MSPH 72 CO 172/2019-460

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Velce a soudkyň Mgr. Pavly Polednové a JUDr. Zuzany Sváčkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze anonymizováno datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky částka od datum do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky částka od datum do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky částka od datum do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky částka od datum do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu náhrady za nucené omezení jejího vlastnického práva, které je na základě rozhodnutí správního orgánu povinna v zájmu anonymizována dvě slova strpět. Účelem požadované náhrady je kompenzovat„ ztrátu šance“ uskutečnit podnikatelský záměr vystavět a provozovat dvě větrné elektrárny (dále také jen„ anonymizováno“).

3. Žalovaná navrhovala, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

4. Soud prvního stupně měl za prokázané, že žalobkyně je vlastníkem pozemků st. parc. číslo parc. číslo parc. číslo parc číslo parc. číslo parc. číslo v katastrální uzemí anonymizováno, územní celek, dříve pozemek parc. číslo v katastrální uzemí anonymizováno, územní celek (dále také jen„ předmětné nebo dotčené pozemky“). Obecně závaznou vyhláškou obce Petrovice číslo ze anonymizováno datum, která anonymizováno platnosti anonymizováno datum, byla vyhlášena závazná část změny číslo územního plánu sídelního útvaru obec, přičemž jejím účelem bylo stanovení závazné regulativy pro funkční uspořádání území pro výstavbu anonymizováno v prostoru katastrální uzemí Krajský úřad Ústeckého kraje dospěl v rámci zjišťovacího řízení k závěru, že změnu územního plánu není nutné posoudit z hlediska vlivů na životní anonymizována dvě slova), neboť by takové posouzení v daném případě pouze kopírovalo proces EIA, a že akce„ výstavba dvou anonymizováno v lokalitě ulice“ nebude mít samostatně ani ve spojení s jinými významný vliv na území evropsky významných ptačích lokalit nebo ptačích oblastí. Územním rozhodnutím obecního úřadu Libouchec ze anonymizováno datum bylo rozhodnuto o umístění dočasné stavby dvou kusů anonymizováno na pozemku parc. číslo v katastrální uzemí anonymizováno včetně přípojky vysokého napětí, a to na dobu 20 let od nabytí právní moci stavebního povolení. V rámci stavebního řízení dospěl stavební úřad k závěru, že anonymizováno příjmení příjmení pískovce není dotčeným orgánem, a anonymizováno datum vydal stavební povolení na dočasnou stavbu – výstavbu dvou anonymizováno na předmětném pozemku, jež nabylo právní moci anonymizováno datum. Následně ulice inspekce životního anonymizováno rozhodnutím ze anonymizováno datum, respektive novým rozhodnutím ze anonymizováno datum, zakázala žalobkyni veškerou stavební činnost podle stavebního povolení, a to až do doby pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu anonymizována dvě slova o udělení výjimky podle ustanovení pr. předpisu, o ochraně anonymizováno a krajiny, a to konkrétně na vyskytující se zvláště chráněný druh tetřívka obecného, který je zařazen mezi silně ohrožené zvláště chráněné druhy živočichů. anonymizováno příjmení příjmení pískovce rozhodnutím anonymizována dvě slova anonymizováno a krajiny ze anonymizováno datum požadovanou výjimku nepovolila.

5. V rámci hodnocení věci po právní stránce vzal soud prvního stupně v úvahu, že nařízením vlády č. 28/2005 Sb. byla s účinností od datum vymezena anonymizována dvě slova ulice anonymizována dvě slova, která se rozkládá mj. na území ulice u obec, přičemž předmětem anonymizována dvě slova oblasti je populace tetřívka obecného a jeho biotop. Konstatoval, že podle ustanovení pr. předpisu, o ochraně anonymizováno, ve znění účinnost, je orgán anonymizována dvě slova oprávněn stanovit fyzickým a právnickým osobám podmínky pro výkon činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí anonymizováno, popřípadě takovou činnost zakázat. Současně poukázal na to, že ve smyslu článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) je vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Žalobkyní uplatněný nárok posuzoval jako nárok na náhradu za omezení jejího vlastnického práva, neboť ulice inspekce životního anonymizováno zakázala žalobkyni veškerou stavební činnost do doby pravomocného rozhodnutí o udělení výjimky na tetřívka obecného. Území, na němž měly být vybudovány dvě anonymizováno, zhodnotil jako území, ve kterém již byla před vydáním stavebního povolení nařízením vlády vymezena anonymizována dvě slova, jejímž cílem je ochrana významné lokality, resp. ochrana tetřívka obecného a jeho biotop. Omezení stavebních činností v takové významné lokalitě na základě zákona pak podle soudu prvního stupně nevykazuje znaky omezení ve smyslu článku 11 odst. 4 Listiny, ale představuje přípustnou korekci výkonu vlastnického práva. V kontextu článku 11 odst. 3 Listiny uzavřel, že se v daném případě nejedná o individuální omezení, které by zasáhlo do vlastnického práva žalobkyně takovou měrou, že by jí vznikl nárok na náhradu, nýbrž s ohledem na právem chráněný zájem jde o zásah přípustný. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tak, že v řízení plně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v paušální náhradě hotových výdajů dle vyhl. č. 254/2015 Sb.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání. Za nesprávné označila závěry soudu prvního stupně o tom, že se v daném případě nejedná o nucené omezení vlastnického práva ve smyslu článku 11 odst. 4 Listiny. Vyjádřila přesvědčení, že došlo k závažnému zásahu do jejího vlastnického práva, který zakládá nárok na přiměřenou náhradu. Namítala, že soud prvního stupně adekvátně nezohlednil, že žalobkyně stále disponuje pravomocným stavebním povolením, že příslušné orgány anonymizována dvě slova se v rámci stavebního řízení zabývaly ochranou tetřívka obecného, vyloučily negativní vliv záměru žalobkyně na tetřívka obecného a nepožadovaly proto udělení výjimky podle ustanovení pr. předpisu, o ochraně anonymizováno a krajiny ve vztahu k tetřívkovi obecnému. Vyjádřil názor, že v daném případě se nejednalo o obecné omezení stavební činnosti v anonymizováno oblasti, vyplývající z ustanovení pr. předpisu, a ze ustanovení pr. předpisu, o ochraně anonymizováno a krajiny, které by se vztahovalo na všechny vlastníky pozemků v lokalitě. Poukázala na to, že příslušné orgány veřejné moci konkrétně posuzovaly potencionální dopady jejího záměru na tetřívka obecného a vydaly pravomocné stavební povolení, které založilo její legitimní očekávání, že na pozemcích bude možné realizovat podnikatelský závěr výstavby a provozování dvou anonymizováno. Následně jí však individuální správní rozhodnutí obec inspekce životního anonymizováno o zákazu činnosti podle ustanovení pr. předpisu, o ochraně anonymizováno a krajiny fakticky znemožnilo realizaci záměru povoleného pravomocným stavebním povolením. Zdůraznila, že jednala v důvěře ve správnost rozhodnutí a aktů orgánů veřejné moci, kdy ve všech fázích realizace projektu obdržela kladná stanoviska příslušných orgánů anonymizována dvě slova k realizaci podnikatelského záměru. Z tohoto důvodu se dovolává anonymizováno dobré víry v existenci práv založených pravomocným stavebním povolením (anonymizováno legitimního očekávání). V této souvislosti žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ústavní nález ze anonymizováno datum a dovodila, že jestliže jí orgány veřejné moci svými individuálními akty znemožnily realizaci práv založených pravomocným stavebním povolením, jedná se o individuální omezení jejího vlastnického práva. Uvedla, že zmařením podnikatelského záměru ve fázi jeho realizace jí vznikla majetková újma velkého rozsahu, kdy jen očekávaný čistý zisk z provozu dvou anonymizováno po dobu 20 let činil částka, přičemž dalšího zisku by dosahovala z rostlinné zemědělské výroby na nezastavěných částech pozemku. Majetkovou újmu pak žalobkyně spatřuje také ve znehodnocení samotných dotčených pozemků, neboť i kdyby nechtěla projekt anonymizováno provozovat sama, nepochybně by jej včetně pozemků s pravomocným stavebním povolením prodala za několikanásobně vyšší cenu, než za kterou by prodala zemědělské pozemky, na nichž přítomnost tetřívka obecného znemožňuje jakoukoliv výstavbu a podstatně omezuje jejich zemědělské využití. Na základě uvedeného vyjádřila přesvědčení, že v daném případě jsou splněny podmínky kvalifikovaného omezení jejího vlastnického práva, za které jí přísluší náhrada dle článku 11 odst. 4 Listiny. Poukázala na to, že s účinností od datum došlo ke zpřísnění podmínek zákazu činnosti podle ustanovení pr. předpisu, o ochraně anonymizováno a krajiny, kdy již nelze zakázal činnost povolenou pravomocným rozhodnutím. Dle žalobkyně tento fakt svědčí o tom, že je nepřípustné a nežádoucí, aby orgán veřejné moci nerespektoval práva účastníků nabytá v dobré víře a mohl kdykoliv svévolně zasáhnout do jejich legitimního očekávání a způsobit jim významnou majetkovou újmu. Dále vyjádřila názor, že také z dikce § 58 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně anonymizováno a krajiny, který přiznává vlastníkům vybraných pozemků náhradu, plyne, že omezení stanovená v zájmu anonymizována dvě slova představují nucené omezení vlastnického páva ve veřejném zájmu ve smyslu článku 11 odst. 4 Listiny. Zdůraznila, že z nepochopitelných důvodů je působnost § 58 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně anonymizováno a krajiny omezena jen za zemědělské a lesní hospodaření, přičemž neexistuje jediný ospravedlnitelný racionální důvod, proč by měli být vlastníci lesních a zemědělských pozemků zvýhodňováni oproti vlastníkům jiných nemovitostí. Svou argumentaci pak doplnila také poukazem na § 102 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, který přiznává náhradu za znehodnocení pozemků v případě změny územního plánu s tím, že ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu změna účelu užívání pozemku v důsledku změny územního plánu představuje omezení vlastnického práva ve smyslu článku 11 odst. 4 Listiny, které je možné pouze za náhradu. Ze všech uvedených důvodů pak žalobkyně závěrem navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

7. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

8. Odvolací soud na základě odvolání žalobkyně rozhodl v této věci již rozsudkem ze anonymizováno datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, kterým rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, posoudil odvolací soud věc po právní stránce tak, že v dané věci se nejedná o omezení vlastnického práva podle článku 11 odst. 4 Listiny, ale o omezení práva podnikat ve smyslu článku 26 odst. 1, 2 Listiny, které nevylučuje odpovědnost státu za újmu, která takovýmto omezením vznikla. Při zkoumání podmínek odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) nicméně uzavřel, že k zásahu do procesu, jehož výsledkem mělo být vybudování dvou anonymizováno, které měly pro žalobkyni vytvářet zisk, došlo ve velmi rané fázi, přičemž nelze s jistotou shledat, že nebýt tohoto zásahu k dosažení předpokládaného zisku by při pravidelném běhu věcí skutečně došlo.

9. Na základě dovolání žalobkyně byl uvedený rozsudek odvolacího soudu rozsudkem Nejvyššího soudu ze anonymizováno datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud se neztotožnil s právním posouzením věci odvolacím soudem a poukázal na to, že z judikatury Ústavního soudu reprezentované nálezem pléna Ústavního soudu ze anonymizováno datum, sp. zn. ústavní nález plyne, že pokud ze strany orgánu anonymizována dvě slova v zájmu společnosti dojede ke skutečnému (faktickému) omezení vlastnického práva, má vlastník právo na náhradu za něj. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud v projednávané věci vůbec nezabýval tím, zda ke skutečnému omezení vlastnického práva žalobkyně rozhodnutím orgánu anonymizována dvě slova podle ustanovení pr. předpisu, o ochraně anonymizováno a krajiny došlo, shledal jeho právní posouzení věci nesprávným, respektive neúplným. Současně odvolacímu soudu uložil, aby v následujícím řízení posoudil, zda skutečně bylo omezeno vlastnické právo žalobkyně ve smyslu článku 11 odst. 4 Listiny způsobem zakládajícím právo na náhradu za omezení vlastnického práva, respektive aby posoudil, zda je v projednávané věci na místě aplikovat § 58 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně anonymizováno a krajiny.

10. Odvolací soud v intencích závazného právního názoru a pokynů Nejvyššího soudu znovu přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce.

12. Podle ustanovení pr. předpisu, o ochraně anonymizováno a krajiny, ve znění účinnost (dále jen„ zákon o ochraně anonymizováno“), orgán anonymizována dvě slova je oprávněn stanovit fyzickým a právnickým osobám podmínky pro výkon činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí anonymizováno, popřípadě takovou činnost zakázat.

13. Podle § 58 odst. 1, 2 zákona o ochraně anonymizováno a krajiny ochrana anonymizováno a krajiny je veřejným zájmem. Každý je povinen při užívání anonymizováno a krajiny strpět omezení vyplývající z tohoto zákona (odstavec 1). Pokud vlastníku zemědělské půdy nebo lesního pozemku nebo rybníka s chovem ryb nebo vodní drůbeže, nebo nájemci, který tyto pozemky oprávněně užívá, vznikne nebo trvá v důsledku omezení vyplývajícího z části třetí až páté tohoto zákona včetně prováděcích právních předpisů nebo rozhodnutí vydaného na jejich základě a nebo z omezení vyplývajícího z opatření v plánech systémů ekologické stability krajiny podle § 4 odst. 1 újma, má nárok na její finanční náhradu. Tento nárok trvá i v případě převodu nebo přechodu vlastnického práva nebo práva nájmu. Nájemce pozemku může nárok uplatnit v případě zachovaného nároku vlastníka pozemku. Finanční náhradu nelze poskytnout současně vlastníkovi a nájemci téhož pozemku. Požádají-li o náhradu včas oba, poskytne se finanční náhrada pouze vlastníkovi pozemku. Nárok na finanční náhradu náleží vlastníku zemědělské půdy nebo lesního pozemku nebo rybníka s chovem ryb nebo vodní drůbeže nebo nájemci, který tyto pozemky oprávněně užívá, též v případě, že mu vznikne nebo trvá újma v důsledku omezení vyplývajícího z rozhodnutí, závazného stanoviska nebo souhlasu vydaného podle tohoto zákona (odstavec 2).

14. Podle článku 11 odst. 4 Listiny vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

15. Žalobkyně se v projednávané věci domáhá náhrady za nucené omezení svého vlastnického práva k pozemkům, které je povinna v zájmu anonymizována dvě slova strpět na základě rozhodnutí orgánu anonymizována dvě slova dle § 66 zákona o ochraně anonymizováno a krajiny, a které spočívá v nemožnosti uskutečnit podnikatelský záměr vystavět a provozovat na dotčených pozemcích dvě anonymizováno. Při posuzování podmínek pro přiznání požadované náhrady nelze aplikovat § 58 zákona o ochraně anonymizováno a krajiny, zakládající nárok na náhradu za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření. Smyslem této náhrady je vyrovnat ekonomickou nerovnováhu, kterou vytvářejí omezující podmínky hospodaření v chráněních územích nebo v situacích, kdy o omezení rozhodl orgány anonymizována dvě slova. Oprávněnými k náhradě jsou pak vlastníci pozemků, na kterých se realizuje zemědělské a lesní hospodaření, přičemž okruh oprávněných osob je třeba posuzovat podle skutečného využití pozemku, a nikoliv pouze formálně podle stavu evidovaného v katastru nemovitostí (srovnej příjmení, Jakub. § 58 (Náhrada za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření). In: příjmení, jméno a kol. Zákon o ochraně anonymizováno a krajiny. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017). S ohledem na způsob využití předmětných pozemků ve vlastnictví žalobkyně, jež nejsou fakticky využívány k zemědělskému a lesnímu hospodaření, nelze nárok žalobkyně na poskytnutí finanční náhrady dle § 58 zákona o ochraně anonymizováno a krajiny dovodit.

16. V posuzované věci je nicméně namístě, zabývat se tím, zda následný faktický zákaz činnosti povolené pravomocným stavebním povolením, a to na základě pravomocných rozhodnutí orgánu anonymizována dvě slova dle § 66 zákona o ochraně anonymizováno a krajiny, představuje nucené omezení vlastnického práva žalobkyně, zakládající právo na náhradu dle článku 11 odst. 4 Listiny. V tomto ohledu jsou v poměrech projednávané věci využitelné závěry plynoucí z judikatury Ústavního soudu, která k otázce náhrady za nucené omezení vlastnického práva dle článku 11 odst. 4 Listiny zaujala stanovisko v souvislosti s interpretací § 68 odst. 3, 4 zákona o ochraně anonymizováno a krajiny, podle něhož jsou orgány anonymizována dvě slova oprávněny provádět samy či prostřednictvím jiného zásahy ke zlepšení přírodního a krajinného anonymizováno a vlastníci a nájemci dotčených pozemků jsou povinni provádění takových zásahů strpět a umožnit osobám, které je zajišťují, vstup na pozemky. Ústavní soud dospěl k závěru, že článek 11 odst. 4 Listiny má ve výrazu„ náhrada“ na mysli náhradu jakékoliv újmy vlastníka, způsobené omezením jeho vlastnického práva. Dle Ústavního soudu je tedy nutno ústavně konformně, tj. v souladu s článkem 11 odst. 4 Listiny a v souladu s předchozí nálezovou judikaturou, interpretovat § 68 odst. 4 věta druhá zákona o ochraně anonymizováno a krajiny tak, že je jím kromě práva na náhradu škody konkretizováno ústavní právo vlastníka na náhradu za omezení jeho vlastnického práva. Pokud tedy dojde ke skutečnému (faktickému) omezení vlastnického práva, vlastník má základní právo na náhradu za něj. Smyslem článku 11 odst. 4 Listiny totiž je, že pokud je omezeno vlastnické právo v zájmu veřejném, v zájmu společnosti (tedy nikoli výlučně v zájmu vlastníka), je rozumné a spravedlivé, aby omezení vlastnického práva bylo vlastníku vykompenzováno tím subjektem, v jehož prospěch je k danému omezení přistoupeno, tj. společnosti (prostřednictvím státu). Nelze spravedlivě požadovat, aby„ náklady“ společnosti nesl vlastník, jehož právní (vlastnická) sféra je omezována (srovnej nález pléna Ústavního soudu ze anonymizováno datum, sp. zn. ústavní nález).

17. Podle článku 11 odst. 1 Listiny každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.

18. Podle článku 11 odst. 3 Listiny vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní anonymizováno nad míru stanovenou zákonem.

19. Právo vlastnické je charakterizováno tím, že vlastník vykonává svá oprávnění svou mocí, tedy mocí nezávislou na současné existenci moci kohokoliv jiného k téže věci. příjmení má možnost v mezích právního řádu působit na věc jakýmkoliv myslitelným způsobem; zpravidla (tj. pokud nejsou tato práva omezena právní řádem, resp. právním úkonem) má právo věc držet, užívat, požívat, tj. brát z ní plody a jiné užitky, a nakládat s ní, zejména věc převést na jiného nebo pronajmout, může věc neužívat nebo zničit (srovnej příjmení, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976 – číslo). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 136 – 137). Princip„ vlastnictví zavazuje“, plynoucí z čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, zohledňuje skutečnost, že vlastnictví neznamená absolutní svobodu vlastníka při výkonu jednotlivých oprávnění tvořících obsah vlastnického práva, nýbrž že na ústavní úrovni jsou připuštěna jeho omezení, a to zákonem a z důvodu anonymizováno práv druhých (včetně práva vlastnického) či anonymizováno veřejného zájmu. I tato omezení vlastnického práva však musí dostát požadavkům principu proporcionality (srovnej nález Ústavního soudu ze anonymizováno datum, sp. zn. II. ÚS 2144/14).

20. Žalobkyně spatřuje omezení svého vlastnického práva k dotčeným pozemkům v tom, že jí rozhodnutím obec inspekce životního anonymizováno podle § 66 zákona o ochraně anonymizováno a krajiny ve spojení s rozhodnutím anonymizována tři slova a krajiny České republiky, příjmení příjmení pískovce o neudělení výjimky ve smyslu § 56 zákona o ochraně anonymizováno a krajiny byla fakticky znemožněna realizace záměru výstavby a provozování dvou anonymizováno, povoleného pravomocným stavebním povolením. V tomto ohledu je však třeba vzít v úvahu, že ulice inspekce životního anonymizováno je oprávněna v rámci své inspekční činnosti v oblasti anonymizována dvě slova a krajiny (§ 80 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně anonymizováno a krajiny) rozhodnutím podle § 66 uvedeného zákona omezit či zakázat fyzické či právnické osobě jakoukoli činnost nebo pro ni stanovit podmínky, pokud taková činnost představuje hrozbu nedovolených změn chráněných částí anonymizováno, a to i v případech, kdy oprávnění k této činnosti vzniklo na základě rozhodnutí nebo postupů jiných správních orgánů, včetně jiných orgánů anonymizována dvě slova (nejde-li o ústřední orgány státní správy), než je ulice inspekce životního anonymizováno (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu z datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka nebo rozsudek Městského soudu v Praze z datum rozhodnutí, č. j. spisová značka).

21. Současně nelze v dané věci přehlédnout, že dotčené pozemky ve vlastnictví žalobkyně se nacházejí na území vymezeném nařízením vlády č. 28/2005 Sb. ze anonymizováno datum, jež nabylo účinnosti anonymizováno datum, jako anonymizována dvě slova ulice anonymizována dvě slova (dále jen„ anonymizována dvě slova“). Předmětem anonymizována dvě slova oblasti je populace tetřívka obecného (anonymizována dvě slova) a jeho biotop (§ 1 odst. 2 vyhl. č. 28/2005 Sb.). Cílem anonymizována dvě slova oblasti je zachování a obnova ekosystémů, významných pro tetřívka obecného v jeho přirozeném areálu rozšíření a zajištění podmínek pro zachování populace tohoto druhu ve stavu příznivém z hlediska anonymizováno (§ 1 odst. 3 vyhl. č. 28/2005 Sb.). Z uvedeného je zřejmé, že pokud byla žalobkyně rozhodnutím ulice inspekce životního anonymizováno o zastavení stavební činnosti omezena v realizaci záměru vystavět a provozovat na dotčených pozemcích anonymizováno, pak se tak stalo na základě zákona a z důvodu anonymizováno veřejného zájmu na ochraně anonymizováno a životního anonymizováno. K významnému zásahu do vlastnického práva žalobkyně přitom nedošlo, neboť žalobkyně je i nadále vlastníkem předmětných pozemků, má právo je držet, užívat, požívat a nakládat s nimi. Nemožnost výstavby a provozu anonymizováno na dotčených pozemcích představuje z hlediska ústavních principů přípustné omezení oprávnění tvořících obsah vlastnického práva z důvodu anonymizováno veřejného zájmu ve smyslu článku 11 odst. 3 Listiny, přičemž v porovnání s důležitostí právem chráněného veřejného zájmu na ochraně anonymizováno, respektive populace tetřívka obecného a jeho biotopu vyhovuje toto omezení požadavkům na zachování principu proporcionality. Odvolací soud je tak ve shodě se soudem prvního stupně v závěru, že v daném případě se nejedná o skutečné nucené omezení vlastnického práva žalobkyně k dotčeným pozemkům ve smyslu článku 11 odst. 4 Listiny a shora citované judikatury Ústavního soudu, jež by žalobkyni zakládalo nárok na požadovanou náhradu.

22. Ze všech uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Správně rozhodl také o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud proto podle § 219 o.s.ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v této fázi řízení plně úspěšné žalované bylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka, sestávající se ze dvou paušálních náhrad po částka dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za účast při ústním jednání před odvolacím soudem ve dnech datum a datum.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, jen za podmínek stanovených v § 237 o.s.ř.