MSPH 29 Co 271/2024-133

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lucie Bičákové a soudkyň JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D. a JUDr. Elišky Galiazzo ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: firma IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0., IČO Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky částka Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_005⟫ o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. května 2024, č. j. 6 C 284/2021-102,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši částka na účet jeho právního zástupce.

2. Takto rozhodl o nároku žalobkyně uplatněném z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně tvrdila, že dne datum zaslala tuto částku na základě daňového dokladu č. tel. číslo ze dne datum na bankovní účet žalovaného č. č. účtu, a to za účelem zaplacení nákladů název vedené žalovaným jako název proti povinnému jméno FO. Ačkoli tato povinnost byla usnesením žalovaného ze dne datum, č. j. spisová značka, uložena toliko jméno FO, žalobkyně mylně přikročila k úhradě ze svého bankovního účtu, na což byla upozorněna sdělením název v souvislosti s dalším postihem příjmů povinného poté, kdy povinný měl již veškeré své dluhy řádně zaplatit. Vzhledem k tomu, že název proti povinnému byla zastavena usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, které nabylo právní moci dne datum, nevznikl na straně žalovaného na úhradu předmětné částky nárok. I přes výzvu k jejímu vrácení, jež byla žalovanému doručena dne datum, však žalovaný nároku žalobkyně nevyhověl, což potvrdil ve svém přípisu ze dne datum.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že usnesením Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, byla proti povinnému název, která byla zahájena dne datum. Po jejím částečném zastavení žalovaný uložil povinnému usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, uhradit na náklady název částku ve výši částka. Za tímto účelem též vystavil dne datum daňový doklad č. tel. číslo s pokyny k platbě. Dne datum obdržel žalovaný přípis právního zástupce povinného s informací, že vyúčtovaná částka byla již uhrazena. K jejímu připsání pod VS tel. číslodošlo následujícího dne. Ačkoli právní zástupce povinného požádal dne datum žalovaného o vystavení potvrzení o úhradě nákladů název, dne datum obdržel žalovaný předžalobní výzvu žalobkyně k vrácení platby. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla plnění namísto povinného bez právního důvodu, má žalovaný za to, že ve světle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je ve věci pasivně legitimován toliko povinný, nikoli žalovaný. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, který dospěl k obdobným závěrům. Za situace, kdy je povinný nadto společníkem žalobkyně a jejím jednatelem, je podle názoru žalovaného zjevné, že žalobkyně jedná v rozporu s dobrými mravy.

4. Soud I. stupně popsal svá skutková zjištění v bodech 4 až 22 napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na tato skutková zjištění odkazuje. V bodě 24 napadeného rozsudku pak soud I. stupně učinil tento závěr o skutkovém stavu. Usnesením Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, byla proti jméno FO, který působil od datum jako jediný jednatel žalobkyně a od datum též jako její společník, nařízena název jistiny ve výši částka s příslušenstvím, nákladů nalézacího řízení a dále nákladů název. Vedením název byl pověřen žalovaný. název ze dne datum, č. j. spisová značka, žalovaný nařídil provedení název a jiných příjmů povinného vyplácených ze strany ČSSZ. Usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, dále rozhodl o pokračování těchto srážek z příjmů vyplácených povinnému od žalobkyně. Poté, co povinný uzavřel dohodu s oprávněnou společností název Ltd. dne datum v její prospěch uhradil částku částka, žalovaný usneseními ze dne datum, č. j. spisová značka, a dále ze dne datum, č. j. spisová značka, rozhodl o částečném zastavení název ve vztahu k povinnému a uložil mu, aby uhradil žalovanému náklady název ve výši částka. Za tímto účelem vystavil povinnému daňový doklad č. tel. číslo s pokynem k poukázání dotčené částky na účet č. č. účtu pod VS tel. číslo Povinný předmětný doklad předal jméno FO, působící jako účetní povinného i žalobkyně, s instrukcí, aby na základě tohoto dokladu provedla požadovanou platbu. Dne datum byla platba zaúčtována na vrub účtu žalobkyně pod č. č. účtu. Téhož dne byl o provedení platby informován též žalovaný, který dne datum vystavil o dané transakci požadované potvrzení. Dopisem ze dne datum (správně z datum – pozn. odvolacího soudu) byl povinný informován, že s účinností od datum bude ČSSZ na základě název ze dne datum, č. j. spisová značka, provádět srážky z vypláceného důchodu ve výši částka. Vzhledem k tomu, že toto název bylo již ve vztahu k osobě povinného částečně zastaveno, obrátil se povinný na žalovaného s dotazem na důvod provádění srážek. Dne datum žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu s žádostí o vrácení částky ve výši částka se zdůvodněním, že dotčená částka byla na účet žalovaného poukázána omylem. Žalovaný výzvě odmítl vyhovět.

5. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil dle § 1936, § 2991 odst. 1 a 2 o. z., odkázal též na komentářovou literaturu. Jako předběžnou otázku si vyhodnotil, že plnění žalovanému nebylo bez právního důvodu, nýbrž se jednalo o plnění dlužných nákladů název ve výši odpovídající žalované částce, které byly žalovanému jako název pravomocně přiznány. Žalobkyně neměla vůči žalovanému žádný závazek, přesto však poukázala na účet žalovaného peněžité plnění ve výši částka. Sporné bylo, zda toto plnění poskytla za svého jednatele a společníka, v rámci název řízení povinného, jméno FO. Navzdory poučení podle § 118a o. s. ř. neměl za prokázané tvrzení žalobkyně o omylu její zaměstnankyně při zadání transakce. Neuvěřil výpovědi svědkyně jméno FO, jež si dle svých slov nebyla navzdory své pozici jako účetní žalobkyně a zároveň povinného jméno FO jako fyzické osoby vědoma vedení jakékoli název, že přehlédla údaje o povinném uvedené na daňovém dokladu č. tel. číslo, který byl vystaven název. Toto přehlédnutí se jeví jako zcela nelogické i ve světle toho, že platba poukázaná na účet žalovaného byla opatřena správným variabilním symbolem odpovídajícím uvedenému dokladu, jehož součástí je nadto zcela zřetelné označení žalovaného jako název a nákladů název vedené pod sp. zn. spisová značka jako předmětu plnění. Pokud svědkyně uváděla, že veškeré faktury, jež byly účtovány na vrub žalobkyně, procházely kontrolou jednatele a název jméno FO, je též s podivem, že by povinný, který téměř obratem reagoval na pozdější sdělení ČSSZ o provádění srážek, ve světle svého živého zájmu o zastavení název, svědkyni k proplacení částky vyúčtované výše popsaným daňovým dokladem nijak neinstruoval a na průběh této transakce se již zpětně nijak nedotazoval. To ostatně vylučuje i sdělení právního zástupce povinného, který byl v období od datum do datum druhým společníkem žalobkyně a sám dne datum informoval žalovaného o provedení platby.

6. Soud I. stupně dále uvedl, že výpověď svědkyně jméno FO byla v přímém rozporu i s výpovědí svědka jméno FO, co se týká okamžiku, kdy měl být údajný omyl při zadání transakce odhalen. Zatímco dle svědkyně jméno FO byla chybná platba objevena v rámci kontrol při zpracování účetní závěrky žalobkyně, svědek jméno soudu I. stupně sdělil, že omyl zaměstnankyně žalobkyně zjistil v návaznosti na oznámení ČSSZ o zahájení provádění srážek z jeho příjmů ze dne datum. Dle soudu I. stupně, pokud by se na straně žalobkyně skutečně jednalo o mylnou platbu, bylo by na povinném, aby v souladu s jeho povinností péče řádného hospodáře uplatnil vůči svědkyni jméno FO jako zaměstnankyni žalobkyně nárok na náhradu škody. Jak však bylo zjištěno z výslechu této svědkyně, žádný takový nárok ze strany žalobkyně dosud vznesen nebyl. Pasivitu žalobkyně je poté třeba dát do kontextu s chováním samotného povinného, jenž navzdory tvrzenému omylu nesprávně zaslanou částku žalobkyni dosud sám neuhradil a nepokusil se kontaktovat ani žalovaného s tím, že by vyčíslené náklady název dodatečně zaplatil tak, aby původní platba mohla být řádně vrácena žalobkyni. Jeho následnou námitku, kterou povinný naopak započal rozporovat nárok žalovaného na úhradu nákladů název, poté nelze vnímat než jako účelovou obranu.

7. Soud I. stupně tedy neměl omyl žalobkyně za prokázaný a dospěl k závěru, že její platba na účet žalovaného byla provedena s vědomím plnění namísto povinného. Žalovaný byl přitom ve světle § 1936 odst. 1 o. z. povinen dotčené plnění přijmout. Ačkoli uvedené ustanovení odkazuje na předchozí souhlas dlužníka, Nejvyšší soud již v této souvislosti potvrdil, že pro účely vzniku bezdůvodného obohacení plněním za jiného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. a uplatnění regresní kondikce proti dlužníkovi není tento souhlas dále nezbytný. Zde soud I. stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka.

8. Za situace, kdy žalobkyně plnila za svého jednatele a společníka jméno FO jako povinného, přičemž této skutečnosti si byla v době poskytnutí plnění též vědoma, vzniklo žalobkyni právo požadovat vydání bezdůvodného obohacení toliko od osoby, za niž plnila, nikoli od toho, komu plnila. Zde soud I. stupně opět poukázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Z uvedených důvodů žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala nedostatečně a nesprávně zjištěný skutkový stav a nesprávné právní posouzení věci. Nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně o nedostatku pasivní legitimace žalovaného. Namítala, že důkazní břemeno o prokázání omylu při plněné žalovanému nenesla ona, nýbrž žalovaný, resp. žalovaný nesl břemeno prokázání skutečnosti, že bylo skutečně plněno za jiného, což se nestalo. Pokud tedy nebylo prokázáno, že by žalobkyně plnila žalovanému vědomě, je dána pasivní legitimace žalovaného. Navrhla proto změnu napadeného rozsudku a vyhovění žalobě.

10. Žalovaná považovala úvahy žalobkyně vyjádřené v odvolání za nesprávné a navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v odvolacím jednání (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

12. Soud I. stupně zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí a takto zjištěný skutkový stav i správně právně posoudil. Odvolací soud se tak zcela ztotožňuje se skutkovými a právními závěry soudu I. stupně a plně na ně odkazuje.

13. K odvolacím námitkám žalované odvolací soud uvádí, že námitka nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu je lichá. Odvolací soud je oprávněn zasáhnout do hodnocení důkazů soudem I. stupně pouze tehdy, jestliže hodnocení důkazů soudem I. stupně neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř., tedy je v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). K tomu však v poměrech posuzované věci nedošlo. Soud I. stupně opřel své závěry o skutečnosti prokázané listinnými důkazy, ze kterých při objektivním hodnocení lze učinit závěr, že žalobkyně plnila žalovanému za svého jednatele, tedy plnila dluh za jiného s jeho vědomím (v podrobnostech viz bod 31 napadeného rozsudku) a zcela jasně a logicky vysvětlil, proč nemá tvrzení žalobkyně o omylu při zadání platby za věrohodné a proč tuto skutečnost nemá prokázanou výpověďmi svědků jméno FO a jméno FO. Důkazní břemeno v otázce existence omylu při předmětné platbě pak leželo zcela na žalobkyni. Na rámec uvedeného je třeba zdůraznit, že bylo plněno na základě pravomocně přiznaného nároku, vyúčtovaného navíc žalovanou výše uvedenou fakturou. Na straně žalované tak nemohlo dojít k žádnému bezdůvodnému obohacení. Nabyla jen to, co jí bylo pravomocným rozhodnutím přiznáno, nijak se neobohatila.

14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. včetně správného výroku o nákladech řízení.

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení spočívající v nákladech na právní zastoupení za dva úkony právní služby po částka, vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání, z tarifní hodnoty částka, a za dvě paušální náhrady nákladů po částka [§ 6 odst. 1, §7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1, § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“)]. Náklady na právní zastoupení jsou také tvořeny náklady advokáta za cestu k odvolacímu soudu a zpět (adresa a zpět) dne datum automobilem Mercedes-Benz, RZ: SPZ, celkem hodnota km (2 x 94 km) cena částka za litr paliva při průměrné spotřebě 5,6 l/100 km a částka/km za amortizaci vozidla, celkem částka, náhrada za promeškaný čas v souvislosti s cestovným 8 půlhodin po částka, tj. částka. Vše zvýšeno o 21 % DPH. Celkové náklady odvolacího řízení ve výši částka byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení, a to za podmínek a z důvodů uvedených v § 237 o. s. ř. O přípustnosti dovolání rozhoduje dovolací soud.