MSPH 72 CO 64/2022-615

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Velce a soudkyň Mgr. Pavly Polednové a JUDr. Zuzany Sváčkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem JUDr. jméno jméno ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o určení dědického práva, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, ve znění usnesení ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno jméno příjmení, advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že žalobce je dědicem zůstavitelky jméno příjmení, narozené datum, posledně bytem adresa, zemřelé datum (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal určení, že žalovaná po zůstavitelce nedědí (výrok II), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III), žalobci uložil povinnost nahradit země - anonymizována dvě slova pro část Prahy řízení ve výši částka do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok příjmení) a konečně žalované uložil povinnost nahradit země - Obvodnímu soudu pro Prahu 5 náklady řízení ve výši částka, rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, ve které žalobce tvrdil, je dědicem po své matce jméno příjmení. Žalovaná však v průběhu dědického řízení předložila listinu o vydědění žalobce. Podle žalobce je tato listina neplatná, protože neobsahuje datum podpisu zůstavitelky. Žalobce popřel i pravost listiny o vydědění, když podle něj při jejím sepisu mohlo dojít k podvodu, když se žalovaná dozvěděla, že anonymizováno zanechala závěť a nepodařilo se jí zabránit jejímu uložení u notářky. Listina také podle žalobce neobsahuje žádný skutečný důvod pro vydědění. Žalobce tvrdil, že zůstavitelce poskytoval potřebnou pomoc, projevoval o ní trvale opravdový anonymizováno a udržoval s ní stálý kontakt.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Podle ní listina o vydědění obsahuje všechny zákonné náležitosti. Popřela tvrzení žalobce o tom, že matce poskytoval pomoc a že s ní udržoval kontakt. Naopak o její anonymizována dvě slova se anonymizováno a anonymizováno o ní anonymizováno.

4. Provedenými důkazy soud I. stupně mj. zjistil, že anonymizováno jméno příjmení zemřela datum. Dne datum sepsala vlastní rukou závěť, podle které odkázala veškerý svůj majetek svým dětem jméno příjmení a jméno příjmení s tím, že manželovi neodkázala nic. Dne datum byla na počítači sepsána listina o vydědění podepsaná zůstavitelkou. Listina obsahuje vůli zůstavitelky vydědit žalobce s odůvodněním, že žalobce neposkytuje zůstavitelce pomoc od počátku roku 2006 a neprojevuje o ni anonymizováno a společně s bývalým manželem vyvedli akcie ze právnická osoba s.r.o. Listinu podepsali svědci jméno příjmení a jméno příjmení s tím, že anonymizováno dne datum před nimi vlastní rukou podepsala výše uvedenou listinu o vydědění žalobce. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, které nabylo právní moci datum, bylo řízení o pozůstalosti po zůstavitelce přerušeno a žalobci bylo uloženo, aby v propadné lhůtě 1 měsíce podal žalobu na určení, že je dědicem po zůstavitelce. Ze znaleckých posudků soud I. stupně zjistil, že podpis na listině o vydědění je s vysokou pravděpodobností pravým podpisem zůstavitelky, přičemž znalec nenalezl vhodnou metodu, kterou by mohl objektivně posoudit, zda strojopisný text této listiny byl doplněn na předem podepsaný papír.

5. Vzhledem k datu úmrtí zůstavitelky soud I. stupně při právním hodnocení věci aplikoval právní úpravu obsaženou v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění do datum (dále jen„ obč. zák.“). Zabýval se nejprve otázkou platnosti listiny o vydědění a dospěl k závěru, že tato listina obsahuje všechny náležitosti podle § 476 obč. zák. Po provedeném dokazování soud I. stupně neměl pochybnost ani o pravosti listiny o vydědění ani o vážnosti vůle zůstavitelky.

6. Dále se soud I. stupně zabýval tím, zda jsou v daném případě dány jednotlivé důvody vydědění podle § 469a odst. 1 písm. a), b) obč. zák., tedy důvody, které anonymizováno v listině o vydědění uvedla. K tomu vyslechl řadu svědků navržených ať již žalobcem či žalovanou. Vycházel přitom z premisy, že vydědění je krajním řešením, které může zůstavitel učinit skutečně pouze v případě, že chování budoucích dědiců vůči jeho osobě je hrubě nevhodné a jsou skutečně a prokazatelně splněny zákonné důvody. V daném případě provedeným dokazováním zjistil, že anonymizována dvě slova koncem anonymizováno ulice léta měla anonymizováno v anonymizováno. Společnou domácnost vedla se svým bývalým manželem, s nímž také podnikala, v této anonymizováno původně žil i žalobce. Žalovaná s nimi nikdy nebydlela. role v řízení se anonymizováno v roce rok, anonymizováno zůstala bydlet s žalobcem, který následně také odešel a založil samostatnou domácnost. Žalobce zůstavitelku navštěvoval, ať již sám, či s manželkou nebo se synem. V některých případech ji navštívila manželka žalobce sama, anonymizováno v některých případech návštěvu na poslední chvíli zrušila s tím, že jí není dobře. Žalobce vozil zůstavitelku do nemocnice na léčebné terapie, telefonovali si, žalobce pro ni vyřizoval nákupy i jiné záležitosti. Svědci u zůstavitelky vídali oba účastníky, popř. vozidlo žalovaného, byť žalovanou podstatně častěji. V řízení nebylo zjištěno, že by se anonymizováno nacházela v nouzi. Měla profesionální anonymizováno, které péči o ni zajišťovaly, o zůstavitelku pečovala zejména žalovaná. Protože v řízení bylo prokázáno, že anonymizováno byla zaopatřena pomocí mnoha osob, soud I. stupně dospěl k závěru, že důvod vydědění podle § 469a odst. 1 písm. a) obč. zák. není dán. Podle soudu I. stupně pak absentuje i důvod vydědění podle § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák., když z výpovědí většiny svědků vyplynulo, že anonymizováno měla hezký vztah s oběma účastníky. Pokud si stěžovala na žalobce v souvislosti s údajnými majetkovými převody ve právnická osoba a.s., v tomto jednání, i pokud by bylo prokázáno, nelze podle soudu I. stupně spatřovat žádný ze zákonných důvodů pro vydědění. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobě v části, v níž se žalobce domáhal určení, že je dědicem zůstavitelky, vyhověl. Naopak žalobu zamítl v části, v níž se žalobce domáhal určení, že žalovaná po zůstavitelce nedědí, když žalobce žádný jiný důvod dědické nezpůsobilosti žalované než ten, že žalovaná předložila nepravou listinu o vydědění, neuvedl. O nákladech řízení mezi účastníky soud I. stupně rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o.s.ř., když oba účastníci byli ve sporu úspěšní i neúspěšní stejnou měrou. Výrok o nákladech státu představující znalečné odůvodnil ustanovením § 148 o.s.ř.

7. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání, kterým napadla výroky I, III a V. Namítla, že výrok soudu I. stupně i právní hodnocení je v rozporu s morálkou, dobrými mravy a poctivostí. Podle ní je navíc řízení zatíženo změnou osoby soudkyně, která zřejmě neměla spis zcela nastudovaný. Žalovaná setrvala na tvrzení, že se žalovaný o zůstavitelku anonymizováno, nezajišťoval její potřeby a neudržoval s ní pravidelný kontakt. Pouze vyčkával na odchod zůstavitelky a následně klamal notáře i soud. Soud I. stupně podle žalované nevyhodnotil rozpory mezi výpověďmi svědků z okruhu přátel zůstavitelky na straně jedné a svědků z okruhu rodiny manželky žalobce na straně druhé. Chybně z výpovědí svědkyň příjmení a příjmení dovodil, že anonymizováno měla podíl na nezájmu žalobce o ni, ačkoliv z výpovědí jiných svědků vyplynulo, že zejména v době svého onkologického anonymizována dvě slova trpěla tím, že ji žalobce nenavštěvoval. Soud I. stupně také nehodnotil problematiku převodu nemovitosti majetku společnosti právnická osoba na otce jméno příjmení. Konečně žalovaná soudu I. stupně vytkla, že náklady na znalecký posudek nadbytečně. O těchto nákladech měl podle žalované soud rozhodnout podle 150 o.s.ř., když žalovaná nezavinila vnik sporu. Zejména z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Ve vyjádření k odvolání žalobce mj. uvedl, že v řízení bylo doloženo, že s matkou kontinuálně udržoval vztah, matku navštěvoval sám i se svou rodinou, pomáhal jí v anonymizováno, doprovázel jí k lékaři atp. Ani žalovaná za života matky nedávala najevo nějaké výhrady a rozhodně nedal informaci, že by matka jakkoli jinak pořídila o svém majetku než závětí uloženou u notáře. Z toho důvodu se žalobci jeví listina o vydědění jako podvod. Žalovaná proti žalobci brojí nejen od začátku řízení, ale vyšlo najevo, že žalovaná činila kroky ke svému neoprávněnému obohacení již za života zůstavitelky, v důsledku čehož na ní byla podána dvě anonymizována dvě slova. Z uvedených důvodů žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v mezích podaného odvolání podle § 212, § 212a o.s.ř. a odvolání neshledal důvodným.

10. příjmení zdůraznit, že odvolací řízení je řízením zásadně přezkumným a odvolací soud není nadán oprávněním hodnotit důkazy provedené soudem I. stupně jinak, aniž by je sám provedl, případně (v rozsahu omezeném ust. § 213, odst. 2 o.s.ř.) dokazování doplnil. Soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování, provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry, které přiléhavě posoudil i v rovině právní. Výtky odvolatelky týkající se hodnocení důkazů a právních závěrů soudu I. stupně, neshledal odvolací soud opodstatněnými. Okolnost, že žalovaná nabízí jinou verzi hodnocení provedených důkazů, kterou navíc vytrhává ze souvislosti s ostatními výsledky dokazování, nepostačuje ke zpochybnění správnosti napadeného rozsudku. Námitky žalované, vyjádřené v odvolání, jsou jen polemikou se skutkovými a právními závěry prvostupňového soudu, kterou odvolací soud nepovažuje za důvodnou. Skutková zjištění se opírají o provedené dokazování, jehož procesní korektnost není zpochybňována a opak neplyne ani z obsahu spisu. Do hodnocení důkazů, založeného na dostatečném důvodu soudem I. stupně nemůže odvolací soud bez opakování, popřípadě doplnění dokazování zasahovat, a pro takový postup nemá odvolací soud přesvědčivé důvody, když provedené dokazování považuje za procesně bezchybné a pro posouzení věci postačující. Se závěrem soudu I. stupně, že žádný z důvodů vydědění explicitně uvedených v listině o vydědění (§ 469 odst. 1 písm. a/, b/ obč. zák.), ani jiný důvod, není dán, se odvolací soud ztotožňuje a v tomto směru odkazuje na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku.

11. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném vyhovujícím výroku II a to včetně závislých nákladových výroků III a IV podle § 219 o.s.ř jako věcně správný potvrdil, když soud I. stupně tyto výroky přiléhavě odůvodnil tím, že oba účastníci byli ve sporu úspěšní a neúspěšní stejnou měrou. Tvrzení žalované, že nezavinila vznik sporu, je zavádějící. Žalovaná, která v dědickém řízení předložila spornou listinu o vydědění, si musela být vědoma možnosti, že bude žalobcem zpochybněna ať už co do její pravosti či do důvodů, a to již proto, že nedlouho před pořízením sporné listiny, anonymizováno sepsala vlastnoručně závěť, ve které odkázala bez dalšího svůj majetek oběma svým dětem, tedy účastníkům tohoto řízení.

12. Výrok o nákladech odvolacího řízení má oporu v § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., když v této fázi řízení zcela procesně úspěšnému žalobci vznikly náklady v důsledku právního zastoupení. Advokátovi žalobce náleží 2 x částka, tj. odměna za sepis vyjádření k odvolání a za účast na jednání odvolacího soudu (§ 9 odst. 3 písm. a/, § 11 odst. 1 písm. g/, k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), dále dva režijní paušály po částka (§ 13 odst. 1 a 4 cit. vyhl.) a 21 % DPH. Náklady odvolacího řízení činí celkem částka.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně. Přípustnost dovolání přezkoumá za podmínek stanovených v § 237 o.s.ř. dovolací soud.