MSPH 14 Co 218/2026-94

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Česká republika - Jméno žalované, IČO IČO žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ za níž jedná Česká republika - Jméno jednajícího ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa jednajícího ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 260 625 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_011⟫ o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. dubna 2026, č. j. 25 C 7/2026 – 62

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku II. ohledně částky 11 125 Kč s příslušenstvím mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 11 125 Kč s úrokem z prodlení 11,5 % ročně od 17. 3. 2026 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výrok II. ohledně částky 248 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 17. 3. 2026 do zaplacení a ohledně zákonnému úroku z prodlení z částky 260 625 Kč od 27. 1. 2026 do 16. 3. 2026 potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně 12 018,80 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení 4 912,60 Kč. do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta.

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované zaplatit žalobci 1 250 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu do částky 259 375 Kč s úrokem z prodlení 11,5 % ročně z částky 260 625 Kč od 27. 1. 2026 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy 260 625 Kč s příslušenstvím za nepřiměřeně dlouhé řízení vedené u Okresního soudu ve adresa, sp. zn. spisová značka. Řízení bylo zahájeno dne 20. 6. 2019 a stále trvá. Žalobce požadoval odškodnění za celé dosud trvající řízení. Nárok byl uplatněn u žalované, která se žalobci omluvila a vyplatila mu dne 27. 1. 2026 částku 39 375 Kč.

3. Žalovaná nárok žalobce neuznala. Poskytnuté zadostiučinění 39 375 Kč a omluva jsou dostatečné. V posuzovaném řízení shledala průtahy před odvolacím soudem od října 2020 do května 2021 a před nařízením jednání v květnu 2023. Délka řízení byla ovlivněna i procesním chováním žalobce a vedlejšího účastníka na jeho straně.

4. Soud I. stupně provedl důkaz spisem Okresního soudu ve adresa, sp. zn. spisová značka, a to ke dni svého rozhodnutí 1. 4. 2026. Odvolací soud na tato zjištění soudu I. stupně odkazuje.

5. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil zejména dle § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“).

6. Posuzované řízení trvá od 20. 6. 2019, kdy byla podána žaloba, dosud. Relevantní doba pro žalobce začíná dne 24. 10. 2019, kdy se o žalobě dozvěděl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010), a končí dnem vyhlášení napadeného rozsudku 1. 4. 2026, tedy 6 let a 5 měsíců.

7. Předmětem posuzovaného řízení je žaloba na určení vlastnictví nemovitých věcí, žalobce vystupuje jako žalovaný. Řízení bylo zatím procesně složité. Byl proveden vyšší počet jednání. Bylo rozhodováno o řadě procesních návrhů zejména žalovaného a vedlejšího účastníka. Soud rozhodoval o žádostech o osvobození od soudních poplatků pro žalovaného i vedlejšího účastníka a o žádostech o ustanovení zástupce žalobkyni. Současně se musel vypořádat s četnými opravnými prostředky ze strany žalovaného a vedlejšího účastníka. Účastníci byli opakovaně vyzýváni k doplnění odvolání, mnohokrát bylo potvrzováno usnesení vyšší soudní úřednice k námitkám vedlejšího účastníka na straně žalovaného. Opakovaně rozhodoval odvolací soud v procesních otázkách.

8. Žalobce se na délce řízení významně podílel. On i vedlejší účastník na jeho straně podávali opakovaně blanketní odvolání, proti výzvám vyšší soudní úřednice k doplnění odvolání podávali opakovaně námitky. Žalobce a vedlejší účastník neplatili soudní poplatek za odvolání, uhradili ho až na tuto výzvu soudu. Žalobce opakovaně žádal o odročení jednání, a to vždy těsně před jeho termínem. Žalobce žádal o odročení jednání z důvodu mimosoudního jednání, poté byl vůči žalobkyni nekontaktní, na výzvu soudu reagoval s notným zpožděním a v následně avizované lhůtě se nevyjádřil. Žalobce a vedlejší účastník zaujali v řízení obstrukční taktiku. Významná část délky posuzovaného řízení jde k tíži žalovaného a vedlejšího účastníka na jeho straně.

9. Ohledně postupu orgánů veřejné moci, shledal soud I. stupně několik období nečinnosti, a to od září 2020, kdy byl spis předložen odvolacímu soudu k rozhodnutí námitce pravomoci soudu, do květnu 2021, kdy odvolací soud rozhodl. Dále od června 2022, kdy bylo odročeno jednání z důvodu smírných jednání účastníků, do května 2023, kdy soud reagoval na urgenci žalobkyně o nařízení jednání (spis převzal jiný soudce, dlouhodobá pracovní neschopnost soudce) a jednání bylo nařízeno až v květnu 2023 na září 2023. Postup soudu byl i částečně nekoncentrovaný. Ve věci bylo soudem rozhodnuto rozsudkem v říjnu 2023, přičemž finálně byl spis k projednání odvolání předložen odvolacímu soudu až v lednu 2026. V mezidobí probíhala sice vysoká procesní aktivita žalovaného a vedlejšího účastníka (četné a opakované opravné prostředky), ale soud měl prodlevy v předkládání spisu odvolacímu soudu a opomněl rozhodnout o nákladech řízení ve vztahu k vedlejšímu účastníku.

10. Význam řízení pro žalobce byl snížený. Majetkový spor na určení vlastnictví k nemovitostem nepatří typově mezi řízení s vyšším významem (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Navíc žalobce i vedlejší účastník byli Okresním soudem ve adresa pod sp. zn. spisová značka pravomocně uznáni za obdobné jednání vinnými z přečinu lichvy a přečinu podvodu. V posuzovaném řízení bylo zatím nepravomocným rozsudkem ze dne 12. 10. 2023 rozhodnuto v jejich neprospěch s tím, že žalobce zneužil jemu známé finanční tísně, nezkušenosti a rozrušení žalobkyně při koupi nemovitostí a jeho jednání naplňuje znaky lichvy. Takto lze stěží dojít k závěru, že by žalobce v průběhu posuzovaného řízení zažíval nějaký stav nejistoty, musel vědět, za jakých okolností nemovitosti od žalobkyně nabyl, a to přinejmenším nečestně.

11. Soud I. stupně uzavřel, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 odst. 1 OdpŠk, délka předmětného řízení je nepřiměřená, nemajetkovou újmu se v takovém případě presumuje.

12. Zejména s ohledem na intenzitu průtahů v postupu soudu není konstatování porušení práva dostačující. Žalovaná žádné takové okolnosti ani netvrdila (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011).

13. Soudní řízení trvající 6 let je odškodňováno základní částkou 15 000 Kč, za první dva roky částka poloviční. Za posuzovanou délku řízení 6 let (5 x 15 000 Kč) a 5 měsíců (5 x 1 250 Kč) činí základní částka zadostiučinění 81 250 Kč.

14. Dle § 31a odst. 3 OdpŠk provedl soud I. stupně korekci. Snížil odškodnění o 20 % z důvodu procesní složitosti, o 30 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení a o 10 % z důvodu sníženého významu pro žalobce. Pro kritérium postupu orgánů veřejné moci navýšil základní částku o 10 % z důvodu nekoncentrovaného postupu soudu, zjištěné průtahy zohlednil již při stanovení formy zadostiučinění. Přiměřeným zadostiučiněním je tak částka 40 625 Kč, tedy 50 % základní částky. Žalovaná žalobci zaplatila 39 375 Kč, k doplacení zbývá 1 250 Kč.

15. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů dle § 160 odst. 1, části věty za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Tato lhůta žalobce nijak významně nepoškozuje.

16. Žaloba byla zamítnuta ohledně požadovaných úroků z prodlení. Žalovaná přiznala žalobci v zákonné šestiměsíční lhůtě dle § 15 OdpŠk částku odpovídající částce zjištěné soudem, kdy k jejímu navýšení došlo jen plynutím času (posuzované řízení stále probíhá). K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy by došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku. Ta začala běžet dne 16. 9. 2025 a skončila by až 16. 3. 2026 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001), přitom žalovaná žalobce odškodnila již dne 26. 1., resp. 27. 1. 2026.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 a § 143 o. s. ř. a contrario. Smyslem předběžného projednání nároku dle § 14 OdpŠk je poskytnout možnost vyřešit spor smírnou cestou (srov. Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 2. vydání. Praha“ C. H. Beck, 2007, str. 110 a násl., a také důvodová zpráva k zák. č. 160/2006 Sb.). Žalovaná dobrovolně v zákonné lhůtě plnila v odpovídajícím rozsahu a soud žalobci přiznal další odškodnění jen z důvodu plynutí času (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2023, č.j. 70 Co 292/2023-234).

18. Žalobce napadl uvedený rozsudek včasným a přípustném odvoláním, a to jen do výroků II. a III. Namítal následující.

Nesprávně byla částka zadostiučinění snížena o 10 % pro význam řízení pro žalobce. Sama žalovaná hodnotila toto kritérium jako standardní, tedy nevyvracela presumovanou domněnka standardního významu pro žalobce v tomto řízení o odškodnění za nepřiměřenou délku řízení. Obecně standardní význam dovozuje i judikatura (rozsudky Nejvyššího soudu 30 Cdo 765/2010, 30 Cdo 1250/2011). Snížený význam musí žalovaný tvrdit a prokazovat (30 Cdo 515/2014, 30 Cdo 5091/2017), aktivismus ze strany soudu je porušením zásady rovnosti účastníků (30 Cdo 1433/2020, 30 Cdo 2948/2020).

Úvaha soudu I. stupně, že poskytnutí odškodnění v peněžité formě obsahuje dostatečné zohlednění vadnosti postupu rozhodujícího orgánu, tedy kritérium postupu orgánů veřejné moci, je rozporná s ustanovením § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk. Soud I. stupně takto směšuje toto kritérium s kritériem dle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk. (30 Cdo 5440/2014, 30 Cdo 2687/2022, 30 Cdo 3113/2022, 30 Cdo 2126/2023).

V pariční lhůtě 15 dnů soud bezdůvodně vytváří státu prostor pro uplatnění výjimky z obecně třídenní pariční lhůty. Stát je zabezpečen dostatečně, aby plnil ve třech dnech. Pokud stát nepovažuje obecnou lhůtu za dostatečnou, má ji stanovit delší pro všechny, jinak projevuje neúctu k rovnosti účastníků.

Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a přiznal mu další odškodnění a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

19. Žalovaná požadovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedla, že význam namítaného řízení pro žalobce je skutečně snížený, jak dovodil soud I. stupně. Jednak žalobce vede se žalovanou v současné době 11 kompenzačních řízení, což samo o sobě snižuje význam řízení pro žalobce, jednak byl žalobce za jednání v souvislostí s věcí projednávanou v namítaném řízení trestně odsouzen. O prodloužení pariční lhůty požádala soud I. stupně v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. a tento jí vyhověl, žalobce nebyl nijak poškozen. V ostatních odvolacích námitkách odkázala na napadený rozsudek.

20. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích podaného odvolání (výroky II. a III.) dle § 212 a § 212a o.s.ř.

21. Řízení bylo doplněno o zjištění průběhu namítaného řízení ode dne 9. 1. 2026, kdy byl spis předložen Krajskému soudu v adresa k projednání odvolání. S ohledem na probíhající odvolací řízení byl spis odvolacímu soudu zapůjčen jen krátkodobě k pořízení kopií relevantních listin. Takto bylo zjištěno následující.

22. Spis byl předložen Krajskému soudu v adresa dne 9. 1. 2026 k projednání odvolání žalovaného (zde žalobce) a vedlejšího účastníka proti rozsudku a doplňujícímu rozsudku. Dne 21. 1. 2026 a 23. 1. 2026 žalovaný doplnil odvolání. Dne 25. 2. 2026 požádal Obvodní soud pro adresa o zapůjčení spisu (pro toto odškodňovací řízení), spis byl soudu doručen 6. 3. 2026 a vrácen 10. 4. 2026. Referátem ze dne 14. 4. 2026 bylo nařízeno odvolací jednání na 2. 6. 2026. Dne 14. 4. 2026, 28. 4. 2026 a 30. 4. 2026 žalovaný doplnil odvolání. Dne 28. 5. 2026 se vyjádřila k odvolání žalobkyně. Dne 26. 5. 2026 požádal žalovaný o odročení nařízeného jednání. Jelikož se nepodařilo doručit předvolání k jednání na den 2. 6. 2026 vedlejšímu účastníkovi a bylo zjištěno, že tento je ve výkonu trestu odnětí svobody (kam mu bude doručováno), bylo referátem soudce ze dne 1. 6. 2026 nařízeno nové jednání na 8. 9. 2026.

23. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k následujícím závěrům.

24. Předně odvolací soud uvádí, že žalobou v této věci ze dne 27. 2. 2026 žádal žalobce odškodnění za celou délku namítaného řízení, je proto třeba zohlednit i dobu po rozhodnutí soudu I. stupně, neboť namítané řízení stále probíhá (§ 211 a § 154 odst. 1 o.s.ř.).

Kritérium významu posuzovaného řízení pro žalobce

25. Odvolání žalobce je důvodné.

26. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR (dále „NS“) ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, ve vztahu k významu předmětu řízení pro poškozeného je obecně třeba vyjít z toho, že nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, je význam předmětu řízení pro něj standardní.

27. Dle rozsudku NS ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 765/2010, v případě nižšího významu předmětu řízení pro poškozeného, tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní o této okolnosti žalovaného a není povinností soudu zjišťovat nad rámec tvrzení účastníků okolnosti rozhodné pro posouzení významu předmětu řízení pro poškozeného. Případný aktivismus ze strany soudu ve směru posouzení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk nad rámec tvrzení účastníků je porušením práva na rovnost zbraní jako součásti práva na spravedlivý proces (viz čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a § 18 odst. 1 věta první o. s. ř.).

28. Na všechny výše uvedené judikáty odkázal NS v rozsudku ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020.

29. V nyní projednávané věci žalovaná netvrdila snížený význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce. Naopak ve svém stanovisko ze dne 26. 1. 2026 a vyjádření k žalobě ze dne 13. 2. 2026 uvedla, že význam předmětu řízení pro žalobce považuje za standardní.

30. Pokud se nyní žalovaná v průběhu odvolacího řízení přihlašuje k argumentaci soudu I. stupně ohledně sníženého významu řízení pro žalobce, uvádí odvolací soud, že jde v řízení o nepřípustné nové tvrzení (§ 205a o.s.ř. a contrario). Při jednání soudu I. stupně dne 1. 4. 2026 byli účastníci poučeni o koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o.s.ř. a dále poučeni dle § 119a odst. 1 o.s.ř.

31. Ohledně kritéria významu posuzovaného řízení pro žalobce tedy nemělo být zadostiučinění nijak modifikováno.

Kritérium postupu orgánů veřejné moci

32. Soud v kompenzačním řízení musí především vyřešit otázku, zda posuzované řízení bylo skutečně nepřiměřeně dlouhé. Pro zodpovězení této otázky je pak významné posouzení celkové doby řízení, a to ve srovnání s dobou, kterou by bylo možno vzhledem ke skutkové, procesně a hmotně právní náročnosti považovat za dobu přiměřenou. V této souvislosti se přihlíží ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 OdpŠk (rozsudek NS ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3759/2009).

33. Z logiky věci vyplývá, že při hodnocení délky řízení jako nepřiměřené se budou hodnotit zejména kritéria § 31a odst. 3 písm. b) až d) OdpŠk (složitosti řízení, jednání poškozeného, postup orgánů veřejné moci a význam předmětu řízení pro poškozeného), neboť výsledkem tohoto procesu bude právě posouzení kritéria § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk, zda celková délka řízení byla nepřiměřená (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). V rozsudku ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. I. ÚS 186/13, Nejvyšší soud dále uvedl, že z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení je třeba hodnotit všechna jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch nebo ve prospěch žalobce.

34. Judikatura Nejvyššího soudu je dále ustálena v závěru, že ne každé pochybení orgánu veřejné moci představované průtahem, jehož se v posuzovaném řízení dopustil, či jinou procesní nesprávností musí nutně vést k navýšení přiznaného odškodnění, neboť důvod pro navýšení základního odškodnění nemajetkové újmy zakládají pouze taková procesní pochybení orgánu veřejné moci, která lze hodnotit jako zvlášť závažná, když ostatní nedostatky v postupu tohoto orgánu se již projevily v závěru o porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 679/2017, a ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2182/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3411/2011, ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1916/2023).

35. Při určování konečné výše přiměřeného zadostiučinění se tak vychází z těch samých kritérií, která jsou hodnocena při zvažování přiměřenosti délky posuzovaného řízení. Nejde přitom o duplicitní hodnocení kritérií demonstrativně uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk, ale o posouzení stejného kritéria ve vztahu ke dvěma různým závěrům. Nelze proto bez dalšího odmítnout hodnocení zjištěné skutečnosti s odkazem na závěry týkající se posuzování přiměřenosti celkové délky řízení, aniž by soud vysvětlil, proč zjištěná skutečnost týkající se postupu soudu neměla též zásadní vliv na zvýšení nemajetkové újmy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1290/2014, publikovaný pod číslem 54/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

36. Obecně lze proto přiznat oprávněnost odvolací argumentaci žalobce, že nelze směšovat kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk z hlediska hodnocení samotné přiměřenosti délky posuzovaného řízení a posléze navýšení základní částky zadostiučinění. Nejde o duplicitní hodnocení stejných kritérií, ale o posouzení stejného kritéria ve vztahu ke dvěma různým závěrům. Důvodem pro navýšení základního odškodnění jsou jen zvlášť závažná procesní pochybení orgánu veřejné moci.

37. Nicméně v nyní projednávané uvedené východisko nemá praktický dopad na věcnou správnost napadeného rozsudku z hlediska hodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci.

38. Soud I. stupně vysvětlil, proč nečinnost soudu v posuzovaném řízení (průtahy v řízení na přelomu let 2020 a 2021 a 2022 a 2023) neměla též zásadní vliv na zvýšení nemajetkové újmy. Uvedl, že tyto skutečnosti byly zohledněny v otázce formy zadostiučinění. K navýšení nemajetkové újmy o 10 % přistoupil soud I. stupně jen pro jím zjištěný nekoncentrovaný postup soudu v posuzovaném řízení (od října 2023 do ledna 2026).

39. Odvolací soud však nesouhlasí se soudem I. stupně, že posuzované řízení bylo v uvedeném období nekoncentrované. Jak vyplývá ze zjištění soudu I. stupně, v posuzovaném řízení byl vyhlášen rozsudek v říjnu 2023. Po vyhotovení a doručení rozsudku podali v prosinci 2023 blanketní odvolání žalovaný (zde žalobce) a vedlejší účastník a oba byli vyzváni k doplnění odvolání a zaplacení soudního poplatku. V lednu 2024 oba doplnili odvolání a požádali o osvobození od soudních poplatků. V únoru 2024 požádal žalovaný o prodloužení lhůty k prokázání majetkových poměrů. V březnu až květnu 2024 byla zamítnuta žádost obou o osvobození od soudních poplatků a oba podali blanketní odvolání. Oba byli vyzváni k doplnění odvolání a oba podali námitky proti výzvě vyšší soudní úřednice, jejíž výzva byla potvrzena soudcem. Po doplnění odvolání byla věc předložena odvolacímu soudu. Odvolací soud rozhodl v červnu 2024. V srpnu 2024 doplnil žalovaný odvolání proti rozsudku a zaplatil soudní poplatek za toto odvolání. K zaplacení soudního poplatku byl vyzván po rozhodnutí o nepřiznání osvobození rovněž vedlejší účastník. V září 2024 se tamní žalobce vyjádřil k odvolání a vedlejší účastník požádal o prominutí soudního poplatku za odvolání. V říjnu 2024 bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno odvolací řízení vůči vedlejšímu účastníkovi. V listopadu 2024 podal vedlejší účastník blanketní odvolání. Spis byl na vyžádání u Krajského soudu do ledna 2025. V lednu 2025 byl vedlejší účastník vyzván k doplnění odvolání a tento v únoru 2025 podal námitky proti výzvě vyšší soudní úřednice, která byla soudcem potvrzena v březnu 2025. V dubnu 2025 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání vedlejšího účastníka do zastavení odvolacího řízení. V květnu 2025 bylo usnesení potvrzeno odvolacím soudem. V červnu 2025 byla věc předložena odvolacímu soudu k projednání odvolání žalovaného do rozsudku a věc byla vrácena bez věcného vyřízení k vydání doplňujícího rozhodnutí o nákladech vedlejšího účastníka. V červenci 2025 bylo vydáno doplňující rozhodnutí, proti kterému podali blanketní odvolání žalovaný a vedlejší účastník. Od srpna do listopadu 2025 byli oba vyzýváni k doplnění odvolání, oba podali námitky proti výzvě vyšší soudní úřednice, jejíž rozhodnutí byla vždy potvrzena soudcem. Mezi tím byl spis od října do listopadu 2025 postoupen právnická osoba k jeho žádosti. V lednu 2026 bylo doplněno odvolání žalovaným a spis byl dne 9. 1. 2026 předložen odvolacímu soudu k projednání odvolání proti rozsudku. V odvolacím řízení žalovaný pětkrát doplnil odvolání (podáními ze dne 21. 1., 23. 1., 14. 4., 28. 4. a 30. 4. 2026), spis byl jeden měsíc mezi březnem a dubnem 2026 u soudu I. stupně v tomto odškodňovacím řízení, jednání nařízené referátem ze dne 14. 4. 2026 na 2. 6. 2026 muselo být odročeno pro závadu v doručování vedlejšímu účastníkovi a znovu referátem ze dne 1. 6. 2026 nařízeno na 8. 9. 2026.

40. Z uvedeného vyplývá, že postup soudů v namítaném řízení není nekoncentrovaný. Soudy naopak vždy rychle reagovaly na nastalou procesní situaci. Jednotlivé fáze vedoucí k předložení věci k projednání odvolacímu soudu na sebe plynule a logicky navazovaly. V uvedeném období musel prvostupňový soud reagovat na extrémní procesní aktivitu žalovaného (zde žalobce) a vedlejšího účastníka. Tito podávali do každého rozhodnutí soudu či vyššího soudního úředníka námitky či zásadně blanketní odvolání, která musela být doplňována k výzvě soudu, žádali o osvobození od soudních poplatků (o tomto probíhalo i odvolací řízení), vedlejší účastník dokonce opakovaně. Spis byl předkládán odvolacímu soudu k projednání procesních otázek promtně. Za jediné sporné období lze považovat jen období od června 2025 do července 2025, kdy soud musel vydat doplňující rozhodnutí. Tato doba je ale marginální. I v odvolacím řízení po 9. 1. 2026 probíhá odvolací řízení koncentrovaně s rychlou reakcí na procesní komplikace nezaviněné soudem (zejména reakce na opakované doplňování odvolání žalovaným, na problémy s doručováním vedlejšímu účastníkovi a na žádost k zapůjčení spisu).

41. Na rozdíl od soudu I. stupně je však odvolací soud názoru, že pro kritérium postupu orgánů veřejné moci je nutno navýšit základní odškodnění právě za nečinnost soudů v posuzovaném řízení od října 2020 do května 2021 (rozhodnutí odvolacího soudu ve věci pravomoci soudu) a od října 2022 (žalobce měl oznámit soudu stanovisko ohledně výsledku mimosoudního jednání účastníků do 30. 9. 2022), do května 2023, kdy bylo nařízeno jednání. Ač tato nečinnost soudu byla rovněž důvodem zhodnocení posuzovaného řízení jako nepřiměřeně dlouhého, nečinnost soudu již byla natolik významná (16 měsíců), že je třeba základně částku zadostiučinění navýšit o 10 %.

42. Ač tedy odvolací soud nesouhlasí s hodnocením tohoto kritéria soudem I. stupně, výsledek je shodný (navýšení odškodnění o 10 %).

Ostatní kritéria moderující zadostiučinění

43. Žalobce v odvolání ničeho nenamítá proti stanovení základní částky zadostiučinění (15 000 Kč za rok řízení, za první dva roky částka poloviční), proti snížení základního zadostiučinění o 30 % pro podíl žalobce (a vedlejšího účastníka na jeho straně) na délce řízení ani proti snížení základního zadostiučinění o 20 % za procesní složitost řízení a zvýšený počet soudních soustav. S takovým posouzením souhlasí rovněž odvolací soud a ostatně takto věc zhodnotila i žalovaná v rámci dobrovolného odškodnění.

Aktuální zadostiučinění

44. Z výše uvedeného vyplývá, že oproti rozhodnutí soudu I. stupně (a oproti stanovisku žalované) je třeba zvýšit základní zadostiučinění o dalších 10 % a přiznat žalobci 60 % základní částky (snížení o 20 % pro složitost řízení, o 30 % pro podíl žalobce na délce řízení a zvýšení o 10 % za postup soudů v řízení).

45. Namítané řízení trvá od 24. 10. 2019, kdy se žalobce o žalobě dozvěděl, do dne vyhlášení tohoto rozsudku dne 24. 7. 2026, tedy 6 let a 9 měsíců. Základní částka zadostiučinění (za prvé dva roky částka poloviční) je 86 250 Kč (15 x 75 000 Kč + 9 x 1 250 Kč). Z toho 60 % je 51 750 Kč. Žalovaná zaplatila žalobci 39 375 Kč a odvoláním nenapadeným výrokem I. prvostupňového rozsudku bylo žalobci přiznáno 1 250 Kč. Žalobci je tak nutno přiznat dalších 11 125 Kč (51 750 mínus 39 375 mínus 1 250).

Úroky z prodlení

46. Dle judikatury Městského soudu v Praze (například rozsudky ze dne 2. 11. 2023, sp. zn. 70 Co 292/2023, ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 16 Co 47/2022, ze dne 3. 9. 2025, sp. zn. 36 Co 296/2024), pokud žalovaná mimosoudně odškodnila žalobce odpovídající částkou v době, kdy zatím neuplynula 6měsíční lhůta stanovená v § 15 odst. 1 OdpŠk, nevzniklo žalobci právo na úroky z prodlení ani z těch částek odškodnění, které jsou jen z důvodů plynutí času a neskončení posuzovaného řízení žalobci dále přiznány.

47. V tomto případě však nedošlo ke zvýšení zadostiučinění v odvolacím řízení jen během času (posuzované řízení probíhalo po uplynutí zákonné lhůty § 15 odst. 1 OdpŠk a rovněž po rozhodnutí soudu I. stupně), ale také z důvodu změny posouzení vlivu kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk na navýšení zadostiučinění oproti dobrovolnému plnění žalované. Žalovaná se proto dle § 1970 o.z. dostala uplynutím zákonné lhůty dle § 15 odst. 1 OdpŠk do prodlení a žalobci je nutno přiznat rovněž úroky z prodlení. Zákonná lhůta začala běžet dne 16. 9. 2025 a skončila 16. 3. 2026 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Od 17. 3. 2026 je žalovaná v prodlení.

48. Výše úroků z prodlení dle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. činí 11,5 % z dlužné částky ročně.

Závěr

49. Rozsudek soudu I. stupně byl v napadeném zamítavém výroku II. (rozhodnuto o částce 259 375 Kč a o zákonném úroku z prodlení z částky 260 625 Kč od 27. 1. 2026 do zaplacení) dle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 11 125 Kč s úrokem z prodlení 11,5 % ročně od 17. 3. 2026 do zaplacení.

50. Ohledně zbývající částky 248 250 Kč (259 375 mínus 11 125) se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 3. 2026 do zaplacení byl rozsudek jako věcně správný potvrzen dle § 219 o.s.ř.

51. Žalobce požaduje úroky z prodlení z celé žalované částky 260 625 Kč nesprávně již od 27. 1. 2026. Proto byl zamítavý výrok II. napadeného rozsudku ohledně úroků z prodlení z uvedené částky od 27. 1. 2026 do 16. 3. 2026 rovněž jako věcně správný potvrzen dle § 219 o.s.ř.

52. Přezkumnou činností odvolacího soudu zůstal nedotčen vyhovující výrok I. rozsudku soudu I. stupně, neboť proti němu nebylo podáno odvolání.

Pariční lhůta

53. Odvolání žalobce není důvodné.

54. Dle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

55. Stanovení delší než třídenní lhůty k plnění je zákonným právem soudu, nikoliv nešvarem, jak uvádí žalobce v odvolání. Soud I. stupně řádně tento postup odůvodnil tím, že jde o plnění ze státního rozpočtu, které podléhá zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Tato lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu, vystupující v řízení za žalovanou, musí řídit. Stanovení striktních zákonných pravidel pro hospodaření s prostředky státního rozpočtu je výrazem strukturovaného a veřejně kontrolovatelného hospodaření s těmito prostředky. Není účelem soudního řízení stanovit vykonatelnost rozhodnutí tak, aby byl žalovaný bezdůvodně vystaven nebezpečí podání exekučního či dokonce insolvenčního návrhu. Navíc žalobce tímto prodloužením pariční lhůty o 12 dnů nebude nijak významně nepoškozen.

Náklady řízení

56. Soud I. stupně pochybil, když o náhradě nákladů řízení rozhodl rovněž dle § 143 o.s.ř. Žalovaná sice plnila dobrovolně, ale nikoliv v odpovídajícím rozsahu. Další odškodnění nebylo přiznáno žalobci jen z důvodu plynutí času, nýbrž také z důvodu navýšení zadostiučinění pro odlišné zhodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk oproti dobrovolnému plnění žalované. O náhradě nákladů řízení je tak nutno rozhodnout ve prospěch žalobce dle § 142 odst. 3 o.s.ř.

57. Odvolací soud proto postupoval dle § 224 odst. 2 a dle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobci náleží náhrada nákladů právního zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Tarifní hodnotou je dle § 9a odst. 2 písm. a) vyhlášky částka přiznaného zadostiučinění 12 375 Kč (11 125 + 1 250), odměna je tedy dle § 7 vyhlášky 1 620 Kč za každý úkon právní služby. Zástupce žalobce vykonal 4 úkony (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne 27. 2. 2026, účast na jednání 1. 4. 2026), odměna je 6 480 Kč (4 x 1 620). S připočtením 4 režijních paušálů dle § 13 odst. 4 vyhlášky 1 800 Kč (4 x 450) a DPH ze základu 8 280 Kč v částce 1 738,80 Kč jsou náklady právního zastoupení 10 018,80 Kč. S připočtením zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč je celková náhrada 12 018,80 Kč.

58. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o.s.ř. dle shodných pravidel. Tarifní hodnotou pro určení odměny advokáta je částka 11 125 Kč přiznaná odvolacím soudem. Odměna je tak 1 580 Kč za jeden úkon právní služby. Byly vykonány dva úkony (odvolání, účast na jednání), odměna je 3 160 Kč. S připočtením dvou režijních paušálů 900 Kč a DPH 852,60 Kč jsou náklady odvolacího řízení celkem 4 912,60 Kč.

59. K argumentaci zástupce žalobce v závěru jednání dne 24. 7. 2026, že vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb. je jako podzákonný předpis v ustanovení § 9a odst. 2 diskriminační, když zvýhodňuje stát, upozorňuje odvolací soud, Ústavní soud ČR v usnesení ze dne 11. 3. 2026, sp. zn. II. ÚS 3804/25, ústavní stížnost stěžovatele, zastoupeného shodným zástupcem a postavenou na shodné argumentaci, odmítl jako zjevně neopodstatněnou, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu I. stupně, jestliže Nejvyšší soud ČR posoudí dovolání jako přípustné. Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí (výjimky stanoví § 238 a § 238a o.s.ř.), jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.