MSPH 28 Co 225/2024-190

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: název, IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem právnická osoba sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: název, IČO, Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1 ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částka Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_005⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. března 2024, č. j. 28C 113/2023-143,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) a ve výroku o nákladech řízení (výrok III.) potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku částka s tam uvedeným příslušenstvím, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení částky částka (výrok II.) a žalobci uložil zaplatit žalované náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení žalované částky, která představuje náklady spojené se správou domu a pozemku na adrese adresa. Žalovaná je vlastníkem bytové jednotky č. číslo, zapsané na LV č. hodnota, umístěné v budově na adrese adresa, ve adresa - město, katastrální území adresa. Žalovaná nabyla vlastnické právo k jednotce na základě dědického práva po původní vlastnici jméno FO, bytem adresa, zemřelé dne datum, a to na základě usnesení Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, které nabylo právní moci téhož dne. Dále žalobce uvedl, že vlastník bytové jednotky byl povinen přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemků, které specifikoval a náklady vyčíslil za období od září 2014 do září 2022 v celkové výši částka.

3. Žalovaná potvrdila, že bytovou jednotku nabyla jako pozůstalost po tituly před jménem jméno FO na základě odúmrti, nesouhlasila s kalkulací nákladů spojených s užíváním bytu za období od září 2014 do prosince 2014, neboť v té době nebyl byt užíván a tyto náklady nemohly vzniknout. Dále žalovaná uvedla, že na předchozí výzvu ze dne datum nemohla reagovat, neboť v průběhu roku 2020 bylo zahájeno dědické řízení po zůstavitelce. Stát nabyl dědictví po zůstavitelce ke dni podezřelý výraz, fakticky s ním však bylo jednáno až v rámci dědického řízení, kdy příslušný dědický soud potvrdil nabytí dědictví státu na základě usnesení, které nabylo právní moci dne datum. Žalovaná vznesla námitku promlčení, neboť žaloba byla podána až dne datum.

4. Žalobce k uplatněné námitce promlčení uvedl, že ta je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce nezpůsobil stav, kdy žaluje pohledávky starší tří let. K tomu došlo z důvodu nečinnosti na straně žalované, byť její jiné organizační složky, neboť pozůstalostní řízení bylo zahájeno až 8,5 roku po podezřelý výraz paní jméno FO, která podezřelý výraz dne datum. Žalobce nemá přístup do Centrální evidence obyvatel a nemohl vědět, že paní jméno FO podezřelý výraz. Dědické řízení bylo zahájeno dne datum a až tehdy žalobce mohl zjistit, že zůstavitelka zemřela. Dědické řízení bylo zahájeno až 8,5 roku podezřelý výraz a tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce.

5. Soud prvního stupně vyšel z nesporných skutečností, že žalobce je společenstvím vlastníků jednotek zapsaném v rejstříku společenství vlastníků jednotek vedeném u Krajského soudu v město, oddíl S, číslo, žalovaná je vlastníkem jednotky - bytu č. hodnota, zapsané na LV č. hodnota, na adrese adresa, ve adresa - město, katastrální území adresa. Žalovaná nabyla vlastnické právo na základě dědického řízení vedeného po zemřelé jméno FO, narozené dne datum, a zemřelé dne datum, a to na základě usnesení Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, které nabylo právní moci dne datum.

6. Soud prvního stupně provedl dokazování, které shrnul v odstavci 5. odůvodnění napadeného rozsudku. Vzal za prokázané, že žalovaná nabyla po zůstavitelce tituly před jménem jméno FO mimo jiné spornou bytovou jednotku v obvyklé ceně částka. Příspěvek vlastníka na správu domu a pozemku a poskytování plnění spojených s užíváním bytu činil pro rok 2020 částku částka, pro rok 2021 pak částku částka a pro rok 2022 částku částka. Žalobce má za žalovanou za období od září 2014 do září 2022 celkový dluh částka, zahrnující neuhrazené zálohy na služby spojené s užíváním bytu a neuhrazené příspěvky vlastníka na správu domu a pozemku. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu výzvou ze dne datum a dále předžalobní výzvou ze dne datum. Žalobce se u Obvodního soudu pro adresa žalobou ze dne datum domáhal po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím, představující příspěvek vlastníka jednotky - předmětného bytu na správu domu a pozemků za období od datum do datum a vyúčtování služeb za roky 2016, 2017, 2018 a 2019. Řízení bylo z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno.

7. Soud prvního stupně po právní stránce odkázal na § 1180 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“. Především se zabýval žalovanou uplatněnou námitkou promlčení ve vztahu k období od září 2014 do dubna 2020 a námitkou žalobce, že byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Nebylo sporu o tom, že jméno FO zemřela již dne datum v stát, a proto informace o jejím podezřelý výraz v České republice nebyla známa, resp. tato nebyla zaznamenána v Centrálním registru obyvatel a o podezřelý výraz se dozvěděl až notář v roce 2020 na základě vedeného exekučního řízení. Dědické řízení bylo zahájeno až v roce 2020 u Obvodního soudu pro adresa a skončilo usnesením ze dne datum, podle něhož dědictví nabyla jako odúmrť žalovaná. To, že o podezřelý výraz nebylo povědomí, resp. záznam v Centrální evidenci obyvatel, svědčí i to, že Městský soud v Praze rozsudkem pro zmeškání ze dne datum, č. j. spisová značka, vyhověl žalobě žalobce, kterou se domáhal po žalované jméno FO zaplacení částky částka s příslušenstvím, tedy evidentně v době, kdy tato již zemřela. Soud prvního stupně dále akcentoval, že žalobce podal k Obvodnímu soudu pro adresa návrh na zaplacení částky částka s příslušenstvím, krom jiného z titulu dlužných úhrad představujících příspěvek vlastníka na správu domu a pozemků za období od září 2017 do června 2020, a to nejdříve proti dědicům a právním nástupcům po zůstavitelce a následně bylo rozhodnuto, že pokračováno bude na straně žalované s žalovanou. Žalobce tedy mohl žalobou požadovat i nárok na zaplacení dlužných částek za předchozí období, tedy od září 2014, neboť v té době věděl, že dlužnice zemřela, i když neznal jejího právního nástupce. Za předchozí období žalobce však nic nenárokoval a následně vzal naopak žalobu zpět, aniž by se mohl Obvodní soud pro adresa zabývat tam žalovanou uplatněnou námitkou promlčení. Argumentace žalobce, že námitka promlčení byla uplatněna v nyní projednávané věci v rozporu s dobrými mravy, proto nemůže být opodstatněná.

8. Pokud by v jednotlivých obdobích žalobce podával žaloby na plnění, právo by se nepromlčovalo a s ohledem na skutečnost, že nebylo zřejmé, že žalovaná zemřela, by byla vydávána nicotná rozhodnutí, faktem však zůstává, že se žalobce o to ani nepokusil, krom podání jedné žaloby, která byla posléze vzata zpět. Žalobce byl ve svém přístupu laxní a nedoložil příslušné výzvy k plnění. Rozsudek Městského soudu ze dne datum nebyl po dlužnici nikdy vymáhán. Pokud by se o vymáhání dluhu žalobce zajímal, povědomí o podezřelý výraz jméno FO by bylo dříve než v roce 2020.

9. Promlčecí lhůta v tomto případě je podle § 629 odst. 1 o. z. tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé ve smyslu § 619 odst. 1 o. z. Žalobce podal žalobu k soudu dne datum, promlčeno je žalobou požadované plnění za období od září 2014 do datum. Z těchto důvodů byly zamítnuty důkazní návrhy vztahující se k tomuto období pro nadbytečnost. Relevantním obdobím zůstalo období od května 2020 do září 2022, k tomu bylo provedeno dokazování, které soud prvního stupně shrnul v odstavci 14. odůvodnění napadeného rozsudku a uzavřel, že je namístě přiznat žalobci částku částka s úrokem z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 o. z. Dále soud prvního stupně uvedl, že byť usnesení Obvodního soudu pro adresa ze dne datum nabylo téhož dne právní moci, dědictví se zásadně nabývá ke dni podezřelý výraz a povinnost žalované k úhradě měsíčních příspěvků za správu domu a pozemků za uvedené období jí svědčí a nepodstatná je její námitka, že sporný byt neužívala.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměrů úspěchu a neúspěchu ve věci.

11. Proti tomuto rozsudku, a to proti výrokům II. a III., se v zákonné lhůtě odvolal žalobce, který namítal, že soud prvního stupně neprovedl veškeré důkazy, z nichž následně vycházel, a sice se jedná o důkazy spisem, který byl veden u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka. Nebyl proveden důkaz rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, ze dne datum. Žalobce namítal, že řízení před Obvodním soudem pro adresa nemělo být vůbec zahájeno, protože plná moc nebyla udělena osobou oprávněnou k zastupování žalobce a Obvodní soud pro adresa naplnění této podmínky zřejmě nezkoumal. Žalobce nevěděl o tom, že u Obvodního soudu pro adresa bylo zahájeno řízení a neudělil pokyn právnímu zástupci, aby vzal žalobu zpět. Dále žalobce akcentoval, že Městský soud v Praze vydal dne datum rozsudek, který byl nicotný, protože v té době byla zůstavitelka již 3,5 roku podezřelý výraz a Městský soud v Praze měl být dávno o této skutečnosti informován např. prostřednictvím Centrální evidence obyvatel a měl řízení zastavit. Soud prvního stupně zjevně tuto informaci k dispozici neměl a jde o liknavý přístup státu. Jestliže neměl tuto informaci soud, pak ji nemohl mít ani žalobce a není správný závěr soudu prvního stupně, že žalobce měl být procesně aktivní, čímž by informace o podezřelý výraz jméno FO získal dříve. Soud prvního stupně vytýkal žalobci, že nepodal návrh na nařízení exekuce rozsudku Městského soudu v Praze, ale lhůta, ve které se žalobce může domáhat výkonu rozhodnutí je 10 let a žalobce mohl důvodně předpokládat, že žalovaná je živá, pokud proti ní byl vydán rozsudek a nebylo řízení zastaveno pro nedostatek pasivní věcné legitimace. Soud prvního stupně přenáší odpovědnost orgánů státu na žalobce, což je nepřípustné. Soud prvního stupně rozpor námitky promlčení s dobrými mravy neposuzoval v celém kontextu jednání žalované, která nesplnila svou úlohu na poli výkonu státní moci, když dědické řízení zahájila 8,5 roku podezřelý výraz a Městský soud v Praze v roce 2015, 3,5 roku po podezřelý výraz zůstavitelky ji rozsudkem uložil povinnost. V důsledku porušení povinností žalované došlo k uplynutí promlčecí lhůty. Nelze odhlédnout také od toho, že stát získal podezřelý výraz majetkovou hodnotu přesahující částka a nyní se zdráhá zaplatit žalovanou částku. Žalovaná nechtěla zaplatit ani částky, které promlčené nebyly a spoléhala se pouze na obranu ve formě námitky promlčení, což je rovněž v rozporu s dobrými mravy. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek v zamítavém výroku o věci samé a přiznal žalobci celou žalovanou částku a požadoval rovněž náklady řízení před soudy obou stupňů.

12. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného a požadovala náhradu nákladů odvolacího řízení.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v odvolacím jednání (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Odvoláním žalobce byl napaden zamítavý výrok o věci samé (výrok II.) a výrok o nákladech řízení (výrok III.). Vyhovující výrok o věci samé (výrok I.) nebyl odvolacím soudem proto přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

15. Odvolací soud se zabýval tím, zda soud prvního stupně nezatížil řízení vadou, která by měla vést ke zrušení napadeného rozsudku ve smyslu § 212a odst. 5 o. s. ř. a uzavřel, že tomu tak není.

16. Soud prvního stupně provedl potřebné dokazování, náležitě zjistil skutkový stav a věc správně posoudil rovněž po stránce právní. Na odůvodnění napadeného rozsudku lze odkázat a se závěry tam uvedenými se odvolací soud ztotožňuje. Soud prvního stupně se v odůvodnění vypořádal se všemi námitkami, které byly v průběhu řízení účastníky uplatněny. Zejména přihlédl k námitce promlčení, kterou v průběhu řízení vznesla žalovaná ohledně části nároku, který žalobce požadoval a zároveň se soud správně vypořádal i s tvrzením žalobce, že v nyní projednávané věci je uplatněná námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy.

17. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá 3 roky.

18. Podle § 623 o. z. při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti.

19. Soud prvního stupně správně shledal promlčeným požadované plnění za období od září 2014 do datum, neboť žaloba byla podána k soudu dne datum. Ohledně tohoto závěru ostatně nebyly uplatněny žádné odvolací námitky a žalobce nezpochybňoval správnost závěru soudu prvního stupně Dále se soud prvního stupně velmi podrobně zabýval námitkou žalobce, že žalovaná uplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. K tomu soud prvního stupně provedl relevantní dokazování, zejména listinami ze spisu Obvodního soudu pro adresa, sp. zn. spisová značka. V tomto řízení se žalobce vůči dědicům a právnímu nástupci po zůstaviteli dlužníku tituly před jménem jméno FO žalobou ze dne datum domáhal zaplacení částky částka s příslušenstvím. Předmětem žaloby byla splatná pohledávka za dlužnicí na příspěvku vlastníka jednotky na správu bytového domu a úhradě nedoplatku za služby poskytované s užíváním bytu č. číslo ve adresa, sestávající z příspěvku vlastníka jednotky č. číslo na správu domu a pozemku za období od datum do datum a vyúčtování služeb za rok 2016 v částce částka, příspěvku vlastníka jednotky č. číslo na správu domu a pozemku za období od datum do datum a vyúčtování služeb za rok 2017 v částce částka, příspěvku vlastníka jednotky č. číslo na správu domu a pozemku za období od datum do datum a vyúčtování služeb za rok 2018 v částce částka a příspěvku vlastníka jednotky č. číslo na správu domu a pozemku za období od datum do datum a vyúčtování služeb za rok 2019 v částce částka. Na základě usnesení Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, bylo rozhodnuto, že v řízení bude nadále pokračováno na straně žalované s název. Žalovaná název ve věcech majetkových, se vyjádřila k žalobě dne datum a vznesla námitku promlčení. První jednání ve věci se konalo dne datum, žalobce byl dne datum soudem vyzván k doplnění žalobních tvrzení a založení listinných důkazů do spisu s poučením o neunesení důkazního břemene při nesplnění této výzvy a poté vzal podáním ze dne datum v celém rozsahu žalobu zpět. Usnesením Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, bylo řízení z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno a usnesení nabylo právní moci dne datum. Žalobce byl v řízení zastoupen na základě plné moci advokátem tituly před jménem jméno FO. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu zpět, soud se nemohl zabývat vznesenou námitkou promlčení a uplatnění této námitky tak mohl žalobce v nyní projednávané věci důvodně očekávat. Žalobce tvrdil, že nedal advokátovi tituly před jménem jméno FO plnou moc k zastupování a nevěděl o podané žalobě ani o jejím zpětvzetí. Tato okolnost však jde k tíži žalobce a je jeho věcí, jakým způsobem si vztah s tímto advokátem vyřešil, přičemž toto tvrzení se navíc jeví jako účelové. Již z tohoto důvodu nelze považovat uplatnění námitky promlčení za rozporné s dobrými mravy. Žalobce dále tvrdil, že nemůže jít k jeho tíži skutečnost, že ačkoliv měl k dispozici pravomocný a vykonatelný rozsudek pro zmeškání Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, jímž bylo vyhověno jeho žalobě proti žalované jméno FO na zaplacení částky částka s příslušenstvím, pak neproběhlo exekuční řízení. K tomu žalobce argumentoval tím, že desetiletá lhůta pro podání návrhu na nařízení exekuce by mu uplynula až v roce 2025. To sice nelze zpochybnit, ale i tato okolnost svědčí pro závěr, že uplatněná námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy, neboť na straně žalobce lze shledat zavinění za vzniklý stav věci.

20. Dle názoru odvolacího soudu tento závěr není v rozporu ani s judikaturou Ústavního soudu, podle níž zásada výkonu práv s dobrými mravy v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor k uplatnění spravedlnosti a také slušnosti. Pojem dobré mravy totiž nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňující obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat v souladu s ekvitou, což ve svých důsledcích znamená nastoupení a prosazení cesty nalézání skutečné spravedlnosti. Vznesení námitky promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje; mohou však nastat situace, kdy její uplatnění je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 2062/14; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://www.nalus.usoud.cz).

21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz), uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

22. Z výše uvedených důvodů považuje odvolací soud napadený rozsudek v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení za správný, a proto jej potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

23. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v této fázi řízení procesně úspěšná. Vznikly jí náklady za zastoupení za 3 úkony po částka (vyjádření k odvolání, příprava na odvolací jednání a účast při odvolacím jednání) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 2 odst. 1, 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Dále žalované vznikly náklady za cestovní výdaje dle zákona č. 262/2000 Sb. a vyhlášky č. 398/2023 Sb., za cestu osobním automobilem z adresa a zpět. Jde o vzdálenost 417 km osobním automobilem SPZ, spotřeba dle technického průkazu 3,7 l/100 km, palivo NM, cena paliva dle vyhlášky částka/l, sazba základní náhrady jízdy vozidla dle zákona částka/km. Výše náhrady je celkem částka a spolu s náklady za úkony představují náklady odvolacího řízení částku částka.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, o jehož přípustnosti, za podmínek § 237 a násl. o. s. ř., rozhodne dovolací soud.