MSPH 91 CO 356/2021-183

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupena advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení ⟪LB:lb_003⟫ se sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových ⟪LB:lb_008⟫ IČO, sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím, ⟪LB:lb_010⟫ k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 14 C 72/2020-149,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky určením podle předpisu práva občanského jdoucím od datum (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částka s příslušenstvím jako zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce zajištění finančních prostředků ve výši částka v rámci trestního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. spisová značka, a to za dobu od datum, kdy se stala účastníkem řízení, do datum, kdy jí byly prostředky vráceny. Jeden z obžalovaných, jméno příjmení, je přítelem žalobkyně.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. spisová značka, byl dne datum rozhodnutí vydán příkaz k domovní prohlídce v bytě na adrese adresa, II. patro, byt označený na dveřích jménem příjmení, kde se zdržuje podezřelý jméno příjmení. Domovní prohlídka byla provedena téhož dne. V soupisu věcí byla pod položkou 5 uvedena finanční hotovost částka a pod položkou 6 finanční hotovost částka v boční liště postele. Přítomná žalobkyně namítla, že finanční prostředky ve výši částka náleží jí. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, byl obžalovaný jméno příjmení uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Žalobkyně vyzvala dne datum Městský soud v Praze, aby jí byly vydány finanční prostředky ve výši částka zajištěné při domovní prohlídce datum v rámci trestního řízení jejího partnera jméno příjmení. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, bylo odmítnuto dovolání jméno příjmení. Žalobkyně opakovala žádost o vydání finančních prostředků dne datum Městský soud v Praze usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, rozhodl, že se podle § 80 odst. 1 trestního řádu vrací žalobkyni finanční hotovost částka. Doložka právní moci s datem dne datum byla na rozhodnutí vyznačena dne datum. Dne datum žalobkyně požádala soud o sdělení termínu pro převzetí peněz s tím, že rozhodnutí o jejich vrácení jí bylo doručeno dne datum. Soud sdělil dne datum žalobkyni, že realizace vrácení věcí a peněz proběhne po zpracování usnesení, žalobkyně odpověděla, že se pro ně chce dostavit do budovy soudu. Následovala žádost žalobkyně a jméno příjmení o sdělení termínu a místa pro předání věcí s tím, že finanční prostředky je možno poukázat na označený bankovní účet. Další žádost o vydání finančních prostředků byla žalobkyní podána dne datum Městský soud v Praze žalobkyni sdělil, že spis spisová značka byl dne datum rozhodnutí odeslán na žádost OS v obec, proto na usnesení o vrácení věci nelze vyznačit doložku právní moci. Žalobkyně žádala o vrácení finančních prostředků znovu dne datum, následně podala návrh na nařízení exekuce proti České republice – Městskému soudu v Praze. Finanční prostředky byly žalobkyni vráceny dne datum.

4. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1 odst. 1, § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), že žaloba není důvodná.

5. Soud I. stupně konstatoval, že řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. spisová značka, jehož účastníkem žalobkyně nebyla, bylo zahájeno dne datum a pravomocně skončeno bylo dne datum odmítnutím ústavní stížnosti jméno příjmení. Trvalo tak 6 let a 10 měsíců. Orgány činné v trestním řízení činily úkony v přiměřených lhůtách. jméno příjmení byl jedním z deseti obžalovaných, šlo o skutkově složitou věc, bylo prováděno rozsáhlé dokazování, jak listinnými důkazy, tak výslechy svědků. Ve věci rozhodoval 2 x soud prvního stupně, 2 x soud odvolací, 1 x dovolací soud a 1 x Ústavní soud. Důvody pro zajištění finančních prostředků byly plně opodstatněny. O vrácení finančních prostředku žalobkyni bylo rozhodnuto bez zbytečného odkladu po rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání jméno příjmení, a to usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum.

6. Délka zajištění finančních prostředků, které trvalo dobu málo přesahující 6 let, nebyla dle soudu I. stupně nepřiměřeně dlouhá a odpovídala konkrétním okolnostem trestního řízení, tedy složitosti věci, a to jak skutkové, tak i procesní a právní. Nejednalo se o nesprávný úřední postup žalované, proto soud I. stupně žalobu zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, dle nichž přiznal úspěšné žalované právo na náhradu nákladů ve výši částka. Uvedl, že náklady řízení spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši částka za úkon, tj. vyjádření k žalobě, příprava k jednání a účast při jednání (2 x). Lhůtu k plnění soud I. stupně stanovil v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. Rozsudek soudu I. stupně napadly včasným a přípustným odvoláním žalobkyně i žalovaná.

9. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu s odůvodněním, že soud I. stupně nesprávně právně posoudil otázku nepřiměřenosti délky řízení, jehož byla žalobkyně účastníkem, a jež se jí týkalo v části zajištění finančních prostředků zajištěných při domovní prohlídce dne datum a vydaných až dne datum, tedy po dobu 6,5 roku. Vytkla soudu I. stupně, že se vůbec nezabýval otázkou optimálního průběhu řízení, ani jednotlivými vlivy, které řízení zatížily. Žalobkyně zopakovala, že celková délka řízení byla podstatným způsobem zatížena zmatečným rozhodováním Městského soudu v Praze, který zapříčinil délku řízení cca 1,5 roku (od prvního rozsudku dne datum do druhého rozsudku dne datum), kdy jeho první rozsudek byl shledán nepřezkoumatelným. Žalobkyně dále uvedla, že v řízení byly zjištěny i průtahy v období od datum (vrácení spisu z odvolacího soudu) do datum (rozhodnutí o vrácení finančních prostředků žalobkyni) a od datum do datum (doručeno usnesení žalobkyni), které však soud I. stupně odmítl hodnotit. Žalobkyně nakonec konstatovala, že soud I. stupně zcela zjevně neporozuměl základu nároku, kterým je nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení. Nerozuměla proto úvaze soudu I. stupně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, který se týká náhrady škody z nezákonného rozhodnutí a nikoliv kompenzace za nepřiměřenou délku řízení. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil, zavázal žalovanou nahradit žalobkyni přiměřené zadostiučinění, a dále aby zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení před oběma soudními instancemi.

10. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. o nákladech řízení s odůvodněním, že v řízení před soudem I. stupně učinila 6 úkonů, náhrada jí však byla přiznána pouze za 4 úkony. Žalované náleží náhrada za vyjádření k žalobě, za přípravu na jednání dne datum, za účast na jednání dne datum a datum, sdělení k výzvě soudu ze dne datum a závěrečný návrh ze dne datum. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený výrok II. rozsudku soudu I. stupně tak, že uloží žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši částka.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

12. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně postupoval správně, když při jednání dne datum provedl důkaz spisem Městského soudu v Praze, sp. zn. spisová značka, z něhož zjistil podstatné skutečnosti týkající se zajištění finančních prostředků v celkové výši částka při domovní prohlídce v bytě obývaném podezřelým jméno příjmení a jeho přítelkyní jméno příjmení (žalobkyní) dne datum, a vrácení části zajištěných peněžních prostředků ve výši částka žalobkyni dne datum, o kterých při domovní prohlídce prohlásila, že jsou její. O průběhu celého trestního řízení pak nebylo mezi účastnicemi řízení sporu, když jej ve svých písemných podáních popisovaly shodně.

13. Takto správně zjištěný skutkový stav posoudil správně i po stránce právní (s některými výhradami uvedenými dále), aplikuje přitom příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb.

14. Odvolací soud především sdílí názor žalované, že s rozhodnutím o vrácení peněz žalobkyni bylo třeba vyčkat ukončení trestního řízení, neboť při domovní prohlídce odňatá finanční hotovost mohla pocházet z trestné činnosti jméno příjmení. V úvahu tak přicházelo i uložení trestu propadnutí těchto peněz. Uvedená skutečnost byla zjevně známa i samotné žalobkyni, která požádala o vrácení peněz až poté, kdy bylo trestní řízení ve vztahu k jejímu příteli jméno příjmení pravomocně skončeno.

15. Soud I. stupně se proto správně zabýval délkou celého řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. spisová značka, jehož začátek ve vztahu k žalobkyni je třeba klást k okamžiku, kdy bylo zasaženo do jejího vlastnického práva, tj. k datu domovní prohlídky dne datum, při níž došlo k odnětí peněz podle § 79 odst. 1 trestního řádu, a konec ke dni datum, kdy peníze byly žalobkyni vráceny. Celková délka řízení ve vztahu k žalobkyni činí 6 let a 6 měsíců /§ 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk/, nikoliv 6 let a 10 měsíců, jak uzavřel soud I. stupně.

16. Odvolací soud sdílí závěr soudu I. stupně o tom, že po posouzení jednotlivých kritérií dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., je třeba délku předmětného trestního řízení hodnotit jako přiměřenou. Délka řízení totiž byla zapříčiněna výhradně vysokou skutkovou, právní i procesní složitostí věci /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk/.

17. Trestní řízení bylo vedeno proti celkem 10 obviněným osobám. V přípravném řízení byly prováděny domovní prohlídky, prohlídky jiných prostor, bylo rozhodováno o odnětí věcí, obvinění byli po určitou dobu stíháni vazebně, postupně byla zahajována trestní stíhání obviněných pro další skutky, resp. pro spáchání pokračujícího trestného činu. Celkem bylo proti všem 10 obviněným vydáno 32 usnesení o zahájení trestního stíhání, proti kterým bylo podáno celkem 16 stížností, které byly jako nedůvodné zamítnuty. Opakovaně bylo rozhodováno o vzetí do vazby, o ponechání ve vazbě nebo o propuštění z vazby. V přípravném řízení bylo vypracováno 13 znaleckých posudků a 9 odborných vyjádření, bylo vyslechnuto 148 osob a provedeno 24 rekognic. V řízení před Městským soudem v Praze bylo nařízeno patero hlavních líčení a při šestém došlo k vyhlášení rozsudku, zprvu hlavní líčení trvala několik dní. Byly vyslechnuty desítky svědků a provedena celá řada listinných důkazů. Dne datum byl vyhlášen rozsudek, kterým byl přítel žalobkyně jméno příjmení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podmíněné odložen na tři roky. Proti rozsudku podal jméno příjmení odvolání. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému rozhodnutí. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukazoval (i ve vztahu k jméno příjmení) na složitost věci spočívající ve specifiku trestného činu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 trestního zákoníku, který může v konkrétním případě nabýt jak povahy trestného činu trvajícího, tak pokračujícího, přičemž není vyloučeno, že i déletrvající delikt sestávající z jednotlivých aktů, nebyl posuzován ani v jedné z uváděných variant. Odvolací soud také uvedl, že kontinuita projevující se v souvislém páchání uvedeného trestného činu pachatelem má za následek, že celkové jeho jednání ve svém důsledku tvoří jeden skutek (a nikoli několik procesních skutků), o němž je možno rozhodovat způsobem, který zvolil Městský soud v Praze Odvolací soud proto posuzoval, zda se v případě těch jednání obžalovaných, o nichž městský soud nerozhodl a vypustil je z výrokové části svého rozhodnutí, jedná o pouhou úpravu popisu skutku. Vzhledem k tomu, že odvolací soud dospěl, po učinění rozboru věci na 2 stranách svého rozsudku, k závěru, že tomu tak není, neboť jednání obžalovaných (včetně jméno příjmení) tvoří několik procesních skutků, zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud též připustil, že se soud I. stupně ocitl v obtížné důkazní situaci, kdy v důsledku postupného zahajování trestního stíhání proti jednotlivým obviněným nebylo možné důkazy získané před tímto zahájením použít ve vztahu ke všem obviněným. Následně Městský soud v Praze v rámci dvou hlavních líčení rozhodl dne datum o jméno příjmení opětovně odsuzujícím rozsudkem, kterým jej částečně zprostil obžaloby a uložil mu trest odnětí svobody v délce 12 měsíců s podmíněným odkladem na 2 roky. jméno příjmení se proti rozsudku opětovně odvolal, Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, uložil jméno příjmení trest odnětí svobody v délce 12 měsíců s podmíněným odkladem na 18 měsíců. příjmení jméno příjmení proti rozsudku odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, odmítnuto pro nedostatek relevantní dovolací námitky. Věc byla po skončení přípravného řízení projednávána na 3 stupních soudní soustavy (2 x u soudu I. stupně, 2 x u soudu odvolacího a 1 x u Nejvyššího soudu), přičemž počet instancí, v nichž byla věc projednávána, též ospravedlňuje delší dobu řízení.

18. Žalobkyně se na celkové délce řízení negativním způsobem nepodílela /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/, naopak v červenci 2018 vyzvala (poprvé) Městský soud v Praze, aby jí byly vydány finanční prostředky ve výši částka zajištěné při domovní prohlídce. Svou žádost poté opakovala dne datum, datum, datum a datum.

19. Soud I. stupně správně posoudil i postup orgánů veřejné moci během řízení /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/, když uvedl, že orgány činné v trestním řízení činily úkony v přiměřených lhůtách. Odvolací soud dodává, že k tíži státu nelze přičítat období zdánlivé nečinnosti soudu od podání obžaloby do nařízení hlavního líčení. Obžaloba byla Městskému soudu v Praze podána dne datum, předsedkyně senátu požádala místopředsedu soudu o prodloužení lhůty k nařízení hlavního líčení o 6 měsíců mimo jiné z důvodu obsáhlosti věci. Lhůta byla prodloužena do datum, dne datum bylo nařízeno hlavní líčení. K žádnému pochybení v postupu soudu při prodlužování lhůty k učinění procesního úkonu, které by bylo možné přičítat k tíži státu, nedošlo. Odvolací soud též poukazuje na to, že ke zrušení prvního rozsudku Městského soudu v Praze ze dne datum odvolacím soudem nedošlo proto, že by soud nižšího stupně nerespektoval závazný právní názor soudu vyššího stupně nebo známou judikaturu ani z důvodu nesrozumitelnosti či nepřezkoumatelnosti nebo procesní vady. Důvodem zrušení rozsudku městského soudu byl pouze odlišný právní názor soudu vyšší instance (jak bylo vysvětleno výše poukazem na odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací), což nelze přičítat státu k tíži.

20. Odvolací soud má nakonec za to, že lze mít za omluvitelné, pokud Městský soud v Praze rozhodl o vrácení finanční hotovosti ve výši částka žalobkyni až dne datum, ačkoliv byl spis vrácen tomuto soudu Vrchním soudem v Praze po rozhodnutí o odvolání dne datum. Nelze totiž přehlédnout, že v tomto období bylo průběžně rozhodováno o nákladech trestního řízení či vazby, žádány zprávy o pověsti odsouzených a podávány zprávy o průběhu dohledu, realizovány tresty propadnutí věcí, byla podávána dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, mimo jiné i jméno příjmení, spis tak bylo třeba předložit Nejvyššímu soudu s rozhodnutím o dovolání. Po vrácení spisu Nejvyšším soudem Městskému soudu v Praze dne datum a rozeslání rozhodnutí Nejvyššího soudu účastníkům řízení, jakož i rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení či o osvědčení se podmíněně odsouzených ve zkušební době, bylo dne datum vydáno usnesení podle § 80 odst. 1 tr. řádu o vrácení finanční hotovosti žalobkyni, které nabylo právní moci dne datum. Doložka právní moci na citovaném usnesení byla vyznačena až dne datum z toho důvodu, že spis byl od datum do datum zapůjčen OS v obec k řízení ve věci odsouzeného jméno příjmení Tyto ojedinělé časové prodlevy mezi jednotlivými úkony lze dle odvolacího soudu s ohledem na vysokou procesní složitost věci tolerovat.

21. Soud I. stupně nakonec zcela správně vyhodnotil i kritérium významu předmětu řízení pro žalobkyni jako běžný /§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk/, když poukázal na to, že jím bylo peněžité plnění ve výši částka.

22. K nesprávnému úřednímu postupu spočívajícího v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 2 věty třetí OdpŠk proto nedošlo, neboť délka řízení odpovídala složitosti věci a stát se na ní nijak negativně nepodílel. Nemajetková újma tak žalobkyni nevznikla. Závěr soudu I. stupně o nedůvodnosti žaloby je správný.

23. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované náleží náhrada nákladů v řízení před soudem I. stupně ve výši částka, a to za čtyři účelně vynaložené úkony po částka: vyjádření k žalobě, příprava účasti na jednání, účast na jednání dne datum a závěrečný písemný návrh ze dne datum na základě výzvy soudu. Účelnými úkony nebyla žádná další písemná podání žalované, ani účast na jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. V odvolacím řízení převážně úspěšné žalované (neúspěšná byla žalovaná pouze v nepatrné části týkající se výše nákladů řízení před soudem I. stupně) přísluší náhrada nákladů řízení v plné výši odpovídající paušální náhradě hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalované vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši částka za tři účelně vynaložené úkony po částka /písemné vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne datum, příprava účasti na jednání a účast na jednání před odvolacím soudem dne datum dle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., které odvolací soud uložil zaplatit neúspěšné žalobkyni. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.