MSPH 91 CO 129/2022-111

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) jméno příjmení, narozena dne datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem Černá Hora ev. číslo PSČ Černá Hora ⟪LB:lb_003⟫ b) jméno jméno, narozen dne datum ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_005⟫ oba zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 2 x částka s příslušenstvím, ⟪LB:lb_011⟫ k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 19 C 129/2021-87,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že se zamítá žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni a) částku částka s 10 % úrokem z prodlení ročně z této částky od datum do zaplacení; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. mění tak, že se zamítá žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci b) částku částka s 10 % úrokem z prodlení ročně z této částky od datum do zaplacení; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částka k rukám zástupkyně žalobců příjmení jméno příjmení, advokátky, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni a) částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni a) částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci b) částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci b) částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení (výrok IV.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku částka k rukám právní zástupkyně žalobců příjmení jméno příjmení, advokátky, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobci po žalované domáhali zaplacení částky částka s příslušenstvím pro každého ze žalobců, jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem (nepřiměřenou délkou řízení) v řízení vedeném u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 6 C 183/98 za období od datum rozhodnutí do datum.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 23 C 316/2007-19, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. 54 Co 515/2008-33, byla shledána částka částka pro každého ze žalobců jako adekvátní zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu v namítaném řízení za období od zahájení řízení do datum zaplacení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 15 C 39/2014-143, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. 54 Co 121/2016-165, byla shledána částka ve výši částka pro každého ze žalobců jako adekvátní zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu v namítaném řízení za další období od datum do datum.

4. Soud I. stupně měl za prokázané, že řízení vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 6 C 183/98 bylo zahájeno dne datum rozhodnutí žalobou žalobců, následovala jednání dne datum, datum, datum, datum, datum. V roce rok byl vypracován znalecký posudek, v roce 2001 revizní znalecký posudek a v roce rok superrevizní znalecký posudek. První rozsudek byl vyhlášen dne datum, který byl k odvolání zrušen dne datum. Následovala jednání dne datum, datum a datum, kdy byl vyhlášen další rozsudek, který byl k odvolání zrušen dne datum. Následovala další jednání v průběhu roku rok, část nároku byla vyloučena k samostatnému projednání. Dne datum byl vypracován doplněk k reviznímu posudku, dne datum bylo rozhodnuto o znalečném. Následovala jednání dne datum, resp. datum, žalobci navrhli odročení jednání na neurčito z důvodu možného smírného vyřešení sporu. Dne datum doručili žalobci soudu návrh smíru, který byl zaslán žalované. Další jednání bylo odročeno z důvodu dovolené. Při jednání dne datum žalovaná doplnila důkazní návrhy a navrhla přerušení řízení a odročení. Dne datum došlo vyjádření žalobců, že jakékoliv doplňování důkazů pokládají za nadbytečné a následovala emailová korespondence. Dne datum proběhlo jednání ve věci, které bylo odročeno za účelem výslechu znalce. Usnesením ze dne datum byl zamítnut návrh na přerušení řízení. Při jednání dne datum byl vyslýchán znalec, usnesením ze dne datum mu bylo přiznáno znalečné. Dne datum byl podán závěrečný návrh žalovanou a dne datum proběhlo jednání, které bylo odročeno na den datum, při němž byl vyhlášen částečný rozsudek. Tento rozsudek byl odvolacím soudem dne datum zrušen. Při jednání dne datum byly diktovány požadavky žalobců. Usnesením ze dne datum bylo řízení částečně zastaveno. Následně byl spis zapůjčen Ministerstvu spravedlnosti. Usnesením ze dne datum bylo rozhodováno o změně žaloby a dne datum došlo k dalšímu připuštění změny žaloby. Dne datum se konalo jednání, které bylo odročeno na neurčito. Usnesením ze dne datum bylo řízení částečně zastaveno. Dne datum Ministerstvo spravedlnosti žádalo o zapůjčení spisu, dne datum byla věc přidělena jiné soudkyni z titulu zániku funkce předchozí soudkyně. Dne datum byl spis vrácen soudu. Usnesením ze dne datum byla připuštěna změna žaloby, dne datum byla žalovaná vyzvána k vyjádření se k návrhu na změnu žaloby. Usnesením ze dne datum byla připuštěna změna žaloby a řízení bylo částečně zastaveno. Dne datum bylo nařízeno jednání na den datum, dne datum žádali žalobci o odročení jednání, jednání bylo odročeno na den datum. Na tomto jednání byli žalobci vyzváni dle § 118a o. s. ř. a jednání bylo odročeno na den datum. Dne datum bylo soudu doručeno doplnění vyjádření žalobců, spis byl zapůjčen Městskému soudu v Praze ke sp. zn. 54 Co 352/2014. Vzhledem k nevrácení spisu Městským soudem v Praze bylo jednání odročeno na den datum. Dne datum žádala žalovaná o odročení jednání, jednání bylo odročeno na den datum. Dne datum žalovaná dodávala své vyjádření. Při jednání dne datum byl vyslechnut znalec a jednání bylo odročeno za účelem vypracování znaleckého posudku na neurčito. Dne datum soud ustanovil znalce. Následně došlo k odeslání spisu znalci, a to opakovaně s tím, že znalecký posudek byl doručen soudu dne datum. Jednání nařízená na dny datum a datum se nekonala. Při jednání dne datum byl vyslechnut znalec a jednání bylo odročeno na den datum. Při jednání dne datum byly předneseny závěrečné návrhy a vyhlášen rozsudek. Žalobci podali odvolání dne datum, žalovaná dne datum. Dne datum bylo doručeno odůvodnění odvolání žalobců a na den datum nařízeno jednání k vyhlášení doplňujícího rozsudku o náhradě nákladů řízení. Dne datum bylo doručeno odvolání žalované proti doplňujícímu rozsudku a dne datum návrh na vydání doplňujícího rozsudku ze strany žalobců. Usnesením ze dne datum byl zamítnut návrh žalobců, kteří proti němu podali dne datum odvolání. Soud vyzval žalovanou dne datum k vyjádření se k odvolání žalobců a k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne datum obdržel soud vyjádření žalobců k odvolání a žádost žalobců o vrácení neoprávněně vyměřeného soudního poplatku. Spis byl dne datum předložen Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o odvolání. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne datum bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení soudu I. stupně o zamítnutí návrhu na doplnění rozsudku a bylo nařízeno jednání na den datum. Jednání bylo následně odročeno na den datum za účelem vyhlášení rozsudku. Odvolací soud rozsudek soudu I. stupně částečně zrušil pro vady řízení dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. s ohledem na nerozhodnutí o části předmětu řízení a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dne datum bylo rozhodnuto o znalečném a bylo nařízeno jednání na den datum. Žalobci požádali dne datum o opravu rozsudku Krajského soudu v Brně, opravné usnesení bylo vydáno dne datum. Žalobci i žalovaná podali dne datum dovolání, následovala výzva k zaplacení soudního poplatku z dovolání. Žalovaná se vyjadřovala k dovolání dne datum, žalobci dne datum a věc byla předložena Nejvyššímu soudu dne datum. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum bylo dovolání odmítnuto. Soud činil dne datum dotaz na účastníky, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobci nesouhlasili. Bylo nařízeno jednání na den datum. Na žádost žalobců bylo jednání odročeno na den datum, při kterém byl vyhlášen rozsudek. Žalovaná podala odvolání dne datum, žalobci podali dne datum odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení a žádost o vrácení zaplaceného soudního poplatku. Soud vyzval účastníky k vyjádření se k odvoláním dne datum, žalobci se vyjádřili dne datum. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne datum, ten byl vrácen soudu I. stupně bez věcného vyřízení dne datum k opravě v označení účastníků. Spis byl opět předložen odvolacímu soudu dne datum, který rozhodl dne datum. Následovala žádost žalobců ze dne datum o vrácení vyměřeného soudního poplatku a zálohy na znalecký posudek. Usnesením ze dne datum bylo zrušeno usnesení o výměře soudního poplatku a rozhodnuto o vrácení soudního poplatku. Dne datum bylo rozhodováno o zamítnutí návrhu žalobců na vrácení záloh. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci dne datum odvolání, spis byl předložen Krajskému soudu v Brně, který usnesením ze dne datum usnesení soudu I. stupně potvrdil. Rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. Usnesením Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 3138/20, byla odmítnuta ústavní stížnost žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne datum. Usnesení bylo žalobcům doručeno dne datum.

5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1 odst. 1, § 2, § 5, § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, 3 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), že žaloba je částečně důvodná.

6. Soud I. stupně nejprve konstatoval, že posuzované řízení trvalo od datum do datum, tj. 22 let a 171 dnů. S ohledem na to, že běh řízení do datum byl již podroben soudnímu přezkumu v rámci dvou žádostí žalobců o předběžné projednání nároku a následně vedených soudních řízení, a v této části řízení byl shledán nesprávný úřední postup a žalobcům vyplacena částka částka pro každého z nich, zabýval se soud I. stupně již jen poslední částí řízení žalobci vymezenou od datum do datum. V tomto období v trvání 5 let a 10 dnů soud I. stupně shledal nedostatky v postupu Okresního soudu v Uherském Hradišti během řízení, a to nejen nekoncentrovanost na předmět sporu a opakované vracení spisu odvolacím soudem pro procesní pochybení, příp. vrácení bez věcného vyřízení pro vydání opravného usnesení, ale i opakovaná období procesní nečinnosti. Ač v předmětném období byla věc vyřizována na čtyřech stupních soustavy, před soudem I. a II. stupně opakovaně, soud I. stupně přesto hodnotil celkovou délku řízení jako nepřiměřenou. V důsledku porušení práva žalobců vznikla žalobcům újma v důsledku právní nejistoty vycházející z nepřiměřené délky řízení. Soud I. stupně poukázal na to, že k závěru o existenci odpovědnostního titulu ve smyslu § 13 OdpŠk pak dospěla i sama žalovaná v průběhu předchozích řízení, ač na nárok, který je předmětem žaloby, nic nehradila.

7. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobcům náleží zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích, jejíž výši stanovil tak, že vyšel ze základní částky částka za rok řízení, tj. z částky částka za 5 let a 10 dnů. Tuto základní částku navýšil o 20 % z důvodu extrémní délky řízení, snížil o 30 % z důvodu složitosti řízení a navýšil o 20 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci během řízení (nekoncentrovaný postup soudu a průtahy v období od datum do datum, od datum do datum, od datum do datum a od datum do datum). Základní částku po posouzení kritérií jednání poškozeného a významu předmětu řízení pro poškozeného soud I. stupně neponižoval, ani nezvyšoval. Z uvedených důvodů soud I. stupně uložil žalované zaplatit každému ze žalobců na náhradu nemajetkové újmy zadostiučinění ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení, neboť žalobci uplatnili svůj nárok předběžně u žalované dne datum, ta jim neplnila ničeho. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu a žalobci tak mají nárok na zaplacení plných nákladů řízení představujících zaplacený soudní poplatek ve výši 2 x částka, náhrady nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 1771996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“), a to za přípravu a převzetí věci, podání žaloby, vyjádření k výzvě soudu ze dne datum, tj. za 3 úkony právní služby dle § 7 bodu 5., § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 9 odst. 4 písm. a) AT po částka, ponížené o 20 % z důvodu zastupování dvou osob dle § 12 odst. 4 AT, 6 x režijní paušál po částka za tytéž úkony právní služby podle § 13 AT, to vše ve výši částka.

9. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I., III. a V. včasným a přípustným odvoláním z důvodu podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., neboť soud I. stupně nesprávně přistoupil k dalšímu odškodnění a současně nesprávně posoudil okolnosti řízení, resp. moderoval výsledné zadostiučinění z hlediska zákonných kritérií. Žalovaná nejprve poukázala na to, že každému ze žalobců již bylo na základě předchozích soudních rozhodnutí vyplaceno finanční zadostiučinění v celkové výši částka. S odkazem na mimosoudní stanovisko a předestřený výpočet výsledného zadostiučinění stran celého řízení tak měla žalovaná za to, že doposud přiznané zadostiučinění je zcela dostačující a odpovídající všem okolnostem případu, proto není dán důvod pro jeho navýšení. Žalovaná spatřovala pochybení soudu I. stupně i v tom, že navýšil odškodnění o 20 % z důvodu postupu soudu ve věci, když v posuzované části řízení nelze shledat žádná delší období nečinnosti. Nesouhlasila ani se zvýšením zadostiučinění o 20 % z důvodu tvrzené„ extrémí délky“, neboť kritérium celkové délky je dle judikatury Nejvyššího soudu promítnuto do výsledného zadostiučinění stanovením základní roční částky. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích I. a III. změnil tak, že žalobu zamítne a znovu rozhodl o nákladech řízení.

10. Žalobci se k odvolání žalované vyjádřili tak, že je nedůvodné. Uvedli, že jim sice v minulosti bylo opakovaně přiznáno zadostiučinění, navzdory tomu soud i nadále pokračoval stejným způsobem v nekoncentrovaném postupu, když ze spisu vyplývají opakované průtahy v délce 21 měsíců z doby posuzované soudem I. stupně, která trvala 5 let a 10 dní. Žalobci souhlasili s výší odškodnění přiznané jim soudem I. stupně, neboť ten jednotlivá kritéria řádně posoudil a své úvahy náležitě odůvodnil. Žalobci navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu jako správný potvrdil a přiznal žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Účastníci v dané věci souhlasili s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Odvolací soud proto postupoval podle § 214 odst. 3 o. s. ř. a o odvolání žalované rozhodl, aniž by za tímto účelem nařizoval ústní jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne datum.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze částečně.

13. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění o průběhu řízení vedeného u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 6 C 183/98, které bylo zahájeno dne datum a skončilo dne datum, o zaplacení zadostiučinění žalovanou žalobcům za nemajetkovou újmu, která jim vznikla v důsledku nepřiměřené délky uvedeného řízení v období od datum do datum, a to každému ze žalobců ve výši částka, o předběžném uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy za zbývající část řízení od datum do datum žalobci u žalované dne datum ve výši částka pro každého žalobce a že žalovaná jejich nároku nevyhověla.

14. Soud I. stupně nepochybil, když na jím zjištěný skutkový stav věci aplikoval § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., jež v odůvodnění napadeného rozsudku citoval. Právní posouzení věci však odvolací soud sdílí jen zčásti a uvádí následující: odvolací soud připomíná judikaturu Nejvyššího soudu, zejména stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne datum, Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále i jen„ Stanovisko“), v němž Nejvyšší soud konstatoval, že Evropský soud pro lidská práva (dále i jen„ ESLP“) upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Nejvyšší soud však zároveň připustil, že přiměřené zadostiučinění lze přiznat i tehdy, jestliže řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí OdpŠk, nebylo doposud pravomocně skončeno, zejména je-li zjevné, že již jeho dosavadní délka je nepřiměřená, a k porušení práva tak došlo. Vychází přitom ze stavu řízení ke dni svého rozhodování (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Zhodnocení dosavadní délky řízení i skutečnosti, že nebylo dosud skončeno, představuje pro případné opětovné uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouze vedené řízení, v rozsahu předmětu hodnocení, překážku věci rozsouzené. Opětovné uplatnění kompenzačního nároku je tak jako důvodné myslitelné leda tehdy, kdyby průběh řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu, vykazoval nepřiměřenou délku i po vyhlášení rozsudku pravomocně přiznávajícího náhradu, a to buď za takovou další délku řízení, anebo za novou skutkovou okolnost, že lze celkovou délku řízení, právě v důsledku jeho další délky, hodnotit za nepřiměřenou. Nejvyšší soud zároveň upozornil na odlišnost situace, kdy poškozený uplatňuje opětovně nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou průtažného řízení poté, kdy průtažné řízení skončilo. Jestliže totiž řízení trvalo nepřiměřeně dlouho v okamžiku rozhodnutí o poskytnutí zadostiučinění, trvá nepřiměřeně dlouho i v dalším svém průběhu, čímž i zásadně působí újmu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 2328/2015 nebo ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 5756/2016).

15. Odvolací soud tak na základě citované judikatury Nejvyššího soudu uzavírá, že s ohledem na skutečnost, že řízení vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 6 C 183/98 bylo shledáno jako nepřiměřeně dlouhé již ke dni datum, kdy byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze pod č. j. 54 Co 515/2008-33 v prvním odškodňovacím řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 316/2007, je třeba vyjít z toho, že řízení trvalo dlouho i v dalším jeho průběhu, jakož i v nyní posuzovaném období od datum do datum, kdy průtažné řízení již skončilo. Závěr soudu I. stupně o tom, že v uvedeném období řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícího v jeho nepřiměřené délce, a tím k porušení práva žalobců na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, je proto správný.

16. Odvolací soud dále konstatuje, že je nutné vycházet z předpokladu, že poskytnuté zadostiučinění by se nemělo výrazně lišit v závislosti na tom, požádal-li poškozený o jeho poskytnutí jednorázově po skončení průtažného řízení, či žádal-li o zadostiučinění již za trvání průtažného řízení a žádá-li po jeho skončení o zadostiučinění za jeho dosud neodškodněnou část. Pro opačný přístup nelze shledat žádný logicky ospravedlnitelný důvod. Dojde-li k odškodnění újmy způsobované průtažným řízením již v jeho průběhu, může sice dojít k tomu, že míra strádání (úzkosti, duševního stresu a nejistoty z očekávaného výsledku sporu atp.) poklesne, nelze ovšem uzavřít, že by došlo ke skončení újmu působící situace a že by poškozený další trvání průtažného řízení vnímal jako řízení nově započaté (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 2328/2015).

17. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 2328/2015, stanovil postup, jakým lze určit výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu, k níž dojde v další fázi dosud neodškodněného průtažného řízení. Nejprve uvedl, že při stanovení základní částky zadostiučinění se počítá s tou fází řízení, jež nebyla v předchozím odškodňovacím řízení zohledněna, a že z logiky věci plyne, že nebude možné provést modifikaci za prvé dva roky řízení. Zdůraznil, že je třeba postupovat v souladu se Stanoviskem a dbát, aby soudy svým rozhodnutím nenarušily nezměnitelnost rozhodnutí v dřívějším odškodňovacím řízení. Soudy tedy mají zohlednit právě ty konkrétní okolnosti případu, jež se projevily v aktuálně odškodňované fázi průtažného řízení jako nové skutečnosti ve smyslu další délky posuzovaného řízení, a mají odůvodnit, jaké bylo jejich působení v této fázi. Pokud soud přistoupí k úvaze a výpočtu částky, jakou by poskytl poškozenému v případě, rozhodoval-li by v jediném odškodňovacím řízení po skončení průtažného řízení, má použít takový výpočet orientačně; jeho základem by měla být úvaha, na jakou výši zadostiučinění by měl poškozený nárok za řízení jako celek, od čehož je na místě odečíst to, co mu již bylo přiznáno, popř. plněno. Je totiž skutečností, že teprve po skončení posuzovaného řízení lze v úplnosti posoudit míru naplnění jednotlivých rozhodných kriterií. Na druhé straně mohou hrát významnou roli ty skutečnosti, které nastaly až v další fázi posuzovaného řízení, neboť jak dovodila judikatura (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011), nemusí jít u jednotlivých kriterií o neměnné veličiny.

18. Soud I. stupně správně vyhodnotil postup orgánů veřejné moci během řízení /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/ v nyní posuzovaném období od datum do datum, když i odvolací soud shledal průtahy v období od srpna rok do ledna rok (od návrhu na vydání doplňujícího rozsudku do rozhodnutí o tomto návrhu), od ledna rok do března rok, resp. do května 2018 (od vrácení spisu odvolacím soudem soudu I. stupně do rozhodnutí o znalečném, resp. do nařízení jednání) a od listopadu rok do března rok (od vyjádření žalobců k odvolání do předložení spisu odvolacímu soudu). Naopak odvolací soud neshledal průtah v období od datum do datum, neboť v tomto období byl spis předložen odvolacímu soudu k rozhodnutí o několika odvoláních. Odvolací soud o odvolání proti rozhodnutí procesní povahy rozhodl v přiměřené lhůtě dne datum. Za průtah nelze shledat ani období od datum, kdy byl spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání účastníků, do datum, kdy bylo dovolání odmítnuto. Nejvyšší soud rozhodl ve zcela standardní lhůtě. Jiný nesprávný úřední postup soudu v posuzovaném období se projevil též v tom, že ke čtvrtému rozsudku soudu I. stupně ze dne datum musel být vyhlášen doplňující rozsudek dne datum, spis tak byl předložen odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvoláních účastníků z března rok až v červnu rok, čtvrtý rozsudek soudu I. stupně ze dne datum ve znění doplňujícího rozsudku ze dne datum byl odvolacím soudem částečně zrušen a v rozsahu zrušení vrácen soudu I. stupně k dalšímu řízení, když soud I. stupně nerozhodl o celém předmětu řízení (části úroku z prodlení) a o znalečném, což se projevilo v chybném rozhodnutí o nákladech řízení. Odvolací soud v dubnu rok vrátil spis bez věcného vyřízení odvolání soudu I. stupně k vydání opravného usnesení, spis byl předložen odvolacímu soudu opět v červnu rok. Bylo též třeba rozhodnout o vrácení neoprávněně vyměřeného soudního poplatku za odvolání. Již jen s ohledem na tyto skutečnosti, kdy se na další délce řízení opět negativně podílel Okresní soud v Uherském Hradišti a žalobcům naopak nelze ničeho vytknout, je správný závěr soudu I. stupně, že žalobcům náleží náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup v dalším řízení v penězích.

19. Jak již bylo uvedeno výše, v důsledku porušení práva žalobců na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk) vznikla žalobcům i v období od datum do datum nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela, pouze namítala, že již dříve poskytnuté zadostiučinění je dostačující), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani odvolací soud je (ve shodě se soudem I. stupně) neshledal.

20. Odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně konstatuje, že při stanovení základní částky odškodnění v této věci je třeba vyjít z částky částka za každý rok řízení, neboť celková délka řízení (22 let a 5 měsíců) je již skutečně extrémní a neodpovídá ani vyšší složitosti předmětu řízení. Základní částka odškodnění za posuzovanou část pětiletého řízení tak činí částka, když za„ prvé“ dva roky této části řízení se roční částka nemodifikuje. Soud I. stupně v podstatě dospěl k základní částce ve výši částka (tj. částka za rok), když vyšel z roční částky částka, kterou navýšil o 20 %. Takový postup však neodpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009).

21. Uvedenou základní částku odškodnění je třeba dále upravovat, a to (předně) v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k: b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Soud I. stupně k otázce složitosti řízení /kritérium dle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk/ uvedl, že řízení bylo složité po skutkové a právní stránce a že věc byla rozhodována na dvou stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Z uvedeného důvodu snížil základní částku o 30 % Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že základní částku odškodnění je třeba snížit o 30 % z důvodu vyšší skutkové (mínus 20 %) a právní (mínus 10 %) složitosti řízení. Předmětem řízení byl nárok žalobců na vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného za užívání části pozemku žalobců bez právního důvodu za období od datum a dále, kdy na pozemku byl vybudován areál žalované společnosti, která v něm provozovala podnikatelskou činnost. příjmení byl o výši obvyklého nájmu předmětného pozemku v daném místě a čase. Za tím účelem bylo vypracováno několik znaleckých posudků, které bylo třeba posoudit a vysvětlit, který z nich má být základem pro určení výše bezdůvodného obohacení. Soudy se též zabývaly námitkami promlčení (s ohledem na opakované rozšiřování žaloby) a otázkou, zda tyto námitky nebyly uplatněny v rozporu s dobrými mravy.

23. Odvolací soud dále doplňuje, že základní částku je třeba navíc snížit o 30 % za počet soudních instancí, v nichž byla věc v období od datum do datum řešena, neboť s rostoucím počtem soudních instancí, které se do řešení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení. Víceinstančnost rozhodování soudů je z pohledu úvah o výši odškodnění okolností zásadní a v rámci kritéria složitosti řízení samostatně hodnotitelnou. Tato skutečnost se pak projeví v odpovídajícím snížení základní částky odškodnění (k tomu srov. bod IV. Stanoviska). V posuzované části řízení byla věc projednávána na třech stupních soudní soustavy a též u Ústavního soudu. Soud I. stupně vydal celkem 2 meritorní rozhodnutí a 4 rozhodnutí procesní povahy, odvolací soud rozhodoval 1 x o odvoláních proti rozhodnutím ve věci samé, 3 x o odvolání proti rozhodnutí procesní povahy, Nejvyšší soud rozhodoval ve věci 1 x. Bylo také rozhodováno 1 x Ústavním soudem o ústavní stížnosti žalobců. To vše řízení prodloužilo, přičemž nelze klást k tíži státu, že účastníci soudního řízení využívají řádné i mimořádné opravné prostředky.

24. Soud I. stupně správně posoudil kritérium jednání poškozeného /§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/ tak, že se žalobci na délce řízení nepodíleli. K tomu odvolací soud pouze doplňuje, že se na délce řízení nepodíleli ani negativně (ve smyslu obstrukcí, činěním nejasných podání, nereagováním na výzvy soudu, apod.), ale ani pozitivně (využitím dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení). Odročení jednání na žádost žalobců délku řízení nijak významně neovlivnilo. Hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá ani navýšení, ani snížení základní hodnoty odškodnění, jak správně uvedl soud I. stupně.

25. Odvolací soud sdílí závěr soudu I. stupně, že se na délce posuzované části řízení negativně promítly průtahy soudu a jiná jeho pochybení /viz výše hodnocené kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/. Vzhledem k tomu, že právě tyto skutečnosti vedly soud I. stupně k závěru o nesprávném úředním postupu v další části řízení a o nutnosti odškodnit nemajetkovou újmu v penězích, pak jsou dle odvolacího soudu již dostatečně zohledněny při stanovení formy a (základní) částky ročního odškodnění. Důvod pro další navýšení základní hodnoty odškodnění o 20 %, jak učinil soud I. stupně, není dán.

26. Soud I. stupně správně vyhodnotil význam předmětu řízení pro žalobce /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk/ jako řízení se standardním významem, proto není důvod pro zvýšení, ani snížení základní hodnoty odškodnění. Jedná se o žalobu na peněžité plnění, nejedná se tedy o případ řízení, jemuž by ustálená judikatura přiznávala typově vyšší význam /část IV. písm. d) Stanoviska Zvýšený význam pro žalobce pak dle odvolacího soudu řízení nevykazovalo ani s přihlédnutím k jeho individuálním znakům. Sdílení újmy žalobci v daném případě odvolací soud neshledal, když měl za to, že i přes jejich zastoupení stejným advokátem v průběhu posuzovaného řízení či společný zájem v řízení nemohli žalobci objektivně vnímat odškodnění újmy každého z nich jako alespoň částečné odškodnění újmy vlastní. Následek nepřiměřeně dlouze vedeného řízení pociťoval každý ze žalobců jako individuální nejistotu o výsledku řízení, neboť se dotýkal majetkové sféry každého ze žalobců zvlášť.

27. Odvolací soud na základě výše uvedených skutečností uzavírá, že základní odškodnění ve výši částka je po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 60 % na výsledných částka. Tuto částku shledává odvolací soud jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která žalobcům vznikla v období od datum do datum posuzovaného řízení.

28. Odvolací soud též provedl orientační výpočet výše přiměřeného zadostiučinění, na které by měli žalobci nárok při odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení jako celku. Vyšel ze základní částky odškodnění částka (částka za první dva roky řízení, částka za každý další rok řízení a částka za každý další měsíc řízení při celkové délce řízení trvajícího 22 let a 5 měsíců).

29. Základní částku odškodnění by odvolací soud snížil o 40 % z důvodu vyšší procesní (mínus 10 %; bylo rozhodováno o částečném zastavení řízení, o návrzích na připuštění změny žaloby, o návrhu na přerušení řízení, o vyloučení části nároku žalobců k samostatnému řízení, o znalečném, o návrhu na doplnění rozsudku, spis byl několikrát zapůjčován Ministerstvu spravedlnosti a Obvodnímu soudu pro Prahu 2), skutkové (mínus 20 %; bylo provedeno větší množství listinných důkazů, vyslechnuti účastníci řízení, bylo zjišťováno, který znalec je schopen vyhotovit znalecký posudek, resp. revizní znalecký posudek s ohledem na specifikum případu, byl vypracován znalecký posudek k určení výše obvyklého nájemného, revizní znalecký posudek včetně dvou dodatků a superrevizní znalecký posudek, vyslechnuti znalci příjmení jméno příjmení, 3 x Ing. příjmení příjmení a Ing. jméno příjmení, žalovaná společnost předložila svůj znalecký posudek vypracovaný znalcem příjmení jméno příjmení) a právní (mínus 10 %; stanovení výše obvyklého nájemného bylo velmi obtížné s ohledem na neexistenci srovnatelných pozemků, byly posuzovány námitky promlčení ve vztahu k opakovaným změnám žaloby a jejich tvrzená rozpornost s dobrými mravy) složitosti věci.

30. Dále by odvolací soud základní částku odškodnění snížil o 5 % z důvodu víceinstančnosti rozhodování soudů. Ta se soustředila právě na poslední část odškodňovaného řízení, kdy bylo rozhodováno Nejvyšším soudem a Ústavním soudem, proto se procentní modifikace liší při hodnocení celé délky řízení a při hodnocení poslední fáze řízení; naopak odvolací soud nezohlednil opakované rozhodování před okresním a odvolacím soudem, které je třeba přičíst k tíži státu, jak je uvedeno dále.

31. Odvolací soud by z důvodu hodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci základní částku odškodnění zvýšil o 20 % Odvolací soud jednak shledal opakované průtahy v období od srpna rok do února rok (od podání odporu proti platebnímu rozkazu do nařízení jednání), od července rok do ledna rok (od odpovědí soudních znalců na dotaz soudu do ustanovení soudního znalce), od května rok do listopadu rok (od uplynutí lhůty k vypracování znaleckého posudku do doručení posudku soudu), od října rok do března rok (od předložení znaleckého posudku do nařízení jednání), od února rok do května rok (od zaplacení soudních poplatků za odvolání do předložení spisu odvolacímu soudu), od května rok do ledna rok (od předložení spisu odvolacímu soudu do nařízení jednání odvolacím soudem), od června rok do října rok (od doručení rozhodnutí odvolacího soudu účastníkům řízení do nařízení jednání) od září rok do května rok (od předložení spisu odvolacímu soudu do nařízení jednání odvolacím soudem), od dubna rok do prosince rok, resp. do května rok (od jednání soudu do rozhodnutí o částečném zastavení řízení, resp. o změně žaloby), od července rok do listopadu rok, resp. do března rok (od doručení rozhodnutí odvolacího soudu účastníkům řízení do rozhodnutí o částečném zastavení řízení, resp. o připuštění změny žaloby). Odvolací soud dále konstatuje, že Okresní soud v Uherském Hradišti se dopustil i jiného nesprávného úředního postupu, když jeho první rozsudek ze dne datum byl odvolacím soudem zrušen pro nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost (okresní soud si neujasnil, za jaké celkové období je vydání bezdůvodného obohacení požadováno a z jakých jednotlivých částek se jejich nárok skládá), druhý rozsudek okresního soudu ze dne datum byl odvolacím soudem zrušen pro procesní pochybení (nerozhodnutí o částečném zpětvzetí žaloby a o změně žaloby) a také třetí částečný rozsudek okresního soudu ze dne datum byl odvolacím soudem zrušen pro procesní pochybení (nerozhodnutí o částečných zpětvzetí žaloby a o změnách žaloby).

32. Hodnocení kritérií dle § 31a odst. 3 písm. c) a e) OdpŠk (tj. jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, a význam předmětu řízení pro poškozeného) zvýšení ani snížení základní částky odškodnění nezakládá.

33. S ohledem na uvedené skutečnosti odvolací soud uzavírá, že žalobcům by v případě odškodnění jejich nemajetkové újmy za celou délku řízení náležela částka částka (částka mínus 25 %), na kterou jim již bylo uhrazeno částka, k úhradě by tak zbývala částka částka. Z uvedeného je zřejmé, že odškodnění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení v období od datum do datum ve výši částka obstojí i při srovnání s částkou, jakou by poskytl žalobcům v případě, rozhodoval-li by v jediném odškodňovacím řízení po skončení průtažného řízení.

34. Žalobci též mají právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení od datum do zaplacení, který je odůvodněn § 607, § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Dle části VII. Stanoviska má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Žalobci svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnili u žalované dne datum, šestiměsíční lhůta uplynula dne datum, žalovaná tak je s plněním částky částka v prodlení od datum.

35. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti výrokem I. rozsudek soudu I. stupně ve výroku ad I. změnil postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že se zamítá žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni a) částku částka s 10 % úrokem z prodlení ročně z této částky od datum do zaplacení; jinak jej v tomto výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný. Výrokem II. změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku ad III. změnil postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že se zamítá žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci b) částku částka s 10 % úrokem z prodlení ročně z této částky od datum do zaplacení; jinak jej v tomto výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

36. Výroky ad II. a ad IV. rozsudku soudu I. stupně nebyly dotčeny odvoláním žádného z účastníků. Zůstaly proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

37. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud výrokem III. podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), neboť z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci výrokově nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo 2014).

38. Úspěšným žalobcům proto přísluší náhrada nákladů řízení v plné výši částka, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši částka a náklady právního zastoupení ve výši částka, které sestávají z odměny za 2 x 3 účelně vynaložené úkony právní služby po částka (po snížení o 20 %) z tarifní hodnoty částka ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, a to: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby soudu a vyjádření k odvolání žalované ze dne datum, vše podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d), k ) a § 12 odst. 4 AT a z paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po částka podle § 13 odst. 1 a 4 AT Odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně neshledal účelně vynaloženým úkonem právní služby písemné sdělení žalobců ze dne datum, že souhlasí, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.

39. O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 211 o. s. ř. ve spojení s § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž odvolacímu soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobcům jakoukoliv újmu. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám advokátky žalobců bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.