MSPH 35 CO 176/2022-564

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a JUDr. Michala Fridricha ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) jméno příjmení - příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený zmocněncem příjmení jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_005⟫ b) JUDr. jméno příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových IČO ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_012⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím, ⟪LB:lb_013⟫ k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 18 C 33/2008-528, ve znění usnesení ze dne datum rozhodnutí, č. j. 18 C 33/2008-554,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o věci samé I potvrzuje a ve výroku o nákladech řízení II se mění jen tak, že jejich výše před soudy všech stupňů činí částka, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem ve znění shora označeného usnesení soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně od datum do datum a dále se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení jdoucím, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a uložil žalované povinnost nahradit žalobcům náklady řízení ve výši částka v téže lhůtě (výrok II).

2. Soud prvního stupně tak rozhodl v pořadí čtvrtým rozsudkem v řízení, v němž se žalobci (původně včetně žalobkyně jméno příjmení, zemřelé dne datum) domáhali po žalované původně částky částka s příslušenstvím jakožto náhrady škody, jež jim měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Státního notářství v obec a Okresního soudu v Benešově. Státní notářství v obec ve svém rozhodnutí ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, i Okresní soud v Benešově v rozhodnutí ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, zaměnily majetek (pozemky parc. číslo zapsané na list vlastnictví, respektive 892 v k. ú. obec u obec (tzv. první skupina pozemků) a dále pozemky parc. číslo zapsáné na list vlastnictví v k. ú. obec okolí u obec (tzv. druhá skupina pozemků) jméno příjmení, narozeného datum a zemřelého datum za majetek MUDr. jméno příjmení, narozeného datum a zemřelého datum. Na základě těchto rozhodnutí byly pozemky jméno příjmení, datum narození, jež měly náležet žalobcům jako jeho dědicům, přiřknuty dědičce po MUDr. jméno příjmení datum narození, která je posléze prodala městu obec na základě kupní smlouvy ze dne datum, s právními účinky vkladu vlastnických práv datum. Kupní cenu, kterou za tyto pozemky usnesením o dědictví určená dědička obdržela, žalobci požadují jako náhradu škody vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu v dědickém řízení. O uvedených skutečnostech se žalobci dozvěděli v září rok v souvislosti s výstavbou automobilky TPCA v obec O výkupní ceně předmětných pozemků bylo rozhodnuto usnesením zastupitelstva města Kolín ze dne datum, která byla stanovena jako jednotná výkupní cena ve výši 250 Kč/m2 a prodejní cena 200 Kč/m2.

3. Předcházejícími rozhodnutími bylo ve věci rozhodnuto následovně. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne datum (č. l. 32 spisu) byla žaloba zamítnuta, rozsudkem odvolacího soudu ze dne datum (č. l. 62 spisu) byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne datum (č. l. 79 spisu) byly oba rozsudky zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne datum (č. l. 220 spisu) byla žaloba zamítnuta, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum (č. l. 244 spisu) byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částku částka s příslušenstvím (tzv. první skupina pozemků), jinak byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne datum (č. l. 283 spisu) byl částečně zrušen rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně a v závislém výroku II. a ve zbytku byl rozsudek zrušen (tzv. druhá skupina pozemků) a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne datum (č. l. 361 spisu) bylo žalobě vyhověno i ohledně druhé skupiny pozemků, rozsudkem odvolacího soudu ze dne datum (č. l. 392 spisu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Rozsudkem NS ČR ze dne31. 8. 2020 byly oba rozsudky zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud vytkl odvolacímu soudu celkovou nepřezkoumatelnost závěrů ohledně vlastnictví předmětných pozemků. Zdůraznil, že není možné, aby vlastnické právo k předmětným nemovitostem nabyl některý subjekt, jak na základě vydržení, tak na základě dobré víry v zápis v katastru nemovitostí. Soudy se rovněž nevypořádaly s argumentem dovolatelky ohledně přerušení běhu vydržecí doby v důsledku duplicitního zápisu v katastru nemovitostí. V rozhodnutích chybí odůvodněný závěr o dobré víře nabyvatele, který je samozřejmě zásadní při zvažování možnosti nabytí na vlastníka na základě dobré víry nabyvatele v zápisu do katastru nemovitostí.

4. Po posledním zrušovacím rozsudku Nejvyššího soudu ČR soud prvního stupně vyzval žalovanou k doplnění skutkového tvrzení, že se žalobci mohli domáhat uspokojení svých nároků po jiném subjektu než vůči žalované. Žalovaná doplnila, že žalobci měli v době podání žaloby reálnou možnost domáhat se vydání bezdůvodného obohacení vůči jméno příjmení, která nakládala se spoluvlastnickým podílem na pozemcích tzv. druhé skupiny jako s vlastními a pozemky následně prodala městu obec. Pozemky byly v době před prodejem městu obec fakticky využívány k zemědělské činnosti, a to nejprve JZD Rudý říjen obec a od roku 1995 Zemědělským obchodním družstvem Zálabí. jméno příjmení se k předmětnému spoluvlastnickému podílu chovala po dobu nejméně 10 let předcházejícím roku rok, respektive rok jako vlastnice.

5. Soud prvního stupně poté provedl dokazování listinami a provedl z nich zjištění tak, jak jsou zachycena v bodech 8 až 17 písemného odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku, na které lze pro stručnost odkázat. Ve věci pak vycházel z následně zjištěného skutkového stavu.

6. V rámci dědického řízení po MUDr. jméno příjmení nabyla dědictví pozůstalá manželka jméno příjmení datum narození. V dědickém řízení nejprve rozhodovalo Státní notářství v obec usnesením ze dne datum, v němž nebyly projednány pozemky p. k. číslo v k. ú. obec u obec, ve vztahu k těmto pozemkům bylo rozhodnuto až usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka, které nabylo právní moci dne datum. Již k datu datum byla jméno příjmení zapsána v katastru nemovitostí jako spoluvlastnice pětiny těchto pozemků, a to na základě rozhodnutí o dědictví sp. zn. spisová značka (rozhodnutí Státního notářství v obec ze dne datum). Dědictví po jméno příjmení, datum narození a zemř. datum, nabyla jako dědička manželka jméno příjmení, původní žalobkyně, která datum zemřela, zanechala původně nepatrný majetek, a dědické řízení bylo zastaveno. Následně bylo určeno, že její dědici jsou žalobci a) a b). Ohledně tzv. druhé skupiny pozemků (p. k. číslo a 903 v k. ú. obec u obec) bylo ke dni datum zapsáno duplicitní vlastnictví ve prospěch jméno příjmení, adresa neznámá, a jméno příjmení, která byla původně jako vlastnice zapsána na základě usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín žalobcům sdělil, že při projednávání dědictví po MUDr. jméno příjmení došlo k záměně MUDr. jméno příjmení s jeho bratrancem jméno příjmení (sdělení ze dne datum). jméno příjmení prodala spoluvlastnický podíl ve výši jedné pětiny na pozemcích nacházejících se v k. ú. obec u obec zapsaných na l. v. číslo získaných na základě rozhodnutí Státního notářství v obec a Okresního soudu v Benešově městu obec za celkovou cenu částka, právní účinky vkladu do katastru nemovitostí nastaly ke dni datum. Následně byla uzavřena kupní smlouva ze dne datum mezi městem Kolín jako prodávajícím a společností právnická osoba jako kupujícím, kupní cena předmětných pozemků činila 200 Kč/m2. Pozemky parc. číslo měly rozlohu číslo m² a 19 108 m², kupní cena nemovitostí byla určena usnesením města Kolín.

7. Po zhodnocení zjištěných skutečností, s poukazem na závazný právní názor NS ČR a po citaci §§ 18 odst. 1 zák. č. 58/1969 Sb., 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), 134 odst. 1, 123 a 107 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) a 13 odst. 1 a 32 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk.) soud prvního stupně dospěl k závěru o důvodnosti žaloby.

8. Neshledal důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou s odůvodněním, že žalobci se o škodě dozvěděli až vyrozuměním Katastrálního úřadu ze dne datum, žalobu podali datum, tedy před uplynutím tříleté promlčecí doby. V posuzovaném případě došlo na straně orgánů veřejné moci k nesprávnému úřednímu postupu, neboť pochybili, pokud nevydali rozhodnutí reflektující skutečný majetek dědické věci po zůstaviteli jméno příjmení, otci žalobců, ač toto rozhodnutí vydat měli. Je třeba shledat existenci odpovědnostního titulu, a sice nesprávného úředního postupu ve smyslu § 18 zák. číslo sbírky, respektive § 13 odst. 1 OdpŠk. Dále posuzoval další předpoklady odpovědnosti státu za škodu, tedy vznik škody na straně žalobců a příčinnou souvislost mezi žalobci vymezenou škodou a nesprávným úředním postupem. Dovodil, že pokud by nebylo nesprávného úředního postupu a proběhlo by řádné dědické řízení o majetku jméno příjmení, který byl skutečným vlastníkem pozemku PK číslo a 903 v k. ú obec u obec, pak by to byly právě žalobci, kdo by na místě jméno příjmení uzavřeli kupní smlouvu o prodeji pětiny předmětných pozemků s městem Kolín za situace, kdy tyto pozemky byly městem vykupovány pro stavbu automobilky TPCA. Je tak dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a škodou. Výši škody určil tak, že s ohledem na to, že celková kupní cena pozemků činila částka, když tato cena nemohla být jiná s ohledem na to, že byla určena usnesením Zastupitelstva územní celek a již bylo pravomocně stanoveno, že skutečná cena za tzv. první skupinu pozemků činila částka, musí kupní cena za tzv. druhou skupinu pozemků učinit částku částka.

9. Dále se soud prvního stupně zabýval otázkou, zda se žalobci nemohli domáhat uspokojení své pohledávky vůči dlužníkovi, který je povinen plnit, a že jen za situace, kdy toto nebude možné, mohou být žalobci úspěšní se svým nárokem vůči státu (srov. např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 349/2010 nebo 25 Cdo 1158/2004). Posuzoval tedy, zda se mohl žalobce domáhat nároku z titulu bezdůvodného obohacení vůči některému ze subjektů, které s pozemky nakládaly (jméno Šlechtová, město Kolín nebo TPCA). Dospěl k závěru, že nebylo zjištěno, že by v případě jméno příjmení došlo k nabytí vlastnického práva vydržením. Nebylo zjištěno, zda se jméno příjmení k předmětným pozemkům chovala jako vlastnice, a po jakou dobu a zda tedy došlo k vydržení předmětných pozemků ještě před jejich prodejem městu obec. Nelze hovořit o tom, že by měla předmětné pozemky v držbě tak, aby u ní mohlo dojít k nabytí vlastnického práva vydržením. Vzhledem k časovému odstupu a úmrtí jmenované (datum) jsou tyto skutečnosti objektivně nezjistitelné. Ze sledu okolností zjištěných provedeným dokazováním se jeví jako pravděpodobné, že jmenovaná své domnělé vlastnictví k předmětným pozemkům vůbec neřešila a možná o něm ani nevěděla až do okamžiku, kdy se začal řešit jejich prodej. Až v době uzavírání kupní smlouvy s městem Kolín totiž začala řešit okolnost, že předmětné nemovitosti nejsou zmíněny v původním rozhodnutí Státního notářství v obec ze dne datum, ač je jako vlastnice zapsána v katastru nemovitostí. Nebylo prokázáno, že by jednala o nájmu pozemků ZOD Zálabí, naopak bylo zjištěno, že nájemní smlouva k těmto pozemkům z roku 1995 byla podepsána pouze jméno příjmení. To opět svědčí o tom, že jmenovaná s předmětnými pozemky jako vlastnice nenakládala.

10. Konečně se soud prvního stupně zabýval otázkou, zda na straně města Kolín nebo právnická osoba došlo k nabytí vlastnictví na základě dobré víry v zápis do katastru nemovitostí, když podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2014 bylo možné nabýt vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka. Nebylo zjištěno nic, co by vedlo k závěru, že by město Kolín v době uzavírání kupní smlouvy s jméno příjmení nebylo v dobré víře zápis do katastru nemovitostí, dle kterého byla vlastnicí pětiny předmětných pozemků, její vlastnické právo nebylo nikým zpochybňováno. Zřejmě až na základě nabídky k odkupu pozemků ze strany města Kolín se začala zabývat otázkou, jaké pozemky má ve svém vlastnictví. Vzhledem k tomu, že se jednalo o zemědělské pozemky, které mělo k dlouhodobému užívání Zemědělské družstvo, není tato situace nějak nepochopitelnou. Město Kolín tak postupovalo při výkupu pozemků v souladu, respektive v dobré víře v zápis v katastru nemovitostí. Naopak oprávnění dědici po jméno příjmení v té době neměli žádnou povědomost o tom, že by mohly být vlastníky předmětných pozemků a jako vlastníci v té době logicky tedy vystupovat nemohli. O svém vlastnickém právu se dozvěděli až v roce 2006 a poté začali činit kroky k ochraně svého vlastnického práva. Soud tedy neshledal žádnou okolnost, která by vyvracela dobrou víru města Kolín, zapsané spoluvlastnické právo jméno příjmení. Uzavřel, že město Kolín nabylo vlastnické právo ke dni datum na základě dobré víry v zápis do katastru nemovitostí. V případě právnická osoba, která nabyla vlastnické právo od města Kolín na základě kupní smlouvy ze dne datum, je nabytí vlastnického práva nezpochybnitelné, když TPCA kupovala pozemky, bylo v katastru nemovitostí jako vlastník zapsáno město Kolín a opět zde nebylo nic, co by případně mělo zpochybnit víru této společnosti tento zápis. Soud prvního stupně tak uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by se žalobci mohli domáhat jakéhokoliv plnění po jiném subjektu, než je stát. Nárok žalobců na vydání bezdůvodného obohacení ve vztahu k jméno příjmení byl již v roce rok vzhledem k objektivní tříleté promlčecí době promlčen. Žalované se v řízení nepodařilo prokázat, že by bylo na místě uplatnit objektivní desetiletou promlčecí dobu. příjmení poukázala na tvrzení žalobce, který měl uvést, že se jméno příjmení snad měla dopustit ve vztahu k žalobcům úmyslného jednání; žalobce a) vyvracel takové tvrzení. Nelze tak uzavřít, že by snad tato okolnost byla mezi účastníky nesporná. Nebylo tedy prokázáno, že by ze strany jméno příjmení došlo k úmyslnému jednání, a bylo tak namístě aplikovat desetiletou promlčecí dobou. Vzhledem k tomu, že ze strany města Kolín došlo k nabytí vlastnického práva k datum, případná žaloba na vyklizení nemovitostí by nepřicházela v úvahu.

11. Při rozhodnutí o příslušenství žalované pohledávky soud prvního stupně odkázal na pravomocný rozsudek odvolacího soudu, že žalovaná je v prodlení od datum O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšným žalobcům přiznal náhradu za 26 úkonů po částka, celkem částka Lhůtu k plnění stanovil podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.

12. Proti rozsudku soudu prvního stupně žalovaná podala v zákonné lhůtě odvolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítla v něm, že žalobci se mohli a měli domáhat vydání bezdůvodného obohacení po paní jméno příjmení, která byla formálním vlastníkem předmětných nemovitých věcí a která je zcizila v době předcházejícího okamžiku, kdy se žalobci dozvěděli o skutečnosti, že by měli být spoluvlastníky oni. Závěr soudu prvního stupně o důvodnosti žaloby z důvodu marného uplynutí promlčecí doby ve vztahu k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení po paní jméno příjmení je nesprávný. Soud prvního stupně nevěnoval pozornost další rozhodné otázce, tj. tomu, zda došlo ze strany žalobců k uplatnění předmětného nároku a zda byla ze strany povinného subjektu vznesená námitka promlčení. Jakkoliv došlo v daném případě před podáním žaloby k marnému uplynutí promlčecí doby, automaticky to neznamená, že by měla v takovém případě nastoupit bez dalšího odpovědnost žalované za tvrzenou škodou. Teprve v případě, že poškození prokáží, že učinili veškeré v úvahu přicházející kroky, k jejichž učinění jsou povinováni (uplatnění nároku u primárního škůdce), přičemž tyto byly marné, kupříkladu tím, že primární škůdce vznesl námitku promlčení, nastupuje odpovědnost žalované za tvrzenou škodou. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobci nemohli být se svým nárokem na vydání bezdůvodného obohacení úspěšní. Marné uplynutí promlčecí doby totiž neznamená, že by nárok žalobců na vydání bezdůvodného obohacení zcela zanikl, ale stává se z něj toliko naturální obligace, což není překážkou pro případné splnění dluhu ze strany primárního škůdce. Protože se žalobci ani nepokusili uplatnit předmětný nárok u primárního škůdce, došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a odpovědností žalované za ni. Navrhla, aby změnou napadeného rozsudku byla žaloba zamítnuta.

13. Žalobci svým včasným odvoláním brojili proti výroku II. o nákladech řízení. Vytkli soudu prvního stupně, že jim na nákladech nepřiznal i náhradu za náklady vynaložené na povinné zastoupení původně tří žalobců v prvním dovolacím řízení ve výši částka, ve druhém dovolacím řízení ve výši částka a další náklady jako různé poplatky za vydání fotokopií různých dokladů tak, jak je specifikovali a doložili v předchozích podáních. Navrhli, aby změnou napadeného výroku jim byly přiznány náklady řízení ve výši uvedené v předchozím rozsudku odvolacího soudu ze dne 4. 6. 2019, č. j. 35 Co 146/2019-392.

14. Ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované vyvraceli odvolací námitku. Zdůraznili, že paní jméno příjmení se stala vlastnicí předmětných pozemků na základě pravomocného rozhodnutí soudu z roku rok, na základě něhož byla zapsána i do příslušného katastru nemovitostí. Žalobci se o tom dozvěděli až dne datum a dne datum podali žalobu. Nemělo by jakýkoliv právní smysl ani reálný význam vyvolávat soudní spor po tak dlouhé době a mimo již zmíněné zákonné promlčecí lhůty, a to již předem s důvodným předpokladem zamítnutí takové žaloby, a to z důvodu uplatnění zákonné námitky promlčení práva žalovanou. Poukázali na předcházející pravomocné rozsudky, na jejichž základě byli v projednávané věci již zčásti odškodněni. Navrhli, aby byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé jako správný potvrzen.

15. Z podnětu podaných odvolání odvolací soud přezkoumal v systému neúplné apelace napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vyhlášení předcházelo (§§ 212 a 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a odvolání žalované neshledal důvodným.

16. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil úplný a správný skutkový podklad, který zákonem stanoveným způsobem hodnotil a věc zcela správně posoudil i po stránce právní. S odůvodněním napadeného rozsudku se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje.

17. V posuzovaném případě byl nepochybně prokázán nesprávný úřední postup bývalého Státního notářství v obec a Okresního soudu v Benešově a vznik škody na straně žalobců. Byl prokázán i třetí předpoklad odpovědnosti žalované za škodu, a to příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a škodou. Odvolací námitku spočívající v přerušení příčinné souvislosti odůvodněnou tím, že žalobci se nepokusili uplatnit předmětný nárok u primárního škůdce, odvolací soud neshledal důvodnou.

18. Soud prvního stupně se při svém rozhodnutí přidržel judikatorních závěrů shrnutých v posledním zrušovacím rozsudku dovolacího soudu. Podle nich nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit. Platí to jak u nároku poškozeného vůči dlužníku vyplývajícího ze smluvního závazku, tak i z bezdůvodného obohacení. Podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, respektive do datum bylo možné nabýt vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka, a to na základě dobré víry nabyvatele v zápisu do katastru nemovitostí. Princip ochrany dobré víry dalšího nabyvatele působí proti principu ochrany vlastnického práva původního vlastníka, respektive právo dobrověrného nabyvatele na ochranu majetku zde působí proti vlastnickému právu původního vlastníka. Obecné soudy musí nejprve rozpoznat, která základní práva jednotlivých účastníků sporu jsou ve hře, a poté s přehlédnutím ke všem rozhodným okolnostem daného případu musí rozhodnout tak, aby, je-li to možné, zůstalo zachováno z obou základních práv co nejvíce, a není-li to možné, pak dát přednost tomu základnímu právu, v jehož prospěch svědčí obecná idea spravedlnosti. Není podstatné, zda vlastník věci informující„ domnělého vlastníka“ o skutečném vlastnictví věci svá tvrzení současně doloží. Postačí, že jeho ingerence ve věci způsobilá vyvolat u té doby oprávněného držitele pochybnosti o vlastnictví sporné věci. V katastru nemovitostí byla jako spoluvlastnice jedné pětiny druhé skupiny pozemků zapsána jméno příjmení Tyto pozemky jméno příjmení prodala na základě kupní smlouvy ze dne datum městu obec. Ke dni datum byly v katastru nemovitostí na list vlastnictví pro k. ú. obec u obec, obec Ovčáry zapsány pozemky číslo a 903, jejichž spoluvlastníkem byla z jedné pětiny jméno příjmení, dále zde bylo zapsáno předkupní právo pro město Kolín na základě smlouvy o zřízení věcného předkupního práva ze dne datum, jako nabývací titul bylo zapsáno usnesení soudu o potvrzení nabytí dědictví, a to Okresního soudu v Benešově ze dne datum rozhodnutí č. j. spisová značka. Účinky vkladu kupní smlouvy, respektive účinky vkladu vlastnického práva města Kolín na základě kupní smlouvy ze dne datum nastaly ke dni datum. Následně město Kolín prodalo kupní smlouvou ze dne datum předmětné pozemky právnická osoba. Z uvedeného je nepochybné, že paní jméno příjmení nabyla druhou skupinu pozemků na základě dobré víry v katastr nemovitostí, když v rozhodný okamžik v něm byla uvedena jakou vlastnice, respektive spoluvlastnice. Závěr o dobré víře, potažmo nabytí vlastnického práva na základě této dobré víry se uplatní i u následných vlastníků předmětných pozemků, tj. města Kolín, potažmo právnická osoba. O duplicitním zápisu vlastnického práva paní jméno příjmení a právního předchůdce žalobců pana jméno příjmení provedeném u Katastrálního úřadu pod sp. zn. ZDŘ-1/ 2007 číslo se žalobci dozvěděli přípisem tohoto úřadu ze dne datum. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že zde není jiný subjekt než stát, který by nesl odpovědnost za škodu, je tedy tzv. posledním dlužníkem. Na žalobcích nebylo lze spravedlivě požadovat, aby vyvolávali zřejmě bezúspěšný spor proti dobrověrné nabyvatelce jméno příjmení v roce 2007, kdy tato již jako dobrověrná nabyvatelka, respektive domnělá vlastnice předmětné pozemky prodala v roce rok. Námitka promlčení by téměř s jistou mírou pravděpodobnosti byla vznesena, žalobci by se tak vystavili neúspěchu ve sporu, potažmo by nyli povinnování k náhradě nákladů řízení. V daném případě je nutno akcentovat, že to byly orgány státu, které pochybily, a žalobci mají právo na náhradu škody, která jim takovým pochybením vznikla. Opačné rozhodnutí by bylo v rozporu se zásadou obecné spravedlnosti.

19. Pochybení soudu prvního stupně nebylo shledáno ani v rozhodnutí o příslušenství pohledávky. Naproti tomu soud prvního stupně pochybil při rozhodnutí o výši nákladů řízení v řízení úspěšných žalobců. Žalobci vynaložili na odměnu advokáta za zastupování ve dvou dovolacích řízeních částky 15 000 a částka a žalobce b) doložil hotové výdaje ve výši částka, celkové náklady řízení před soudy všech stupňů tak činí částka.

20. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé I jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil co do jejich výše, jinak jej jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. O nákladech tohoto odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle §§ 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že úspěšní žalobci se takové náhrady vzdali.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v obec prostřednictvím soudu prvního stupně ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř.