MSPH 55 Co 198/2024-91

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Miroslava Stoklasy a JUDr. Andrey Venclíkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/1 zastoupené Mgr. Miroslavem Němcem, advokátem Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované název ČR, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem v Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ o částka Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_005⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 31 C 112/2023-55 z 24. dubna 2024,

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s 15 % úrokem z prodlení od datum do zaplacení, jinak se ve výroku o věci samé potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady řízení před soudy obou stupňů částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně podala včasné odvolání proti rozsudku, kterým soud I. stupně zamítl žalobu o částka s úrokem z prodlení (výrok I.) a uložil jí zaplatit žalované náklady řízení.

2. Namítala, že soud převzal argumentaci žalované, aniž by se vyjádřil k požadavku na zvýšení zadostiučinění o 20 % z důvodu, že finanční arbitr nerozhodl o prodloužení lhůty k vydání nálezu a rozhodnutí o námitkách a žalobkyně byla nucena podat žalobu na nečinnost. Řízení před arbitrem nebylo zvlášť složité, jelikož po jeho zahájení arbitr vydal řadu rozhodnutí v obdobných kauzách. Závěr o snížení zadostiučinění pro chování žalobkyně je nepodložený. Výzva arbitra k odstranění nedostatků návrhu byla jen formulářová a nedůvodná, když žalobkyně uvedla, že jiné dokumenty nemá. Přesto žalobkyně na všechny výzvy arbitra reagovala. Nelze souhlasit s tím, že věc měla pro žalobkyni snížený význam, když tato požadovala 78 tisíc Kč a vyplaceno jí bylo částka a v rámci řízení před soudem jí bylo vyplaceno dalších částka s příslušenstvím. Kromě toho, v rozsahu částka vzala žalobu zpět, ač toto zohlednila již při podání žaloby. Měl jí být přiznán nárok zadostiučinění na dolní hranici snížený o 30 % a v tomto směru i žádala rozsudek změnit tak, že žalobě bude zcela vyhověno.

3. Žalovaná navrhla rozsudek jako správný potvrdit.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek dle §§ 212 a 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal odvolání zčásti důvodným.

5. Rozhodné skutečnosti soud I. stupně z provedeného dokazování zjistil v zásadě správně, zejména z obsahu spisů finančního arbitra a soudu. Z těchto zjištění vychází také odvolací soud, jakkoli jejich zhodnocení se v některých aspektech může lišit resp. – jak bude uvedeno dále - je třeba jejich upřesnění.

6. Celkovou délku řízení stanovil soud I. stupně v zásadě správně, byť podle odvolacího soudu je o měsíc kratší a činí cca 5,5 roku. V této souvislosti je třeba uvést, že odškodňuje se nemajetková újma účastníka řízení v podobě nejistoty o výsledku nepřiměřeně dlouhého řízení. Nejde přitom automaticky o celou dobu, kdy řízení formálně trvalo, nýbrž o dobu, kdy účastník také o řízení věděl, aniž by znal jeho výsledek a tato doba se může od celkové dobu řízení lišit. Řízení před finančním arbitrem bylo zahájeno datum (návrhem žalobkyně) a nález jí či jejímu zástupci byl doručen datum. Jde tedy o dobu tří let a jednoho měsíce. Žalobu podle části páté o. s. ř. podala žalobkyně datum (v době předchozí již podala žalobu též tehdejší žalovaná, avšak žalobkyně o tom nevěděla) a tuto žalobu vzala zpět datum. Tato doba činí 2 roky a 5 měsíců.

7. Soud I. stupně správně stanovil základní výši zadostiučinění částkou 15 tisíc Kč ročně (s krácením v prvních dvou letech). Tomu po upřesnění doby trvání újmy odpovídá výchozí částka odškodnění částka.

8. Pokud jde o vytýčení jednotlivých kritérií pro úpravu výše zadostiučinění, je třeba vytknout soudu I. stupně, že nespecifikoval, jak se které z kritérií podílí na celkové úpravě výše zadostiučinění a některé z nich aplikoval nedůvodně. Souhlasit lze s odvolatelkou i vtom, že se s některými dostatečně nevypořádal.

9. Odvolací soud shledal, že výchozí výši zadostiučinění je třeba výsledně snížit o 50 %. Jiná rozhodnutí zdejšího soudu, na něž odvolatelka poukazuje, se týkala jen zadostiučinění za nepřiměřenou délkou řízení i finančního arbitra, nikoli i následného soudního řízení, tudíž nejsou pro srovnání s tímto řízením a námitkou nepřiměřeně vysokého snížení zadostiučinění přiléhavá a liší se také konkrétními okolnostmi.

10. Složitost věci je třeba rozdělit na složitost hmotněprávní a instanční. V prvním případě je namístě snížení zadostiučinění o 10 %, jelikož předmět řízení vyžadoval posouzení platnosti smlouvy i zohlednění vzájemných nároků z ní včetně poskytnutých plnění. Jakkoli lze připustit, že arbitr mohl mít v dané době již jistý přehled o podobných případech a jejich posuzování, je třeba zohlednit, že každá smlouva může mít různé parametry a bude se nepochybně lišit právě v konkrétních z ní vyplývajících nárocích. Odvolatelka ostatně neuvádí žádné konkrétní případy, které by byly v tu dobu posuzovány a byly skutečně identické či velmi podobné tomuto.

11. Procesní složitost spočívá v tom, že bylo rozhodováno ve více stupních u arbitra (nález, rozhodnutí o námitkách) a ještě následně v soudním řízení podle části páté o. s. ř. V zásadě jde o případ obdobný víceinstančnosti, kdy každý další rozhodující subjekt se musí s věcí znovu seznámit, čímž se řízení pochopitelně prodlužuje. V daném případě je třeba toto zohlednit snížením zadostiučinění o 20 %.

12. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem, že by význam řízení pro odvolatelku byl spíše nižší. Tento závěr činí soud I. stupně toliko z jejího tvrzeného menšího zájmu o řízení a jejího postupu v řízení. Dovozovat menší význam z nedostatku aktivity účastníka nepostačí (aktivitu třeba očekávat od rozhodujícího orgánu) a postup odvolatelky v řízení bude zohledněn zvlášť. Z hlediska předmětu řízení šlo i finanční částku v řádu vyšších desetitisíců, takže nešlo o věc s bagatelním či sníženým významem, nýbrž s významem standardním. O významu řízení pro odvolatelku ostatně vypovídá i argumentace podanou žalobou proti nečinnosti. Z toho důvodu tak nebylo namístě zadostiučinění snižovat či zvyšovat.

13. Se soudem I. stupně však je třeba souhlasit ve výtkách vůči postupu žalobkyně v řízení, zejména včetně uvádění nepravdivých, resp. neúplných údajů o poskytnutých plněních. V toto směru je namístě snížení zadostiučinění o 20 %, neboť tím byla činnost arbitra ztížena a časově více zatížena.

14. Soud také dovodil, že v řízení před soudem podle části páté došlo k průtahům. V úvahu tak připadalo zvýšení zadostiučinění pro postup orgánu veřejné moci. Tento dílčí průtah je již zohledněn v rámci celkové délky řízení před soudem, které nebylo extrémně dlouhé. Neboť pokud by tu nebyl, šlo by o řízení délky přiměřené a žádný nárok na zadostiučinění by nebylo možno dovodit – doba by byla přiměřená. Obdobně to platí o námitce, že arbitr nerozhodl o prodloužení své lhůty k rozhodnutí.

15. Jeví-li se žalobkyni celkové snížení zadostiučinění o 50 % nepřiměřeně vysoké, je třeba uvést, že se na tomto výsledku podílelo více kritérií a jde o součet jejich vlivu. Odvolací soud tedy shledal, že žalobkyni se mělo dostat zadostiučinění ve výši částka. Po odečtení částky již zaplacené proto rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovaná zaplatí ještě částka s 15 % úrokem z prodlení, jinak jej ve výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. Vzhledem k částečné změně rozsudku bylo třeba znovu rozhodnout o nákladech řízení před soudem I. stupně spolu s náklady odvolacího řízení. Náklady sestávají ze soudního poplatku ze žaloby částka a nákladů právního zastoupení. Jde o odměnu advokáta za 6 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepsání žaloby, účast u 2 jednání před soudem I. stupně, sepsání odvolání a účast u odvolacího jednání) po částka, dále o 6 paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po částka a 21 % DPH. Náklady vzniklé advokátu cestami k soudu nepovažuje odvolací soud za účelné, neboť jak bydliště žalobkyně, tak sídla soudů se nacházejí v Praze, tudíž žalobkyně mohla účelně využít služeb advokáta sídlícího v Praze či v rozumné vzdálenosti od ní.

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.