnou, toto však žalovaná odmítla.

5. Po právní stránce se soud prvního stupně nejprve zabýval tím, zda žaloba byla podána včas, tedy před uplynutím prekluzivní lhůty stanovené v § 72 zákoníku práce. Jako otázku předběžnou pak musel soud prvního stupně posoudit, zda prodloužení výpovědní doby, sjednané mezi žalobcem a žalovanou, bylo provedeno platně, neboť pokud by tomu tak nebylo, uplynula by prekluzivní lhůta pro podání žaloby již datum s ohledem na pravidlo vyjádřené v § 607 o. z. Dle jeho úsudku k takovému platnému sjednání došlo. S žalobcem bylo při předání výpovědi dne datum hovořeno o tom, že výpovědní doba bude prodloužena o jeden měsíc, jelikož nebylo zřejmé, kdy bude vyhlášeno výběrové anonymizováno na pozice do teprve vznikajícího tribu anonymizována dvě slova. Mezi žalobcem a zástupci žalované došlo k dohodě o prodloužení výpovědní doby, k tomu směřoval úmysl všech zúčastněných. Toto však bylo sjednáno pouze ústně, delší výpovědní dobu než zákonnou lze přitom dle § 51 zákoníku práce sjednat jen písemně. Tento rozpor obvodní soud překlenul argumentací, že mezi žalobcem a žalovanou došlo ke zhojení daného nedostatku právního jednání písemným potvrzením ze dne datum ve smyslu § 582 o. z. Není-li dodržena písemná forma, je třeba na takto uzavřenou dohodu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pohlížet jako na relativně neplatnou, neboť se nejedná o zjevný rozpor s veřejným pořádkem, jelikož prodloužení výpovědní doby může být ve prospěch jak zaměstnavatele, tak zejména, v případě výpovědi dané ze strany zaměstnavatele, ve prospěch zaměstnance. Pokud tuto lze uplatnit pouze k námitce jedné ze stran, jinak je jednání považováno za platné (§ 586 o. z.), lze daný nedostatek do doby uplatnění takové námitky zhojit. Jen jednání absolutně neplatné je neplatné od samotného počátku (ex tunc) a v případě nedostatku formy nemůže dojít ke zhojení vad právního jednání, neboť toto v důsledku takové neplatnosti vůbec nevzniklo. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že došlo k platnému prodloužení výpovědní doby o jeden měsíc, tedy do datum, lhůta pro podání žaloby běžela až ode dne datum a žaloba tak byla dne datum podána včas.

6. Dále se soud prvního stupně zabýval tím, zda byly naplněny podmínky nadbytečnosti žalobce podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Připomněl, že aby mohla být dána výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti dle § 52 písm. c) zákoníku práce, musí být naplněny tyto tři předpoklady: 1) o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách přijal zaměstnavatel nebo příslušný orgán rozhodnutí, 2) podle tohoto rozhodnutí se konkrétní zaměstnanec stal pro zaměstnavatele nadbytečným a 3) je tu příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj. že se zaměstnanec stal nadbytečným právě a jen v důsledku takového rozhodnutí (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

7. První podmínku měl prvoinstanční soud za splněnou, dva zbývající předpoklady pro nadbytečnost však nikoliv. Soud neměl za prokázané, že by se žalobce v souvislosti s organizační změnou stal nadbytečným, resp. že zanikl druh práce, popř. náplň práce, kterou zastával. V reakci na zrušení daného útvaru, v němž byl žalobce zařazen, žalovaná bez dalšího dala všem zaměstnancům zařazeným v daném útvaru výpověď nebo s nimi uzavřela dohodu o ukončení pracovního poměru, přičemž jim však sdělila, že pokud se přihlásí do příslušných výběrových anonymizováno a uspějí, budou moci v práci pro žalovanou i nadále pokračovat. Žalovaná tedy nijak nepoměřovala, zda je práce daných zaměstnanců pro ni i nadále potřebná, tedy zda lze dané zaměstnance převést na práci, kterou i v minulosti pro žalovanou konali, ale vyzvala své zaměstnance k účasti ve výběrových řízeních, jichž se však mohli účastnit všichni zaměstnanci banky. Na daná pracovní místa tak mohli být přijati i zaměstnanci, kteří daný druh práce z hlediska jeho věcné náplně nikdy nevykonávali, zatímco příslušní zaměstnanci, kteří pracovní pozici zastávali dosud, dostali jako neúspěšní výpověď, ačkoliv práce se nestala nepotřebnou v takovém rozsahu, aby ji nemohli alespoň někteří z nich vykonávat. Takový postup je však obcházením právní úpravy, která předpokládá, že zaměstnanec se stane nadbytečným z hlediska věcné náplně druhu práce pouze tehdy, pokud tento druh práce již není u zaměstnavatele zachován, případně je zachován pouze v menší míře. Žalobce se tak nemohl stát nadbytečným, neboť z hlediska věcné náplně byl jeho druh práce v okamžiku ukončení pracovního poměru i nadále potřebný. Zároveň zde nebyla dána ani příčinná souvislost mezi nadbytečností a organizační změnou, neboť žalovaná změnila pouze způsob anonymizováno práce.

8. Výpovědní důvod dle § 52 písm. c) zákoníku práce tak dle soudu prvního stupně nebyl naplněn, proto určil, že výpověď ze dne datum daná žalobci žalovanou je neplatná. O nákladech anonymizováno rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal úspěšnému žalobci.

9. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř. Podle žalované dospěl soud prvního stupně k nesprávnému právnímu závěru, že žaloba byla žalobcem podána ve lhůtě stanovené v § 72 zákoníku práce. Lhůta pro podání žaloby na určení neplatnosti výpovědi je lhůtou hmotněprávní, tj. žaloba je podána včas, jestliže je před uplynutím uvedené lhůty nejen odeslána, ale také doručena soudu. Současně platí, že se jedná o lhůtu prekluzivní, tj. jejím marným uplynutím právo zaměstnance domáhat se neplatnosti rozvázání pracovního poměru zanikne, přičemž prominutí zmeškání lhůty je vyloučeno. Soud k prekluzi přihlíží i bez námitky účastníka anonymizováno. Pro počítání lhůty platí pravidla obsažená v § 605 – 608 o. z., a to například znamená, že lhůta k žalobě neplatnost výpovědi, podle níž měl pracovní poměr skončit anonymizováno, uplyne dne číslo. Žalobci byla výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce ze dne datum předána dne datum. Dvouměsíční výpovědní doba dle výpovědi počala běžet dne datum a uplynula dne datum. V souladu s pravidly pro počítání lhůty dle § 72 zákoníku práce musela být tato žaloba doručena soudu nejpozději dne datum, resp. vzhledem k tomu, že datum byla neděle, v souladu s § 607 o. z. v pondělí dne datum. Žalobce však toto anonymizováno zahájil žalobou ze dne datum, tj. po uplynutí lhůty dle § 72 zákoníku práce. Právo žalobce k podání této žaloby prekludovalo a žaloba by měla být soudem zamítnuta z tohoto důvodu.

10. Dále žalovaná uvedla, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne datum, tj. v průběhu výpovědní doby dle výpovědi, na základě žádosti žalobce uzavřena dohoda o prodloužení výpovědní doby. Taková dohoda o prodloužení výpovědní doby může být mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem uzavřena jak při vzniku pracovního poměru, tak i v jeho průběhu nebo při jeho skončení, nejpozději však ve dni předcházejícímu dni, kterým začala běžet. Dohodu o prodloužení výpovědní doby tedy nelze platně sjednat za situace, kdy již předmětná výpovědní doba počala běžet, nýbrž nejpozději den před jejím počátkem. V tomto případě došlo k tomu, že dohoda o prodloužení výpovědní doby byla uzavřena až dne datum, tj. až v jejím průběhu (tři dny před jejím uplynutím), a proto je z tohoto důvodu neplatná. Pracovní poměr žalobce tak skončil již uplynutím výpovědní doby dle výpovědi dnem datum, neboť dohoda o prodloužení výpovědní doby byla uzavřena neplatně, a nelze k ní proto při počítání lhůty pro podání žaloby dle § 72 zákoníku práce přihlížet. Žaloba byla proto žalobcem podána po uplynutí lhůty dle § 72 zákoníku práce.

11. Závěr soudu prvního stupně o následném zhojení ústní dohody o prodloužení výpovědní doby a z něj odvozený závěr o včasnosti této žaloby považovala žalovaná za nesprávný. Především z žádného z provedených důkazů nevyplývá, že dne datum bylo mezi žalobcem a žalovanou učiněno ústní dvoustranné pracovněprávní jednání, jehož obsahem měla být dohoda o prodloužení výpovědní doby žalobce do datum. Z výpovědi svědkyň paní příjmení ani paní příjmení ústní dohoda o prodloužení výpovědní doby ke konkrétnímu datu nevyplývá. Uzavření ústní dohody o prodloužení výpovědní doby dne datum při předání výpovědi ostatně nevyplývá ani ze žalobcem předloženého notářského zápisu NZ číslo ze dne datum, jehož obsahem je přepis žalobcem skrytě pořízených audionahrávek, a to včetně žalobcem skrytě zaznamenaného rozhovoru při předání výpovědi dne datum mezi ním, svědkyní příjmení a svědkyní příjmení. Soud prvního stupně důkaz tímto notářským zápisem ani samotnými žalobcem skrytě pořízenými nahrávkami neprovedl. Z obsahu doslovného přepisu rozhovoru ze dne datum přitom vyplývá, že žádná ústní dohoda o prodloužení výpovědní doby do datum dne datum mezi žalobcem a žalovanou učiněna nebyla. příjmení příjmení (v notářském zápise označena jako„ ženský hlas 1“) při předání výpovědi obecně uvedla, že v případě, že by se žalobce přihlásil do výběrového anonymizováno, bude mu prodloužena výpovědní doba. Žalobce se však do žádného výběrového anonymizováno nepřihlásil a zaměstnancům žalované sdělil, že již u žalované nechce pracovat. Obecný příslib možnosti prodloužení výpovědní doby, nadto podmíněný tím, že se žalobce přihlásí do výběrového anonymizováno, nemá náležitosti ústního pracovněprávního jednání, neboť není dostatečně určitý, tj. nelze hovořit o ústní dohodě o prodloužení výpovědní doby s konkrétním obsahem. Bez významu není ani skutečnost, že o podmíněné možnosti prodloužení výpovědní doby bylo se žalobcem obecně hovořeno před počátkem výpovědní doby, tj. v situaci, kdy bylo možné prodloužení výpovědní doby platně sjednat. Vzhledem k tomu, že při předání výpovědi dne datum nedošlo k ústnímu pracovněprávnímu jednání – dohodě o prodloužení výpovědní doby do datum, neboť obecný příslib podmíněné možnosti prodloužení výpovědní doby, nelze považovat za ústní právní jednání o konkrétním určitém obsahu; vyslovená podmínka, že se žalobce přihlásí do výběrového anonymizováno, nebyla splněna, neboť žalobce se do výběrového anonymizováno výslovně odmítl přihlásit, má žalovaná za to, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že mezi žalovanou a žalobcem byla dne datum uzavřena ústní dohoda o prodloužení výpovědní doby. V návaznosti na toto nesprávné skutkové zjištění poté soud prvního stupně dospěl k nesprávnému právnímu závěru o konvalidaci neplatné ústní dohody o prodloužení výpovědní doby písemným potvrzením dne datum. Vzhledem k uvedenému pak dle žalované soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru o tom, že tato žaloba byla podána ve lhůtě dle § 72 zákoníku práce, neboť lhůta pro podání této žaloby uplynula dne datum, anonymizováno však bylo zahájeno až dne datum. Dále se žalovaná v podaném odvolání detailně zabývala naplněním podmínek tzv. nadbytečnosti podle § 52 písm. c) zákoníku práce, ty považovala za naplněné. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá a přiznal žalované náhradu nákladů anonymizováno před soudy obou stupňů.

12. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání považoval napadený rozsudek za věcně i právně správný, proto navrhl jeho potvrzení.

13. Odvolací soud přezkoumal postupem z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek i anonymizováno, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., zopakoval přitom dokazování výslechem svědkyň jméno příjmení a jméno příjmení a dohodou o prodloužení výpovědní doby ze dne datum (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) a doplnil dokazování o notářský zápis ze dne datum, sp. zn. NZ číslo (§ 213 odst. 4 o. s. ř.). Po takto zopakovaném a doplněném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

14. Z dohody o prodloužení výpovědní doby bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena dohoda o prodloužení výpovědní doby s tím, že na základě výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce ze dne datum s datem převzetí datum byla zaměstnanci stanovena výpovědní doba v délce trvání od datum do datum, zaměstnavatel a zaměstnanec se dohodli na prodloužení délky výpovědní doby do datum včetně.

15. Z notářského zápisu sepsaného dne datum sp. zn. NZ číslo bylo zjištěno, že tento zápis obsahuje přepis zvukových nahrávek pořízených žalobcem, třetí nahrávka byla pořízena žalobcem dne datum na schůzce, které se zúčastnil žalobce a svědkyně příjmení a příjmení. Ženský hlas 1 (svědkyně anonymizováno) v ní uvedla, že pozice žalobce je zrušena, takže je připravená výpověď k 28. únoru, na celý měsíc únor budou překážky. Mezitím se budou vypisovat pozice v rámci anonymizována dvě slova, může se to dostat až do anonymizováno. Únor a březen je na výběrové anonymizováno. Ženský hlas 1 uvedl:„ V případě, že byste aplikoval, tak prodlužujeme tu výpovědní dobu tak, abyste měl možnost opravdu se přihlásit na anonymizována dvě slova, což je vám blízké. Mužský hlas (žalobce) uvedl:„ Takže kdyby se to protáhlo až přes konec února, tak se to bude prodlužovat.“ Ženský hlas 1:„ Takže tadyhle je vlastě výpověď k 28. únoru. …V případě, že bychom prodlužovali tu výpovědní dobu, tak přijde další papír samozřejmě.“

16. Z výslechu svědkyně jméno příjmení před odvolacím soudem bylo zjištěno, že v roce rok pracovala u žalované na pozici HR business partner, na této pozici pracuje dodnes. Výpověď dávali žalobci někdy v prosinci rok z důvodu jeho nadbytečnosti. Žalobce vyjádřil zájem účastnit se vypsaných výběrových anonymizováno, proto mu bylo slíbeno, že pokud budou pozice vypsané až po únoru rok, bude mu prodloužena výpovědní doba o měsíc. Tehdy bylo zřejmé, že pozice, o které měl žalobce zájem, se nestihnou vypsat. Proto došlo k prodloužení výpovědní doby, aby se žalobce mohl přihlásit a aspirovat na ty pozice. Výpovědní doba byla proto dodatečně prodloužena o jeden měsíc do konce anonymizováno rok, po vypsání výběrových anonymizováno však žalobce uvedl, že již nemá zájem se jich účastnit, neboť ztratil důvěru v žalovanou. Výpovědní doba tak byla prodloužena zbytečně. Úvaha o prodloužení výpovědní doby padla již při předání výpovědi s tím, že situace s výběrovými řízeními se bude případně řešit. Samotné předání výpovědi je zaznamenáno, neboť si jej žalobce nahrával.

17. Z výslechu svědkyně jméno příjmení bylo zjištěno, že u žalované pracovala do datum. Jako nadřízená žalobce v útvaru se zúčastnila předávání výpovědi, v rámci schůzky se hovořilo o možnosti prodloužení výpovědní doby, detaily si již nevybavuje.

18. Podle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

19. Podle § 51 odst. 1 zákoníku práce byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. Výpovědní doba smí být prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva musí být písemná.

20. Dle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

21. Podle § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující (§ 607 o. z.).

22. Soud prvního stupně se v dané věci předně zabýval tím, zda žaloba byla žalobcem podána v prekluzivní lhůtě stanovené v § 72 zákoníku práce a v této souvislosti jako předběžnou otázku posuzoval, zda mezi účastníky došlo k platnému prodloužení výpovědní doby či nikoliv. Jím prezentované závěry však odvolací soud nepovažuje za správné.

23. Žaloba o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru musí být podána u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců. Jde o hmotněprávní lhůtu; žaloba je podána včas, jen jestliže před uplynutím lhůty dojde soudu, tedy, řečeno jinak, jen jestliže byla v zákonem stanovené době soudu nejen odeslána, ale také doručena. Lhůta 2 měsíců začíná běžet ode dne, kterým měl pracovní poměr skončit rozvázáním, jehož platnost byla žalobou napadena. V případě uplatněné neplatnosti výpovědi měl pracovní poměr skončit uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba začne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a uplyne posledním dnem kalendářního měsíce, příslušného podle zákonné dvouměsíční nebo podle stranami pracovního poměru prodloužené (delší než dvouměsíční) výpovědní doby. Počítání lhůty se řídí § 608 až 608 o. z. Dvouměsíční lhůta k uplatnění neplatnosti rozvázání pracovního poměru je prekluzivní. Jejím marným uplynutím právo zaměstnance nebo zaměstnavatele na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru zanikne (§ 330 zákoníku práce); prominutí zmeškání této lhůty je vyloučeno. Soud k zániku práva přihlédne a žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru z tohoto důvodu zamítne, i když účastník prekluzi práva nenamítal, zde tak žalovaná činila od počátku anonymizováno.

24. V posuzované věci byla žalobci výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce doručena dne datum. Dvouměsíční výpovědní doba dle výpovědi počala běžet dne datum a uplynula dne datum. S ohledem na pravidla pro počítání lhůt musela být žaloba na určení neplatnosti výpovědi doručena soudu nejpozději dne datum, resp. vzhledem k tomu, že datum byla neděle, v souladu s § 607 o. z. v pondělí dne datum. Žalobce však anonymizováno zahájil až žalobou ze dne datum, tedy po uplynutí lhůty dle § 72 zákoníku práce. Právo žalobce k podání žaloby prekludovalo.

25. Této prekluzi pak nemohla zabránit ani dohoda o prodloužení výpovědní doby uzavřená mezi účastníky dne datum, tedy v průběhu výpovědní doby dle výpovědi. Taková dohoda o prodloužení výpovědní doby může být mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem uzavřena jak při vzniku pracovního poměru, tak i v jeho průběhu nebo při jeho skončení, nejpozději však ve dni předcházejícímu dni, kterým začala běžet. Smlouva musí být písemná, jinak je neplatná. Dohodu o prodloužení výpovědní doby nelze platně sjednat za situace, kdy již předmětná výpovědní doba počala běžet, nýbrž nejpozději den před jejím počátkem. V daném případě byla dohoda o prodloužení výpovědní doby uzavřena dne datum, tedy v jejím průběhu (tři dny před jejím uplynutím), a proto je z tohoto důvodu neplatná. K těmto závěrům se přiklání i komentářová literatura (jméno, příjmení a kol. Zákoník práce. Komentář. 3. vydání, C.H. Beck, rok, str. 294), rovněž tak stále aplikovatelná judikatura Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka), podle níž„ k dohodě o delší výpovědní době než kolik činí podle ustanovení § 51 odst.1 zákoníku práce musí dojít - jak plyne z povahy věci - dříve, než taková doba začala běžet“.

26. Odvolací soud, poté co částečně zopakoval a doplnil dokazování, považuje za nesprávné skutkové zjištění soudu prvního stupně o tom, že mezi účastníky bylo dne datum (při doručení výpovědi) učiněno ústní dvoustranné pracovněprávní jednání, jehož obsahem měla být dohoda o prodloužení výpovědní doby žalobce do datum. Z výpovědi svědkyň příjmení a příjmení žádná taková ústní dohoda o prodloužení výpovědní doby ke konkrétnímu datu nevyplývá. Uzavření ústní dohody o prodloužení výpovědní doby dne datum při předání výpovědi pak nevyplývá ani ze žalobcem předloženého notářského zápisu NZ číslo ze dne datum, jehož obsahem je i přepis žalobcem zaznamenaného rozhovoru při předání výpovědi dne datum mezi ním, svědkyní příjmení a svědkyní příjmení. Svědkyně příjmení při předání výpovědi obecně uvedla, že pokud by se žalobce přihlásil do výběrového anonymizováno, bude mu prodloužena výpovědní doba. Obecný příslib možnosti prodloužení výpovědní doby nelze považovat za dostatečně určitý. Dospěl-li soud prvního stupně k nesprávnému skutkovému zjištění, že mezi žalovanou a žalobcem byla dne datum uzavřena ústní dohoda o prodloužení výpovědní doby, nemůže pak obstát ani jeho právní závěr o konvalidaci takové neexistující ústní dohody o prodloužení výpovědní doby jejím písemným potvrzením dne datum.

27. Vzhledem ke shora uvedenému soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru o tom, že žaloba o určení neplatnosti výpovědi byla podána včas, před uplynutím prekluzivní lhůty dle § 72 zákoníku práce Lhůta pro podání této žaloby uplynula dne datum, anonymizováno však bylo zahájeno až podáním žaloby dne datum.

28. Nelze pak v této souvislosti přehlédnout, že v textaci samotné žaloby je uvedeno, že žalobce„ vyzval žalovanou, aby se k věci vyjádřila do datum (a to s ohledem na lhůtu pro podání žaloby na neplatnost výpovědi ve smyslu § 72 zákoníku práce)“, aniž by byla zmíněna jakákoliv smlouva o prodloužení výpovědní doby ve smyslu § 51 odst. 1 zákoníku práce Odvolacímu soudu se tak jeví pravděpodobné, že žalobce byl při podání žaloby veden chybnou úvahou o počítání lhůty určené podle měsíců. Podle § 605 o. z. konec lhůty určené podle měsíců připadá na den, který se svým pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta počítá. Nemusí to však být vždy poslední den v měsíci, jak tomu bylo i v tomto případě.

29. Odvolací soud po částečně zopakovaném a doplněném dokazování dospěl k odlišnému právnímu posouzení věci. Proto odvoláním napadený vyhovující výrok ve věci samé změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že zamítl žalobu na určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne datum, doručená žalobci dne datum, je neplatná.

30. V důsledku změny rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. o nákladech anonymizováno s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšné žalované vznikly náklady spojené se zastoupením advokátem za 15 úkonů právní služby po částka (anonymizováno před soudem prvního stupně: převzetí zastoupení, 3 x písemné vyjádření, 5 x účast na jednání /z toho 4 x za každé započaté dvě hodiny/; anonymizováno před odvolacím soudem: sepis odvolání; účast na jednání k odvolání) dle § 7 bod 5 a § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) a 15 paušálních náhrad hotových výdajů po částka (§ 13 odst. 4 vyhlášky). O povinnosti žalobce zaplatit tuto náhradu nákladů anonymizováno (včetně příslušné DPH ve výši částka a zaplaceného soudního poplatku za odvolání částka) v celkové částce částka k rukám zástupce žalované bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. v, o lhůtě splnění povinnosti dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Přípustnost dovolání zkoumá dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).