MSPH 55 CO 184/2022-887

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Ivy Hubáčkové a JUDr. Miroslava Stoklasy ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Ing. jméno příjmení, narozeného datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem v Bylochově č. ev. 6 ⟪LB:lb_003⟫ b) Ing. jméno příjmení, narozené datum ⟪LB:lb_004⟫ bytem v obec a číslo, ulice a číslo ⟪LB:lb_005⟫ c) příjmení – právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_006⟫ sídlem v obec a číslo, ulice a číslo ⟪LB:lb_007⟫ zastoupených JUDr. jméno příjmení, advokátkou ⟪LB:lb_008⟫ sídlem v obec, ulice a číslo ⟪LB:lb_009⟫ proti ⟪LB:lb_010⟫ žalovaným: 1. Hlavnímu městu obec ⟪LB:lb_011⟫ sídlem v obec a číslo, ulice a číslo ⟪LB:lb_012⟫ zastoupenému JUDr. jméno příjmení, advokátem ⟪LB:lb_013⟫ sídlem v obec a číslo, ulice a číslo ⟪LB:lb_014⟫ 2. České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ⟪LB:lb_015⟫ sídlem v obec a číslo, ulice a číslo ⟪LB:lb_016⟫ o zřízení věcných břemen ⟪LB:lb_017⟫ k odvolání žalovaných a žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 14 C 139/2004–794 z datum rozhodnutí,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I. a II. (ii) mění tak že žaloba o zřízení věcného břemene chůze a jízdy na pozemcích parc. číslo v k. ú. část obce, obec Praha, se zamítá.

II. Ve výroku II. (i) se rozsudek zrušuje a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit 1. žalované náklady řízení před soudy obou stupňů částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobci b) a c) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit 2. žalované náklady řízení před soudy obou stupňů částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalované i žalobci podali včasná odvolání proti rozsudku do části, v níž soud I. stupně zřídil věcné břemeno chůze a jízdy přes pozemky parc. číslo k. ú. část obce, obec Praha, za účelem příchodu a příjezdu ke stavbám budovy adresa na pozemku parc. číslo garáže a jiné stavby (obojí bez č. p/č. ev. na pozemku parc. číslo resp. jeho geometrickým plánem oddělených částech) pro žalobce a další vlastníky jednotek číslo až číslo a žalobce a) a každého dalšího vlastníka budov výše uvedených na pozemku parc. číslo vlastníka budovy adresa a věcné břemeno umístění budov bez č. p./č. ev. výše uvedených.

2. První žalovaná namítala nedostatečně zjištěný skutkový stav, když soud vycházel z místního šetření provedeného v r. rok, aniž by si ověřil současný stav. Protokol z onoho šetření navíc nezahrnoval výraznější popis stavu na místě. Již pouhým nahlédnutím do ortofotomap lze zjistit, že pozemek této žalované (parc. číslo) je součástí účelové pozemní komunikace.

3. Soud sice věc správně posuzoval podle zákona č. 40/64 Sb., avšak nesprávně aplikoval § 151o odst. 3 resp. § 135c. jelikož řízení bylo zahájeno za účinnosti předchozí úpravy. Pozemek žalované byl a je přístupný pro veřejnost bez omezení, tudíž žalobcům nic nebrání jej užívat. Veřejná účelová komunikace na pozemku brání zřídit na pozemku věcné břemeno. Pozemek také naplňuje definici veřejného prostranství vzhledem k jeho neomezené přístupnosti a účelu (např. ulice, chodníky, cesty). Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 581/2018 podle něhož přístup k nemovitosti na základě obecného užívání přístupné účelové komunikace vylučuje povolení nezbytné cesty a na rozhodnutí téhož soudu sp. zn. 22 Cdo 2191/2002 o definici účelové komunikace, přičemž pozemek tuto definici naplňuje a obec je povinna strpět její obecné užívání. Kromě toho možnost zřízení věcného břemene vylučuje i fakt veřejného užívání celého pozemku. Zákonná úprava navíc neumožňovala zřídit věcně břemeno ke stavbám. Rozsudek byl stižen též formálními chybami. Závěrem navrhla rozsudek změnit a žalobu zamítnout nebo zrušit a vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení.

4. Druhá žalovaná nesouhlasila se zřízením věcných břemen na pozemku parc. číslo. Pokud jde o břemeno chůze a jízdy, neučinil tak soud v nezbytném rozsahu, ale zatížil jím více než ¼ pozemku. Rovněž výše úplaty neodpovídá právním předpisům, jelikož nereflektuje ceny aktuální, nýbrž ceny rok a půl staré. Věcné břemeno umístění budov nebylo soudem nijak přesvědčivě odůvodněno, zejména při závěru, že jde o stavby neoprávněné zřízené před datum a že žalobci zřízení věcného břemen„ potřebují“. Omezit vlastnické právo k pozemku umístěním budov připadá v úvahu jen výjimečně. U neoprávněné stavby má přednost její odstranění (nález sp. zn. III. ÚS 455/03) ve smyslu § 135c odst. 1 obč. zák., nejsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR (citované odvolatelkou) v případech neoprávněné stavby nelze žalobu na odstranění zamítnout. Pokud nejsou dány podmínky pro zřízení věcného břemene, neboť namístě by byl postup dle § 135c odst. 1 a 2, soud návrh zamítne. Zřízením věcného břemene by došlo k faktickému zbavení vlastnického práva vlastníka pozemku, přičemž na straně žalobců neexistují žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro zřízení břemene. Pokud by se jednalo o stavbu oprávněnou, zřízení věcného břemene by nebylo vůbec možné (Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 4461/2015) a věc se má řídit úpravou o bezdůvodném obohacení. Žádné důvody zvláštního zřetele hodné nebyly tvrzeny ani zjištěny. Soud měl proto žalobu zcela zamítnout. Takto by měl rozhodnout odvolací soud, anebo rozsudek zrušit a vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobci podali odvolání do výroku o nákladech řízení. Podle úspěchu ve sporu (neúspěch jen v nepatrné části) i jeho okolností sporu by jim měla být přiznána náhrada nákladů vůči 2. žalované v plné výši, anebo alespoň poměrná část.

6. K odvolání žalovaných žalobci uvedli, že skutkový stav se od původního zjištěného místním šetřením nezměnil. Tvrzení 1. žalované o pozemku přístupném všem a veřejném prostranství jsou tvrzení nová, neuplatněná před soudem I., stupně. Z pozemku parc. číslo je k budovám přístup pouze z místní komunikace, kde je zákaz vjezdu. Jako ostatní komunikace je v katastru nemovitostí evidován jen pozemek parc. číslo přiléhající k parc. číslo nikoli k parc. číslo. Rozsah věcného břemene stanovil znalec a 2. žalovaná k němu v období od r. 2012 do r. 2020 ničeho nenamítala. K věcnému břemeni umístění budov uvedli, že tyto byly postaveny v r. 1973 státním podnikem, žalobce k nim nabyl vlastnictví kupní smlouvou, neoprávněnost staveb potvrdila 2. žalovaná v řízení v r. 2020. Od r. 2017 hradí žalobci žalovanému náhradu za bezdůvodné obohacení. Navrhli rozsudek jako správný potvrdit.

7. První žalovaná se připojila k argumentaci 2. žalované ohledně věcných břemen s návrhem zamítnutí žaloby, výrok o nákladech řízení považuje za správný.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek dle §§ 212, 212a o. s. ř., přičemž zopakoval důkaz ohledáním pozemků parc. c. číslo a číslo v k. ú. část obce, neboť to shledal potřebným pro dobrou orientaci senátu o poměrech na místě, když dřívější ohledání bylo provedeno před delší dobou a bez fotodokumentace.

9. Shledal, že pozemek parc. číslo je volně přístupný jak od severozápadu z ulic ulice, resp. ulice (včetně možnosti průjezdu vozidel), tak od jihu od Stromovky, kde cesta vede podél pozemku parc. číslo. Na pozemku parc. číslo se v části přilehlé k budovám severně od něj (pozemky parc. číslo) nachází zeleň (stromy), část přilehlá k pozemku parc. číslo je volná se zpevněným povrchem (živice, štěrk). Pozemek parc. číslo je po obvodu oplocen, přístup na něj je z pozemku parc. číslo zamčenými vraty a vrátky, klíč (čip) má žalobce a). Podle jeho sdělení tuto bránu a branku vystavěl asi před 15 lety. Na pozemku se nachází stavby uvedené v dřívějším protokolu o ohledání. Pokud jde o dům na pozemku parc. číslo vstupuje se do něj vchody přes pozemek parc. číslo a pozemky západně od domu (parc. číslo). Jiný přístup ani vjezd k domu není.

10. Jinak vycházel odvolací soud převážně ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně, s výjimkou závěru a neoprávněnosti staveb na pozemku parc. číslo (bude vysvětleno dále).

11. Pokud jde o zřízení věcných břemen na obou pozemcích, trpí rozsudek podstatnou vadou, která by i v případě důvodnosti žaloby bránila potvrzení rozsudku nebo jeho částečné změně. Rozsudek totiž uvádí, že věcné břemeno se zřizuje v rozsahu podle blíže specifikovaného geometrického plánu, z něhož také má vyplynout rozdělení pozemků, avšak takový geometrický plán není součástí rozsudku. To by mělo za následek neproveditelnost vkladu do katastru nemovitostí. Jde o nutnou náležitost rozsudku, jak uvedl např. Nejvyšší soud ČR v usnesení ve věci sp. zn. 22 Cdo 2131/2004 a také odvolací soud v předchozím usnesení v této věci. Stejně tak pozemky resp. stavby, pro něž mělo být věcné břemeno zřízeno, jsou zčásti označeny parc. č. zatím neexistujícími, bez rozhodnutí příslušného stavebního úřadu o schválení rozdělení pozemků a vložení takových pozemků do katastru.

12. Tyto vady však nebyly pro rozhodnutí odvolacího určující, jelikož tento shledal, že nejsou splněny podmínky pro zřízení věcného břemene chůze a jízdy přes žádný z uvedených 2 pozemků a u věcného břemene umístění budov zatím nejsou dány podmínky pro potvrzení či změnu rozsudku.

13. Soud I. stupně správně uvedl, že podmínky zřízení věcného břemene (služebnosti) chůze a jízdy se řídí kromě obecných ustanovení zejména ust. § 1029 o. z., o nezbytné cestě, neboť na tomto základě také žalobci svůj nárok v této části uplatnili. Nesprávně však dovodil, že žalobci zřízení věcného břemene potřebují, resp. že zřízení věcného břemen na pozemku parc. číslo je nutné, neboť se jinak nemohou k nemovitostem ve svém vlastnictví dostat, stavba není spojena s veřejnou cestou a pozemek parc. číslo je zastavěn stavbou-schodištěm.

14. První a základní podmínkou zřízení nezbytné cesty podle § 1029 o. z. je, že na nemovité věci nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou. Tato podmínka podle odvolacího soudu splněna není. Pozemek parc. číslo je volně přístupné prostranství umožňující komukoli jak průchod, tak vjezd vozidlem a podle jeho stavu by mohl v části přiléhající k pozemku parc. číslo splňovat parametry účelové komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 13/97 Sb., o pozemních komunikacích, mimo jiné i proto, že spojuje bývalý areál (podniku ulice geologie resp. nástupnických firem) s veřejnou komunikací (ulicemi Mlýnskou resp. ulice) i s komunikací vedoucí podélně ke Stromovce. Není přitom rozhodné, jak je evidován v katastru nemovitostí, ani to, zda skutečně takovou komunikací je či není, jelikož přístup žalobců ke svým nemovitostem tímto pozemkem není nijak omezen. Tvrzená překážka v podobě dopravního značení zakazujícího vjezd nemá na občanskoprávní vztah vliv a je odstranitelná prostřednictvím příslušného správního orgánu (např. dodatkovou tabulkou umožňující vjezd dopravní obsluze).

15. Pokud pak jde o pozemek parc. číslo tento je zajištěn proti přístupu cizích osob a není veřejně přístupný. Toto zajištění (vraty a vrátky) ovšem neprovedla 2. žalovaná, nýbrž žalobce a), jak sám uvedl. Žalobci tedy mají na pozemek přístup i vjezd, mohou jej užívat, naopak žalovaná byla tímto z užívání vyloučena. Ani zde tedy není splněna podmínka nemožnosti řádného hospodaření či užívání nemovitostí žalobců z důvodu nedostatečného spojení s veřejnou cestou. Argumentace pozemkem parc. číslo je již zcela absurdní, neboť na pozemku se nachází schodiště k domu s jednotkami na pozemku parc. číslo tato stavba nepochybně je součástí uvedené budovy s jednotkami a pozemek parc. číslo patří žalobcům.

16. V dané situaci tak odvolací soud neshledává splněnou již první a základní podmínku pro zřízení nezbytné cesty dle § 1029 o. z. Není proto na překážku, že se soud I. stupně nezabýval negativními podmínkami ve smyslu § 1032 o. z., a není třeba se vyjadřovat ani k otázkám rozsahu věcného břemene či úplaty za ně.

17. Proto odvolací soud v této části rozsudek dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobu zamítl. Ohledně věcného břemene umístění budov žalobce a) na pozemku parc. číslo zatím odvolací soud nemá podmínky pro potvrzení ani změnu rozsudku vzhledem k tomu, že výchozí závěr soudu I. stupně, že jde o neoprávněné stavby, nemá zatím oporu v dokazování.

18. Soud I. stupně vyšel z toho, že skutečnost, že jde o stavby neoprávněné, byla mezi žalobcem a) a 2. žalovanou nesporná. Závěr o oprávněnosti či neoprávněnosti stavby je ovšem závěrem právním. Tudíž nespadá do podmínek § 120 odst. 3 o. s. ř. Účastníci samozřejmě mohli souhlasně uvést skutková tvrzení, z nichž by takový závěr vyplynul. To však před soudem I. stupně v dostatečné míře neučinili. Bylo třeba tvrdit, kdo stavby zřídil, v jaké době, kdo byl v té době vlastníkem pozemku a šlo-li by o subjekty odlišné, zda měl stavebník (zřizovatel a vlastník staveb) k tomu (soukromoprávní) oprávnění od majitele pozemku. K tomu zatím soud I. stupně žádná zjištění neučinil.

19. příjmení třeba se zabývat tvrzením žalobce a) v rámci odvolacího řízení, že stavby zřídil v r. 1973 n.p. ulice geologie včetně otázky tehdejšího vlastníka pozemku popř. subjektu oprávněného vykonávat k němu práva obdobná právu vlastnickému a v případě odlišných subjektů též otázkou souhlasu se zřízením staveb.

20. Z hlediska právního posouzení otázky neoprávněné stavby je namístě poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 2 Cdon 1031/97:„ Při posuzování otázky, zda jde o neoprávněnou stavbu, je nutno vycházet z právní úpravy platné v okamžiku vzniku stavby jako věci v právním smyslu.“ K tomu je třeba dodat, že občanský zákoník č. 40/64 Sb., ve znění do novely provedené zákonem č. 131/82 Sb. institut neoprávněné stavby neobsahoval. Uvedený judikát také uvádí, že novelou, zák. č. 131/82 Sb. přibylo ust. § 221, jež však řeší jen neoprávněnou stavbu zřízenou občanem. Do datum platilo ust. § 11 odst. 4 hospodářského zákoníku, podle něhož je stavba ve vlastnictví té soc. org., která ji pořídila, popř. ve vlastnictví státu, jde-li o státní organizaci.

21. Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. I. ÚS 187/03 uvedl, že„ Pokud došlo ke vzniku právního vztahu před datum a tento přetrval, nutno posoudit další existenci tohoto vztahu podle právní úpravy, která nastala před datum dle § 135c obč. zák. po novele“, přičemž v dané věci řešil stavbu zřízenou tzv. socialistickou organizací v r. 1983 na pozemku občana.

22. V rozhodnutí ve věci sp. zn. 22 Cdo 4461/2015 uvedl Nejvyšší soud ČR, že:„ Pro vypořádání neoprávněných staveb zřízených před datum není nová úprava použitelná. Vypořádání neoprávněných staveb, zřízených před nabytím účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., se provádí podle dosavadních předpisů (v dané věci podle § 135c obč. zák.).

23. Posledně uvedený rozsudek se také vyjadřuje k možnosti vypořádání oprávněné stavby na cizím pozemku:„ Jedině v případě neoprávněné stavby je na místě vypořádání podle § 135c obč. zák.; šlo-li o stavbu oprávněnou, nemohly se strany domáhat jejího vypořádání, a nebyla-li dohodnuta a neuplynula doba trvání stavby, ani jejího odstranění; v takovém případě se vztah mezi vlastníkem pozemku a stavby po skončení oprávněné držby pozemku (poté, co vlastník stavby zjistil, že mu nesvědčí právo stavět na pozemku), řídí podle pravidel o bezdůvodném obohacení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 28 Cdo 672/2012, a judikaturu tam uvedenou).“

24. Z toho plyne, že pokud by stavby zřídil v r. 1973 národní podnik, jako tzv. socialistická organizace, jak uvedl posléze žalobce a), bude rozhodující to, zda mu svědčilo též právo k pozemku umožňující stavby zřídit. Šlo-li by o pozemek státu, k němuž svědčilo národnímu podniku příslušné právo dle hospodářského zákoníku, anebo šlo o pozemek jiného vlastníka, který s výstavbou souhlasil, šlo by o stavby z hlediska občanského zákoníku oprávněné, k nimž by požadované věcné břemeno nebylo možno zřídit. Šlo-li by o pozemek jiného vlastníka, které nedal k výstavbě souhlas, šlo by o stavby z hlediska občanského zákoníku neoprávněné s možností vypořádání dle § 135c obč. zák.

25. V tomto směru bude na žalobci a), v jehož zájmu je prokázat neoprávněnost staveb, aby doplnil svá tvrzení, popřípadě je prokázal. Šlo-li by o stavby zřízené tzv. socialistickou organizací na pozemku nestátním, postačí nedostatek souhlasu se zřízením staveb tvrdit (jde o negativní skutečnost, kterou z povahy věci zpravidla nelze prokázat), přičemž pak záleží na žalované, zda tvrzení vyvrátí.

26. Ohledně zřízení věcného břemene umístění staveb proto odvolací soud rozsudek dle § 219 odst. 1 písm. b), odst. 2 o. s. ř. zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.

27. Jelikož řízení skončilo ve vztahu žalobců a 1. žalované i žalobců b), c) ve vztahu ke 2. žalované, rozhodl odvolací soud dle mezi těmito účastníky dle § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech přechozí fáze řízení spolu s náklady tohoto řízení odvolacího.

28. Žalovaná byla plně úspěšná, má tudíž vůči všem žalobcům dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů sestávajících ze soudních poplatků z dovolání a odvolání ve výši částka a paušální náhrady nákladů nezastoupené účastnice dle § 151 odst. 3 o. s. ř. po částka za úkon. Při celkem 29 úkonech jde o částka.

29. Rovněž 2. žalovaná byla ve vztahu k žalobcům b), c) plně úspěšná a má proti nim právo na náhradu nákladů, rovněž ve výši částka za úkon. Při 27 úkonech jde o částka.

30. Ve vztahu mezi žalobcem a) a 2. žalovanou zatím není řízení skončeno, tudíž náklady tohoto odvolacího řízení zohlední soud I. stupně v konečném rozhodnutí. Na soudu I. stupně také bude, aby rozhodl o nákladech státu

Proti měnícímu výroku rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v obec prostřednictvím soudu I. stupně do 2 měsíců od doručení. Proti výroku zrušujícímu není dovolání přípustné.