MSPH 91 CO 324/2021-413

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupen advokátkou Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím a o placení renty ve výši částka měsíčně, ⟪LB:lb_009⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 15 C 315/2016-367,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje ve znění, že se zamítá žaloba o zaplacení částka se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení a o placení renty ve výši částka měsíčně s příslušenstvím od datum do datum.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka s úrokem z prodlení a že žalovaný je povinen vyplácet žalobci měsíční rentu ve výši částka měsíčně, a to do 10. dne následujícího měsíce, a je povinen žalobci doplatit tuto rentu za období od podání žaloby dne datum do právní moci rozsudku i s úroky z prodlení (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku částka do tří dnů od právní moci (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 7 částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě ze dne datum, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení (neurčitost žalobního petitu byla žalobcem odstraněna při jednání odvolacího soudu dne datum) a placení renty ve výši částka měsíčně s odůvodněním, že poté kdy byl dne datum omezen Policií ČR na osobní svobodě a převezen na místní oddělení Letná, došlo v důsledku bezdůvodného, nezákonného a nepřiměřeného zákroku policisty jméno příjmení k poškození zdraví žalobce, konkrétně k vážnému zranění kolena. Žalobce požadoval nahradit škodu na zdraví, za kterou odpovídá stát podle zákona č. 82/1998 Sb. nebo podle zákona č. 273/2008 Sb., a to ve výši částka za utrpěné bolesti (částka upřesněna při jednání odvolacího soudu dne datum), ve výši částka za ztížení společenského uplatnění (částka upřesněna při jednání odvolacího soudu dne datum), ve výši částka za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v trvání 13,3 měsíců, ve výši částka za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v trvání 33,7 měsíců a dále žádal vyplácet měsíční rentu ve výši částka od podání žaloby do datum (upřesněno při jednání odvolacího soudu dne datum). Žalovaná se žalobou nesouhlasila, mimo jiné vznesla námitku promlčení.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, která převzal ze znaleckého posudku číslo ze dne datum a jeho doplňku číslo ze dne datum vypracovaného nemocnice, že skutkový děj, jak je zachycen na kamerovém záznamu z MOP Letná dne datum a dále ve výpovědích účastníků či svědků, byl způsobilý způsobit zranění levého kolena žalobce. Zranění bylo způsobeno rotačním mechanismem levého kolena při nekoordinovaném pádu žalobce vzad, ke kterému došlo při jeho pacifikaci -„ svedením“. Úrazovou změnou byla ruptura předního zkříženého vazu, natržení zevního postranního vazu, prasklina v zevním menisku a prasklina ve vnitřním menisku v terénu degenerace. ulice doba léčby po plastice předního zkříženého vazu je 6 měsíců, kdy po cca 3 - 6 týdnech je možnost chůze bez berlí, kolo, plavání, plná zátěž i sportovní aktivity možné po 6 měsících od operace. Žalobce byl dne datum operován - plastika předního zkříženého vazu. Zranění zanechalo trvalé následky ve formě částečné nestability. Zranění se projevovalo bolestí levého kolena, jeho nestabilitou, která trvala do operačního výkonu, následně 3 - 6 týdnů berle, poté možná běžná chůze, kolo, plávání, plná zátěž a sport po 6 měsících od operace. Jednalo se o poranění s dobou léčby cca 9 měsíců.

4. Soud I. stupně dále zjistil ze znaleckého posudku ze dne datum a jeho doplňku ze dne datum vypracovaného Fakultní nemocnicí město část obce, že nelze konstatovat, že by žalobce s ohledem na svůj doložený zdravotní stav nemohl vykonávat práci bezpečnostního experta. Žalobce není invalidní ani nejnižším stupněm invalidity nejen proto, že o invaliditu nežádal, ale také proto, že kdyby o ni požádal, s pravděpodobností blízkou jistotě by ji pro doložené postižení svého levého kolenního kloubu nezískal, resp. nemohl by ji získat. Pracovní omezení vyplývající u žalobce z doložených objektivních zdravotních následků jeho úrazu utrpěného dne datum jsou jen zcela minimální a práci bezpečnostního experta žalobci neznemožňují. Lze velmi přibližně odhadovat, že se žalobce mohl vrátit k práci bezpečnostního experta s ohledem na svůj poúrazový zdravotní stav cca za 3 měsíce po kolenní operaci, která byla provedena dne datum, tedy někdy kolem data datum. Tuto práci by pak mohl vykonávat s mírným omezením odpovídajícím doloženým zdravotním následkům předmětného úrazu. Po datu datum, kdy u žalobce nastal předmětný úraz, žalobce totiž práci bezpečnostního experta vykonával, a to dokonce u tří zaměstnavatelů. Nejspíše tuto práci vykonával s mírnými omezeními odpovídajícími jeho doloženému poúrazovému zdravotnímu stavu levého kolena. K této práci byl uznán kompetentním lékařem zdravotně způsobilým a odešel z ní z důvodů, které není možné označit prokazatelně za zdravotní důvody.

5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 32 odst. 1 a 2 a § 33 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), že žalobou uplatněné nároky jsou promlčeny.

6. Soud I. stupně nejprve konstatoval, že zákon č. 82/1998 Sb. obsahuje zvláštní úpravu promlčení práva na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci týkající se zejména počátku a délky lhůt, a proto vylučuje použití ustanovení § 106 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (od datum ustanovení § 636 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). V této věci, kdy je projednáván nárok na náhradu škody na zdraví, se uplatní promlčecí lhůta podle § 32 odst. 1 a 2 nebo § 33 zákona č. 82/1998 Sb. Aplikace § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., ani obecná úprava občanského zákoníku zahrnující zavinění lze není na místě.

7. Soud I. stupně uvedl, že pokud jde o bolestné, subjektivní promlčecí doba počne běžet okamžikem, kdy se zdravotní stav žalobce jako poškozeného ustálil a lze objektivně provést bodové ohodnocení bolesti; okamžik, kdy bylo následně bodové ohodnocení lékařem skutečně provedeno, nemá na již započatý běh subjektivní promlčecí lhůty vliv. O škodě spočívající ve ztížení společenského uplatnění se poškozený dozví v době, kdy lze objektivně provést bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění; od tohoto okamžiku běží subjektivní promlčecí doba. Posouzení otázky, kdy se zdravotní stav poškozeného (žalobce) ustálil, je závislé na vyjádření lékaře. Soud I. stupně dospěl k závěru, že s ohledem na to, že k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo nejpozději 9 měsíců po úrazu, který žalobce utrpěl dne datum, tedy nejpozději do konce září 2013, a žaloba byla podána až dne datum, došlo k marnému plynutí promlčecí lhůty dle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nároky žalobce jsou promlčeny, proto nezbylo než žalobu zamítnout.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši částka za 6 paušálů (vyjádření k žalobě ze dne datum, účast na jednání před soudem dne datum, dne datum, dne datum a dne datum a vyjádření ke znaleckému posudku ze dne datum k výzvě soudu).

9. O nákladech státu rozhodl soud I. stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že náklady částka, které platil zpracovatelům znaleckých posudků, uložil zaplatit neúspěšnému žalobci.

10. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním s odůvodněním, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce a kdy se žalobce dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Žalobce předložil vyjádření praktické lékařky MUDr. jméno příjmení ze dne datum, dle které v září 2013 nedošlo k ustálení zdravotního stavu žalobce a ani po celou dobu pracovní neschopnosti do datum. Dále předložil zprávu lékařky MUDr. jméno příjmení z Rehabilitační kliniky Malvazinky ze dne datum, která při vyšetření shledala lehký otok a lehkou nestabilitu, a která potvrdila, že se žalobce na klinice léčí dosud, že rehabilitace trvá a trvají i známky nestability levého kolenního kloubu a druhotně potíže vertebrogenního rázu. Dle žalobce tak nelze dovozovat ustálení jeho zdravotního stavu z obecného tvrzení znalce o běžných dobách léčby, žalobcův zdravotní stav se rozhodně neustálil před ukončením pracovní neschopnosti. Žalobce dále namítal, že není jasné, jak soud I. stupně mohl dospět k závěru, že nárok žalobce na náhradu škody spočívající ve ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti byl promlčen před ukončením jeho pracovní neschopnosti, když takový závěr je v rozporu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu. Žalobce s odkazem na nálezy Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 774/18 a ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3391/15, uvedl, že posouzení promlčení ze strany soudu I. stupně je formalistické a ústavně nekonformní. Žalobce měl za to, že je nutné na něho pohlížet jako na slabší stranu, která v době pracovní neschopnosti nebyla schopna zkoumat, zda již před jejím ukončením došlo k ustálení jejího zdravotního stavu. Poukázal na to, že v době pracovní neschopnosti musí pacient dodržovat léčebný režim, musí se převážně zdržovat doma a dodržovat stanovené vycházky, takže v této době nelze po takovém člověku spravedlivě požadovat, aby začal činit nějaké kroky ve věci svého nároku, shromažďoval zdravotnickou dokumentaci, scházel se s právníky, znalci apod. Též je třeba přihlédnout k tomu, že námitku promlčení vznesl stát a že žalobce je obětí úmyslného jednání příslušníka Policie ČR. Žalobce z uvedených důvodů měl za to, že promlčení nároku je pro něj zvlášť citelným postihem a použití korektivu dobrých mravů je v jeho případě zcela na místě. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

11. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil tak, že není pravdou, že žalobce byl ze strany policisty napaden úmyslně. Poukázal na to, že trestní oznámení, které žalobce podal na zakročujícího policistu jméno příjmení, bylo Generální inspekcí bezpečnostních sborů odloženo, neboť se jednalo o běžný služební zákrok prováděný policistou v rámci zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky kterém došlo k zákonnému použití donucovacích prostředků, jejichž použití bylo následně vyhodnoceno jako oprávněné a přiměřené. V této věci se tak nejedná o nesprávný úřední postup. Naopak žalobce byl za přečin výtržnictví, spáchaný ve značně podnapilém stavu, pravomocně postižen. Žalovaný měl dále za to, že ke vzniku všech nároků uplatněných žalobou došlo již zákrokem policisty dne datum, proto jsou promlčeny. Žalovaný souhlasil se závěry obou znaleckých posudků a připomněl, že žalobce byl dne datum v nemocnice pro potřeby vypracování posudku znalci vyšetřen. K námitce žalobce, že námitka promlčení byla ze strany žalovaného uplatněna v rozporu s dobrými mravy, žalovaný uvedl, že žalobce se dostal do vzniklé situace sám, vlastním zaviněním, kdy se ve značně podnapilém stavu dopustil trestné činnosti, za kterou byl pravomocně odsouzen. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně učinil ze znaleckých posudků vypracovaných nemocnice a Fakultní nemocnicí město část obce správná skutková zjištění o tom, že žalobce utrpěl dne datum v důsledku zákroku policistů zranění kolena, které si vyžádalo dne datum operaci (plastiku předního zkříženého vazu) a rehabilitaci, že zranění zanechalo u žalobce lehké trvalé následky (částečnou nestabilitu kolena), které nemohou vést k získání ani nejnižšího stupně invalidity, že se žalobce mohl vrátit k výkonu práce bezpečnostního experta v červnu 2013, když tuto práci vykonával (nejspíš s mírnými omezeními) již bezprostředně po úrazu u více zaměstnavatelů, a že se zdravotní stav žalobce ustálil v září 2013. S těmito skutkovými závěry soudu I. stupně se odvolací soud jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

14. Odvolací soud zopakoval dokazování postupem podle § 213 odst. 3 o. s. ř. za použití § 213a odst. 2 o. s. ř. spisem Generální inspekce bezpečnostních sborů a potvrzením Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne datum Tyto důkazy byly provedeny v řízení před soudem I. stupně, soud I. stupně z nich však neučinil žádná skutková zjištění.

15. Odvolací soud tak zjistil, že žalobce byl v pracovní neschopnosti od datum do datum a že usneseními Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne datum rozhodnutí, č. j. GI-TC-904-39/2012 a ze dne datum rozhodnutí, č. j. GI-TC-904-60/2012, byla odložena věc týkající se podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby, z jehož spáchání byl podezřelý policista jméno příjmení, který měl dne datum po převozu jméno příjmení, datum narození, na MO PČR Letná, tohoto napadnout tak, že do něho kopal, když ležel na zemi a tím mu způsobil zranění kolena, neboť ve věci nešlo o podezření z trestného činu a věc nebylo na místě vyřídit jinak. Bylo prokázáno znaleckými posudky prim. MUDr. jméno příjmení, Ph. D. ze dne datum a doc. MUDr. jméno příjmení ze dne datum, že zranění kolena J. příjmení nemohlo vzniknout údajným kopem, ale kroucením, které se dá přičíst svedení J. příjmení na zem za pomoci hmatů a chvatů policisty jméno příjmení a jméno příjmení. Stížnosti žalobce proti usnesením byly jako nedůvodné zamítnuty usneseními Městského státního zastupitelství v obec ze dne datum rozhodnutí, č. j. 2 KZN 435/2012-40 a ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 2 KZN 435/2012, když v jednání policisty jméno příjmení nebylo shledáno ani naplnění skutkové podstaty zločinu těžké ublížení na zdraví. Policejní orgán též posuzoval oprávněnost a přiměřenost použití donucovacích prostředků ze strany policistů vůči J. příjmení, tzn. hmaty, chvaty, údery a svedení na zem, a dospěl k přesvědčení, že bylo oprávněné a vzhledem k situaci přiměřené.

16. Odvolací soud dále doplnil dokazování postupem podle § 213 odst. 4 o. s. ř. za použití § 213a odst. 2 o. s. ř. o spis Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 39 T 118/2013, který navrhl provést k důkazu žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne datum, a který nebyl v řízení před soudem I. stupně proveden. Z něj odvolací soud zjistil, že dne datum byl státním zástupcem Obvodního státního zastupitelství pro část Prahy návrh na potrestání žalobce, že dne datum v 18:55 hodin v baru Tulipán v obec a číslo za přítomnosti dalších osob nejprve slovně urážel jméno příjmení, kterého následně uchopil zezadu za hlavu, kterou páčil směrem dozadu, kdy po příjezdu hlídky Policie ČR ve složení jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení, jméno příjmení pustil, policisty urážel, vyhrožoval jim, že je připraví o zaměstnání a zároveň jim a jejich blízkým hrozil smrtí, přičemž se prokazoval průkazem Ministerstva vnitra a osvědčením Národního bezpečnostního úřadu o udělení prověrky na stupeň„ Tajné“, čímž spáchal přečin výtržnictví. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 39 T 118/2013, bylo trestní stíhání žalobce podle § 307 odst. 1 trestního řádu podmíněně zastaveno a žalobci byla stanovena zkušební doba v délce 15 měsíců.

17. Odvolací soud nakonec doplnil dokazování postupem podle § 213 odst. 4 o. s. ř. za použití § 213a odst. 2 o. s. ř. o aktuální lékařské zprávy předložené žalobcem v odvolacím řízení, v nichž je uvedeno, že žalobce utrpěl úraz dne datum a byl v pracovní neschopnosti do datum, pracovní neschopnost byla kontrolována posudkovým lékařem, lze proto konstatovat, že v září 2013 nedošlo k ustálení zdravotního stavu žalobce, a to po celou dobu pracovní neschopnosti (vyjádření praktické lékařky MUDr. jméno příjmení ze dne datum). Žalobce je v péči Rehabilitační kliniky Malvazinky od datum dosud, rehabilituje, trvají známky nestability levého kolenního kloubu a druhotně potíže vertebrogenního rázu. Nedošlo k ustálení klinického stavu stran nestability, naopak došlo k rozvoji a progresi arthrotických změn v levém kolenním kloubu (zpráva lékařky MUDr. jméno příjmení z Rehabilitační kliniky Malvazinky ze dne datum).

18. Právní posouzení věci soudem I. stupně odvolací soud nesdílí a uvádí následující:

19. Žalobce se svých nároků na náhradu škody na zdraví domáhá z titulu nepřiměřeného, nezákonného a bezdůvodného zákroku či donucovacího prostředku policisty jméno příjmení, k němuž mělo dojít dne datum na Místním oddělení Policie ČR Letná tak, že žalobce byl tímto policistou bezdůvodně fyzicky napaden (silný kop do kolena), čímž mu měl způsobit vážná zranění kolena, která si vyžádala dlouhodobou léčbu. Dle žalobce je pak za toto jednání policisty dána odpovědnost státu, ať již za nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb. nebo podle § 95 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále i jen„ PolČR“).

20. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

21. Podle § 13 odst. 1 věty první OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

22. Podle § 95 odst. 1 PolČR stát je povinen nahradit škodu způsobenou policií v souvislosti s plněním úkolů; to neplatí, pokud se jedná o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok vyvolala.

23. Podle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

24. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

25. Podle § 106 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

26. Podle § 106 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

27. Odvolací soud konstatuje, že v řízení bylo prokázáno, že ke zranění kolena žalobce došlo nikoliv údajným kopem policisty jméno příjmení do kolena žalobce, ale tzv. torzí, tedy kroucením, které se dá přičíst svedení žalobce policisty jméno příjmení a jméno příjmení na zem pomocí hmatů a chvatů (viz znalecké posudky prim. MUDr. jméno příjmení, Ph. D. ze dne datum, doc. MUDr. jméno příjmení ze dne datum a nemocnice ze dne datum). V řízení bylo též prokázáno, že postup jmenovaných policistů byl Generální inspekcí bezpečnostních sborů, jakož i Městským státním zastupitelstvím v obec, vyhodnocen jako oprávněný a vzhledem k situaci přiměřený. Věc týkající se podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby a zločinu těžké ublížení na zdraví, z jejichž spáchání byl podezřelý policista jméno příjmení, byla odložena (viz spis Generální inspekce bezpečnostních sborů, sp. zn. GI-TC číslo).

28. Vzhledem k tomu, že v postupu policistů nelze spatřovat nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb. (jedná se tak o nárok podle § 95 odst. 1 PolČR), neuplatní se ani speciální úprava promlčení nároků žalobce na náhradu škody podle tohoto zákona (tj. § 32 a násl. OdpŠk), ale obecná ustanovení občanského zákoníku platného v době škodné události (srov. § 3079 odst. 1 o. z.), tedy § 106 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinnost. Pro uplatnění práva na náhradu škody způsobené na zdraví platí pouze subjektivní promlčecí doba, která je dvouletá (§ 106 odst. 1 a odst. 2 část věty za středníkem obč. zák.).

29. Odvolací soud připomíná, že při škodě na zdraví vychází soudní praxe dlouhodobě z názoru, že jednotlivé složky práva na náhradu škody (náklady léčení, ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti, resp. při invaliditě, bolestné a odškodnění za ztížení společenského uplatnění) jsou samostatné dílčí nároky, které se jako takové i samostatně promlčují (srov. R 38/1970).

30. Nárok na náhradu za bolest a nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění (§ 444 odst. 1 obč. zák.) spolu sice souvisí (zejména svým původem ve škodné události), avšak stojí samostatně a samostatně se promlčují. Z hlediska počátku běhu subjektivní promlčecí doby pro uplatnění nároku na náhradu za bolest je významné, kdy odškodňované bolesti vznikly, a nikoliv kdy došlo k ustálení celkového zdravotního stavu poškozeného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 25 Cdo 2414/2008).

31. V této věci bylo možné bolesti žalobce ohodnotit ihned po úrazu dne datum, nejpozději po operaci kolena dne datum, resp. max. 6 týdnů po operaci, tj. datum. Žalobce totiž pociťoval bolest bezprostředně po zranění, které se projevovalo bolestí levého kolena a jeho nestabilitou, která trvala až do operace datum, popř. 3 - 6 týdnů po operaci, jak vyplývá z ústavního znaleckého posudku číslo ze dne datum vypracovaného nemocnice (str. 76 – 77 posudku). Odvolací soud dodává, že není-li možné bolest léčbou odstranit, stane se chronickou (trvalou), a tehdy se již neodškodňují opakovaně její jednotlivé ataky, nýbrž se taková bolest jako trvalý následek omezující poškozeného v zapojení do společenského života zohledňuje v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění. Lze uzavřít, že nejpozději od datum začala běžet dvouletá promlčecí lhůta k uplatnění nároku na náhradu za bolest, která uplynula dne datum. Žaloba byla podána u soudu dne datum, tedy opožděně, jak správně uzavřel soud I. stupně. Nárok žalobce na náhradu za bolest ve výši částka je proto promlčen.

32. Soud I. stupně vyšel správně z toho, že újma spočívající ve ztížení společenského uplatnění vzniká, jakmile se po úrazu a jeho případném léčení ustálí zdravotní stav poškozeného natolik, že je zřejmé, zda a jaké nepříznivé následky úraz zanechal, tedy zda a v jakém rozsahu došlo ke ztížení společenského uplatnění poškozeného. Soudu I. stupně nelze vytknout, pokud se při posouzení otázky, kdy se zdravotní stav žalobce ustálil, ztotožnil se závěrem nemocnice obsaženým v jeho posudku číslo ze dne datum, tedy že zde léčba trvala cca 9 měsíců od poranění (str. 77 posudku). V takovém případě by dvouletá promlčecí doba k uplatnění uvedeného nároku uplynula dne datum, tedy před podáním žaloby.

33. Ze zprávy lékařky MUDr. jméno příjmení z Rehabilitační kliniky Malvazinky ze dne datum zjistil odvolací soud pouze to, že žalobce je stále v péči Rehabilitační kliniky Malvazinky, že rehabilituje a že trvají známky nestability levého kolenního kloubu. Pokud jde o„ druhotně potíže vertebrogenního rázu“, ze zprávy nelze zjistit, zda se jedná o potíže související s předmětným úrazem nebo zda jde o důsledek„ rozvoje a progrese arthrotických změn v levém kolenním kloubu“.

34. Dle odvolacího soudu též není podstatné, že pracovní neschopnost žalobce byla ukončena až dne datum, neboť již v jejím průběhu se žalobce mohl obrátit na lékaře se žádostí o vyšetření a ohodnocení ztížení společenského uplatnění, kdy již byl zjištěn trvalý následek, tj. částečná nestabilita levého kolena. Doba pracovní neschopnosti je totiž individuální a její stanovení je plně v kompetenci ošetřujícího lékaře, který zvažuje i subjektivní stesky poškozeného. Pracovní neschopnost běžně nekoleruje s dobou léčby, nicméně v případě fyzicky náročných povolání (což není případ žalobce) může (viz str. 77 posudku číslo vypracovaného nemocnice). I kdyby odvolací soud připustil, že k ustálení zdravotního stavu došlo až dne datum, kdy byla ukončena pracovní neschopnost žalobce, pak by promlčecí doba uplynula dne datum, též podáním žaloby. Nárok žalobce na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši částka je proto promlčen, jak správně uzavřel soud I. stupně.

35. Odvolací soud dále konstatuje, že u nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, která se hradí peněžitým důchodem činícím rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a nemocenskou (§ 445 a § 446 obč. zák.), počíná promlčecí doba běžet zpravidla v okamžiku, kdy poškozenému byla vyplacena poslední dávka nemocenské, neboť tehdy lze tuto jeho ztrátu specifikovat. V posuzované věci byl žalobce v pracovní neschopnosti od datum do datum, poslední dávka nemocenské byla žalobci vyplacena v únoru 2014. Promlčecí doba začala běžet nejpozději dne datum a uplynula dne datum, tedy před podáním žaloby. Nárok žalobce na náhradu škody spočívající ve ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši částka je proto promlčen.

36. Co se týká posledního nároku žalobce, a to náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši částka za období od datum do datum (§ 447 obč. zák.), běží promlčecí doba od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o výdělku před poškozením a po poškození. Žalobce tvrdil, že po skončení pracovní neschopnosti neměl žádný příjem, dle jeho názoru s ohledem na svůj nepříznivý zdravotní stav, kdy stále nebyl a není schopen vykonávat práci, zejména práci bezpečnostního experta. Žalobci byla tedy již v únoru 2014 známá výše jeho výdělku před poškozením a po poškození a tím i výše ztráty na výdělku, promlčecí doba začala běžet nejpozději dne datum a uplynula dne datum, tj. před podáním žaloby. Nárok žalobce na náhradu škody spočívající ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši částka je proto promlčen.

37. Odvolací soud dodává, že v posuzovaném případě zejména chybí příčinná souvislost mezi zraněním žalobce a vznikem škody spočívající ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, jak plyne ze znaleckého posudku Fakultní nemocnicí město část obce ze dne datum (str. 9 - 10 posudku). V řízení bylo prokázáno, že žalobce vykonával práci bezpečnostního experta, která je vesměs prací nerizikovou (z hlediska celkové i lokální svalové zátěže i pracovních poloh), i když na jiných pracovištích, a to i po předmětném úrazu dne datum. K výkonu této práce byl uznán k tomu kompetentním lékařem zdravotně způsobilým a žádnou z těchto prací neukončil prokazatelně ze zdravotních důvodů. Dle znalce se žalobce mohl k práci bezpečnostního experta vrátit již dne datum, přičemž nelze konstatovat, že by žalobce s ohledem na svůj doložený zdravotní stav nemohl uvedenou práci vykonávat.

38. Absence příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a škodou je tak důvodem pro zamítnutí žaloby, kterou se žalobce domáhal náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši částka za období od datum do datum a placení renty ve výši částka měsíčně od datum do datum. Soud I. stupně tedy rozhodl věcně správně, když žalobu v celém rozsahu zamítl.

39. Odvolací soud nesouhlasí se žalobcem, že výkon práva žalovaného dovolávat se promlčení je v projednávané věci v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 6 o. z. Je třeba poukázat na to, že žalovaný se žádným způsobem nepodílel na tom, že žalobce své nároky na náhradu škody uplatnil u soudu opožděně. Žalobce mohl podat žalobu na náhradu škody na zdraví bezprostředně po skončení své pracovní neschopnosti, kdy mu již bylo známo, že utrpěl bolest, že došlo ke ztížení jeho společenského uplatnění a že mu vznikla ztráta na výdělku. Žalobce nemohl mít ani žádné pochybnosti o osobě škůdce, když na zasahujícího policistu podal ihned po incidentu trestní oznámení. Znalecké posudky z oboru zdravotnictví ke zjištění rozsahu újmy na zdraví (bolestné a ztížení společenského uplatnění) mohly být vypracovány v průběhu soudního řízení, výše škody spočívající ve ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti byla žalobci známa každý měsíc po dobu pracovní neschopnosti. Žalobcovo zranění nebylo takové povahy, aby žalobci znemožnilo shromáždění několika listin a podání žaloby soudu.

40. Zánik nároků žalobce na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby (zde bolestné, ztížení společenského uplatnění a ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti) nelze považovat za nepřiměřeně tvrdý postih. V řízení bylo vyvráceno tvrzení žalobce, že se stal obětí úmyslného jednání příslušníka Policie ČR. Naopak bylo prokázáno, že sám žalobce spáchal přečin výtržnictví, když za přítomnosti dalších osob fyzicky napadl člověka v baru, po příjezdu policistů tyto urážel, vyhrožoval jim, že je připraví o zaměstnání a zároveň jim a jejich blízkým hrozil smrtí, přičemž se prokazoval průkazem Ministerstva vnitra a osvědčením Národního bezpečnostního úřadu o udělení prověrky na stupeň„ Tajné“. Chování žalobce se příliš nezměnilo ani po jeho následném předvedení na služebnu MO PČR Letná, kdy proti němu musely být ze strany policistů použity donucovací prostředky (hmaty, chvaty, údery a svedení na zem). Tyto byly naopak vyhodnoceny příslušnými orgány jako oprávněné a vzhledem k situaci přiměřené. Námitku promlčení vznesenou žalovaným proto nelze považovat za nemravnou.

41. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., a správného výroku o nákladech státu, jehož znění bylo v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř.

42. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalovanému vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši částka za 2 úkony po částka /písemné vyjádření k odvolání ze dne datum a účast na jednání před odvolacím soudem dne datum dle § 1 odst. 3 písm. a) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., které odvolací soud uložil zaplatit žalobci. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.