MSPH 11 Co 340/2024-49

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lubora Veselého a soudců JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Michala Prince ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: název, IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_005⟫ o částka Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_006⟫ o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. června 2024, č.j. 45C 229/2023-28,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se co do částky částka s 15% úrokem z prodlení od datum do zaplacení zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se co do částky částka s 15% úrokem z prodlení od datum do zaplacení a ve výroku o nákladech řízení potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o částka s 15% úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka (výrok II.).

2. Takto rozhodl v kompenzačním řízení o žalobě došlé soudu dne datum v řízení vedeném u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka. Žádost o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem služebních orgánů při služebním hodnocení podle zákona o vojácích z povolání za rok 2017 podal žalobce u Ministerstva obrany dne datum. Usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo dovolání odmítnuto, nabylo právní moci dne datum.

3. Vyšel ze zjištění, že žalobce uplatnil nárok u žalované dne datum, stanoviskem ze dne datum žalovaná konstatovala porušení práva. Zjistil, že žalobce podal žalobu dne datum, která byla vedena u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka, a domáhal se zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu ve výši částka s tvrzením, že jako voják z povolání obdržel služební hodnocení za rok 2017 v rozporu s právními předpisy. Soud prvního stupně podrobně shrnul průběh řízení, na jehož odůvodnění odvolací soud pro stručnost odkazuje, zejména zjistil, že žalovaná se vyjádřila dne datum a vznesla námitku promlčení, kterou zopakovala při ústním jednání dne datum a žalobce byl vyzván, aby se k námitce písemně vyjádřil; dne datum podal žalobce návrh na změnu žaloby, požadoval omluvu a částka. Dne datum znovu upravil žalobní návrh co do jiného počátku prodlení; dne datum soud připustil změnu žaloby a nařídil jednání na den datum, žalobce se omluvil z rodinných důvodů, jednání proběhlo, bylo provedeno dokazování a při jednání dne datum (z něhož se žalobce opět omluvil) vyhlásil rozsudek a žalobu z důvodu promlčení zamítl. Žalobce podal odvolání, navrhl řízení přerušit do doby skončení dovolacího řízení v jiné věci, rozsudek byl potvrzen, odvolací řízení trvalo od datum do datum, kdy rozsudek nabyl právní moci; dovolání žalobce podal dne datum, věc byla předložena Nejvyššímu soudu dne datum, který dovolání odmítl a rozhodnutí bylo žalobci rozesláno dne datum.

4. Po právní stránce posoudil věc dle § 13 a § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. vycházeje z toho, že řízení trvalo od datum do datum, celkem hodnota roky a 3 týdny; jednalo se o kompenzační řízení. Žalobce žádal zadostiučinění nepřiměřené délky řízení o vydání služebního hodnocení, v řízení se nevyskytly průtahy vyjma řízení před Nejvyšším soudem trvajícím cca 6 měsíců. Řízení nevykazovalo zvýšenou náročnost po stránce skutkové, právní ani procesní, bylo standardní. Žalobce několikrát podal návrh na změnu žaloby, přerušení řízení. Konstatoval, že využití opravných prostředků nelze klást k tíži žalobci, avšak přispívá k celkové době řízení. Žalobce se podílel částečně na celkové době řízení opakovanou změnou žaloby, avšak návrh na odročení jednání neprodloužil délku řízení, žalobce podal nedůvodné dovolání. Význam řízení neshledal objektivně ani subjektivně zvýšený, ale standardní. Totožným způsobem se žalobce domáhal zadostiučinění v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka. Konstatoval, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, délka řízení nebyla nepřiměřená. I kdyby byl shledán nesprávný úřední postup, neshledal by nárok důvodným, když žalobce vycházel ze zcela nepřiměřené základní částky, zvýšený význam řízení neprokázal a na délce řízení se podílel, proto by již žalovanou poskytnuté zadostiučinění bylo dostačující. Nepřísluší mu hodnotit námitku promlčení, posouzení náleží pouze revizním soudům. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Vzal žalobu zpět co do částky částka (resp. navrhl snížit výši požadovaného plnění) a navrhl přiznat částku částka s příslušenstvím. Namítá nepřezkoumatelnost a nezákonnost rozhodnutí. Vytýká soudu prvního stupně, že v naříkaném řízení zbytečně provedl rozsáhlé dokazování a nařídil 3 jednání (ač byl nárok promlčen); prodlužování řízení bylo zaviněno postupem orgánu veřejné moci. Přestože žalobce argumentoval nesoustředěným postupem v namítaném řízení, soud prvního stupně se s námitkou nevypořádal, věc neposoudil nestranně a nezávisle, z rozhodnutí je patrná naprostá snaha stranit státu. Dále namítá, že do celkové délky řízení je třeba započítat i dobu předběžného uplatnění nároku, když nárok sám uplatnil od datum do datum, tedy řízení trvalo 3,5 roku. Pokud soud prvního stupně vycházel z období od datum do datum, dopustil se zmatečnosti, nevyčerpal celý předmět řízení, svévolně zasáhl do žalobcovy dispoziční zásady a zatížil řízení vadou. Nezohlednil inflaci, žalobce vychází ze základní částky částka. Nesouhlasí s počátkem běhu promlčecí lhůty. Nelíbí se mu, že si do něj úředníci „rýpli“ ohledně jeho právního vzdělání, čímž byla degradována účinnost konstatování porušení práva jako zadostiučinění, které tak nebylo míněno upřímně. Soud prvního stupně pochybil, uvedl-li, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, ten shledala sama žalovaná a soud je takovým uznáním nároku vázán (odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka); mezi stranami totiž bylo nesporné, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo, sporným byla jen výše zadostiučinění. Legitimně očekával, že se soud bude zabývat jen tím, zda lze mimosoudně poskytnuté zadostiučinění ve formě konstatování práva považovat za dostatečné, byl tak porušen zákaz překvapivých rozhodnutí. Žalobce vycházel v dobré víře ze stanoviska žalované. K nepřiznání zadostiučinění v penězích má docházet jen výjimečně (odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11, III. ÚS 197/15, II. ÚS 19/16, III. ÚS 1263/17, IV. ÚS 2058/20), a to tehdy, zavinil-li si délku řízení sám účastník nebo pro něj řízení nemělo význam, tak tomu v případě žalobce není. Považuje za krajně nespravedlivé, pokud by mu bylo odebráno v důsledku toho, že se domáhal vyšší formy zadostiučinění, i to, jehož se mu dostalo mimosoudně; reformatio in peius by byla těžko obhajitelná. Namítá argumentační chyby (cherry-picking, confirmation bias, argumentace ad hominem, availability heuristic). Ve vyjádření došlém odvolacímu soudu dne datum odkázal na judikaturu zdejšího soudu ve věci sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka a spisová značka.

6. Ve vyjádření k odvolání žalobce žalovaná navrhla napadený rozsudek potvrdit. Žaloba je nedůvodná, délka řízení byla s přihlédnutím ke všem okolnostem přiměřená a nemohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu.

7. Při jednání odvolacího soudu dne datum žalovaná k výzvě odvolacího soudu vyslovila souhlas s částečným zpětvzetím žaloby, a proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně co do částky částka s 15% úrokem z prodlení od datum do zaplacení zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil dle § 222a o. s. ř. (výrok I.).

8. Nedůvodná je námitka o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí z jeho odůvodnění vyplývá, že se soud prvního stupně řídil ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., a lze dovodit na základě jakých skutkových a právních závěrů v dané věci rozhodl (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

10. V souzené věci soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, na jehož základě zjistil všechny rozhodné skutečnosti, a odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle správných zákonných ustanovení § § 13 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“).

11. Žalobci lze přisvědčit v závěru, že v případě kompenzačního řízení do celkové délky řízení v širším smyslu je třeba zahrnout i dobu předběžného projednání nároku dle § 14 OdpŠk, které je nezbytným předpokladem pro uplatnění nároku u soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka či sp. zn. spisová značka), tedy v souzené věci dobu od datum. Řízení v souzené věci bylo pravomocně skončeno dne datum usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum, jímž bylo dovolání odmítnuto. Celková délka kompenzačního řízení tak činí 3,5 roku. Odvolací soud je si vědom judikatury Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k přiměřenosti délky kompenzačního řízení, dle níž by takové řízení nemělo trvat na jedné instanci více jak 1,5 roku a na dvou instancích více jak 2 roky. Tento závěr však nelze chápat jako stanovení pevné konkrétní lhůty pro skončení jakéhokoli kompenzačního řízení, ale je třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, za nichž namítané řízení probíhalo. V poměrech souzené věci se žalobce původně domáhal částky částka a tvrdil nesprávný úřední postup, v jehož důsledku mu vznikla nemajetková újma, když cílem služebního hodnocení bylo jeho kariérní poškození v budoucím procesu stanovení pořadí; uváděl, že od roku 2016 pociťoval na svoji osobu ze strany služebních orgánů tlak, který začal poté, co kritizoval služební orgány za nedodržování právních a vnitřních předpisů v souvislosti s poskytováním náhrady zvýšených vybavovacích výdajů spojených s pravidelným místem výkonu služby v zahraničí; jedním z důsledků tohoto „boje o právo“ bylo podstatné zkrácení jeho služby na zahraničním pracovišti, kde měl zůstat do července roku 2018, což se nestalo. V žalobních tvrzeních uvedl, že mohlo dojít ke snížení důstojnosti žalobce, byla zpochybněna jeho odborná kompetence příslušníka právní služby, dále poukázal i na zvýšené úsilí spočívající v sepisu námitek proti služebnímu hodnocení, sepis odvolání proti personálním rozkazům č.j. číslo, číslo, sepis podnětů proti personálním rozkazům č.j. číslo a číslo, správní žaloby č.j. číslo. Žalovaná se vyjádřila k argumentaci žalobce a mj. vznesla námitku promlčení. Při prvém jednání soudu dne datum, jehož se jako jediného žalobce osobně účastnil, vysvětlil, jaký vztah mají uvedené personální rozkazy význam pro dané řízení, čeho se žalobou domáhá a byl vyzván soudem, aby specifikoval k jednotlivým tvrzeným újmám (spočívajícím jednak ve snížení jeho důstojnosti), jednak ve zpochybnění odborné kompetence) vztah na souhrnnou částku částka, dále byl poučen, že jím doložené listiny v cizojazyčném znění musí být opatřeny předkladem do českého jazyka. Žalobce se jedním podáním datovaným dne datum vyjádřil k námitce promlčení, podáním datovaným dne datum změnil žalobu a domáhal se omluvy a částky částka; podáním datovaným dne datum navrhl změnu formulace omluvy a podáním datovaným dne datum se domáhal též přiznání příslušenství. Na podání učiněná žalobcem žalovaná i soud reagovaly, při jednání dne datum, jehož se žalobce osobně neúčastnil, soud vyslovil s ohledem na změnu žaloby pochybnost, zda má ve věci pravomoc jednat, když ze skutkových tvrzení explicitně nevyplývalo, zda žalobce požaduje nemajetkovou újmu z důvodu nerovného zacházení či diskriminace. Za tím účelem byl žalobce písemně vyzván a vyjádřil se podáním datovaným dne datum. Tím byl odstraněn rozpor v možné absenci pravomoci soudu věc projednat; k jednání nařízenému dne datum se žalobce nedostavil. Soud prvního stupně správně uzavřel, že namítané řízení nebylo po skutkové ani právní stránce složité, nicméně vyžadovalo odstranění vad žalobních tvrzení, které vedly i k pochybnostem o pravomoci soudu věc rozhodnout.

12. Vytýká-li žalobce soudu, že se nevypořádal s jeho argumentací o nekoncentrovaném postupu, když nárok byl promlčen a věc mohla být skončena na prvním jednání, konstatuje odvolací soud, že nejprve bylo třeba odstranit vady žaloby, aby bylo zřejmé, jakých nároků se žalobce vůbec domáhá. Tyto nedostatky žaloby bránily soudu projednat věc při prvním jednání a ihned rozhodnout o námitce promlčení. Z chronologie řízení vyplývá, že žalobce žalobu podal dne datum, žalovaná se vyjádřila dne datum, první jednání bylo nařízeno dne datum na den datum, odvolací soud však nepřehlédl obecně známou skutečnost, kdy se Česká republika v této době potýkala s epidemiologickými opatřeními proti onemocnění Covid (§ 121 o. s. ř.). Soud prvního stupně správně konstatoval, že žalobce se domáhal své ochrany na 3 stupních soudní soustavy, což objektivně prodlužuje délku řízení. V řízení před odvolacím soudem nebyly shledány průtahy (odvolání bylo podáno dne datum, věc byla předložena odvolacímu soudu dne datum a rozhodnutí bylo vydáno dne datum, rozsudek byl doručen a nabyl právní moci dne datum). Dovolací řízení u Nejvyššího soudu trvalo cca 6 měsíců a skončilo odmítnutím dovolání. Význam kompenzačního řízení je standardní, žalobce zvýšený význam ani netvrdil, natož prokazoval. S ohledem na všechny shora uvedené okolnosti tohoto případu odvolací soud konstatuje, že v namítaném řízení bylo postupováno plynule, bez průtahů a nebyl shledán nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení.

13. K odvolací argumentaci o legitimním očekávání a vázaností soudu stanoviskem žalované. Jak již bylo uvedeno výše, předběžné projednání nároku je podle § 14 odst. 3 OdpŠk podmínkou podání žaloby, soud musí dbát na to, aby byla tato podmínka splněna, musí se pokusit o odstranění daného nedostatku podmínek řízení podle § 104 odst. 2 o. s. ř., v opačném případě řízení zastaví (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Smyslem předběžného projednání nároku na náhradu újmy způsobené výkonem veřejné moci v situaci, kdy má za vznik újmy odpovídat stát, a to u příslušného ministerstva či jiného ústředního orgánu státní správy, je poskytnout možnost vyřešit spor smírnou cestou a snaha zabránit tak zbytečným soudním sporům (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Výsledek předběžného projednání není rozhodnutím, nelze se proti němu proto jakkoli bránit právní cestou (např. před správními soudy). Předběžné projednání nároku u příslušného orgánu není správním řízením, a tudíž se na ně nevztahují ustanovení správního řádu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Stanovisko úřadu vydané v rámci předběžného projednání nároku, ve kterém úřad sdělí žadateli, že shledal oprávněným jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy z konkrétního důvodu a v konkrétní výši, má za následek běh nové promlčecí doby ohledně daného nároku (§ 639 o.z.). Pouze tento závěr vyplývá ze žalobcem citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka a nikoli vázanost soudu výsledkem předběžného projednání u žalované.

14. Je to totiž soud, kdo samostatně posuzuje otázku, zda vůbec k nesprávnému úřednímu postupu ve věci došlo, a pokud ano, teprve následně posuzuje formu a výši zadostiučinění, a to samostatně a nezávisle na žalované, neboť jde o právní posouzení věci, jež přísluší právě soudu. Nesporným mohou strany prohlásit pouze skutkový stav věci, nikoli právní posouzení věci. Ostatně úspěšný se svým nárokem u soudu může být poškozený pouze v případě, že jeho důvodný nárok nebyl již v rámci předběžného projednání uspokojen, tedy jen když mu nebylo již v rámci předběžného projednání poskytnuto přiměřené zadostiučinění (nebylo mu poskytnuto vůbec anebo poskytnuté zadostiučinění nelze považovat za přiměřené). Aby se však soud vůbec mohl zabývat otázkou formy a výše zadostiučinění, musí dojít k naplnění předpokladů vzniku odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu, tedy k tomu, že k nesprávnému úřednímu postupu vůbec došlo. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, a to s ohledem na konkrétní okolnosti tohoto případu, kdy žalobce několika svými podáními ne zcela konkrétně a výstižně uvedl, jakého nároku se vůbec domáhá, což přispělo k tomu, že skutková tvrzení musela být k výzvě soudu doplňována. Protože k nesprávnému úřednímu postupu vůbec nedošlo, nejsou případné žalobcem citované odkazy na rozhodnutí Ústavního soudu. Rozhodnutí sp. zn. číslo se týká otázky výše poskytnutého zadostiučinění, obdobně jako IV. ÚS 2058/20, kde namítané řízení ve věci směnečného platebního rozkazu trvalo více než 4 roky; v rozhodnutí sp. znčíslo Ústavní soud posuzoval věc týkající se zákona o pobytu cizinců.

15. S ohledem na to, že výsledek předběžného projednání nároku není žádným rozhodnutím, je pojmově vyloučeno, aby byla porušena zásada reformatio in peius. Nedůvodně a nepodloženě vytýká žalobce soudu prvního stupně, že věc neposoudil nezávisle a nestranně (aniž by v podrobnostech namítal podjatost soudce a konkrétní důvody, které ho k tomuto závěru vedou). Opodstatněná pro svoji nekonkrétnost není ani odvolací námitka o možných argumentačních chybách, kterých se měl soud dopustit.

16. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v tomto řízení mu nepřísluší jakkoli přezkoumávat původní řízení a správnost řešení otázky promlčení, kterou se soudy zabývaly v namítaném řízení. S ohledem na to, že odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal nesprávný úřední postup, je nadbytečné zabývat se odvolací argumentace týkající se inflace.

17. Srovnávací rozhodnutí Městského soudu v Praze, na něž žalobce odkázal, nepovažuje odvolací soud za případná. V žádném z nich se totiž nejednalo o kompenzační řízení. V řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka šlo o nemajetkovou újmu, která měla poškozené vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v adresa, na úseku správního soudnictví, kdy celé řízení trvalo 2 roky a 10 měsíců, z toho 2 roky a 8 měsíců byl průtah. Rozhodnutí vydané pod sp. zn. spisová značka bylo přijato v poměrech věci, kdy řízení (nikoli kompenzační) trvalo 3 roky a 3 měsíce, avšak byl shledán nesprávný úřední postup a nemajetková újma byla způsobena nepřiměřenou délkou prověřování podezřelý výraz oznámení. Ani věc projednávaná pod sp. zn. spisová značka neřešila kompenzační řízení, avšak byl shledán nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení o udělení výjimky a rozhodnutí o započtení odborné praxe lékaře. Ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka rovněž nešlo o kompenzační řízení, byl shledán nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení u finančního arbitra.

18. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek co do částky částka s příslušenstvím (po částečném zpětvzetí žaloby) jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř. včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 a 3 písm. a), b) a c) vyhl. č. 254/2015 Sb., když procesně úspěšné žalované vznikly náklady řízení za vyjádření k odvolání, přípravu účasti na jednání, účast na jednání odvolacího soudu, tj. 3 paušální náhrady po částka, celkem částka, které odvolací soud uložil žalobci zaplatit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.