MSPH 91 CO 24/2022-636

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň JUDr. Blanky Trávníkové a Mgr. Markéty Jiráskové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupen JUDr. jméno příjmení, advokátkou, ⟪LB:lb_004⟫ obec a číslo, ulice a číslo, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa, ⟪LB:lb_008⟫ zastoupen Mgr. Bc. jméno příjmení, anonymizováno, advokátem, ⟪LB:lb_009⟫ obec, ulice a číslo, ⟪LB:lb_010⟫ o vydání věci, ⟪LB:lb_011⟫ k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze anonymizováno datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvého stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek potvrzuje ve znění, že žalovaný je povinen zaplatit státu náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozhodnutí, na účet Obvodního soudu pro Prahu 9.

III. Ve výroku III. se rozsudek potvrzuje ve znění, že se určuje odměna a náhrada hotových výdajů ustanovené advokátky JUDr. jméno příjmení v částce částka, která je splatná prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9 po právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Odměna a náhrada hotových výdajů ustanovené advokátky JUDr. jméno příjmení za odvolací řízení se určuje částkou částka, která je splatná prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V. Žalovaný je povinen zaplatit státu náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozhodnutí, na účet Městského soudu v Praze.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem vyhověl soud I. stupně žalobnímu návrhu a žalovanému uložil povinnost, aby žalobci vydal osobní motorové vozidlo značka automobilu anonymizováno 5 slov, registrační značky anonymizována dvě slova číslo, příjmení: anonymizováno, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně uložil žalovanému povinnost, aby anonymizováno zaplatil prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9 na nákladech řízení částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Dále rozhodl, že anonymizována dvě slova je povinen zaplatit ustanovené advokátce JUDr. jméno příjmení odměnu za zastupování žalobce ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Předmětem řízení bylo vydání movité věci – značka automobilu anonymizováno, specifikovaného ve výroku I napadeného rozhodnutí. Soud I. stupně ve věci samé rozhodoval již podruhé poté, kdy byl jeho předchozí (zamítavé) rozhodnutí ze anonymizováno datum rozhodnutí, pod č. j. číslo jednací zrušeno ve výrocích I., II. a IV. usnesením Městského soudu v Praze ze anonymizováno datum rozhodnutí, pod č. j. číslo jednací a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud ve zrušujícím rozhodnutí soudu I. stupně vytkl, že žalobci neposkytl procesní poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a dále, že v předchozím řízení učinil pouze neúplná skutková zjištění. Nedostatečnými shledal především skutková zjištění ohledně předání předmětného vozu do dispozice žalovaného v anonymizováno r. rok a dále skutková zjištění týkající se kupní smlouvy ze anonymizováno datum, která měla být sjednána mezi žalobcem a jméno příjmení Odvolací soud v této souvislosti dovodil, že závěry prvostupňového soudu o platnosti uvedené kupní smlouvy ze anonymizováno datum nemají oporu v provedeném dokazování. Podle odvolacího soudu tak byl skutkový závěr soudu I. stupně v předchozím rozhodnutí ze anonymizováno datum předčasný, resp. nesprávný. Odvolací soud proto soudu I. stupně uložil, aby v dalším řízení poskytl žalobci konkrétní procesní poučení a vyzval jej k doplnění důkazů ohledně tvrzení, že i nadále je vlastníkem předmětného vozidla a že se v případě kupní smlouvy s M. Přikrylem ze anonymizováno datum nejedná o pravý podpis prodávajícího (žalobce). Dále soudu I. stupně uložil, aby se v závislosti na výsledcích doplněného důkazního řízení zabýval též námitku žalovaného, že vozidlo nabyl v dobré víře a případně hodnotil i platnost dalších nabývacích titulů, zejména kupní smlouvy sjednané mezi jméno příjmení a žalovaným anonymizováno datum.

3. V napadeném rozhodnutí vyšel soud I. stupně ze zjištění, že žalobce je i nadále vlastníkem předmětného značka automobilu, který nabyl na základě kupní smlouvy sjednané se právnická osoba s.r.o. anonymizováno datum. Jelikož žalobce nesplnil povinnost zanést změnu údajů do registru vozidel, nebyl zapsán jako vlastník ve velkém technickém průkazu vozidla. Jako prvotní vlastník byl proto ve anonymizováno vozidla stále uváděn Mgr. jméno příjmení, který vozidlo předtím anonymizováno datum převedl na právnická osoba s.r.o. Uvedená obchodní společnost prodala vozidlo anonymizováno datum žalobci, jak popsáno výše. Dalším vlastníkem zapsaným ve velkém technickém průkazu vozidla byla dle zjištění soudu I. stupně jméno příjmení, která vozidlo na sebe přehlásila anonymizováno datum, a poté vozidlo převedla na žalovaného (datum).

4. Soud I. stupně dále zjistil, že žalobce předmětný vůz zakoupil jako použitý a provozoval do prosince roku rok, kdy byl automobil poškozen při dopravní nehodě. Následně jej žalobce předal k opravě svému známému jméno příjmení, který jej měl anonymizováno datum prodat jméno příjmení. V řízení před soudem I. stupně však byla vyvrácena obrana žalovaného, podle níž se stal jméno příjmení řádným vlastníkem vozidla. Naopak bylo postaveno najisto, že předložená kupní smlouva ze anonymizováno datum, která měla být sjednána mezi žalobcem a jméno příjmení, nebyla opatřena vlastním podpisem žalobce. Tento závěr soud I. stupně učinil na základě znaleckého posudku Mgr. jméno příjmení ze anonymizováno datum a výpovědi téhož znalce při ústním jednání anonymizováno datum.

5. Dále se soud I. stupně v řízení zabýval platností další kupní smlouvy sjednané mezi jméno příjmení a jméno příjmení. Uvedená kupní smlouva ze anonymizováno datum byla sjednána dle občanského zákoníku, přičemž soud I. stupně uzavřel, že vlastnické právo k předmětnému vozidlu nenabyla ani jméno příjmení. Zdůraznil, že za situace, kdy žalobce zůstával vlastníkem předmětného vozidla, neboť převod věci na jméno příjmení nebyl platný, nemohla na základě dalšího převodu nabýt vlastnické právo ani jméno příjmení. V této souvislosti soud I. stupně poznamenal, že smlouva sjednaná mezi jméno příjmení a jméno příjmení anonymizováno datum byla sjednána v režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, podle něhož nelze převést více práv, než převodci náleží. příjmení jméno příjmení bylo předmětné vozidlo dle zjištění soudu I. stupně přihlášeno datum. Podle soudu I. stupně nelze též odhlédnout od nesrovnalostí při registraci vozidla v registru silničních vozidel, provedené na základě žádosti učiněné M. příjmení anonymizováno datum. V přihlášce nejsou v rozporu se zákonem uvedeny údaje o osobě, která přihlášku podávala a ani o úředníkovi, který registraci vozu prováděl. Navíc v této době bylo vozidlo dle velkého technického průkazu odhlášeno na právnická osoba s.r.o., přitom v přihlášce k registraci vozidla je uvedeno, že vozidlo je přihlašováno z původního vlastníka Mgr. jméno příjmení na jméno příjmení. Při registraci nebyly předloženy zákonem požadované dokumenty a chyběla též žádost o zápis změn, ve kterém by dřívější registrovaný vlastník Mgr. příjmení odhlásil vozidlo na jméno příjmení.

6. Podle návazného zjištění soudu I. stupně mělo být vozidlo dále převedeno na jméno příjmení, a to na základě kupní smlouvy výkupní ze anonymizováno datum, uzavřené mezi jméno příjmení coby fyzickou osobou a jméno příjmení coby podnikatelem. Předmětná kupní smlouva měla být součástí faktury, přestože jméno příjmení nebyla podnikající osobou a žádnou fakturu nikomu nevystavovala. Soud I. stupně dovodil, že kupní smlouva výkupní ze anonymizováno datum je absolutně neplatná též proto, že v předložené listině chyběl podpis jméno příjmení jako osoby prodávající. Dále soud I. stupně zdůraznil, že v řízení bylo prokázáno, že jméno příjmení, ačkoliv měl být vlastníkem předmětného vozidla, toto vozidlo fakticky nebylo předáno, neboť zůstávalo v dispozici pana příjmení (manžela M. příjmení), který předmětný vůz následně předal žalovanému. Soud I. stupně proto dovodil, že se ani jméno příjmení nestal vlastníkem vozu. V této souvislosti poukázal na okolnost, že v kupní smlouva výkupní ze anonymizováno datum byla uzavřena v režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinnost. jméno příjmení tak vozidlo nebylo fakticky předáno. Podle závěru soudu I. stupně se proto jméno příjmení nemohl anonymizováno vlastníkem vozu, a to s ohledem na ustanovení § 443 odst. 1 obchodního zákoníku.

7. Soud I. stupně se zabýval též tím, zda byla na straně kupujícího v případě kupní smlouvy ze anonymizováno datum zachována dobrá víra. Poukázal na to, že samotná okolnost, že kupní smlouva výkupní byla podřazena obchodnímu zákoníku na základě ujednání stran, ačkoliv prodávající podnikatelkou nebyla, vzbuzuje pochybnosti o účelu tohoto ujednání, tedy o tom, zda jejím smyslem nebyla ochrana dalších nabyvatelů věci.

8. Konečně se soud I. stupně zabýval též otázkou, za jakých okolností bylo vozidlo převedeno na žalovaného. Vycházel přitom z doplněného dokazování, přičemž uzavřel, že vlastnické právo k vozidlu na žalovaného nepřešlo. Poslední doložená kupní smlouva ze anonymizováno datum se dle zjištění soudu I. stupně řídila rovněž obchodním zákoníkem. Soud I. stupně proto řešil otázku, zda byl žalovaný při nabytí vlastnického práva k předmětnému vozu v dobré víře, tedy zda mohl vědět, že ve smyslu uzavřené kupní smlouvy ze anonymizováno datum, která byla součástí faktury číslo nebyl prodávající jméno příjmení vlastníkem vozidla. O tom, že jméno příjmení měl předchozího anonymizováno (datum) uzavřít kupní smlouvy výkupní s jméno příjmení, se totiž žalovaný dozvěděl až v průběhu tohoto soudního řízení. Ačkoliv žalovaný tvrdil, že jméno příjmení byl pouze zprostředkovatelem prodeje vozu, jehož vlastníkem byla jméno příjmení, nepředložil soudu žádnou plnou moc, kterou by jméno příjmení příjmení ke zprostředkování takového prodeje jméno příjmení udělila. Žalovaný pak smlouvu ze anonymizováno datum dle závěru soudu I. stupně uzavřel i přes její zjevné formální a právní nedostatky a její neurčitost, ačkoliv anonymizováno jich musel být jako advokát vědom. Soud I. stupně proto shledal, že anonymizováno žalovaný při uzavírání této smlouvy nepočínal náležitě opatrně. Žalovaný sice prokázal, že prověřoval před koupí technický stav vozidla, neprokázal ale, že by prověřoval, kdo je skutečným vlastníkem vozidla. Soud I. stupně v této souvislosti odkázal na záznam o podaném vysvětlení žalovaného na stát. instituce ze anonymizováno datum, kde žalovaný výslovně uvedl, že historie vozidla mu nad rámec údajů v technickém průkazu známa nebyla. Takto se žalovaný vyjadřoval krátce po nabytí vlastnického práva k vozu a až v souvislosti se soudním řízení začal tvrdit, že mu byly předloženy nabývací tituly předchozích vlastníků. Jeho tvrzení tak soud I. stupně označil za rozporná a pochybná. Upozornil rovněž na okolnost, že žalovaný v řízení před soudem I. stupně anonymizováno datum uvedl, že mu byly předloženy kupní smlouvy, které dokázaly převody až na paní příjmení, přitom viděl 2 kupní smlouvy a nezajímala ho jména nebo osoby v ní označené. Kontroloval pouze, zda předmětem prodeje je předmětné vozidlo. Podle údajů ve velkém technickém průkaze vozidla však bylo vozidlo odhlášeno na právnická osoba s.r.o. a dalším zápisem byla jako vlastník vozu zapsána již jméno příjmení. Ze všech těchto okolností soud I. stupně dovodil, že žalovaný vlastnické právo k vozidlu nenabyl, když se mu nepodařilo prokázat existenci dobré víry, na jejímž základě by mohl v souladu s § 446 obchodního zákoníku nabýt vlastnické právo i od nevlastníka, v tomto případě jméno příjmení.

9. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně uzavřel, že žaloba o vydání movité věci je po právu a žalovanému uložil povinnost, aby žalobci předmětný vůz vydal do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I. rozsudku).

10. Výrok ad II. o nákladech státu odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř Výrok ad III. o povinnosti českého státu k úhradě odměny ustanovené advokátky pak soud I. stupně odůvodnil tím, že v posuzované věci vznikly státu náklady spočívající v odměně ustanovené advokátky JUDr. jméno příjmení, přičemž vypočetl, že dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží ustanovené advokátce celková odměna částka.

11. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, které směřovalo proti všem výrokům napadeného rozhodnutí. Odvolatel především namítl, že ve sporné věci rozhodovala před soudem I. stupně vyloučená soudkyně. Důvody spatřoval v okolnosti, že předsedkyně senátu navzdory opakovaným upozorněním ze strany žalovaného vědomě kladla na žalovaného coby na osobu s právním vzděláním z hlediska jeho postupu při nákupu vozidla daleko„ větší nároky, než které by vyžadovala od jiného účastníka řízení bez právního vzdělání.“ Ustanovení § 446 obchodního zákoníku, kterého se týkalo řízení před soudem I. stupně, však na osobu kupujícího z hlediska jeho vzdělání nebo profese naprosto žádné požadavky neklade. Žalovaný proto dovodil, že byl v důsledku uvedeného postupu předsedkyně senátu v řízení znevýhodněn. Za okolnosti vyvolávající pochybnosti předsedkyně senátu soudu I. stupně pak žalovaný označil rovněž způsob, kterým anonymizováno datum při ústním jednání vyslýchala znalce příjmení jméno příjmení a dále to, jakým způsobem prováděla výslech svědků jméno příjmení a jméno příjmení.

12. Žalovaný v rámci opravného prostředku rovněž namítl, že soud I. stupně zatížil řízení procesní vadou ve smyslu ustanovení § 205 odst. 1 písm. c) o. s. ř., když neprovedl žalovaným navržený výslech jméno příjmení a když dospěl ke skutkovému závěru, že kupní smlouva výkupní ze anonymizováno datum nebyla podepsána jméno příjmení coby osobou prodávající, přestože ostatní provedené důkazy dokládaly opačný skutkový závěr. Žalovaný v této souvislosti namítl, že soud I. stupně zjevně nerozlišoval mezi smlouvou a vyhotovením (exemplářem) smlouvy. Smlouva ze anonymizováno datum byla sjednána v písemné formě a z jejího výslovného textu vyplývá, že byla vyhotovena ve dvou vyhotoveních. Soud I. stupně tak ve skutečnosti zjistil pouze to, že jedno vyhotovení kupní smlouvy nebylo podepsáno ze strany prodávající (jméno anonymizováno). Svědeckou výpovědí jméno příjmení však bylo potvrzeno, že druhé, oběma stranami řádně podepsané vyhotovení kupní smlouvy, měl u sebe kupující.

13. Žalovaný též zpochybnil právní závěry soudu I. stupně. Zdůraznil, že to byl právě žalobce, který poté, kdy vozidlo zakoupil od právnická osoba s.r.o., se jako vlastník nikdy do velkého technického průkazu nenechal zapsat, přestože automobil používal bezmála 2 roky. Porušil tedy zákonnou povinnost. Soudu I. stupně dále vytkl, že při rozhodování věci žádným způsobem nereflektoval skutečnost, že se žalobce o vozidlo od jeho předání jméno příjmení v anonymizováno rok po dobu osmi měsíců vůbec nezajímal. Pokud žalobce tvrdí, že mu vozidlo bylo protiprávně odňato, měl jako vlastník jednat s řádnou péčí a bezodkladně podnikat odpovídající právní kroky.

14. Žalobce setrval na svém tvrzení, že vlastnické právo k vozidlu nabyl od jeho řádného vlastníka – jméno příjmení. Existenci dobré víry na straně žalovaného při tomto právním jednání tak nebylo podle názoru žalovaného vůbec třeba zkoumat. Výkupní smlouva uzavřená mezi jméno příjmení a jméno příjmení ze anonymizováno datum byla platným právním dokumentem. obec víra jméno příjmení při nabytí vlastnického práva k vozidlu se předpokládala a v napadeném rozhodnutí nebyly vzneseny žádné relevantní pochybnosti, které by tuto dobrou víru vyvracely. I kdyby takové pochybnosti hypoteticky existovaly, provedl jméno příjmení coby profesionál v oblasti výkupu a prodeje vozidel úkony, kterými anonymizováno historii vozidla ověřil. Z uvedených důkazů se jméno příjmení stal řádným vlastníkem vozidla. I kdyby se hypotetický ukázalo, že jméno příjmení nebyl řádným vlastníkem vozidla, s čímž žalovaný nesouhlasil, tvrdil, že vlastnické právo k vozidlu nabyl žalovaný v souladu s ustanovením § 446 obchodního zákoníku. I kdyby hypoteticky existovaly pochybnosti o dobré víře žalovaného, nadále žalovaný v řízení tvrdil, že on provedl právně relevantní úkony, kterými anonymizováno historii vozidla ověřil. Stal se tak řádným vlastníkem vozidla.

15. S tímto podstatným odůvodněním žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu o vydání věci zamítne a žalobci uloží povinnost k náhradě nákladů řízení.

16. Žalobce se ve vyjádření k odvolání žalovaného ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Zdůraznil, že podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu je třeba, aby kupující prokázal, že využil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající je skutečně oprávněn převádět vlastnictví k předmětné věci a je v této souvislosti opravdu v dobré víře. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný všechny dostupné prostředky ve smyslu této judikatury ve věci nevyužil a nepřesvědčil se o tom, že prodávající je oprávněn k převodu, ačkoliv prodej vozidla byl provázen nestandardními okolnostmi. Mezi takové okolnosti dle mínění žalobce patřilo, anonymizováno to, že vozidlo nebylo umístěno v bazaru, že žalovaný jednal pouze s panem příjmení, ačkoliv věděl, že vozidlo je v technickém průkazu zapsáno na jméno příjmení a dále, že na sebe nenavazovaly zápisy v technickém průkazu mezi společností právnická osoba a jméno příjmení. Žalovaný ani zpočátku nevěděl, že kupuje vozidlo od pana příjmení. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné podle § 219 o. s. ř.

17. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost rozsudku soudu I. stupně, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Postupem podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval odvolací soud listinné důkazy – smlouvu o koupi osobního motorového vozidla ze anonymizováno datum, smlouvou o koupi osobního motorového vozidla ze anonymizováno datum, kupní smlouvou výkupní, spojenou s fakturou, sjednanou mezi M. příjmení a R. příjmení a vystavenou anonymizováno datum a dále kupní smlouvou a fakturou číslo ze anonymizováno datum (sjednáno mezi R. příjmení a Mgr. příjmení). Podle § 213 odst. 4 o. s. ř. pak odvolací soud doplnil důkazní řízení listinami založenými jméno příjmení – úředně ověřený stejnopis kupní smlouvy výkupní ze anonymizováno datum a plnou mocí jméno příjmení, vystavenou ve prospěch jméno příjmení anonymizováno datum. Poté dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

18. Žalovaný v dané věci uplatnil především odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. a), c), d), e) a g) o. s. ř., když namítl, že ve věci rozhodovala vyloučená soudkyně a dále, že soud I. stupně řízení zatížil procesní vadou a skutkový stav věci zjistil neúplným způsobem, přičemž ve věci přijal nesprávný skutkový i právní závěr.

19. Nejdříve se odvolací soud zabýval námitkou podjatosti, kterou žalovaný v odvolání vznesl vůči předsedkyni senátu soudu I. stupně. Podle obsahu podání se v případě této námitky jedná o odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a pro uplatnění námitky neplatí lhůta uvedená v § 15a odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud proto důvodnost námitky žalovaného posoudil v rámci odvolacího přezkumu a shledal, že tato námitka není opodstatněná.

20. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům je důvod pochybovat o jejich nepodjatosti podle § 14 odst. 4 o. s. ř., však nejsou důvodem pro vyloučení soudce okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

21. Žalovaný spatřoval důvody pro podjatost soudkyně především v té okolnosti, že při rozhodování o věci měla na osobu žalovaného údajně klást„ větší nároky, než které by vyžadovala od účastníka bez právního vzdělání.“ Jedná se o námitku, která směřuje spíše do oblasti právního posouzení věci, nezakládá tedy žádný z důvodů pro vznik pochybnosti o nepodjatosti soudkyně se zřetelem na její poměr k věci či účastníkům řízení. Za nekorektní a emotivní jednání soudkyně pak odvolatel označoval též postup uvedené soudkyně při ústním jednání anonymizováno datum, datum a datum. Z protokolů o jednání však nebylo žádné nekorektní jednání předsedkyně senátu zjištěno. Označená ústní jednání před soudem I. stupně proběhla standardním způsobem, soudkyně je vedla v souladu s ustanovením § 116 o. s. ř. a násl., důkazy prováděla v souladu s ustanovením § 122 o. s. ř. a násl. V průběhu jednání anonymizováno datum poskytla účastníkům též řádná procesní poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Podle názoru odvolacího soudu tedy žalovaný namítal výhradně okolnosti, které spočívaly v procesním postupu předsedkyně senátu Mgr. příjmení v rámci nalézacího řízení. Takové okolnosti však nejsou podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudkyně z projednávání a rozhodnutí věci a nezakládají proto ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.

22. Žalovaný dále uplatnil odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř., když namítl, že skutkový stav věci byl soudem I. stupně zjištěn neúplným způsobem, když soud I. stupně odmítl navržený důkaz výslechem M. příjmení a nezabýval se druhým exemplářem kupní smlouvy výkupní z datum. Odvolací soud v této souvislosti konstatuje, že soud I. stupně anonymizováno v řízení opatřil dostatek podkladů pro konečné rozhodnutí a provedené důkazy hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř., přičemž v odůvodnění rozhodnutí řádně vyložil, ze kterých důkazů vyšel, jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil a jaký skutkový závěr na jejich podkladě ve věci učinil. Určitého opomenutí se soud I. stupně dopustil, když se nepokusil od R. příjmení opatřit pro účely soudního řízení druhý stejnopis kupní smlouvy, sjednané mezi M. příjmení a R. příjmení anonymizováno datum. Tento nedostatek však byl zhojen v řízení odvolacím, neboť druhý stejnopis smlouvy byl vyžádán odvolacím soudem a doplněn k důkazu. Odvolací soud proto uzavřel, že ani odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. nebyl ve věci založen.

23. Žalovaný dále uplatnil odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., když namítl, že soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně posoudil i po stránce právní. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř. míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí tedy jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost. Právní posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. tehdy, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží či neaplikuje adekvátní právní normu.

24. V dané věci učinil soud I. stupně správná skutková zjištění, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Žalobce jméno příjmení koupil předmětný automobil anonymizováno datum od právnická osoba s.r.o. za cenu částka. Ve velkém technickém průkazu vozidla byl jako vlastník v té době nadále uveden prvotní provozovatel Mgr. jméno příjmení, který vozidlo odhlásil na právnická osoba s.r.o. anonymizováno datum. Žalobce dle zjištění soudu I. stupně nesplnil svou zákonnou povinnost dle § 1 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. a ve lhůtě 10 dnů ode anonymizováno, kdy vozidlo nabyl, neprovedl změny v registru vozidel. anonymizováno datum žalobce s vozidlem havaroval a za účelem opravy jej předal do dispozice jméno příjmení, který provozoval autoservis. jméno příjmení převzal vozidlo k opravě a pojišťovně anonymizováno oznámil škodní událost.

25. Správný byl též závěr soudu I. stupně, že jméno příjmení nenabyl vlastnického práva k předmětnému vozidlu, když soudu předložená smlouva o koupi osobního motorového vozidla ze anonymizováno datum je absolutně neplatným právním jednáním, neboť sporný podpis žalobce na smlouvě ze anonymizováno datum je dle znalce z oboru písmoznalectví pravděpodobně obrázkem padělku, nikoliv pravého podpisu jméno příjmení. Své odborné závěry znalec přesvědčivým způsobem obhájil při jednání před soudem I. stupně, přičemž znalecký závěr je v souladu i odborným vyjádřením odboru kriminalistické techniky a expertiz stát. instituce.

26. Odvolací soud se proto ztotožňuje s navazujícím závěrem soudu I. stupně, podle něhož vlastníkem předmětného osobního motorového vozidla zůstal i nadále žalobce, neboť k převodu ani přechodu vlastnického práva ze žalobce na jméno příjmení nedošlo. Kupní smlouva mezi žalobcem a jméno příjmení měla být sjednána anonymizováno datum. Právní vztahy mezi účastníky vzniklé se proto řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinnost (dále jen občanský zákoník). Soud I. stupně ve věci správně aplikoval zásadu, podle níž nelze na druhého přenést více práv, než převodci náleží. Jelikož se vlastníkem vozidla na základě neplatné smlouvy nestal jméno příjmení, nemohlo vlastnické právo k vozidlu přejít ani na jméno příjmení, přestože uvedená osoba byla správním úřadem zapsána do velkého technického průkazu vozidla. Technický průkaz vozidla je podle § 2 písm. e) vyhl. č. 243/2001 Sb. veřejnou listinou, která však pouze osvědčuje skutečnosti předpokládané zákonem č. 56/2001 Sb. a nelze ji považovat za listinu prokazující vlastnictví k věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze anonymizováno datum, publikován pod sp. zn. spisová značka).

27. Za situace, kdy žalovaný tvrdil a prokazoval, že vozidlo nabyl od (nevlastníka) jméno příjmení na základě smlouvy ze anonymizováno datum, sjednané podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinnost (dále jen obchodní zákoník), postupoval soud I. stupně správně, když se zabýval náležitostmi předloženého nabývacího titulu a jako předběžnou řešil též otázku dobré víry kupujícího (§ 446 obchodního zákoníku).

28. V řízení před soudem I. stupně bylo spolehlivě zjištěno, že předmětné vozidlo od nevlastníka jméno příjmení získala jméno příjmení Kupní smlouva mezi jméno příjmení a jméno příjmení ze datum měla být sjednána dle občanského zákoníku. jméno příjmení následně vozidlo anonymizováno datum zaregistrovala na své jméno u Magistrátu města Karviná. Byla též zapsána do velkého technického průkazu vozidla. Poté měla vozidlo prodat dále jméno příjmení, provozovateli autobazaru, přičemž k prodeji tohoto vozidla mělo dojít anonymizováno datum. Soudu byla v této souvislosti předložena„ kupní smlouva výkupní“ ze anonymizováno datum, spojená s fakturou (neopatřena číslem faktury). Odvolacímu soudu byl doložen stejnopis, podepsaný též prodávající jméno příjmení (v zastoupení manžela). Současně byla odvolacímu soudu doložena plná moc jméno příjmení, která dle textu zplnomocnila anonymizováno datum k prodeji vozidla svého manžela jméno příjmení Tomu odpovídá podpis ve znění„ příjmení“ na kupní smlouvě výkupní, s dovětkem„ v zastoupení.“ Podstatné ovšem je, že ani jméno příjmení nebyla v okamžiku tvrzeného prodeje vlastníkem předmětného vozidla a nemohla tedy na jiného převést více práv, než které svědčily jí jako prodávající. Kupní smlouva výkupní mezi jméno příjmení a jméno příjmení z datum a následná graficky velmi podobná smlouva kupní výkupní sjednaná mezi jméno příjmení a žalovaným anonymizováno datum se však dle textu řídily obchodním zákoníkem.

29. Nabytí vlastnického práva bylo v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinnost upraveno v ustanovení § 443 a násl. Podle § 443 odst. 1 obch. zákoníku nabývá kupující vlastnického práva ke zboží, jakmile je mu dodané zboží předáno. Podle § 445 věta prvá obch. zákoníku anonymizováno strany mohou smluvit, že kupující nabude vlastnického práva ke zboží později, než je stanoveno v § 443. Podle § 446 obch. zákoníku nabývá kupující vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje.

30. Ve smyslu ustanovení § 446 obch. zákoníku tedy mohl kupující za určitých okolností nabýt k prodávanému zboží vlastnického práva i od nevlastníka. Uvedená právní úprava totiž zohledňovala a současně upřednostňovala dobrou víru kupujícího před ochranou vlastnického práva původního vlastníka. jméno víru kupujícího při nabývání věci ale chránila jen za předpokladu, že tento kupující nevěděl nebo vědět neměl a nemohl, že prodávající není vlastníkem prodávané věci. Soudní judikatura se proto ustálila v závěru, že kupující musí v situaci, kdy jsou o jeho dobré víře pochybnosti, prokázat, že využil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající byl skutečně oprávněn převést vlastnictví k předmětné věci a že tedy byl v tomto smyslu skutečně v dobré víře (srov. např. usnesení ústavního soudu ČR ze anonymizováno datum, publikováno pod sp. zn. ústavní nález či usnesení Nejvyššího soudu ze anonymizováno datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Za takové využití všech dostupných prostředků bývá v rozhodovací praxi vyšších soudů považováno anonymizováno prověření historie ojetého vozu před jeho zakoupením. Přestože žalovaný před soudem doložil, že před koupí předmětného vozu jeho historii určitým způsobem prověřoval (osvědčení právnická osoba spol. s.r.o. z datum), odvolací soud se ve shodě se soudem I. stupně nadále domnívá, že žalovaný nemohl být v rozhodné době v dobré víře, že prodávající jméno příjmení je řádným vlastníkem převáděné movité věci a že je oprávněn s ní nakládat za účelem jejího prodeje.

31. Podle ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího je totiž nutné otázku dobré víry nabyvatele posuzovat velmi přísně. Ustanovení § 446 obchodního zákoníku lze aplikovat pouze za podmínky přísného respektování ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť toto ustanovení představuje zákonnou mez jednoho z nejdůležitějších základních práv. Při jeho aplikaci je tak nezbytné striktně vyloučit jakékoliv jeho zneužití k jiným účelům, než pro které bylo stanoveno (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze anonymizováno datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka či rozhodnutí ze anonymizováno datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Okolnosti sjednání kupní smlouvy z datum, její forma a nedostatek určitosti (kupní smlouva byla součástí faktury autobazaru) a v neposlední řadě opakovaně měněná obranná tvrzení žalovaného, který je právně vzdělán, neumožňují odvolacímu soudu jiný závěr, než ten, že nabyvatel nemohl být při sjednání této smlouvy v dobré víře. Nedostatek dobré víry na straně kupujícího spatřuje odvolací soud především v té skutečnosti, že žalovaný koupil ojeté vozidlo v hodnotě přesahující částka, které prodávající v rozhodné době ani fyzicky nedržel a žalovanému tedy nemohl předat. Současně je rozhodné to, že prodávající nebyl v okamžiku prodeje ani zanesen jako vlastník či provozovatel vozidla ve veřejném seznamu. Jak bylo zjištěno z velkého technického průkazu vozidla a z výpovědi svědka příjmení, poslední registrovanou provozovatelkou vozidla byla stále M. příjmení. Žalovaný tak vůz kupoval, aniž by byl v registru zanesen prodávající jako vlastník a aniž by mu prodávající předmět koupě předvedl, když automobil nebyl v autobazaru vůbec vystaven. Vozidlo se totiž po celou dobu nacházelo u manželů příjmení v garáži, jak zjištěno z výpovědi příjmení příjmení. Jednalo se přitom o smlouvu kupní, nikoli o smlouvu zprostředkovatelskou (jak zpočátku před soudem tvrdil žalovaný). Svědek jméno příjmení naopak v rámci své výpovědi jednoznačně uvedl, že vůz koupil od jméno příjmení a obratem (druhý den) prodal žalovanému, neboť jeho firma„ dělá jen výkup a prodej.“ Bez významu není ani to, že vozidlo bylo svědkem příjmení prodáváno pouhý den po údajném nabytí od M. příjmení.

32. S přihlédnutím ke všem výše popsaným okolnostem je podle odvolacího soudu zřejmé, že žalovaný, jenž je osobou právně vzdělanou, v rozhodné době nevyužil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající jméno příjmení je skutečně oprávněn na něj převést vlastnictví k předmětné věci. Žalovaný tedy měl a mohl vědět, že prodávající není oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje. Podmínka dobré víry na straně kupujícího proto nebyla v tomto případě splněna. To, že odvolací soud (stejně jako soud I. stupně) při hodnocení dobré víry kupujícího přihlížel ke stupni a druhu jím dosaženého vysokoškolského vzdělání, není přitom znak diskriminace, jak se mylně domníval žalovaný, nýbrž jen zhodnocením okolností konkrétního případu.

33. Na základě těchto skutečností postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadené rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku I. potvrdil jako věcně správné (výrok I. rozsudku odvolacího soudu).

34. Jako věcně správný byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen rovněž ve výroku II. o nákladech státu s tím, že správné a úplné vyjádření nákladového výroku pro tento případ zní, že žalovaný je povinen náklady státu zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 9, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

35. Soud I. stupně v rámci napadeného rozhodnutí též správně vypořádal odměnu a náhradu nákladů ustanovené advokátky JUDr. jméno příjmení Odvolací soud proto postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek rovněž ve výroku III. s tím, že správné a úplné znění výroku, jímž se určuje odměna a náhrada hotových výdajů ustanoveného zástupce zní tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozhodnutí odvolacího soudu.

36. Jelikož ustanovená advokátka JUDr. jméno příjmení zastupovala žalobce rovněž v řízení před odvolacím soudem, rozhodl odvolací soud zároveň o odměně a náhradě hotových výdajů této advokátky za odvolací řízení. Za zastoupení žalobce před odvolacím soudem náleží ustanovené advokátce odměna za anonymizováno úkony právní služby po částka podle § 7 ve spojení s § 12a odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/19 96 Sb. za anonymizováno úkony. Dále jí náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. anonymizováno téhož předpisu za anonymizováno úkony po částka Celkem částka (anonymizováno 600 + 900).

37. Žalovaný byl v řízení před odvolacím soudem neúspěšný. Odvolací soud proto žalovanému uložil s odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., povinnost k náhradě nákladů státu, tvořených v odvolacím řízení výše vypočtenou odměnou ustanovené advokátky. (výrok IV. rozhodnutí odvolacího soudu).

38. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode anonymizováno doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvém stupni, a to za podmínek uvedených § 237 o. s. ř.