MSPH 28 Co 416/2024-287

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: název, IČO sídlem adresa ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ pro částka Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_005⟫ k odvoláním žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. května 2024, č. j. 8C 177/2020-248,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku I., v části, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, potvrzuje, a v části, týkající se lhůty k plnění, se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. o nákladech řízení před soudem prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částka.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částka.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení (výrok I.), co do částky částka žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalobkyni, aby žalované zaplatila na náhradě nákladů řízení částka (výrok III.).

2. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne datum, po žalované domáhala zaplacení částka s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty s odůvodněním, že jako veřejný zadavatel (a objednatel) uzavřela dne datum s žalovanou (jako zhotovitelem) smlouvu o dílo č. hodnota, a to rekonstrukce vodovodu a jednotné kanalizace v areálu název s termínem dokončení datum, vyjma části díla kanalizace - - stoka A, a vodovod - řad A, v prostoru zpevněné komunikace před vrátnicí č. hodnota; termín pro provedení této části díla byl stanoven na den datum (32 dní od účinnosti dodatku č. hodnota smlouvy), přičemž smlouva nabyla účinnosti dne datum a byla změněna třemi dodatky (ze dne datum, datum a datum). Část díla nedotčená pozastavením byla dokončena včas, o čemž byl sepsán předávací protokol. Jako celek bylo dílo dokončeno a připraveno k předání dne datum, tedy s prodlením 84 dnů, přičemž žalovaná se zavázala, pokud nedodrží termín pro dokončení díla, uhradit smluvní pokutu ve výši částka za každý den prodlení, a to pro každý dohodnutý termín plnění díla. K úhradě smluvní pokuty byla žalované vystavena faktura č. hodnota na částku částka, kterou žalovaná převzala dne datum, splatnost nastala při zohlednění třicetidenní lhůty dne datum. Žalovaná však odmítla fakturovanou částku uhradit a neuhradila ji ani po zaslání předžalobní upomínky.

3. Žalovaná namítla, že naprosto převážná část díla byla realizována v souladu a v termínech sjednaných ve smlouvě, ve znění dodatků, a že pozastavení části díla nebylo z důvodu na její straně. Dále namítla nepřiměřenost výše žalobkyní uplatněné smluvní pokuty, neboť pozastavená část představovala částku ve výši částka, tj. 31 % z celkové ceny za dílo. Namítla rovněž, že smluvní pokuta je v rozporu s dobrými mravy. K tomu zdůraznila, že převážná část díla byla předána a žalobkyně ji měla možnost užívat. Poukázala také na to, že prodlením s dokončením pozastavené části díla nebyla žalobkyni způsobena žádná škoda. Následně požádala o možnost splátek. Poté, ve vyjádření ze dne datum, namítla, že smluvní pokuta byla sjednána uzavřením dodatku č. hodnota, kterým bylo zrušeno původní ujednání o smluvní pokutě, přičemž v době uzavření dodatku č. hodnota bylo jednáno o změně výše smluvní pokuty, a to, že procentuálně vymezená část smluvní pokuty bude stanovena s novým časovým určením - za každý započatý týden prodlení, nikoliv den. V dodatku č. hodnota pak bylo „za každý i započatý prodlení“, z čehož je patrno, že je ujednáním neurčitým, tudíž zdánlivým právním jednáním, k němuž se nepřihlíží. Podle jejího názoru pak uvedený nedostatek nelze překlenout ani výkladem, neboť je zcela zřejmé, že původní ujednání smlouvy o dílo bylo dodatkem č. hodnota zrušeno a nahrazeno novým zněním, k čemuž odkázala na konstantní judikatury Nejvyššího soudu a dodala, že při sestavování prvotního vyjádření neměl její právní zástupce znění dodatku č. hodnota k dispozici a spoléhal se na to, že žalobkyně v žalobě citovala správně. Uvedla dále, že s žalobkyní spolupracovala opakovaně bez jakýchkoli problémů, své závazky řádně plnila a že pokud se jedná o žalobou uplatněnou smluvní pokutu, její uhrazení by pro ni bylo likvidační.

4. Po provedeném dokazování, na základě skutečností zjištěných z jednotlivých důkazů podrobně uvedených v odůvodnění napadeného rozsudku, na který tudíž odvolací soud odkazuje, soud prvního stupně dospěl k následujícímu skutkovému stavu.

5. Mezi žalobkyní jako objednatelem a žalovanou jako zhotovitelem byla dne datum uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla rekonstrukce vodovodu a jednotné kanalizace v areálu žalobkyně na adrese adresa. Část díla - kanalizace stoka A a vodovod řad A, v prostoru před vrátnicí č. hodnota, byla dnem datum pozastavena (jednalo se zhruba o 1/3 díla) a dle dodatku č. hodnota ke smlouvě o dílo měla být tato část díla dokončena do 32 kalendářních dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto dodatku - vzhledem k tomu, že dodatek nabyl účinnosti dne datum, byl termín pro provedení díla den datum. Pro případ nedokončení díla určeného dodatkem č. hodnota byla stanovena povinnost zhotovitele zaplatit objednateli smluvní pokutu ve výši částka za každý i započatý den prodlení. Pozastavená část byla dokončena a předána až dne datum. K úhradě smluvní pokuty byla žalobkyní žalované vystavena faktura č. hodnota se splatností datum. Smluvní pokuta však nebyla uhrazena ani po zaslání předžalobní upomínky.

6. S odkazem na § 2586 odst. 1, § 2048 odst. 1 a § 2651 o. z. soud prvního stupně vzal za rozhodné, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o dílo, včetně dodatků, přičemž pro danou věc byl klíčový dodatek č. hodnota, a že došlo k prodlení žalované jako zhotovitele se zhotovením části díla dotčeného pozastavením (přibližně 1/3 celkového díla dle smlouvy o dílo), kdy termín provedení díla byl stanoven 32 dní od účinnosti dodatku, tj. na den datum, zatímco žalovaná žalobkyni dílo předala až dne datum, tudíž došlo k prodlení v rozsahu 84 dní, přičemž pro případ prodlení se zhotovením díla byla sjednána smluvní pokuta ve výši částka.

7. Dále se soud prvního stupně zabýval spornou určitostí smluvní pokuty. V této souvislosti přihlédl k tomu, že v dodatku smlouvy č. hodnota chybí časová jednotka, resp. frekvence placení, neboť za částkou částka bylo uvedeno „za každý i započatý prodlení“. K tomu žalobkyně tvrdila, že se jednalo o „den“ stejně jako ve všech takto uzavíraných smlouvách, ale žalovaná trvala na tom, že se mělo jednat o „týden“ s tím, že probíhalo jednání o změně časové jednotky placení právě na týden. V této souvislosti soud prvního stupně po proběhlém jednání a provedení všech relevantních důkazů uzavřel, že v dodatku č. hodnota vypadlo slovo „denně“, a to s ohledem na výpovědi svědků (zaměstnanců žalobkyně tituly před jménem jméno FO adresa jméno FO, jméno FO), smlouvy o dílo a další jiné smlouvy o dílo uzavřené mezi účastnicemi, ze kterých bylo patrno, že smluvní pokuta byla stanovena za každý den prodlení, jak to bylo standardně uzavírané ve všech obdobných případech, když v daném případě nebyl důvod cokoliv měnit. K tomu soudu prvního stupně dodal, že Ministerstvo obrany je státní instituce, která má své zásady, pokyny, kdy odchylka od nich nebyla případná a že svědkyně právnická osoba uvedla, že o slovu týden, který měl být v dodatku č. hodnota ví jen z doslechu od jednatele žalované. Současně soud prvního stupně přihlédl k tomu, že toho, že v dodatku č. hodnota ke smlouvě chybí za slovy „za každý i započatý“ slovo „den“, si byla žalovaná v počátku řízení vědoma, neboť ve vyjádření ze dne datum právní zástupce žalované uvedl: „Žalovaný by považoval za přiměřenou smluvní pokutu ve vztahu k prodlení s předáním pozastavené části díla ve výši 31 % ze sjednané smluvní pokuty, tedy ve výši částka denně…“. V tomto ohledu soud prvního stupně vyšel z úvahy, že byť tuto námitku žalovaná odůvodňovala tím, že její právní zástupce se opíral o tvrzení žalobkyně v žalobě, je evidentní, že pokud by žalovaná věděla, že probíhala jednání o týdenní časové jednotce prodlení a tato byla v následném samotném textu dodatku, věděla a namítala by to hned zkraje.

8. Na základě shora uvedeného soud prvního stupně dospěl k závěru, že došlo k prodlení 84 dní při sjednané smluvní pokutě částka za každý den prodlení a že smluvní pokuta, jak ji vypočetla žalobkyně, by tak činila částka. Soud prvního stupně však shledal, že v daném případě byl dán postup pro snížení smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z., přičemž při moderaci smluvní pokuty postupoval v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka. V tomto ohledu vzal za relevantní, že v daném případě měla smluvní pokuta především funkci preventivní a sankční, v minimální míře paušalizační, a důvody nepřiměřenosti shledal zejména v tom, že větší část díla (přibližně 2/3) byla včas dokončena a že prodlení se týkalo pouze pozastavené části díla (přibližně 1/3), přičemž převážně hotová část díla byla žalobkyní užívána a žalobkyni nevzniklo příliš velké omezení, které by odůvodňovalo smluvní pokutu v žalované výši, když žalobkyně sídlí v objektu, který je přísně střežen, avšak počet pracovníků ostrahy nebyl nijak navyšován, tudíž žalobkyni vysoké náklady spojené s tímto nevznikly.

9. Soud prvního stupně tedy žalobě vyhověl co do částky částka, přičemž o příslušenství rozhodl podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně měla ve věci samé úspěch jen co do 33,34 % ze žalované částky a žalované vznikly náklady za její právní zastoupení ve výši dle vyhlášky 177/1996 Sb.

11. Proti tomuto rozsudku, ale jen proti výrokům I. a III., podala žalovaná včasné a obsáhlé odvolání, ve kterém především namítla, že se soud prvního stupně v rámci svého právního posouzení vůbec nevypořádal s jí uváděnou přiléhavou judikaturou, dle které soud nemůže svým rozhodnutím doplňovat chybějící část textu, k čemuž odkázala zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka. Dále zdůraznila, že z provedených důkazů vyplynulo, že text samotného dodatku č. hodnota připravovala žalobkyně, která tak nese odpovědnost za jeho obsah a správnost, a jestliže v rámci přípravy dodatku č. hodnota nebyla důsledná, pak to nemůže být jakkoli přičítáno k tíži žalované. Dodala, že pokud text dodatku č. hodnota připouštěl (dle soudu prvního stupně) několik možných výkladů a žalovaná jej v tomto znění uzavřela, pak ve smyslu platné právní úpravy žalované svědčí výklad nejpříznivější. V této souvislosti akcentovala, že soud prvního stupně postupoval v rozporu se zákonem a přiklonil se k výkladu příznivějšímu pro žalobkyni jako tvůrce předmětné textace. Namítla rovněž rozpor výroku o nákladech řízeních s rozhodovací praxí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, neboť dle jejího názoru soud prvního stupně v rámci posouzení otázky úspěšnosti vůbec nezohlednil skutečnost, že žalobkyně nebyla úspěšná co do příslušenství - úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, přičemž ke dni vyhlášení by zamítnuté kapitalizované příslušenství činilo částka. Poukázala také na to, že pro případ uložení jakékoliv povinnosti, požádala o přiznání splátek. Navrhla tedy, aby byl rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Žalobkyně podala odvolání proti výroku III. rozsudku, neboť dle jejího názoru mělo být o nákladech řízení rozhodováno podle § 142 odst. 3 o. s. ř. V tomto ohledu namítla, že jí zažalovaná částka odpovídala výši smluvní pokuty sjednané ve smlouvě a okolnost, že následně došlo k její moderaci, bylo lze vnímat jako projev úvahy soudu, která však nijak nezpochybňuje oprávněnost základu jejího nároku. K tomu dodala, že je organizační složkou státu a že má zákonnou povinnost uplatňovat a vymáhat sankce v té výši, jaká byla sjednána ve smlouvě, jiný její postup by byl v rozporu se zákonem. Nelze ji tudíž postihovat (tím, že jí nebude přiznána náhrada nákladů řízení a naopak bude povinna hradit náklady řízení protistraně) za uplatnění plné výše nároku, tak jak pro ni vyplývala ze smlouvy. K odvolání žalované uvedla, že soud prvního stupně rozhodl po skutkové a právní stránce správně, souhlasila pak s případnými splátkami žalované. Navrhla tedy, aby byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako správný potvrzen a ve výroku III. změněn tak, aby jí byla přiznána plná náhrada nákladů řízení.

13. Odvolací soud podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně.

14. Soud prvního stupně provedl řádné dokazování, na základě kterého byl dostatečně zjištěn skutkový stav ohledně žalobou uplatněného nároku, a na jehož podkladě bylo možné ve věci samé rozhodnout. S ohledem na odvolací námitky odvolací soud pouze ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkazy sdělením podstatných obsahů smlouvy o dílo ze dne datum (čl. právnická osoba. a čl. 15. 8.) a dodatkem č. hodnota ze dne datum (čl. 3.4., čl. 3.6., čl. 3.7, čl. 4.1. a čl. 4.3.), jakož i ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. provedl důkaz sdělením podstatného obsahu dopisu žalobkyně žalované ze dne datum s předžalobní výzvou k plnění.

15. Odvolací soud plně souhlasil se závěrem soudu prvního stupně ohledně platně uzavřené smlouvy o dílo mezi účastnicemi včetně jejích dodatků, která obsahovala ujednání o smluvní pokutě. Zcela se též ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o prodlení žalované s dokončením sjednaného díla v rozsahu 84 dnů a že pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta částkou částka.

16. Odvolací soud rovněž souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že v dodatku č. hodnota ohledně výpočtu smluvní pokuty vypadlo slovo „denně“, tedy s výkladem soudu prvního stupně o projevu vůle smluvních stran.

17. Při svém rozhodování odvolací soud přihlédl k tomu, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz), ve kterém byla řešena obdobná otázka (ujednání účastníků o smluvní pokutě bylo neurčité, neboť z něj nebylo lze zjistit výši smluvní pokuty, resp. nebylo lze z něj spolehlivě zjistit způsob určení smluvní pokuty), připustil odstranění nejasnosti výkladem projevu vůle ohledně smluvního ujednání. Současně vzal odvolací soud v úvahu závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, včetně v něm citované judikatury, a to ohledně chyb v psaní či jiné zřejmé nesprávnosti v písemné smlouvě, jež může být změněna jen písemně. Odvolací soud dále vzal v úvahu judikaturu týkající se přednosti výkladu platnosti smluv (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2061/08, či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 1089/23; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://www.nalus.usoud.cz). V neposlední řadě odvolací soud vyšel z judikatury týkající se výkladů právního jednání a smluvních ujednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

18. V návaznosti na shora uvedené odvolací soud přihlédl k čl. 15.8. smlouvy o dílo ze dne datum, dle kterého všechny dodatky jsou nedílnou součástí smlouvy a že smlouvu lze měnit pouze písemně. Dále vzal v úvahu čl. 3.4. a čl. 3.6. dodatku č. hodnota ze dne datum, podle kterých došlo ke změně ceny díla a ke změně termínu dokončení díla, přičemž dle čl. 4. 1 a čl. 4.3. tohoto dodatku ostatní dodatkem nedotčená ustanovení zůstávala v platnosti s tím, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle obou smluvních stran.

19. Podle názoru odvolacího soudu při nejasnosti čl. 4.7. dodatku č. hodnota ze dne datum, kterým měl být změněn čl. právnická osoba. smlouvy o dílo ze dne datum, bylo v poměrech projednávané věci relevantní, že vůlí stran při uzavírání smlouvy, byla mimo jiné dohoda o smluvní pokutě ve výši částka za každý „den“ prodlení a logicky tomu tak bylo i při sjednávání smluvní pokuty v dodatku č. hodnota, když změna byla vyvolána pouze změnou v termínu dokončení sjednaného díla, a to na 32 kalendářních dnů od nabytí účinnosti dodatku. O tom také, jak již uvedl soud prvního stupně, svědčila i prvotní reakce žalované v řízení, a to ve vyjádření k žalobě ze dne datum.

20. Odvolací soud pak zcela souhlasil s postupem soudu prvního stupně, pokud výši smluvní pokuty vyčíslenou žalobkyní v žalobě moderoval ve smyslu § 2051 o. z. a v souladu se závěry uvedenými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka. V tomto ohledu lze v podrobnostech plně odkázat na odůvodnění soudu prvního stupně v jeho rozsudku.

21. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., části týkající se výše přiznaného plnění včetně příslušenství podle § 219 o. s. ř., jako věcně správný potvrdil, a v části, ohledně lhůty k plnění výrok I. rozsudku podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., změnil tak, že ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. umožnil žalované splnit její povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek. Odvolací soud totiž přihlédl k výši přiznané částky včetně příslušenství a k peněžním prostředkům, které má žalovaná k dispozici, a které vyplývají z veřejně dostupných listin jí založených do sbírky vedené v obchodním rejstříku, přičemž vzal v úvahu souhlas žalobkyně s poskytnutím splátek žalované.

22. Pokud se týká rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, v daném případě odvolací soud vycházel z odlišného názoru než soud prvního stupně. Odvolací soud totiž vzal za relevantní, že rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, a proto bylo třeba při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházet z § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni přiznat plnou náhradu nákladů řízení.

23. Ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. žalobkyni v řízení před soudem prvního stupně vznikly náklady řízení za výzvu k plnění ze dne datum, za žalobu ze dne datum, za 5 vyjádření ve věci (datum, datum, datum, datum, datum), za 7 příprav na jednání a za 7 účastí na jednání (datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum), celkem tedy částka.

24. Z výše uvedených důvodů s přihlédnutím k tomu, že nebyly dány podmínky ani pro potvrzení, ani pro zrušení napadeného rozhodnutí, odvolací soud podle § 167 odst. 2 ve spojení s § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. za použití § 221a o. s. ř. výrok III. o náhradě nákladů řízení změnil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch.

26. Žalobkyně měla v odvolacím řízení úspěch, přičemž jí ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. vznikly náklady řízení za písemné odvolání žalobkyně, za přípravu účasti na jednání odvolacího soudu a za účast na jednání odvolacího soudu dne datum, tedy celkem ve výši částka.

Proti tomuto rozsudku lze podat za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. a násl. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat pouze dovolací soud.