MSPH 18 Ad 5/2024-69

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Michaely Macurové a Mgr. Jana Ferfeckého ve věci žalobkyně: PharmDr. Z. T. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Trnkou sídlem Opletalova 983/45, 110 00 Praha proti žalované: Česká lékárnická komora sídlem Rozárčina 1422/9, 140 02 Praha zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Švejnohou sídlem Korunní 2569/108a, 101 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí Čestné rady České lékárnické komory ze dne 13. 6. 2023, č. j. 971/ČR/2023 takto:

Osoba vykonávající funkci odborného zástupce (§ 14 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování) a vedoucího lékárníka (§ 79 odst. 6 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech) se může dopustit disciplinárního deliktu podle § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, spočívajícího v tom, že nezajistí, aby s léčivy bylo nakládáno v souladu s právními předpisy.

Žaloba se zamítá.

Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Vymezení věci

Čestná rada České lékárnické komory (dále též jen „Komora“) uznala žalobkyni jako vedoucí lékárnici Lékárny X, X (dále jen „Lékárna“), provozovanou společností X, jako poskytovatelem zdravotních služeb, jehož byla žalobkyně odborným zástupcem, vinnou ze spáchání disciplinárního deliktu spočívajícího v závažném porušení povinností člena České lékárnické komory uvedených v § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře (dále jen „zákon o komorách“), dále v § 14 odst. 1 věta první, odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále jen „zákon o zdravotních službách“), v § 79 odst. 5, 6 ve spojení s § 8 odst. 8 a s § 82 odst. 3 písm. c) zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech (dále jen „zákon o léčivech“), § 22 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 84/2008 Sb., o správné lékárenské praxi, bližších podmínkách zacházení s léčivy v lékárnách, zdravotnických zařízeních a u dalších provozovatelů a zařízení vydávajících léčivé přípravky, § 19 zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, a v bodě 12) Etického kodexu České lékárnické komory.

První porušení spočívalo v tom, že přinejmenším v období od 15. 8. 2022 do 21. 3. 2023 žalobkyně připustila nesprávné vedení skladové evidence léčivých přípravků v Lékárně spočívající v evidenčním nenaskladnění léčivých přípravků dodaných do Lékárny podle specifikovaných dodacích listů a dále v tom, že připustila zacházení s těmito léčivými přípravky v rozporu se zákonem o léčivech, když nebyl v lékárnickém informačním systému Lékárny proveden záznam a inspektorům Komory nebyl předložen žádný doklad o řádném nakládání s těmito léčivými přípravky způsobem přípustným dle zákona o léčivech a přitom se v době kontroly tyto léčivé přípravky v Lékárně nenacházely.

Druhé porušení spočívalo v tom, že žalobkyně přinejmenším dne 21. 3. 2023 připustila v Lékárně výkon povolání farmaceutického asistenta ze strany Mgr. M. R. bez odborné způsobilosti.

Za uvedené skutky uložila žalovaná žalobkyni disciplinární opatření dle § 18 odst. 3 písm. c) zákona o komorách spočívající ve vyloučení z České lékárnické komory.

Proti rozhodnutí Čestné rady Komory brojí žalobkyně žalobou. Žaloba

Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a že nebyl náležitě prokázán skutkový stav věci. Žalovaná tak porušila její právo na spravedlivý proces.

První důvod nepřezkoumatelnosti spatřuje žalobkyně v rozporu mezi výrokem I napadeného rozhodnutí a jeho odůvodněním, neboť v každé z těchto částí je uveden jiný počet kusů léčivého přípravku Leflunopharm (91 ks ve výroku, 51 ks v odůvodnění rozhodnutí). Nadto žalobkyně již v průběhu řízení uvedla, že 51 ks tohoto přípravku bylo uloženo v lékárně v kartonové krabici a inspektoři správního orgánu je přehlédli. Žalovaná se přitom s touto námitkou nevypořádala a nevysvětlila, jak dospěla k závěru, že předmětné léčivé přípravky v Lékárně nebyly. Ke zjištění skutkového stavu přitom žalovaná mohla při jednání vyslechnout příslušného inspektora PharmDr. J. M. či zaměstnance lékárny Mgr. Č. B., který byl kontrole přítomen, což však neučinila. Žalovaná dle žalobkyně nejednala nestranně a spravedlivě.

Žalobkyně dále nesouhlasí se závěrem, že porušila bod 12) Etického kodexu České lékárnické komory. Podle tohoto bodu platí, že „povinností lékárníka je znát a dodržovat předpisy pro výkon tohoto povolání včetně vnitřních stavovských předpisů Komory“. Žalovaná přitom nezkoumala, zda žalobkyně příslušné předpisy znala či nikoliv.

Žalobkyně dále tvrdí, že za jednání, která jí jsou vytýkána, nemůže být odpovědná, neboť je nezavinila, a to ani úmyslně, ani z nedbalosti. Nesouhlasí proto se závěrem žalované, že disciplinární delikty spáchala přinejmenším v nepřímém úmyslu. Žalovaná zavinění neprokazovala, pouze jej konstatovala, což zakládá dle žalobkyně další důvod nepřezkoumatelnosti. Zavinění ve formě úmyslu je založeno na složce vůle, žalobkyně však již ve správním řízení uvedla, že o uvedených skutečnostech nevěděla, vědět nemohla a nemohla je ovlivnit. Z toho zcela jasně vyplývá, že je nezamýšlela, ani s nimi nebyla srozuměna. Vzhledem k tomu, že zde chybí samotné jednání žalobkyně a namítané delikty s jednáním žalobkyně ani nesouvisí, nemůže se dle názoru žalobkyně jednat ani o zavinění ve formě nedbalosti. Žalobkyně má za to, že své povinnosti vyplývající z pozice vedoucího lékárníka a odborného zástupce splnila tím, že procesy v lékárně, resp. její vnitřní dokumentaci (zejména její provozní řád) nastavila a udržovala v souladu s právními předpisy.

Žalobkyni přitom správní orgán vytýká a trestá ji za jednání třetích osob, které sama nemohla ovlivnit ani mu zamezit, a ani k tomu ze své pozice zaměstnance (závislé a ekonomicky podřízené zaměstnavateli) neměla prostředky, i kdyby o takovém jednání věděla. Léčiva objednává přes distributory a dále s léčivy nakládá majitel lékárny, který rovněž disponuje přístupovými právy, nikoliv žalobkyně. Výkladem žalované ad absurdum by žalobkyně byla odpovědná i za chybu v evidenci způsobenou např. drobnými krádežemi zákazníků a za nakládání s takovým zcizeným léčivým prostředkem v rozporu se zákonem o léčivech.

Dále žalobkyně namítá nepřiměřenost uložené sankce a nepřezkoumatelnost jejího odůvodnění. Uloženou sankcí přitom žalovaná zasahuje do práva žalobkyně na svobodnou volbu povolání zaručenou čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Dle žalobkyně z odůvodnění není zřejmé, proč žalovaná nemohla zvolit jiné, méně přísné, disciplinární opatření, a to zejména za situace, kdy za obdobná porušení povinností člena komory obvykle uděluje jen pokuty. Ke svému tvrzení žalobkyně odkazuje rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2016, č. j. 6 As 173/2015-49, ze dne 14. 7. 2023, č. j. 7 As 24/2022-49 nebo ze dne 6. 6. 2019, č. j. 1 As 320/2018-39. Uložením nejpřísnější možné sankce tak žalovaná porušila zásadu legitimního očekávání žalobkyně co do druhu a výměry sankce.

Žalobkyně dále namítá, že správní orgán se vůbec nezabýval polehčujícími okolnosti daného případu, jakými jsou vyšší věk žalobkyně (65 let), absence škodlivého následku namítaného jednání (nedošlo k poškození zdraví), náprava namítaného stavu (žádost o akreditaci) nebo skutečnost, že namítané jednání mělo být spácháno opomenutím žalobkyně (žalobkyně se na vytýkaném jednání aktivně nikterak nepodílela). Žalobkyně také zásadně nesouhlasí s tím, že správní orgán promítl do uložené sankce formu spáchání deliktů v nepřímém úmyslu, vůči čemuž se již vymezila výše.

Žalobkyně nesouhlasí ani s tvrzením žalované, že uložené disciplinární opatření se nevymyká dosavadní praxi. V případě rozhodnutí Čestné rady ze dne 26.11.2018, č. j. 759/ČR/2018, na něž žalovaná odkazovala, byl stěžejním disciplinární delikt spočívající ve vydávání léků na lékařský předpis osobami nelékárníků (minimálně dvěma lékaři) mimo prostory lékárny, přičemž disciplinárně obviněná doznala, že o této praxi věděla a sama ji realizovala. V daném případě tedy šlo o disciplinární delikt, co do závažnosti ve vztahu ke zdraví a životu pacientů a míry zavinění disciplinárně obviněné, diametrálně odlišný. Nadto s obviněnou již v minulosti proběhlo disciplinární řízení, protiprávnost jejího jednání jí tak byla známa.

Žalobkyně má za to, že pokud by vytýkaná porušení právních předpisů naplňovala formální znaky (disciplinárního) deliktu, nebyl by naplněn jejich materiální znak (vyšší stupeň škodlivosti porušující či ohrožující zájem společnosti). Naplnění materiálního znaku by pak muselo být prokázáno zvlášť ve vztahu ke každému namítanému jednání.

Žalobkyně s ohledem na výše uvedené navrhuje zrušení rozhodnutí žalované, případně moderaci uložené sankce. Vyjádření žalované

Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí.

K namítanému rozporu mezi výrokem a odůvodněním žalovaná uvádí, že se jednalo o zřejmou nesprávnost, kterou žalovaná napravila vydáním opravného rozhodnutí dne 13. 5. 2024 podle § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), a které zaslala také žalobkyni. Že se jednalo o zřejmou nesprávnost, vyplývá jak z odůvodnění napadeného rozhodnutí, tak z provedených důkazů. Nadto žalovaná podotýká, že v rámci celého výroku napadeného rozhodnutí toto písařské́ pochybení představuje zanedbatelnou odchylku v množství nenaskladněních léčivých přípravků (v cenovém vyjádření jde nově o nenaskladnění léčivých přípravků v hodnotě cca 920 000 Kč oproti původní hodnotě cca 961 000 Kč). Samotná oprava výroku tak nemá vliv na posouzení závažnosti disciplinárního provinění ani na druh a výši uloženého disciplinárního opatření.

Pokud jde o tvrzené přehlédnutí 51 ks léků Leflunopharm, žalovaná uvádí, že tento skutek spočívající v absenci evidenčně naskladněných léků v kontrolované́ lékárně vůbec nebyl zahrnut do disciplinárního obvinění, a žalobkyně se tak ohrazuje proti skutku, který jí není kladen za vinu. Nadto dle žalované je povinností vedoucího lékárníka či jím pověřeného farmaceuta zajistit dostatečné́ podmínky pro provedení kontroly a přítomnost veškerých léčivých přípravků v lékárně doložit. Pokud přípravky inspektorům v průběhu kontroly prokázány nejsou, není jejich povinností je v lékárně hledat „na vlastní pěst“ a je oprávněný skutkový závěr o jejich nepřítomnosti. Vzhledem k uvedenému byl výslech PharmDr. J. M. či Mgr. Č. B. dle žalované nadbytečný.

Ve vztahu k zavinění disciplinárních deliktů žalovaná poukazuje na to, že žalobkyni jsou kladeny za vinu delikty omisivního charakteru. Z pozice vedoucího lékárníka a odborného zástupce provozovatele lékárny, tedy ve výkonu funkcí, které́ v sobě koncentrují odpovědnost za zákonný a odborný provoz lékárny a které́ jsou spojeny s požadavkem náležité odborné peče a kontroly, svojí neaktivitou žalobkyně připustila mimořádně závažnou protiprávní činnost v jí vedené lékárně.

Z důvodů popsaných v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná žalobkyni neuvěřila její tvrzení ohledně nevědomosti o protiprávní činnosti a učinila závěr o nepřímém úmyslu žalobkyně. Důvodem byl rozsah této činnosti, zejména skutečnost, že léčivé přípravky z nenaskladněních dodacích listů byly do předmětné lékárny dodány v 7 různých datech v rozmezí 15. 8. 2022 – 14. 3. 2023, a to úhrnem v mimořádně velkém množství. Je prakticky vyloučeno, aby žalobkyně vykonávající po celé toto období funkci vedoucího lékárníka a odborného zástupce o takovémto „provozu“ v jí vedené lékárně nevěděla.

Zacházení s léčivy v lékárně dle § 5 odst. 1 zákona o léčivech začíná již jejich převzetím v lékárně a pokračuje jejich skladováním. Za zákonnost a odbornost tohoto zacházení dle 79 odst. 6 zákona o léčivech odpovídá vedoucí lékárník. V rámci naplňování této zákonné povinnosti si tak musí udržovat přehled o objednaných a dodaných léčivých přípravcích (pokud je přímo sám neobjednává), o nakládání s nimi v lékárně, o osobách, které v lékárně s léky zachází a o jejich způsobilosti (právní a odborné) takto činit. Pokud na tuto kontrolní a dohledovou roli rezignuje, pak neplní své povinnosti řádně.

Stejně tak není pravdou, že žalobkyně se situací v jí vedené lékárně nemohla nic dělat. Mohla na protiprávnost jednání upozornit provozovatele lékárny, SÚKL, Komoru či Policii ČR, mohla se vzdát funkce vedoucího lékárníka a odborného zástupce či ukončit svůj pracovní poměr v předmětné lékárně. Nic z výše uvedeného však neučinila.

Ve vztahu k porušení bodu 12 Etického kodexu žalovaná konstatuje, že povinnost žalobkyně jako člena Komory dle citovaného ustanovení má dvě složky: znát a dodržovat předpisy, přičemž přinejmenším ve druhém žalobkyně selhala, jak vyplývá z celého napadeného rozhodnutí.

Žalovaná nesouhlasí ani s obranou žalobkyně, že odpovědnost vedoucího lékárníka se vyčerpává „nastavením procesů v lékárně (zejména v podobě provozního řádu) v souladu s právními předpisy“. Aby vedoucí lékárník a odborný zástupce řádně plnil své povinnosti dle § 79 odst. 6 zákona o léčivech a dle § 14 odst. 1, odst. 3 zákona o zdravotních službách, musí procesy v lékárně nejen nastavit, ale také na ně aktivně dohlížet, průběžně kontrolovat veškeré problematické aspekty provozní činnosti jím vedené lékárny a zjednávat nápravu v případě zjištěných nedostatků. Žalovaná odkazuje na rozsudek NSS ze dne 9. 10. 2020, č. j. 4 As 57/2020-49, a uvádí, že odpovědnost vedoucího lékárníka ve vztahu k nakládání s léčivy v jím vedené lékárně se blíží odpovědnosti objektivní. Oba posuzované skutky jsou dle žalované výsledkem systémových nedostatků, šlo tedy o soustavnou praxi, nikoliv o exces.

Žalovaná nesouhlasí ani s námitkami týkajícími se uložené sankce. Škodlivý následek žalovaná v odůvodnění jednoznačně popsala. Smyslem protiprávního nenaskladnění léčiv je jejich další reexport či jiné protiprávní zacházení s nimi mimo předmětnou lékárnu. Takové jednání má zásadní negativní dopady na systémové úrovni, kdy jednak narušuje férovou hospodářskou soutěž mezi provozovateli lékáren, a za druhé, patrně ještě závažněji, může vést k nedostatku léčivých přípravků na českém trhu. Taková situace ve svém úhrnu nepoškozuje zdraví pacientů o nic méně než neodborný výdej léčiv v lékárnách. Evidenčně nenaskladněné léky pak také není možné stáhnout v případě jejich závadnosti, neboť se vytrácí ze systému.

Věk žalobkyně v tomto případě nemůže být považován za polehčující okolnost. Stejně tak nelze hledět ani na skutečnost, že oba skutky byly spáchány omisivně, když tato forma jejich spáchání je již vyjádřena v popisu skutku a odpovídá jeho právní kvalifikaci.

Odkazy žalobkyně na judikaturu NSS nejsou případné, neboť žádná z nich skutkově ani vzdáleně nesouvisí s projednávanou věcí. Žalovaná doplňuje, že v poslední době bohužel vznikla bohatá rozhodovací praxe i ve věcech skutkově takřka totožných. Přinejmenším od počátku roku 2023 se mezi lékárníky rozmohla „vlna“ protiprávní činnosti spočívající v nesprávném vedení evidence léčivých přípravků (nenaskladňováni), která je typicky motivovaná cenovou arbitráží při reexportu určitých léků na zahraniční trhy, tedy jakousi vidinou snadného zisku. Tato činnost ve svém důsledku deformuje celý trh s léčivy, poškozuje výrobce léků a přeneseně pak české pacienty, kteří čelí nedostatku léků. Vedle toho poškozuje i provozovatele lékáren, kteří svou profesi vykonávají poctivě a v souladu s právními předpisy. Ukládání trestu podmíněného či nepodmíněného vyloučení z komory bohužel již není výjimečným krokem, jako tomu bylo v minulosti, ale stále častěji využívanou sankcí. Pro představu žalovaná uvádí, že od počátku roku 2023 ke dni 12. 3. 2024 na základě návrhů Revizní komise vyloučila v disciplinárním řízení za tento druh deliktu 18 členů, z toho 8 podmíněně a 10 nepodmíněně. Ve dvou případech již tato rozhodnutí nabyla právní moci. Vzhledem k mantinelům stanoveným v § 18 odst. 3 zákona o komorách, zejména pak k horní hranici výše pokuty, nemá žalovaná k dispozici jiný účinný nástroj, jak této mimořádně závažné činnosti zabránit, než právě vyloučení z komory.

Žalovaná s vyjádřením předložila také správní spis vedený v dané věci, k čemuž poznamenala, že v žalobě byla upozorněna na nesprávné číselné hodnoty v protokolu z jednání ze dne 13. 6. 2023 a v písemném vyhotovení rozhodnutí, proto na svém nejbližším jednání konaném dne 13. 5. 2024 vydala opravné rozhodnutí, kterým zřejmou nesprávnost opravila. Opravné rozhodnutí je součástí předloženého správního spisu a žalovaná jej odeslala též žalobkyni. Následně žalovaná správní spis doplnila o dodejku prokazující doručení opravného rozhodnutí žalobkyni. Ústní jednání

Při ústním jednání konaném dne 22. 7. 2024 setrvali účastníci řízení na svých písemných podáních.

Žalobkyně při jednání podala krátkou cestou repliku datovanou dnem 10. 7. 2024, kterou již dříve sama zaslala žalované (viz č. l. 68 soudního spisu). V ní uvedla, že argumentace, že splnila své povinnosti nastavením procesů v lékárně v souladu s právními předpisy, byla uvedena ve vztahu k jejímu zavinění, žalovaná přitom neprokazovala ani netvrdila opak, tj. že by procesy v lékárně nebyly nastaveny v souladu se zákonem. Žalobkyně dále namítla, že odpovědnost vedoucího lékárníka není odpovědností objektivní a vedoucí lékárník ani odborný zástupce nemůže odpovídat za dodržování předpisů ze strany provozovatele lékárny, který je žalobkyni z pozice zaměstnavatele nadřazený. Nadto žalobkyně zopakovala, že objednávky léčiv šly mimo její gesci, aniž o tom měla povědomí.

Stran přiměřenosti ukládané sankce žalobkyně namítla, že žalovaná žádným způsobem neprokazovala škodlivý následek spočívající v zakázaném reexportu či jiné protiprávní nakládání s léčivými přípravky a neexistuje žádný důkaz, že by se žalobkyně či provozovatel Lékárny takového jednání dopouštěli.

Žalobkyně také nesouhlasila s tím, že důvodem pro uložení sankce spočívající ve vyloučení z Komory je nízká horní hranice pokuty, kterou může žalovaná uložit. Podle žalobkyně nebyla naplněna prevenční funkce trestání, když žalovaná přistoupila rovnou k vyloučení z Komory, aniž by žalobkyně byla dříve disciplinárně potrestána. Žalobkyně zopakovala, že rozhodnutím žalované je zasahováno do jejího práva na svobodnou volbu povolání, kterému nesmí být kladeny neodůvodněné překážky, a připodobnila situaci k zákazu likvidačních pokut ve vztahu k právu na podnikání.

V ústním přednesu žalobkyně zdůraznila argumentaci uvedenou v replice.

Žalovaná konstatovala, že v posledních letech se rozmohla praxe protiprávního nevedení skladové evidence související s cenovou arbitráží, kdy v zahraničí mají některé léčivé přípravky vyšší cenu než v ČR. Jedná se dle datové analýzy o cca 14 specifických léčivých přípravků, přičemž předmětem 7 dodávek do Lékárny bylo ze 14 léčivých přípravků 8 z těchto specifických léků, které jsou často reexportovány. Nemůže se jednat o náhodu, ve farmaceutické komunitě jde o notorietu.

Ve vztahu k odpovědnosti žalobkyně žalovaná zdůraznila kumulaci funkcí vedoucího lékárníka a odborného zástupce u žalobkyně. Pro výkon řádného dozoru musí být žalobkyně schopna zajistit si přístup do distribučního systému, sjednat si možnost kontrolovat, jaké léčivé přípravky jsou do lékárny dodávány a že tyto léčivé přípravky jsou řádně zavedené do informačního systému, jinak nemůže naplňovat svoje zákonné povinnosti dbát na zákonné zacházení s léčivými přípravky v lékárně.

K uloženému disciplinárnímu opatření žalovaná zdůraznila, že se jedná o nový typ disciplinárních deliktů, neboť takové jednání se v minulosti nedělo. Není tedy dosud vytvořena ustálená rozhodovací praxe, a nemůže se tak jednat o porušení legitimního očekávání. Odkázala na pravomocné rozhodnutí žalované ze dne 10. 10. 2023, proti kterému nebyla podána žaloba, v němž byl vedoucí lékárník uznán vinným za totožné jednání nevedení skladové evidence. Také v tomto případě bylo uloženo vyloučení z Komory.

Dále soud při ústním jednání provedl dokazování.

S ohledem na skutečnost, že opravné rozhodnutí ze dne 13. 5. 2024 nebylo součástí správního spisu ke dni rozhodnutí žalované, provedl soud toto rozhodnutí k důkazu sdělením jeho podstatného obsahu.

Žalobkyně v žalobě navrhla provedení důkazu svým emailovým vyjádřením k věci, které zaslala žalované v průběhu správního řízení, a záznamem z kontrolní prohlídky. Tyto podklady jsou součástí správního spisu a žalobkyně na jejich provedení k důkazu při ústním jednání netrvala. Stejně tak žalobkyně netrvala na provedení výslechu inspektora, který prováděl kontrolní prohlídku, a zaměstnance lékárny, který byl prohlídce přítomen, neboť tyto výslechy měly prokazovat skutkový stav stran 51 ks léčivého přípravku Leflunophrarm, které však dle opravného rozhodnutí žalované nejsou předmětem vytýkaného jednání.

Žalobkyně setrvala na důkazních návrzích účastnickou výpovědí žalobkyně a vnitřní dokumentací lékárny (zejména provozním řádem).

Tyto navrhované důkazní prostředky soud neprovedl, neboť skutkové poznatky, jež by jejich případným provedením získal, shledal nadbytečnými pro posouzení uplatněných žalobních námitek. Výpověď žalobkyně měla být provedena k prokázání skutečnosti, že o jednání, které se v Lékárně dělo, žalobkyně nevěděla. Tuto skutečnost ovšem žalobkyně tvrdí po celou dobu řízení, a to včetně tvrzení, že neměla sjednán přístup do evidenčního systému Lékárny, které mezi stranami není sporné a pro posouzení věci je dle městského soudu rozhodující. Jedná se nadto o důkazní prostředek toliko podpůrný, soud tedy neshledal potřebu jeho provedení. Obsah provozního řádu nebyl pro rozhodnutí soudu s ohledem na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí podstatný. Žalovaná žalobkyni nevytýkala jednání spočívající v nesprávném nastavení provozního řádu a ani jeho soulad s právními předpisy nebyl pro žalovanou pro posouzení jednání žalobkyně rozhodný.

Žalovaná při jednání navrhla provedení důkazu dvěma články z internetových stránek www.irozhlas.cz, konkrétně článkem ze dne 19. 5. 2023 s názvem Kam mizí léky, díl třetí: SÚKL v rozporu se zákonem nezveřejňuje data, která by udělala jasněji a článkem ze dne 11. 3. 2024 s názvem Nelegální přeprodeje léků: díra za miliardy. U některých látek může reexport souviset s výpadky. Dále k důkazu předložila rozhodnutí ze dne 10. 10. 2023, č. j. 976/ČR/2023.

Soud při jednání rozhodl, že výše specifikované články k důkazu neprovede, neboť žalovaná těmito důkazy nechtěla prokazovat přímo škodlivý následek ve vztahu k jednání žalobkyně (tedy že by se žalobkyně či provozovatel Lékárny dopouštěli nedovolených reexportů léčivých přípravků). Jejich účelem bylo dle žalované prokázat obecně, že by k reexportu léků mohlo docházet, což žalobkyně nezpochybňovala, jednalo se tedy o okolnost nespornou a provedení důkazu pro posouzení důvodnosti uplatněných žalobních námitek bylo nadbytečné.

Soud naopak provedl k důkazu rozhodnutí žalované ze dne 10. 10. 2023, č. j. 976/ČR/2023, z něhož vyplývá, že osoba v postavení vedoucího lékárníka byla shledána vinnou za to, že přinejmenším v období od 1. 12. 2021 do 4. 2. 2022 připustila nesprávné vedení skladové evidence v rozhodnutí specifikovaných léčivých přípravků, za což jí bylo uloženo disciplinární opatření spočívající ve vyloučení z Komory. Posouzení věci Městským soudem v Praze

Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, jedná se o žalobu přípustnou a splňující všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal na základě skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí a v mezích uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

V. D. Disciplinární opatření

Z ustálené judikatury vyplývá, že při posuzování zákonnosti uložené sankce správní soud k žalobní námitce přezkoumá, zda správní orgán při stanovení výše sankce zohlednil všechna zákonem stanovená kritéria, zda jeho úvahy o výši pokuty (či jiného trestu) jsou racionální, ucelené, koherentní a v souladu se zásadami logiky, zda správní orgán nevybočil z mezí správního uvážení nebo jej nezneužil (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008-133, č. 2092/2010 Sb. NSS, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 3/02, č. 105/2002 Sb. ÚS, č. 405/2002 Sb., nebo ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 38/02, č. 36/2004 Sb. ÚS, č. 299/2004 Sb.).

Ve vztahu k uloženému disciplinárnímu opatření žalobkyně namítá jeho nepřiměřenost a nedostatečné odůvodnění.

Ani s těmito námitkami se městský soud ovšem neztotožnil. Naopak považuje rozhodnutí žalované stran úvahy o uložení disciplinárního trestu za precizně odůvodněné. Žalovaná shrnula okolnosti, ke kterým v tomto směru přihlížela, a to jak okolnosti přitěžující, tak polehčující. Upozornila na rozsah provinění [v případě výroku I (nevedení skladové evidence) po dobu delší než 7 měsíců, v případě výroku II patrně několik let], následky deliktu pod bodem I (velký objem léčivých přípravků na předpis v hodnotě téměř 1 milion Kč mimo evidenci, tyto přípravky skončily neznámo kde), okolnosti, za nichž byly delikty způsobeny (funkce zastávané žalobkyní), osobu obviněné (dosud nebyla trestána) a míru zavinění (přinejmenším ve formě nepřímého úmyslu). Na základě uvedených skutečností, dospěla k závěru, že nepostačí uložení pokuty ani podmíněného vyloučení z České lékárnické komory, ale je nezbytné uložit nejpřísnější sankci. Tento závěr odůvodnila vysokou závažností projednávaného disciplinárního deliktu, větším rozsahem protiprávního nakládání s léčivy a zaviněním ve formě nepřímého úmyslu. Míra lhostejnosti, kterou svým jednáním žalobkyně projevila k základním pravidlům lékárnické profese z pozice vedoucího lékárníka, a rozsah, v jakém to činila, vedly žalovanou k závěru, že takové osobě by nemělo být znovu umožněno vykonávat lékárnickou praxi. Žalovaná dodala, že lékárnická profese je velmi zodpovědnou činností, neboť lékárníci zacházejí s potenciálně nebezpečnými látkami, jejichž nesprávné užití či zneužití může mít přímý a závažný vliv na zdraví a životy lidí. Z tohoto důvodu je výkon lékárnické profese silně regulovaným odvětvím, kdy smyslem této regulace je právě zabránit neodbornému a potenciálně ohrožujícímu nakládání s léčivy. Jednou ze součástí této regulace je systém pravidel pro řádné nakládání s léčivými přípravky vč. vedení povinné skladové evidence léčivých přípravků. Žalobkyně, kumulující funkce odborného zástupce a vedoucího lékárníka, byla přitom de facto jedinou osobou, která v dané Lékárně měla zodpovědnost za dodržování veškerých předpisů souvisejících s lékárnickou praxí.

Žalovaná připustila, že opatření spočívající ve vyloučení z Komory je poměrně řídce využívaným trestem, a neexistuje proto široká správní praxe ani soudní judikatura, s níž by šlo nynější rozhodnutí srovnávat. Přesto měla za to, že uložené opatření se z hlediska závažnosti skutků zásadně nevymyká dosavadní praxi. Odkázala na svoje rozhodnutí ze dne 26. 11. 2018, č. j. 759/ČR/2018, v němž bylo vyloučení z Komory uloženo za delikt spočívající v tom, že vedoucí lékárník a odborný zástupce v rozmezí necelých dvou měsíců připustil I. porušení povinnosti vést skladovou evidenci, tedy jednalo se o totožný skutek jako v nynějším případě, ovšem hodnota nenaskladněních léčivých přípravků byla přibližně 10x nižší než v případě žalobkyně, a za II. opakovaně připustil výdej léčivých přípravků na předpis mimo otvírací dobu lékárny neznámou osobou. Žalovaná tak považovala uložené disciplinární opatření za odpovídající protiprávnímu jednání.

S uvedeným odůvodněním se městský soud v zásadě ztotožňuje. Není pravdou, že by se správní orgán vůbec nezabýval polehčujícími okolnostmi, jak tvrdí žalobkyně. Žalovaná uvedla, že žalobkyně dosud nebyla disciplinárně trestána, což beze sporu působilo v její prospěch, tato skutečnost však nezvrátila ostatní přitěžující okolnosti, které žalovaná popsala. Věk žalobkyně nemůže být dle soudu v projednávané věci považován za relevantní okolnost, tedy ani polehčující, jak tvrdí žalobkyně. Osoba působící ve funkci odborného zástupce a vedoucího lékárníka má totožné povinnosti bez ohledu na svůj věk, nelze tedy přistoupit na konstrukci, kdy by vyšší věk žalobkyně měl znamenat nutnost mírnějšího nahlížení na neplnění povinností plynoucích z postavení žalobkyně. Pokud měla žalobkyně pocit, že s ohledem na svůj vyšší věk již na zastávané funkce tzv. nestačí, bylo třeba tuto situaci řešit jiným způsobem než rezignací na plnění povinností z nich plynoucích. Stejně tak nelze tvrdit, že žalobkynino jednání nemělo škodlivý následek. Škodlivým následkem je již samotná ztráta léčivých prostředků z oficiálního distribučního řetězce a s ní spojené důsledky (viz níže). Žalobkyně dovozuje, že nedošlo k poškození zdraví osob, ani takový závěr však není možné s jistotou učinit, neboť nebylo zjištěno, co se stalo s léky, které byly dodány do Lékárny, ale nebyly v ní nalezeny. Nelze vyloučit jejich prodej do jiného státu, ovšem ani jejich zneužití. Stran formy jednání a zavinění žalobkyně se městský soud podrobně vyjádřil již výše. I tyto okolnosti, které žalovaná správně vyhodnotila, tak mohla vzít v úvahu při stanovení druhu a výše sankce.

Městský soud se neztotožňuje ani s námitkou, že žalovanou uváděný případ řešený pod č. j. 759/ČR/2018 je co do závažnosti ve vztahu ke zdraví a životu pacientů a míry zavinění disciplinárně obviněné diametrálně odlišný, resp. závažnější. Jak již soud výše uvedl, v nynější věci nelze vyloučit zprostředkovaný negativní dopad na zdraví a život pacientů právě z toho důvodu, že není zřejmé, jak bylo s léky, které nebyly naskladněny a uchovávány v lékárně, dále naloženo. Městský soud považuje takové „zmizení“ léčivých přípravků za vysoce závažné, ze systémového hlediska lze tvrdit, že dokonce závažnější než jednotlivá pochybení spočívající například v nesprávném vydání léků. Možné následky žalobkyní spáchaného deliktu žalovaná popsala ve svém rozhodnutí. Upozornila, že léky se „ztratily“ z oficiálního distribučního řetězce a nelze zjistit kdy, kde a jakým způsobem s nimi bylo nakládáno. Poukázala též na možnost, že takové přípravky mohou končit na černém trhu nebo v zahraničí jako tzv. nedovolené reexporty, které v současnosti představují celospolečenský problém, neboť jsou jednou z hlavních příčin nedostupnosti některých léčivých přípravků na českém trhu. Této úvaze dle žalované napovídal i sortiment neevidovaných léků, když z větší části šlo o léky, které jsou např. na německém trhu v průměru dvakrát až třikrát dražší než v ČR. Žalovaná dále poukázala na to, že mezi neevidovanými léky jsou také léky velmi specifické, drahé a zřídka vydávané v lékárnách, které nejsou nemocniční (jako např. léčivé přípravky využívané v souvislosti s transplantacemi a onkologickými onemocněními). Závěrem žalovaná správně upozornila, že zmizení léků z oficiálního distribučního řetězce je problematické také stran dosahu veřejnoprávní kontroly např. v případě stahování léčivých přípravků z trhu z důvodu závady v jakosti.

Veškerá žalovanou uvedená argumentace je dle městského soudu velmi přiléhavá a svědčí o vysoké závažnosti žalobkyní spáchaného disciplinárního deliktu. Je však nutno zdůraznit, že žalovaná žalobkyni nevytýkala, že by se snad sama svým jednáním účastnila nedovoleného reexportu léčivých přípravků do zahraničí, proti čemuž se žalobkyně ohrazovala a namítala, že tuto skutečnost žalovaná nijak nedokazovala. Žalovaná za škodlivý následek považovala již ztrátu léčivých přípravků z oficiálního distribučního řetězce, která je sama o sobě velmi závažná z důvodů, které uvedla. Možnost, že léčivé přípravky skončí na černém trhu či v zahraničí, je pouze dalším možným, nikoliv však nutným důsledkem jejich ztráty zpod veřejnoprávní kontroly. Takový následek žalovaná žalobkyni nevytýkala a nebylo tedy třeba s ním související skutkové okolnosti prokazovat.

S uvedeným souvisí také námitka o nutnosti prokázání materiálního znaku disciplinárního deliktu, tedy společenské škodlivosti protiprávního činu. V prvé řadě lze konstatovat, že formální znaky přestupkového jednání jsou koncipovány tak, aby naplňovaly v běžných případech i znaky materiální. Pouze v případě, kdy existují významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2020, č. j. 2 As 332/2018-21). Žalovaná nadto, jak vyplývá z výše uvedeného, společenskou škodlivosti žalobkynina jednání jasně odůvodnila (i ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem II), přičemž žalobkyně k těmto úvahám neuvádí žádné konkrétní výhrady.

Ke své námitce o nepřiměřené přísnosti uloženého disciplinárního opatření žalobkyně uvádí, že žalovaná běžně za obdobná porušení povinností člena komory obvykle uděluje jen pokuty, k čemuž odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu.

Dle městského soudu se však v případech, na které odkazuje žalobkyně (rozsudky NSS ze dne 27. 4. 2016, č. j. 6 As 173/2015-49, ze dne 14. 7. 2023, č. j. 7 As 24/2022-49, a ze dne 6. 6. 2019, č. j. 1 As 320/2018-39), nejednalo o srovnatelné situace. V uvedených věcech byl pachatel postižen za to, že vykonával funkci odborného zástupce bez osvědčení komory k výkonu této funkce či vykonával funkci vedoucího lékárníka bez příslušného osvědčení nebo umožnil výkon funkce lékárníka, aniž ten byl členem komory. Ačkoliv závažnost těchto provinění taktéž není zanedbatelná, nelze ji dle městského soudu stavět na roveň se situací, kdy bylo prokázáno, že v důsledku pochybení žalobkyně se z oficiálního distribučního řetězce a veřejnoprávní kontroly ztratily léky v hodnotě téměř 1 milion Kč. Sama žalovaná jak v napadeném rozhodnutí, tak ve vyjádření k žalobě přiznala, že nejpřísnější disciplinární sankce spočívající v nepodmíněném vyloučení z Komory nebyla dosud hojně využívána. Dle městského soudu žalované nelze vytýkat, pokud i s ohledem na společenskou situaci a nově vyvstalý problém nedostatku některých léků na českém trhu, zpřísní svoji dohledovou činnost a disciplinární politiku. Jedná se o legitimní nástroj, kterým žalovaná může přispět k řešení celospolečenského problému. Přinejmenším jistou míru konzistentnosti v postupně se vyvíjející rozhodovací praxi se žalovaná pokusila demonstrovat předložením svého rozhodnutí ze dne 10. 10. 2023, kdy za totožné jednání uložila taktéž nepodmíněné vyloučení z Komory. Městský soud připomíná, jak již bylo zmíněno v úvodu této části rozsudku, že jeho přezkumná role se v případě ukládání disciplinárního opatření, které se děje v rovině správního uvážení, omezuje na otázku, zda žalovaná z mezí stanovených jí zákonem nevybočila či je nezneužila. Není jeho úkolem posuzovat vhodnost zvoleného druhu disciplinárního opatření.

Městský soud tak uzavírá, že rozhodnutí žalované je stran vybraného disciplinárního opatření logicky a racionálně odůvodněné a soud neshledal, že by žalovaná při ukládání disciplinárního opatření vykročila ze svých zákonem svěřených pravomocí či uložila žalobkyni sankci zjevně nepřiměřenou okolnostem věci. Žalovanou uváděný příklad případu, kdy došlo také k vyloučení z Komory, byl podroben soudnímu přezkumu městského soudu v rozsudku ze dne 31. 1. 2023, č. j. 5 Ad 8/2019‑56, a ani u něj soud neshledal, že by uložené disciplinární opatření vybočovalo z mezí správního uvážení žalované, která jej dostatečně odůvodnila.

Žalobkyně se dovolává svého práva na svobodnou volbu povolání zakotveného v čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, přehlíží však, že dle odst. 2 tohoto článku může zákon stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Stanovení podmínek a omezení výkonu určitého povolání uskutečňuje veřejná moc ve veřejném zájmu, jímž je především zájem na kvalitě výkonu takových činností [nález sp. zn. I. ÚS 504/03 ze dne 25. 11. 2003 (N 138/31 SbNU 227)]. Česká lékárnická komora sdružuje všechny lékárníky vykonávající své povolání v zařízeních poskytujících lékárenské služby na území ČR. Jde o profesní komoru s povinným členstvím, jehož účelem je mimo jiné zaručení odbornosti členů a dohled Komory nad touto odborností, neboť její členové výkonem své profese ovlivňují život a zdraví dalších osob, a existuje zde proto veřejný zájem na regulaci tohoto odvětví a jeho kontrole. Zákon o komorách dává žalované pravomoc v případě závažného porušení povinností člena Komory k jeho vyloučení. Taková úprava je dle městského soudu souladná s čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Jak již soud výše uvedl, žalovaná dle jeho přesvědčení dostatečně odůvodnila, z jakého důvodu k uložení této formy disciplinárního opatření přistoupila, a soud neshledal, že by postupovala svévolně či zneužívajícím způsobem.

Městský soud tak uzavírá, že námitky stran uloženého disciplinárního opatření neshledal důvodnými a nebyly tak splněny ani podmínky pro snížení sankce či upuštění od potrestání dle § 78 odst. 2 s. ř. s., jak žalobkyně navrhovala. Závěr a náklady řízení

Na základě shora uvedených skutečností soud žalobu shledal nedůvodnou, a v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. ji proto zamítl.

Výroky o náhradě nákladů řízení se řídí § 60 odst. 1 věta první s. ř. s. Žalobkyně v řízení neměla úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, které by jakožto úspěšnému účastníku řízení náležela náhrada nákladů řízení (spočívající v nákladech za právní zastoupení), soud tuto náhradu nepřiznal, neboť žalovaná je samosprávnou veřejnoprávní korporací, která disponuje dostatečným odborným aparátem, aby mohla v řízení o žalobě odpovídajícím způsobem jednat bez využití právní pomoci. Pokud využila služeb advokáta k sepisu vyjádření k žalobě, nepovažuje městský soud tyto náklady za nutné ani účelně vynaložené (totožně ve vztahu k žalované viz rozsudek NSS ze dne 27. 4. 2016, č. j. 6 As 173/2015-49).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 22. července 2024

Mgr. Martin Lachmann ⟪LB:lb_001⟫ předseda senátu