MSPH 35 CO 4/2022-717

Soud:
Městský soud v Praze
Spisová značka:
35 CO 4/2022-717
Datum rozhodnutí:
2022-02-22
ECLI:
ECLI:CZ:MSPH:2022:35.Co.4.2022.1

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a JUDr. Michala Fridricha ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zvýšení výživného na zletilou dceru a o vzájemném návrhu na zrušení vyživovací povinnosti, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 10 C 1/2018-689,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. potvrzuje, ve výroku III. se mění jen tak, že výživné se zvyšuje na částku částka měsíčně, jinak se v tomto výroku potvrzuje; ve výroku IV. se mění jen tak, že dluh činí částka, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši částka, a to do dvou měsíců od jeho právní moci k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení.

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně zrušil vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni počínaje dnem datum do budoucna (výrok I). Návrh žalovaného na zrušení vyživovací povinnosti za období od datum do datum zamítl (výrok II). Soud I. stupně dále zvýšil výživné pro žalobkyni stanovené naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 5 P 558/2001-164, s účinností od datum do datum z částky částka měsíčně na částku částka měsíčně (výrok III) a dluh na výživném za období od datum do datum ve výši částka uložil žalovanému zaplatit žalobkyni ve lhůtě 6 měsíců od právní moci rozsudku (výrok příjmení). Žalovanému rovněž uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V).

2. Takto rozhodl o návrhu zletilé na zvýšení výživného a o vzájemném návrhu otce na zrušení vyživovací povinnosti ke zletilé dceři s tím, že žalobkyně v průběhu řízení omezila svůj návrh na zvýšení výživného časovým obdobím od datum do datum, tj. kalendářním měsícem, ve kterém se jí narodila dvojčata jméno příjmení a jméno příjmení. V návaznosti na jednání soudu dne datum žalobkyně i za situace, kdy byla přesvědčena o důvodnosti své žaloby, s přihlédnutím k délce řízení a současné rodinné situaci vyslovila v podání ze dne datum, které upřesnila při jednání dne datum, souhlas s návrhem žalovaného na zrušení vyživovací povinnosti počínaje dnem datum do budoucna, přičemž na zvýšení výživného za období od datum do datum i nadále trvala, neboť měla za to, že v období roku 2018 i jemu předcházejícímu bylo výživné ve výši částka měsíčně neúměrně nízké a neodpovídalo možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům žalovaného. Omezení nároku zdůvodnila obtížnou rodinnou situací, kdy jí dne datum zemřel její nejmladší syn.

3. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na §§ 910, 911, 913 a § 922 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 163 o. s. ř. uzavřel, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, počínaje datum rozhodnutí je žalovaný povinen platit na výživu žalobkyně částku částka měsíčně. Soud rozhodoval v době, kdy žalobkyně byla nezletilá, byla studentkou 1. ročníku soukromé obchodní akademie se školným částka měsíčně, tramvajenkou v částce částka. Navštěvovala dramatický kroužek za částku částka měsíčně, florbal za částku částka za pololetí. O prázdninách jezdila na tábor za částku částka a dále s Mořským koníkem, kdy se doplácela částka částka. Žalovaný bydlel s matkou, které na bydlení přispíval částkou částka měsíčně. Byl v invalidním důchodu, přičemž nepobíral žádné dávky a žil z půjček. Jeho zdravotní stav byl zhoršený, byl v péči kardiologa, plicního lékaře, ortopeda, neurologa, internisty. Za léky zaplatil měsíčně částku ve výši částka. Matka žalobkyně byla doma, neboť se starala o nezletilého bratra žalobkyně, který měl IV. stupeň zdravotního postižení. Její celkový příjem činil částka měsíčně a zahrnoval příspěvek na péči o blízkou osobu, přídavky na děti, příspěvek na bydlení a částku představující dorovnání do životního minima. Zdravotní stav matky byl rovněž zhoršený. Soud I. stupně dále uzavřel, že v rozhodném období od datum do datum byly splněny podmínky pro vznik a trvání vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni, neboť mezi žalobkyní a žalovaným existuje rodinně právní vztah, kdy jde o otce a dceru, a dále stav odkázanosti na výživu žalobkyně, resp. její neschopnost sama se živit. V době posledního rozhodování o výživném byla žalobkyně nezletilá a studovala 1. ročník obchodní akademie. V rozhodném období byla žalobkyně studentkou vysoké školy. Po provedeném dokazování dospěl k jednoznačnému závěru, že u žalobkyně šlo o řádné studium a řádnou přípravu na budoucí povolání, nikoli o samoúčelné studium, kterým by si chtěla pouze prodlužovat mládí. Její studium neslo znaky cílevědomosti a soustavnosti. Žalobkyně v lednu rok studium úspěšně dokončila a má zájem pokračovat v navazujícím studiu. Pokud jde o studium na vysoké škole Cardiff and příjmení jméno, zde se školné nehradilo. Další náklady související se studiem byly pokryty ze zrušeného stavebního spoření žalobkyně u právnická osoba stavební spořitelny, tj. z úspor žalobkyně, jež jí poskytly její matka a její babička, které na tento finanční produkt žalobkyně pravidelně přispívaly. Školné na příjmení jméno příjmení bylo hrazeno ze studijní půjčky, která se začala splácet až po ukončení studia. V současné době se žalobkyně snaží splátku částka liber hradit sama. Školné na Prague College hradila matka žalobkyně, která si za tímto účelem vzala i půjčku. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně disponovala pravidelným příjmem, ze kterého by byla schopna uspokojovat veškeré své potřeby hmotné, kulturní, bytové a zdravotní. Na úhradě nákladů žalobkyně se podílela zejména její matka, která plnila výživné vůči žalobkyni jednak v naturální podobě tím, že jí poskytovala bydlení, stravu, jednak jí podporovala finančně, kdy hradila školné v České republice, hradila zvýšené náklady spojené se zdravotním stavem po úrazu žalobkyně v roce 2015. Žalobkyně nevlastnila žádný nemovitý majetek ani hodnotný movitý majetek, ze kterého by jí plynul příjem. Ani u soudem I. stupně oslovených společností, které žalobkyně uváděla na svém profilu na sociálních sítích, nebylo zjištěno, že by u nich žalobkyně vykonávala více než bezplatnou praxi. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by žalobkyně v rozhodném období výživné nepotřebovala. V této souvislosti nelze mít za to, že pokud plní vyživovací povinnost pouze jeden z rodičů i za zvýšeného úsilí, jako v tomto případě, kdy matka žalobkyně je v invalidním důchodu, ale přivydělává si hlídáním nezletilého syna a péčí o domácnost partnerů - paní příjmení a pana jméno jméno, nadto si bere půjčky, druhý z rodičů je od plnění vyživovací povinnosti osvobozen. Na výživném se žalovaný vyjma částky částka měsíčně nikterak nepodílel. I výživné v této výši hradil nepravidelně a muselo být vymáháno v rámci exekučních řízení. O platební morálce žalovaného ostatně hovoří i řada trestních oznámení, které na něj žalobkyně i její matka z důvodu neplacení výživného žalobkyni a jejímu bratrovi podávaly.

4. Soud I. stupně rovněž uzavřel, že k tíži žalobkyně nemůže jít okolnost, že její matka nevyvinula žádnou procesní aktivitu za účelem zvýšení výživného ještě v době nezletilosti žalobkyně. Rovněž k tíži žalobkyně nemůže jít okolnost, že se rozhodla studovat na vysoké škole, neboť rodiče jsou odpovědni za všestranný rozvoj svých dětí, a z toho plyne, že jsou povinni dbát o to, aby dítě našlo zdroj obživy, kdy lze obecně říct, že prohlubování vzdělávání vede k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své potřeby prací. Podle názoru soudu I. stupně žalobkyně dostatečně vysvětlila, z jakého důvodu jí nebylo poskytnuto finanční plnění v důsledku úrazu, který utrpěla v roce 2015. Uvedla, že neměla potřebné úrazové pojištění, a proto neměla nárok na pojistné plnění. Uvedla i ospravedlnitelné důvody, pro které se nedomáhala dalšího plnění soudní cestou přímo po viníkovi nehody. Rovněž tato okolnost by jí neměla být kladena k tíži a rozhodně z ní neplyne automaticky a bez dalšího závěr o příznivé ekonomické situaci žalobkyně, která tak nepotřebuje žádné výživné. Žalobkyně ostatně ani po žalovaném nepožaduje, aby jí hradil zvýšené náklady se zdravotním stavem, zvýšené náklady se studiem v zahraničí, ale pouze, aby v rámci svých možností plnil vyživovací povinnost, kterou do té doby plnila pouze její matka. Soud I. stupně odmítl námitku žalovaného, že za první 4 měsíce nelze žalovaný nárok přiznat z důvodu vad žaloby, neboť z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1440/2001 plyne, že pokud účastník neúplnost nebo nesprávnost žaloby odstraní z podnětu soudu nebo z vlastní iniciativy, popřípadě alespoň odstraní ty vady, které brání dalšímu pokračování v řízení, je možné žalobu v řízení projednat a rozhodnout o ní. V takovém případě platí (nastává fikce), že žaloba byla bez vad již od počátku.

5. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování následně dospěl k závěru, že byť finanční situace žalovaného nebyla v rozhodném období zcela příznivá, nelze ho zcela označit za nemajetného bezdomovce. Žalovaný byl příjemcem invalidního důchodu, do září rok pobíral i příspěvek na mobilitu a do března rok mu byl na účet vyplácen příspěvek na péči, jehož žadatelem byla matka žalovaného, jak bylo soudem ověřeno u příslušného úřadu práce dne datum. Jeho průměrný příjem za prosinec rok činil částku částka, v roce rok částku částka, v roce rok částku částka, v roce rok částku částka, v roce rok částku částka. Byť jeho pracovní schopnost klesla až o 70 %, nelze ho označit za nezaměstnatelného, o čemž svědčí i to, že v průběhu let rok a rok, tj. v době, kdy lze naopak s přibývajícím věkem spíše očekávat postupné zhoršování zdravotního stavu, byl schopen si najít zaměstnání a vykonávat funkci vrátného a doručovatele. I přes tvrzenou nepříznivou finanční situaci byl navíc schopen hradit nemalé částky za pobytové služby své matky v Centru Seňorina, jak sám uvedl ve svém podání ze dne datum. Nelze rovněž odhlédnout, že v rozhodném období bydlel v bytě své matky. Nebyl vlastníkem žádných nemovitých věcí, ale ještě v roce 2018 byl provozovatelem osobního motorového vozidla tov. zn. Dacia. V řízení bylo dále prokázáno, že účet vedený na jméno žalobkyně u právnická osoba, vykazoval měsíčně příjem plateb v řádech desítek tisíc korun českých, nešlo však o příjmy pouze žalobkyně. Na účet byly vypláceny zejména příspěvky na péči žalobkyně a na mobilitu, příspěvek na mobilitu a na péči pro postiženého bratra žalobkyně, jehož příjemcem je matka žalobkyně, dále příjem matky žalobkyně za hlídání syna partnerů paní příjmení a pana jméno jméno a za péči o jejich domácnost, do října rok byla vyplácena na účet i mzda jejího bývalého partnera a otce jejích dvou nezletilých dětí.

6. S ohledem na shora uvedené měl soud I. stupně za to, že žaloba žalobkyně byla podána důvodně, neboť v rozhodném období od datum do datum nebyla prokázána schopnost žalobkyně samostatně se živit, tj. její plná způsobilost uspokojovat všechny své životní potřeby za situace, kdy byla řádnou studentkou vysoké školy, kdy její studium neslo znaky soustavnosti a cílevědomosti, a výživné jí bylo hrazeno pouze ze strany její matky. Žalobkyní navrhované výživné ve výši částka měsíčně hodnotil soud I. stupně za zcela přiměřené i poměrům žalovaného. Soud I. stupně proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. napadeného rozsudku. Současně zamítl vzájemný návrh žalovaného na zrušení vyživovací povinnosti za období od datum do datum (výrok II.). Ve výroku IV. rozsudku určil, že dluh na výživném za období od datum do datum je ve výši částka (částka x 44 měsíců), a žalovanému uložil jej žalobkyni zaplatit ve lhůtě do 6 měsíců od právní moci rozsudku, když přihlédl k poměrům žalovaného a k právu žalobkyně na poskytnutí plnění v přiměřené lhůtě.

7. Při rozhodování o nákladech řízení soud I. stupně přihlédl k okolnostem projednávané věci, k délce řízení, k chování účastníků v průběhu řízení, k okolnostem, za kterých žalobkyně souhlasila s návrhem žalovaného na zrušení vyživovací povinnosti vůči ní ode dne datum, a měl za to, že lze považovat žalobkyni za úspěšnou ve věci ve smyslu § 142 o. s. ř.

8. Rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II., III., IV. a V. napadl včasným odvoláním žalovaný a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. namítal, že soud I. stupně neprovedl výslech žalobkyně a ani si od ní nevyžádal sdělení doložená listinami a jinými důkazy o skutečnostech, které nelze zjistit jinak, než od žalobkyně či od jí označených lidí, korporací a institucí. Neprovedl ani jiné žalovaným navržené důkazy, např. sdělením příjmení příjmení ohledně činností vykonávaných žalobkyní, či policejními spisy ohledně úrazu žalobkyně. Podle žalovaného od něj žalobkyně výživné nepotřebovala. Správný postup soudu by vedl k zamítnutí žaloby o zvýšení výživného v celém rozsahu a naopak k úplnému vyhovění jeho vzájemného návrhu na zrušení vyživovací povinnosti. Žalovaný v této souvislosti odkázal i na závěry odvolacího soudu vyslovené v předchozím zrušujícím usnesení. Žalovaný dále soudu I. stupně vytkl, že uvedl jeho krátkodobě evidovaná zaměstnání, aniž by však zmínil, že podle listiny na č. l. 478 činil kladný rozdíl, tj. příjem žalovaného po odečtení„ minusových mezd“ toliko částka. Rovněž mu vytkl, že neprováděl důkazy týkající se poměrů žalobkyně po datu datum. Pokud k nim přihlédl u žalovaného, měl přihlédnout i u žalobkyně.

9. Žalovaný dále namítal, že nemá řádné bydlení, je bezdomovec. Z bytu své matky byl fakticky vypuzen a byl mu zde ukončen trvalý pobyt. Od datum je hlášen na adrese ohlašovny. Fakticky pobývá na ulici a na rozličných místech pro bezdomovce. Například v roce rok v Azylovém domě sv. jméno, v roce rok v Azylovém domě ulice spásy. Žalovaný nevlastní žádné nemovité věci, ani k nim nemá věcná práva. Nevlastní již ani starý automobil Dacia, uvedený v soupisu exekutora (č. l. 103). Žalovaný je nemocný, polymorbidní, dušný a bolestmi trpící pacient, považovaný lékařem za nezaměstnatelného. Pobírá invalidní důchod třetího stupně. Žalovaný je v dluhové pasti, provádí se mu srážky z důchodu, nemá žádné úspory ani spoření. Žalovaný léta platil žalobkyni i jejímu bratrovi výživné podle rozhodnutí soudu.

10. K poměrům žalobkyně žalovaný uvedl, že žalobkyně bydlí od svého narození v rodinném domě, kde žije s dětmi a matkou. Na domácnost ničeho nepřispívá. Po letech studií v zahraničí, a to bez stipendií, absolvovala nákladné studium na soukromé vysoké škole v obec. Podle žalovaného předestřela žalobkyně soudu nepravděpodobnou, ač reálně možnou situaci, že na její účet směřovaly platby nejen pro ni, ale i pro její matku a bratra či otce jejích prvních dvou dětí. Z dokazování vyplynulo, že k účtu byla vydána pouze 1 platební karta, a to pro žalobkyni. Touto platební kartou uhradila žalobkyně služby mj. v zahraničních destinacích. Žalobkyně netvrdila, že těmito platbami byly uspokojovány jiné osoby než ona. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně v průběhu let spořila (částka částka k datu datum – stavební spoření). příjmení částka došla na její účet datum z Komerční banky. Naspořila částku částka, která došla na její účet dne datum z obec národní banky. Žalobkyni též plynuly příjmy od žalovaného. Žalobkyně léta žila s přítelem (partnerem příjmení příjmení), s nímž plánovaně otěhotněla a narodila se jim dvojčata jméno a jméno. Společnou domácnost vedli od září rok do října rok.

11. Žalovaný dále nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně o úspěšnosti žalobkyně ve sporu a přiznáním náhrady nákladů řízení. Se zrušením vyživovací povinnosti ode dne datum žalobkyně souhlasila poté, co obdržela podání žalovaného (č. l. 607 až 608) o tom, že žalobkyně ukončila studium, úspěšně podniká a že získala nemovitý majetek. Došlo tak ke změně její rodinné situace a souvisejících poměrů.

12. Na základě výše uvedeného žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu žalobkyně v celém rozsahu zamítne, a zruší vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni od datum O nákladech řízení rozhodne tak, že účastníci nemají nárok na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně. Žalobkyni uloží povinnost uhradit náklady odvolacího řízení žalovanému. In eventum navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, a to s pokyny ohledně postupu, včetně doplnění dokazování s tím, že ve věci rozhodne jiný soudce.

13. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že odvolání žalovaného, jakož i jiná jeho podání, jsou snahou o zkreslení skutečného stavu věci, obsahují nepravdivá až lživá tvrzení. příjmení žalovaného vykreslují jako osobu vyčleněnou ze společnosti, bezdomovce a„ chudáka“. Odvolání opakuje již dříve vznesené námitky, se kterými se soud I. stupně vypořádal.

14. Žalovaným akcentovaná nemajetnost zcela jistě netrvá po celou dobu řízení, natož po období do datum. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný disponoval dostatečnými příjmy, byl schopen živit nejen svou osobu a svou rodinu, ale přispívat i své matce. Žalovaný záměrně zastírá své příjmy. I přes uspokojivé majetkové poměry v době před podáním návrhu na zvýšení výživného žalovaný odmítal pravidelně platit výživné v částce částka měsíčně pro žalobkyni. Žalovaný v rozhodné době i v době pozdější byl způsobilý k výkonu práce, a to i po přiznání nároku na invalidní důchod. Žalovaný po přechodnou dobu využíval služeb azylového domu, nikoliv však v rozhodné době a ani v současnosti. Žalovaný má nyní pronajat samostatný pokoj k bydlení, utrácí nemalé částky za telefonní a internetové služby a je schopen být i zaměstnán. Žalobkyně se v rozhodné době soustavně připravovala na své budoucí povolání, a to s výjimkou doby, kdy se zotavovala z vážného úrazu. Žalobkyně po žalovaném za dobu studia na vysoké škole požaduje po žalovaném výživné odpovídající jeho poměrům. Je jí zřejmé, že není schopen hradit výživné ve výši desítek tisíc Kč měsíčně, které by nákladům na studium odpovídalo. Podle žalobkyně se žalovaný domáhá rozsáhlého doplnění dokazování, které se však nevztahuje k rozhodné době. Za nemravný považuje žalobkyně postup žalovaného, který se snaží profitovat na obtížné situaci žalobkyně a její matky v době předmětného úrazu a klást k tíži žalobkyně, že se nesnažila dostatečně„ těžit“ ze svého zranění a domáhat se jakési náhrady škody.

15. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

16. V posuzované věci rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 3 již rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. 10 C 1/2018-549, kterým zvýšil výživné pro žalobkyni, stanovené naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, s účinností od datum z částky částka měsíčně na částku částka měsíčně, kterou je žalovaný povinen žalobkyni platit vždy do každého dvacátého dne příslušného měsíce k rukám žalobkyně (výrok I). Dluh na výživném za období od datum do datum ve výši částka uložil žalovanému zaplatit žalobkyni ve splátkách po částka měsíčně spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek, počínaje květnem 2020 (výrok II). Vzájemný návrh žalovaného na zrušení vyživovací povinnosti zamítl (výrok III) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok příjmení). Tento rozsudek odvolací soud usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. 35 Co 362/2020-583, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

17. Podle § 913 odst. 1 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle odst. 2 téhož ustanovení při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

18. Podle § 922 odst. 1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

19. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zvýšení výživného, které bylo naposledy stanoveno výše citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 částkou částka měsíčně. Konkrétně požadovala, aby došlo ke zvýšení výživného s účinností od datum na částku částka měsíčně. Žalovaný (otec žalobkyně) požadoval, aby došlo ke zrušení jeho vyživovací povinnosti k zletilé dceři s účinností od datum. Žalobkyně v průběhu řízení omezila svůj návrh na zvýšení výživného, když souhlasila s tím, aby vyživovací povinnost žalovaného vůči ní byla zrušena s účinností od datum. Zvýšení výživného tak požadovala pouze za období od datum do datum, a to z částky částka na částku částka měsíčně.

20. Žalovaný oproti tomu setrval na svém návrhu na zrušení vyživovací povinnosti ke zletilé žalobkyni s účinností od datum a i na svém stanovisku ohledně zamítnutí návrhu na zvýšení výživného.

21. Soud I. stupně napadeným rozsudkem, který je v pořadí druhým v této věci vydaným, rozhodl o návrhu žalobkyně na zvýšení výživného pro období od datum do datum a o návrhu žalovaného na zrušení vyživovací povinností k žalobkyni s účinností od datum. Podle závěru odvolacího soudu si soud I. stupně pro toto své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, vyvodil z nich dostatečná a správná skutková zjištění a rovněž právní hodnocení lze hodnotit v zásadě jako správné, když odvolací soud se pouze neztotožnil s výší výživného, kterou soud I. stupně uložil žalovanému platit žalobkyni v rozhodném období. Rozsah dokazování provedený soudem I. stupně vztahující se ke zjištění poměrů účastníků v rozhodné době provedl soud I. stupně v náležitém rozsahu. Pokud soud I. stupně neprováděl dokazování ke zjištění poměrů i po datu datum, nedopustil se žádného pochybení. Rozsah dokazování, který nastínil odvolací soud ve shora citovaném zrušujícím usnesení ze dne datum (viz bod odst. 18 a 20 usnesení), vycházel z návrhu žalobkyně na úpravu výše výživného za období od datum do budoucna, tj. bez omezení trvání vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni.

22. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na příslušná zákonná ustanovení zcela důvodně dospěl k závěru, že s účinností od datum došlo k takové změně poměrů, na základě které je na místě přistoupit ke zvýšení výživného z částky částka měsíčně, přičemž s ohledem na zjištěné skutečnosti týkající se poměrů žalobkyně i žalovaného dospěl odvolací soud k závěru, že výživné má být v uvedeném období, tj. od datum do datum stanoveno v měsíční částce částka Odvolací soud v této souvislosti odkazuje na skutkové závěry soudu I. stupně uvedené v odst. 37 a 38 napadeného rozsudku. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalobkyně v uvedeném období studovala, nebyla schopna se sama živit (§ 911 o. z.). Nebyly tak dány ani zákonné důvody pro zrušení vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni v tomto období. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně v rozhodném období vykonávala činnost, za kterou by pobírala finanční prostředky.

23. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. o zamítnutí návrhu žalovaného na zrušení vyživovací povinnosti za období od datum do datum podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Ve výroku III. o zvýšení výživného a IV. o nedoplatku na zvýšení výživného podle § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek změnil tak, že se výživné zvyšuje na částku částka měsíčně a že dluh na výživném činí částka, jinak tyto výroky podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Odvolací soud v souladu se závěry soudu I. stupně shledal přiměřenou lhůtu šesti měsíců od právní moci rozsudku k úhradě dluhu na zvýšeném výživném.

24. Výrok I. rozsudku o zrušení vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni s účinností od datum nebyl napaden.

25. O nákladech řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., když na rozdíl od soudu I. stupně dospěl k závěru, že s ohledem na poměrný úspěch účastníků nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně. Žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem na zvýšení výživného pouze pro období od datum do datum, a to ohledně zvýšení na částku částka z částky částka měsíčně. Návrh na zvýšení výživného omezila, tj. ztotožnila se s tím, že vyživovací povinnost k ní ze strany žalovaného zanikla, až v červenci roku 2021. Rovněž žalovaný měl částečný úspěch se svým návrhem na zrušení vyživovací povinnosti k žalobkyni a rovněž i částečný úspěch v řízení ohledně návrhu žalobkyně na zvýšení výživného, který navrhoval zcela zamítnout.

26. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný napadl výrok II. rozsudku, neboť setrval na svém návrhu na zrušení vyživovací povinnosti ve výši částka měsíčně pro žalobkyni i za 6 měsíců roku 2018 (měsíce únor až červenec). Tarifní hodnota je představována částkou částka. Dále napadl výrok III. rozsudku, když nesouhlasil se zvýšením výživného z částky částka na částku částka v rozhodném období. Zde tarifní hodnota je ve výši částka, přičemž žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný co do částky částka a neúspěšný v rozsahu částka. Tarifní hodnota celkem představuje částku částka, žalobkyně byla úspěšná v rozsahu částky částka, žalovaný co do částky částka. Žalobkyně v rámci odvolacího řízení tedy byla úspěšná z rozsahu 72 %, žalovaný v rozsahu 28 % z celku, je proto povinen žalobkyni zaplatit 44 % z jí účelně vynaložených nákladů. Žalobkyni vznikly náklady na právní zastoupení, a to za 2 úkony (sepis vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) ve výši částka, 2 režijní paušály částka, DPH částka, celkem částka (§ 7, § 8 odst. 1, 2, § 11 odst. 1 písm. g/ d/, § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., § 137 odst. 3 o. s. ř.) 44 % z částky částka po zaokrouhlení představuje částka. Splatnost nákladů s ohledem na poměry žalovaného stanovil odvolací soud v další dvouměsíční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.