MSPH 58 CO 74/2022-124

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a Mgr. Kateřiny Sedlákové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ pro zaplacení částka s příslušenstvím ⟪LB:lb_009⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 40 C 188/2019-102

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku o věci samé ad II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem I. stupně částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její advokátky.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její advokátky.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu co do částky částka se zákonným úrokem z prodlení zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě žalobkyně, která se domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o obstarání rekvizit, ke specifikaci mělo dojít v rámci e-mailové komunikace. Na zálohách mu bylo vyplaceno částka, následně však byly uznány náklady pouze ve výši částka a žalovaný byl vyzván k vrácení zbylé částky, což se však nestalo.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, vyjádřil ochotu řešit věc smírně, k tomu však nedošlo, dál zůstal zcela pasivní.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně ani po poučení soudem dle § 118a odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen,,o. s. ř.“) neoznačila důkazy k prokázání smlouvy o obstarání rekvizit, e-mailovou komunikaci, z níž měla specifikace rekvizit vyplývat, nepředložila. Ve vztahu k dohodě o obstarání rekvizit tak neunesla břemeno důkazní a soud tak nemohl přezkoumat, zda plnění poskytnutá a vyúčtovaná žalovaným odpovídají obsahu dohody. Z toho důvodu žalobu o zaplacení částky částka s příslušenstvím zamítl.

5. Ohledně částky částka dospěl k závěru, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že tato částka byla určena výhradně na pořízení trubky, v této části posoudil vztah mezi účastníky jako smlouvu o příkazu dle § 2430 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vycházel přitom z toho, že žalovaný trubku žalobkyni nedodal, ani nevrátil poskytnutou zálohu. Žalovaný přitom netvrdil žádné důvody nedodání trubky. Soud I. stupně mu tak uložil v této části poskytnutou zálohu žalobkyni vrátit včetně úroků z prodlení s odkazem na § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že procesně více úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

7. Proti zamítavému výroku tohoto rozsudku (výrok II.) podala žalobkyně včasné blanketové odvolání, které následně doplnila. Namítala, že doložená e-mailová komunikace konkrétně specifikuje předmětné rekvizity a zároveň z ní vyplývá, že žalovaný tyto předměty obstarává na základě pokynů žalobkyně. Nelze tak pochybovat o existenci právního vztahu mezi účastníky. Namítala, že v komunikaci nemohl být obsažen konkrétní seznam všech rekvizit, protože jejich konkrétní podoba se v průběhu obstarávání měnila, k jejich specifikaci došlo na základě komunikace mezi účastníky a třetími osobami. Absenci hromadné specifikace rekvizit nepovažovala za dostatečný důvod k závěru o neurčitosti či neexistenci vztahu mezi účastníky. Namítala dále, že i kdyby byl tento závěr soudu I. stupně správný, soud I. stupně se nevypořádal s důsledky absence právního vztahu mezi účastníky. V takovém případě by musel dojít k závěru o bezdůvodném obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, i při tomto závěru měl být shledán požadavek žalobkyně na vrácení finančních prostředků oprávněným. Nesouhlasila s postupem soudu I. stupně, pokud část nároku uznal a část nikoliv, přestože oba nároky vyplývají z obdobných skutečností i předložených důkazů. Poukázala přitom i na postoj žalovaného, který konkrétní stanovisko k požadavku žalobkyně nevyjádřil. Svůj nárok považovala za dostatečně prokázaný. Žádala, aby odvolací soud rozsudek v napadeném výroku změnil a žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

8. Žalovaný se k odvolání písemně nevyjádřil.

9. Při odvolacím jednání žalobkyně setrvala na svém stanovisku. Žalovaný uvedl, že vše vzniklo v důsledku toho, že se paní příjmení dostala do sporu s jeho,,šéfem“. příjmení sám nepochybil, postupoval jako v předchozích případech, nic platit nechtěl.

10. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení jemu předcházející a odvolání žalobkyně shledal důvodným.

11. Odvolací soud se sice ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně dostatečně netvrdila uzavření konkrétní smlouvy o obstarání konkrétních rekvizit (s výjimkou trubky, která však již nebyla předmětem přezkumu odvolacího soudu, v této části zůstal rozsudek soudu I. stupně nenapaden), e-mailová komunikace, kterou žalobkyně předložila, se týkala výlučně pořízení trubky, žádné jiné rekvizity v ní zmíněny nebyly. Vylíčení rozhodujících skutečností může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě, a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 295/2007), pokud však z připojených listin takové skutečnosti nevyplývaly, je zjevné, že žalobkyně tak ohledně dalších údajně nasmlouvaných rekvizit neunesla břemeno tvrzení, a ani důkazní (ohledně jakých dalších rekvizit měla být smlouva uzavřena a jaký byl obsah této smlouvy).

12. Žalobkyně však důvodně namítala, že se soud I. stupně nevypořádal s důsledky absence řádně uzavřené smlouvy ve spojitosti se zaplacenou zálohou. O poskytnutí dané částky žalobkyní žalovanému přitom nebyl mezi účastníky spor. V takovém případě částka přijatá žalovaným představovala bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o. z. (plnění z neplatné smlouvy, případně plnění bez právního důvodu).

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. V takovém případě by naopak svědčila povinnost tvrzení a důkazní žalovanému, aby tvrdil, k jakému účelu, případně jakým způsobem byla daná částka použita a že se tak stalo na základě smluvních ujednání účastníků. Pokud tak neučinil, přičemž jeho neúčast u jednání před soudem I. stupně neumožnila, aby byl v tomto směru poučen dle § 118a o. s. ř., je třeba danou částku považovat za bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat žalobkyni dle § 2991 odst. 1 o. z.

16. Odvolací soud shledal důvodným i požadavek na zaplacení úroku z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. Žalovaný se ocitl v prodlení od datum po uplynutí lhůty k plnění dle výzvy žalobkyně. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Odvolací soud tedy rozsudek v napadeném zamítavém výroku změnil dle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. tak, že žalobě i v tomto rozsahu vyhověl.

18. V závislosti na tom rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., uložil žalovanému povinnost zaplatit plně úspěšné žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně částku částka, a to za právní zastoupení za 6 úkonů (převzetí zastoupení, sepis žaloby, doplnění skutkových tvrzení a 3 x účast u soudního jednání) po částka dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), paušální náhradu hotových výdajů 6 x po částka dle § 13 odst. 1 a 4 AT a zaplacený soudní poplatek částka.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně byla i v odvolacím řízení plně úspěšná, má tak právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to za dva úkony (odvolání a účast u odvolacího jednání) po částka, 2 x paušální náhradu hotových výdajů po částka a soudní poplatek za odvolání částka, celkem částka.

20. Ve vyhovujícím výroku ad I. zůstal napadený rozsudek nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.)