MSPH 55 CO 369/2021-455

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Miroslava Stoklasy a JUDr. Ivy Hubáčkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce jméno příjmení, narozeného datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupeného Mgr. jméno příjmení, advokátkou ⟪LB:lb_004⟫ se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, IČO ⟪LB:lb_007⟫ se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím ⟪LB:lb_009⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum, ⟪LB:lb_010⟫ č. j. 14 C 209/2016 - 428 ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne datum, ⟪LB:lb_011⟫ č. j. 14 C 209/2016 – 435,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu ohledně zaplacení částky částka s příslušenstvím a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku. Doplňujícím usnesením bylo žalobci uloženo zaplatit státu náklady svědečného částka do tří dnů od právní moci rozhodnutí na účet soudu I. stupně.

2. Žaloba se opírala o tvrzení, že v roce 2001 uzavřela právnická osoba a. s. s právnická osoba smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl právnická osoba a. s., jejímž jediným akcionářem byl žalobce poskytnut úvěr datum. Ten byl zajištěn zástavními právy k akciím emitenta právnická osoba, právnická osoba a zástavním právem k nemovitým věcem ve vlastnictví právnická osoba spol. s r. o. Obdobnou smlouvu uzavřela právnická osoba typografie. Tento úvěr byl zajištěn majetkem společnosti. Dne datum byl Krajským soudem v Ostravě vyhlášen konkurs na majetek společnosti právnická osoba, přičemž účinnosti konkursu dne datum se staly veškeré pohledávky Union banky splatnými, včetně pohledávek ze smluv o úvěru uzavřených mezi společnostmi právnická osoba a právnická osoba, které ačkoliv byly majetné, nebyly schopny takto vysoké pohledávky uhradit a v důsledku toho rovněž došlo k prohlášení konkursu na jejich majetek. Konkursní řízení ohledně majetku právnická osoba a. s. bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 90 K 57/2007. Usnesením ze datum rozhodnutí byl na majetek dlužníka právnická osoba prohlášen konkurs, přičemž usnesením z datum byl konkurs na majetek úpadce právnická osoba zrušen po splnění rozvrhového usnesení.

3. Žalobce v průběhu řízení tvrdil, že konkursní soud zanedbal dohledovou činnost nad činností konkursní správkyně.

4. Soud I. stupně o žalobním požadavku prve rozhodoval rozsudkem z datum rozhodnutí č. j. 14 C 209/2016 - 151, jímž rozsudek zamítl a k odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze datum rozhodnutí, č. j. 55 Co 325/2019 - 257 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm vyslovil právní názor, že jestliže se žalobce domáhá úhrady žalované částky z titulu náhrady nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup, případně náhrady škody, tak při existenci nesprávného úředního postupu v konkrétním řízení může újma vzniknout komukoliv, tedy nikoliv pouze účastníku takového řízení s tím, že odpovědnost státu v souvislosti s výkonem dohledové činnosti konkursního soudu to nevylučuje. Rozhodnutí soudu I. stupně bylo zrušeno s tím, aby soud I. stupně usnesením ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučil a znovu vyzval žalobce k upřesnění žalobních tvrzení ohledně vzniku škody či nemajetkové újmy a zanedbávání dohledové povinnosti konkursního soudu tak, aby bylo možno dovodit, zda v případě, že skutečnosti tvrzené žalobcem v tomto směru budou prokázány, je dána příčinná souvislost mezi tvrzeným porušením povinností konkursního soudu a vznikem škody či nemajetkové újmy ve formě zdravotních či určitých potíží žalobce.

5. Soud I. stupně v souladu s tímto rozhodnutím odvolacího soudu usnesením z datum rozhodnutí, č. j. 14 C 209/2016 - 259 vyzval žalobce k doplnění žalobních tvrzení, na což žalobce reagoval podáním ze datum.

6. Ohledně doplněných skutkových tvrzení žalobcem soud I. stupně uvedl, že, že insolvenční správce je dle insolvenčního zákona povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí a vyvinout úsilí, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. V případě porušení povinností insolvenčního správce odpovídá za škodu, kterou tím způsobil jak dlužníku, tak věřitelům, jakož i třetím osobám. Odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, pouze pokud prokáže, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po něm v rámci insolvenčního řízení požadovat. Dle judikatury zde citované povinnosti, za jejíž porušení insolvenční správce odpovídá, jsou povinnosti uložené správci zákonem nebo rozhodnutím soudu či porušení povinnosti jednat s odbornou péčí. příjmení mohlo dojít k naplnění podmínek odpovědnosti státu v důsledku porušení povinností insolvenčního správce, musí dojít ke škodlivému následku, v důsledku porušení povinností správce za současného selhání dohledací činnosti insolvenčního soudu, a musí zde existovat dvojí příčinná souvislost, a to jednak mezi porušením povinnosti insolvenčního správce a vznikem škody, ale současně rovněž mezi porušením povinnosti insolvenčního soudu při dohledové činnosti a vznikem škody.

7. Současně soud I. stupně uvedl, že nemůže v rámci přezkumu postupu soudu a insolvenčního správce v konkursním řízení posuzovat opodstatněnost či věcnou správnost skutkových zjištění v insolvenčním řízení, neboť jde o rozhodovací činnost soudu, jež vede k vydání rozhodnutí. Do rozhodovací činnosti soudu není připuštěno žalované žádným způsobem zasahovat, neboť soudní moc vykonávají pro stát nezávislé soudy. Tak jak i po zrušení předchozího rozhodnutí žalobce vymezil skutek, na základě něhož se domáhá peněžního plnění, nebylo možno shledat porušení dohledové povinnosti soudu, z čehož soud I. stupně dovodil, že žalobní požadavek nebyl uplatněn důvodně, a proto žalobu zamítl a o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech státu rozhodl dle úspěchu ve věci.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, v němž opětovně poukázal na své doplněné žalobní tvrzení ze datum s tím, že mu v důsledku pochybení konkursního soudu měla být způsobena majetková i nemajetková újma ve formě zásahu do žalobcova práva na rodinný život a jeho zdraví. Navrhl, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žalobě vyhověno.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Soud I. stupně se důsledně řídil právním názorem odvolacího soudu vyjádřeným v předchozím zrušujícím usnesení ze 4. 3. 2020, č. j. 55 Co 325/2019 - 257 poučil a usnesením vyzval žalobce k doplnění žalobních tvrzení, nicméně ani na základě tohoto poučení žalobce adekvátně žalobu nedoplnil. Nadále lze proto učinit závěr, že žalobce neuplatnil žádná relevantní skutková tvrzení o tom, jak mu měla škoda vzniknout, kdy, čím bylo způsobena, jak konkrétně dospěl k výpočtu její výše a zejména v čem měl stát či konkursní soud pochybit v rámci dohledu nad shora uvedeným konkursním řízením.

11. Obvodní soud na základě provedených důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, která jsou fakticky mezi účastníky nesporná, a odvolací soud z nich zcela vycházel, aniž shledal důvody pro opakování či doplnění dokazování.

12. Po právní stránce se i s odkazem na judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 3213/2010, Pl. ÚS 14/10, Pl. ÚS 23/14, IV. ÚS 1558/18). Správně dovodil předpoklady odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup insolvenčního správce, jakož i soudu v rámci dohledu nad konkursním řízením a odvolací soud nemá pochybnosti o jeho právním závěru, že tyto předpoklady shora vymezené nebyly naplněny. Ani po poučení soudu I. stupně, žalobce v zásadě své žalobní tvrzení dostatečně nekonkretizoval a jeho názor o nedostatečném dohledu nad konkursním řízení nebyl způsobilý založit závěr o tom, že je dána odpovědnost státu z titulu nesprávného úředního postupu.

13. Z hlediska toho odvolací soud hodnotil napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné a postupem dle § 219 o. s. ř. ho potvrdil.

14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná se v odvolacím řízení k odvolání žalobce nevyjádřila, žádné náklady jí v této fázi nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky v obec prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2 za podmínek ustanovení § 237 o. s. ř.