MSPH 91 CO 250/2022-625

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a Mgr. Blanky Vernerové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupena advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových ⟪LB:lb_009⟫ IČO, sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částka, ⟪LB:lb_011⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 29 C 93/2016-598,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka (výrok I.) a současně uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o zbývající části nároku žalobkyně, kterou se po žalované domáhala zaplacení částky částka jako náhrady škody spočívající ve ztrátě pohledávky žalované (uplatněné) v řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 303/2008, které trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně (dříve pod jménem jméno příjmení) podala dne datum u Okresního soudu v Třebíči žalobu proti svému bývalému manželu jméno příjmení o zaplacení částky částka s příslušenstvím. Věc byla vedena pod sp. zn. 8 C 303/2008. Žalobkyně v žalobě uváděla, že žalovaný si půjčil od právnická osoba částku částka, žalobkyně vystupovala jako ručitelka s tím, že po dohodě s bankovním ústavem závazek zaplatila a nyní tuto částku požaduje po žalovaném. Žalobkyně byla usnesením ze dne datum vyzvána k doplnění žaloby, usnesení jí bylo doručeno datum. Žalobkyně doplnila skutečnosti dne datum. Žaloba byla doručena žalovanému s usnesením s uložením lhůty k vyjádření dne datum. Žalovaný se vyjádřil dne datum. Vyjádření žalovaného bylo doručeno žalobkyni dne datum s tím, aby se k tomuto vyjádřila. Žalobkyně se vyjádřila dne datum. Vyjádření žalobkyně bylo doručeno právnímu zástupci žalovaného, který se vyjádřil k opakované výzvě soudu dne datum. Řízení bylo dne datum zastaveno, když soud zjistil, že ve věci účastníků jako manželů byl schválen smír o vypořádání společného jmění manželů, bylo rozhodnuto i o závazku z předmětné smlouvy, dle soudu se jednalo o věc pravomocně rozhodnutou. Usnesení bylo účastníkům doručeno v červenci rok, žalobkyně podala dne datum odvolání. Odvolání s výzvou k vyjádření byl doručen protistraně dne datum a věc byla předložena odvolacímu soudu dne datum Krajský soud v Brně usnesení soudu I. stupně dne datum zrušil a uložil soudu I. stupně, aby se věcí znovu zabýval. Po doručení usnesení stranám dne 11. a datum soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení ve vztahu ke zjištění předmětu závazku usnesením ze dne datum. Žalobkyně doplnila svá tvrzení dne datum, žalobkyně byla soudem opětovně vyzvána k doplnění dalších skutečností usnesením ze dne datum, které bylo žalobkyni doručeno dne datum. Zároveň si soud vyžádal od právnická osoba smlouvu, na základě které žalobkyně požadovala částku uvedenou v žalobě, smlouva byla zaslána soudu dne datum. Žalobkyně doplnila skutečnosti dne datum. Usnesením ze dne datum bylo řízení zastaveno s tím, že se jedná o věc pravomocně rozhodnutou. Žalobkyně podala dne datum odvolání, po zaslání odvolání protistraně byl spis předložen odvolacímu soudu dne datum, který dne datum usnesení soudu I. stupně potvrdil. Žalobkyně podala dne datum dovolání k Nejvyššímu soudu, které bylo postoupeno soudu I. stupně dne datum. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu dne datum, usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum bylo usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě zrušeno a věc vrácena soudu II. stupně k dalšímu řízení. Usnesení nabylo právní moci dne datum Okresní soud v Třebíči po vyznačení právní moci na rozhodnutí Nejvyššího soudu věc postoupil Krajskému soudu v Brně dne datum, který usnesením ze dne datum usnesení soudu I. stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje. Usnesení nabylo právní moci dne datum. Dne datum bylo nařízeno jednání na den datum. Žalobkyně požádala dne datum o odročení jednání z důvodu kolize termínu s jiným jednáním jejího právního zástupce, jednání bylo odročeno na den datum. Protistrana požádala o odročení jednání z důvodu kolize s jiným jednáním právního zástupce žalovaného, jednání bylo odročeno na den datum, kdy opět právní zástupce žalobkyně požádal o odročení jednání z důvodu kolize s jiným soudním jednáním. Jednání bylo odročeno na den datum. Žalobkyně podala dne datum námitku podjatosti rozhodující soudkyně a rovněž celého Okresního soudu v Třebíči, když zástupce žalovaného byl bývalým soudcem Okresního soudu v Třebíči. Soudce požádal ředitelku správy soudu o sdělení, kdy došlo k ukončení činnosti soudce – právního zástupce žalovaného. Správa soudu sdělila, že činnost soudce ukončil právní zástupce žalovaného dne datum, rozhodující soudkyně byla přijata Okresním soudem v Třebíči jako čekatelka od datum, do funkce předsedkyně senátu byla jmenována dne datum. Po vyjádření rozhodující soudkyně byl spis postoupen Krajskému soudu v Brně, pobočka obec dne datum, který rozhodl dne datum tak, že rozhodující soudkyně není vyloučena z projednávání. Dne datum proběhlo ve věci jednání, byly čteny listinné důkazy, jednání bylo odročeno na den datum za účelem vyhlášení rozsudku, kterým byla žaloba zamítnuta. Proti rozsudku podala žalobkyně dne datum odvolání, po zaslání odvolání protistraně byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku usnesením ze dne datum. Žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků dne datum, dne datum byla žalobkyně soudem vyzvána k doložení svých majetkových a osobních poměrů, tyto žalobkyně doložila dne datum, osvobození od soudních poplatků jí bylo přiznáno dne datum a spis byl předložen odvolacímu soudu dne datum Odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil dne datum, usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci datum. Dne datum nařídil soud jednání na den datum. Při tomto jednání žalobkyně uvedla, že chce, aby věc byla vyřešena v rozumném časovém horizontu a nebylo vše třeba složitě prokazovat, jak na to poukázal soud. Oba účastníci uvedli, že se nevyhýbají možnosti mediace. Věc byla odročena na neurčito za účelem nařízení prvního setkání s mediátorem. K výzvě soudu ze dne datum mediátor sdělil, že žalovaná strana při jednání sdělila po 40 minutách, že nemá zájem o mediaci, k dohodě mezi účastníky nedošlo. Účastníci byli soudem vyzváni ke sdělení stavu projednávané věci, žalobkyně sdělila dne datum, že věc není možno řešit smírně. Soud následně zjistil, že žalovaný zemřel dne datum, právní zástupce žalobkyně byl vyzván v březnu rok ke sdělení procesního stanoviska s tím, že řízení bude přerušeno z důvodu dědického řízení. Dne datum soud řízení přerušil do pravomocného skončení dědického řízení po žalovaném. Usnesení nabylo právní moci dne datum. Soud činil dotaz na dědické oddělení, zda došlo k ukončení dědického řízení, soudní komisař sdělil, že jediný dědic přichází ze závěti, a to pozůstalý syn jméno příjmení, kterého se nedařilo vyrozumět. K výzvám soudu soudní komisař sděloval průběh dědického řízení, dne datum sdělil, že dědické řízení bylo zastaveno z důvodu skutečnosti, že majetek nepatrné hodnoty byl vydán osobě, která se postarala o pohřeb zůstavitele. Usnesením ze dne datum bylo řízení zastaveno z důvodu, že není právního nástupce po žalovaném. Usnesení nabylo právní moci dne datum.

4. Soud I. stupně měl dále za zjištěné, že usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo zastaveno dědické řízení o pozůstalosti po zůstaviteli jméno příjmení, datum narození (bývalém manželovi žalobkyně), a to pro nemajetnost.

5. Soud I. stupně provedl k důkazu kupní smlouvu a smlouvu o zřízení práva odpovídající věcnému břemenu ze dne datum a kupní smlouvu a smlouvu o zřízení osobní služebnosti ze dne datum, z nichž zjistil, že příjmení příjmení vlastnil ke dni datum nemovitosti v k. ú. obec, které prodal za kupní cenu částka, a že ke dni datum vlastnil nemovitosti v k. ú. obec, které prodal za kupní cenu částka.

6. Soud I. stupně nakonec vyšel ze zjištění, že žalobkyně se obrátila se svým nárokem na náhradu škody na žalovanou dne datum, její žádosti nebylo vyhověno.

7. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1 odst. 1, § 3 písm. a), b) a c), § 13, § 14 odst. 1 a § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), že žaloba není důvodná.

8. Soud I. stupně nejprve vysvětlil, že nelze bez dalšího vyjít z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. 91 Co 118/2020-393, v němž odvolací soud konstatoval, že řízení vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 303/2008 bylo nepřiměřeně dlouhé. Soud I. stupně připomněl judikaturu Nejvyššího soudu, dle které je v případě tvrzené škody spočívající ve ztrátě pohledávky jako důsledku nepřiměřené délky řízení třeba určit dobu, v které řízení mohlo a mělo proběhnout, přičemž nesprávný úřední postup (§ 13 odst. 1 věta první OdpŠk) zde spočívá nikoli v nepřiměřené délce řízení jako celku, ale v průtazích v řízení, tj. v nečinnosti na straně soudu (např. NS 30 Cdo 1549/2013 nebo NS 30 Cdo 1943/2013). Soud I. stupně proto vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení o tom, k jakému datu mělo původní řízení dle jejího názoru skončit, resp. k jakému datu mělo skončit při zohlednění citované judikatury Nejvyššího soudu. Žalobkyně uvedla, že bez průtahů by mělo posuzované řízení skončit ke dni datum, když dle jejího názoru došlo ke značnému průtahu v řízení u dovolacího soudu. Dovolání bylo podáno dne datum, doručeno Nejvyššímu soudu dne datum, a usnesení Nejvyššího soudu nabylo právní moci dne datum.

9. Soud I. stupně žalobkyni nepřisvědčil s tím, že s ohledem na specifika dovolacího řízení (složitost řízení s požadavkem na povinné právní zastoupení, mimořádnost opravného prostředků, jehož primárním účelem je sjednocování judikatury) nelze považovat délku 2 let a 1 měsíce za průtah v řízení, byť připustil, že sama tato doba je na samotné hranici toho, co ještě za průtah nelze považovat. Soud I. stupně poukázal na to, že řízení u dovolacího soudu v posuzovaném řízení neskončilo odmítnutím dovolaní, nýbrž dovolací soud se vyjádřil v meritu věci, a to jak k hmotněprávním otázkám, tak i procesněprávním. Uvedl dále, že jestliže Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 7. 8. 2020, č. j. 91 Co 118/2020-393, uzavřel, že v řízení nebyla shledána žádná období nečinnosti soudů, pak soudu I. stupně nezbylo, nežli toto právní hodnocení odvolacího soudu respektovat.

10. Soud I. stupně konstatoval, že z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že u nároku na náhradu škody v důsledku průtahů nelze přihlížet k tomu, že v původním řízení došlo ke zrušení rozhodnutí soudů nižších stupňů, a to ani v případě, jenž by se jinak zohlednil u náhrady nemajetkové újmy (NS 30 Cdo 3393/2015). V projednávané věci přitom okolnost, že soudy v původním řízení nerespektovaly známou judikaturu Nejvyššího soudu, představovala jeden z hlavních důvodů, proč odvolací soud shledal původní řízení nepřiměřeně dlouhým (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. 91 Co 118/2020-393, odst. 19.).

11. Soud I. stupně uzavřel, že neshledal žádná období nečinnosti v postupu soudů v původním řízení, jež by vedla k závěru, že bylo možno očekávat skončení řízení před datum, kdy zemřel žalovaný (bývalý manžel žalobkyně) v původním řízení. Z provedeného dokazování zároveň vyplynulo, že v okamžiku smrti byl již bývalý manžel žalobkyně nemajetný. Zjištění, že bývalý manžel žalobkyně disponoval majetkem v roce 2009 (resp. v roce 2014), jsou irelevantní. Pokud žalobkyně ztratila možnost vymoci svou pohledávku, stalo se tak pro smrt (resp. nemajetnost) jejího dlužníka (bývalého manžela), nikoli v důsledku průtahů v původním řízení. Soud I. stupně neshledal naplnění již první hmotněprávní podmínky vzniku odpovědnosti žalované, a to existence odpovědnostního titulu (tj. průtahů ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk), proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 3 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Uvedl, že předmětem řízení byl nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši částka způsobené nepřiměřenou délkou řízení (tarifní hodnota částka), nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši částka způsobené tím, že byla žalobkyni po dobu řízení připomínána minulost a soužití s bývalým manželem (tarifní hodnota částka), nárok na náhradu škody spočívající v zaplacených nákladech na právní zastoupení ve výši částka, nárok na náhradu škody spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši částka a nárok na náhradu škody spočívající v nevymožené pohledávce ve výši částka. Tarifní hodnota sporu byla částka. Žalobkyně byla úspěšná s nárokem na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení (tarifní hodnota částka), tj. v rozsahu cca 96 %. Žalovaná tak měla neúspěch jen v poměrně nepatrné části, proto jí soud I. stupně přiznal plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 3 o. s. ř.) ve výši částka za 18 úkonů po částka (vyjádření se k žalobě, příprava na jednání dne datum, účast na jednání dne datum, vyjádření k odvolání dne datum, příprava na jednání dne datum, účast na jednání dne datum, příprava na jednání dne datum, účast na jednání dne datum, vyjádření k odvolání, příprava na jednání před odvolacím soudem, účast na jednání před odvolacím soudem, příprava účasti na jednání dne datum, účast na jednání téhož dne, příprava účasti na jednání dne datum, účast na jednání téhož dne, příprava účasti na jednání dne datum, účast na jednání téhož dne a replika k vyjádření žalobce ze dne datum).

13. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), e), f) a g) o. s. ř. Uvedla, že závěr soudu I. stupně učiněný s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu je příliš tvrdým, nereflektujícím skutečný život. Žalobkyně měla za to, že řízení od podání žaloby dne datum do nabytí právní moci usnesení Krajského soudu v Brně dne datum, bylo řízení lichým, když veškerá dřívější rozhodnutí byla opravnými prostředky odstraněna. Z pohledu užité judikatury se však nejedná o nečinnost a průtahy, ale ve skutečnosti se jedná o činnost s naprosto marginální hodnotou pro vyřešení sporu. Řízení tak de facto započalo dle žalobkyně až po dni datum, kdy došlo k vyloučení všech negativních názorů soudů. Žalobkyně proto uvítala závazný názor Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, č. j. 91 Co 118/2020-393, v němž bylo soudu I. stupně uloženo, aby žalobkyni vyzval postupem podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila skutková tvrzení o tom, do jakého konkrétního data by byla délka řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 303/2008 dle jejího názoru s ohledem na veškeré okolnosti případu přiměřená, z jakého důvodu se domnívá, že by byla v uvedeném řízení zcela úspěšná, a z jakého majetku bývalého manžela by svou pohledávku včetně příslušenství po svém bývalém manželovi vymohla, a aby ke svým tvrzením předložila důkazy. Soud I. stupně při jednání dne datum takto žalobkyni vyzval. Při jednání dne datum však byla žalobkyně soudem I. stupně vyzvána, aby specifikovala konkrétní průtahy v řízení, čímž byla žalobkyně značně zaskočena a má za to, že soud I. stupně nepostupoval dle závazného názoru odvolacího soudu. Žalobkyně dále nesouhlasila s hodnocením délky dovolacího řízení soudem I. stupně. Žalobkyně měla na rozdíl od soudu I. stupně za to, že řízení před dovolacím soudem mělo skončit do 1 roku, proto zde došlo k průtahu v délce 445 dní. Žalobkyně tak měla mít vydaný exekuční titul dne datum. Nevymahatelnost pohledávky žalobkyně za jejím bývalým manželem způsobily soudy dlouhým projednáváním původního řízení. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částka a náklady řízení.

14. Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřila. Při jednání odvolacího soudu navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění o průběhu řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 303/2008, o předběžném uplatnění nároku žalobkyně na náhradu újmy u žalované dne datum a o výsledku řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. spisová značka. Odvolací námitky žalobkyně vytýkající soudu I. stupně nedostatky ve zjištění skutkového stavu ve smyslu § 205 odst. 2 písm. b), e) a f) o. s. ř. nejsou opodstatněné; žalobkyně je navíc žádným způsobem neodůvodnila. Správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně správně i po stránce právní, aplikuje přitom příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud se tak se závěry soudu I. stupně (skutkovými i právními) jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

17. Soudu I. stupně nelze vytknout, když nejprve při jednání dne datum vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů doslovně podle pokynu odvolacího soudu obsaženého v jeho rozsudku ze dne datum rozhodnutí, č. j. 91 Co 118/2020-393 (odst. 31.). Soud I. stupně též nepochybil, když při dalším jednání dne datum seznámil účastníky řízení s judikaturou Nejvyššího soudu zabývající se otázkou odpovědnosti státu za majetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty první OdpŠk, kterou měl v úmyslu na posuzovaný nárok žalobkyně aplikovat, a v souladu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodnutí seznámil účastníky i se svým předběžným právním názorem. Tímto svým postupem, kdy zároveň žalobkyni nově poučil o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., předešel tomu, aby jeho rozhodnutí o věci samé bylo nepředvídatelné. Soud I. stupně se tedy řídil závazným pokynem odvolacího soudu a zároveň zcela správně přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, která je přiléhavá na danou věc, a od níž se ani odvolací soud nemá v úmyslu jakkoliv odchýlit.

18. Odvolací soud sdílí posouzení délky řízení před dovolacím soudem od datum do datum v řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 303/2008 soudem I. stupně jako přiměřené. V této souvislosti odkazuje odvolací soud na výstižné a vyčerpávající odůvodnění uvedeného závěru soudem I. stupně v odst. 40. až 43. odůvodnění napadeného rozsudku. Jestliže žalobkyně neoznačila jiný průtah v uvedeném řízení, kromě zmíněného období od datum do datum, pak je správný závěr soudu I. stupně o tom, že pokud žalobkyně ztratila možnost vymoci svou pohledávku za bývalým manželem, stalo se tak v důsledku smrti (a nemajetnosti) bývalého manžela žalobkyně, nikoliv v důsledku průtahů v posuzovaném řízení.

19. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalované přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. Žalované vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši částka za 2 úkony po částka, a to za přípravu účasti na jednání a za účast na jednání před odvolacím soudem dne datum dle § 1 odst. 3 písm. b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, které odvolací soud uložil zaplatit neúspěšné žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 211 o. s. ř. a § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.