MSPH 55 CO 45/2022-368

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Ivy Hubáčkové a JUDr. Miroslava Stoklasy ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce jméno příjmení, narozeného datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem v obec, ulice a číslo ⟪LB:lb_003⟫ zastoupeného Mgr. jméno příjmení, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem v obec, Kpt. jméno 1922 ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, IČO ⟪LB:lb_007⟫ sídlem v obec a číslo, ulice a číslo ⟪LB:lb_008⟫ o částka s příslušenstvím ⟪LB:lb_009⟫ k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 18 C 79/2015-344 z datum rozhodnutí,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

1. Žalovaná podala včasné odvolání proti výrokům I. a II. rozsudku, kterým jí bylo uloženo zaplatit žalobci částka s 8,25% úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení (ostatní výroku nebyly odvoláním dotčeny). Namítala, že soud nesprávně posoudil délku řízení i výpočet zadostiučinění. Řízení probíhala poměrně plynule a koncentrovaně, jeho délka byla přiměřená složitostí věci a četností rozhodování soudů. Považuje ji za přiměřenou. Zejména vzhledem tomu, že věc probíhala na 3 stupních soudní soustavy. Tato okolnost měla být zohledněna také při úvaze o výši zadostiučinění. Ta měla být snížena o 15% pro složitost řízení a o 20% pro 3 stupně soudní soustavy. Nebyl také důvod stanovit základní částku ročního zadostiučinění na částka ročně namísto základní částky částka. Správné nebylo ani navýšení základní částky o 10% z důvodu postupu soudu ve věci, jelikož délka řízení je již zohledněna. To lze učinit jen v případech závažných průtahů a období nečinnosti. Zvýšený význam řízení pro žalobce nebyl prokázán a nešlo o věc, kde se takový význam předpokládá. Navrhla proto rozsudek změnit, žalobu zamítnout a přiznat žalované náhradu nákladů řízení.

2. Žalobce navrhl rozsudek jako správný potvrdit. Odškodňovací řízení by podle ESLP nemělo trvat déle než 2 roky na 2 stupních soustavy. Zrušení rozsudku nejvyšším soudem bylo způsobeno závažnými vadami, tudíž prodloužení řízení z tohoto důvodu jde za státem. Kompenzační řízení nebylo nijak složité, nebýt nesprávného postupu soudu I. stupně. Žalobce byl vystaven dlouhodobému pocitu nejistoty a týkalo se poměrně vysoké částky. Přiznanou částku považuje za přiměřenou.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně předcházejícího řízení dle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., bez jednání, neboť byly splněny podmínky § 214 odst. 3 o. s. ř. a shledal, že odvolání žalované není důvodné.

4. Vyšel přitom ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně po řádně provedeném dokazování, jež byla popsána v odůvodnění napadeného rozsudku. Tato zjištění odpovídají provedenému dokazování, přičemž ani odvolatelka nesporuje správnost těchto zjištění. Výjimkou je stanovení celkové délky řízení. To bylo zahájeno již uplatněním nároku u ministerstva datum a skončilo vydáním napadeného rozsudku v prosinci 2021. Celková délka řízení tak činila 6 let a 9 měsíců.

5. Odvolací soud v převážné míře nesdílí ani výhrady odvolatelky vůči právnímu posouzení věci soudem I. stupně. Ten správně dovodil, že celková doba řízení byla nepřiměřená, tudíž nárok žalobce je důvodný co do základu i co do požadavku na zadostiučinění v penězích. Přihlížel také ke všem kritériím uvedeným v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/98 Sb.

6. Jakkoli nelze automaticky přebírat obecný závěr ESLP o„ správné“ délce konkrétního řízení, protože různá řízení se mohou lišit mírou skutkové, procesní i právní složitosti a mohou být ovlivněna dalšími faktory, ať již na straně účastníků, tak faktory vnějšími (např. přerušení řízení z důvodu vhodnosti či nutnosti vyčkat skončení jiného řízení), tudíž je třeba přiměřenost jejich délky posuzovat individuálně (ne paušálně), je zřejmé, že předmětné řízení trvalo nepřiměřenou dobu, a to zčásti i pro postup soudů.

7. Pokud jde o základní výši zadostiučinění, vychází odvolací soud z částky částka ročně (polovinu v prvních dvou letech), v souladu s ustálenou soudní praxí, která v běžných případech z této částky vychází. Rozpětí částka anonymizována tři slova Kč ročně uvedené ve stanovisku Nejvyššího soudu ČR tu není proto, že by Nejvyšší soud požadoval, aby nalézací soudy vždy odůvodňovaly a vysvětlovaly, proč vyšly z 15 tisíc a nikoli z částka, anonymizována tři slova anonymizováno, nýbrž proto, aby reflektoval obvyklou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, která přiznává různé částky. Běžným případům je proto vyhrazena základní výše částka anonymizováno Kč s možnými úpravami podle konkrétních okolností dle kritérií § 31a odst. 3. ulice základní částka je vyhrazena případům zvláštním, kdy základní částka ani její úprava dle § 31a odst. 3 zákona dobře nevystihuje míru zadostiučinění.

8. Základní částka zadostiučinění by pak podle odvolacího soudu činila částka.

9. Odvolací soud se neztotožnil s tím, že by základní částka měla být zvýšena o 30%, jak uvedl soud I. stupně po zhodnocení relevantních kritérií uvedených v § 31 odst. 3 zákona č. 82/98 Sb. Relevantními kritérii shledal složitost řízení a postup orgánů veřejné moci.

10. Soud I. stupně uvedl, že řízení nebylo složité, pominul ovšem, že kromě složitosti věcné, jež tu vskutku nebyla, bylo řízení složitější po procesní a procedurální stránce. Jednak proto, že tu bylo uplatněno více nároků s nutností povolat k jejich řešení různé organizační složky státu a dále proto, že řízení probíhalo na 3 stupních soudní soustavy. Tím byla objektivně přiměřená doba řízení prodloužena a bylo namístě z tohoto důvodu snížit zadostiučiněné o 20%. Tedy nikoli zvýšit, jak uvedl soud I. stupně, ačkoli – v rozporu s tím – shledal též podíl žalobce na délce řízení. Tento podíl však shledává odvolací soud (stejně, jako nakonec soud I. stupně) z hlediska celkové doby řízení zanedbatelným.

11. Se soudem I. stupně třeba souhlasit v tom, že postup orgánů veřejné moci nebyl plynulý a bez průtahů. Kromě toho, k prodloužení celkové doby řízení přispělo také to, že soudy ne vždy jednaly se správnou organizační složkou státu. Z tohoto důvody by naopak mělo dojít ke zvýšení zadostiučinění o 20%.

12. Význam řízení považuje odvolací soud za standardní, nikoli značný, jak uvedl soud I. stupně. Nejde o řízení, v němž se typově zvýšený význam předpokládá (trestní, pracovně právní, rodinné, o náhradu škody na zdraví či ochranu osobnosti), nýbrž o běžné odškodňovací řízení, přičemž žalobce žádné okolnosti, které by měly svědčit o zvýšeném významu, ani netvrdil, resp. neprokázal. Stejně tak nebyly tvrzeny okolnosti svědčící o sníženém významu řízení.

13. Odvolací soud proto shledal, že výše zadostiučinění v penězích by tak ve výsledku mohla odpovídat základní částce částka. Tím se sice poněkud liší jeho závěry od závěrů soudu I. stupně, nicméně pro výsledek to význam nemá, neboť žalobce požadoval částku nižší a její přiznání včetně úroku z prodlení je i po přepočtu důvodné.

14. Soud I. stupně rozhodl správně též o nákladech řízení. Proto byl rozsudek (v rozsahu dotčeném odvoláním) dle § 219 o. s. ř. potvrzen.

15. Žalobce byl plně úspěšný též v odvolacím řízení. Má proto právo na náhradu nákladů v něm vzniklých v podobě odměny za jeden úkon – vyjádření k odvolání – jednu paušální náhradu hotových výdajů a 21% DPH, vše ve stejné výši jako před soudem I. stupně.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné jen za podmínek § 237 o. s. ř. Pro takový případ je lze podat k Nejvyššímu soudu ČR v obec prostřednictvím soudu I. stupně do dvou měsíců od jeho doručení.