MSPH 39 CO 298/2021-558

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a Mgr. Terezy Jachura Maříkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 55 C 285/2019 – 431,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. a IV. mění jen tak, že lhůta k plnění činí 6 měsíců od právní moci rozsudku, jinak se tyto výroky a výroky V. a VI. potvrzují.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zastavil řízení do částky částka s příslušenstvím, představující požadované bezdůvodné obohacení za užívání místnosti číslo v období od datum do datum, a dále co do částek částka s příslušenstvím a částka s příslušenstvím, představující požadované bezdůvodné obohacení za užívání místností číslo v období datum do datum, výrokem II. žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 7 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, z částky částka od datum do zaplacení, z částky částka od datum do zaplacení a z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, výrokem III. žalobu do částky částka s příslušenstvím zamítl, výrokem IV. žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, výrokem V. žalobkyni uložil povinnost zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem VI. žalované uložil povinnost zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se čtyřmi samostatnými žalobami po žalované domáhala zaplacení celkem částka s příslušenstvím jako náhrady za to, že žalovaná v období od datum do datum bez právního důvodu užívala část nemovitých věcí žalobkyně, a to konkrétně pozemek parc. č. st. číslo, jehož součástí je stavba adresa, pozemek parc. č. st. číslo, jehož součástí je stavba adresa, pozemek parc. č. st. 50, pozemek parc. číslo pozemek parc. číslo pozemek parc. číslo to vše v k. ú. obec, které tvoří areál bývalého muzea historických vozidel (dále jen„ areál“). První žalobou se žalobkyně domáhala náhrady za období datum – datum ve výši částka za užívání 4178,2 m2 plochy areálu. Druhou žalobou se žalobkyně domáhala náhrady za období datum – datum ve výši částka za užívání 4178,2 m2 plochy areálu. Třetí žalobou se žalobkyně domáhala náhrady za období datum – datum ve výši částka za užívání 4178,2 m2 plochy areálu. Poslední, čtvrtou žalobou se žalobkyně domáhala náhrady za období datum – datum ve výši částka za užívání 3733 m2 plochy areálu, a to s ohledem na to, že místnosti 35 a 36 byly v tomto období již vyklizené. Všechna tato řízení spojil soud prvního stupně ke společnému projednání. Prostorově žalobkyně vymezila předmět řízení, pokud jde o konkrétní části areálu, odkazem na přílohu žaloby T a V se seznamem jednotlivých místností, jejich rozlohou a nákresem jejich umístění. Tuto specifikaci na výzvu soudu učiněnou při jednání zpřesnila označením místností čísly dle nákresu a upřesněním, že za období od datum již nepožaduje náhradu na užívání místností číslo které byly vyklizeny.

3. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že je vlastníkem areálu, který nabyla kupní smlouvou z roku 2018. V době, kdy areál přebírala, se v něm nacházela sbírka historických vozidel a dalších souvisejících předmětů (dále jen„ sbírka“). příjmení sbírky je žalovaná. Pravomocným usnesením o schválení smíru, vydaným Okresním soudem Praha-západ dne datum rozhodnutí, č. j. 18 C 32/2017, bylo jméno příjmení, který je otcem žalované a sbírku jí daroval, uloženo areál vyklidit. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dohoda o podmínkách dočasného odkladu vyklizení, k naplnění cíle této dohody, tj. plánu na zprovoznění muzea v areálu, však nedošlo. Žalovaná od předmětné dohody odstoupila. V žalovaném období neexistoval žádný právní titul pro to, aby měla žalovaná v areálu umístěnu svou sbírku. Na základě vzájemných výzev k vyklizení areálu ze strany žalobkyně a vydání sbírky ze strany žalované docházelo postupně ke stěhování sbírky. Pokud jde o výpočet částky bezdůvodného obohacení na straně žalované za užívání areálu, tvrdila žalobkyně, že výše obvyklého nájemného za obdobný areál činí 100 Kč/m2/měsíc, což při celkové zabrané ploše 4 178,2 m2 činí částka měsíčně.

4. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Podle žalované je nárok žalobkyně nemravný. Žalobkyně v době, kdy své vlastnické právo k areálu nabyla, věděla o umístění sbírky. Dohoda o dočasném odkladu vykonatelnosti rozhodnutí byla žalované de facto vnucena a žalovaná nemohla stanovovat podmínky této dohody. Nedošlo k předpokládanému ujednání ekonomických podmínek spolupráce. Krátce po uzavření této dohody žalobkyně vydala dva vozy náležející do sbírky třetím osobám. Kromě toho žalobkyně prováděla necitlivým způsobem ve vztahu ke sbírce rekonstrukci areálu, čímž docházelo ke škodám na exponátech. I přes výslovný nesouhlas žalované žalobkyně užívala exponáty ze sbírky při příležitosti různých akcí, jak tomu bylo například při znovuotevření muzea dne datum Sbírka ve vlastnictví žalované byla prezentována jako součást muzea, ačkoliv bylo na základě usnesení o nařízení předběžného opatření Okresního soudu Praha-západ ze dne datum rozhodnutí, č. j. 0 Nc 1010/2019, takové nakládání se sbírkou žalobkyni zakázáno. Způsob, jakým žalobkyně k jednotlivým částem sbírky přistupovala, když například umožnila návštěvníkům muzea projíždět v těsné blízkosti historických vozidel žalované, způsobila na sbírce značné škody. Žalovaná nesouhlasila ani s výší uplatněného nároku. Sbírku se snažila z areálu vyklidit, avšak k průtahům docházelo z důvodu nedostatku součinnosti žalobkyně. Ta neumožňovala žalované vstup do areálu a ztěžovala vyklizování různými obstrukcemi, když požadovala kromě oznamování termínů stěhování i informace o osobách, které budou vyklízení provádět či o registračních značkách odtahovaných vozidel etc. Přinejmenším jeden měsíc zdržení při vyklízení v rámci první etapy je tedy na místě přičítat k tíži samotné žalobkyně. Kromě toho některé místnosti, za jejichž užívání žalobkyně požadovala náhradu, nebyly vůbec obsazeny sbírkou či byly v průběhu žalovaného období vyklizeny. Tyto místnosti je třeba odečíst od celkového případného nároku žalobkyně. Dále žalovaná sporovala tvrzenou výměru plochy areálu, na které je podle žalobkyně sbírka umístěna. Nesouhlasila ani s tvrzenou výší obvyklého nájemného. Podle žalované je třeba přihlédnout při stanovení výše bezdůvodného obohacení i k tomu, že některé části areálu byly pro komerční účely zcela nepoužitelné. Konkrétně se jedná zejména o půdní prostory s velice omezenou možností přístupu či o ty části areálu, jež by nebylo možno nikomu pronajmout ani jinak využívat s ohledem na vážné ohrožení statiky objektu.

5. Žalobkyně vzala žalobu ohledně náhrady za užívání místnosti číslo od datum a místností číslo od datum za souhlasu žalované zpět, soud prvního stupně proto řízení podle ust. § 96 o. s. ř. do částky částka + částka + částka vše s příslušenstvím zastavil.

6. Po skutkové stránce soud prvního stupně zjistil, že dne datum uzavřel jméno příjmení jako dárce s žalovanou, která je jeho dcerou, darovací smlouvu, kterou jí sbírku daroval, zároveň bylo sjednáno, že věci nadále může dárce užívat. Smlouvou z datum jméno příjmení, Mgr. et Bc. jméno jméno a jméno příjmení jako prodávající prodaly žalobkyni nemovitosti tvořící areál za kupní cenu částka. V textu smlouvy je citováno, že účastníkům smlouvy je známo, že se v areálu nachází sbírka historických vozidel a rozsáhlý inventář, jehož správcem je jméno příjmení, který se zavázal sbírku do datum vyklidit. Žalobkyně je v katastru nemovitostí evidována jako vlastník nemovitostí tvořících areál. Usnesením z datum rozhodnutí, č. j. 18 C 32/2017-98, Okresní soud Praha – západ schválil smír mezi žalobkyněmi jméno příjmení, Mgr. et Bc. jméno jméno a jméno příjmení a žalovaným jméno příjmení, kterým se zavázal areál vyklidit do jednoho roku od právní moci usnesení (od datum). Dne datum byly jméno příjmení předány klíče od areálu. Dopisem z datum žalobkyně žalovanému oznámila, že nabyla vlastnické právo k areálu. příjmení jméno příjmení sdělila, že v nejbližší době nemá v úmyslu své právo na vyklizení nemovitostí uplatnit, navrhla jednání s cílem znovuotevření muzea. Dne datum žalovaná sdělila žalobkyni, že hodlá dostát svým závazkům ze soudního rozhodnutí a vyjednala převoz sbírky z areálu na jiné místo v nejbližších dnech. E-mailem z datum zástupce žalobkyně žalované sdělil, že je třeba vystěhovat sbírku do datum. Dále požádal o osvědčení vlastnického práva pana příjmení ke sbírce, neboť se žalobkyně dozvěděla, že sbírka měla být darována žalované. Dále zde bylo obsaženo sdělení, že areál je možné vyklízet každý pracovní den od datum od 9 do 17 hodin s tím, že termín je třeba alespoň jeden den předem oznámit, aby mohli být přítomni zástupci žalobkyně a mohl být pořízen záznam. Dne datum zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k uzavření blíže neurčené dohody. Dne datum zaslala žalobkyně žalované návrh dohody o podmínkách dočasného odkladu vyklizení s tím, že pokud žalovaná nebude dohodu beze změn akceptovat, přistoupí k výkonu rozhodnutí o vyklizení areálu. Dne datum došlo k podpisu dokumentu„ Podmínky dočasného odkladu vyklizení nemovitosti obec. Strany deklarovaly, že cílem je zprovoznění muzea. Žalobkyně se zavázala umožnit žalované dočasné umístění sbírky v areálu. ulice měla trvat 5 let. Žalovaná se zavázala nepřevést vlastnické právo na jinou osobu, žalobkyně se zavázala zabezpečit sbírku před poškozením nebo zničením a umožnit přístup do areálu panu jméno příjmení. Příjem z provozování muzea měl v celém rozsahu náležet žalobkyni s tím, že se vypořádá se žalovanou paušální úplatou, konkrétní podmínky měly být ve zvláštní smlouvě. Každý z účastníků smlouvy mohl jednostranně od smlouvy odstoupit v případě podstatného porušení podmínek dohody. Dopisy z datum, datum a datum žalobkyně informovala žalovanou o postupu prací na rekonstrukci areálu. Dne datum žalobkyně informovala žalovanou, že z areálu byly předány dva automobily paní jméno jméno a dva Nadaci Československého automobilového průmyslu. Dne datum podal jméno příjmení trestní oznámení na Nadaci Československého automobilového průmyslu s tím, že neoprávněně odvezla z areálu dvě historická vozidla. Trestní věc byla odložena. Dne datum zástupce žalobkyně oznámil žalované, že skončila rekonstrukce výstavní haly a je možné přistoupit k otevření muzea dle dohody a vyzvala žalovanou k nevrácení sbírkových předmětů do areálu do datum. Po odevzdání automobilů žalobkyní třetím osobám se žalovaná s otcem domluvili, že si najdou jiný objekt, kam bude sbírka přestěhována. Dne datum žalobkyni zaslala výzvu k vydání sbírky. Z pohledu žalobkyně byla s žalovanou obtížná spolupráce, neboť jméno příjmení se nadále choval jako vlastník sbírky. Dne datum rozhodnutí pod č. j. 0 Nc 1010/2019-39, Okresní soud Praha-západ vydal předběžné opatření, kterým žalobkyni uložil povinnost zdržet se nakládání se sbírkou a jejího užívání. Dne datum vyzval zástupce žalobkyně žalovanou, aby areál vyklidila do datum. Dne datum sdělil zástupce žalobkyně v reakci na předžalobní výzvu zástupce žalované z datum, že žalobkyně sbírku nikdy nepřevzala a nemůže ji tak vydat. Dne datum při stěhování vozidel jméno příjmení došlo k nehodě a poškození vozidel třetích osob, což vedlo k dalšímu zhoršení vztahů mezi účastníky. Žalobkyně v areálu vyměnila zámky. Dne datum se konala v areálu Velikonoční rallye, součástí akce bylo slavnostní otevření. Dostavil se jméno jméno, který objekty za žalobkyni spravoval a do října rok v areálu bydlel, při návštěvě konstatoval, že se stav budov zlepšil. Při slavnostním otevření v místnosti 4 byla vytvořena ulička, kterou projížděli účastníci rallye. Došlo k dočasnému přemístění některých vozidel, patřících do sbírky. Zástupce žalobkyně datum sdělil, že žalobkyně je připravena poskytnout veškerou součinnost nutnou pro vyklizení areálu, že ví o úmyslu žalované přemístit sbírku do Ústeckého kraje a že za užívání areálu bude žalobkyně požadovat náhradu. Dne datum žalobkyně opětovně deklarovala připravenost poskytnout součinnost při vyklizení a uvedla, že pan jméno příjmení není v areálu vítán. Dne datum oznámil zástupce žalované žalobkyni, že stavební úřad v obec již datum doporučil znepřístupnění části nemovitostí v areálu z důvodu havarijního stavu. V případě zřícení části budovy hrozí poškození sbírky. Uvedl, že byl zamezen přístup do areálu panu jméno příjmení a že žalobkyně vydala automobily náležející do sbírky Nadaci Československého automobilového průmyslu. Popřel, že by žalovaná byla informována o znovuotevření muzea dne datum a uvedl, že dohoda o finančním vyrovnání nebyla uzavřena. Zároveň je zde obsaženo odstoupení od dohody o dočasném odkladu vyklizení. Dne datum zástupce žalobkyně zaslal žalované dopis, ve kterém uvedl, že žalobkyně je připravená zpřístupnit areál za účelem jeho vyklizení a požádal o zaslání seznamu osob, které se odvozu budou účastnit. Dne datum byla mezi žalovanou jako půjčitelem a Ústeckým krajem jako vypůjčitelem uzavřena smlouva o výpůjčce, na základě které přenechala do užívání sbírku Ústeckému kraji, který se zavázal ji přemístit do obec. Dne datum proběhla prohlídka areálu za účasti zástupců Ústeckého kraje. Dne datum zástupce žalobkyně vyzval zástupce žalované, aby z areálu odvezla věci. Dne datum zástupce žalované sdělil, že přípravy se prodlužují v důsledku nutnosti vypsání veřejné zakázky. Dne datum vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši částka, datum k částka, dne datum k částka a datum k částka.

7. K umístění věcí patřících do sbírky v místnostech areálu soud prvního stupně s odkazem na výpovědi žalované a svědků zjistil, že ke dni počátku žalovaného období, tj. k datum, bylo odvezeno jen asi 8 vozidel. Důvodem byla rekonstrukce jedné z hal (náhrada za její užívání není předmětem řízení). Sbírka zde byla umístěna jako v době, kdy se provozovalo muzeum, a to až na dvě auta a jeden autobus, který odvezla žalobkyně. V místnosti číslo byly umístěny zejména pneumatiky. Jednalo se o rozměrově a historicky atypické kusy. Byly umístěny ve sklepě s ohledem na vhodné vlhké prostředí. V místnosti číslo byly umístěny zejména ráfky k pneumatikám. V místnosti číslo byly umístěny rovněž pneumatiky jako v místnosti číslo. Ve sklepních prostorách bylo s ohledem na vlhkost a občasnou stoupající hladinu vody umístěno čerpadlo. V místnosti číslo byly umístěny automobily patřící do sbírky. Konkrétně zde byla umístěna zejména nákladní vozidla. V době, kdy žalobkyně přebírala areál, byla místnost zcela zaplněna a nebyla uklizená. Žalobkyně místnost uklidila a vytvořila obslužnou uličku mezi vozy. Když žalobkyně areál přebírala, byly zde velké nánosy prachu a žily zde kuny. Předmětná ulička mezi automobily byla vytvořena tak, že vozy byly pouze dány na stranu, nebyly tedy odvezeny ven. Pokud byla některá auta vystěhována, tak maximálně tři nebo čtyři. Automobilů tam bylo tolik, že to není možné z dálky spočítat. Dne datum byla tato místnost plná vozidel. Dne datum, kdy proběhla prohlídka areálu stěhovací společností, byla tato místnost stále plná. Ještě dne datum byla místnost zaplněná nákladními vozidly. Kromě vozidel byly v této místnosti umístěny regály s náhradními díly. Zaplněním této místnosti jen nákladními vozidly představovalo zhruba 70 % z celkové její plochy. V této místnosti byly umístěny dva automobily, které nepatří do sbírky, a to příjmení N540 o rozměrech 13,92 m2 a autobus L o rozměrech 12,4 m2. Podle přesvědčení jméno příjmení se zde nacházela však jen vozidla náležející do sbírky. Z této místnosti byly automobily v rozhodném (žalovaném) období postupně odváženy. Konkrétně došlo k odvozu následujících vozidel:

Inv. č.; Auto; rozměr (m2); datum odvozu

91; příjmení S5T; 15,62; datum

59; příjmení 150 A valník; 10,32; datum

63; příjmení jméno 80; 11,7; datum

64; příjmení jméno; 11,7; datum

78; příjmení jméno; 11,32; datum

77; příjmení jméno; 13,04; datum

74; příjmení dřevoplyn; 12,97; datum

94; příjmení jméno jméno; 1,5; datum

6; Pluh K; 16,2; datum

5; Pluh X; 7,56; datum

7; Traktor kolový AT II; 4,38; datum

92; příjmení S5T zametač; 15,62; datum

90; příjmení S5T prodl.; 17,97; datum

85; V3S AV III vyprošťovací; 15,96; datum

87; příjmení N5T cisterna; 11,89; datum

48; Autobus NDO sokol.; 26,37; datum

93; příjmení příjmení; 17,98; datum

50; příjmení příjmení 201; 6,13; datum

40; jméno limuzina; 6,75; datum

8. V místnosti číslo byly umístěny zejména kancelářské potřeby a další vybavení, jež bylo součástí sbírky. Dále zde byl velký trezor. V místnosti číslo byly umístěny předměty, jež byly součástí sbírky. Konkrétně se jednalo o malou zasedací místnost, kde byl kulatý stůl, osm židlí, obrazy a knihovna. V místnosti číslo byly umístěny zejména kancelářské potřeby a další vybavení, jež bylo součástí sbírky. Jednalo se o tzv. sekretariát před vstupem do ředitelny. Byly zde dále věšáky na klíče, stůl, telefon a další věci. V místnosti číslo byly umístěny sbírkové předměty. Jednalo se o tzv. ředitelnu, kde byla dále kachlová kamna a poháry. V místnosti číslo byly umístěny věci náležející do inventáře. Konkrétně se jednalo o obrazy, které byly součástí sbírky. V místnosti číslo byl sklad lakýrnických pomůcek a barev. Umístěny zde byly věci patřící do sbírky. V místnosti číslo byly umístěny automobily patřící do sbírky. Nenacházely se zde žádné vozy, které by do sbírky nepatřily. Tato místnost byla zaplněna automobily a byly zde pouze prostupové chodbičky. Z této místnosti byly automobily v rozhodném (žalovaném) období postupně odváženy. Konkrétně došlo k odvozu následujících vozidel:

Inv. č.; Auto; rozměr (m2); datum odvozu

19; příjmení jméno polská; 8,01; datum

55; příjmení jméno četník; 8,63; datum

25; elektromobil jméno; 4,53; datum

16; motocykl 500 ccm civilní; 1,74; datum

23; příjmení jméno luxus; 7,29; datum

3; příjmení jméno vis vis; 6,76; datum

65; příjmení příjmení sport; 5,22; datum

70; příjmení příjmení radiovůz; 5,22; datum

9. V místnosti číslo byly umístěny automobily patřící do sbírky. Dále se zde nacházely převodovky a další rozebrané hlavní díly automobilů a motory. Tato místnost byla zaplněná věcmi, byla zde vytvořena pouze ulička, aby to bylo možné projít. Tato místnost byla v listopadu rok plná aut. Z této místnosti byly automobily v rozhodném (žalovaném) období postupně odváženy. Konkrétně došlo k odvozu následujících vozidel:

Inv. č.; Auto; rozměr (m2); datum odvozu

9; příjmení příjmení otevřená; 4,48; datum

29; příjmení příjmení jméno; 4,89; datum

17; příjmení příjmení otevřená; 5,61; datum

49; příjmení příjmení jméno; 5,61; datum

37; příjmení příjmení číslo coupe; 6,18; datum

30; příjmení příjmení číslo příjmení; 6,18; datum

50; příjmení příjmení combi; 6,13; datum

39; příjmení příjmení jméno; 7,82; datum

21; příjmení příjmení taxi; 5,61; datum

35; příjmení příjmení jméno; 5,44; datum

34; příjmení příjmení příjmení; 5,03; datum

66; příjmení příjmení jméno; 7,82; datum

10. V místnosti číslo byla dílna. Byly zde pracovní nástroje, materiál, regály a další nábytek. Místnost číslo představovala předsálí motorárny a byly v ní umístěny maznice a pumpičky. Bylo zde velké množství věcí. V místnosti číslo byly umístěny výdřevy, pneumatiky a obruče. Bylo zde velké množství věcí. V místnosti číslo byla umístěna dřeva na automobily. Bylo zde velké množství věcí. V místnosti číslo se nacházela krejčovská dílna. Byly zde molitany, koženky a další materiál. V místnosti číslo byla rovněž krejčovská dílna s různými šuplíky a cvočky a dalším materiálem. Nebylo tam pořádně uklizeno a bylo zde málo místa. Bylo zde velké množství věcí. V místnosti číslo bylo umístěno nářadí, neboť se v této místnosti nacházela opravna vozidel. V místnosti číslo byly umístěny bloky motorů. Místnost byla úplně plná, věci byly uloženy v regálech a byla zde umístěna i ohýbačka. Pokud jde o místnost číslo nepodařilo se provedeným dokazováním zjistit, zda v ní byly obsaženy věci náležející do sbírky, neboť každý ze svědků slyšených k této otázce vypověděl něco zcela jiného. Místnost číslo sloužila jako„ hospoda“. Byly v ní umístěny stoly a židle. Tento inventář však nebyl součástí sbírky, nýbrž je součástí budovy. V místnosti číslo byly umístěny předměty patřící do sbírky. Konkrétně se zde nacházely SPZ z různých států světa. Dále zde byl umístěn výukový trenažér. V místnosti číslo byly umístěny předměty patřící do sbírky. Konkrétně zde byly časopisy, obrazy a mapy. Jednalo se o tzv.„ expozici“. V místnosti číslo byly umístěny předměty patřící do sbírky. Jednalo se o expozici. V místnosti číslo byly umístěny předměty patřící do sbírky. Jednalo se o expozici. V místnosti číslo byly umístěny předměty patřící do sbírky. Jednalo se o expozici. V místnosti číslo byly umístěny předměty patřící do sbírky. Jednalo se o expozici. V místnosti číslo byly umístěny předměty patřící do sbírky. Jednalo se o expozici. Místnost číslo je schodiště. Byla zde umístěna vitrína obsahující cca 100 kusů lékárniček. Kromě vitríny zde byly ještě obrazy. V místnosti číslo byl umístěn archiv sbírky. V místnosti číslo byl umístěn archiv sbírky. Byla zde dále tiskárna. V místnosti číslo byl sklad. Místnost byla zcela zaplněna. Nacházely se zde náhradní díly, různá těsnění, karburátory, startéry, pumpy a podobně. V místnosti číslo se kromě schodiště nacházela na věšácích navěšená těsnění. Jednalo se o sklad náhradních dílů. I tato místnost byla zcela zaplněna. V místnosti číslo byly umístěny zejména sbírkové historické předměty a dále kinosál se sedačkami a dalším nábytkem. V místnosti číslo byly umístěny zejména sbírkové historické předměty. Jedná se o hudební salonek s dalším nábytkem. Dále zde byl umístěn klavír, několik křesel, velké rádio a další drobné předměty. Místnost číslo byla prázdná, jednalo se jen o předsálí výstavního sálu. Tato místnost byla v dubnu 2019„ rozbouraná“ a probíhaly zde nějaké stavební práce. V místnosti číslo byly umístěny sbírkové předměty, dřeva a obrazy. Dále zde byly staré řetězy, parkety atp. V místnosti číslo byly umístěny zejména ráfky a blatníky. V místnosti číslo byl sklad náhradních dílů. Byly zde chladiče, světla, helmy a další věci. Dále zde byly kapoty. V místnosti číslo byly umístěny staré sedačky, torza aut, dřevo a další věci. Místnost je přístupná poklopem po žebříku. V místnosti číslo byly umístěny předměty patřící do sbírky, byla vyklízena stěhovací společností nejdříve v červnu 2020. Místnost je přístupná poklopem po žebříku. Dále zde byl nábytek. V místnosti číslo byly umístěny předměty patřící do sbírky, byla vyklízena stěhovací společností nejdříve v červnu rok. V místnosti číslo byly umístěny zejména dřevěné sedačky a další sedačky z vozidel. Místnost je přístupná poklopem po žebříku. V místnosti číslo byly umístěny čalounické díly. Dále zde byla světla, blinkry, šuplíčky a další věci. Nacházely se zde i zbytky sedaček. V místnosti číslo byly umístěny další zbytky sedaček a různé koženky. Byly zde i další různé věci a náhradní díly. V místnosti číslo byly umístěny náhradní díly, trubky k brzdám, staré šicí stroje a další věci. Tato místnost je běžně přístupná po schodech. V místnosti číslo byly umístěny rovněž předměty náležející do sbírky. Byly zde různé karosářské díly, blatníky, haubny a tak dále. Dalo se do ní dosáhnout z nižší půdy či byla přístupná po žebříku. V místnosti číslo byly umístěny rovněž předměty náležející do sbírky. Obsah byl podobný jako v případě místnosti číslo. Dalo se do ní dosáhnout z nižší půdy či byla přístupná po žebříku. Tato místnost byla plná. Před tím, než areál nabyla žalobkyně, bylo několik vozů ze sbírky zapůjčeno Ministerstvu vnitra – Generálnímu ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, a to na základě smlouvy ze dne datum.

11. K průběhu stěhování soud prvního stupně zjistil, že rozsah sbírky představuje cca 407 000 kusů inventáře a na její stěhování je potřeba několik měsíců při plné vytíženosti dvou automobilů. Stěhování sbírky zajišťoval Ústecký kraj prostřednictvím stěhovací společnosti, kterou vybral na základě výběrového řízení (veřejné zakázky). Stěhování mělo začít datum, kdy se zástupci Ústeckého kraje a stěhovací společnosti přijeli, do areálu však nebyli osobou zastupující žalobkyni vpuštěni, a to s odůvodněním, že je třeba vše domluvit s vlastníkem objektu, který je na Slovensku, kde je státní svátek. Ústecký kraj zaslal žalobkyni dopis, aby svými obstrukcemi stěhování nebránila. Veřejná zakázka byla rozdělena na dvě části. Nejprve byl vysoutěžen odvoz automobilů a následně ostatního inventáře. Stěhování zajišťovala právnická osoba – stěhovací služba, spol. s r.o., která tuto zakázku získala na základě výběrového řízení vypsaného Ústeckým krajem. Podle představ společnosti se mělo začít stěhovat datum, avšak to žalobkyně neumožnila. Po vyřešení formálních problémů s panem jméno příjmení, jednajícím za žalobkyni, se fakticky začalo stěhovat až datum. Zakázka na stěhování sbírky byla rozdělena do dvou. První se týkala odvozu historických vozidel, druhá mobiliáře patřícího do sbírky. Podle plánu se měla první etapa odehrát od datum do datum. Tento časový plán se nepodařilo realizovat, neboť stěhování bylo složitější. Automobily se musely vytahovat z řady a objekt byl nad očekávání zaplněn. Namísto původní představy, že bude odstěhováno zhruba pět aut denně, bylo možné odvézt tak nanejvýš jedno až dvě. Celkem bylo odvezeno 101 vozidel (nákladní vozidla, obrněné transportéry, autobusy a osobní vozy). Zaměstnanci stěhovací společnosti nabyli dojmu, že se žalobkyně kladením podmínek snaží stěhování co nejvíce znepříjemnit. Před stěhováním druhé etapy již došlo ke komplexní prohlídce objektu, a to z toho důvodu, aby nenastaly ty potíže jako při stěhování etapy první. S druhou etapou, tedy stěhováním mobiliáře, se začalo v dubnu rok. Při stanovování plánu vycházela stěhovací společnost z toho, že se budou odvážet najednou nákladní i osobní auta. Na základě požadavku žalobkyně však došlo nejprve ke stěhování vozidel nákladních. Jaké auto bude odvezeno, určoval za žalobkyni pan jméno příjmení. Při plánování měla dále stěhovací společnost v úmyslu stěhovat již od 6:00 hod. ráno, a to i o víkendech či svátcích, avšak žalobkyně to umožnila jen od 9:00 hod. v pracovní dny. Podle názoru zástupce Ústeckého kraje způsobily průtahy ohledně dohadů kolem státních svátků a postupu stěhování prodloužení celého stěhování zhruba o jeden měsíc. Z celkového počtu stěhovaných osobních vozidel byla jen jedna Tatra 613 stěhována z venkovních prostor, a to dne datum. Ostatní osobní vozidla byla uvnitř. příjmení pak stály ještě vraky, které stěhovací společnost také převážela, a některá nákladní vozidla. E-mailovou zprávou ze dne datum sdělil zástupce žalobkyně žalované, že dne datum není možné s ohledem na slovenský státní svátek areál za účelem stěhování zpřístupnit, neboť zaměstnanci žalobkyně mají volno. Žalobkyně přislíbila zpřístupnění objektu dne datum. Dne datum bylo opětovně započato s vyklízením areálu, konkrétně došlo zejména k uvolnění některých částí pozemků. Zástupce žalobkyně oznámil žalované, že je schopen zabezpečit součinnost do datum a následně pak až v roce 2020. Stěhování probíhalo tak, že nejprve přišly na řadu automobily. Odvážení automobilů probíhalo do února 2020. Některé dny (datum, datum, datum, datum a datum) se ke stěhování ze strany žalované, resp. stěhovací společnosti nikdo nedostavil. V období od datum do datum sdělila naopak žalobkyně, že má dlouhodobě plánovanou celozávodní dovolenou, a proto lze součinnost při stěhování poskytnout až po Novém roce. V průběhu stěhování docházelo k drobným sporům ohledně toho, jaká konkrétní část sbírky má být stěhována, jaké osoby mají být přítomny či kdy se bude konkrétně stěhovat. Žalobkyně stanovovala plán stěhování, který nebyl ze strany stěhovací společnosti dodržován. Plán stěhování naopak neodpovídal představám stěhovací společnosti a Ústeckého kraje o postupu a rychlosti stěhování. Dále pak došlo k prostoji, když žalobkyně odmítla poskytnout součinnost po Novém roce rok od datum a tak se pokračovalo až datum. Z pohledu žalobkyně probíhalo stěhování zmatečně, neboť se v rozporu s představou žalobkyně stěhovaly nejprve jiné části sbírky, než které žalobkyně chtěla, a nebyl dodržován žalobkyní navržený stěhovací plán. V průběhu stěhování byly vyhotovovány předávací protokoly, které obsahují inventární čísla jednotlivých vozidel, která korespondují s jejich soupisem pořízeným panem jméno příjmení jméno průběhu stěhování byl dále pořizován stěhovací deník. Záznamy psal pan jméno příjmení, který měl za žalobkyni na starost zejména otvírání a zpřístupňování areálu pro stěhovací společnost. Tento svědek pořizoval i fotodokumentaci stěhování. O kompletaci stěhovacího deníku se poté staral pan jméno příjmení. Se stěhováním místností číslo se začalo datum. Pokud jde o stěhování místnosti číslo k tomu docházelo postupně. Ještě dne datum se zde nacházela vozidla, a to například vrak autobusu. Kompletně byla tato místnost vyklizena až v létě rok. Místnost číslo byla vyklizena kolem datum. Téhož dne pak byly vyklizeny místnosti číslo – 34. Ještě dne datum probíhalo stěhování vozidel z místností číslo. Místnosti číslo – 45 se začaly vyklízet až v květnu rok, místnost číslo v dubnu rok. Místnost číslo kde byl umístěn trenažér a státní poznávací značky různých vozidel, byla vyklizena dne datum. Místnosti číslo byly stěhovány v červnu a červenci rok. Místnost číslo se začala stěhovat datum. Místnosti číslo se začaly stěhovat v květnu rok. Teprve po nich se vyklízel kinosál číslo hudební salonek číslo. Za účelem vyklízení předmětů na půdách (místnosti číslo – 102) byl sestaven průmyslový výtah, v červnu rok. Vyklízení těchto místností začalo probíhat až po kinosálu, tj. nejdříve v květnu až červnu rok.

12. K výši bezdůvodného obohacení soud prvního stupně uvedl, že při výpočtu celkové podlahové plochy pro účely vyčíslení výše bezdůvodného obohacení žalobkyně vycházela z ručně pořízených plánků areálu, které zhotovil pan jméno příjmení. Rozměry jednotlivých místností uvedené v pláncích jsou však orientační a byly stanoveny panem příjmení spíše odhadem. Na základě udání jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení, zastoupených panem jméno příjmení, řešil stavební úřad technický stav areálu. Toto udání bylo vyřízeno sdělením ze dne datum. K vydání žádného rozhodnutí nedošlo. Pokud jde o technický stav areálu z hlediska statického, byl pro účely řízení vedeného Okresním soudem Praha-západ pod sp. zn. 3 C 50/2015 zpracován znalecký posudek znalcem příjmení jméno příjmení, CSc. Ve svém znaleckém posudku znalec zejména jednoznačně vyvrátil nesprávné posouzení Ing. jméno příjmení, který, ač není znalcem, dospěl k závěru, že některé stropy v areálu hrozí zřícením. Znalec naopak dospěl k závěru, že stropní konstrukce prostorů nemají žádné trhliny, které by byly ze statického hlediska významné. Není proto dán důvod pro uzavření muzea pro veřejnost z důvodu špatného technického stavu objektu. Předchozí posouzení Ing. Prauseho lze považovat ze soudně znaleckého hlediska za technicky nepřijatelné a ve značné části dokonce nepravdivé. Znaleckým zkoumáním byla zjištěna přesná výměra jednotlivých místností, za jejichž užívání žalobkyně požadovala úhradu. Znalec uvedl, že areál obsahuje různé nebytové prostory různého technického stavu, stavebního provedení a kvality. Takto rozdílným částem areálu nemůže odpovídat ani jednotná výše obvyklého nájemného. Pokud jde o komerční využitelnost a kvalitu prostor, lze je rozdělit do pěti cenových skupin 1 – 5. První skupina představuje nebytové prostory v přízemí objektu a prostory kancelářské, vždy pak ve zděné části areálu. Obvyklá výše nájemného za tuto skupinu místností v rozhodné době činila 67 Kč/m2/měsíc. Druhá skupina prostor areálu je umístěna v přístřešku, který není zděný a na části jeho boční stěny chybí opláštění. Obvyklá výše nájemného za tuto skupinu místností v rozhodné době činila 34 Kč/m2/měsíc. Třetí skupinu tvoří místnosti v prvním patře areálu (kinosál, archiv a výstavní prostory). Jedná se o prostory bez vytápění, do kterých v některých místech zatéká. Obvyklá výše nájemného za tuto skupinu místností v rozhodné době činila 54 Kč/m2/měsíc. Čtvrtá skupina místností je obtížně pronajmutelná s ohledem na to, že se jedná o prostory na půdě, které jsou bez oken, mají nízkou pochozí výšku a jsou v nich umístěny trámy. Obvyklá výše nájemného za tuto skupinu místností v rozhodné době činila 40 Kč/m2/měsíc. Pátá skupina je ve špatném technickém stavu, jde o místnosti, umístěné na vrcholu střešní konstrukce bez osvětlení a s přístupem pouze po žebříku. Obvyklá výše nájemného za tuto skupinu místností v rozhodné době činila 7 Kč/m2/měsíc. Znalec zdůraznil, že s rostoucí pronajímanou plochou vždy klesá i cena výše nájemného za 1 m2 plochy. Na základě odborného znaleckého odhadu lze v tomto konkrétním případě stanovit výši slevy z nájemného právě s ohledem na velikost areálu na 20 %. Některé části areálu, kde nebyla umístěna sbírka, žalobkyně pronajímá jiným subjektům. Pro přehlednost soud prvního stupně skutková zjištění učiněná ze znaleckých posudků vyjádřil následující tabulkou:

Podlaží; Místnost; Rozměry (m2); příjmení skupina

1.PP; 1; 38,2; 5

1.PP; 2; 8,5; 5

1.PP; 3; 21,5; 5

1.NP; 4; 563,7; 2

1.NP; 25; 27,6; 1

1.NP; 27; 13,3; 1

1.NP; 28; 14,1; 1

1.NP; 29; 37,3; 1

1.NP; 30; 7,8; 1

1.NP; 34; 10; 1

1.NP; 35; 268,9; 1

1.NP; 36; 159,9; 1

1.NP; 39; 26,9; 5

1.NP; 40; 3,3; 5

1.NP; 41; 12,4; 5

1.NP; 42; 22,1; 5

1.NP; 43; 10; 5

1.NP; 44; 16,5; 5

1.NP; 45; 111,2; 1

1.NP; 47; 21,1; 1

1.NP; 48; 10,9; 1

1.NP; 54; 50,9; 1

2.NP; 59; 46,1; 3

2.NP; 60; 82,7; 3

2.NP; 64; 89,5; 3

2.NP; 66; 90; 3

2.NP; 69; 89,2; 3

2.NP; 74; 91,4; 3

2.NP; 75; 54,4; 3

2.NP; 76; 9,2; 3

2.NP; 78; 347,9; 3

2.NP; 79; 36,3; 3

2.NP; 80; 42,4; 5

2.NP; 81; 38,3; 5

2.NP; 82; 92,5; 3

2.NP; 83; 63,1; 3

2.NP; 84; 89,3; 3

3.NP; 90; 19,6; 4

3.NP; 91; 54,7; 4

3.NP; 92; 41,7; 4

3.NP; 94; 37,5; 5

3.NP; 95; 40,5; 5

3.NP; 96; 40,8; 5

3.NP; 97; 82,6; 5

3.NP; 98; 49; 5

3.NP; 99; 54,2; 4

3.NP; 100; 82,3; 4

4.NP; 101; 33,2; 5

4.NP; 102; 25; 5

13. Provedené listinné důkazy soud prvního stupně hodnotil jako věrohodné a pravé, stejně tak oba znalecké posudky, jimiž bylo vyvráceno tvrzení o porušení statiky a rozptýleny pochybnosti o reálné možnosti pronajmout zejména místnosti číslo. Svědecké výpovědi hodnotil jako věrohodné. Ohledně místnosti číslo ohledně níž svědek jméno příjmení uváděl, že se v ní nic nenacházelo, uvěřil výpovědím svědka jméno příjmení, příjmení a příjmení. Pokud jde o místnost číslo dovodil, že se v ní nic nenacházelo. Pokud jde o místnost 54, uvěřil svědkům příjmení, příjmení a příjmení, že vybavení žalované nepatřilo. Pokud jde o místnost 36, neuvěřil svědkovi jméno příjmení, že místnost byla prázdná, neboť to, že se zde nacházely automobily, převodovky a rozebrané díly potvrdil svědek jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení. Neuvěřil svědkovi jméno příjmení, že místnosti 99 a 100 byly prázdné, neboť ostatní svědci podrobně popsali, co se tam nacházelo. Naopak mu uvěřil, že v místnosti 76 byly umístěny lékárničky ve vitríně, což se shodovalo s výpovědí svědka příjmení. To, že místnosti 101, 102 byly plné jen z poloviny, uváděl jen svědek příjmení. Za nedůvodnou považoval námitku žalobkyně, že svědek jméno příjmení o přestávce komunikoval se zástupkyní žalované, která zastupovala jeho dceru. Tvrzení o obsazenosti místnosti číslo pro rozdílné výpovědi považoval za neprokázané. Videozáznam z areálu považoval za věrohodný. Inzeráty ohledně pronájmu nebytových prostor již považoval za důkazy nadbytečné, neboť skutečnosti z nich plynoucí byly prokázány jinými důkazy.

14. Následně soud prvního stupně věc hodnotil právně. Protože žalovaná je právnickou osobou, vzniklou podle slovenského práva, zabýval se pravomocí českých soudů věc projednat a rozhodnout a dospěl k závěru, že je podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dána, neboť žalovaná má bydliště v České republice. Za rozhodné podle čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, považoval právo české, jímž se řídila smlouva z datum. Dále odkázal na ust. § 2991 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena nepojmenovaná smlouva dle § 1746 odst. 2 o. z. s prvky smlouvy nájemní ve smyslu § 2201 o. z., na základě níž žalovaná užívala areál ve vlastnictví žalobkyně na základě právního titulu. Tento právní vztah zanikl na základě vůle obou účastnic, neboť žalovaná dne datum vyzvala žalobkyni k vydání sbírky, žalobkyně datum žalovanou vyzvala k vyklizení areálu, obě smluvní strany podle § 556 odst. 1 o. z. projevily vůli ve smluvním vztahu nepokračovat, čímž se na skočení smlouvy dle § 1981 o. z. dohodly. Následné odstoupení od smlouvy z datum tak považoval za obsolentní. K datum tak mezi účastníky právní důvod, na základě něhož by žalovaná mohla areál užívat, neexistoval. Užívání areálu přitom ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o. z. představuje majetkový prospěch, který je žalovaná povinna v penězích (§ 2999 odst. 1 o. z.) žalobkyni vydat.

16. Soud prvního stupně se dále zabýval tím, zda požadavek žalobkyně neodporuje dobrým mravům (§ 2 odst. 3 o. z.). Souhlasil s tím, že žalobkyně při uzavírání smlouvy věděla, že v areálu se nachází sbírka, zdůraznil ale, že žalovaná musela vědět, že je zde pravomocné rozhodnutí soudu o povinnosti sbírku z areálu vyklidit, které nabylo právní moci v říjnu rok. Od října rok tak žalovaná a její otec věděli, že reálně hrozí výkon soudního rozhodnutí. Bylo na žalované, aby činila kroky k vyklizení areálu a přestěhování sbírky, což mohla činit již před tím, než v červnu rok vlastnické právo k areálu nabyla žalobkyně. K tomu poukázal na podání žalované ze datum, kdy právní zástupce žalované sděloval, že s ohledem na to, že nedošlo k dohodě o společném provozování muzea, hodlá žalovaná dostát svým závazkům ze soudního rozhodnutí a vyjednala převoz sbírky z areálu na jiné místo v nejbližších dnech. Zdůraznil, že v kupní smlouvě, kterou žalobkyně areál koupila, bylo výslovně uvedeno, že je zde povinnost k vyklizení areálu do datum. Argumentaci žalované, že žalobkyně musela vědět o obsazenosti areálu sbírkou, pročež by se za to nemělo žalobkyni dostat náhrady, považoval za nepřiléhavou. Bez právního významu také ponechal námitku žalované, že smlouvu o dočasném odkladu vyklizení nemovitosti uzavřela pod tlakem. Poukázal na to, že žalovaná s otcem ponechali uplynout roční lhůtu k vyklizení areálu, přestože věděli, že jim areál nepatří a sbírka je zde umístěna bez právního důvodu. Zdůraznil, že bezdůvodné obohacení je objektivně vzniklý stav. Za nevýznamnou považoval i námitku, že žalované byla způsobena škoda, když žalobkyně zejména řádně nezakrývala exponáty, které se nacházely na volném prostranství, znemožňovala inspekci sbírky či historické exponáty zneužívala pro svou vlastní potřebu a vystavovala je riziku poničení, k čemuž mělo dojít hlavně při znovuotevření muzea datum. Tato tvrzení by zakládala příčinu ke vzniku pohledávky žalované za žalobkyní z titulu náhrady škody ve smyslu § číslo či číslo o. z, nemohlo mít vliv na vznik pohledávky žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení za užívání areálu bez právního titulu. Dále uvedl, že kompenzační úkon žalovaná v řízení neučinila. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žaloba je do základu důvodná a zabýval se výší bezdůvodného obohacení.

17. Uvedl, že výše bezdůvodného obohacení se odvíjí od částek vynakládaných obvykle v daném místě a čase na užívání věci i s přihlédnutím k druhu právního důvodu, kterým se právo užívání věci zakládá, nejčastěji jde o nájemní smlouvu, kdy se výše náhrady poměřuje s obvyklou hladinou nájemného, které by byl nájemce za obvyklých okolností povinen plnit, užíval-li by věc na základě platné nájemní smlouvy. Jestliže výše obvyklé úplaty závisela i na účelu a způsobu užívání, musel zkoumat konkrétní okolnosti případu a přihlédnout k účelu, jemuž věc zpravidla slouží, a k tomu, jak ten, kdo se tímto způsobem obohatil, věc skutečně užíval a jakou úplatu by za takové užívání věci byl nucen za normálních okolností platit, k tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 845/99, 32 Odo 1108/2003, 30 Cdo 5252/2007. Námitku, že některé části areálu by žalobkyně nemohla pronajmout, posoudil jako nedůvodnou. Zdůraznil, že se nenahrazuje ušlý zisk, ale to, jakou hodnotu by obohacený musel vydat, kdyby mu pro užívání svědčil právní titul, tedy o co se obohacený obohatil. příjmení proto, kolik by žalovaná musela zaplatit za užívání obdobného areálu. Za chybný považoval názor, že užívá-li obohacený věc, kterou nelze běžně pronajmout, musí vlastník strpět bezplatné užívání věci cizí osobou. Za příčící se dobrým mravům považoval názor žalované, že lze uskladňovat své věci bez právního důvodu v nemovitosti jiného a pak se zprostit povinnosti mu za to zaplatit náhradu za použití argumentu, že jde o nemovitost natolik chatrnou, že by ji stejně nikomu nepronajmul. Závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4184/2018 žalovaná nesprávně interpretovala. Zdůraznil, že za běžných okolností musí žalovaná za uskladnění svých věcí zaplatit nájemné. Ve věci Autonomního sociálního centra Klinika v obec byl skutkový stav odlišný, původním titulem byla bezplatná výpůjčka, pronajímatel si byl vědom špatného technického stavu domu, dle smlouvy vstup do něho byl jen na vlastní nebezpečí uživatelů. V dané věci dle dohody bylo cílem provozovat v areálu muzeum, technický stav užívání nebrání, žalovaná části areálu pronajímá. Soud prvního stupně proto vyšel ze znaleckého posudku, zohlednil, že místnosti jsou různé kvality, některé obtížně přístupné. Použil také znalcem uvedenou slevu ve výši 20 % s ohledem na velikost plochy. Soud prvního stupně přihlédl k tomu, že stěhování po dobu tří dnů od datum zmařila žalobkyně, neboť v areálu byla osoba zmocněná za žalobkyni jednat. Soud prvního stupně poukázal i na to, že určité průtahy způsobil i jméno příjmení, když při stěhování došlo k nehodě, na to, že žalovaná podávala návrhy na nařízení předběžného opatření, oznámení na stavební úřad, což nutně vedlo k tomu, že byl odůvodněn formalistický přístup při vyklízení areálu, který byl sbírkou téměř celý zaplněn. Jeho vystěhování tak představovalo poměrně značný zásah do pokojného užívání areálu žalobkyní, a to s ohledem na množství techniky a lidí potřebných k vystěhování, jakož i dobu, po kterou byla žalobkyně ve svém vlastnickém právu omezena. Požadavek na kontrolu stěhování ze strany žalobkyně proto považoval za legitimní. Za lichou považoval představu žalované, že žalobkyně musí bez dalšího akceptovat harmonogram stěhování nastavený stěhovací společností (stěhování od 6:00 hodin a o víkendech, nejprve vozidla), neboť je třeba hledat rovnováhu v právech všech účastníků. Nedůvodnou vyhodnotil námitku, že měl připočítat prostoj od datum do datum, neboť šlo o období Vánoc. Přihlédl i k tomu, že v některých dnech se nedostavila bez předchozího oznámení ani stěhovací společnost. Na základě těchto úvah provedl výpočet bezdůvodného obohacení v následující tabulce: č.; Dny; Sazba (Kč); Rozměry (m2); Za místnost; Odpočet; Po odečtení uvolnění

1; 268; 5,60; 38,2; částka; 0; částka

2; 268; 5,60; 8,5; částka; 0; částka

3; 268; 5,60; 21,5; částka; 0; částka

4; 179; 27,20; 563,7; částka; částka; částka

25; 268; 53,60; 27,6; částka; 0; částka

27; 268; 53,60; 13,3; částka; 0; částka

28; 268; 53,60; 14,1; částka; 0; částka

29; 268; 53,60; 37,3; částka; 0; částka

30; 268; 53,60; 7,8; částka; 0; částka

34; 268; 53,60; 10; částka; 0; částka

35; 221; 53,60; 268,9; částka; částka; částka

36; 221; 53,60; 159,9; částka; částka; částka

39; 268; 5,60; 26,9; částka; 0; částka

40; 268; 5,60; 3,3; částka; 0; částka

41; 268; 5,60; 12,4; částka; 0; částka

42; 268; 5,60; 22,1; částka; 0; částka

43; 268; 5,60; 10; částka; 0; částka

44; 268; 5,60; 16,5; částka; 0; částka

45; 268; 53,60; 111,2; částka; 0; částka

47; 268; 53,60; 21,1; částka; 0; částka

48; 268; 53,60; 10,9; částka; 0; částka

54; 268; 53,60; 50,9; částka; 0; částka

59; 268; 43,20; 46,1; částka; částka; částka

60; 268; 43,20; 82,7; částka; 0; částka

64; 268; 43,20; 89,5; částka; 0; částka

66; 268; 43,20; 90; částka; 0; částka

69; 268; 43,20; 89,2; částka; 0; částka

74; 268; 43,20; 91,4; částka; 0; částka

75; 268; 43,20; 54,4; částka; 0; částka

76; 268; 43,20; 9,2; částka; 0; částka

78; 268; 43,20; 347,9; částka; 0; částka

79; 268; 43,20; 36,3; částka; 0; částka

80; 268; 5,60; 42,4; částka; 0; částka

81; 268; 5,60; 38,3; částka; 0; částka

82; 268; 43,20; 92,5; částka; 0; částka

83; 268; 43,20; 19,6; částka; 0; částka

84; 268; 43,20; 54,7; částka; 0; částka

90; 268; 16,00; 41,7; částka; 0; částka

91; 268; 16,00; 37,5; částka; 0; částka

92; 268; 16,00; 40,5; částka; 0; částka

94; 268; 5,60; 40,8; částka; 0; částka

95; 268; 5,60; 82,6; částka; 0; částka

96; 268; 5,60; 49; částka; 0; částka

97; 268; 5,60; 54,2; částka; 0; částka

98; 268; 5,60; 82,3; částka; 0; částka

99; 268; 16,00; 33,2; částka; 0; částka

100; 268; 16,00; 25; částka; 0; částka

101; 268; 5,60; 19,6; částka; 0; částka

102; 268; 5,60; 54,7; částka; 0; částka ;;;;; celkem:; částka

18. Soud prvního stupně dále znovu vysvětlil, jak při výpočtu v tabulce postupoval. Pokud žalovaná uváděla, že v souvislosti se znovuotevřením muzea došlo datum k vystěhování automobilů z prostor na dvůr či jiné volné plochy areálu, že některé vozy byly v roce 2018 zapůjčeny Hasičskému záchrannému sboru, uvedl, že zjišťoval stav k datum. Uzavřel, že žalobkyni vznikla povinnost zaplatit částku částka. Žalobkyni přiznal i úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dluhu dle § 1968, § 1970 o. z. ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalovanou vyzývala postupně, proto i úrok z prodlení přiznal ve vztahu ke konkrétní výzvě po uplynutí lhůty k dobrovolnému plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Ve zbylé části pak žalobu zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2, 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení poměrně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení. Vyšel primárně z toho, že rozhodnutí záviselo, pokud jde o výši plnění, z velké části na znaleckém posudku. Konkrétně bylo třeba znalecky zkoumat jednak přesné rozměry celého areálu, které žalovaná sporovala, a jednak výši obvyklého nájemného. Argumentaci žalované, že žalobkyně měla sama zadat znalecký posudek před zahájením řízení a z něj pak vypočíst žalovanou sumu, považoval za nesprávnou. Žalovaná, resp. její právní zástupce, v průběhu celého řízení odmítali jakoukoliv dohodu o výši plnění opírající se i o znalecký posudek vyhotovený v řízení. Požadavek žalobkyně na zpracování znaleckého posudku před zahájením řízení se jevil jako ne zcela smysluplný i z hlediska případného předejití sporu samotného. Soud prvního stupně v rámci úvahy o poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl k tomu, že v řízení bylo zjištěno, že některé místnosti byly vyklizeny před koncem žalovaného období, na což žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím. Tato část neúspěchu žalobkyně spočívající v částce, ohledně které vzala žalobkyně žalobu zpět (částka), a částce představující součet odpočtů za postupné uvolňování nemovitosti žalobkyně (částka) představuje úspěch žalobkyně. Pro spravedlivý výpočet poměru úspěchu a neúspěchu tedy soud porovnal tuto částku nikoliv původně požadovanými částka, nýbrž s částkou přiznaného nároku, a to s ohledem na výše uvedenou úvahu ohledně závislosti přiznaného plnění na znaleckém posudku. Úspěch žalobkyni tvořila částka částka (78 %) a neúspěch pak částka částka (22 %). Proto soud přiznal žalobkyni jen 56 % z jeho celkových nákladů (78 – 22 = 56). Tyto náklady sestávají ze zaplacených soudních poplatků v částce částka (částka, částka, částka a částka v každém ze spojených řízení) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka (ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 2992/2016, součet přiznaného punkta částka částky zpětvzetí částka a částky odpovídající odpočtu za uvolnění místností částka). Odměna advokáta za 21 úkonů, které soud prvního stupně vypočetl, po částka činí částka, k ní připočetl 15 náhrad hotových výdajů po částka, další náklady tvořila záloha na provedení důkazu ve výši částka. Celkové náklady žalobkyně činily částka, z nich 56 % činí částka.

20. O náhradě nákladů státu rozhodl podle ust. § 148 o. s. ř. Tvořilo je svědečné částka, žalobkyni uložil zaplatit 22 %, tj. částka, žalované 78 %, tj. částka.

21. Proti tomuto rozsudku, a to výrokům II, IV, V a VI, podala žalovaná odvolání, kterým se domáhala jejich změny tak, aby žaloba byla i ohledně částky částka s příslušenstvím zamítnuta a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit České republice náklady řízení, zálohované státem, a žalované nahradit náklady řízení. Trvala na tom, že požadavek žalobkyně na zaplacení bezdůvodného obohacení je v rozporu s dobrými mravy. Podle ní vztahy mezi účastníky nebyly soudem prvního stupně posouzeny komplexně, k tomu odkázala na své vyjádření z datum. Nesouhlasila ani s vyčíslením výše bezdůvodného obohacení. Poukázala na to, že znalec příjmení příjmení v závěru svého posudku uvedl, že místnosti uvedené v 4. a 5. skupině a dále místnosti číslo nejsou z důvodu bezpečnosti pronajmutelné. Z tohoto důvodu navrhovala odečtení. Nájemné by pak činilo měsíčně částka, za 9 měsíců částka. Zdůraznila, že při zpracování této kalkulace vycházela z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4184/2018, který soud prvního stupně hodnotil jako nepřiléhavý. Zejména poukázala na to, že nebylo-li vůbec možné nemovitou věc pronajmout, mělo užívací právo nulovou hodnotu a nemohlo být usuzováno na vznik obohacení subjektu, který je užíval. Jestliže místnosti nebyly v daném případě z důvodu bezpečnosti pronajmutelné, trvala na tom, že bezdůvodné obohacení za jejich užívání nemohlo vzniknout. Dále trvala na tom, že některé místnosti neužívala. Místnost 30 – chodba k WC – pouze svědek jméno příjmení uvedl, že zde byly obrazy, které byly součástí sbírky, svědek příjmení nic konkrétního neuvedl, částka částka neměla být přiznána. Místnost číslo – provozní autodílna – byla podle svědka příjmení zavřena a nikdo tam nesměl vstupovat, ani žalovaná, totéž vyplývá z výpovědi svědka příjmení, částka částka neměla být přiznána. Místnost 60 – místnost slávy – byla vyklizena na přelomu ledna a února 2019 po předchozí krádeži, což dosvědčuje e-mail Ing. příjmení z datum, částka částka neměla být přiznána. Místnost 76 – schodiště do 1. patra – vstup do archivu, po schodišti nebyly žádné obrazy, stěna byla vlhká, což potvrzují výpovědi svědků jméno, Příhody a příjmení. Svědek příjmení připustil, že tam obrazy být mohly, ale mohlo dojít k záměně schodišť. ulice chodby je vitrína o rozměru šířky 50 cm a výšky 1 m s lékárničkami. Za užívání bylo nesprávně přiznáno částka. Místnost 82 – kinosál – byl uzamčen pro nestabilní podlahu, byly tam majitelem vystěhovány předměty z místností 83, 84. Za užívání bylo přiznáno částka. Místnost 83 – hudební salonek – byl uzavřen hned po koupi objektu, byl zde budován příjmení jméno příjmení, nesprávně bylo přiznáno částka. Místnost 91 – není uvedena v přehledu místností žaloby, nesprávně bylo přiznáno částka. Podle žalobkyně tak z tohoto důvodu měla být odečtena částka částka. Žalovaná nesouhlasila ani s výroky o náhradě nákladů řízení. Trvala na tom, že žalobkyni nic nebránilo v tom, aby si znalecký posudek nechala zpracovat před podáním žaloby k soudu a požadovala přiměřenou náhradu. příjmení zpracovaný jméno příjmení měl sloužit pro orientační popis objektu a nelze mu přisuzovat jiné vlastnosti. Soud prvního stupně nesprávně dovodil, že by zpracování znaleckého posudku před podáním žaloby nebylo smysluplné. Možná by to nevyloučilo nutnost zpracování revizního posudku, ale přispělo by to k žalobě na adekvátní částku. Zdůraznila, že žalobkyně požadovala částku čtyřnásobně vyšší, než jí byla přiznána, což nelze klást k tíži žalované. Ani po zpracování znaleckého posudku žalobkyně žalobu částečně zpět nevzala a žalobní částku nekorigovala. K tomu odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2881/12, který dovodil, že je-li základ vyčíslené částky v extrémním rozporu s jeho reálnou hodnotou a žalobce nevezme žalobu zpět ani po provedeném dokazování, pak nelze znalecký posudek relevantní pro výši nároku použít na podporu argumentace, že by žádný z účastníků neměl mít právo na náhradu nákladů řízení. Soud proto postupuje podle § 142 odst. 2, 3 o. s. ř. a žalované přizná poměrnou část nákladů při částečném úspěchu či plnou náhradu nákladů, byla-li v důsledku nadsazení částky úspěšná takřka plnou měrou. Jestliže žalobkyně žalovala částku částka a byla úspěšná do částka, byla žalovaná úspěšná do 77 %. Změněny by měly být i výroky o nákladech státu, které jsou akcesorickými na výsledku věci.

22. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a žádala přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. K dobrým mravům uvedla, že žalovaná závěry soudu prvního stupně nevyvrací, žalobkyně s nimi souhlasí. K nepronajmutelnosti některých prostor uvedla, že znalec příjmení pod bodem 11 na str. 20 uvedl, že některé nebytové prostory nejsou pronajmutelné v důsledku špatného technického stavu, vlhkosti či prostorového uspořádání, jedná se o přístavby, sklepní a půdní prostory. Na straně 16 výši nájmu vypočetl. V řízení bylo prokázáno, že místnosti v 4. a 5. skupině a místnosti číslo byly zaplněné věcmi patřícími do sbírky mnoho let před koupí nemovitostí žalobkyní. Pokud jde o místnosti 35, 36, které neměly být pronajmutelné z důvodu bezpečnosti, vychází žalovaná ze statického posudku Ing. příjmení, který byl vyvrácen posudkem Ing. příjmení. Pokud jde o místnosti 30, 45, 60, 76, 82, 83 a 91, bylo prokázáno, že ve všech byly movité věci tvořící sbírku, která byla předmětem stěhování. K odvolání do výroku o nákladech řízení uvedla, že během soudního řízení několikrát učinila návrh dohody, který na základě vzájemné dohody mohl být korigován. Žalovaná jakýkoli návrh odmítla.

23. Žalovaná se sama podáním ze datum k věci vyjádřila. V podání znovu shrnula vývoj vlastnických vztahů k nemovitostem a sbírce, průběh vzájemné spolupráce mezi účastníky a jejich neshody, jak je již zjistil soud prvního stupně.

24. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že splňuje náležitosti, vyplývající z ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal správnost napadeného rozsudku podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. v mezích, vytyčených odvoláním (§ 206 odst. 2 o. s. ř. – s výjimkou výroků I a III) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

25. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl dokazování v nezbytném rozsahu pro zjištění všech rozhodných skutečností nutných k správnému posouzení věci, že provedené důkazy hodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř., učinil z nich správný závěr o skutkovém stavu věci, který správně posoudil i po stránce právní, proto na odůvodnění rozsudku v plném rozsahu odkazuje.

26. V této fázi sporu již mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v období, za které žalobkyně po žalované bezdůvodné obohacení požadovala (od datum do datum), neměla k užívání žádný právní titul. Žalovaná v odvolání namítala, že soud prvního stupně nesprávně posoudil její námitku, že přiznání bezdůvodného obohacení odporuje dobrým mravům. V posuzovaném případě bylo zjištěno, že žalovaná se na základě darovací smlouvy z datum stala vlastnicí sbírky, která se nacházela v areálu, který vlastnil původně bratr žalované, následně jeho dědičky, které smlouvou z datum vlastnické právo k areálu převedly na žalobkyni. S výjimkou dohody o podmínkách dočasného odkladu vyklizení z datum nebyl v řízení proveden žádný důkaz, který by svědčil o tom, že žalované svědčil právní důvod k užívání areálu, naopak z rozhodnutí Okresního soudu Praha-západ z datum rozhodnutí, č. j. 18 C 32/2017-98, v němž se jméno příjmení zavázal areál do datum vyklidit, vyplývá, že takový titul neexistoval. Areál byl původně užíván zřejmě na základě souhlasu bratra, který byl po jeho úmrtí dědičkami odvolán, žalovaná s dědici žádnou smlouvu neuzavřela, areál od nich neodkoupila, užívala ho bez právního důvodu, po ukončení spolupráce dle smlouvy z datum v dubnu 2019 započala prostřednictvím otce se stěhováním, k úplnému vyklizení areálu ani do datum nedošlo. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že za těchto okolností požadavek žalobkyně nelze považovat za odporující dobrým mravům. Žalovaná věděla, že k užívání prostor nemá žádný právní důvod, věděla, že chce-li areál nadále užívat, musí se s jeho vlastníkem na podmínkách užívání areálu dohodnout, nebo jej vyklidit, vyklizení areálu původně e-mailem ze datum přislíbila. Pokus o spolupráci v rámci dohody z datum byl učiněn, účel smlouvy ale naplněn nebyl, obě strany měly zjevně jiné představy, proto v dubnu projevily vůli spolupráci ukončit a žalovaná ještě v květnu od smlouvy formálně odstoupila. Za popsané situace si žalovaná musela být vědoma toho, že ukončením smluvního vztahu bude opět areál užívat bez právního důvodu a že jí bude hrozit, že žalobkyně bude za jeho užívání požadovat náhradu. Ze smlouvy z datum je přitom zřejmé, že cílem žalobkyně a žalované bylo znovu otevřít muzeum, areál otevřít za účelem dosažení zisku, na němž se měla žalovaná za prezentaci sbírky paušální částkou podílet. Následné neshody po ukončení spolupráce a v souvislosti se stěhováním sbírky nemohou samy o sobě odůvodňovat nepřiznání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Pokud žalobkyně žalované způsobila škodu, jde o samostatný nárok, který v tomto řízení nebyl uplatněn. Odvolací soud proto správně uzavřel, že nárok žalobkyni pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.) nelze odepřít.

27. Pokud jde o samotné bezdůvodné obohacení, soud prvního stupně správně odkázal na ust. § 2991, 2999 o. z. a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 443/2014, v němž uvedený soud dovodil, že: Prospěch vzniká tomu, kdo realizuje uživatelská oprávnění, aniž by za to platil úhradu a aniž by se tedy jeho majetkový stav zmenšil o prostředky vynaložené v souvislosti s právním vztahem, jenž zakládá právo věc užívat. Takový uživatel přirozeně není schopen spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci vrátit a je proto povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou. Výše peněžité náhrady musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který účastníku užíváním věci vznikl. Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci, zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; důvodně se tedy tato náhrada poměřuje s obvyklou hladinou nájemného.

28. Žalovaná v odvolání namítala, že přiznání bezdůvodného obohacení u některých místností brání jejich havarijní stav. Ze samotných tvrzení žalované tedy vyplývá, že areál jako celek nebyl nepronajmutelný, ve špatném stavu byly jen některé jeho místnosti. Žalovaná přitom areál původně užívala celý, postupně byl vyklizován a vyklizené části byly pronajímány třetím osobám. Pokud areál jako celek nebyl nepronajmutelný, nelze bezdůvodné obohacení žalobkyni za některé místnosti, jejichž stav byl sice špatný, ale fakticky byly užívány, odepřít. Lze proto souhlasit s postupem soudu prvního stupně, který vyšel ze znaleckého posudku a stanovil obvyklé nájemné právě s ohledem na špatný stav těchto žalovanou užívaných prostor. Z těchto důvodů na věc nelze použít rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4184/2018. V něm šlo o nájemné za dům užívaný žalovaným původně bezplatně na základě výpůjčky, dům byl jako celek nepronajmutelný pro špatný stavebně technický stav.

29. Žalovaná dále tvrdila, že některé místnosti neužívala. Nejprve je třeba uvést, že pro posouzení věci bylo podstatné, zda v těchto místnostech měla žalovaná umístěny své věci a tímto způsobem je užívala. K místnosti číslo žalobkyně uvedla, že zde byly umístěny obrazy (č. l. 329 spisu). Svědek příjmení potvrdil, že zde byly věci náležející do sbírky (č. l. 223), svědek příjmení příjmení uvedl, že zde byly obrazy (č. l. 336). K místnosti číslo žalovaná uvedla, že zde byly 4 vozidla (č. l. 119). Svědek jméno příjmení uvedl, že šlo o opravnu, bylo zde nářadí, což potvrdil i svědek příjmení příjmení (č. l. 336), svědek jméno jméno (č. l. 339). V místnosti číslo byly umístěny věci ze sbírky, což potvrdila žalovaná (č. l. 244) i svědek jméno příjmení, konkrétně časopisy, obrazy, mapy, což potvrdil svědek příjmení příjmení (č. l. 336 p.v.), jméno příjmení (č. l. 339 p.v.). V místnosti číslo byly vitríny s lékárničkami, což potvrdil svědek příjmení (č. l. 224), Ing. příjmení (č. l. 337), jméno jméno (č. l. 338). V místnosti číslo byl kinosál, kde podle výpovědi žalované byly historické předměty (č. l. 119). Že tam byly sbírkové předměty potvrdil i svědek příjmení (č. l. 223 p.v.), jméno jméno (č. l. 338), Ing. příjmení (č. l. 337). V místnosti číslo byly podle žalované historické předměty (č. l. 119), což potvrdil i svědek příjmení (č. l. 223 p.v.), Ing. příjmení (č. l. 337), jméno jméno (č. l. 338), jméno příjmení (č. l. 339). Z výpovědi svědka příjmení bylo také zjištěno, že v místnosti 91 byly umístěny ráfky a blatníky (č. l. 339 p.v.). Odvolací soud proto dospěl k závěru, že skutkové závěry soudu prvního stupně ohledně užívání těchto místností žalovanou jsou správné. Pokud jde o námitku, že místnost číslo nebyla předmětem žaloby, je zjevné, že došlo k písařské chybě, jak vysvětlil i zástupce žalobkyně při jednání datum, neboť jako půdní byla označena nesprávně místnost číslo ač správně mělo jít o místnost 91. V rozpisu místností užívaných žalovanou (příloha V) je místnost 91 označena, chyba je tedy v příloze AE.

30. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání proti výroku II. o věci samé je nedůvodné a že rozhodnutí o věci samé, včetně výroku o příslušenství, které výslovnou námitkou nebylo napadeno, je věcně správné.

31. Žalovaná dále nesouhlasila s výroky o nákladech řízení mezi účastníky a státu. Ani v tomto případě odvolací soud žalované nemohl přisvědčit. V rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2881/12, na které odkazovala žalovaná, posuzoval Ústavní soud správnost závěru odvolacího soudu, který dovodil, že žalobce byl ve věci do základu úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení, neboť výše plnění závisela na znaleckém posudku, ač reálně byl žalobce úspěšný pouze do 0,52%, neúspěch činil 99,48%, tedy téměř v plném rozsahu byl žalobce neúspěšný. Oproti tomu soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2992/2016, kde soud žalobě do částky částka + částka + omluvy žalobě vyhověl a do částky částka žalobu zamítl, Nejvyšší soud k dovolání dovodil, že je třeba při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupovat podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, přitom při určení výše odměny advokáta se vychází pouze z částky přisouzené. V posuzovaném případě byla z matematického hlediska žalovaná úspěšnější, podle názoru odvolacího soudu ale nejde o tak extrémní případ, o jakém rozhodoval Ústavní soud. Převážný neúspěch, bráno z pohledu částky požadované a přiznané, pak ani dovolacímu soudu při použití ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. nevadil, jak plyne z výše uvedeného rozhodnutí. Za této situace odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně vyšel z judikatury Nejvyššího soudu a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a tím i o náhradě nákladů státu rozhodl správně. Výpočet samotný nebyl zpochybňován, odvolací soud proto v tomto bodě odkazuje na rozhodnutí soudu prvního stupně.

32. Žalovaná žádala o stanovení delší lhůty k plnění s ohledem na výši částek, které má zaplatit. V tomto bodě odvolací soud z uvedeného důvodu žalované vyhověl a lhůtu k plnění vyšších částek u výroků II. a IV. stanovil šesti měsíční dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., jinak odvoláním napadené výroky jako věcně správné podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení za její právní zastoupení. Tyto náklady tvoří odměna advokáta za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání, účast na jednání dne datum - § 11 odst. 1 písm. d/, e/ a. t.), což při tarifní hodnotě částka činí 2 x částka (§ 6, § 8 odst. 1 a. t.), k těmto úkonům právní služby náleží náhrada hotových výdajů 2 x částka dle § 13 odst. 4 a. t. Jednání nařízené na datum bylo na žádost zástupkyně žalované přednesené před zahájením jednání odročeno, žalobkyni proto náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 a. t. ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tedy ve výši částka. V tomto případě nejde o odměnu za úkon právní služby advokáta, proto k němu náhrada hotových výdajů nenáleží. Náklady na právní zastoupení tak činí částka. S náhradou za 21 % DPH, jejíž je advokát plátcem (č. l. 421 spisu) a na jejíž náhradu má dle § 137 odst. 3 o. s. ř. nárok, činí výše nákladů žalobkyně za odvolací řízení částku částka O lhůtě k plnění odvolací soud v tomto případě rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti výroku, kterým byl potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Proti ostatním výrokům není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).