MSPH 62 CO 271/2022-109

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudců Mgr. Halky Hovorkové a JUDr. Luďka Pilného ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o částka s příslušenstvím ⟪LB:lb_009⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že se konstatuje, že nepřiměřenou délkou řízení vedeného u anonymizována dvě slova pro územní celek ve věci dodatečného daňového přiznání žalobkyně k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období anonymizováno rok bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku částka, ve lhůtě 15 dnů od jeho právní moci k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem prvostupňový soud zamítl žalobu s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení (výrokem I/) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrokem II/).

2. Rozhodoval o žalobě na zaplacení částky částka s příslušenstvím, kterou požadovala žalobkyně z titulu náhrady nemajetkové újmy kvůli nepřiměřené délce daňového řízení ve věci vedené u anonymizována dvě slova pro územní celek stran dodatečného daňového přiznání žalobkyně k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období anonymizováno rok (dále také jen„ naříkané řízení“).

3. Po stránce skutkové vyšel soud I. stupně ze zjištění, která učinil z listin předložených anonymizována dvě slova pro územní celek stran dodatečného daňového přiznání žalobkyně k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období anonymizováno rok a která zevrubně zrekapituloval v odůvodnění napadeného rozsudku pod bodem 5 až 17.

4. Z těchto zjištění vzal za prokázané, že žalobkyni byla žalovanou dodatečně doměřena daň z přidané hodnoty a současně jí byla uložena i povinnost zaplatit penále. Toto řízení bylo zahájeno dne datum a bylo pravomocně ukončeno dne datum.

5. Soud I. stupně po právní stránce poukázal na zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), /dále jen„ OdpŠk“ /, jakož i judikaturu Nejvyššího soudu – aktuální rozsudek číslo jednací anonymizováno číslo rok číslo ze dne datum a závěry stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. stanovisko NS (dále jen„ Stanovisko“).

6. Uzavřel, že v daném případě byla jednoznačně splněna podmínka první, tj. existence nesprávného úředního postupu spočívající jednak v procesním pochybení při doručování rozhodnutí odvolání přímo žalobkyni namísto jejímu právnímu zástupci, tak i v nepřiměřené délce řízení v trvání 4 let a 3 měsíců.

7. Posuzoval následně, zda v daném konkrétním případě mohlo dojít ke vzniku nemajetkové újmy žalobkyně, kdy aplikoval rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka (sp. zn. uvedena zjevně chybně, pozn. odvolacího soudu) a posuzoval věc s ohledem na konkrétní okolnosti případu. Uzavřel, že žalobkyně byla ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení fakticky toliko v období od datum do datum (tj. od podání odvolání do zaslání rozhodnutí o odvolání), neboť od datum věděla, že správce daně vyhověl v rozhodnutí ze dne datum, které jí bylo téhož dne doručeno, jejímu odvolání a zrušil povinnost uhradit penále. Je pravdou, že při doručování rozhodnutí o odvolání došlo u správce daně k procesnímu pochybení, kdy bylo doručeno přímo žalobkyni namísto jejího právního zástupce, nicméně na ukončení stavu nejistoty žalobkyně to nemělo žádný vliv. Vzhledem k těmto okolnostem případu má prvostupňový soud za to, že i jiná osoba v obdobném postavení jako žalobkyně by se nemohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce či právnické osoby. Jinak řečeno i jiná osoba v obdobném postavení by se vzhledem k okolnostem případu necítila v nejistotě ohledně výsledku řízení o dodatečné výměře DPH. Z těchto důvodů prvostupňový soud dovodil, že i když samo daňové řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, nedošlo v případě žalobkyně ke způsobení nemajetkové (morální) újmy. jméno okolnost, že žalobkyně resp. její právní zástupce vyčkával 32 měsíců, než podal podnět na ochranu před nečinností, ještě nezpůsobuje vznik (obnovení stavu) nejistoty žalobkyně ve výsledku daňového řízení ohledně doměření DPH za rok rok. Z těchto důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl, když dovodil, že nedošlo k nemajetkové újmě žalobkyně.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) dle úspěchu ve věci, žalované přiznal náhradu jí vzniklých nákladů, jejichž výpočet uvedl v odůvodnění svého rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje.

9. Rozsudek napadla odvoláním žalobkyně. Nejprve zrekapitulovala skutkový stav věci a následně poukázala na objektivní nejistotu o výsledku řízení, která vzniká ode dne vzniku daně do dne marného uplynutí lhůty pro stanovení daně dle ustanovení pr. předpisu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ daňový řád“). Odkázala na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, dle kterého právní moc dosavadních rozhodnutí o stanovení daně není jejímu doměření na překážku. Dne datum tak neskončila nejistota žalobkyně o definitivním výsledku řízení o dani z přidané hodnoty za zdaňovací období anonymizováno rok, když správce daně ani nedoručil tomu, komu měl. Navrhla proto, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a přiznal žalobkyni zadostiučinění ve výši částka s požadovaným příslušenstvím a náhradu nákladů řízení.

10. Žalovaná odkázala na svá předchozí vyjádření, kdy pokud žalobkyně odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. spisová značka, pak je zde mylně podosuván závěr v rozporu se zásadou ne bis idem, pokud by správce daně mohl opakovaně doměřovat daně. To je v rozporu s § 101 odst. 4 daňového řádu, který jednoznačně stanoví, že přiznat stejné právo nebo uložit povinnost lze ze stejného důvodu témuž příjemci rozhodnutí pouze jednou. Žalobkyně se dne datum s rozhodnutím prokazatelně seznámila a žádné další„ jiné“ rozhodnutí být vydáno nemohlo. Rozhodnutí – v rámci autoremedury – potvrdilo původně dodatečně tvrzenou daň a bylo tak konečné. Objektivní nejistota žalobkyně proto nemohla být na místě, neboť jde o legitimní omezení základního práva na vlastnictví ve smyslu čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (LZPS) za účelem spojeným s naplněním funkce státu. Poukázala též na dobrou víru žalobkyně, která se prokazatelně seznámila s konečným rozhodnutím ve věci. Navrhla proto odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), kdy dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je co do základu důvodné.

12. Podle obsahu odvolaní žalobkyně soudu I. stupně vytkla nesprávné právní posouzení věci / § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, příp. aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, popř. neaplikuje adekvátní právní normu.

13. Skutkový děj je v dané věci mezi účastníky nesporný. Průběh tohoto řízení soud I. stupně podrobně popsal ve svých skutkových zjištěních. Dne datum podala žalobkyně u správce daně dodatečné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období anonymizováno rok, které bylo zaevidováno pod číslo jednací. Dne datum rozhodnutí správce daně (FÚ pro územní celek, anonymizováno pracoviště okres) vyhotovil úřední záznam o výsledku postupu k odstranění pochybností za zdaňovací období anonymizováno rok u žalobkyně. Dne datum správce daně zaslal žalobkyni seznámení s výsledkem postupu k odstranění pochybností u dodatečného daňového přiznání. Dne datum vydal správce daně dodatečný platební výměr číslo jednací, kterým bylo žalobkyni uloženo uhradit rozdíl mezi doměřenou a dodatečně tvrzenou daní ve výši částka a dále penále ve výši částka. Dne datum udělil daňový subjekt plnou moc advokátní daňové kanceláři anonymizováno, a to ve věci daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden až anonymizováno rok, plná moc byla doručena správci daně dne datum. Dne datum si žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru podala odvolání. Správce daně rozhodnutím číslo jednací ze dne datum rozhodnutí odvolání vyhověl. Rozhodnutí bylo dne datum doručeno místo zmocněnci daňovému subjektu. Na základě podnětu na ochranu před nečinností, který anonymizována tři slova zaslal zmocněnec daňového subjektu, správce daně písemností číslo jednací sdělil zmocněnci daňového subjektu, že rozhodnutí o odvolání číslo jednací bylo zasláno pouze do datové schránky daňového subjektu z důvodu, že správce daně opomněl zohlednit plnou moc ze dne datum a zmocněnci výše uvedené rozhodnutí nezaslal. K tomuto sdělení správce daně připojil rozhodnutí o odvolání. Písemnost byla doručena zmocněnci dne datum. Zmocněnec žalobkyně podal dne datum rozhodnutí odvolání proti rozhodnutí číslo jednací ze dne datum rozhodnutí z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty. Podle jeho názoru byl správce daně povinen napadené rozhodnutí číslo jednací zrušit a řízení zastavit podle ustanovení § 116 odst. 1 písm. b) daňového řádu stejně tak jako dodatečný platební výměr číslo jednací. Správce daně rozhodnutím číslo jednací ze dne datum rozhodnutí zastavil o odvolání řízení s tím, že daňovému subjektu bylo rozhodnutí o odvolání číslo jednací doručeno do jeho datové schránky. Jelikož se předmětné rozhodnutí tímto způsobem dostalo do dispozice daňového subjektu, je zřejmé, že rozhodnutí bylo doručeno nezpochybnitelným způsobem a daňový subjekt se s ním seznámil. Správce daně zastavil řízení podle ustanovení § 106 odst. 1 písm. b) daňového řádu, protože má za to, že odvolání je zjevně právně nepřípustné podání. Žalobkyně proti rozhodnutí čj. číslo ze dne datum podala dne datum odvolání. Správce daně dne datum rozhodnutím čj. číslo odvolání žalobkyně v plném rozsahu vyhověl a zrušil rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení čj. číslo. Správce daně dne datum rozhodnutím čj. číslo rozhodl tak, že zrušil dodatečný platební výměr čj. číslo ze dne datum, rozhodnutí čj. číslo ze dne datum a odvolací řízení zastavil, což zdůvodnil tím, že lhůta pro stanovení daně uplynula dne datum, aniž by byla daň z přidané hodnoty za zdaňovací období anonymizováno rok pravomocně stanovena, zmocněnci daňového subjektu bylo rozhodnutí o odvolání doručeno dne datum tj. po uplynutí prekluzivní lhůty.

14. Podle čl. 38 odst. 2 LZPS každý má "právo, aby jeho věc byla projednána (…) bez zbytečných průtahů".

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odstavec 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Nejvyšší soud v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, v rozsudku velkého senátu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, uvedl:„ Ústavní soud se především neztotožnil se závěrem obecných soudů v jím posuzované věci, že stěžovatelé, kteří v předmětném řízení uplatňovali své základní právo, neměli ve správním řízení právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Toto právo totiž podle Ústavního soudu stěžovatelům vyplývá z práva na projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny (bod 34 nálezu), které lze vyjádřit i jako právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Otázku, zda řízení bylo skončeno bez zbytečných průtahů (v přiměřené lhůtě) ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, přitom nelze zodpovědět pouhým posouzením toho, zda v daném řízení byly dodrženy zákonné lhůty. Ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny nepatří mezi ta ustanovení o základních právech, jichž se lze dle čl. 41 odst. 1 Listiny domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí. Zákonodárce stanovením lhůt nevymezuje rozsah práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, a proto z ústavněprávního hlediska není samo o sobě zásadní dodržení zákonných lhůt, ale autonomní vyhodnocení, zda řízení bylo skončeno bez zbytečných průtahů (v přiměřené lhůtě).“

18. Z uvedeného je zřejmé, že Ústavní soud dovodil existenci práva na projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny, které považuje za obsahově shodné s právem na projednání věci v přiměřené době, i ve vztahu ke správním řízením, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda.

19. Pro nyní posuzovanou věc z výše uvedeného plyne, že daňové řízení jednak již ze své povahy představuje právním řádem legitimovaný zásah do vlastnictví, jednak se (mimo jiné) dotýká ústavním pořádkem garantovaného práva na informační autonomii jednotlivce. Jde tudíž o řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, a tudíž žalobkyni svědčilo právo na přiměřenou délku tohoto řízení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny. V tomto směru prvostupňový soud nepochybil.

20. Soud I. stupně určil správně délku trvání tohoto řízení, když naříkané řízení bylo zahájeno dne datum, kdy správce daně přijal od žalobkyně dodatečné daňové přiznání. Rovněž správně určil konec řízení o dodatečném projednání daně z přidané hodnoty za anonymizováno rok ke dni právní moci konečného rozhodnutí, kterým byl den datum.

21. Odvolací soud ve shodě s prvostupňovým soudem konstatuje, že délka daňového řízení, jejímž předmětem bylo dodatečné doměření daně žalobkyně z přidané hodnoty za měsíc anonymizováno rok, byla nepřiměřeně dlouhá, pokud řízení trvalo 4 roky a 2 měsíce (prvostupňový soud nesprávně uvádí 4 roky a 3 měsíce) s tím, že v důsledku nesprávného doručování daňovému subjektu na místo zmocněnci došlo k období nečinnosti správce daně v trvání 2,5 roku. Již však nelze přisvědčit závěru prvostupňového soudu, že k nemateriální újmě s ohledem na okolnosti případu v daném případě nedošlo. Porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotyčným osobám nemajetková újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk.

22. Náhrada nemateriální újmy slouží ke kompenzaci stavu nejistoty stran jeho právního postavení, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl udržován. Jde tedy o psychickou kategorii a je třeba posuzovat i to, zda význam předmětu řízení pro poškozeného účastníka nebyl pouze nepatrný, a zda tak lze celkově uzavřít, že doba řízení mohla negativně zasáhnout jeho psychickou sféru.

23. K posouzení této skutečnosti má zásadní důležitost hledisko významu předmětu řízení pro poškozeného. Měřítko významu předmětu řízení pro účastníka (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk), tj. to, co je pro něj v sázce, je nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění (část IV. písm. d/ Stanoviska). Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (rovněž viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka).

24. Význam řízení je proto v této konkrétní věci třeba hodnotit individuálně s ohledem na skutečnost, že správce daně dodatečným platebním výměrem ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací uložil oproti dodatečnému daňovému přiznání k dani z příjmu za měsíc anonymizováno rok žalobkyni uhradit rozdíl mezi doměřenou a dodatečně tvrzenou daní ve výši částka a dále penále ve výši částka, kdy správce daně poté rozhodnutím číslo jednací, ze dne datum rozhodnutí, odvolání žalobkyně vyhověl a týž den vyrozuměl žalobkyni o svém rozhodnutí, z čehož žalobkyni muselo být zřejmé, že její dodatečné daňové přiznání a v něm určené DPH za předmětné období bylo správné, povinnost plnit vyšší DPH a penále jí proto nevznikla. Jeví se proto zásadním, že žalobkyně byla s tímto rozhodnutím materiálně seznámena a následně vyčkávala na formální doručení rozhodnutí zmocněnému advokátu – zástupci Mgr. příjmení, když po lhůtě pro stanovení daně (datum) iniciovala podnět na ochranu před nečinností za účelem formálního doručení zmocněnci, který dále využitím legitimních prostředků formou odvolání proti doručení autoremedurního rozhodnutí dosáhl zastavení řízení s tím, že lhůta pro stanovení předmětné daně uplynula, aniž by tato daň byla pravomocně stanovena. Jinými slovy nesprávným doručením rozhodnutí žalobkyni namísto zmocněnci žalobkyně došlo k prekluzi práva na stanovení daně z přidané hodnoty žalobkyně za zdaňovací období anonymizováno rok, kdy však celkové řízení o doměření DPH žalobkyni za období anonymizováno rok trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Kritérium délky řízení tak nabylo pro žalobkyni opačné intenzity, neboť čím déle formálně řízení trvalo, tím příznivější výsledek v podobě prekluze práva se rýsoval. Odvolací soud proto uzavřel, že k odškodnění tvrzené nemajetkové újmy postačuje konstatování nesprávného úředního postupu.

25. Opačný závěr by byl v rozporu se smyslem a účelem OdpŠk, který má být účinnou ochranou poškozených s možností domoci se kompenzace i za nepřiměřeně dlouhé řízení, po které byli nuceni snášet reálné obavy o jeho výsledek. Jinými slovy v případě déletrvajícího řízení, kdy se odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (rovněž viz rozsudek NS ČR, sp. zn. spisová značka), musí být předmět řízení způsobilý tuto nejistotu vyvolat. Nejedná se tedy o pouhou pochybnost jak řízení dopadne, ale o skutečnou obavu o výsledek řízení, který může mít skutečný dopad do práv poškozeného, který je objektivně způsobilý u něj vyvolat obavu o výsledek řízení, když smyslem kompenzačního řízení je odškodnit újmu vzniklou účastníkovi nepřiměřenou délkou řízení, nikoliv sankcionovat stát za vedení řízení, z něhož mu žádná skutečná újma nevzniká.

26. Podle přesvědčení odvolacího soudu tak jde o výjimečný případ, v němž postačí samotné konstatování porušení práva jako přiměřená forma zadostiučinění tak, jak to připouští i judikatura Nejvyššího soudu (usnesení ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka) a ostatně též § 31a odst.

2 OdpŠk, a to s ohledem na všechny okolnosti případu, zejména s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni fakticky žádná újma nevznikla, jak je vysvětleno shora. Peněžité zadostiučinění by podle názoru odvolacího soudu již nebylo adekvátní újmě, která měla žalobkyni vzniknout, a to i s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 OdpŠk jak je uvedeno výše.

27. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku I. postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že se konstatuje porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.

28. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 2 o. s. ř., když vycházel z toho, že žalobkyně z procesního hlediska dosáhla satisfakce konstatováním porušení práva, kdy uvedené je nutné hodnotit v souladu se závěry vyslovenými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, jako plný úspěch, byť žalobkyni nebylo přiznáno plnění v jí požadované výši. Odvolací soud při určení výše odměny za zastupování advokátem vyšel ze závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka (odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, dále jen„ a.t.“) stanovil výši odměny částkou částka na jeden úkon právní služby za následující úkony: za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., za žalobu dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., za odvolání proti usnesení o místní příslušnosti (1/2 odměna dle § 11 odst. 2 písm.c) a.t.), za repliku k vyjádření žalované ze dne datum dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., za účast na jednání před soudem I. stupně dne datum dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t., včetně pěti paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a.t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka dle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. Celkem náklady řízení před soudem I. stupně představují při zohlednění částky částka na zaplaceném soudním poplatku částku částka.

29. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, pak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla úspěšná v daném odvolacím řízení, má rovněž právo na plnou náhradu nákladů v jeho průběhu vzniklých (§ 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.), proto odvolací soud dle shora uvedených principů stanovil výši odměny částkou částka na jeden úkon právní služby za následující úkony: za odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a.t., za námitku proti stanovení soudního poplatku ze dne datum dle § 11 odst. 2 písm. c) a.t. (1/2 odměna), za účast na jednání před odvolacím soudem dne datum dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka dle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř., dohromady částka.

30. Celkem náklady řízení žalobkyně před soudem I. stupně a soudem odvolacím představují částku částka (anonymizována dvě slova + anonymizována dvě slova). O lhůtě k plnění a platebním místu bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. (vzhledem k známým rozpočtovým pravidlům žalované) a § 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.

31. Odvolací soud dodává, že účtované náklady zástupce žalobkyně za náhradu za promeškaný čas metrem z kanceláře soudu a zpět, jakož i jízdné za MHD žalobkyni nepřiznal, neboť tyto výdaje jsou zahrnuty v částce částka dle § 13 odst. 4 a.t., která je součástí každého z účelně vynaložených úkonů právní služby.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v I. stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.