MSPH 13 Co 468/2024-88

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Vlacha a soudců JUDr. Čestmíra Slaného a Mgr. Daniely Večerkové v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: název ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ jednající Jméno žalované ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_010⟫ o náhradu škody, ⟪LB:lb_011⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 7. 2024, č. j. 27 C 53/2024-68,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení uvedené částky s tím, že jde o škodu odpovídající žalobcem vynaloženým nákladům řízení o (jeho) odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, jímž uvedený soud zastavil řízení o (jeho) žalobě.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištěného průběhu řízení vedeného u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka (potud lze pro stručnost odkázat na bod 5 odůvodnění napadeného rozsudku). Již na tomto podkladě shledal žalobu nedůvodnou s tím, že jakkoliv žalobce s odvoláním uspěl, neboť odvolací soud k odvolání změnil napadené usnesení tak, že se řízení nezastavuje, odvoláním napadené usnesení bylo takto revidováno již na podkladě řádného opravného prostředku, nedošlo právní moci, a proto je nelze kvalifikovat jako nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 1 odst. 1, § 5 písm. a) a § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). V postupu soudu, který předcházel vydání usnesení o zastavení řízení, odpovědnost žalované podle soudu prvního stupně rovněž hledat nelze, neboť se projevil v obsahu rozhodnutí, a proto tento postup není možné kvalifikovat jako nesprávný úřední postup podle § 13 OdpŠk.

4. Proto soud prvního stupně žalobu zamítl a o povinnosti žalobce k náhradě nákladů v řízení plně úspěšné žalované rozhodl podle § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb.

5. Žalobce napadl rozsudek včasným a přípustným odvoláním. Vyslovil přesvědčení, že „v demokratickém právním státě musí existovat mechanismus pro to, aby byl žalobce odškodněn, pokud ze strany státu dojde k pochybení, v důsledku kterého je účastník řízení fakticky „přinucen“ vynaložit své náklady k tomu, aby jeho věc mohla být projednána před nezávislým a nestranným soudem“ a že „[j]e rovněž zřejmé, že tyto vynaložené náklady není možné přičíst k tíži druhého z účastníků řízení….“. Zdůraznil, že podával žalobu s vědomím, že jeho odvoláním napadené usnesení o zastavení řízení nesplňuje požadavky textu § 8 odst. 1 OdpŠk, právě proto se dovolával analogické aplikace důvodů nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 3625/17. S touto jeho argumentací se však soud prvního stupně nevypořádal. Dále soud prvního stupně zcela pominul, že mu žalobce předložil usnesení Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, s – evidentně nesprávně – vyznačenou doložkou právní moci (ke dni datum; je nicméně zřejmé, že toto rozhodnutí nikdy nemohlo nabýt právní moci). Vyznačení doložky právní moci na nepravomocné rozhodnutí přitom je nesprávným úředním postupem. Podle žalobce je zřejmé, že Obvodní soud pro adresa chyboval v namítaném řízení hned dvakrát, prvně vydáním usnesení o zastavení řízení a podruhé tím, že na něm vyznačil doložku právní moci. Proto žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně aby jej zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná s odvoláním nesouhlasila, navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. K žalobcově argumentaci nálezem Ústavního soudu poukázala na nesouměřitelnost tam a nyní posuzovaných reálií, když v odškodňovací věci rozhodované posléze citovaným nálezem šlo o posouzení situace, kdy v již pravomocně skončeném řízení došlo omylem k vydání platebního rozkazu a jeho doručení žalovanému, tomu se nezbylo než bránit podáním odporu, aby platební rozkaz odklidil, právě náklady s touto obranou spojené byly předmětem odškodnění. V nyní souzené věci je však podle žalované situace zřetelně odlišná, Obvodní soud pro adresa zastavil řízení na základě svého nesprávného právního názoru, tato nesprávnost byla napravena v – žalobcem iniciovaném – odvolacím řízení. Doložka právní moci byla na prvostupňové rozhodnutí vyznačena až ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu, což je podle žalované „běžnou praxí“.

7. Odvolací soud přezkoumal, postupuje se souhlasem účastníků podle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a neshledal odvolání důvodným.

8. Soud prvního stupně učinil správná a pro své rozhodnutí postačující skutková zjištění, o nichž ostatně mezi účastníky nebylo sporu; ten byl o jejich právním posouzení. Soud prvního stupně rovněž nepochybil, když na zjištěný skutkový stav věci aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., jež citoval. Jím na podkladě správně určené právní normy provedené právní posouzení věci odvolací soud sdílí (s výhradou dílčí neúplnosti – k tomu viz níže), pro stručnost na něj odkazuje a i s přihlédnutím k žalobcovým odvolacím námitkám k němu poznamenává již jen následující.

9. Soud prvního stupně předně správně identifikoval zákonem č. 82/1998 Sb. předvídané odpovědnostní tituly a jejich rozhodující atributy. V případě nezákonného rozhodnutí správně zdůraznil, že jde (zásadně, s výjimkou podle 8 odst. 2 OdpŠk, pro souzenou věc nepodstatnou) o rozhodnutí, jež bylo poté, co došlo právní moci, pro nezákonnost změněno či zrušeno k tomu příslušným orgánem. Ve vztahu k nesprávnému úřednímu postupu soud prvního stupně nepochybil v úsudku, že ty nesprávnosti či vady úkonů úředního postupu, které přímo směřují k vydání rozhodnutí a které pak nacházejí svůj odraz v jeho obsahu, mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, tj. samy o sobě odpovědnostní titul představovat nemohou.

10. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 31 odst. 1 OdpŠk omezuje náhradu škody, jde-li o poškozeným vynaložené náklady řízení, na náklady, které byly tímto účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu, je i podle odvolacího soudu evidentní, že žalobce za poškozeného považovat nelze, neboť soudní rozhodnutí, které svým odvoláním odklidil, nelze kvalifikovat jako nezákonné. Myšlenkové úvahy Obvodního soudu pro adresa, které tento soud vedly k zastavení řízení, nelze hodnotit jako nesprávný úřední postup, neboť nalezly svůj odraz v rozhodnutí. Jejich věcná nesprávnost je věcí jinou.

11. Žalobci lze jistě přisvědčit, že vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo-li změněno rozhodnutím soudu odvolacího, je nesprávným úředním postupem; žalovanou lze v této souvislosti ujistit, že rozhodně nejde o běžnou soudní praxi (viz § 18 odst. 2 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne datum, č. j. číslo, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy). Uvedl-li žalobce v žalobě, že má „[i] na základě této skutečnosti za to, že jsou kumulativně splněny podmínky pro přiznání nároku na náhradu škody“, bylo na soudu prvního stupně, aby se s touto žalobcovou argumentací v napadeném rozsudku vypořádal (byť sebestručněji), což neučinil, a tím pochybil. Uvedené pochybení lze nicméně napravit v odvolacím řízení formulováním závěru o – zcela nevyhnutelné – absenci vztahu příčinnosti mezi vynaložením nákladů odvolacího řízení a po jeho skončení vyznačenou doložkou právní moci, což činí žalobcův úsudek o splnění odpovědnostních předpokladů mylným.

12. Stejným způsobem jako v případě argumentace nesprávným vyznačením doložky právní moci měl soud prvního stupně, v čemž žalobcovu odvolání rovněž nelze upřít opodstatnění, zareagovat i na jeho poukaz na nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 3625/17. Z žaloby je patrné, že žalobce si byl již při jejím podání vědom překážky představované výslovným textem zákona (§ 8 odst. 1 OdpŠk), mínil ji však překonat právě s pomocí nosných důvodů citovaného nálezu. Jeho argumentaci tímto směrem lze považovat za gros žaloby, proto na ni soud prvního stupně měl reagovat a i zde pochybil tím, že tak neučinil. S ohledem na východiska nálezu, zcela případně shrnutá žalovanou ve vyjádření k odvolání, tak za účelem vypořádání uvedené argumentace odvolací soud konstatuje právě jen tolik, že v nálezu posuzovaná situace je od souzené věci natolik dramaticky odlišná, že nosné důvody nálezu na souzenou věc vztáhnout nelze. Nelze srovnávat omylem vydané soudní rozhodnutí v řízení již pravomocně skončeném s rozhodnutím věcně nesprávným vydaným v řízení neskončeném.

13. Odvolací soud proto potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.), a to jak ve výroku o věci samé, tak ve výroku o nákladech řízení, správném jak co do základu, tak co do vyčíslení výše nákladů plně úspěšné žalované.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř., podle nichž přísluší i v odvolacím řízení plně úspěšné žalované náhrada jeho nákladů, odpovídající jedné paušální náhradě hotových výdajů ve výši částka za vyjádření k odvolání [§ 1 odst. 3 písm. a) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.].

15. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.