MSPH 13 Co 178/2026-149

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Mrázkové a soudců JUDr. Pavla Vlacha a JUDr. Čestmíra Slaného v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: Orgán veřejné moci sídlem Adresa orgánu veřejné moci ⟪LB:lb_005⟫ jednající Jméno žalované ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_007⟫ o zadostiučinění nemajetkové újmy, ⟪LB:lb_008⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 4. 2026, č. j. 22 C 13/2025-113,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 450 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 80 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 1 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení uvedené částky jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Orgán veřejné moci (dále jen „okresní soud“), který v žalobcově trestní věci u něj vedené pod sp. zn. spisová značka doručil písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu advokátce tituly před jménem jméno FO, která však žalobce již t. č. neobhajovala, ač byl o této skutečnosti (ukončení obhajoby jmenovanou) vyrozuměn.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, pode nichž byl ve shora uvedené trestní věci dne datum vyhlášen (odsuzující) rozsudek odvolacího soudu (Orgán veřejné moci, č. j. spisová značka), který nabyl téhož dne právní moci. Dne datum bylo okresnímu soudu doručeno podání tituly před jménem jméno FO, v němž sdělila, že došlo k ukončení právního zastoupení obžalovaného (žalobce) a požádala, aby nebyla ve věci dále obesílána. Dne datum sdělil okresní soud žalobci, že bylo zjištěno, že mu tituly před jménem jméno FO vypověděla plnou moc, avšak nadále trvá důvod nutné obhajoby, proto byl vyzván ke zvolení nového obhájce. Opis rozsudku s doložkou právní moci byl žalobci doručen dne datum a v týž den i tituly před jménem jméno FO s poznámkou: „[p]ři vyhlášení rozsudku Orgán veřejné moci obviněného stále zastupovala.“ Jmenovaná obratem reagovala s tím, že žalobce již neobhajuje, což již soudu sdělila.

4. Soud prvního stupně s odkazem na relevantní právní úpravu konstatoval, že v uvedeném postupu okresního soudu (doručování rozsudku bývalému obhájci žalobce) je nutno spatřovat pochybení, a tedy nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty první zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále i jen „OdpŠk“), odškodnitelný však jen tehdy, pokud v příčinné souvislosti s ním vznikne poškozenému škoda (nemajetková újma).

5. Vzhledem k tomu, že žalobce podle soudu prvního stupně netvrdil, v čem konkrétně by jeho újma měla záležet, vyrozuměl jej soud prvního stupně o této skutečnosti s odkazem na ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. již přípisem ze dne datum s tím, že obdobně tak jako v usnesení formulované poučení dá žalobci při jednání, avšak již mu neposkytne lhůtu k doplnění tvrzení a důkazů a jednání nebude odročovat. Žalobce reagoval podáním ze dne datum, v němž uvedl, že nemajetkovou újmu spatřuje v omezení svého práva na spravedlivý proces, neboť nesprávné doručení mohlo způsobit zmeškání lhůt a mohla být žalobci způsobena majetková újma v podobě nutnosti zajistit si nového obhájce. Dále uvedl, že postup okresního soudu vedl ke zvýšení stresu a pocitu bezmocnosti, který se projevil i v jeho rodinném životě, prodloužený stres z nesprávného úředního postupu pak vedl k psychické zátěži a negativně ovlivnil žalobcovo duševní zdraví.

6. Uvedená tvrzení soud prvního stupně shledal obecnými, dílem hypotetickými („mohla být“), neurčitými, individuální dopady nadále nekonkretizujícími. Vzhledem k tomu, že žalobce se k jednání soudu prvního stupně konanému datum nedostavil, nemohl jej soud prvního stupně (dále) poučit podle § 118a odst. 1 o. s. ř., a žalobu proto na závěr uvedeného jednání vyhlášeným rozsudkem zamítl (již) pro neunesení břemene tvrzení ohledně povahy nemajetkové újmy. K tomu uvedl, že pokud žalobce uváděl, že nesprávným úředním postupem bylo zasaženo do jeho rodinného života, neuvedl blíže, jakým způsobem konkrétně byl ovlivněn jeho rodinný život, jak konkrétně byla narušena rodinná pohoda a stabilita. Pokud žalobce uváděl, že byl negativně ovlivněn jeho psychický stav a duševní zdraví, neuvedl blíže, jakým konkrétním způsobem byla narušena jeho psychická pohoda, ani jaký dopad měl mít nesprávný úřední postup na jeho tvrzené duševní onemocnění. Pokud žalobce uváděl, že mohlo být zasaženo do jeho finanční sféry, není zřejmé, zda k tomu skutečně došlo či zda se jednalo pouze o obavu žalobce z nutnosti zajistit si nového obhájce.

7. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř., jakož i § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a s přihlédnutím k důvodům usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, přiznal žalované tři paušální náhrady po 450 Kč za v řízení vykonané úkony (vyjádření k žalobě, účast na jednání a příprava na ně).

8. Žalobce napadl rozsudek včasným a přípustným odvoláním. Vytkl mu nesprávná skutková zjištění, neúplné dokazování, nesprávné právní posouzení a vyhlášení rozsudku předcházejícímu řízení rovněž výskyt vad, které mohly (a měly) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

9. Vady řízení žalobce spatřuje v tom, že soud prvního stupně porušil ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., když mu nedal efektivní možnost odstranit tvrzené vady, nepřihlédl k tomu, že žalobce nebyl právně zastoupen, rozhodl formalisticky a fakticky tak rezignoval na materiální vedení řízení.

10. Závěr soudu prvního stupně, že žalobce netvrdil, resp. neprokazoval vznik a povahu újmy, nicméně i tak neobstojí. Žalobce tvrdil, že namítaným nesprávným úředním postupem došlo k zásahu do jeho práv na spravedlivý proces, na obhajobu a na právní jistotu, jakož i k zásahu do jeho osobnostní integrity. Žalobce byl vystaven dlouhodobému stresu, psychické zátěži, nejistotě ohledně běhu procesních lhůt, obavám ze ztráty procesních práv, ztratil důvěru v řádný výkon justice. Tyto skutečnosti samy o sobě představují nemajetkovou újmu ve smyslu § 31a OdpŠk (k tomu žalobce poukázal na – údajná – rozhodnutí Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka a spisová značka). Úvahy soudu prvního stupně jsou podle žalobce přepjatě formalistické, kladoucí na něj nepřiměřené požadavky, a takto porušující jeho právo na spravedlivý proces (v této souvislosti žalobce odkázal na – údajné – nálezy Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka a spisová značka). Soud prvního stupně nesprávně hodnotil provedený důkaz lékařskou zprávou, pochybil neprovedením žalobcova účastnického výslechu a bagatelizoval žalobcova tvrzení o psychické zátěži, o zásahu do rodinného života a o právní nejistotě. Nadto nesprávně nevyhodnotil, že žalovaná „sama uznala nesprávný úřední postup a poskytla omluvu, což významně podporuje tvrzení žalobce o vzniku újmy“.

11. Bez ohledu na vše shora uvedené je podle žalobce napadený rozsudek (rovněž) nepřezkoumatelný, neboť soud prvního stupně ignoroval část důkazů, nehodnotil důkazy ve vzájemných souvislostech, nevyložil, proč některým tvrzením nevěří, neprovedl výslech žalobce, nevyložil, proč neprovedl navržené důkazy, nezdůvodnil, proč považuje tvrzení za nedostatečná, ignoroval judikaturu Orgán veřejné moci, Orgán veřejné moci i ESLP.

12. Žalobce v odvolání dále doplnil žalobní tvrzení tak, že mu nesprávný úřední postup způsobil dlouhodobý stres a úzkostné stavy, psychické vypětí, narušení spánku po dobu několika měsíců, zvýšenou úzkost při doručování soudních písemností, pocit bezmoci vůči státní moci, ztrátu důvěry v justici, dlouhodobý pocit procesní nejistoty, obavy z procesních následků, negativní dopad do osobního a rodinného života. Tyto dopady byly přitom dlouhodobé a intenzivní a žalobce je (v odvolání) navrhuje prokázat svým výslechem, případně písemným vyjádřením, lékařskými zprávami založenými ve spise, znaleckým posudkem z oboru psychologie či psychiatrie a trestním spisem Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka.

13. Proto žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl (nepřistoupí-li tedy k jeho zrušení již s ohledem na jeho nepřezkoumatelnost), případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

14. Žalovaná s odvoláním nesouhlasila, navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, majíc shodně se soudem prvního stupně za to, že žalobce netvrdil a neprokázal žádné konkrétní zásahy do své osobnostní sféry, které by byly v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem (pak je ale otázkou, proč žalovaná žalobce, byť „jen“ morálně, odškodnila – poznámka odvolacího soudu). Připomněla, že žalobcova bývalá obhájkyně byla přítomna při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu, avšak po jeho vyhlášení žalobci vypověděla plnou moc, z písemného vyhotovení rozsudku se tudíž nedozvěděla nic, co by jí nebylo známo již z předchozí obhajoby. Zdůraznila, že konstatování porušení práva a omluva jsou zcela plnohodnotnou formou zadostiučinění dle zákona č. 82/1998 Sb. Z žalobních tvrzení vyplývá, že hlavní důvod vzniku nemajetkové újmy spojuje žalobce se svým sporem s bývalou obhájkyní, což však žalované nelze klást k tíži.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), postupuje podle § 214 odst. 3 o. s. ř. se souhlasem účastníků bez nařízení odvolacího jednání, a neshledal odvolání důvodným.

16. Úvodem odvolacího přezkumu odvolací soud konstatuje, že předně nepřisvědčil žalobcově odvolací námitce, podle níž má být napadený rozsudek nepřezkoumatelný.

17. V rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněném pod č. hodnota Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Orgán veřejné moci vysvětlil, že měřítkem toho, zda napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění napadeného rozhodnutí, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli v odvolání náležitě použít odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně plně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění (což však rozhodně není případ napadeného rozsudku), není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže nedostatky jeho odůvodnění nebyly podle obsahu odvolání na újmu uplatnění práv odvolatele.

18. Tak je tomu podle odvolacího soudu i v souzené věci. V napadeném rozsudku je zcela srozumitelně vyložen důvod, který vedl soud prvního stupně k jeho rozhodnutí, a to sice, že žalobce neměl unést již břemeno tvrzení ve vztahu k odpovědnostnímu předpokladu existence (vzniku, povahy) nemajetkové újmy, a podpůrně (zřetelně pro případ, že by tento úsudek neobstál), že žalobce neunesl břemeno důkazní. Odůvodnění napadeného rozsudku zjevně nebránilo žalobci v tom, aby proti rozsudku formuloval odvolací důvody, jak je patrné z odvolání, v němž se proti rozsudku ohrazuje mj. a zejm. námitkou, že vylíčil dostatečně, v čem má jeho újma spočívat, a že soud prvního stupně nesprávně hodnotil jím provedené důkazy, resp. že neprovedl některé navržené důkazy, pročež nemůže obstát ani jeho úsudek o neunesení břemene důkazního, odhlížeje tedy již od toho, že újma podle žalobce vzniká již samotným zásahem do dotčených práv, a tedy se (zjevně, v kontextu žalobcovy argumentace) její vznik neprokazuje. Pak je ale námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku nutně nepřípadná.

19. K žalobcově procesní námitce stran aplikace institutu výzvy podle § 118a o. s. ř. odvolací soud konstatuje, že žádná pochybení soudu prvního stupně v tomto směru neshledal. Uvedené poučení dává soud při jednání, k němuž byl žalobce řádně a včas předvolán (předvolání k jednání nařízenému na datum mu bylo doručeno datum), z jednání se omluvil, neúčastnil se jej tedy zcela vědomě, s nutným přijetím rizika avizovaného mu soudem prvního stupně již v přípisu ze dne datum (doručeném mu podle obsahu spisu datum), tj. že neunáší břemeno tvrzení, resp. důkazní, a v jakém ohledu. Námitka, že soud prvního stupně nedal žalobci „efektivní možnost odstranit tvrzené vady“, je tak neopodstatněná, naopak je zjevné, že soud prvního stupně si počínal v žalobcův prospěch nad rámec nutných standardů řízení, pokud jej na neunášení zmíněných procesních břemen upozornil „předem“ již zmíněným přípisem. Není zřejmé, jak by měl soud prvního ještě (jinak) přihlížet k žalobcovu nezastoupení advokátem; z obsahu spisu se podává, že žalobce žádal o ustanovení zástupce (dokonce opakovaně), avšak neúspěšně (první žádost byla zamítnuta a řízení o druhé bylo zastaveno).

20. Nutno tak dále posoudit věcnou správnost úvah soudu prvního stupně, jimiž byl veden k avizování „předběžné“ výzvy podle § 118a (primárně již odst. 1) o. s. ř. žalobci, jakož i závěrů soudu prvního stupně, kterými vyhodnotil reakci žalobce na uvedenou výzvu, resp. obsah žalobcových podání jsoucích k dispozici soudu prvního stupně k okamžiku vyhlášení napadeného rozsudku vůbec. K líčením obsaženým v tomto ohledu v odvolání již v řízení zkoncentrovaném jako podle § 118b o. s. ř., tak podle § 119a o. s. ř., přihlížet nelze [srov. § 205a písm. d) o. s. ř.; žalobci se nedostalo poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. nikoliv v důsledku pochybení soudu prvního stupně, ale proto, že se, jak již bylo zmíněno, nedostavil k jednání, při němž mu jej soud prvního stupně mínil a mohl dát].

21. Soud prvního stupně vyšel správně z toho, že odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. je založena za současného splnění tří předpokladů, a sice, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, že poškozenému byla způsobena škoda (nemajetková újma), a že vznik této škody (újmy) je v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. Existence všech těchto podmínek musí být v řízení prokázána, nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich. Není-li splněna, byť jen jedna z uvedených tří podmínek, nelze žalobě vyhovět bez ohledu na to, zda jsou splněny podmínky ostatní.

22. Orgán veřejné moci ve své judikatuře přijal závěr, že v případě nesprávného úředního postupu záležejícího v porušení práva poškozeného na přiměřenou délku řízení se vychází z vyvratitelné domněnky vzniku nemajetkové újmy (srov. stanovisko Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněné pod číslem hodnota Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část V), spočívající ve stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl udržován. Takovou újmu v zásadě ani tvrdit netřeba, vychází se z toho, že v případě nepřiměřené délky řízení vzniká obdobně každému účastníku takového řízení, není-li státem vyvrácena.

23. Mimo oblast újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení již však je třeba vznik (povahu, rozsah) nemajetkové újmy tvrdit sdostatek konkrétním vylíčením negativních důsledků, jimiž se měl ten který odpovědnostní titul projevit v osobnostní (morální) sféře poškozeného. Skutkové vymezení újmy způsobené z jiného důvodu než nepřiměřenou délkou řízení je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco v případě nepřiměřené délky řízení se, jak již bylo uvedeno, újma na straně poškozeného presumuje, předpokládá (srov. např. rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka), musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Nemajetkové újma je dána vnitřními prožitky člověka, jde o stav mysli osoby poškozené. Vznik nemajetkové újmy se proto zpravidla dovodí tehdy, jestliže by jakákoliv osoba ve stejném postavení jako poškozený mohla negativní následky způsobené výkonem veřejné moci (či jeho absencí) vnímat úkorně (k tomu srov. rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a tam dále citovanou judikaturu). Tyto následky proto musí být předně konkrétně tvrzeny, nestačí samotný obecný fakt porušení práva; ten (sám o sobě) ještě takovým tíživým následkem není.

24. Vycházeje z právě uvedeného shledává odvolací soud závěr soudu prvního stupně, že žalobce žádné konkrétní negativní následky předmětného nesprávného úředního postupu ve své osobnostní sféře ani netvrdil, a proto neunesl již břemeno tvrzení, správným, plně se ztotožňuje s úvahami soudu prvního stupně tento závěr opodstatňujícími, shrnutými pod body 5 a 6 odůvodnění shora, na které pro stručnost plně odkazuje.

25. Namítaná porušení „práva na spravedlivý proces“, „na obhajobu“, „na právní jistotu“, stejně jako tvrzený „zásah do práva na rodinný život“ totiž žalobce i podle odvolacího soudu nevyplnil vůbec žádnými tvrzeními o konkrétních okolnostech, v nichž měly tyto poruchy záležet, což bylo namístě tím spíše vzhledem k tomu, v čem nesprávný úřední postup vlastně spočíval (doručení písemného vyhotovení odsuzujícího rozsudku bývalé obhájkyni odsouzeného, přítomné přitom při veřejném zasedání odvolacího soudu, na němž byl rozsudek vyhlášen, která s ohledem na výpověď plné moci v mezidobí přestala žalobce zastupovat, z rozsudku se nicméně nemohla dozvědět pro ni „nic nového“). Stejně tak žalobce nijak konkrétně netvrdil bližší zdroje svých „obav ze ztráty procesních práv“ (a jakých); i zde to přitom bylo zcela namístě, pokud o celé situaci věděl (byla mu doručena výpověď plné moci, obdržel přípis okresního soudu upozorňující jej na to, že trvají důvody nutné obhajoby a že si má zvolit jiného obhájce, věděl, že rozsudek nabyl právní moci ke dni jeho vyhlášení) a na tomto podkladě mohl a měl dovozovat, co pro něj ukončení obhajoby zvoleným zástupcem v situaci trvání důvodů nutné obhajoby znamená.

26. Opačné závěry nevyplývají ani z judikatury Orgán veřejné moci a Orgán veřejné moci citované žalobcem v odvolání, dílem proto, že jím označená soudní rozhodnutí vůbec neexistují („spisová značka“, „spisová značka“, „spisová značka“), dílem proto, že se týkají zcela odlišných skutkových situací (spisová značka – ochrana před diskriminací poškozeného zařazeného do zvláštní školy pro jeho etnický původ, spisová značka – zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, spisová značka – ochrana osobnosti podle zákona č. 40/1964 Sb., spisová značka, spisová značka – odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, spisová značka, spisová značka – zde Orgán veřejné moci odmítl ústavní stížnosti pro absenci povinného zastoupení advokátem, pročež odvolací soud nerozumí tomu, k podpoře jaké žalobcovy odvolací argumentace by tato rozhodnutí měla přispět).

27. Proto odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, na jehož odůvodnění postačí odkázat. Otázkou, zda žalobce vedle břemene tvrzení ne/unesl i břemeno důkazní, se pro její nadbytečnost nezabýval.

28. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř., podle nichž přísluší v odvolacím řízení plně úspěšné žalované náhrada jeho nákladů, odpovídající jedné paušální náhradě hotových výdajů ve výši 450 Kč za vyjádření k odvolání [§ 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. a usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem hodnota].

29. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku je v rozsahu potvrzení napadeného rozsudku ve výroku o věci samé přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně rozhodujícího v této věci ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek dle § 237 o. s. ř., tedy jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; jinak proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.