MSPH 58 Co 546/2024-93

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: žalobkyně, IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem advokát sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ o určení vlastnického práva k haldě zemině ⟪LB:lb_005⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. října 2024, č. j. 32 C 126/2024-62

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 8 409,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu se žádostí o určení, že žalovaná je vlastníkem movité věci – haldy zeminy umístěné na pozemcích parc. č. číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo a číslo v katastrálním území adresa (výrok I.). Zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je vlastníkem terénní úpravy – deponie umístěné na pozemcích parc. č. číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo a číslo v katastrálním území adresa (výrok II.), zamítl žalobu na určení, že žalobkyně nikdy nebyl vlastníkem movité věci – haldy (odpadu) umístěné na pozemcích parc. č. číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo a číslo v katastrálním území adresa (výrok III.). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 13 552 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok IV.).

2. Rozhodl tak v řízení, v němž se žalobkyně domáhala určení, že žalovaná je vlastníkem movité věci – haldy zeminy umístěné na pozemcích parc. č. číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo a číslo v k. ú. adresa (dále jen,,Halda“ či,,deponie“) s odůvodněním, že není vyjasněna povaha Haldy. Ta byla umístěna na výše uvedených pozemcích před rokem 2001. První rozhodnutí ohledně Haldy učinil správní orgán, který zahájil 14. 9. 1999 s žalobkyní řízení o odstranění terénní úpravy – Haldy a následně bylo pravomocným rozhodnutím Městského adresa, stavebního správní orgán ze dne 10. 6. 2001, č.j. spisová značka žalobkyni nařízeno odstranit deponii inertního materiálu. Nicméně tento materiál byl již dne 28. 3. 2001 prodán jméno FO, narozenému datum, bytem adresa, a ten jej prodal dne 13. 6. 2007 žalované spolu s pozemky parc. č. číslo, číslo, číslo a číslo v k. ú. adresa.

3. Pro případ, že by Halda nebyla movitou věcí, ale terénní úpravou, pak nemohlo dojít k platnému převodu Haldy ani na jméno FO. Z tohoto důvodu žalobkyně navrhla eventuální petit, aby soud určil, že vlastníkem Haldy je žalobkyně, když na ní by bylo v souladu s výše citovaným rozhodnutím správní orgán v adresa odstranit terénní úpravu.

4. Konečně pro případ, že Halda bude posouzena jako odpad, domáhá se žalobkyně určení, že žalobkyně nikdy nebyla vlastníkem Haldy.

5. Žalovaná předně namítala nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. Jedná se o jednu z dalších šikanózních žalob jméno FO, který je osobou ovládající jak žalobkyni, tak společnosti společnost, IČO IČO, sídlem adresa (dále jen,,společnost“), a p.o.2, IČO IČO (dále jen,,p.o.2“), přičemž se sérií žalob jak proti žalované, tak dalším subjektům, snaží oddálit proces vlastnického sjednocení území za účelem vybudování nové vzletové a přistávací dráhy. Právní vztahy k Haldě byly již několikrát v minulosti posouzeny. Zejména se jedná o řízení vedené u Okresního soudu adresa pod sp. zn. spisová značka, ve kterém bylo najisto postaveno jak vlastnictví k Haldě, tak bylo rovněž uloženo jméno FO, který je vlastníkem Haldy, pozemky vyklidit. Současně jako předběžná otázka byla řešena platnost převodních smluv. Ani v řízení vedeném u Okresního soudu adresa pod sp. zn. spisová značka, kde jméno FO požadoval určení, že vlastnické právo k Haldě náleží adresa, když se jedná o odpad, nedosáhl určení, že Halda není jeho. V řízení u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka žalobkyně tvrdila, že je vlastníkem Haldy jako terénní úpravy, řízení bylo vedeno proti žalované právnická osoba. Ani v tomto řízení nebyla žalobkyně úspěšná. Je zřejmé, že otázka existence vlastnického práva k Haldě sporná není, když ve všech řízeních bylo uzavřeno, že vlastníkem Haldy je jméno FO.

6. Soud I. stupně zjistil následující skutkový stav věci. Za nejpodstatnější je třeba zrekapitulovat, že žalovaná je vlastníkem pozemků parc. č. číslo, číslo, číslo, číslo, číslo a číslo v k. ú. adresa, na kterých se nachází Halda, označená jako skládka odpadu. Žalobkyně uzavřela s jméno FO dne 28. 3. 2001 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod veškerého stavebního materiálu nacházejícího se na pozemku parc. č. číslo k. ú. adresa. Následně jméno FO uzavřel kupní smlouvu s žalovanou na převod pozemků parc. č. číslo, číslo, číslo a číslo, vše v k. ú. adresa, zapsané na LV číslo. Tato smlouva byla navázána na kupní smlouvu uzavřenou mezi společnost a žalovanou dne 13. 6. 2007, kterou mj. převedl jméno FO na žalovanou (Jméno žalované.) stavební materiál uložený na pozemku parc. č. číslo k. ú. adresa s tím, že je osobou oprávněnou k podnikání v oboru skládkování. Prodávaný materiál měl dle zkoušek povahu a vlastnosti zeminy vhodné pro tvorbu podloží komunikace. Rovněž bylo na žalovanou převáděno od společnost vlastnické právo k pozemku parc. č. číslo v k. ú. adresa. Jednatelem a jediným společníkem společnost, který smlouvy podepisoval, byl jméno FO.

7. V řízení vedeném před Okresním soudem adresa pod sp. zn. spisová značka se domáhala v postavení žalobkyně právnická osoba. (či její právní předchůdce) po žalovaných společnosti právnická osoba. a jméno FO vyklizení pozemků parc. č. číslo (původní číslo), číslo (původní číslo), číslo (původní číslo), číslo, číslo a číslo vše v k.ú. adresa. Soud v tamním řízení dospěl k závěru, že jméno FO je povinen vyklidit předmětné pozemky, když Halda, která se na nich nachází, je samostatnou homogenní věcí v právním slova smyslu a není součástí pozemku, a jejím vlastníkem je jméno FO. Její charakter je dočasný, když se mělo jednat o komerčně využitelný materiál na stavby. Její charakter vylučuje, aby se jednalo o stavbu. Svůj původ má na pozemku parc. č. číslo k.ú. adresa (původně PK číslo) a i když Halda v průběhu času měnila svůj objem a rozrůstala se na další pozemky, je jejím vlastníkem osoba, která je vlastníkem podstaty a původní Haldy na pozemku parc. č. číslo k. ú. adresa. Haldu založila žalobkyně, ale ta ji samostatně celou prodala jméno FO kupní smlouvou ze dne datum. Tehdy platný zákon o odpadech převod nezakazoval a je tedy nerozhodné, zda již v té době bylo možné Haldu považovat za odpad. Poté již Halda nezměnila vlastníka, a to i přesto, že se měnili vlastníci pozemků. Kupní smlouvy (z roku 2006, 2007 pozn. odvolacího soudu), které se vztahovaly jen na část Haldy, soudy považovaly za neplatné, když nedošlo k faktickému oddělení prodané části Haldy. Vlastnické právo jméno FO nemohlo zaniknout ani opuštěním věci, a to pro rozpor s dobrými mravy. Stejně rozhodl Krajský soud v místo i o zbývajícím pozemku parc. č. číslo v k ú adresa v rozsudku ze dne 19. 10. 2021, č. j. spisová značka. Uložení Haldy na pozemcích právnická osoba. představuje trvající zásah do majetkových práv, kterého se dopouští jméno FO, coby vlastník celé Haldy (zjištěno z rozsudku Okresního soudu adresa ze dne 19. 3. 2013, č. j. spisová značka, z rozsudku Krajského soudu v místo ze dne 13. 6. 2017, č. j. spisová značka, z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2019, sp. zn. spisová značka a spisová značka, z rozsudku Okresního soudu adresa ze dne 27. 10. 2020 č. j. spisová značka, z rozsudku Krajského soudu v místo ze dne 19. 10. 2021 č. j. spisová značka, z rozsudku Krajského soudu v místo ze dne 25. 6. 2024 č. j. spisová značka).

8. Žalobkyně se u Obvodního soudu pro adresa v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka proti žalované právnická osoba. domáhala určení, že je vlastníkem Haldy coby terénní úpravy. Žaloba byla zamítnuta s odkazem na již pravomocná rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka, soud v tamním řízení uzavřel, že neshledal naléhavý právní zájem na určení vlastnictví žalobkyně k předmětné Haldě. Je tomu tak proto, že exekuce žalovaných pozemků probíhá (bude probíhat) jejich vyklizením, tedy způsobem odpovídajícím povaze deponie jakožto movité věci a takový způsob exekuce nemá ze své podstaty žádný vliv na vlastnické právo vlastníka k vyklízené movité věci.

9. Soud I. stupně po citaci ust. § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen,,o. s. ř.“ uzavřel, že žalobkyně v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by mělo být její právo ve vztahu k Haldě jako k movité věci nějak ohroženo. Ani přes poučení prvostupňového soudu dle ust. § 118a o. s. ř. nedoplnila v tomto směru své tvrzení, když vysvětlení, že v současné době je vedeno exekuční řízení s jméno FO o vyklizení pozemku náležející právnická osoba, a to na základě rozsudku Okresního soudu adresa spisová značka a jelikož jediným vyklizovaným objektem je Halda, jejímž vlastníkem je podle tvrzení žalobkyně žalovaná, mělo by být určeno, že žalovaná je vlastníkem deponie, nijak nedokládá právní zájem žalobkyně na tomto určení. Již ze samotného tvrzení je zřejmé, že žalobkyně nemůže mít na tomto určení naléhavý právní zájem, neboť její práva nejsou nijak dotčena tím, že by jméno FO měl odstranit celou Haldu ze všech pozemků. Žalobkyně rovněž neoznačila žádný svůj právní vztah k Haldě, který by měla v současné době mít a který by byl zhojen určením, že třetí osoba je vlastníkem Haldy. Žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení, že žalovaná je vlastníkem Haldy coby movité věci, když není splněna jedna z podmínek, za kterých lze naléhavý právní zájem dovodit, tedy že by žaloba byla podána preventivně k odstranění právní nejistoty žalobkyně, jejíž právo je ohroženo. Soud I. stupně proto výrokem I. návrh žalobkyně na určení, že žalovaná je vlastníkem Haldy, zamítl.

10. Soud I. stupně zdůraznil, že žalobkyně se touto žalobou snaží zvrátit již pravomocná rozhodnutí soudů, kterými byla uložena povinnost jméno FO odstranit. V souladu s § 8 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen,,o. z.“ pak takové jednání ani nemůže požívat právní ochrany. Je otázkou, zda je vůbec dána k primárnímu petitu, tedy že žalovaná je vlastníkem Haldy coby movité věci, aktivní legitimace žalobkyně.

11. Dále se soud zabýval otázkou, zda má žalobkyně naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem Haldy coby nemovité věci - terénní úpravy. Otázka povahy Haldy byla řešena v řízení u Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka jako otázka předběžná. Následně se žalobkyně u Obvodního soudu pro adresa po sp. zn. spisová značka domáhala určení, že Halda je terénní úprava a že žalobkyně je jejím vlastníkem. Jako žalovaná byla označena právnická osoba, která je vlastníkem dalších pozemků nacházejících se pod Haldou. Žaloba byla zamítnuta. V souladu s § 159a ods.t. 4 o. s. ř., jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. V případě, že rozsudečný výrok pouze vyjadřuje, že se žaloba zamítá, je nezbytné tento výrok posuzovat v souvislosti s odůvodněním písemného vyhotovení rozsudku, jak zdůraznil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 27. října 1999, sp. zn. 33 Cdo 1074/98, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem č. 69/2000. Zmíněné posouzení výrokové a důvodové části rozsudku má totiž význam jednak z hlediska posouzení překážky věci pravomocně rozhodnuté, jednak z hlediska závěru, zda předběžná otázka ve sporu mezi účastníky byla již pravomocně rozhodnuta. Řízení byla v minulosti vedena mezi různými subjekty. Jejich předmětem však vždy byla otázka vlastnictví k Haldě, která byla řešena jak jako předběžná otázka, tak i jako meritum věci, přičemž tyto určovací žaloby byly vždy zamítnuty. Soud tak může, ba dokonce musí vycházet z již dříve vydaných rozhodnutí. Žalobkyně po poučení prvostupňového soudu ohledně naléhavého právního zájmu uvedla, že vychází z rozhodnutí stavebních úřadů, která považují žalobkyni za vlastníka Haldy jako celku; pakliže se jedná o stavbu terénní úpravy, pak je vlastníkem žalobkyně, která ji zhotovila; tvrdila, že s ohledem na probíhající exekuční řízení, pokud dojde k odstranění Haldy z pozemků právnická osoba., zasáhne se významně do podoby této Haldy jako takové a věc ztratí svoji podobu. Soud I. stupně shodně s Obvodním soudem pro adresa uzavřel, že otázka povahy Haldy, tedy zda je věcí movitou a pokud ano, zda je odpadem, anebo věcí nemovitou, je otázka právního posouzení. Správní orgán se pak soukromoprávní povahou Haldy nezabýval. V řízení vedeném u Okresního soudu pro místo pod sp. zn. spisová značka bylo postaveno najisto, že Halda je samostatnou homogenní věcí v právním slova smyslu. Žaloba na určení postrádá preventivní charakter, jelikož bylo již pravomocně určeno, že povinnost odstranit Haldu stíhá jméno FO. Žalobkyně tak nemůže mít na určení, že je vlastníkem Haldy, naléhavý právní zájem. Probíhající exekuce nemá vliv na vlastnické právo k Haldě a jejím provedením, i kdyby snad žalobkyně byla vlastníkem Haldy, nemůže dojít k ohrožení jejího vlastnického práva, neboť dojde pouze k přesunu Haldy na jiné místo, přemístěním a změnou tvaru Haldy jakožto kupy zeminy a stavebního materiálu nemůže dojít ke změně její podstaty či jejímu poškození.

12. Konečně se soud I. stupně zabýval navrženým určením, že žalobkyně nikdy nebyla vlastníkem Haldy coby odpadu. Ani v tomto případě nemůže mít žaloba na požadované určení preventivní povahu. Preventivní podmínka odpadla tím, že byla v řízení u Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka pravomocně uložena povinnost třetí osobě – jméno FO vyklidit specifikované pozemky, jinými slovy odklidit Haldu coby věc movitou. Žalobkyně rovněž ani netvrdila, natož prokazovala, že by jí měla být způsobena jakákoliv újma. Odkazovanými rozhodnutími správní orgán 2, odboru životního prostředí, bylo pouze určeno, že Halda je odpadem. Žalobkyně však nebyla účastníkem tohoto řízení, ani jí nebyla ukládána ve vztahu k Haldě žádná povinnost. Naopak státní orgán uzavřel, že odpad byl navezen jméno FO. Nadto tehdy platný zákon o odpadech č. 125/1997 Sb., převod odpadu na osoby, které nemají oprávnění ke sběru nebo výkupu odpadů, nezakazoval. Žalobkyně ani přes poučení prvostupňového soudu neprokázala naléhavý právní zájem na takovémto určení. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

13. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně včasné blanketové odvolání, které následně doplnila. Nesouhlasila, že v předmětné věci postrádá podaná žaloba preventivní charakter. Podání žaloby za situace, kdy s ohledem na skutečnou povahu věci, která je podle obsahu žaloby předmětem určení vlastnictví, provedenou exekucí nebo dodatečným dobrovolným splněním povinnosti uložené exekučními tituly (viz v řízení provedené důkazy rozhodnutím správní orgán v adresa, stavebního správní orgán ze dne 10. 6. 2001, č. j. spisová značka v příloze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO ze dne 20. 2. 2022, číslo číslo, a rozsudek Okresního soudu adresa ze dne 19. 3. 2013, č. j. spisová značka ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v místo ze dne 13. 6. 2017, č. j. spisová značka) může dojít k poškození, případně až zničení této věci co do její podoby a struktury a tím vzniku škody v majetkové sféře žalobkyně, reprezentuje právní zájem žalobkyně na navrhovaném určení vlastnictví této věci a naplňuje preventivní charakter určovací žaloby. Materiál tvořící věc, jež má být odstraněna (terénní úprava, Halda) má peněžitou hodnotu, což žalobkyně v příloze dokládá znaleckým posudkem znalce tituly před jménem jméno FO ze dne 31. 1. 2022, č. číslo. Faktickým výkonem exekučního titulu sice dojde k přesunu uvedené věci na jiné místo, avšak takové nakládání není bez rizika možného zničení nebo ztráty předmětné věci nebo její části, např. odvezením na skládku odpadu nebo zabudováním do jiného zemního tělesa a to ke škodě vlastníka této věci. Žalobkyně je přesvědčena, že napadeným rozhodnutím jí byl odepřen přístup k soudu v zájmu ochrany tvrzeného vlastnického práva za podmínek, kdy žalobkyně, která nebyla účastníkem řízení vedeného u Okresního soudu adresa pod sp. zn. spisová značka, v němž byly vydány shora uvedené rozsudky - co by exekuční tituly, nemá jinou možnost, jak se účinně bránit následkům exekuce vedené na základě těchto exekučních titulů, jejíž provedení může zasáhnout do majetkové sféry žalobkyně (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1180/2003, nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1440/14). Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

14. Žalovaná se vyjádřila k podanému odvolání. Žalobkyně v odvolání argumentuje zejména tím, že žaloba má preventivní charakter, neboť ve věci nadále panuje nejistota ohledně vlastnického práva k deponii a zároveň v současnosti může dojít k poškození, případně až zničení deponie co do její podoby a struktury, v souvislosti s jejím odstraněním z vybraných pozemků v k. ú. adresa na základě již vydaných exekučních titulů. S ohledem na to, že dle žaloby může být v nadepsaném řízení jako vlastník deponie určena i žalobkyně a v důsledku poškození či zničení deponie tak může žalobkyni vzniknout škoda, má žalobkyně za to, že ve věci existuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva k deponii. Žalovaná považuje napadený rozsudek za věcně správný, když soud I. stupně dovodil, že ve věci absentuje naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení vlastnického práva k deponii. Určovací žaloba dle § 80 o. s. ř. je preventivního charakteru a jejím účelem je eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, případně jejím prostřednictvím dosáhnout úpravy, představující určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Při aplikaci uvedených teoretických východisek ve věci není a ani nemůže být ohroženo právo žalobkyně a jakákoliv nejistota ohledně vlastnického práva k deponii již byla také odstraněna. Ve věci proto nelze dovodit naléhavý právní zájem, který by odůvodňoval podání žaloby na určení. Vlastnictví deponie již bylo vyřešeno pravomocným rozsudkem Okresního soudu adresa ze dne 19. 3. 2013, č. j. spisová značka (dále jen „Rozsudek 1“), potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v místo ze dne 13. 7. 2017, č. j. spisová značka a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2019, č. j. spisová značka, a rozsudkem Okresního soudu adresa ze dne datum, č. j. spisová značka (dále jen „Rozsudek 2“), potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v místo ze dne 19. 10. 2021, č. j. spisová značka. Ve výše uvedených rozhodnutích soudy dospěly k závěru, že původcem a vlastníkem deponie je jméno FO a naopak výslovně vyloučily, že by měl za nastalého skutkového stavu deponii vlastnit žalovaná nebo žalobkyně. Daný závěr byl pak převzat a respektován i rozsudkem Okresního soudu adresa ze dne 13. 2. 2020, č. j. spisová značka, v rámci kterého bylo řešeno vlastnictví deponie jako odpadu. S ohledem na to, že v současnosti nedošlo ke změně skutkového stavu, je stále vlastníkem deponie jméno FO. Podání žaloby proto není možné odůvodňovat nejistotou ohledně vlastnického práva k deponii, když tato záležitost již byla za stávajícího skutkového stavu jednoznačně vyřešena. Zároveň byla v minulosti opakovaně posuzována i povaha deponie se závěrem, že se jedná o samostatnou movitou homogenní věc složenou zejména ze zeminy a stavebního materiálu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2019, č. j. 22 Cdo 5603/2017-921). V návaznosti na tuto její povahu byla uložena jméno FO jako vlastníkovi a původci deponie Rozsudkem 1 a Rozsudkem 2 povinnost deponii z pozemků vlastněných společností právnická osoba. v k. ú. adresa vyklidit. S ohledem na to, že daná povinnost nebyla do dnešního dne jméno FO dobrovolně splněna, byla zahájeno společností právnická osoba exekuční řízení, ve kterém má být deponie z pozemků právnická osoba odstraněna. Právě v daném exekučním řízení existuje dle tvrzení žalobkyně riziko, že může dojít k poškození, případně i zničení deponie, a tedy i ke vzniku škody v majetkové sféře žalobkyně a ohrožení jeho vlastnického práva k deponii. Žalobkyni nemůže vzniknout v souvislosti s provedením exekuce žádná škoda, jelikož není vlastníkem deponie a nemá k ní ani žádný jiný právní vztah, resp. žádný takový vztah v nadepsaném řízení netvrdila ani neprokázala. Práva žalobkyně proto nemohou být provedením výše uvedené exekuce nijak dotčena. V důsledku přesunutí deponie dojde ke změně umístění a tvaru deponie, nicméně její podstata a struktura zůstane stále stejná. K poškození či zničení deponie v důsledku vyklizení tedy dojít fakticky nemůže. Žalovaná tak navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a přiznání náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů.

15. Žalobkyně podáním ze dne 16. 1. 2025 navrhla přerušení odvolacího řízení s tvrzením, že dne 20. 12. 2024 podala žalobkyně proti žalovaným: právnická osoba., IČO IČO, a jméno FO, nar. datum, Obvodnímu soudu pro adresa žalobu, kterou intervenuje podle § 91a o. s. ř. do řízení, vedeného u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka číslospisová značka o žalobě podané žalobkyní právnická osoba. proti žalovanému jméno FO, jíž se jmenovaná žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení, jež mělo žalovanému jméno FO vzniknout užíváním pozemků ve vlastnictví právnická osoba. parc. č. číslo, číslo, číslo, číslo, číslo a číslo v k. ú. adresa umístěním Haldy zeminy bez právního důvodu. Žalobkyně se ve vztahu k tomuto řízení podanou intervenční žalobou domáhá mimo jiné určení, že je vlastníkem materiálu umístěného na uvedených pozemcích, za jejichž tvrzené neoprávněné užívání právnická osoba požaduje po jméno FO vydání bezdůvodného obohacení. Protože v řízení, které zahájila žalobkyně intervenční žalobou, má být řešena otázka vlastnictví materiálu umístěného na pozemcích parc. č. číslo, číslo, číslo, číslo, číslo a číslo, která může mít význam i pro rozhodnutí v této věci, navrhla přerušení odvolacího řízení.

16. Předně se tak odvolací soud zabýval návrhem na přerušení odvolacího řízení a tento neshledal důvodným; při odvolacím jednání vyhlásil usnesení, jímž návrh na přerušení odvolacího řízení zamítl (§ 168 odst. 1 o. s. ř., § 171 odst. 2 o. s. ř.), neboť předběžná otázka – vlastnictví Haldy již byla vyřešena v řízení vedeném před Okresním soudem adresa pod sp. zn. spisová značka, které bylo pravomocně skončeno, není tak důvod pro přerušení odvolacího řízení, které by nadto odporovalo principu procesní ekonomie.

17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

18. Podle ust. § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

19. Předmětem určovací žaloby (přesněji předmětem procesního nároku, který je uplatňován žalobou na určení) může být pouze existence či neexistence právního poměru nebo práva. Negativní určovací žaloby slouží především tam, kde žalobci hrozí uplatnění povinnosti, jejíž existenci popírá. Aby se žalobce mohl domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, vyžaduje zákon existenci naléhavého právního zájmu. Má se tím na mysli naléhavý právní zájem žalobce (PrRo 11/1999, s. 601, NS 2 Cdon 756/97). Naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo nebo právní vztah, na kterém je žalobce účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (důvody R 6/2003; srov. již R 17/72 a SoJ 21/97, NS 3 Cdon 1338/96). Naléhavý právní zájem proto nebude dán tam, kde právní postavení žalobce ohroženo není. Současná právní praxe vychází z toho, že není-li existence naléhavého právního zájmu postavena najisto, je soud povinen poučit žalobce podle § 118a o tom, aby doplnil svá tvrzení, případně označil důkazy týkající se existence naléhavého právního zájmu na určení; jestliže tak soud I. stupně neučiní, zatíží řízení vadou.

20. Otázku existence věcné legitimace je u určovacích žalob zapotřebí oddělovat od otázky existence naléhavého právního zájmu. Věcnou legitimaci ve sporu o kladné určovací žalobě má ten, kdo je účasten právního poměru nebo práva, o něž v řízení jde (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 679/2001). Naproti tomu v případě záporné určovací žaloby nelze o existenci věcné legitimace z povahy věci hovořit, neboť právní poměr ani právo tu není, což má být rozsudkem určeno. Jak v případě kladné, tak záporné určovací žaloby však musí být dán žalobcův naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

21. Žalobkyně se domáhá určení, že vlastníkem Haldy je žalovaná s následujícím tvrzením. správní orgán v adresa, stavební správní orgán kvalifikoval vznikají haldu zeminy jako stavební terénní úpravy - deponie. Oznámením ze dne 14. 9. 1999, č. j. spisová značka zahájil se stavebníkem, za kterého označil žalobkyni, řízení o odstranění stavby terénní úpravy – deponie. Pravomocným rozhodnutím správní orgán v adresa ze dne 10. 6. 2001, č.j. spisová značka bylo žalobkyni nařízeno odstranit deponii z pozemku číslo k. ú. adresa. Žalobkyně část uvedené deponie prodala dne 28. 3. 2001 jméno FO, podle tvrzení žalobkyně jméno FO, v postavení prodávajícího, následně uzavřel dne 13. 6. 2007 kupní smlouvu s žalovanou v postavení kupujícího (Jméno žalované.), která tak nabyla vlastnické právo k pozemku parc. č. číslo v k. ú. adresa a také vlastnické právo k Haldě. Žalobkyně po poučení dle ust. § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení stran naléhavého právního zájmu na požadovaného určení uvedla, že v současné době je vedeno exekuční řízení proti jméno FO na základě rozsudku Okresního soudu pro adresa sp. zn. spisová značka, kterým se oprávněná domáhá vyklizení deponií (Haldy), která se nachází na specifikovaných pozemcích, vlastníkem deponie je však dle tvrzení žalobkyně žalovaná.

22. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně uzavřel, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, tedy na určení, že vlastníkem Haldy je žalovaná, neboť nelze dovodit, že by bez tohoto určení bylo právo žalobkyně (osoby odlišné od žalované) nebo právní vztah, na kterém by měla být žalobkyně (osoba odlišná od žalované) účastna, ohroženy, případně bez tohoto určení by se stalo její právní postavení nejistým, a to ani v případě bylo-li by žalobnímu požadavku (výrok I.) vyhověno. Požadovaný žalobní návrh tak nemá preventivní charakter. Žalobkyně nemá věcnou legitimaci ve sporu o této určovací žalobě (výrok I.).

23. Žalobkyně se domáhá určení, že pokud soud dospěje k závěru, že předmětná Halda není movitou věcí, jedná se o terénní úpravu, jejímž stavebníkem je žalobkyně a požaduje tak určení, že žalobkyně je vlastníkem terénní úpravy - deponie na specifikovaných pozemcích. Po poučení dle ust. § 118a o. s. ř. k naléhavému právnímu zájmu na požadovaném určení doplnila, že vychází z výše uvedených rozhodnutí stavebního úřadu, který ji označil za stavebníka, který terénní úpravy zhotovil, tedy za vlastníka deponie jako celku. Odvolací soud však nepovažuje deponii za terénní úpravu, kdy vychází z judikatury dovolacího soudu. K otázce deponie, kdy masa materiálu představuje jednu samostatnou homogenní věc, tedy jedná se o jednu jedinou samostatnou věc v právním slova smyslu, se vyjádřil Nejvyšší soud ve výše citovaném usnesení sp. zn. spisová značka, nejedná se tak o stavbu terénních úprav; na základě uzavřené kupní smlouvy mezi žalobkyní žalobkyně (prodávající) a jméno FO (kupujícím) ze dne 28. 3. 2001 se jméno FO stal vlastníkem deponie. Ostatně žalobkyně v rámci skutkových tvrzení na tuto kupní smlouvu sama poukazuje. Již z tohoto důvodu lze dovodit, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Otázka, zda je deponie věcí movitou či nemovitou, je otázkou právního posouzení, odvolací soud tak vychází z právního názoru – judikatury dovolacího soudu. Pokud v této souvislosti žalobkyně poukazuje na rozhodnutí stavebního úřadu, který ji označil za stavebníka, pak správní orgán se soukromoprávní povahou deponie nezabýval (a ani nemohl), byť ji považoval za stavbu. Nutno doplnit, že z provedeného dokazování nevyplynuly žádné skutečnosti, které by na uvedeném závěru mohly něčeho změnit.

24. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že jakákoliv nejistota ohledně vlastnického práva k Haldě (deponii) již byla odstraněna, neboť vlastnictví k Haldě již bylo najisto postaveno (viz níže). Rozsudkem Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v místo sp. zn. spisová značka a usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka byla jméno FO uložena povinnost vyklidit pozemky specifikované ve výroku rozhodnutí, neboť vlastníkem deponie je jméno FO, a to na základě uzavřené kupní smlouvy ze dne 28. 3. 2001 se společností žalobkyně. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí vyložil následující. Deponie je (jedinou) samostatnou věcí v právním slova smyslu. Z obsahu smlouvy uzavřené mezi jméno FO (v tamním řízení 2. žalovaným) jako prodávajícím a společností společnost právnická osoba., jako kupujícím ze dne 15. 8. 2006 a smlouvy uzavřené mezi společností společnost právnická osoba., jako prodávajícím a společnost 2 (v tamním řízení 1.žalovanou) jako kupujícím ze dne 13. 6. 2007 se podává, že prostřednictvím těchto smluv mělo dojít k převodu vlastnického práva pouze k části deponie specifikované její kubaturou a tím, na kterém pozemku se převáděná část nachází. V řízení rovněž bylo postaveno najisto, že části deponii, k nimž mělo být převedeno vlastnické právo, nebyly od ostatních částí deponie fakticky odděleny. V takovém případě ovšem nemohla s ohledem na judikatorní závěry Nejvyššího soudu nabýt společnost společnost, ani následně žalovaná (společnost 2) vlastnické právo k těmto částem deponie. Je totiž nutné odlišit obligační právo na oddělení a následný převod části věci založené smlouvou a věcné (vlastnické) právo k takové části, které může na nabyvatele přejít až jejím faktickým oddělením. Na společnost 2 (v tamním řízení 1. žalovanou) vlastnické právo k části deponie nepřešlo (část nebyla fakticky oddělena), vlastníkem deponie je jméno FO.

25. Na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu adresa ze dne 19. 3. 2013, č. j. spisová značka ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v místo ze dne 13. 7. 2017, č. j. spisová značka a rozsudku Okresního soudu adresa ze dne 27. 10. 2020, č. j. spisová značka ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v místo ze dne 19. 10. 2021, č. j. spisová značka byla povinnost vyklidit specifikované pozemky v k. ú. adresa uložena jméno FO. Vzhledem k tomu, že svoji povinnost dobrovolně nesplnil, bylo zahájeno exekuční řízení. Žalobkyni nemůže vzniknout v souvislosti s provedením exekuce tvrzená škoda, jelikož není vlastníkem Haldy (deponie) a nemá k ní ani žádný jiný právní vztah, existenci takového právního vztahu ani netvrdila ani neprokázala. Práva žalobkyně proto nemohou být provedením výše uvedené exekuce nijak dotčena. Nadto v důsledku přesunutí deponie dojde ke změně umístění a tvaru deponie, nicméně její podstata a struktura zůstane stále stejná. K poškození či zničení deponie v důsledku vyklizení tedy dojít fakticky nemůže.

26. Konečně se žalobkyně domáhá negativního určení, že nikdy nebyla vlastníkem movité věci – haldy odpadu na specifikovaných pozemcích. Negativní určovací žaloby slouží především tam, kde žalobci hrozí uplatnění povinnosti, jejíž existenci popírá. Preventivní podmínka pro požadovaném určení není dána již tím, že byla v řízení u Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka pravomocně uložena povinnost třetí osobě - jméno FO vyklidit specifikované pozemky, jinými slovy povinnost odklidit Haldu coby věc movitou, byla uložena třetí osobě, nikoliv žalobkyni. Lze tak uzavřít, že žalobkyni nehrozí uplatnění povinnosti pozemky vyklidit, jinými slovy Haldu - a to ani jako Haldu odpadu ze specifikovaných pozemků odstranit.

27. Konečně odvolací soud přisvědčuje argumentaci soudu I. stupně, že žalobkyně se touto žalobou snaží zvrátit již pravomocná rozhodnutí soudů, kterými byla uložena povinnost jméno FO odstranit, resp. specifikované pozemky vyklidit. V souladu s § 8 o. z. pak takové jednání ani nemůže požívat právní ochrany.

28. Odkaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka není přiléhavý pro skutkovou odlišnost, neboť dovolací soud se v tomto rozhodnutí zabýval naléhavým právním zájmem na určení vlastnického práva k nemovitostem, změnou právního postavení žalobce a vymahatelností pohledávek žalobce; rovněž tak nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1440/14 vykazuje skutkovou odlišnost - žaloba o určení neplatnosti smluv o podpoře prodeje nemovitostí.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., náklady řízení tvoří odměna za 4 úkony právní služby po 2 500 Kč dle ust. § 9 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen,,AT“ (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření a účast u jednání dne datum v rozsahu dvou úkonů), 4 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 352 Kč, celkem 13 552 Kč.

30. S ohledem na výše uvedené odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř. včetně správného akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., náklady řízení tvoří odměna za 1 úkon právní služby ve výši 2 500 Kč dle ust. § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 (vyjádření k odvolání), odměna za 1 úkon právní služby ve výši 3 700 Kč dle ust. § 9, § 11 odst. 1 písm. g) AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 (účast u odvolacího jednání), 1 náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 a jedna náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 a 21 % DPH z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 459,50 Kč, celkem 8 409,50 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.