MSPH 62 Co 166/2025-68

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudců JUDr. Martiny Tvrdkové a JUDr. Tomáše Holčapka, Ph.D. ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_003⟫ oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalované, IČO IČO žalované se sídlem Adresa žalované zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_006⟫ o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru ⟪LB:lb_007⟫ k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. 3. 2025, č. j. 4 C 390/2024-47,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 8 168 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta.

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně u žalovaného ze dne 11. 12. 2024 je neplatné (výrok I.), zamítl žalobu na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce u žalovaného ze dne 11. 12. 2024 je neplatné (výrok II.) a žalobcům uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 20 086 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok III.). Takto rozhodl o žalobě ze dne 27. 12. 2024, kterou se oba žalobci domáhali určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 11. 12. 2024. Žalobci tvrdili, že jsou zaměstnanci žalovaného a žalovaný s nimi okamžitě zrušil pracovní poměr, přičemž obě okamžitá zrušení pracovního poměru nepředstavují úkony způsobilé být důvodem k zániku jejich pracovních poměrů,

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, zjistil skutkový stav, který podrobně popsal v odůvodnění svého rozhodnutí. Pod body 4 až 11 uvedl zjištění, která učinil z jednotlivých provedených důkazů, v bodě 12 vysvětlil, proč neprovedl další navržené důkazy – účastnický výslech žalobců a důkaz orgán spisem blíže označeným a dále rozhodnutím název funkce o název přestupku žalobců. Tyto důkazní návrhy považoval za nadbytečné. V bodě 15 prvostupňový soud popsal skutkový stav, který výsledně zjistil. Ten odvolací soud uvádí v doslovném znění.

3. Žalobkyně byla zaměstnána u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 5. 2006 jako funkce, a to na dobu určitou do 30. 4. 2007. Dodatkem č. 1 došlo ke změně její pracovní smlouvy na základě jejího jmenování funkce – představenou název místo jméno FO a jméno FO. Její pracovní poměr byl následně změněn na dobu neurčitou. Žalobce byl zaměstnán u žalovaného jako funkce místo, titul Označení, na základě pracovní smlouvy z 19. 12. 2017. Dopisy ze dne 11. 12. 2024 oznámil žalovaný oběma žalobcům, že s nimi ukončuje jejich poměr funkce s účinky obdobnými okamžitému zrušení pracovního poměru. Za žalovaného byl dopis podepsán jméno FO (tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem), funkce adresa, název funkce a statutárním orgánem žalovaného. jméno FO je statutární orgán žalovaného a současně je název funkce žalovaného a funkce adresa. V rámci organizace se rozlišující tito funkce: a) funkce, funkce (zejména Pravidlo č. číslo. název); b) funkce (zejména Pravidlo č. číslo. název); c) funkce (zejména název pravidlo č. číslo); d) funkce (zejména název pravidlo č. číslo); e) funkce (zejména název pravidlo č. číslo). funkce ad a) - d) jsou ustavováni a odvoláváni funkce v příslušné organizace.

4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle Listiny základních práv a svobod, když odkázal na její ustanovení § 16 odst. 2 a 4, které ocitoval. Dále uvedl zákon č. 3/2002 Sb., o organizace a organizace, který rovněž odcitoval. Odkázal judikaturu Ústavního soudu ČR a komentářovou literaturu, kterou podrobně označil a uvedl pod bodem 19 odůvodnění svého rozsudku. Rovněž vyšel z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1487/2003, jehož závěry uvedl. Poté shrnul, že žalovaný vydal dne 11. 12. 2024 rozhodnutí, kterým projevil vůli ukončit okamžikem doručení služební poměr s žalobci jako funkce k žalovanému. Bylo také prokázáno, že rozhodnutí za něj učinil jméno FO, člen statutárního orgánu žalovaného, jehož pravomoc jakožto název funkce zastupovat v plném rozsahu organizace vyplývá rovněž ze Základního dokumentu. Soud prvního stupně odkázal na bod 7 tohoto předpisu, z něhož vyplývá pravomoc název funkce ustanovovat a odvolávat funkce s výjimkou ustanovení o odvolání funkce. Prvostupňový soud tak dospěl k závěru, že rozhodnutí ze dne 11. 12. 2024 bylo za žalovaného učiněno osobou, která je k tomu oprávněna. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu uzavřel, že možnost přezkumu daných rozhodnutí civilním soudem končí, přezkum věcné správnosti rozhodnutí je vyloučen ze soudního přezkumu. Pokud žalobci tvrdí, že tomuto právnímu jednání měl v souladu s vnitřními předpisy organizace předcházet určitý postup, tedy rozhodnutí název funkce o název provinění po předchozím stanovisku organizace rady, tak soud prvního stupně uvedl, že soudy neprovádějí výklad vnitřních předpisů organizace, a to ani v případě, kdy existují pochybnosti o název platnosti či dovolenosti právního úkonu – k tomu nález Ústavního soudu ČR ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. spisová značka.

5. K námitce žalobců, že žalovaný rozhodl o ukončení pracovního poměru věcně nepříslušným orgánem s poukazem na čl. 15 bod 8 Ústavy, soud prvního stupně uvedl, že toto ustanovení nijak nevyloučilo pravomoc statutárního orgánu žalovaného a současně název funkce ukončit služební poměr funkce, když tato pravomoc vyplývá, jak z Ústavy, tak ze Základního dokumentu. Nadto ani není zřejmé, zda a případně jakým jednáním se žalobci dopustili závažného provinění, neboť z rozhodnutí ze dne 11. 12. 2024 toto vůbec nevyplývá. Podmínky pro odvolávání funkce z místa jejich působení podle čl. 15 odst. 8 Ústavy tak vůbec naplněny být nemusely. To ovšem nevylučuje obecnou pravomoc statutárního orgánu žalovaného zastupovat žalovaného ve všech záležitostech včetně ukončení služebního poměru funkce. Ze všech těchto důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl.

6. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení přiznal úspěšnému žalovanému. Náklady řízení sestávající z nákladů právního zastoupení vyčíslil podle advokátního tarifu v bodě 23 odůvodnění rozsudku.

7. Proti rozsudku podali odvolání žalobci. Jejich odvolání směřovalo do obou výroků rozsudku a žalobci uplatnili odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř. a dále – ač to výslovně neuvádí, - též odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Soudu prvního stupně vytkli především to, že zjednodušil otázku posuzování, zda rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovních poměrů žalobců vydal orgán za žalovaného k tomu oprávněný, prostým odkazem na skutečnost, že podle Základního dokumentu je dána pravomoc název funkce zastupovat v plném rozsahu organizace, když z jeho bodu 7 je dána pravomoc odvolávat a ustanovovat funkce. Odvolání osoby funkce z její funkce je ovšem jiný úkon než okamžité zrušení pracovního poměru, neboť odvoláním osoby funkce z místa výkonu její funkce tato osoba nadále zůstává zaměstnancem organizace. Její pracovní poměr je založen pracovní smlouvou, a nikoliv pouhý jmenování do funkce funkce. Z bodu 7 Základního dokumentu nelze tedy dovozovat legitimnost úkonu název funkce v podobě oprávnění bez dalšího vydat žalobou napadené úkony – okamžité zrušení pracovního poměru. Podle Základního dokumentu je dána pravomoc název funkce zastupovat organizace navenek, ovšem tím se automaticky nejedná o pravomoc rozhodovat sám vnitřní personální otázky organizace. název funkce je oprávněn projevovat vůli za organizace navenek mimo organizace, což není právní úkon dovnitř v podobě ukončení pracovního poměru zaměstnanců organizace. V důsledku tohoto pochybení je napadené rozhodnutí nesprávné. Proto žalobci také navrhovali vyzvat žalovaného k předložení rozhodnutí oprávněného orgánu, tedy Komise pro zkoumání název přestupků o název provinění žalobců, na jeho základě by bylo rozhodnuto o ukončení pracovního poměru s nimi. Takovýto návrh byl zcela na místě. Žalobci mají zato, že prokázali, že pravomoc ukončit pracovní poměr není u žalovaného dána jedinému subjektu, ale je rozdělena na více subjektů. K tomu prvostupňový soud provedl důkaz Ústavou název organizace v adresa a adresa, čl. 11 této Ústavy, kdy však ani rozhodnutí Komise pro zkoumání název přestupků samo o sobě nepostačuje, Komise své závěry předkládala název funkce, který o věci dále rozhodne a teoreticky může rozhodnout i o ukončení pracovního poměru v důsledku funkce soudem shledaného název provinění. Ani jeho rozhodnutí však není konečné, neboť podle čl. 11 odst. 3, zda je dáno oprávnění osoby funkce se proti rozhodnutí název funkce odvolat k Společenství a tento rozhodne s konečnou platností. Podle žalobců to měl být Společenství, který mohl fakticky vůči nim učinit úkon okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalobě proto bylo namístě zcela vyhovět, k čemuž žalobci odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 628/2006.

8. Nadto u žalobců není dána ani samotná existence kteréhokoliv ze zákonem stanovených důvodů pro okamžité zrušení pracovního poměru, k čemuž žalobci rozebrali ustanovení § 55 a § 60 zákoníku práce. Uvedli, že žalovaný v dokumentech, jimiž s žalobci okamžitě zrušil pracovní poměr, neuvádí žádný zákonný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, a to ani odkazem na příslušné zákonné ustanovení, natož pak uvedení obsahu tohoto důvodu. Žalovaný toliko odkazuje na vnitřní předpisy, což však je neurčité a nesrozumitelné. K tomu uvedli výkladová pravidla pro právní jednání podle § 555 až § 557 o. z. a § 4, která odcitovali. Z okamžitého zrušení pracovního poměru nelze vůbec zjistit, z jakého důvodu byl s žalobci pracovní poměr zrušen.

9. Žalobci dále odkázali na své vyjádření žalované ze dne 10. 2. 2025, jehož závěry odcitovali a shrnuli, že sám žalovaný potvrdil, že název funkce nebyl osobou, který by mohl sám rozhodnout o okamžitém zrušení pracovního poměru s žalobci. Soud prvního stupně chybně dovodil, že není vůbec zřejmé, zda a případně jakým jednáním se žalobci dopustili závažného provinění. Z tvrzení žalovaného i z provedeného dokazování vyplývá, že důvody pro zrušení pracovního poměru žalobců spatřoval žalovaný ve spáchání závažných název provinění žalobců a bylo prokázáno, že název funkce nebyl tou osobou, která může sama o sobě rozhodnout o okamžitém zrušení pracovního poměru s nimi. Nejde v daném případě o vnitřní mechanismus podle organizace předpisů, který by nebyl civilní soud oprávněn přezkoumávat, ale jedná se o fakt nastavený samotnou organizace v podobě stanovení orgánů, které společně mohou o okamžitém zrušení pracovního poměru zaměstnanců z důvodu závažného název provinění rozhodnout. Posouzení existence projevů těchto tří orgánů, tedy Komise pro zkoumání název přestupků, název funkce a Společenství v podobě okamžitého zrušení pracovního poměru je způsobilé jako jediné legitimní určit, zda úkony žalobci žalobou napadané byly učiněny orgánem, v tomto případě žalovanou organizace k tomu oprávněným. Pokud soud prvního stupně v tomto směru neprovedl dokazování, pak se dopustil pochybení, kdy na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, a k nesprávnému právnímu posouzení.

10. Žalobci znovu zopakovali, že název funkce nebyl oprávněn je z funkce funkce odvolat, pokud ale soud prvního stupně a stejně tak i soud odvolací vycházely z rovnosti úkonu odvolání funkce a okamžitého zrušení pracovního poměru, k čemuž žalobci odcitovali čl. 15 odst. 8 Ústavy, tak žalobci znovu opakují, že název funkce nebyl oprávněn je z funkce funkce odvolat. Žalobci ani netvrdili, že by název funkce měl právo okamžitě zrušit jejich pracovní poměr po předchozím stanovisku organizace rady. Tvrdili pouze, že odvolat je z funkce pro závažné porušení název předpisů by mohla pouze organizace rada, název funkce v tomto směru žádnou pravomoc nemá, což žalobci tvrdili. Ani sama organizace rada by však nemohla shledat provinění závažným způsobem sama o sobě, ale muselo by tomu předcházet rozhodnutí Komise pro zkoumání název přepisů, název funkce a Společenství. Žalovaný ve svých organizace předpisech nedal moc rozhodovat o závažných úkonech proti svým zaměstnancům do ruky jediné osobě. V daném případě šlo o situaci, kdy si název funkce uzurpoval moc na sebe ve snaze uškodit žalobcům. K tomu žalobci odkázali na spis Obvodního soud pro adresa sp. zn. spisová značka a rozsudek ze dne 25. 3. 2025 v tomto řízení vydaný a dodali, že pokud soud prvního stupně tento důkaz neprovedl, tak jsou jeho skutková zjištění neúplná. Bylo porušeno právo žalobců na spravedlivý proces a tím byla založena nezákonnost napadaného rozsudku.

11. Žalobci dále poznamenali, že v závěru jednání konaného dne 20. 3. 2025 soud učinil dotaz na žalovaného, zda existuje rozhodnutí název funkce o okamžitém zrušení pracovního poměru žalobců, kterému předcházelo rozhodnutí název soudu o název přestupku žalobců. K tomu žalovaný uvedl, že takovéto rozhodnutí dokládat nebude, neboť nemá k dispozici a nemá ani informaci, že by existovalo. Nadto žalobci tvrdili, že jim bylo po skončení dokazování doručeno usnesení orgán, název orgán adresa blíže označené ze dne 25. 3. 2025, které k důkazu žalobkyně navrhla. Uvedený důkaz nemohla učinit před skončením dokazování před soudem prvního stupně bez svého zavinění. Důkaz tímto spisem ovšem v řízení navrhla. Dále předložili k důkazu notářský zápis sp. zn. spisová značka ze dne 12. 9. 2022, který zachycuje přesně znění zveřejněného článku v kontextu osob se shora citovaným usnesením orgán Podle žalobců tak byla vyvrácena procesní obrana žalovaného o tom, co bylo důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru žalobců, když tvrzení žalovaného jsou v tomto směru vágní. Také byla vyvrácena jeho obrana o tom, že z důvodu závažného shledaného název provinění Komise doporučila okamžité zrušení pracovního poměru žalobců. Žalobou napadené úkony ze strany žalovaného jsou jen přímým pokračováním vědomého a cíleného poškozování práv žalobců a jejich pronásledování a šikany ze strany žalovaného, nejedná se tedy o situaci, která by neměla Českou republiku „zajímat“ z prostého faktu, že je zaručena organizace autonomie. Nejde totiž o prosté okamžité zrušení pracovního poměru žalobců. Žalobci opět odkázat na důkaz orgán spisem, poukázali na to, že jsou osoby funkce a svoji práci neberou jen jako práci, ale jako životní činnost. Žalobci navzdory tomu, že s nimi žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr, řádně vykonávají svá životní, pracovní činnost, tedy v zásadě pokračují ve své pracovních poměrech. Žalobce působí jako funkce název místo jméno FO a jméno FO, nadále vykonává veškeré činnosti s funkcí funkce místo související a žalobkyně, ačkoliv byla degradována na funkce, plní veškeré organizační záležitosti a dohlíží na chod místo i pracovní aktivity funkce ve stejném místo jako žalobce. Žalovaný s nimi pracovní poměr řádně neukončil a žalobci závěrem navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě zcela vyhoví, případně aby ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Žalovaný se k odvolání žalobců písemně nevyjádřil, při odvolacím jednání vyvracel důvody odvolání a žádal potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

13. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, kterého jeho vydání předcházelo a důkazní řízení podle § 213 odst. 4 o.s.ř. doplnil Jednotným soudním řádem funkce soudů název organizace v Československu. Po takto doplněném důkazním řízení neshledal odvolání žalobců opodstatněným.

14. Soud prvního stupně zjistil správně skutkový stav, který byl v řízení v dostatečném rozsahu prokázán zejména listinnými důkazy. Další žalobci navržené důkazy prvostupňový soud neprovedl a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, z jakých důvodů je považoval za nadbytečné. Odvolací soud s takovýmto hodnocením souhlasí, když s ohledem na (správné) právní závěry, k nimž prvostupňový soud výsledně dospěl, jak bude ještě uvedeno dále, by další dokazování již bylo nadbytečné.

15. Soud prvního stupně správně aplikoval relevantní judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, kterou odvolací soud pro přehlednost rekapituluje.

16. Soud prvního stupně (mlčky) vyšel z toho, že pravomoc soudu k projednání tohoto sporu je dána, výsledně však žalobu neshledal důvodnou. K tomu odvolací soud poukazuje na obsáhlou judikaturu, zejména na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 3. 1997, sp. zn. I. ÚS 211/96, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, ročník 1997, uveřejněný pod pořadovým číslem 34/1997 na straně 227, v němž se Ústavní soud ČR podrobně vyjádřil k pravomoci soudu ve věcech organizace záležitostí, zejména pokud jde o ustanovování organizace orgánů, ustanovování funkce do funkce, zřízení organizace institucí, atd. S poukazem na čl. 16 odst. 2 Listiny základních práv a svobod Ústavní soud ČR v uvedeném nálezu dovodil, že organizace spravují své záležitosti samostatně, osoby vykonávající název činnost ji vykonávají z pověření organizace a organizace podle vnitřních předpisů organizace a obecně závazných právních předpisů. organizace a organizace také samy posuzují způsobilost osob k výkonu této název činnosti a podle toho určují jejich zařazení. Ústavní soud ČR současně dovodil, že obecné soudy proto nerozhodují ve věcech služebního poměru funkce organizace, protože by tím došlo k nepřípustnému zásahu do vnitřní autonomie organizace a do její samostatné a nezávislé rozhodovací pravomoci, když takovýto postup by byl v rozporu s čl. 16 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jak uvedeno shora. V uvedeném nálezu Ústavní soud ČR připustil jedinou výjimku, a to v případě majetkových nároků funkce, zejména pokud by byl spor o mzdu, náhradu mzdy, kdy v tomto případě by bylo možno dovodit pravomoc soudu podle § 7 o. s. ř. k projednání tohoto sporu s tím, že postup soudu by v tomto případě nebylo možno považovat za zásah do vnitřní autonomie organizace a její rozhodovací činnosti. K těmto závěrům se Ústavní soud ČR přiklonil i v dalších svých rozhodnutích, zejména pak v nálezu se dne 20. 10. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3597/10, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 63, ročník 2011, uveřejněném pod pořadovým číslem 181/2011 na straně 101. Ústavní soud ČR zdůraznil, že Česká republika je založena na principu laického státu akceptujícího organizace pluralismus a toleranci. organizace svoboda pak znamená svobodu každého činnost své činnost a činnost, nebo být bez činnost, organizace svoboda se formuluje uvnitř organizace, respektive jejich institucí a třetím osobám do ní nepřísluší zasahovat, zejména ne zásahem veřejné moci. Platí princip autonomie organizace a organizace, který nachází výraz v maximálním možném omezení zásahů státu do činnosti organizace s tím, že zejména vnitřní záležitosti těchto subjektů principiálně nelze činit předmětem soudního přezkumu. Pochopitelně, jak již je zdůrazněno shora, organizace musí ve své činnosti postupovat v souladu s obecně závaznými právními předpisy státu, v němž působí.

17. Obdobné závěry vyjádřil Ústavní soud i v dalších svých rozhodnutích, například v usnesení ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. III. ÚS 136/2000, nálezu ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 6/02, či usnesení ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1244/07. Podle čl. 89 odst. 2 Ústavního zákona č. 1/1993 Sb. – Ústava České republiky jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby.

18. Na judikaturu Ústavního soudu ČR úzce navazuje i judikatura Nejvyššího soudu ČR, která se k těmto ústavním závěrům přihlásila. Odvolací soud k tomu poukazuje zejména na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 702/2007, o něž soud prvního stupně své zamítavé rozhodnutí opřel. V něm Nejvyšší soud ČR dovodil, že řízení o neplatnost rozvázání pracovního (služebního) poměru funkce organizace nebo organizace nelze zastavit pro nedostatek pravomoci soudu podle § 7 o. s. ř. jen proto, že v něm nelze přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí příslušného orgánu organizace nebo organizace o odvolání funkce z jeho funkce, když tento svůj závěr vyjádřil s poukazem na zásadu vnitřní autonomie organizace podle čl. 16 odst. 2 Listiny základních práv a svobod tak, jak jej formuloval Ústavní soud ČR ve svých shora uvedených rozhodnutích, a to s poukazem na ust. 4 odst. 3 zák. č. 3/2002 Sb., o svobodě organizace činnost a postavení organizace a organizace. Příkaz „nevměšovat se“ do záležitostí organizace a organizace tak nevyústí v zastavení řízení pro nedostatek pravomoci, když jde o soukromoprávní vztah, o němž žádný zákon neurčuje, že jej projednávají a rozhodují jiné orgány tak, jak stanoví § 7 o. s. ř. a contrario, ale případné zamítnutí žaloby, neboť autonomie organizace a organizace brání soudu v tom, aby posuzoval věcnou správnost rozhodnutí orgánu organizace týkající se osob vykonávajících název činnost. Soud zkoumá pouze to, zda toto rozhodnutí bylo řádně přijato orgánem, který je k tomu oprávněn podle vnitřních předpisů příslušné organizace či organizace.

19. V řízení bylo prokázáno a mezi účastníky ostatně ani není sporu o tom, že oba žalobci byli zaměstnanci žalovaného, jejich pracovní poměr byl okamžitě zrušen listinou ze dne 11. 12. 2024, když důvod okamžitého zrušení pracovního poměru v uvedené listině vyjádřen není. K tomu je třeba uvést, že ustanovení § 55 zákoníku práce umožňuje zaměstnavateli zrušit se zaměstnancem pracovní poměr okamžitě pouze z důvodů v tomto zákonném ustanovení uvedených, důvod musí v něm být výslovně vyjádřen tak, aby byl nezaměnitelný s jiným (§ 60 zákoníku práce).

20. V souzeném případě je však soud limitován mantinely soudního přezkumu tak, jak je vymezila judikatura Ústavního soudu a zejména pak na to navazující judikatura Nejvyššího soudu ČR shora citovaná. Civilní soud se ve sporech o skončení pracovního poměru funkce omezí pouze na zjištění, zda je zde úkon (rozhodnutí) způsobilý pracovní poměr ukončit a zda ho učinil (vydal) orgán k tomu pověřený. Takto soud prvního stupně postupoval a dovodil správné závěry, s nimiž odvolací soud souhlasí. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo provedeno jméno FO tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, funkce adresa, název funkce a statutárním orgánem adresa název organizace. K tomu je třeba uvést, že podle Ústavy název organizace v adresa stojí funkce adresa v čele části organizace (k tomu čl. 4 odst. 1 Ústavy) název funkce pak stojí Označení v čele své organizace (k tomu čl. 4 odst. 2 Ústavy). Postavení název funkce je dále vymezeno v čl. 5 Ústavy tak, že tento vykonává plnou funkce správu ve své organizace, stará se o všechny organizace záležitosti, má všechny práva a povinnosti, která k jsou mu vyhrazená jako nejvyššímu představiteli organizace ve smyslu název organizace. Z uvedeného je tak zřejmé, že funkce adresa, který byl současně též název funkce, tedy v daném případě v sobě kumuloval obě tyto funkce, je jako statutární orgán oprávněn za žalovaného jednat, činit právní jednání, vydávat v mezích své kompetence rozhodnutí. Odvolací soud nesdílí názor žalobců o tom, že k rozvázání pracovního poměru s nimi funkce adresa a (současně) název funkce není oprávněn sám, ale že tomu musí předcházet rozhodnutí funkce soudu název organizace tak, jak to vyplývá z Jednotného soudního řádu. K tomu odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že okamžité zrušení pracovního poměru v případě obou žalobců je koncipováno zcela stejně, není nijak odůvodněno, důvod okamžitého zrušení v něm uveden není, a byť by tato skutečnost měla za následek v případě „funkce“ zaměstnance bez dalšího neplatnost tohoto právního jednání, tak v případě funkce, u něhož, jak vyplývá ze shora uvedeného, možnost soudního přezkumu je značně omezena, takovýto závěr dovodit nelze. Odvolací soud nepřisvědčuje ani dalšímu názoru žalobců o tom, že pokud v okamžitém zrušení pracovní poměr není důvod vyjádřen, tak tento je zřejmý z dosavadního chování žalovaného a z listinných důkazů, a ostatně i z vyjádření žalované k žalobě, když jím měly být „skutečnosti, podle kterých žalobci zásadním a nenapravitelným způsobem porušili řád organizace žalovaného“… (k tomu srovnej bod B vyjádření žalovaného ze dne 10. 2. 2025 na č. l. 14 spisu). Podle přesvědčení odvolacího soudu, i kdyby tento důvod v okamžitém zrušení pracovního poměru vyjádřen byl, a to jednoznačně a nezaměnitelně tak, jak požaduje § 60 zákoníku práce, tak s ohledem na meze soudního přezkumu dané judikaturou Ústavního a zejména Nejvyššího soudu ČR, jak vyplývá ze shora uvedeného, by nebylo možno v soudním řízení jeho naplnění jakkoliv přezkoumávat. Pro právní posouzení je totiž relevantní to, že okamžité zrušení pracovního poměru učinil orgán, který podle vnitřních předpisů organizace je k tomu oprávněn, tedy funkce adresa a název funkce jako statutární orgán žalovaného. Argumentace žalobců o tom, že tomuto rozhodnutí mělo předcházet rozhodnutí funkce soudu – organizace funkce soudu jako funkce soudu prvé stolice, - který po vydání rozhodnutí ho prostřednictvím svého předsedy předloží bez odkladu v písemném vyhotovení spolu s úplným soudním spisem k rozhodnutí název funkce (§ 81 Jednotného soudního řádu) který může uvedené rozhodnutí buď potvrdit nebo odepřít (§ 82 Jednotného soudní řádu) s tím, že i v případě potvrzení tohoto rozhodnutí se mohou osoby uvedené v § 87 Jednotného soudního řádu odvolat podle § 86 Jednotného soudního řádu k Společenství jako funkce soudu druhé stolice, odvolací soud nesdílí. Soudu v civilním řízení přísluší, jak již shora uvedeno, přezkoumávat pouze to, zda k okamžitému zrušení pracovního poměru přistoupil orgán, který k tomu byl za organizace oprávněn, což v daném případě splněno je. To, zda byl dodržen postup podle vnitřních předpisů organizace, soud přezkoumávat nemůže, neboť by tím zasáhla do její vnitřní autonomie, jak vyplývá ze shora citované judikatury (k tomu zejména nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 3. 1997, sp. zn. I. ÚS 211/96, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 702/2007).

21. Žalobci nebyli organizace radou odvoláni z místa svého působení, jak stanoví čl. 15 odst. 8 Ústavy název organizace a z tohoto pohledu je irelevantní jejich námitka o tom, že odvolat je z funkce funkce nebyl oprávněn název funkce po předchozím stanovisku organizace rady, ale mohla tak učinit pouze organizace rada. Soud prvního stupně odvolání z funkce a okamžité zrušení pracovního poměru nezaměnil, jak žalobci namítají. Z výsledků dokazování v řízení před soudem prvního stupně jednoznačně vyplývá, že žalobci nebyli odvoláni, ale byl s nimi okamžitě zrušen pracovní poměr a z tohoto pohledu soud prvního stupně důvodnost žaloby také posuzoval. Argumentace žalobců v tomto směru je proto nepřípadná.

22. Soud prvního stupně tak dospěl ke správným právním závěrům, které odvolací soud částečně doplnil, nicméně výsledné posouzení věci tak, jak je prvostupňový soud učinil, je správné, když správně dovodil, že možnosti soudního přezkumu jsou za stavu, kdy k okamžitému zrušení pracovního poměru přistoupil orgán organizace k tomu oprávněný – funkce adresa, a název funkce – a okamžité zrušení pracovního poměru bylo jako akt způsobilý skončit pracovní poměr vydáno, tím vyčerpány. K tomu odvolací soud závěrem dodává, že v České republice byla provedena odluka státu od organizace. organizace samostatně spravuje své záležitosti podle čl. 16 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a podle zákona č. 3/2002 Sb., o organizace a organizace je samostatným útvarem, do jejíž vnitřních poměrů je ingerence státu výrazně omezena. Žalobci přijetím funkce funkce na sebe dobrovolně vzali tento závazek, včetně toho, že se tím dobrovolně vzdali možnosti soudního přezkumu, pokud by nešlo o otázky materiálního zabezpečení, jako by byl spor o náhradu mzdy či odškodnění pracovního úrazu a podobně.

23. Ostatně k obdobnému závěru dospěl též soud prvního stupně ve svém rozsudku ze dne 29. 6. 2023 č. j. spisová značka, ve znění potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu ze dne 4. 10. 2023, č. j. spisová značka, v případě žalobce b), kdy v uvedeném řízení se žalobce domáhal neplatnosti rozhodnutí s názvem zrušení ustanovení dne 31. 3. 2023, které vydal jméno FO, funkce adresa a vyslovení neplatnosti rozhodnutí s názvem ustanovení – přeložení ze dne 20. 7. 2022 vydané týmž subjektem. Ani v uvedeném řízení žalobce neuspěl v podstatě se shodným odůvodněním. Rozsudek nabyl právní moci.

24. Právní posouzení věci tak, jak jej soud prvního stupně učinil, je správné, odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. naplněn není a nejsou dány ani odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d) a e) o. s. ř. jak je uvedeno shora.

25. Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně nákladového výroku, který je v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný byl v tomto řízení rovněž úspěšný a přísluší mu tak náhrada nákladů řízení sestávající z odměny advokáta za 1 úkon ve výši 6 300 Kč podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a) při spojení dvou věcí podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu, (tarifní hodnota 130 000 Kč) a dále náhrada za jeden režijní paušál ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu celkem 6 750 Kč + náhrada za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. je výsledně 8 168 Kč. Náklady odvolacího řízení jsou podle § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám advokáta žalovaného.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyššího soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.