MSPH 72 Co 238/2024-99

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Velce a soudkyň JUDr. Zuzany Sváčkové a Mgr. Pavly Polednové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: jméno zainteresované osoby, narozená datum narození zainteresované osoby ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa zástupce zainteresované osoby ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Orgán veřejné moci ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa orgánu veřejné moci ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 204 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání obou účastnic řízení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. února 2024, č. j. 10 C 227/2023-66,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 29. 10. 2023 do zaplacení do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 22 570 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokáta.

1. Důvody pro další modifikaci této částky již odvolací soud stejně jako soud prvního stupně neshledal. Přiměřeným zadostiučiněním nemajetkové újmy, kterou žalobkyně nepřiměřeně dlouhým trestním řízením utrpěla je proto podle odvolacího soudu částka 123 750 Kč.

2. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně posoudil za přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, kterou žalobkyně v hodnoceném řízení utrpěla, částku 112 500 Kč. Za situace, kdy žalovaná již z uvedeného titulu zaplatila žalobkyni částku 52 500 Kč, by jí tudíž měla doplatit ještě 60 000 Kč (112 500 Kč - 52 500 Kč = 60 000 Kč), soud prvního stupně však oproti tomu uvedl ve vyhovujícím výroku svého rozsudku částku 61 250 Kč. Vzhledem k tomu, že odvolací soud zvýšil soudem prvního stupně přiznané odškodnění o dalších 11 500 Kč, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I (tj. v rozsahu částky 61 500 Kč) jako věcně správný potvrdil a v zamítavém výroku II tento rozsudek změnil jen tak, že žalovaná je povinna doplatit žalobkyni ještě částku 10 000 Kč s příslušenstvím (52 500 Kč + 61 250 Kč + 10 000 Kč = 123 750 Kč) a ve zbývající části tento výrok jako věcně správný potvrdil (§ 219 a § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

3. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 3 a § 224 odst. 2 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, která se skládá z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměny zástupce žalobkyně sestávajících z převzetí a přípravy zastoupení dne 27. 4. 2023, sepis žaloby dne 6. 12. 2023, účast na jednání prvostupňového soudu dne 27. 2. 2024, sepis odvolání dne 19. 3. 2024 a účast na jednání odvolacího soudu dne 7. 8. 2024, tj. pětkrát po 3 100 Kč, náhrady paušálem stanovených hotových výdajů tohoto advokáta pětkrát po 300 Kč a 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 3 570 Kč, celkem 22 570 Kč (§ 6, 6 7, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif). Náhrady za porady žalobkyně s advokátem dne 14. 11. 2023, 26. 2. 2024, 8. 4. 2024 a 6. 8. 2024 odvolací soud neshledal jako účelně vynaložené, protože z obsahu spisu ani z odůvodnění požadavku žalobkyně na jejich zaplacení nevyplývají žádné skutečnosti nebo důvody, z nichž by vyplývala potřeba takových konzultací a nadto přesahujících ve všech zmíněných případech jednu hodinu (§ 11 odst. 1 písm. c/ téže vyhlášky). Podle soudní judikatury totiž porady advokáta a klienta nesmí být samoúčelné, respektive nesmí jejich prostřednictvím docházet k nepřiměřenému a neodůvodněnému navyšování náhrady nákladů řízení (srovnej například nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3523/15, nálezu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. I. ÚS. 2693/17 a dále například usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2015, sp. zn. 25 Co 62/2015).

4. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a z provedených důkazů vyvodil též odpovídající skutková zjištění, která jsou tudíž dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu.

5. Z popisu učiněném soudem prvního stupně ohledně průběhu hodnoceného řízení je i z pohledu odvolacího soudu zřejmé, že trestní řízení trvající přes osm let, byť vykazovalo prvky skutkové, právní i procesní složitosti, bylo ve vztahu k žalobkyni nepřiměřeně dlouhé. V nepřiměřené délce hodnoceného řízení proto i odvolací soud shledává nesprávný úřední postup, za který náleží žalobkyni finanční zadostiučinění.

6. Soud prvního stupně postupoval také správně, pokud z uvedeného popisu průběhu hodnoceného řízení dovodil, že žalobkyni, která byla vystavena osmi letům a pěti měsícům nejistoty ohledně požadavku na náhradu škody na zdraví, náleží finanční zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za první dva roky tohoto řízení a poté ve výši 15 000 Kč za každý další rok jeho trvání. Při stanovení základní částky odškodnění je totiž podstatná především délka hodnoceného řízení. Bylo-li řízení tak dlouhé, že se jeho délka blížila délce extrémní (tj. byla-li jeho délka mnohem vyšší, než by bylo možné s ohledem na náročnost věci očekávat), blíží se přiznaná základní částka odškodnění horní hranici intervalu stanoveného Stanoviskem občansko právního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2011, od částky 15 000 Kč do částky 20 000 Kč za jeden rok řízení (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1869/2015).

7. Popsanou soudní judikaturou, resp. soudní praxí, se soud prvního stupně při stanovení základní částky odškodnění řídil a důvody, které jej k tomu vedly, v odůvodnění svého rozhodnutí přiléhavě objasnil. Pro stručnost proto odvolací soud na odůvodnění této části rozsudku v podrobnostech odkazuje. K odvolacím námitkám žalobkyně pak odvolací soud pouze dodává, že přesáhla-li délka tohoto řízení (i přes popsanou náročnost) osm let, jde již o délku okolnostem dané věci nepřiměřenou, nikoliv však extrémně. Základní částka odškodnění stanovená soudem prvního stupně ve výši 15 000 Kč za jeho první dva roky a dále pak ve výši 15 000 Kč za každý další rok jeho trvání je proto i podle odvolacího soudu přiléhavá jak náročnosti dané věci, tak podílu soudu na celkové délce řízení a konečně i významu hodnocené věci pro žalobkyni.

8. Rovněž závěr soudu prvního stupně, že se na délce hodnoceného řízení podílela skutková, právní a částečně i procesní složitost věci, je správný. Jednalo se totiž o trestní řízení, v němž bylo nutné objasnit nejen to, zda je obžalovaný schopen porozumět významu trestního řízení a účastnit se jej, ale také rozsah poškození zdraví, které žalobkyni způsobil. S tím byla spojená potřeba vyslechnout svědky, provést listinné důkazy a pro vyřešení odborných otázek zajistit znalecké zkoumání, a to výsledně celkem třemi znaleckými posudky a jejich doplňky. Pro rozšíření zdravotních potíží žalobkyně, bylo nutné skutek, který byl obžalovanému kladený za vinu, právně překvalifikovat, což s sebou přineslo i určité procesní potíže. Věc bylo totiž nutné nadále projednávat v senátním složení a obžalovaný přitom trval na zopakovaní veškerého dosavadního dokazování. Zmíněné obtížnosti věci, která sice přispěla k délce posuzovaného řízení, ale nelze ji přičítat k tíži státu, proto i podle odvolacího soudu odpovídá snížení základní částky odškodnění o 10 %.

9. Odvolací se pak ztotožňuje se soudem prvního stupně i v jeho závěru, že počáteční nečinností okresního soudu bylo hodnocené řízení prodloužené o bezmála dva roky. Pakliže se soud podílel na délce hodnoceného řízení průtahy, které toto řízení prodloužily o přibližně jednu čtvrtinu jeho trvání, jedná se o okolnost přičitatelnou státu, která svým významem (s ohledem na délku posuzovaného řízení) odůvodňuje zvýšení základní částky odškodnění žalobkyně o 10 %.

10. Soud prvního stupně dále správně dovodil, že žalobkyně svým chováním k délce řízení nijak nepřispěla. Tvrzení žalované, že žalobkyně prodloužila řízení tím, že v jednom případě nereagovala na výzvu znalce, nemá oporu v obsahu trestního spisu. Nebyla-li totiž žalobkyně znalcem řádně obeslaná, logicky se o termínu setkání se s ním nemohla dozvědět. Nadto se ke znalci dostavila obratem. Takto vzniklé zpoždění, které fakticky činilo pouze několik dnů, tudíž ani nebylo způsobilé mít nějaký podstatný vliv na celkovou délku řízení. Chování žalobkyně proto i podle odvolacího soudu neodůvodňuje jakékoliv snížení základní částky odškodnění.

17. Nejdůležitějším kritériem pro stanovení výše odškodnění je význam předmětu řízení pro účastníka vyjádřený tím, co je pro něj v sázce (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010, a nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 1320/10). V daném případě se žalobkyně nacházela po dobu osmi let a pěti měsíců v nejistotě ohledně náhrady majetkové i nemajetkové újmy, kterou požadovala ve výši pohybující se okolo částky 1 000 000 Kč, přičemž výsledně obdržela částku 600 000 Kč. Nejistota žalobkyně ohledně výsledku trestního řízení byla daná na jedné straně jejím postavením poškozené, která mohla uplatnit svůj nárok na náhradu škody i v řízení občansko právním (a tudíž nebyla vázaná pouze na řízení trestní), a na druhé straně byla daná výší částky, o kterou jí šlo a která nebyla rozhodně zanedbatelná. Vyššímu významu hodnoceného řízení pro žalobkyni pak odpovídá i její aktivita směřující k rychlému a efektivnímu vyřešení věci (žalobkyně podala v den svého napadení trestní oznámení, průběžně doplňovala dokazování listinnými důkazy a znaleckými posudky včetně jejich doplňků a na všechny výzvy i pokyny orgánů činných v trestním řízení včas a řádně reagovala). Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že nastolení právní jistoty ohledně výsledku hodnoceného řízení mělo pro žalobkyni vyšší význam, protože absence částky pohybující se okolo 1 000 000 Kč měla nepříznivý vliv na běžný chod jejího života, nikoliv však zásadním způsobem. Z pohledu odvolacího soudu je z uvedeného důvodu proto opodstatněné zvýšení základní částky finančního zadostiučinění o 10 %.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jehož přípustnost za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. přezkoumá dovolací soud.