MSPH 39 Co 125/2024-802

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: jméno ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ správce konkurzní podstaty úpadkyně Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem právnická osoba ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno zainteresované společnosti 1/0, IČO IČO zainteresované společnosti 1/0 ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa zainteresované společnosti 1/0 ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem právnická osoba ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 1/0 ⟪LB:lb_010⟫ o částka s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. ledna 2024, č. j. 6 C 264/2014 – 761

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám tituly před jménem jméno FO, advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky částka s příslušenstvím, výrokem II žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované a výrokem III žalobci uložil povinnost zaplatit České republice náklady řízení v částce částka do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

2. V odůvodnění uvedl, že žalobou, podanou dne datum, se žalobkyně firma-právnická osoba. po žalované domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že mezi žalovanou a společností firma, a.s. (dále úpadce) byla dne datum uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla montáž strojní a potrubní části pro projekt GPN S.A. Grand-Quevilly, Francie, ke smlouvě bylo uzavřeno 9 dodatků, dále datum byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla dodávka a montáž izolací aparátu a potrubí. Úpadce dílo řádně datum vykonal, o čemž byl datum sepsán protokol, termín dokončení díla byl posunut do datum. Úpadce od smlouvy datum odstoupil. Žalovaná neuhradila faktury za dílo, první splatná datum, poslední datum. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Nesouhlasila s tím, že by šlo o pohledávky promlčené, neboť se žalovanou bylo datum zahájeno insolvenční řízení, kam úpadce pohledávky přihlásil, insolvenční řízení bylo zastaveno datum, dne datum byl podán návrh k rozhodčímu soudu, řízení bylo zastaveno datum, dne datum byla podána žaloba k soudu.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že nárok neexistuje, neboť za vykonanou práci úpadci zaplatila částka ten dílo nedokončil, bylo dokončeno prostřednictvím třetích dodavatelů. Pokud by nárok existoval, byl by promlčen.

4. Soud prvního stupně dále uvedl, že ve věci již bylo soudem prvního stupně i soudem odvolacím rozhodnuto, obě rozhodnutí ale zrušil Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka.

5. Soud prvního stupně uvedl, že příslušnost českých soudů je dána podle čl. 2 bod 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001. Nesporným bylo, že žalobce je správcem konkurzní podstaty společnosti firma-právnická osoba., že mezi úpadcem a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o dílo, že dodatek 3 u první smlouvy nebyl uzavřen, o předání a převzetí neexistuje protokol, byla uzavřena dohoda o prodloužení mechanického ukončení montáže do datum, že konkurzní správce neměl finanční prostředky na zaplacení poplatku za rozhodčí řízení. Dále soud prvního stupně zjistil, že podle smlouvy měl být o předání a převzetí díla sepsán protokol, že v článku 19.1. byla ujednána možnost odstoupení od smlouvy. Úpadce žalované vystavil faktury na žalovanou částku, poslední byla splatná datum. Dopisem z datum úpadce od smlouvy odstoupil z důvodu prodlení s poskytnutím stavební připravenosti. Žalovaná úpadci vyúčtovala smluvní pokutu na částka Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále jen rozhodčí soud) vedl řízení pod sp. zn. Rsp 898/10, ve kterém se žalovaná vůči úpadci domáhala zaplacení pohledávek, řízení bylo zahájeno datum, následně bylo datum přerušeno z důvodu insolvenčního řízení s úpadcem, usnesením z datum bylo s účinností od datum s odkazem na ust. § 156 zákona o konkurze a reštrukturalizácii zastaveno. V řízení vedeném u rozhodčího soudu pod sp. zn. Rsp 2730/10 se úpadce domáhal zaplacení pohledávek ve výši částka z titulu první smlouvy uzavřené mezi nimi, řízení bylo zahájeno datum, zastaveno bylo datum pro nezaplacení poplatku za rozhodčí řízení přes opakované výzvy. Dne datum podal úpadce na žalovanou insolvenční návrh a téhož dne podal přihlášku ke všem pohledávkám, jež jsou předmětem tohoto sporu. Insolvenční řízení skončila zamítnutím návrhu, usnesení nabylo právní moci dne datum. Na úpadce byl datum prohlášen konkurz, správcem se stal tituly před jménem jméno. Do konkurzní podstaty byly zapsány i pohledávky za žalovanou. Správce konkurzní podstaty žalované oznámil, že datum uzavřel se společností jméno FO s.r.o. smlouvu o postoupení pohledávek, úplata ve výši částka nebyla uhrazena a nedošlo tak k přechodu práv. Dne datum věřitelský výbor správci konkurzní podstaty udělil pokyn k prodeji pohledávek za žalovanou. Výbor přijal datum nabídku MVCH právnická osoba., za částku částka. Žalovaná v průběhu výběrového řízení upozorňovala na neexistenci pohledávek. Dne datum podal úpadce proti žalované návrh k rozhodčímu soudu, řízení bylo vedeno pod sp. zn. Rsp 14/14, skončilo dne datum pro nezaplacení rozhodčího poplatku přes četné výzvy a prodloužení lhůty. Pohledávky byly správcem konkurzní podstaty postoupeny MVCH právnická osoba., smlouvou z datum. Společnost měla pochybnosti o nepromlčení pohledávek a neměla prostředky na zaplacení rozhodčího poplatku, proto se datum dohodla se správcem konkurzní podstaty na zrušení smlouvy o postoupení pohledávek. Následně dne datum došlo k postoupení pohledávek správcem konkurzní podstaty úpadce společnosti Bratislava-právnická osoba., za částku částka. Smlouvou z datum společnost Bratislava-právnická osoba., postoupila pohledávku společnosti firma-právnická osoba. za částku částka respektive částka bude-li úhrada provedena do 45 dnů. Na společnost firma-právnická osoba. byl v průběhu řízení usnesením Okresného súdu v Bratislavě ze dne datum prohlášen konkurz, správcem byl ustanoven tituly před jménem jméno FO.

6. Soud prvního stupně dále uvedl, že z dalších důkazů nezjistil žádné rozhodné skutečnosti pro posouzení věci. Návrh na výslech tituly před jménem jméno zamítl, jeho výslech se měl vztahovat k důvodům podání žaloby datum a domluvě s budoucím postupníkem, jeho výslech s ohledem na učiněná zjištění považoval za nadbytečný, byl také od datum do datum zástupcem žalobce, jeho verze byla soudu známa.

7. Následně soud prvního stupně věc posuzoval právně. S odkazem na čl. 4 bod 1, 2 Římské úmluvy z datum dovodil, že věc je třeba posuzovat podle práva země, s níž nejúžeji souvisí, což je obvykle ústředí zhotovitele. Věc proto posuzoval podle práva Slovenské republiky. Dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo dle § 536 zákona č. 513/1991 Z.z. (obchodní zákoník – dále jen obch. zák.), dílo nebylo řádně předáno, úpadce dílo fakturoval. Dospěl k závěru, že žalobce je aktivně legitimován, neboť společnosti firma-právnická osoba. byly pohledávky postoupeny. Žalovaná je legitimována pasivně, byla stranou smlouvy.

8. Dále se soud prvního stupně zabýval námitkou promlčení, vznesenou žalovanou. Uvedl, že faktury byly splatné od 30. 5. do datum. Promlčecí doba dle § 397 obch. zák. je čtyřletá, uplynula by u nejmladší pohledávky datum. V řízení bylo prokázáno, že s žalovanou bylo zahájeno insolvenční řízení, kam byly pohledávky přihlášeny, vyhláška byla zveřejněna datum, skončilo zamítnutím návrhu datum. Řízení skončilo „jiným rozhodnutím“ vydaným dle § 142 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon), podle § 405 odst. 2 obch. zák. došlo k prodloužení promlčecí doby o jeden rok, tj. u nejstarší pohledávky do datum, u nejmladší do datum.

9. V řízení bylo zjištěno, že před uplynutím promlčecí doby dne datum úpadce podal žalobu k rozhodčímu soudu. Soud prvního stupně se s ohledem na závěry Nejvyššího soudu ČR v rozsudku č. j. spisová značka zabýval tím, zda k podání žaloby nedošlo jen s úmyslem prodloužení promlčecí doby, tedy zda nešlo o postup zneužívající dle § 265 obch. zák., který nepožívá soudní ochranu. Dospěl k závěru, že o takový postup šlo. Rozhodčí řízení zahájené datum bylo skončeno datum pro nezaplacení rozhodčího poplatku. Úpadce v době zahájení řízení ani neměl v majetkové podstatě dostatek finančních prostředků k jeho zaplacení. Pohledávky úpadce byly nedobytné, zůstatky na účtech ve výši částka nízké k zaplacení rozhodčího poplatku ve výši 10 % z vymáhané částky. To, že neměl peněžní prostředky vyplývalo i z předchozího rozhodčího řízení, které bylo datum zastaveno rovněž pro nezaplacení rozhodčího poplatku. Nebylo prokázáno, že by společnost MVCH právnická osoba. byla připravena uhradit poplatek za rozhodčí řízení, neuvěřil svědkovi tituly před jménem jméno FO, který uváděl, že poplatek nebyl zaplacen, neboť nebyli účastníky rozhodčího řízení. Uvedl, že rozhodčí soud se zastavením řízení vyčkával do roku 2015, na základě smlouvy z datum by společnost měla dostatek prostoru k podání návrhu na uplatnění procesního nástupnictví i zaplacení rozhodčího poplatku. Poukázal i na účetnictví společnosti, z něhož plyne, že neměla dostatek finančních prostředku k zaplacení rozhodčího poplatku. Uzavřel, že podle něho mělo jít jen o přechodný článek do doby, než se jí podaří najít vhodného investora, který by pohledávku odkoupil. Stejný postoj měla i společnost Bratislava-právnická osoba., která pohledávku datum nabyla a datum ji postoupila společnosti firma-právnická osoba., která také na úhradu poplatku neměla, v tomto řízení jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků ve výši 80 % usnesením z datum, č. j. spisová značka. Správce konkurzní podstaty nezjišťoval, zda nabyvatelé pohledávek mají na zaplacení rozhodčího poplatku, jeho snahou bylo se pohledávky zbavit, když pro věřitele byla přítěží v podobě těžké dobytnosti. Soud prvního stupně také uvedl, že chápe námitky správce konkurzní podstaty, který byl vázán pokynem věřitelského výboru. Poukázal na to, že správce konkurzní podstaty by zvoleným postupem mohl promlčecí dobu prodlužovat donekonečna, což ale odporuje zásadám poctivého obchodního styku. Uzavřel, že u nejmladší pohledávky skončila promlčecí doba datum, žaloba byla podána datum, tedy po uplynutí promlčecí doby. Pokud žalobce poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, uvedl, že šlo o skutkově odlišný případ. Zdůraznil, že ust. § 265 obch. zák. má chránit před šikanózními tendencemi a praktikami v obchodování, kdy takové jednání je třeba spatřovat v takovém výkonu práva, který by zřetelně směřoval k zjevnému poškození jiných subjektů, odlišných od žalobce. Měl za to, že jeho závěry v tomto světle obstojí, když záměrné prodlužování promlčecí doby bez jiného důvodu, než zachování vymahatelnosti pohledávky žalobce, respektive jeho právních předchůdců, o kterých se ví, že nepovede k vymožení pohledávky podatelem a zároveň není ospravedlnitelné právě např. nestihnutím realizace postoupení pohledávky za situace, kdy podání rozhodčího návrhu by bylo vůlí postupníka a nikoliv postupitele, je jednáním vůči žalované šikanózním a poškozujícím, neboť její práva a legitimní očekávání, že pohledávka bude v zákonem předpokládané době promlčena nebo bude zahájeno aktivní řízení za účelem jejího vymožení a žalované bude poskytnut prostor k obraně (což o řízení, ve kterém není zaplacen poplatek po rok a půl trvajícím řízení, říci nelze) nebylo naplněno. S ohledem na tyto závěry žalobu zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení za její právní zastoupení, podrobný výpočet s ohledem na aktuální kurzy v době provádění úkonů právní služby uvedl v bodě 41 svého odůvodnění.

11. O náhradě nákladů státu rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. a s ohledem na přiznané osvobození od soudních poplatků žalobci uložil povinnost zaplatit 20 % nákladů státu za státem zálohované svědečné pro svědka tituly před jménem jméno FO ve výši částka.

12. Proti tomuto rozsudku podal žalobce blanketní odvolání, kterým se domáhal jeho změny tak, aby odvolací soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. V odvolání namítal, že soud prvního stupně nezjistil adekvátním způsobem skutkový stav, v důsledku toho dospěl k nesprávným skutkovým a právním závěrům, zejména extenzivně vyložil ust. § 265 obch. zák. Nesouhlasil s tím, že by při podání rozhodčí žaloby datum postupoval konkurzní správce tituly před jménem jméno v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku s cílem prodloužit promlčecí lhůtu. Nesouhlasil s tím, že nebyl vyslechnut jako svědek tituly před jménem jméno a namítal, že k jeho podáním nebylo dostatečně přihlédnuto. Rozhodčí návrh podával s vyhlídkou, že ho zaplatí společnost MVCH právnická osoba., jak potvrzoval tituly před jménem jméno FO. Nesouhlasil ani s tím, jak soud prvního stupně tuto výpověď hodnotil a poukázal na to, že nejde o právníka a šlo o událost z doby před deseti lety. Rozhodčí návrh byl podán, neboť nebyla finalizována smlouva o postoupení pohledávky. Obava z promlčení byla ospravedlnitelná. Rozhodčí žalobu podal tituly před jménem jméno s vidinou, že po dokončení převodu s ní bude disponovat společnost MVCH právnická osoba. Zdůraznil, že nebylo zjištěno, že by tituly před jménem jméno věděl, že nejde o seriózního kupce, ani nejednal ve shodě s tituly před jménem jméno FO při vědomí o neserióznosti kupce. Účetní závěrky nevypovídají o bonitě kupce. tituly před jménem jméno FO je úspěšný podnikatel v oblasti lékárnictví. Zda společnost Bratislava – právnická osoba. disponovala prostředky k zaplacení rozhodčího poplatku nebylo zjišťováno. Snaha o převedení pohledávky svědčí o snaze v rozhodčím řízení pokračovat. Nelze tak uzavřít, že by tituly před jménem jméno jednal v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Uvedl i to, že pokud by chtěl tituly před jménem jméno promlčecí dobu natahovat, podal by žalobu k soudu, kde by byl osvobozen od soudních poplatků. Dále uvedl, že soud prvního stupně podle něho nesprávně zjistil zahraniční právo. Poukázal na to, že při výkladu ust. § 405 obch. zák. soud prvního stupně odkázal na judikaturu Nejvyššího soud ČR, kterou lze použít pouze podpůrně, existenci judikatury slovenské nezjišťoval. Ust. § 265 obch. zák. vyložil extenzivně, k tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu SR sp. zn. spisová značka, spisová značka, a Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka. Ust. § 265 obch. zák. tak lze použít tehdy, jde-li o výkon práva zjevně zneužívající či šikanózní. Podle žalobce k takovému jednání nedošlo. V této souvislosti zdůraznil i zásadu presumpce dobré víry. Požadovaná intenzita nebyla naplněna. Podle něho se rozsudek opírá o mimoprávní pravidla, soud měl vycházet ze zásad férovosti a vycházet z litery zákona, podle něhož pohledávky nejsou promlčené.

13. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Ve svém vyjádření uvedla, že podle jejího názoru soud prvního stupně postupoval v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu. Pokud jde o navrženou výpověď svědka tituly před jménem Bugáně, souhlasil s hodnocením věci soudem prvního stupně, tedy že jeho výpověď nemohla přinést nic nového. Pokud mělo být prokázáno, že očekával, že rozhodčí poplatek zaplatí postupník, považoval výslech za nadbytečný vzhledem k provedení důkazu rozhodčím spisem sp. zn. Rsp 14/14. Postoupení pohledávek se v rozhodčím řízení, zastaveném datum, nijak neprojevilo, postup podle § 107a nebyl navržen. Nebyl učiněn žádný úkon, aby v rozhodčím řízení mohlo být pokračováno. Jediným důvodem podání rozhodčí žaloby bylo prodloužení promlčecí doby. Nesouhlasila s tím, že by soud prvního stupně nesprávně aplikoval slovenské právo, neboť postupoval v intencích závazného právního názoru dovolacího soudu a aplikoval příslušná ustanovení obchodního zákoníku. Trvala na tom, že jednání žalobkyně je jednáním odporujícím zásadám poctivého obchodního styku a že se soud prvního stupně správně vypořádal s předloženou judikaturou. Pokud byl namítán extenzivní výklad ust. § 265 obch. zák., že výklad žalobkyně koresponduje s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR, podle ní jen žalobce tento výklad nepřípustným způsobem aplikuje. Dále poukázala na to, že žalobce při svém výkladu abstrahuje od dalších okolností, zejména od postoupení pohledávek a podání rozhodčí žaloby.

14. Při jednání před odvolacím soudem obě strany sporu odkázaly na obsah svých písemných podání.

15. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost závěrů soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, proto na odůvodnění napadeného rozsudku zcela odkazuje.

17. Mezi účastníky již nebylo sporu, že české soudy jsou podle článku 2 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 příslušné k projednání a rozhodnutí věci (novelizované nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 nabylo účinnosti až datum, návrh byl podán datum) a že věc se řídí právní úpravou slovenské republiky s ohledem na čl. 4 odst. 1, 2 Římské úmluvy z datum, neboť zhotovitel měl sídlo na Slovensku.

18. Po skutkové stránce soud prvního stupně správně zjistil, že úpadce s žalovanou uzavřel dvě smlouvy o dílo, a to z datum a datum, o předání a převzetí nebyl sepsán protokol, úpadkyně za tvrzené práce žalované vystavila faktury na žalovanou částku, splatné v době od datum do datum, existenci pohledávek z nich žalovaná v řízení popřela a vznesla námitku promlčení. Správně také zjistil, že nejprve žalovaná podala dne datum k rozhodčímu soudu žalobu na úpadce, řízení bylo zastaveno z důvodu § 156 zákona č. 7/2005 Z.z. (restrukturalizace úpadce) usnesením z datum, úpadce podal rozhodčí návrh vůči žalované datum, řízení bylo zastaveno pro nezaplacení rozhodčího poplatku dne datum, dne datum podal úpadce na žalovanou insolvenční návrh a přihlásil své pohledávky do řízení, které pravomocně skončilo datum, na úpadce byl prohlášen datum konkurz a správcem se stal tituly před jménem jméno, úpadce dne datum podal k rozhodčímu soudu žalobu, řízení skončilo datum zastavením pro nezaplacení rozhodčího poplatku. Pohledávku se úpadce nejprve smlouvou z datum neúspěšně pokusil postoupit společnosti MG jméno FO s.r.o., která ale nezaplatila úplatu částka, následně došlo smlouvou z datum k postoupení pohledávek společnosti MVCH právnická osoba., datum došlo ke zrušení smlouvy, pohledávky byly postoupeny společnosti Bratislava-právnická osoba. smlouvou z datum za částka € a tato společnost je následně smlouvou z datum postoupila společnosti firma-právnická osoba. za částka, resp. částka při včasné platbě.

19. S ohledem na tyto skutečnosti soud prvního stupně správně dovodil, že mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o dílo dle § 536 obch. zák. a s ohledem na vznesenou námitku promlčení se nejprve správně zabýval její důvodností. Správně dovodil, že promlčecí doba podle § 397 obch. zák. činí 4 roky, nejmladší pohledávka splatná datum by se tak promlčela nikoli datum, jak uvedl soud prvního stupně, neboť jde o sobotu, ale konec lhůty by připadl na nejbližší pracovní den (§ 122 odst. 3 obč. zák. Slovenské republiky), tedy pondělí datum. S ohledem na insolvenční návrh podaný datum a zamítnutí návrhu pravomocně ke dni datum s odkazem na § 142 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb. soud prvního stupně správně dovodil, že k zamítnutí návrhu došlo z procesních důvodů, v důsledku čehož došlo k prodloužení promlčecí doby o jeden rok dle § 405 odst. 2 obch. zák. Pohledávky splatné od datum do datum, by se promlčely v době od datum, do datum, tedy v době méně než jednoho roku po skončení insolvenčního řízení vedeného s žalovanou. Promlčecí doba tedy byla prodloužena tak, aby neskončila dříve než jeden rok ode dne skončení insolvenčního řízení, tj. do datum. Jestliže bylo nové rozhodčí řízení k návrhu úpadkyně zahájeno datum a skončilo datum pro nezaplacení poplatku, ale předtím datum byla podána žaloba k soudu, byla žaloba k soudu podána v promlčecí době.

20. Nejvyšší soud ve svém zrušujícím rozhodnutí vysvětlil, že důsledky ust. § 405 odst. 2 obch. zák. Slovenské republiky nemusí nastat, je-li postup věřitele rozporný se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu ust. § 265 obch. zák. Posouzení, že postup věřitele při uplatnění práv vůči dlužníku byl zneužívající, tj. že žaloby či návrh na zahájení rozhodčího řízení byly podávány účelově jen proto, aby nastoupila výhoda prodloužení promlčecí doby, nikoliv s úmyslem dosáhnout v takto zahájených řízeních vymožení uplatňovaných nároků, však musí být spolehlivě opřeno o odpovídající skutkové závěry. Je třeba v každém jednotlivém případě zkoumat, zda individuální okolnosti případu neopodstatňují odepření právní ochrany pro rozpor s pravidly poctivého obchodního styku podle § 265 obch. zák.

21. Za této situace s ohledem na vznesenou námitku promlčení se soud prvního stupně správně zabýval tím, zda k prodloužení promlčecí doby o jeden rok došlo, respektive tím, zda k zahájení rozhodčího řízení k návrhu tituly před jménem Bugáně jako konkursního správce úpadkyně došlo účelově, ve snaze zamezit důsledkům promlčení pohledávek, aniž úpadkyně chtěla pohledávku vymoci. Vzhledem k tomu, že konec promlčecí doby připadl na datum a návrh byl podán datum, je již z časových souvislostí zjevné, že návrh byl podán k rozhodčímu soudu právě proto, aby nedošlo k promlčení pohledávky. Jak správně zjistil soud prvního stupně, úpadkyně neměla na úhradu soudního poplatku, sama pohledávku neměla v úmyslu vymáhat, z jejího postupu, kdy se pohledávku snažila postoupit, je zjevné, že návrh podala proto, aby získala čas pro postoupení pohledávek a sjednání výhodnější ceny za jejich postoupení. O tom, že úpadkyně neměla v úmyslu pohledávku sama řádně vymáhat svědčí i její předchozí postup. Úpadkyně měla v rámci běhu promlčecí doby dostatek prostoru k tomu, aby podala návrh k rozhodčímu soudu či soudu, což konečně také učinila. Z toho, že návrh datum k rozhodčímu soudu podala, následně ale bylo řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, i z toho, že podala na žalovanou nedůvodný návrh na zahájení insolvenčního řízení, je zřejmé, že úpadkyně neměla zájem řádnou cestou své tvrzené pohledávky po žalované vymáhat, ale vytvářela na ní nátlak, aby své úpadkyní tvrzené dluhy (zcela nebo zčásti) uspokojila a vyhnula se tak rozhodčím a soudním řízením. Odvolací soud proto souhlasí se žalovanou, že takový postup byl ze strany žalobkyně zneužívající. Ani správce konkurzní podstaty tituly před jménem jméno neměl opravdový zájem nejisté pohledávky úpadkyně řádně vymáhat. Z jeho postupu je zřejmé, že pohledávky na pokyn věřitelského výboru měl zpeněžit, což také učinil, aby se tak věřitelům dostalo alespoň nějakého plnění. Odvolací soud souhlasí s tím, že jeho výslechu k objasnění věci nebylo třeba. Jeho postup v souvislosti s postoupením pohledávek byl doložen příslušnými smlouvami a listinami, k věci se obsáhle vyjádřil podáním z datum (č.l. 578 a násl. spisu), soud prvního stupně vzal vyjádření v úvahu a v bodě 37 svého odůvodnění na něj reagoval. Soud prvního stupně také postupoval v souladu se závěry uvedenými ve zrušujícím rozhodnutí Nejvyššího soudu, když posuzoval individuální okolnosti projednávané věci, a právě na základě nich vyvodil své závěry. S ohledem na uvedené okolnosti, z nichž vyplývá, že úpadce řádně své tvrzené pohledávky za žalovanou nevymáhal, ač mohl, snažil se ji donutit k plnění jiným tomu neodpovídajícím způsobem a nakonec s nimi jen obchodoval, aniž měl sám snahu pohledávky vymoci, stejně jako společnost Bratislava-právnická osoba., která ji po šesti dnech postoupila, souhlasí odvolací soud s názorem soudu prvního stupně, že ze strany úpadce a jeho nástupců šlo o postup vedoucí ke zjevnému poškození žalované, v důsledku čehož by prodloužení promlčecí doby dle § 405 obch. zák. bylo v rozporu s pravidly poctivého obchodního styku dle § 265 obch. zák. Poslední den promlčecí doby tak u nejmladší pohledávky připadl na datum a protože žaloba byla podána datum, byla žaloba podána po uplynutí promlčecí doby a pohledávku tak nelze přiznat (§ 388 odst. 1 obch. zák.).

22. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že napadený rozsudek je ve výroku ve věci samé věcně správný, a protože soud prvního stupně správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů státu (tyto výroky konkrétní námitkou nebyly zpochybněny, odvolací soud proto plně odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně), rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované přiznal jejich náhradu. Náhrada nákladů byla přiznána za sepis vyjádření ze dne datum při kurzu 1 € = částka z částky částka, z níž odměna advokáta činí částka, dále za účast na jednání odvolacího soudu dne datum, kdy kurz činil 1€ = částka, z částky částka, z níž odměna advokáta činí částka, dále dvě náhrady hotových výdajů po částka, celkem jde o částku částka, z níž 21 % DPH činí částka, náklady tak činí částka, a to podle ust. § 7, § 11 § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a § 137 odst. 3 o. s. ř. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a o tom, že tyto náklady je třeba zaplatit k rukám advokáta, podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.