MSPH 69 Co 530/2024-275

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Aleše Šťastného a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Markéty Čermínové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: název, IČO sídlem adresa za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky částka Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_005⟫ k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 9. 2024, č. j. 46 C 254/2022-218,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném vyhovujícím výroku I. o věci samé ohledně částky částka s úrokem z prodlení z této částky ročně ve výši 11,75 % od datum do zaplacení mění tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá, jinak se v tomto výroku a v zamítavém výroku II. o věci samé potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částka do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím (výrok I.), žalobu co do částky částka s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka (výrok III.). Takto soud prvního stupně rozhodl o požadavku žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí byla způsobena nezákonným podezřelý výraz stíháním vedeným u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka (dále též jen „posuzované řízení“).

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně byla nezákonně trestně stíhána na základě usnesení Policie ČR, Obvodního ředitelství adresa. oddělení hospodářské kriminality ze dne datum, č.j. číslo, pro podezřelý výraz a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1, 4 písm. b) tr. z. Žalobkyně byla rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, sp.zn. spisová značka, uznána vinnou ze skutku popsaného v obžalobě, přičemž soud právně kvalifikoval věc jako podezřelý výraz a nepravdivého znaleckého číslo odst. 1 tr. zákoníku, a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v délce trvání šesti měsíců s podmínečným odložením na dobu 18 měsíců. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne datum, č.j. spisová značka, vrátil věc soud prvního stupně k novému projednání. Po doplnění dokazování byla žalobkyně rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, sp.zn. spisová značka, zproštěna obžaloby podle ustanovení § 226 písm. b) tr. řádu. Proti zprošťujícímu rozsudku podali odvolání státní zástupce a poškozený (Obvodní státní zastupitelství pro adresa a Úřad práce ČR). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka, byla obě odvolání zamítnuta a žalobkyně byla zproštěna obžaloby. Právní moci nabylo toto usnesení dne datum.

3. Na základě těchto skutkových zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě se mu nejeví samotné konstatování porušení práva jako dostačující. Vyšel při tom z příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále též jen „OdpŠk“), a z hledisek vymezených judikaturou Nejvyššího soudu.

4. Soud prvního stupně provedl srovnání obdobných případů, které měl k dispozici. Žalovaná označila dva případy, a to rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. spisová značka a spisová značka, přičemž obě se týkala odškodnění pro podezřelý výraz související se znaleckou činností, a to za nepravdivý znalecký posudek, kdy bylo poskytnuto za nemajetkovou újmu v prvním uvedeném případě částka a ve druhé případě částka. Ze seznamu Ministerstva spravedlnosti nebylo možno zjistit, zda se rozsudky vztahující se k ekonomické trestné činnosti týkají nepravdivých znaleckých posudků. Pokud jde o výši poskytovaného zadostiučinění, nenalezl soud prvního stupně rozsudek, který by vykazoval všechny shodné znaky, tj. ekonomická trestná činnost, odsouzení k odnětí svobody, podezřelý výraz do profesní sféry a zejména do rodinné sféry. Nalezl však rozhodnutí, kde se výše zadostiučinění pohybovala v rozmezí částka až částka, přičemž zásah do osobní sféry i rodinné a pracovní sféry s odškodněním částka našel např. u věci vedené Městským soudem v Praze pod sp.zn. spisová značka. Soud prvního stupně bral v úvahu taktéž skutečnost, že v projednávaném případě se jednalo o ženu, která obecně vnímá odsouzení k odnětí svobody jinak než muž. Navíc šlo o ženu samoživitelku pečující o dvě nezaopatřené děti, přičemž její podezřelý výraz se promítlo i do vztahu k dětem. V důsledku podezřelý výraz a následných psychických problémů přišla o značný majetkový zisk ze znalecké činnosti. Oba žalovanou označené rozsudky a taktéž srovnávané případy v nich jsou z roku 2016 a 2018 a soud prvního stupně přisvědčil názoru žalobkyně, že se jedná již o delší časový posun, kdy za proběhlé období došlo k výrazné změně cenové úrovně a i ke zvýšení životní úrovně, což by se mělo promítnou do zvýšení přiznané výše finančního odškodnění. V obou srovnávaných případech označených žalovanou žádný z odškodňovaných mužů neměl následky v profesním životě. V profesním životě se následky u žalobkyně značně projevily, a to ukončením znalecké činnosti. V osobním životě se neprojevily následky u žalobce v případě sp.zn. spisová značka. V případě sp.zn. spisová značka se projevilo poškozením dobré pověsti v místě bydliště a u potencionálních zákazníků. Soud prvního stupně měl za to, že srovnatelným je případ zmíněný v rozhodnutí sp.zn. spisová značka a sp.zn. spisová značka, kdy bylo poskytnuto zadostiučinění částka, i když za podezřelý výraz v délce přes 6 let, avšak rodinný život měl tento žalobce v pořádku a neměl žádné pracovní postižení. Soud prvního stupně hodnotil i rozhodnutí předložená žalobkyní, z nějž bylo zjištěno, že žalovaná poskytla v roce 2014 zadostiučinění policejnímu prezidentu za nezákonné podezřelý výraz v částce částka za každý den trvajícího zásahu do jeho práv v celkové výši za 428 dnů, celkem v částce částka. K tomuto rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že, na rozdíl od žalobkyně, jde o osobu vysoce mediálně sledovanou a jde o vysoce postaveného zaměstnance státu, takže míra zásahu je vyšší než u žalobkyně.

5. Na základě těchto úvah dospěl soud prvního stupně k závěru, že v daném případě je namístě poskytnou žalobkyni zadostiučinění v penězích, a za přiměřené zadostiučinění považoval částku částka.

6. Proti tomuto rozsudku, jeho zamítavému výroku II., podala žalobkyně včasné odvolání. V něm nesouhlasila s výší přiznaného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Soud prvního stupně nevzal v úvahu judikaturu Ústavního soudu, podle které výše přiznané peněžité náhrady nesmí být symbolická, ale musí vždy naplnit požadavky plynoucí z čl. 36 odst. 3 Listiny a principu demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy. Výše odškodnění nemateriální újmy totiž jistým způsobem vypovídá i o úctě státu k soukromému a veřejnému životu jednotlivých lidí. Mohlo by být výzvou pro obecné soudy, aby zvážily, zda již v minulosti přiznaná odškodnění, se kterými poměřují nově přiznávaná, byla opravdu dostatečná (viz např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 4293/18). Závěrem svého odvolání proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobkyni přiznal další finanční odškodnění.

7. Žalovaná podala odvolání proti vyhovujícímu výroku I. Za klíčovou považovala skutečnost, že z obsahu podezřelý výraz spisu jednoznačně vyplývá, že podezřelý výraz žalobkyně bylo zahájeno z toho důvodu, že žalobkyně vypracovala posudek pro potřeby dražby nemovitosti, přičemž cenu této nemovitosti určila nesprávně. Žalovaná nepolemizovala se závěrem, že se o podezřelý výraz nejednalo, neboť chyběla subjektivní stránka podezřelý výraz nepravdivého znaleckého posudku, ale v těchto okolnostech spatřuje důvod, proč za postačující kompenzaci považuje konstatování a omluvu. Pokud jde o výši přiznaného zadostiučinění předložila žalovaná dvě rozhodnutí týkající se odškodnění podezřelý výraz za shodný podezřelý výraz - podání nepravdivého znaleckého posudku (sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka), kde byla poskytnuta satisfakce částka resp. částka. Žalovaná má za to, že použila srovnávací případy přiléhavé. Soud prvního stupně však komparoval s případy skutkově zcela odlišnými. Např. ve věci citované soudem prvního stupně - sp. zn. spisová značka, šlo o stíhání zaměstnance obce za zpronevěru, tedy pro podezřelý výraz vnímaný společností významně negativněji. Zcela nepřiléhavý je pak odkaz na odškodnění poskytnuté v případě nezákonného stíhání podezřelý výraz, tedy případem nejen skutkově naprosto odlišným ale zejména rozsáhle a soustavně medializovaným. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil a žalobu zamítl.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu a v mezích podaných odvolání napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné. Odvolání žalobkyně důvodné není.

9. Odvolací soud především odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, když soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i v zásadě přiléhavě právně posoudil.

10. Při posouzení nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné podezřelý výraz stíhání soud prvního stupně nepochybil, když při svém rozhodování vyšel z hledisek vymezených zejména v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle kterého soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy podezřelý výraz věci, z délky podezřelý výraz stíhání a z dopadů podezřelý výraz stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby s tím, že forma a případná výše zadostiučinění přitom nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Po promítnutí správných skutkových zjištění, která na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně učinil, a ze kterých vyplynuly zjevné závažné negativní vlivy, které posuzované podezřelý výraz stíhání mělo na její osobní a rodinný i pracovní život, pak rovněž přiléhavě uzavřel, že je i z tohoto titulu namístě jí přiznat odškodnění finanční.

11. V intencích judikatury Nejvyššího soudu, reprezentované například rozsudkem ze dne datum, sp. zn. spisová značka, provedl soud prvního stupně srovnání s obdobnými případy nezákonných trestních stíhání, kdy poškozeným v těchto případech byla při obdobných sociálních dopadech vyplacena částka odškodnění ve výši částka a částka. Odvolací soud souhlasí s námitkami žalované, že ostatní soudem prvního stupně srovnávané případy neodpovídají projednávané věci. Je však správný i poukaz žalobkyně na argumentaci Ústavního soudu, podle které „Jestliže stát zasáhne do života člověka nedůvodným podezřelý výraz, poškodí či dokonce zničí jeho postavení ve společnosti a mnohdy i v rodině, musí výše odškodnění odpovídat takovému zásahu. Výše odškodnění nemateriální újmy totiž jistým způsobem vypovídá i o úctě státu k soukromému a veřejnému životu jednotlivých lidí. A mohlo by být výzvou pro obecné soudy, aby zvážily, zda již v minulosti přiznaná odškodnění, se kterými poměřují nově přiznávaná, byla opravdu dostatečná. A zda je správná cesta je stále následovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 4293/18).

12. Odvolací soud v návaznosti na shora uvedené a při zohlednění veškerých zásahů posuzovaného podezřelý výraz řízení do života žalobkyně tak, jak jsou podrobně popsány v rozhodnutí soudu prvního stupně (a na něž odvolací soud plně odkazuje), a při zohlednění doby, která od trestních stíhání ve srovnávaných případech uplynula (rok 2016, resp. 2018), dospěl k závěru, že v dnešních ekonomických podmínkách by zadostiučinění za útrapy žalobkyně spojené s posuzovaným řízením ve srovnatelné výši (částka) bylo pouze symbolické, nenaplňující požadavky plynoucí z čl. 36 odst. 3 Listiny a principu demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy. Odvolací soud zohlednil i okolnost, že na rozdíl od žalovanou předložených srovnatelných případů byla žalobkyně nejprve odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem, než odvolací soud toto rozhodnutí zrušil a až následně soud prvního stupně žalobkyni obžaloby zprostil. Poté však žalobkyně čelila ještě odvolacímu řízení vyvolanému státním zástupcem a poškozeným, než byla definitivně obžaloby zproštěna. I z tohoto důvodu musela žalobkyně vnímat dopady posuzovaného podezřelý výraz do její osobnostní sféry citlivěji, než v porovnávaných případech.

13. Námitka žalované v duchu, že si žalobkyně snad měla podezřelý výraz stíhání zavinit sama, neboť vypracovala posudek pro potřeby dražby nemovitosti, přičemž cenu této nemovitosti určila nesprávně, a proto jí postačí konstatování porušení práva a omluva, není opodstatněná. Podle judikatury Nejvyššího soudu zavinění obviněného na zahájení podezřelý výraz se vztahuje k takovému případnému zaviněnému jednání, kterým přispěl k tomu, že podezřelý výraz proti němu bylo či muselo být zahájeno. Příčinnou souvislost je přitom třeba hledat nikoliv v jednání obviněného, kterým podle orgánů činných v podezřelý výraz řízení naplnil skutkovou podstatu podezřelý výraz, pro který byl stíhán, nýbrž v jiném jeho chování před zahájením podezřelý výraz, popřípadě v jeho průběhu. Nejde tedy o to, zda se obviněný dopustil skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán podezřelý výraz, ale o to, zda svým jiným či dalším jednáním ovlivnil postup orgánů činných v podezřelý výraz před zahájením podezřelý výraz nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by k zahájení (pokračování) podezřelý výraz nedošlo (např. uváděním nepravdivých skutečností, doznáním se k činu, který nespáchal atd.) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

14. Z uvedeného je zřejmé, že ani situace, kdy by jednání žalobkyně, pro které byla trestně stíhána, bylo shledáno přestupkem, by neodůvodňovala poskytnutí zadostiučinění pouze ve formě konstatování porušení práva a omluvy.

15. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud uzavřel, že výše přiměřeného zadostiučinění odpovídající projednávané věci činí částka. Zadostiučinění v této výši odpovídá všem zákonem a judikaturou vyšších soudů vymezeným hlediskům pro odškodnění nezákonně vedeného podezřelý výraz a jeho dopadů do života žalobkyně.

16. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Ve vyhovujícím výroku I. odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil jen tak, že žalobu zamítl (ještě) ve výši částka s příslušenstvím, jinak jej v tomto výroku co do částky částka s příslušenstvím podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. spisová značka).

18. Žalobkyně měla v řízení před soudem prvního stupně ve věci plný úspěch a náleží jí tak náhrada nákladů řízení tak, jak byla vypočtena soudem prvního stupně v napadeném rozsudku, vyjma dvou úkonů právní služby po částka (písemné vyjádření z datum a doplnění žaloby z datum), které odvolací soud nepovažuje za účelně vynaložené na uplatňování či bránění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Doplnění žaloby z datum totiž neobsahuje žádná tvrzení, která by nemohla žalobkyně uvést již v žalobě. Písemné vyjádření ze dne datum je pouze průvodním dopisem k předloženému důkazu (není tedy písemným podáním ve věci). Žalobkyni tedy náleží odměna za 11 úkonů právní služby po částka, dva úkony ve výši jedné poloviny z částka, 13 paušálních náhrad po částka, což spolu se soudním poplatkem (částka) a DPH činí v celkové výši částka.

19. V odvolacím řízení náleží žalobkyni odměna za zastoupení advokátem podle § 9a odst. 2 písm. a) a vyhl. č. 177/96 Sb. celkem za dva úkony právní služby po částka (z přiznané částky částka) a dva režijní paušály po částka (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky), celkem tedy spolu s DPH částka.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, jehož přípustnost přezkoumá za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. dovolací soud.