MSPH 53 CO 46/2022-180

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Richarda Tomana a soudkyň JUDr. Renáty Zimové a JUDr. Lady Záviškové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ b) jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_003⟫ c) jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ d) jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_005⟫ všichni bytem adresa ⟪LB:lb_006⟫ všichni zastoupeni JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_007⟫ advokátkou sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ proti ⟪LB:lb_009⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_010⟫ se sídlem adresa ⟪LB:lb_011⟫ o částka s příslušenstvím ⟪LB:lb_012⟫ k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne datum rozhodnutí, č.j. 5 C 604/2017-153

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. potvrzuje.

II. Žalobcům se nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení v té části žalobního návrhu, kterým se žalobci domáhali na žalovaném zaplacení úroku z prodlení z částky částka za den datum, zastavil (I.), žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobcům částku částka s úrokem z prodlení od datum do zaplacení zamítl (II.) a žalovanému se nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III.).

2. Takto rozhodl o žalobě na náhradu škody v podobě ušlého zisku, která měla být žalobcům způsobena v souvislosti s jednáním žalovaného, který datum prodal třetí osobě věc, která patřila žalobci a) a jeho manželce jméno, a to hrobku na Vyšehradském hřbitově v obec, za kterou přijal úhradu, kterou si ponechal. Soud prvního stupně po provedeném dokazování žalobu zamítl se závěrem, že kupní smlouva ze dne datum, na jejímž základě se žalobce a) a jeho manželka měli stát vlastníky hrobky, je absolutně neplatná a nebyl to žalovaný, kdo její neplatnost zavinil, když bylo prokázáno, že žalovaný předal jím a žalobcem a) podepsanou kupní smlouvu ze dne datum žalobci a) a na něm bylo, aby ji odevzdal k podpisu manželce jako druhé kupující. Z písemného vyhotovení smlouvy je zřejmá potřeba vlastnoručního podpisu kupující jméno příjmení, vyplývala nejen z čl. I. smlouvy, kde jsou jako kupující označeni oba manželé příjmení, ale i ze strojopisného textu na konci listiny. Právní vztah mezi žalovaným a manžely příjmení nevznikl, žalovaný vlastnictví hrobky nepozbyl a pro nedostatek aktivní legitimace nezbylo, než žalobu zamítnout.

3. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl s odkazem na ust. § 150 o.s.ř., svůj záměr před vyhlášením rozsudku sdělil účastníkům, žalobce a) k němu uvedl, že náhradu bude požadovat v případě, že ji bude požadovat žalovaný, žalovaný na náhradě nákladů řízení trval. Soud prvního stupně s odkazem na provedené dokazování rozhodl úspěšnému žalovanému náhradu nákladů nepřiznat, a to zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaný si ponechal částku částka, kterou obdržel jako kupní cenu hrobky od žalobce jméno příjmení a dostalo se mu tak bezdůvodného obohacení, zohlednil i to, že žalobci a) a c) se obrátili s žalobním návrhem na soud poté, co byli v adhezním řízení odkázáni se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních a podle závěrů trestního řízení jednání žalovaného, který poté, co spolehlivě a objektivně zjistil, že předmětná kupní smlouva není platná, přistoupil k prodeji hrobky Ing. jméno příjmení, aniž by dořešil závazkový vztah s žalobcem, lze považovat za značně neetické.

4. Žalovaný rozsudek v jeho nákladovém výroku napadl odvoláním, ve kterém namítá, že tvrzení o tom, že si ponechal uvedenou částku, není nijak prokázáno, naopak doložil, že se se žalobcem a) vyrovnal. Byl to žalobce a), kdo podal na žalovaného trestní oznámení, v jeho důsledku žalovaný dlouhou dobu čelil trestnímu řízení, až po zásahu Nejvyššího soudu byl zproštěn obžaloby, naopak žalobce a) v trestním řízení předložil listinný důkaz, jehož nepravdivost byla prokázána znaleckým posudkem. Navrhl zrušení napadeného výroku rozsudku nebo jeho změnu přiznáním náhrady nákladů řízení.

5. Žalobci k odvolání uvedli, že v trestním řízení, byť skončilo zproštěním žalovaného obžaloby, bylo jeho jednání označeno za nekorektní, nemravné, neetické a nekalé, žalobce a) po dobu pěti let trvání trestního řízení i vzhledem ke svému věku velice psychicky trpěl, žaloba byla podána podle odkazu z trestního řízení. Vrácení původní kupní ceny žalovaný v řízení neprokázal, žalovaný jednal v rozporu s dobrými mravy a přiznání náhrady nákladů řízení by vůči žalobcům bylo zjevnou nespravedlností.

6. Odvolací soud z titulu podaného odvolání přezkoumal napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř), a odvolání nemá za důvodné.

7. Podle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

8. Aplikace citovaného ustanovení nastupuje tehdy, je-li v řízení zjištěna a prokázána existence důvodů hodných zvláštního zřetele, pro které nelze přiznat zčásti nebo zcela náhradu nákladů řízení tomu, komu náleží dle § 142, 143, 146, 147 a 148 o.s.ř. Tyto okolnosti je nutno v rámci sporného soudního řízení vnímat komplexně ve vztahu k celému řízení, zvážit poměry obou procesních stran, umožnit jim, aby se k případné možnosti aplikace § 150 o.s.ř. mohly před vydáním rozhodnutí vyjádřit (II. ÚS 828/06, III. ÚS 3299/09, II. ÚS 2658/10), zejména před rozhodnutím odvolacího soudu. Nejde o automatické pravidlo, které by se uplatňovalo ve vztahu k typu řízení (III. ÚS 292/07, I. ÚS 303/12), jde o prvek individualizace, nikoliv libovůli ze strany soudu (III. ÚS 727/2000), soud k aplikaci § 150 o.s.ř. přistupuje obvykle spíše výjimečně (I. ÚS 191/06). Při každém rozhodování o náhradě nákladů řízení by měl soud zvažovat, zda jsou či nejsou dány okolnosti pro takový postup a v případě, že soud § 150 o.s.ř. aplikuje, musí vždy důvody a míru uplatnění tohoto ustanovení řádně vysvětlit a zdůvodnit.

9. Výše uvedené principy soud prvního stupně respektoval a uvedl důvody, které ho k odepření náhrady nákladů řízení jinak úspěšnému žalovanému vedly. Tyto důvody mají primárně původ v kupní smlouvě z roku 2002, kterou žalovaný vypracoval a na jejímž základě přijal od žalobce a) částku částka, zároveň však nedohlédl na to, aby smlouva, k jejímuž řádnému uzavření bylo zapotřebí písemné formy, tedy i podpisů všech smluvních stran, splňovala zákonné náležitosti. Je pravdou, že žalobci a) předal vyhotovení smlouvy k doplnění podpisu jeho manželky, dále se však již o věc nezajímal, a to řadu let. Uvedený stav jde samozřejmě k tíži obou smluvních stran, avšak žalovaný je advokátem. Ke hrobce, která byla předmětem smlouvy z roku 2002, žalovaný po více jak deseti letech uzavřel další kupní smlouvu, aniž právní stav náležitě předem ověřil. Nedůsledný postup žalovaného pak měl za následek několik let trvající trestní řízení, v jehož rámci byli žalobci a) a c) odkázáni na občanskoprávní řízení, což bylo také důvodem zahájení řízení v této věci, přitom se tak stalo ve fázi trestního řízení, kdy byl žalovaný dočasně pravomocně shledán vinným trestným činem podvodu.

10. Jak shora uvedeno, spor má původ v jednání obou jeho stran, je proto spravedlivé, aby si každá ze stran nesla jeho náklady ze svého, pokud z důvodu absolutní neplatnosti kupní smlouvy ve sporu uspěl žalovaný, je spravedlivé, aby mu náhrada nákladů řízení, která by mu jinak náležela podle § 142 odst. 1 o.s.ř., byla odepřena.

11. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

12. Výše uvedenou úvahu o tom, že náklady tohoto sporu má nést každá z jeho stran ze svého z důvodu podílu obou na neplatnosti smlouvy aplikoval odvolací soud i na náklady tohoto odvolacího řízení, jejichž náhradu podle § 150 o.s.ř. jinak úspěšným žalobcům odepřel.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.