MSPH 11 Co 156/2026-162

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lubora Veselého a soudců JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Michala Prince ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ o 144 812,80 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_005⟫ k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. ledna 2026, č. j. 8 C 69/2025-133,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 14 700 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky tituly před jménem jméno FO.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 144 812,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 28. 10. 2022 do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši 71 943 Kč (výrok II.).

2. Vyšel ze zjištění, že dne 6. 5. 2022 došlo k dopravní nehodě, při níž bylo poškozeno vozidlo název, RZ SPZ, ve vlastnictví syna žalovaného jméno FO. Téhož dne byla mezi účastníky uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě bylo žalovanému předáno do užívání náhradní vozidlo název, to žalovaný užíval od 6. 5. 2022 do 12. 7. 2022. Nájemné – cena za každý den užívání vozidla byla stanovena v souladu s ceníkem pojišťovny ve výši 1 760 Kč bez DPH. Žalobkyně udělila plnou moc jméno FO k zastupování žalobkyně ve všech záležitostech týkající se nájmu. jméno FO opakovaně žádal po žalovaném zaslání dokumentace podepsané od syna žalovaného, což žalovaný odmítl a trval na tom, aby dokumentace byla napsána na pojišťovnu. Žalovaný neposkytl žalobkyni součinnost potřebnou k uplatnění nároku odpovídajícímu ceně za užívání náhradního vozidla u pojišťovny. Účastníci se pro případ, kdy pojišťovna neposkytne pojistné plnění a neuhradí žalobkyni cenu za nájem náhradního vozidla, dohodli, že náklady ponese nájemce náhradního vozidla. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu za užívání náhradního vozidla v době od 6. 5. 2022 do 12. 7. 2022 celkem na 144 812,80 Kč, kterou neuhradil.

3. Po právní stránce soud posoudil věc dle § 2201 o. z. a dospěl k závěru, že žalobkyně zastoupená na základě plné moci jméno FO a žalovaný uzavřeli dne 6. 5. 2022 nájemní smlouvu, na základě níž bylo žalovanému předáno do užívání vozidlo název a žalovaný jej od 6. 5. 2022 do 12. 7. 2022 užíval a následně vrátil zpět žalobkyni. Cena za zapůjčení vozidla byla sjednána ve výši 1 760 Kč bez DPH denně podle ceníku pojišťovny, a je tedy zřejmé, že ujednání předpokládala plnění ze strany pojišťovny, ovšem jen za sjednaných podmínek, které z důvodů na straně žalovaného splněny nebyly. Ačkoli byl totiž žalovaný opakovaně vyzýván k poskytnutí součinnosti spočívající v zajištění podpisu zejména nájemní smlouvy ze strany syna, jakožto vlastníka vozidla za účelem dokončení procesu uplatnění nároku u pojišťovny, součinnost neposkytl. Uzavřel, že i bez právní znalosti nelze předpokládat plnění pojišťovny ve prospěch třetí osoby, která je odlišná od vlastníka poškozeného vozidla a od účastníka pojistného vztahu, a to i přesto, že žalobkyně na důsledky žalovaného upozorňovala, ani přesto žalovaný součinnost neposkytl, a vznikla tak smlouvou předvídaná povinnost žalovaného (jakožto nájemce a skutečného uživatele zapůjčeného náhradního vozidla) uhradit žalobkyni sjednané nájemné za dobu užívání vozidla. Obsah účastnického výslechu žalovaného je zjevně v rozporu s provedenými listinnými důkazy, nevěrohodnou shledal výpověď žalovaného, že se předání účastnil toliko p. jméno FO, což je v rozporu s výpovědí svědků jméno FO a jméno FO, nadto by musel na místo dovézt dvě vozidla najednou, což je objektivně nemožné. Opodstatněným shledal postup žalobkyně, která v případě uzavření smlouvy s nevlastníkem až při skončení nájemního vztahu uvedla do souladu obsahu veškeré dokumentace potřebné pro uplatnění nároku u pojišťovny, když nájemní smlouva nemůže znít na jinou osobu než je vlastník, avšak ten není přítomen předávání náhradního vozidla a smluvní stranou musí být faktický nájemce a uživatel náhradního vozidla. Při poskytnutí součinnosti by došlo k plnění pojišťovnou. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání a navrhl žalobu zamítnout, žalovaná od počátku jednala v rozporu se zákonem, když uzavřela nájemní smlouvu se žalovaným a nikoli s vlastníkem poškozeného automobilu jméno FO. Jednáním svědka jméno FO byl uveden v omyl (§ 583 o. z.), svědek v něm vyvolal představu, že žalobkyně vyřídí s pojišťovnou vše potřebné z titulu pojištění odpovědnosti viníka nehody. Jednání je tak neplatné. Žalobkyně vystupovala neprofesionálně; před uzavřením nájemní smlouvy disponovala malým technickým průkazem, z něhož mohla snadno zjistit, kdo je vlastníkem poškozeného vozidla a kdo má nárok na pojistné plnění. I pokud by měla plnou moc od žalovaného, zcela zjevně by nemohla vyřizovat plnění ve prospěch vlastníka. Tvrzení žalobkyně je nepravdivé, mezi pojišťovnou a žalobkyní není žádný právní vztah. O neprofesionalitě svědčí i to, že žalovaný neobdržel kopii ani originál nájemní smlouvy a svědek jméno FO odmítal převzít technický průkaz.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že odvolání neobsahuje žádné nové skutečnosti ani právní argumenty, žalovaný opakuje svou procesní obranu, s níž se již soud prvního stupně vypořádal. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaný uzavřel nájemní smlouvu, převzal náhradní vozidlo, které 68 dnů užíval a pak je vrátil, proto je právně bezvýznamné, že vlastníkem poškozeného vozidla byla jiná osoba. K tvrzení, že žalovaný jednal v omylu, uvedla, že námitka nebyla uplatněna způsobem, jenž by umožňoval skutkové či právní posouzení. Žalovaný byl opakovaně upozorňován na potřebu poskytnout nezbytnou součinnost pro uplatnění nároku u pojišťovny. V okamžiku předání náhradního vozidla je smluvní stranou osoba, která fakticky přebírá automobil, žalobkyně následně usilovala o uvedení dokumentace do stavu odpovídajícího požadavkům pojišťovny, avšak žalovaný součinnost neposkytl. Bylo zjištěno, že smlouva byla vyhotovena ve 2 vyhotoveních a jedno z nich bylo žalovanému předáno. Soud prvního stupně podrobně vysvětlil, proč neuvěřil výpovědi žalovaného.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není opodstatněné.

7. Soud prvního stupně zjistil skutečnosti potřebné pro rozhodnutí ve věci, provedl hodnocení důkazů a přezkoumatelným způsobem vysvětlil, z jakých důkazů a proč vyvodil skutkové závěry, které se žalovanému nepodařilo zpochybnit, a odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Soud prvního stupně věc správně posoudil i po právní stránce dle § 2201 o. z., s jeho závěry se odvolací soud zcela ztotožňuje a pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje. Soud prvního stupně správně dovodil, že žalovaný je ve věci pasivně legitimován, neboť se žalobkyní platně uzavřel dne 6. 5. 2025 nájemní smlouvu na vozidlo název, které od 6. 5. 2022 do 12. 7. 2022 užíval, a účel nájemní smlouvy tak byl naplněn.

8. Neobstojí námitka žalovaného, že byl uveden v omyl dle § 583 o.z. Nájemní smlouvu podepsal a svůj podpis připojil též pod všeobecné podmínky, z nichž jednoznačně vyplývá, že v případě pojistné události hradí nájem náhradního vozidla pojišťovna viníka, avšak za podmínek, že poškozený splní všechny požadavky a podmínky nutné k výplatě pojistného plnění za nájem náhradního vozidla (čl. 6 písm. d), dále je uvedeno, co se rozumí podmínkami nutnými k výplatě a povinnostmi nájemce, tedy doložit nejpozději ke dni ukončení nájemního vztahu tam citované dokumenty s tím, že pro případ, že nájemce nesplní uvedené podmínky, hradí nájem náhradního vozu v plné výši sám. Žalovaný se jako nájemce zavázal, že v případě, že nezaplatí-li nájemné pojišťovna, zaplatí nájemné sám. Takové ujednání není v rozporu s ochranou spotřebitele, jímž žalovaný nepochybně byl, neboť je předvídatelným způsobem vysvětleno, kdo bude hradit nájemné za náhradní vozidlo.

9. Přisvědčit je třeba soudu prvního stupně i v argumentaci, že to byl žalovaný, kdo neposkytl řádně součinnost žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně opakovaně žalovaného vyzývala k poskytnutí součinnosti, o čemž svědčí např. zpráva ze dne 14. 7. 2022, v níž p. jméno FO žádá žalovaného o zaslání dokumentace podepsané od syna dle dohody, avšak žalovaný na to reaguje zprávou, že nic nepošle. Žalobkyně komunikovala též s vlastníkem vozidla, když dne 11. 7. 2022 zprávou žádala o sdělení data narození, aby mohla učinit zápis do dokumentu pro pojišťovnu. V souzené věci žalovaný ani netvrdil, natož prokazoval, že by vůbec a kdy plnou moc žalobkyni poskytl (míněno plnou moc, kterou by sám zmocnil žalobkyni k jednání s pojišťovnou na základě zplnomocnění svým synem nebo plnou moc syna jakožto vlastníka). Argumentace žalovaného stran plné moci proto nemůže obstát. Výpovědí slyšených svědků a jednatele žalobkyně, jakož i listinnými důkazy bylo spolehlivě prokázáno, že žalovaný potřebnou součinnost neposkytl.

10. Žalovaný si v odvolání odporuje, uvádí-li, že žalobkyně před uzavřením smlouvy disponovala malým technickým průkazem, z něhož mohla zjistit vlastníka automobilu, a zároveň tvrdí, že svědek jméno FO odmítl převzít technický průkaz. Z výpovědi svědka jméno FO pak vyplynulo, že „možná převzal technický průkaz“ – čl. 104 spisu. Namítá-li žalovaný, že mu nebyla nájemní smlouva předána, jednak byl výpovědí svědka jméno FO prokázán opak, jednak bylo v řízení vysvětleno, že nájemní smlouva slouží při eventuální silniční kontrole k prokázání právního titulu užívání vozidla. K námitce o neprofesionalitě žalobkyně odvolací soud uvádí, že i z listin provedených soudem prvního stupně ze spisu pojišťovny vyplývá, že i sama pojišťovna nejprve komunikovala přímo se žalovaným, jenž vyplnil příslušný formulář oznámení o nehodě, teprve následně začala komunikovat se synem žalovaného jakožto vlastníkem (např. v případě úhrady odtahu poškozeného vozidla či poskytnutí pojistného plnění). V řízení bylo listinnými důkazy ve spojení s výpovědí svědků prokázáno, že žalobkyně se před ukončením nájemní smlouvy snažila uvést do souladu dokumentaci potřebnou pro uplatnění nároku u pojišťovny, žalovaný součinnost neposkytl.

11. Protože žalovaný na základě platné nájemní smlouvy vozidlo od žalobkyně převzal, užíval v rozhodném období a posléze jej žalobkyni vrátil, je povinen zaplatit žalovanou částku ve výši odpovídající počtu 68 dnů při sazbě nájemného 1 760 Kč denně + 21 % DPH.

12. Neopodstatněnou shledal odvolací soud argumentaci uplatněnou při odvolacím jednání stran výroku o náhradě nákladů řízení spočívající v námitce odvolatele nepřiznat žalované náklady právního zastoupení, když nejsou splněny podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. a v poměrech souzené věci nejsou splněny ani podmínky pro to, že by snad žalobkyně neměla nárok na zastoupení advokátem, resp. měla nárok jen na náklady nezastoupeného účastníka. Veškeré úkony právní zástupkyně byly účelné.

13. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

14. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné žalobkyni vznikly náklady řízení za právní zastoupení spočívající v odměně za 2 úkony právní služby vycházeje z tarifní hodnoty 144 812,80 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. odměna 6 900 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g), k) cit. vyhl. (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání) a 2x náhrada hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.). Náklady řízení žalobkyně činí 14 700 Kč které odvolací soud uložil žalovanému zaplatit dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.; platební místo určil v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.