MSPH 35 Co 15/2025-139

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Zachystalové a soudkyň JUDr. Ivy Zemanové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: právnická osoba., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Česká republika – orgán, ⟪LB:lb_007⟫ IČO číslo ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ o na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 9. 2024, č. j. 12 C 124/2024113,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. nesprávný úřední postup či existence pravomocného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem,

2. vznik škody,

3. příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody.

Za situace, kdy není splněna, byť i jen jedna z výše uvedených podmínek, nemůže být žaloba na náhradu škody úspěšná.

4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 256/2013 Sb. o katastru nemovitostí (dále jen „ZKN“) a § 7, § 8, § 13 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen „OdpŠk“) uzavřel, že žaloba není důvodná. Přisvědčil žalované, že sporovaný výmaz Zástavního práva z katastrálního operátu realizovaný v režimu ZKN má charakter rozhodnutí. Pokud se tedy žalobkyně po žalované domáhá tvrzené škody z titulu nesprávného úředního postupu a nikoli pro nezákonné rozhodnutí (zřejmě si vědoma nesplnění podmínek § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy zrušení či změní příslušného rozhodnutí) již jen z tohoto důvodu je na místě žalobu zamítnout.

5. Soud prvního stupně pro případ, že by připustil konstrukci žalobkyně, tedy že tvrzená škoda měla vzniknout nesprávným úředním postupem, pak ani tehdy by nemohl žalobě vyhovět. Žalobkyně akcentuje, že majitelka Pozemků se již v roce 2004 žalobou proti žalobkyni (tehdy v pozici žalované) neúspěšně domáhala určení neexistence Zástavního práva. V dalším soudním řízení, v němž majitelka Pozemků již dosáhla pravomocného určení neexistence Zástavního práva, žalobkyně vůbec nefigurovala a neměla možnost zde hájit svá práva. Žalobkyně při své argumentaci však „opomíjí“ závěry Nejvyššího soudu, který v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1921/2009 jasně vymezil jakým způsobem se majitelka Pozemků má domáhat svého nároku, přičemž ta v uvedených intencích postupovala a východiska byla zohledněna i v Rozsudku OS adresa. Žalobkyně namítá, že nebyla účastnicí druhého soudního sporu o určení neexistence Zástavního práva. Z odůvodnění Rozsudku OS adresa se podrobně podává, jakými úvahami byl soud veden při svém rozhodnutí i jaký je vztah žalobkyně ke sporovanému zástavnímu právu. Podle soudu prvního stupně by argumentace žalobkyně vedla k absurdnímu závěru o faktické nemožnosti určení neexistence Zástavního práva, neboť tohoto by nebylo možno dosáhnout ani žalobou proti žalobkyni a ani žalobou proti faktickému zástavnímu věřiteli. KP adresa nepochybil, když na základě pokynu od Okresního soudu v adresa a jeho pravomocného rozsudku vymazal předmětné Zástavní právo z katastrálního operátu. V této souvislosti soud prvního stupně ještě připomenul, že žalobkyně se výmazu Zástavního práva neúspěšně snažila zabránit cestou předběžného opatření.

6. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalobkyně ve své žalobě rozsáhlým způsobem popisuje genezi vlastnického a zástavního práva k předmětným Pozemkům, jakož i trestněprávní rovinu dané věci. V řízení o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem však bylo na místě zabývat se toliko vztahem mezi Rozsudkem OS adresa a postupem KP adresa při výmazu Zástavního práva. Naopak žalobkyní akcentované skutečnosti jsou v tomto řízení zcela bez významu, neb tyto byly podstatné pro rozhodnutí Okresního soudu v adresa Žalobkyně se svou argumentací pokouší nepřípustně brojit proti závěrům pravomocného Rozsudku OS adresa, přičemž soudu zdejšímu nijak nepřísluší postup a závěry tamějšího soudu přezkoumávat či korigovat. Z těchto důvodu pro zjevnou nesouvislost s předmětem sporu neprovedl soud prvního stupně k důkazu větší část listinných důkazů navržených žalobkyní, jakož i důkazy výslechy navržených svědků. Z obsahu předběžného opatření nařízeného Okresním soudem v adresa usnesením sp. zn. spisová značka se toliko podává, že žalobkyně podala proti vlastnici Pozemků jméno FO žalobu na určení existence zástavního práva, přičemž majitelce Pozemků bylo toliko zakázáno Pozemky zatížit novým zástavním právem, neboť by tímto vkladem mohl být zmařen účel žalobního návrhu. Citované usnesení nemá k tvrzenému předchozímu chybnému postupu KP adresa žádný vztah, nadto se nejedná o rozhodnutí meritorní, ale toliko dočasného a preventivního charakteru.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a vyhlášky orgán č. 254/2015 Sb. ze dne 23. září 2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně včasným odvoláním a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b/, e/ a g/ o. s. ř. namítala, že soud prvního stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem, neprovedl dokazování v náležitém rozsahu a v návaznosti na to dospěl k nesprávným právním závěrům. Žalobkyně zopakovala okolnosti vztahující se ke vzniku Zástavního práva, podezřelým okolnostem převodu Pozemků na aktuální vlastnici a odkázala na související soudní spory, které byly ohledně uvedených Pozemků a Zástavního práva vedeny. Podle žalobkyně měl soud prvního stupně na jejich základě dospět k závěru o důvodnosti žaloby. Namítala, že řízení před Okresním soudem v adresa vedené pod sp. zn. spisová značka bylo vedeno bez jejího vědomí a účasti, ačkoliv ona je oprávněným subjektem ze Zástavy. Řízení skončilo rozsudkem o neexistenci Zástavy, přičemž na jeho základě katastrální úřad nesprávně Zástavu vymazal v řízení vedeném pod sp. zn. číslo. Dále žalobkyně namítala, že žalovaná nesprávně dovodila, že jí škoda nevznikla, když vycházela ze závěrů z Rozsudku, podle něhož pohledávka zajištěná Zástavou údajně nevznikla.

9. Žalobkyně dále namítala, že soud prvního stupně nepřihlédl k jí označeným důkazům, a to smlouvě o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 8. 6. 1993, smlouvě o převzetí ručení ze dne 8. 6. 1993 včetně dodatku č. 1, potvrzení o nabytí vlastnictví v dražbě ze dne 1. 10. 2023, smlouvě o postoupení pohledávky č. 1/2003 ze dne 9. 10. 2003, návrhu na záznam souhlasného prohlášení ze dne 9. 10. 2003, včetně souhlasného prohlášení, kupní smlouvě ze dne 15. 9. 2003, čestnému prohlášení pana jméno FO ze dne 19. 12. 2014, spisu Krajského soudu v adresa – pobočky v adresa sp. zn. spisová značka, úplnému výpisu společnosti právnická osoba, rozsudku Krajského soudu v adresa - pobočka adresa ze dne 12. 2. 2020, č. j. spisová značka, spisu Katastrálního úřadu pro adresa, Katastrální pracoviště adresa sp. zn. číslo, čestnému prohlášení pana jméno FO ze dne 19. 12. 2014 o uznání dluhu a Zástavy. Podle žalobkyně soud prvního stupně, který důkazy neprovedl pro nadbytečnost a nesouvislost s předmětem řízení, nevyhodnotil věc správně. Provedení důkazů by mělo pro věc zásadní význam. Rovněž nebyli vyslechnuti svědci za účelem vyvrácení nesprávného předpokladu o tom, že pohledávka zajištěná Zástavou údajně nevznikla.

10. Podle žalobkyně soud prvního stupně nesprávně uplatněný nárok posoudil z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou rozhodnutím, protože katastrální úřad údajně vymazal Zástavu z katastru na základě svého rozhodnutí. Podle žalobkyně se však jednalo o nesprávný úřední postup podle § 13 OdpŠk. Stanovisko žalobkyně odůvodnila tím, že katastrální úřad Zástavu vymazal neoprávněně, neboť rozsudek, na základě kterého to učinil, se nevztahoval na žalobkyni. Úřad měl prověřit, zda rozsudek obsahuje veškeré potřebné náležitosti. Jednou z takových je i požadavek na to, aby byl příslušný rozsudek vydán mezi účastníky hmotného práva, o které se v dané věci jedná. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na komentářovou literaturu k § 159a o. s. ř. Rozsudek se týkal Zástavy svědčící žalobkyni, aniž by byla účastníkem řízení, v němž byl rozsudek vydán. Katastrální úřad měl proto vklad zamítnout, nikoliv zástavu vymazat. Katastrální úřad tuto svou povinnost porušil. Žalobkyně se proto důvodně domáhá náhrady škody představující ekvivalent zástavy ve výši 134 250 000 Kč.

11. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

12. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Setrvala na stanovisku, že nebyly splněny předpoklady odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb., když zde není pravomocné rozhodnutí příslušného katastrálního úřadu, které by bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno, ani jeho nesprávný úřední postup, ani škoda na straně žalobkyně z tohoto titulu. Výmaz předmětného zástavního práva zapsaného pro žalobkyni byl proveden na pokyn soudu doložený pravomocným rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne 7. 4. 2021, č. j. spisová značka, který nabyl právní moci dne 25. 5. 2021, o tom, že zástavní právo smluvní č. číslo zapsané pro žalobkyni neexistuje. právnická osoba v rámci vkladového řízení disponoval rozhodnutími, kterými soudy (včetně Nejvyššího soudu) postavily najisto, že pohledávka, která by byla zajištěna předmětným zástavním právem, nevznikla, nevzniklo proto zástavní právo a nemovitosti nejsou zástavním právem zatíženy. V usnesení Okresního soudu v adresa ze dne 7. 4. 2021, č. j. spisová značka, o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, odkázal soud na další soudní řízení, v němž bylo prokázáno, že právnická osoba., nikdy částku 53 000 000 ATS úpadci právnická osoba neposkytla, zástavní právo nezajišťovalo žádnou jinou pohledávku za úpadcem a pokud nebylo prokázáno, že by právnická osoba, a. s. uvedenou sumu z titulu směnečného rukojemství poskytla, nemohla bance vzniknout z tohoto titulu ani pohledávka, která by mohla být uspokojena realizací zástavního práva. Pokud žalobkyně tyto skutečnosti rozporuje, je na ní, aby se určení existence předmětného zástavního práva domáhala u soudu. Pokud by jí bylo vyhověno, pravomocný rozsudek soudu by byl podkladem pro zápis do katastru.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Podle odvolacího soudu si soud prvního stupně obstaral pro své rozhodnutí dostatek skutkových podkladů, vyvodil z nich správné skutkové závěry a na jejich základě též přiléhavé závěry právní.

15. Nárok uplatněný žalobkyní na náhradu škody je nutno posoudit podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen „zákon“), konkrétně pak dle § 1, § 13, event. i § 8 a § 31a zákona. Podle uvedených ustanovení stát odpovídá za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem. Odpovědnost státu je objektivní, nelze se jí zprostit a je dána za současného splnění tří podmínek:

16. Žalobkyně se domáhá náhrady škody s tvrzením, že jí tato škoda vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu organizační složky Katastrálního úřadu pro adresa – Katastrálního pracoviště adresa. Za nesprávný úřední postup považuje jednání katastrálního úřadu, který Zástavu vymazal neoprávněně, neboť rozsudek, na základě kterého tak učinil, se nevztahoval na žalobkyni, neboť nebyla účastníkem řízení, v němž byl rozsudek vydán. Katastrální úřad tuto svou povinnost porušil a zástavu vymazal. Ze samotných tvrzení žalobkyně je zřejmé, že napadá katastrálním úřadem vydané rozhodnutí z důvodu jeho nezákonnosti. Vkladové řízení je správním řízením a jako takové je zakončeno správním rozhodnutím. Aby mohlo být na zmíněné rozhodnutí katastrálního úřadu hleděno jako na nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona, muselo by být jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, k čemuž v posuzované věci nedošlo. Za situace, kdy postup katastrálního úřadu vyústil ve vydání konkrétních rozhodnutí, uplatnění nároku z titulu nesprávného úředního postupu proto nepřipadá v úvahu.

17. Podle konstantní judikatury dovolacího soudu v souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Ze zákona totiž nelze nikterak dovodit, že by stát odpovídal za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno. Neexistuje tedy zákonný podklad pro to, aby byla žalobci přiznána náhrada škody v situaci, kdy rozhodnutí, proti němuž brojí, nebylo zrušeno či změněno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2011, sp. zn. 28 Cdo 2025/2009). Podmínka uvedená v § 8 odst. 1 zákona brání tomu, aby odškodňovací řízení plnilo funkci, která náleží opravným prostředkům. V souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt je na osobě, která se cítí být rozhodnutím vydaným orgánem veřejné moci dotčena na svých právech, aby se proti takovému rozhodnutí bránila prostřednictvím opravných prostředků a docílila tak jeho zrušení. Ani v případě rozhodnutí, proti nimž není přípustný opravný prostředek, nelze obecně dojít k závěru, že absenci opravného prostředku by mělo nahradit odškodňovací řízení. Z uvedeného důvodu proto není dán prostor pro žalobkyní navrhované a soudem prvního stupně neprovedené dokazování k přezkumu správnosti rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne 7. 4. 2021, č. j. spisová značka, kterým bylo určeno, že Zástavní právo neexistuje, či závěrů Nejvyššího soudu uvedených v rozsudku ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1921/2009, v jehož intencích následně rozhodoval Okresní soud v adresa.

18. Nad rámec shora uvedeného je namístě připomenout, že pouhé odstranění zápisu zástavního práva z katastru nemovitostí nemůže mít samo o sobě za následek zánik zástavního práva (srov. NS 21 Cdo 1549/99). Proto i za situace, kdyby odstranění zápisu zástavního práva z katastru nemovitostí představovalo nezákonné rozhodnutí, či nesprávný úřední postup, nemělo by za následek zánik zástavního práva a ani nemělo (nemohlo mít) vliv na možnost realizace tohoto práva. Žalobkyní namítaná škoda ve výši 53 000 000 bývalých rakouských šilinků, což v přepočtu činí částku 134 250 000 Kč, proto nevznikla.

19. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud shledal napadený rozsudek soudu prvního stupně věcné správný a podle § 219 o. s. ř. jej proto potvrdil.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela neúspěšná, je proto povinna nahradit úspěšné žalované náklady odvolacího řízení spočívající v paušální náhradě v celkové výši 900 Kč za 3 úkony, 300 Kč za 1 úkon (vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 4. 2. 2025 a příprava na něj) podle § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. ze dne 23. září 2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o platebním místě podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek a z důvodů stanovených v § 237 o. s. ř. - jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Proti tomuto rozsudku v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné.