MSPH 25 Co 216/2024-170

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: firma sídlem adresa, země zastoupená advokátem právnická osoba sídlem adresa ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: firma, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částka Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. března 2024, č. j. 18 C 242/2023-121,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o věci samé (I) potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o nákladech řízení (II) mění jen tak, že jejich výše činí částka, jinak se i v tomto výroku potvrzuje

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto k rukám tituly před jménem jméno FO, advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částka spolu příslušenstvím z této částky (úrokem 4,5 % ročně od datum do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení; výrok I) a náhradu nákladů řízení ve výši částka k rukám zástupce žalobkyně (výrok II), vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto rozhodl o návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne datum, kterým se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky z titulu rámcové smlouvy o úvěru ze dne datum a navazující smlouvy o úvěru ze dne datum, když dlužná část úvěru byla žalobkyní žalované poskytnuta na základě a za podmínek souhlasného prohlášení žalobkyně, žalované a společnosti právnická osoba., v likvidaci, IČO IČO (dále také jako „firma“), ze dne datum. K obraně žalované namítající zánik pohledávky započtením dodala, že pohledávka žalované je inkompenzabilní.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, protože žalobkyně nepředložila žádný důkaz o existenci právního titulu. Následně doplnila, že žalovaná pohledávka v celkové výši částka zanikla jednostranným započtením vzájemných pohledávek žalované vůči žalobkyni. Dne datum žalovaná uzavřela jako postupník, s obchodní korporací právnická osoba, reg. č.: číslo (dále jen „název“), jako postupitelem, smlouvu o postoupení pohledávky, postoupení pohledávky na žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávky bylo žalobkyni oznámeno postupitelem.

4. Obvodní soud konstatoval, že jde o řízení s cizím prvkem, protože žalobkyně je společností se sídlem na země. Uzavřel, že pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout je dána podle dle čl. 4 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

5. Obvodní soud zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně je zapsanou kyperskou společností pod reg. číslo, ke dni datum nebyla v likvidaci a ke dni datum byl ředitelem a tajemníkem žalobkyně jméno FO.

6. Žalobkyně uzavřela dne datum s žalovanou rámcovou smlouvu o úvěru, na jejímž základě se jí zavázala poskytnout úvěrový rámec částka s úrokem 4,5 % ročně se splatností datum. Na základě trojstranného prohlášení ze dne datum mezi žalobkyní, žalovanou a firma došlo k čerpání úvěru žalovanou z rámcové úvěrové smlouvy ve výši částka tak, že firma namísto, aby zaslala částka žalobkyni jako splátku poskytnutého úvěru na základě smlouvy ze dne datum, tak tuto částku zaslala rovnou žalované. Žalovaná si byla vědoma svého dluhu za žalobkyní, dodatkem ze dne datum k rámcové smlouvě (tj. dodatek č. hodnota) se účastnice dohodly na změně splatnosti úvěru z datum na datum. Soud neprováděl další dokazování k existenci pohledávky žalobkyně za žalovanou, neboť nejenom z prohlášení firma, žalobkyně a žalované, ale i z formulace jednostranného prohlášení žalované ze dne datum je zřejmé, že došlo k poskytnutí prostředků a žalovaná s pohledávkou žalobkyně nakládá jako s existující z uvedeného právního titulu („závazek z titulu rámcové smlouvy o úvěru ze dne datum splatný ke dni datum, výše závazku žalované včetně příslušenství ke dni datum činí částka“) a tuto skutečnost má tedy soud tímto způsobem za prokázanou. Žalovaná dlužnou částku přes předžalobní upomínku ze dne datum nezaplatila.

7. Dne datum žalovaná uzavřela se společností název smlouvu o postoupení pohledávek, jíž nabyla pohledávku společnosti název za žalobkyní z rámcové úvěrové smlouvy uzavřené dle kyperského práva, tzv. Credit Line Agreement, v podobě smluvních úroků ve výši 4,5 % ročně za období od datum do datum z částky částka, takto postoupenou pohledávku za žalobkyní žalovaná započetla prohlášením ze dne datum proti nároku žalobkyně uplatněnému v tomto řízení. Ohledně pohledávky žalované pak obvodní soud zjistil to, že název vystavila dne datum žalované potvrzení, že dne datum poskytla žalobkyni částku částka jako úvěr, přičemž na základě smlouvy o započtení pohledávek ze dne datum činila jistina částku ve výši částka. Splatnost dluhu měla být prodloužena dodatkem uzavřeným dle českého práva. Podle kyperského zákona čl. 7 odst. 1 z roku 2012 je promlčecí lhůta u závazkových vztahů 6 let od data, kdy nárok dospěl.

8. Následně obvodní soud určil, že podle čl. 4 odst. 3 nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne datum (dále jen „nařízení Řím I“), jako rozhodné právo české, neboť finanční prostředky byly poskytnuty prostřednictvím české společnosti firma a smlouva je tak zjevně úžeji spojena s Českou republikou.

9. Po právní stránce obvodní soud poukázal na ust. § 3028 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se závěrem, že vztah mezi účastnicemi se řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do datum, dále jen „obch. zák.“, a to ust. § 497 obch. zák.

10. Shrnul, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně s žalovanou uzavřely dne datum rámcovou smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec částka, z něhož žalobkyně žalované prostřednictvím společnosti firma poskytla na základě prohlášení ze dne datum částku částka splatnou ke dni datum spolu s úrokem ve výši 4,5 % z této částky.

11. Proti této pohledávce žalobkyně vyčíslené včetně úroků na částka uplatnila žalovaná k započtení svoji pohledávku ve výši částka v podobě smluvního úroku ve výši 4,5 % ročně za období od datum do datum včetně z částky částka. Tuto pohledávku nabyla žalovaná od společnosti název na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobkyně postoupenou pohledávku uplatněnou žalovanou k započtení zpochybnila a vznesla ve vztahu k ní námitku promlčení. Pohledávka žalované se řídí kyperským právem. Promlčecí lhůta dle kyperského práva je u závazkových vztahů obecně šestiletá. Dle dodatku č. hodnota k rámcové úvěrové smlouvě měla být splatnost pohledávky žalované prodloužena z datum na datum. Platnost tohoto dodatku č. hodnota, který byl ze strany společnosti název podepsán až s tříletým odstupem, tj. 3,5 roku po sjednané účinnosti dodatku, žalobkyně rovněž zpochybnila s ohledem na kyperské právo. Současně nebyla dodatkem č. hodnota ke Credit Line Agreement změněna žádná jiná ujednání než o splatnosti a v původní smlouvě Credit Line Agreement tak zůstal nedotčen čl. 8.3, dle kterého smlouva zanikla k datum. Všechny tyto skutečnosti by si vyžádaly další dokazování, nejenom k obsahu vůle smluvních stran dodatku a platnosti dodatku, ale i k obsahu kyperského práva o autenticitě předkládaného dokumentu.

12. Ohledně jednostranného započtení přitom obvodní soud poukázal na to, že rozhodným právem pro jednostranné započtení učiněné žalovanou je právo české dle čl. 17 nařízení Řím I, a konkrétně ust. § 1982 o. z. a § 1987 o. z. Dále odkázal na recentní judikaturu k těmto ustanovením (tj. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu z datum, sp. zn. spisová značka) a konstatoval, že započítávaná pohledávka žalované je sporná (nejistá), že pohledávky účastnic ze stejného právního vztahu a že tedy je pohledávka žalované nezpůsobilá k započtení dle § 1987 odst. 2 o. z. Zjištění, zda byl platně uzavřen dodatek č. hodnota k rámcové úvěrové smlouvě (Credit Line Agreement) mezi společností název a žalobkyní by si vyžadovala další rozsáhlé dokazování. Uvedená smlouva se řídí dle kyperského práva, které by bylo nutné za tímto účelem opatřit. Navíc dodatek č. hodnota k Credit Line Agreement má zásadní dopad na posouzení, zda se jedná o pohledávku promlčenou či nikoliv. Pokud by totiž pohledávka byla splatná pouze dle původní smlouvy ke dni datum, pak by k jejímu promlčení dle kyperského práva došlo k datum. Žalovaná by ji pak jako postupník nabyla až dne datum jako promlčenou pohledávku a takovou pohledávku rovněž není možné započíst.

13. Prvostupňový soud tak žalobě zcela vyhověl včetně sjednaného ve výši 4,5 % ročně od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení, přičemž výše zákonného úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši částka, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku částka a nákladů zastoupení advokátem za 14 úkonů právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT”), včetně 14 paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 AT a daně z přidané hodnoty ve výši 21 %.

15. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas přípustné odvolání a navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil. Zdůrazňuje, že pohledávku žalobkyně svým jednostranným zápočtem neuznala, naopak ji považuje za spornou. Vytkla obvodnímu soudu, že klade nerovnoměrné požadavky na prokázání pasivní a aktivní pohledávky, že neprováděl dokazování rámcovou smlouvou ze dne datum, a proto nelze učinit závěr o tom, zda byla smlouva uzavřena platně. Závěr o tom, zda prostředky byly poskytnuty na základě úvěrové smlouvy nebo bezdůvodného obohacení pak má vliv na posouzení splatnosti nároku, promlčení a práva na úroky. Podrobně pak vysvětluje, že prohlášení o započtení neprokazuje ani ve spojení s dodatkem č. hodnota a trojstranným souhlasným prohlášením, že byl sjednán úrok a že peněžní prostředky byly žalované přenechány. Dle žalované se pak vztah z rámcové smlouvy ze dne datum řídí kyperským právem dle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Řím I. To, jak byly na základě prohlášení ze dne datum prostředky poskytnuty, nemůže mít vliv na posouzení rozhodného práva pro smlouvu ze dne datum. Navíc soud vyzval dle § 118a o. s. ř. jen žalovanou, aby tvrdila a prokázala, jakým právem se řídí její (aktivní) pohledávka, ale nepostupoval stejně ve vztahu k pasivní pohledávce a žalobkyni. Za prokázanou žalovaná považuje existenci aktivní pohledávky, která se dle žalované řídí na základě volby práva v dohodě o započtení ze dne datum českým právem, neboť si jinak, než soud vykládá anglický text dohody; navíc žalovaná navrhovala provést audit žalobkyně, čemuž soud nevyhověl, ačkoliv žalobkyně musí být jako kyperská společnost každoročně auditována. Má rovněž za to, že další dokazování ohledně pasivní pohledávky by se dalo bez problémů zvládnout v rámci dvou jednacích dnů, a proto byl soud povinen dokazování doplnit. I kdyby pasivní pohledávka existovala, zanikla by započtením a žalobě tak nelze vyhovět. Chybný názor soudu ohledně nejistoty pasivní pohledávky je založen na spornosti dodatku č. hodnota. V tomto směru poukázala na to, že žalobkyně na doručení prohlášení o započtení nereagovala hmotněprávním jednáním. Pokud by pak prohlášení o započtení nemělo žádné účinky, nelze z něj dovozovat ani uznání dluhu. Ohledně nákladů řízení pak soudu vytkla, že žalobkyni přiznal náklady právního zastoupení i za zcela neúčelné úkony právní služby (např. změna žaloby, porada s klientem datum, opakovaná nahlížení do soudního spisu apod.).

Při jednání odvolacího soudu doplnila, že rámcová smlouva nebyla soudu předložena včas a napadla její pravost a pravdivost. Apelovala na to, že dodatek č. hodnota k rámcové smlouvě o úvěru ze dne datum souvisí s dodatkem č. hodnota k rámcové smlouvě o úvěru ze dne datum, za žalobkyni jednala stejná osoba a podepsala oba dodatky ve stejný den (datum) a účelem obou dodatku bylo prodloužení doby splatnosti do datum, přičemž účinnost obou dodatků předcházela podpisu těchto dodatků. Dále namítla, že dle § 23 zákona č. 91/2012 Sb. je soud povinen zjistit obsah cizího práva a nesmí tuto svou povinnost přenášet na účastníky.

16. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. Odvolání považuje za zmatečné a rozporné, je vedeno snahou soud zahltit. Má za to, že existenci svého nároku prokázala již provedenými důkazy; platnost rámcové smlouvy bylo možno posoudit. Samotné poskytnutí finančních prostředků nezpochybnitelně vyplývá z výpisu z bankovního účtu firma za 2/2018 ve spojení s trojstranným prohlášením z datum. K vyjádření pak žalobkyně připojila rámcovou smlouvu z datum, kde mimo jiné proběhla i dohoda o volbě českého práva. To, že prohlášení o započtení ze dne datum je i faktickým uznáním pohledávky žalobkyně vyplývá nejen z textu, ale z logiky věci. Soud vyzýval žalovanou dle § 118a o. s. ř. právě k otázce prokázání způsobilosti pohledávky žalované k započtení, neboť pokud by se aktivní pohledávka řídila kyperským právem, zatížilo by to řízení excesivním dokazováním, k čemuž ostatně dospěl i obvodní soud. Otázka rozhodného práva pro pohledávku žalobkyně je pak jen právní otázkou, kterou soud musí posoudit dle hraničních určovatelů. Nadto žalovaná ani neuvedla, jaký vliv by mělo na pohledávku žalobkyně, pokud by se řídila kyperským, a nikoliv českým právem. Dále namítá, že dohoda o započtení ze dne datum nemohla mít vliv na to, jaké právo si strany zvolily pro svůj smluvní vztah pro rámcovou smlouvu ze dne datum, v tomto směru odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Stejně tak se pak žalobkyně ztotožňuje s hodnocením aktivní pohledávky jako nejisté; sama rámcová smlouva z datum se řídí kyperským právem, splatnost nároku nastala nejpozději datum, dodatek o změně splatnosti není platný a pohledávka tak byla v okamžiku postoupení promlčena. Postup soudu při posuzování pasivní i aktivní pohledávky byl zcela logický a řádně odůvodněný, odlišná kritéria se řídí nutností větší přísnosti na pohledávku žalované použitou k započtení v souladu s § 1987 o. z. K nákladovému výroku pak uvedla, že všechny soudem přiznané úkony právní služby byly účelné.

17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

18. Odvolací soud doplnil dokazování Rámcovou smlouvou o úvěru v české jazykové verzi a zjistil, že ji uzavřely dne datum žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako dlužník dle § 497 a násl. obch. zák., účelem smlouvy je poskytnutí neúčelového úvěru dlužníkovi na jeho žádost a to až do výše částka s tím, že finanční částky čerpaného úvěru budou připsány na bankovní účet dlužníka, strany si sjednaly úrok 4,5 % p. a z poskytnuté částky, úvěr je splatný do datum, dlužník je povinen úvěr splatit bezhotovostním převodem na účet věřitele, bankovní spojení na obě strany smlouvy jsou uvedeny v záhlaví smlouvy. Ve smlouvě je pak dále dojednáno, že pro právní vztahy mezi věřitelem a dlužníkem vyplývající z této smlouvy platí právní předpisy platné na území České republiky (výslovně pak uveden obch. zák.) a byla sjednána pravomoc soudů se sídlem v České republice; změna smlouvy je možná jen písemně.

Smlouva byla předložena elektronicky (bez konverze) a odvolací soud ji tak hodnotil jako kopii soukromé listiny. V listině nejsou žádné opravy ani škrtání, každá strana smlouvy obsahu je parafu.

19. K námitce, že rámcová smlouva nebyla předložena včas a odvolací soud k ní neměl přihlížet, odvolací soud dodává, že tento důkazní prostředek byl uplatněn včas ve smyslu § 205a o. s. ř., protože odkaz na tuto rámcovou smlouvu je obsažen již v návrhu na zahájení řízení; na posouzení včasnosti nemá vliv to, kdy byl důkazní prostředek předložen. Ostatně nutnosti provedení tohoto důkazního prostředku se pak dovolávala též žalovaná.

20. Obecnou námitku, že rámcová listina není pravá a pravdivá (správná) vyhodnotil odvolací soud jako obstrukci jednak proto, že byla vznesena až při odvolacím jednání, a jednak proto, že zůstala na zcela obecné bázi bez jakékoliv bližší konkretizace, proč by neměla být listina pravá, resp. v čem spočívá její nesprávnost. Sama existenci rámcové smlouvy pak sporná není, výslovně na ni odkazuje též dodatek č. hodnota k této rámcové smlouvě, který byl proveden již před soudem prvního stupně a jehož obsahu a významu se v odvolacím řízení žalovaná dovolává, když poukazuje na jeho souvislost s dodatkem č. hodnota k rámcové smlouvě o úvěru ze dne datum.

21. Myšlenkové závěry o pravdivosti důkazu nejsou věcí pouhého osobního dojmu, či obecné úvahy. Vnitřní přesvědčení o pravdivosti listiny je výsledkem logického myšlenkového postupu vycházejícího z posouzení objektivních skutečností vnějšího světa (skutkových okolností) zjištěných v konkrétní projednávané věci, tj. soulad a logická návaznost s jinými provedenými důkazy. Přisuzování hodnoty pravdivosti jednotlivým důkazům se děje jejich zhodnocením jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, a to včetně všeho, co v řízení vyšlo najevo (§ 132 o. s. ř.). Hodnocení pravdivosti důkazního prostředku tak probíhá rovněž ve vztahu k poznatkům získaným na základě hodnocení jiných důkazů, tvrzením účastníků, případně jejich procesním chování (do jaké míry jsou skutečnosti vyplývajícího z každého jednotlivého důkazního prostředku souladné s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují) a právě celkové posouzení z uvedených hledisek pak vede odvolací soud k závěru o pravdivosti tvrzených a rámcovou smlouvou prokazovaných skutečností. Odvolací soud žádný nesoulad mezi zjištěními vyplývajícími z obsahu dalšího dokazování a zjištěným vyplývajícím z tohoto důkazního prostředku nezjistil, ani žalovaná na žádný nepoukázala. Naopak se strany podle této smlouvy chovaly a ve svých dalších právních úkonech na tuto smlouvu odkazovaly. Na překážku pak není ani to, že soud provedl dokazování kopií soukromé listiny (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Není pak ani správný závěr, že v případě neprokázání existence platné rámcové smlouvy by se vztah mezi žalovanou a žalobkyní řídil úpravou bezdůvodného obohacení, protože souhlasné prohlášení ze dne datum obsahuje úmysl žalobkyně poskytnout žalované úvěr a úmysl žalované tento úvěr přijmout, dodatek č. hodnota pak vůli změnit splatnost závazku z uzavřené smlouvy o úvěru.

22. Ohledně kyperského práva odvolací soud zjistil, že Smluvní právo je upraveno v zákoně č. hodnota z roku 1959, kyperský občanský zákoník, podle jehož čl. 6 první části: „návrh je zvrácen uplynutím doby stanovené v takovém návrhu pro jeho přijetí, nebo není-li tato doba popsána, uplynutím přiměřené lhůty bez oznámení přijetí.”

23. Odvolací soud se po takto doplněném dokazování ztotožňuje se shora popsaným skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně ohledně pohledávky žalobkyně, který je výsledkem správně provedeného dokazování v rozsahu zcela přiměřeném sporným skutečnostem relevantním pro rozhodnutí o věci samé. Rovněž ani v hodnocení důkazních prostředků a z nich vyplývajícímu závěru o skutkovém stavu věci odvolací soud neshledal žádné pochybení. Zjištěné skutečnosti z provedených důkazů vyplývají, jednotlivá zjištění na sebe logicky navazují a vytvářejí jednoznačný skutkový celek. Pokud pak odvolatelka namítá, že jednostranný zápočet není uznáním dluhu, tak odvolací soud dodává, že obvodní soud posuzoval právní úkon žalované v celkovém kontextu toho, že podnikatelé nevystupují ve svých právních vztazích nelogicky a neuzavírají smlouvy bez jakéhokoliv přínosu (tzn. proč by měla žalovaná po zahájení řízení vyhledávat věřitele žalobkyně, aby nabyla pohledávka, jejíž zánik by chtěla vyvolat započtením s dle ní neexistující pohledávkou žalobkyně). Odvolací soud připomíná, že i neplatný jednostranný zápočet je právní úkon, a byť nemá hmotněprávní účinky uznání dluhu a ani neumožňuje rozhodnout věc rozsudkem pro uznání, tak zcela bez procesního významu není. Soud totiž přihlíží ke všemu, co v řízení vyšlo najevo a nemá pro procesní chování žádné jiné vysvětlení. Podle ustálené soudní praxe výklad projevu vůle nemůže vést k takovým důsledkům, které jsou z hlediska pravidel logiky zjevně absurdní. Ústavní soud pak zdůrazňuje, že řešení, která se příčí požadavku rozumného a spravedlivého uspořádání vztahů, jsou nepřijatelná (srov. např. nález ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 170/11). Pokud by tedy pohledávka žalobkyně dle vědomí žalované skutečně neexistovala, nebylo by logické, aby žalovaná reagovala na doručení žaloby tím, že vyhledala věřitele žalobkyně a nechala si od něj až po zahájení řízení postoupit pohledávku, kterou se pak pokusila započítat na pohledávku žalobkyně. Toto hledisko hodnocení výsledků dokazování je jen jedním ze střípku všech načerpaných zjištění, která vedou k jednoznačnému závěru ohledně existence pohledávky žalobkyně.

24. Odvolací soud se pak ztotožňuje se závěrem, že rámcová smlouva ze dne datum a právní vztahy z ní vyplývající se řídí českým právem (obchodním zákoníkem ve znění účinném do datum) a to na základě volby práva účastníků (čl. 3 bod 1 nařízení Řím I).

25. Pokud jde o pohledávku žalované tak dle výsledků dokazování prováděného obvodním soudem rámcová smlouva ze dne datum byla uzavřena mezi žalobkyní a název dle kyperského práva a je platná, strany si dohodly úrok 4,5 % ročně a splatnost dluhu do datum. Existence realizační smlouvy a poskytnutí úvěru byla prokázána dohodou o započtení z datum. Soud a žalovaná (která nebyla stranou předmětných smluv) se pak neshodly ve významu bodu 3.1 ohledně volby práva pro tento právní úkon na volbu práva provedenou v rámcové smlouvě (ve smyslu čl. 3 bod 2 nařízení Řím II). Žalovaná současně předložila listinu označenou jako dodatek č. hodnota ke smlouvě z datum, žalobkyně (jako dlužník) ji měla podepsat datum a název (jako věřitel) dne datum, a tímto dodatkem měla být sjednána změna splatnosti z datum na datum, dodatek má být platný ode dne podpisu obou stran a účinný od datum.

26. Neshoda tedy panuje výlučně v tom, zda dohoda o započtení ze dne datum vyvolala to, že českým právem se řídí jen vztahy dle této dohody o započtení (závěr soudu), nebo došlo ke změně volby práva pro celý rámcový vztah (verze žalované). Ve skutečnosti však otázka rozhodného práva aktivní pohledávky nemá vliv na výsledek řízení. Podstatné totiž je, zda byl či nebyl platně uzavřen dodatek č. hodnota, kterým žalobkyně dne datum navrhla společnosti název změnu splatnosti svého dluhu (z datum na datum), což však společnost název akceptovala až dne datum (resp. zda, případně kdy akceptaci oznámila žalobkyni není známo, ale pro rozhodnutí věci se tato otázka stala nepodstatná s ohledem na nesouhlas žalobkyně s pozdní akceptací a dovolání se promlčení pohledávky).

České právo

27. Podle § 43b odst. 1 písm. a), b) obč. zák. návrh, i když je neodvolatelný, zaniká a) uplynutím lhůty, která v něm byla určena pro přijetí, b) uplynutím přiměřené doby s přihlédnutím k povaze navrhované smlouvy a k rychlosti prostředků, které navrhovatel použil pro zaslání návrhu.

28. Podle § 43c odst. 1 až 3 obč. zák. včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu. Včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. Přijetí lze odvolat, jestliže odvolání dojde navrhovateli nejpozději současně s přijetím. Pozdní přijetí má přesto účinky včasného přijetí, jestliže navrhovatel o tom bez odkladu vyrozumí osobu, které byl návrh učiněn, a to ústně nebo odesláním zprávy.

29. Obecně tedy platí, že kdo mlčí, nesouhlasí (qui tacet, considere non videtur). Judikatura se pak již vyjádřila, že dostala-li se akceptace (přijetí návrhu) smlouvy do sféry navrhovatele po uplynutí sedmi měsíců nelze tento úkon považovat za včasné jednání učiněné osobou, které byl návrh učiněn (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Protože společnost název včas neakceptovala návrh dodatku (schválila ho až po 3 letech a 2 měsících, přičemž žalobkyně pozdní akceptací odmítla a dovolala se promlčení pohledávky), tak návrh žalobkyně zanikl. Judikatura konstatovala, že smlouva (dohoda) je uzavřena při specifickém střetu návrhu a jeho přijetí coby kvalifikovaných jednostranných úkonů. Tyto jednostranné úkony mají instrumentální význam a slouží - a to výlučně - k uzavření smlouvy. Jejich podřízenost tomuto účelu se projevuje v tom, že nebyl-li pro zákonem stanovené překážky účel dosažen, pozbývají tyto úkony veškerého právního účinku (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Podle českého právo práva je dodatek ze dne datum neplatný právní úkon, neboť písemný návrh nebyl akceptován bezodkladně (resp. nebyl akceptován vůbec, protože žalobkyně napadla jeho neplatnost a namítla promlčení svého dluhu).

Kyperské právo

30. Protože společnost název včas neakceptovala návrh dodatku ve smyslu čl. 6 kyperského občanského zákoníku (schválila ho až po 3 letech a 2 měsících), tak platí, že návrh žalobkyně byl zanikl a dodatek platně uzavřen nebyl.

31. Protože takto opožděnou akceptací ze dne datum nebyla přijata oferta ze dne datum ani podle českého ani podle kyperského práva, je další objasňování této otázky zcela nadbytečné pro účely rozhodnutí v této věci. Shora totiž bylo vyloženo, že pohledávka žalobkyně byla shledána jako po právu a zaniknout mohla právě jen jednostranným započtením ze dne datum.

32. Sám fakt, že žalobkyně dne datum podepsala jak návrh dodatku č. hodnota k rámcové smlouvě o úvěru ze dne datum, tak i návrh dodatku č. hodnota k rámcové smlouvě o úvěru ze dne datum a že oba dodatky mají shodný obsah i účel, odvolací soud dodává, že tato skutečnost nemůže mít žádný vliv na závěr soudu o tom, že název návrh žalobkyně včas nepřijala, a proto k uzavření dodatku č. hodnota nedošlo (narozdíl o žalované, která návrh žalobkyně akceptovala datum). Podobnost dodatků a časová souvislost v dataci oferty tak nemají vliv na právní posouzení věci.

Započtení

33. Podle čl. 17 nařízení Řím I se řídí započtení právem rozhodným pro pasivní pohledávku a odvolací soud tak nesouhlasí s tím, že by se sporné započtení mělo řídit právě o. z., když pasivní pohledávka se řídí obch. zák. Pro způsobilost k započtení u pohledávek řídících se různými právními úpravami (právní úpravou účinnou do datum a stávající úpravou podle občanského zákoníku) judikatura dovodila, že pro určení způsobilosti k započtení je rozhodná vždy ta úprava, kterou se řídí každá z těchto pohledávek (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, ze dne datum). Pro určení právního režimu přitom není rozhodné, kdy tato pohledávka vznikla, resp. kdy věřiteli vzniklo bezprostřední nepodmíněné právo na plnění, ale kdy vznikl právní poměr, z něhož tato pohledávka vznikla. Tudíž pro způsobilost k započtení pohledávek vyplývajících ze smluv je rozhodná právní úprava, kterou se řídí smlouvou založený právní poměr, z něhož pohledávka vznikla (viz rozsudek Nejvyššího soudu spisová značka, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 77/2019). Ustanovení § 1987 o. z. je tak v posuzovaném případě neaplikovatelné.

34. Podle § 358 odst. 1 obch. zák. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit u soudu. Započtení však nebrání, jestliže pohledávka je promlčena, avšak promlčení nastalo teprve po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.

35. Podle § 388 odst. 1, 2 obch. zák. promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby. I po uplynutí promlčecí doby může však oprávněná strana uplatnit své právo při obraně nebo při započtení, jestliže: a) obě práva se vztahují k téže smlouvě nebo k několika smlouvám uzavřeným na základě jednoho jednání nebo několika souvisejících jednání, nebo b) právo mohlo být použito kdykoli před uplynutím promlčecí doby k započtení vůči nároku uplatněnému druhou stranou.

36. Podle § 392 odst. 1 obch. zák. u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti).

37. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

38. Podle § 402 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.

39. Pohledávka žalobkyně byla splatná dne datum, dne datum zahájila soudní řízení a k promlčení této pohledávky tak nedošlo.

40. Pohledávka společnosti název byla splatná dne datum, k platné dohodě o změně splatnosti nedošlo. Podle kyperského práva je promlčecí lhůta 6letá a nárok pohledávky název se tak promlčel dne datum (v případě verze tvrzené žalovanou by promlčecí lhůta byla dle obch. zák. a k promlčení nároku by došlo již datum). název postoupila svou pohledávku žalované dne datum a nejdříve tohoto dne se tak pohledávky mohly stát vzájemnými a teprve dnem datum se tedy obě pohledávky setkaly (na základě kompenzačního projevu žalované ze dne datum, který byl žalobkyni doručen datum, neboť kompenzační projev má účinky ex tunc). Jednostranně však ve smyslu § 358 obch. zák. nejsou započitatelné pohledávky, které nemohou být uplatněny u soudu, tedy zejména pohledávky promlčené. Aktivní pohledávka žalované se tedy promlčela dříve, než se pohledávky staly způsobilými k započtení a jednostranným zápočtem tak nedošlo k zániku pohledávky žalobkyně. Jakékoliv další dokazování včetně auditu účetnictví žalobkyně je tak zcela bez významu na výsledek řízení, neboť není podstatné, jak žalobkyně svůj závazek za název vede ve svém účetnictví.

Příslušenství

41. Odvolací soud tak jen doplňuje, že podle § 369 odst. 1 obch. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ve výši určené předpisy práva občanského, tj. § 517 odst. 2 obč. zák., které bylo provedeno nařízením vlády č. 142/1994 Sb., když však výše úroku z prodlení je uvedeným předpisem upravena ve stejné výši jako nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a proto se toto odlišné právní posouzení ve výroku o věci samé nijak neprojevilo.

42. Odvolací soud tak shrnuje, že žaloba byla podána po právu a obvodní soud rozhodl zcela správně v rámci korektně vedeného řízení. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé jako věcně zcela správný potvrdil postupem dle § 219 o. s. ř.

43. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní zásada, že účastník má právo na náhradu jen účelně vynaložených nákladů. Zákon tímto způsobem zakotvuje institut účelnosti vynaložených nákladů, jenž slouží jako formální záštita před zneužitím práva na náhradu nákladů vzniklých v průběhu soudního řízení [srov. nález sp. zn. II. ÚS 1942/12 ze dne datum], resp. kritérium účelnosti je třeba aplikovat i s ohledem na obecně platnou zásadu přiměřenosti a zákazu zneužití práv (§ 2 o. s. ř.), srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. spisová značka, ze dne datum. Toto pravidlo se vztahuje na jakékoliv náklady řízení, tedy i na náklady spojené se zastupováním advokátem (tj. odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty). Z hlediska těchto nákladů je přitom nutno zkoumat jednak samotnou nezbytnost právního zastoupení [srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 2929/07 ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne datum, sp. zn. IV. číslo ze dne datum, sp. zn. II. číslo ze dne datum či sp. zn. číslo ze dne datum], a jednak účelnost jednotlivých úkonů právní služby [srov. nález sp. zn. II. číslo ze dne datum]. Závěr o účelnosti vynaloženého nákladu je výsledkem individualizované úvahy soudu, která odvisí od zvážení všech okolností případu, jakož i od postavení a poměru účastníků (shodně adresa, K. a kol. Náklady řízení. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck. 3 s.).

44. Soudy tedy musí při rozhodování o náhradě nákladů řízení velmi pečlivě vážit všechna kritéria (zvláštnost případu, princip proporcionality, nezbytnost jednotlivých úkonů právní služby s ohledem na jejich význam, s vyloučením případných duplicitních či snad vícenásobně se opakujících úkonů, které z objektivního hlediska jsou via facti úkony a tedy výdaji - z pohledu uplatňování či bránění práva - zbytnými atd.), která spoluurčují účelnost vynaložených nákladů (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum). Navíc ne všechny úkony právní služby (§ 16 odst. 2 zákona o advokacii) jsou zároveň úkony, za něž je poskytována mimosmluvní odměna podle § 11 AT. K poukazu žalobkyně na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4012/18 pak odvolací soud zdůrazňuje, že Ústavní soud právě v tomto nálezu uzavřel, že pro účely náhrady nákladů řízení zcela úspěšného účastníka civilního řízení platí, že hrazeny mají být toliko náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (viz odůvodnění tohoto nálezu a tam citovaná judikatura), přičemž úkon nahlížení do spisu může být považován za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 AT jen tehdy, pokud se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) AT.

45. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, tak odvolací soud se neztotožnil s tím, že by všechny účtované úkony právní služby bylo možno považovat za účelné (č.l. 117). Žalobkyně požaduje jako účelné úkony právní služby to, že 3 x nahlédla do spisu během období od datum do datum s poukazem na blízkost tohoto úkonu s úkonem prostudování spisu po skončení vyšetřování. Odvolací soud pak má zato, že charakter takového úkonu pak má jen jedno nahlížení do spisu, nikoliv každoměsíční, kdy navíc žádné netrvalo ani celou hodinu (43 minut, 30 minut a 53 minut), což svědčí o tom, že se nejedná o úkony svým rozsahem srovnatelné s prostudování spisu po skončení vyšetřování. V tom, že jeden úkon byl rozptýlen do 3 samostatných prostudování spisu pak odvolací soud účelnost všech úkonů rovněž neshledává. Stejně tak odvolací soud neshledává za účelný úkon právní služby to, že se účastník radí se svým advokátem před každým soudním jednáním v rozsahu přesahujícím 1 hodinu, neboť ani nebylo tvrzeno, co nutnost takto dlouhé porady vyžadovalo, žádný následek takových porad se v řízení neprojevil; soud proto obě porady vyhodnotil jako neúčelné (když ani z potvrzení nelze seznat, od kdy do kdy trvaly). Pokud pak jde o změnu žaloby, tak ta byla vyvolána čistě tím, že žalobkyně se rozhodla rozšířit žalobu o úrok z prodlení, což mohla učinit již při zahájení řízení, a jedná se tak o zcela neúčelný úkon právní služby. Pokud pak žalobkyně žádá navýšení odměny za to, že až dodatečně doložila svou existenci (podáním ze dne datum), tak to rovněž soud nepovažuje za účelný úkon právní služby, neboť to samozřejmě měla žalobkyně udělat již při zahájení řízení. Tvrzené podání ze dne datum pak součástí spisu vůbec není (poté, co se žalobkyně dne datum vyjádřila k námitce věcné nepříslušnosti byl spis předložen vrchnímu soudu a vrátil se až datum, následně bylo na jednání dne datum nařízeno jednání, nebyl tedy ani důvod, aby se žalobkyně vyjadřovala k věci samé dne datum). Odvolací soud zdůrazňuje, že odměna má být přiznána za perfektní úkon právní služby, z toho, že si žalobkyně v průběhu řízení uvědomí nedostatky vlastních podání a odstraňuje je, nelze dovozovat účelnost těchto dalších podání. Pokud pak žalobkyně žádá náhradu nákladů řízení za „sepsání rozboru“, tak taková služba vůbec není součástí tohoto řízení a nelze ji tak v tomto řízení účtovat.

46. Odvolací soud tak shledal za účelné úkony v řízení před soudem prvního stupně: převzetí a příprava zastoupení, výzva se samostatným skutkovým základem, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádření k námitce věcné nepříslušnosti ze dne datum (úkon dle § 11 odst. 2 AT), účast na jednání před soudem ve dnech datum, datum a datum, písemné podání ve věci ze dne datum a jedno prostudování spisu (datum), tj za 8,5 úkonů právní služby po částka, tj. odměna advokáta činí částka (§ 7 ve spojení s § 8 odst. 1 AT), náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT částka a náhrada za 21% DPH částka, zaplacený soudní poplatek za žalobu částka, celkem tedy částka.

47. O nákladech odvolacího řízení (výrok II) rozhodl soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř., účelné náklady žalobkyně tvoří náklady na zástupce z řad advokátů, tj. odměna 2 x částka dle § 7 AT určená z tarifní hodnoty částka (§ 8 odst. 1 AT) za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu), 2 paušální náhrady hotových výdajů po částka dle § 13 odst. 4 AT a náhrada 21% DPH (částka), celkem tedy částka. Pokud pak jde o nahlížení do spisu u odvolacího soudu, tak to trvalo 10 minut a uskutečnilo se v době, kdy součástí spisu nebylo z pohledu žalobkyně nic nového. Od vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně přibylo jen odvolání žalované (které soud žalobkyni doručil) a podání žalobkyně. S ohledem na tyto okolnosti se nejedná o samostatně účtovatelný úkon právní služby.

48. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o místě k plnění náhrad nákladů řízení žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).

Proti výrokům o nákladech řízení není dovolání přípustné.