MSPH 70 CO 93/2022-373

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Noskové a soudců JUDr. Renaty Polákové a Mgr. Zdeňka Lehovce ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupen advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupena advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v částce částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky částka s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši částka (výrok II.).

2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalovaný je vlastníkem domu adresa v ulici ulice, v obec a číslo, přičemž nemovitost byla svěřena do správy anonymizována dvě slova část Prahy. Žalobce pojal úmysl vybudovat v průchodu pod domem nebytový prostor - prodejnu papírenského zboží. Proto žalobce uzavřel s anonymizována dvě slova část Prahy datum smlouvu o budoucí smlouvě o nájmu nebytových prostor a dne datum smlouvu o provedení stavebních úprav, v níž se žalobce zavázal vybudovat nebytový prostor na své vlastní náklady. V průběhu výstavby měl žalobce finanční problémy a výstavbu ukončil. Dne datum uzavřel žalobce s anonymizována dvě slova obec a číslo novou smlouvu o budoucí nájemní smlouvě. Prostory vybudoval a kolaudačním rozhodnutím ze dne datum bylo povoleno prostory užívat. Dne datum uzavřel žalobce s anonymizována dvě slova obec a číslo nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem žalobcem vybudovaného nebytového prostoru na dobu určitou do datum. Žalobce ke dni datum ukončil provozování živnosti, čímž došlo ke splnění podmínek pro vypovězení nájemní smlouvy, což žalobce učinil dne datum. K předání nebytových prostor došlo datum. Vybudováním nebytových prostor došlo dle žalobce ke zhodnocení nemovitosti, která je ve vlastnictví žalovaného. Žalovaná částka pak představovala bezdůvodné obohacení, které žalovanému mělo tímto způsobem vzniknout.

3. Soud prvního stupně již ve věci rozhodoval rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, kterým žalobu také zamítl s tím, že žalovaný není pasivně legitimován, neboť dům byl svěřen do správy anonymizována dvě slova obec a číslo, která proto ve vztahu k předmětné nemovitosti vykonává veškerá práva a povinnosti vlastníka. Odvolací soud usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Konstatoval, že svěření nemovitosti do správy anonymizována dvě slova obec a číslo nemůže ničeho změnit na tom, že tím, komu by se zvýšila hodnota majetku, je právě žalovaný. Soudu prvního stupně pak uložil, aby se zabýval otázkou věcné opodstatněnosti žalobního požadavku, námitkou promlčení, kterou vznesl žalovaný, případně i výší nároku.

4. Ve svém novém rozsudku soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, že žalobce (jako podnikatel) a ulice část obec a číslo uzavřeli dne datum smlouvu o provedení stavebních úprav, v níž si ujednali, že žalobce provede stavební úpravy na vlastní náklady. Následně byla na základě souhlasu Rady anonymizována dvě slova obec a číslo ze dne datum uzavřena mezi účastníky nová smlouva o budoucí nájemní smlouvě (žalobce u ní uváděl datum datum), v níž si v čl. II. 3. ujednali, že veškeré náklady na vybudování a dostavbu budou hrazeny výhradně formou sníženého nájemného a formou technických opisů. Dne datum uzavřeli smlouvu o provedení stavebních úprav, v níž se žalobce opětovně v čl. II. zavázal k provedení úprav na vlastní náklady s tím, že zhodnocení bude hrazeno výlučně formou sníženého nájemného a možností odpisů technického zhodnocení. Nebytový prostor byl zkolaudován datum. Dne datum byla mezi týmiž účastníky uzavřena smlouva o nájmu nově vybudovaných nebytových prostor.

5. Soud prvního stupně konstatoval, že nájem nově vybudovaných nebytových prostor vznikl až po kolaudaci nového prostoru uzavřením nájemní smlouvy dne datum. Zdůraznil, že smlouvu o nájmu nebytových prostor lze uzavřít pouze k prostoru existujícímu a stavebně vymezenému. Z toho dovodil, že náklady žalobce na výstavu nebytového prostoru nelze vypořádat podle § 667 občanského zákoníku účinnost, který dopadal pouze na situace, kdy byly úpravy pronajaté věci činěny za existence nájemní smlouvy. Nárok žalobce proto posoudil podle § 261 odst. 6 obchodního zákoníku účinnost a § 451 a násl. občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, když obchodní zákoník úpravu bezdůvodného obohacení neobsahoval. Poté se věnoval posouzení vznesené námitky promlčení. Vyložil, že právní úprava promlčení v obchodním zákoníku měla komplexní povahu a skutečnost, že obchodní zákoník výslovně neupravoval počátek běhu promlčecí doby a její délku, pokud šlo o právo na vydání bezdůvodného obohacení (na rozdíl od občanského zákoníku), pak znamenala pouze to, že bylo třeba aplikovat obecná ustanovení obchodního zákoníku o promlčení (§ 391 a § 397). Okamžik, kdy byly kompletně vynaloženy náklady na vybudování nebytového prostoru, byl nejpozději den kolaudace, tj. datum. Tento den pak soud prvního stupně považoval za rozhodný pro počátek běhu promlčení doby, neboť od tohoto dne žalobce mohl své právo na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému uplatit u soudu. Podle § 397 obchodního zákoníku činila promlčecí doba čtyři roky. Promlčecí doba tedy uplynula dne datum. Žaloba však byla podána až datum. Soud prvního stupně tak shledal nárok žalobce promlčeným a žalobu proto zamítl.

6. Proti tomuto rozsudku podali včasná odvolání žalobce i žalovaný.

7. Žalobce ve svém odvolání napadal rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Namítal, že do doby skončení nájmu nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení, promlčecí doba tedy počala běžet až od datum a žaloba podaná dne datum byla včasná, naopak pokud by žalobu podal dříve, byla by soudem zamítnuta jako předčasná. Samotnou námitku promlčení pak shledával v extrémním rozporu s dobrými mravy, když pro něho by promlčení znamenalo, že za vybudování nebytového prostoru pro žalobce nedostane žádnou náhradu, ačkoli ze smluv vyplývá, že veškeré jeho náklady mu měly být nahrazeny, byť formou snížení nájemného. Odkazoval také na nájemní smlouvu ze dne datum, v níž je řešena otázka, co s náklady po ukončení nájemního vztahu. Upozorňoval, že k ukončení nájemní smlouvy došlo z důvodu jeho anonymizována dvě slova, pro něž nemohl vykonávat podnikatelské aktivity, nejednalo se tedy o jeho svévolné rozhodnutí. Ztráta práva na návrat investic v důsledku skončení smlouvy by proto byla nepřiměřeně tvrdá a rozporná s dobrými mravy, zejména za situace, kdy žalovanému zůstal ve vlastnictví prostor v dnešní hodnotě 7 až 10 milionů korun. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně.

8. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce zopakoval námitku nedostatku své pasivní legitimace, upozornil, že v pozici vlastníka domu vystupuje ulice část obec a číslo a přebírá tak odpovědnost z uzavřených vztahů, v tomto případě přitom všechny smluvní vztahy byly uzavřeny mezi žalobcem a anonymizována dvě slova obec a číslo, hrazení investic tudíž nepříslušelo žalovanému. Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že k dokončení nebytového prostoru došlo kolaudačním rozhodnutím ze dne datum, a od tohoto data plynula objektivní i subjektivní promlčecí lhůta, k tomu okázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka. Nesouhlasil ani s postupem, kterým žalobce vypočetl výši požadovaného bezdůvodného obohacení.

9. Žalovaný pak svým odvoláním brojil proti výroku o náhradě nákladů řízení. Žádal, aby mu byly přiznány náklady na právní zastoupení advokátem, neboť se nejednalo se o bagatelní spor. Postupem soudu prvního stupně bylo dle jeho názoru porušeno právo na spravedlivý proces.

10. Odvolací soud po zjištění, že obě odvolání jsou přípustná, byla podána osobami k tomu oprávněnými a včas, přezkoumal z podnětu odvolání napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.). Po projednání věci dospěl k závěru, že žádné z podaných odvolání není důvodné.

11. Dle § 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinnost je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

12. V řízení před soudem prvního stupně bylo z provedených důkazů zjištěno, že dům adresa v ulici ulice, v obec a číslo, vlastněný žalovaným, byl svěřen do správy anonymizována dvě slova obec a číslo. Práva vlastníka tak vůči tomuto domu vykonává ulice část obec a číslo a s ní také žalobce vstoupil do smluvních vztahů. Se žalovaným v žádném smluvním vztahu žalobce nebyl. Pokud by vybudováním nebytového prostoru mělo vzniknout na straně žalobce bezdůvodné obohacení, pak by promlčecí doba skutečně počala běžet od okamžiku, kdy byl nebytový prostor dokončen, od té doby by totiž žalobce mohl uplatnit své právo na vydání bezdůvodného obohacení u soudu. Nájemní smlouva mezi žalobcem a anonymizována dvě slova obec a číslo byla uzavřena až po vybudování nebytového prostoru, proto žalobci nemohl vzniknout (ani vůči žalovanému) nárok na vypořádání podle § 667 občanského zákoníku účinnost, který, jak správně uvedl soud prvního stupně, dopadal pouze na situace, kdy byly úpravy pronajaté věci činěny za existence nájemní smlouvy.

13. Současně však bylo také v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, že k investicím, které žalobce na vybudování nebytového prostoru vynaložil, došlo na základě smluv s anonymizována dvě slova obec a číslo, přičemž tyto smlouvy byly platné a nebyly nijak zrušeny. To platí o smlouvě o budoucí smlouvě o nájmu nebytových prostor ze dne datum, o smlouvě o provedení stavebních úprav dne datum, z těchto smluv jednoznačně vyplývá vůle stran, aby náklady byly žalobci uhrazeny formou snížení nájemného. Totéž platí o smlouvě o budoucí nájemní smlouvě ze dne datum (dle žalobce ze dne datum), i o smlouvě o provedení stavebních úprav ze dne datum, v nichž je rovněž jednoznačně uvedeno, že náklady se uhradí výlučně formou sníženého nájemného. K ukončení smluvního vztahu založeného nájemní smlouvou ze dne datum pak došlo ze strany žalobce výpovědí ze smlouvou předvídaného důvodu ke dni datum. Tím došlo k ukončení smlouvy ex nunc, ale i nadále se jednalo ke dni ukončení smluvního vztahu o smlouvy platné, zavazující, a tudíž nezakládající bezdůvodné obohacení.

14. Ze smlouvy o budoucí nájemní smlouvě ze dne datum plyne jasný závazek žalobce vybudovat prostory na své náklady (čl. II. 1.) s tím, že náklady na vybudování mu budou nahrazeny výhradně formou užívání nebytového prostoru (čl. II. 2.), totéž obsahovala i smlouva o provedení stavebních úprav ze dne datum (čl. IV.). Žalobce tedy musel počítat s tím, že jedinou možností, jak dosáhnout návratu investic, je snížený nájem tak, jak to bylo od počátku sjednáno platnými smlouvami. Bylo tedy na něm, aby takovou situaci ošetřil. Pokud nemohl sám dále podnikat, mohl anonymizováno část obec a číslo požádat o souhlas s tím, aby dal prostory do podnájmu.

15. Nedůvodná pak je žalobcova námitka, že nájemní smlouva ze dne datum předpokládala (v čl. VI. 4.) vypořádání nákladů na vybudování nebytového prostoru, které při předčasném ukončení nájmu nebudou nahrazeny. K vypořádání případných nároků ze smluv by totiž byla pasivně legitimovaná ulice část obec a číslo, která se žalobcem nájemní smlouvu uzavřela, nikoli žalovaný, který se žalobcem ve smluvním vztahu nebyl.

16. Odvolací soud tedy uzavřel, že v daném případě nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, které by byl povinen žalobci vydat. Soud prvního stupně proto rozhodl věcně správně, když žalobu zamítl, z toho důvodu odvolací soud rozsudek v zamítavém výroku o věci samé dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. Soud prvního stupně nepochybil, ani pokud šlo o náhradu nákladů řízení. Jak již ve svých nálezech několikrát konstatoval Ústavní soud, u statutárních měst a jejich městských anonymizováno lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů (viz např. nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2984/09). V tomto případě má žalovaný dostatečnou personální základnu (včetně zaměstnanců s právnickým vzděláním), lze proto v souladu s názorem Ústavního soudu presumovat, že je schopen kvalifikovaně obhájit svá práva a nemusí k tomu využívat právní pomoci advokáta. V projednávaném řízení přitom nešlo o věc nadměrně složitou po skutkové i právní stránce. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně nepovažuje náklady na zastoupení advokátem za účelně vynaložené, rozsudek soudu prvního stupně tedy potvrdil dle § 219 o. s. ř. i ve výroku o náhradě nákladů řízení.

18. Výše uvedené úvahy odvolací soud vztáhl i na rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení, ani v něm nepovažoval náklady na právní zastoupení advokátem vynaložené žalovaným za účelné. Procesně úspěšnému žalovanému proto přiznal paušální náhradu dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony (vyjádření k odvolání a účast u jednání) po částka.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, pokud na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).