MSPH 17 Co 164/2026-120

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Andrey Venclíkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ žalované: Česká republika - Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_003⟫ jednající Jméno jednajícího ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa jednajícího ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 325 234 Kč ⟪LB:lb_006⟫ k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. března 2026, č.j. 18 C 143/2025-97,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku I. co do zaplacení částky 50 000 Kč a ve výroku III. o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 8 591 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 24. 10. 2025 domáhala na žalované zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy, která jí měla být způsobena nezákonným rozhodnutím (nezákonným trestním stíháním). Požadovala 25 234 Kč za náklady právního zastoupení a 300 000 Kč za negativní dopady trestního stíhání do její osobnostní sféry. Tvrdila, že její trestní stíhání bylo zahájeno usnesením právnická osoba ze dne 28. 2. 2023, č. j. spisová značka, pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a pro přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Rozhodnutím Vrchního státního zastupitelství v adresa ze dne 17. 10. 2024, č. j. spisová značka, které jí bylo doručeno dne 29. 10. 2024, byla věc postoupena právnická osoba, neboť nešlo o trestný čin. Následně bylo řízení o podezření z kázeňského přestupku usnesením služebního funkcionáře právnická osoba ze dne 29. 4. 2025 zastaveno, neboť skutek se nestal nebo není kázeňským přestupkem. Specifikovala náklady obhajoby, a požadavek na náhradu nemajetkové újmy odůvodnila tím, že bylo mimořádně zasaženo do jejího pracovního i rodinného a soukromého života, mimo jiné tím, že měla doma nainstalovanou operativní sledovací techniku. Nárok na náhradu škody a újmy předběžně uplatnila u žalované dne 25. 4. 2025, v celkové výši 1 124 694 Kč (122 694 Kč na nákladech obhajoby včetně DPH, 1 000 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím a 2 000 Kč za nemajetkovou újmu za nezákonné umístění v cele předběžného zadržení), žalovaná rozhodla stanoviskem ze dne 23. 10. 2025, uznala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, nárok uspokojila pouze částečně, na nákladech právního zastoupení jí přiznala částku 91 960 Kč včetně DPH a na náhradě nemajetkové újmy částku 100 000 Kč.

2. Žalovaná souhlasila s tím, že u ní žalobkyně dne 25. 4. 2025 předběžně uplatnila nárok podle zákona č. 82/1998 Sb. sestávající z nákladů právního zastoupení ve výši 122 694 Kč, náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 1 000 000 Kč a částky 2 000 Kč za zadržení. Tento nárok projednala a stanoviskem ze dne 23. 10. 2025 žalobkyni přiznala náhradu nákladů obhajoby ve výši 91 960 Kč, zadostiučinění za nemajetkovou újmu z trestního stíhání ve výši 100 000 Kč a částku 1 500 Kč za zadržení. Připustila, že usnesení o zahájení trestního stíhání představuje nezákonné rozhodnutí, zdůraznila, že další uplatněné nároky žalobkyně nebyly dostatečně prokázány, že trestní stíhání trvalo přibližně jeden rok a osm měsíců, probíhalo pouze v přípravném řízení, nebylo medializováno a skončilo bez odsuzujícího rozsudku. Také připustila negativní dopady trestního stíhání do psychické sféry žalobkyně a do její profesní situace, s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dovodila, že k odčinění vzniklé újmy postačuje přiznané peněžité zadostiučinění ve výši 100 000 Kč spolu s omluvou.

3. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované měla za to, že žalovaná bagatelizuje důsledky nezákonného zásahu do její osobnostní sféry, nepřihlíží ke konkrétním okolnostem jejího případu. Byť trestní stíhání formálně trvalo 1 rok a 8 měsíců, vedlo k jejímu postavení mimo službu po dobu dvou let, k reálné hrozbě ztráty povolání založeného na bezúhonnosti. Popsala zásadní zásah do soukromí včetně odposlechů v domácím prostředí a jejich dopad na osobní a intimní život. Nesouhlasila s tvrzením žalované, že nebyl prokázán rozpad partnerského vztahu. Po poučení a výzvě soudu I. stupně (§ 118a odst. 1, 3 o.s.ř.) žalobkyně doplnila skutková tvrzení o zásahu trestního stíhání do její osobnostní sféry, zejména do cti, důstojnosti, dobré pověsti, soukromí a psychického zdraví, který se projevil dlouhodobým stresem, úzkostí, obavami ze ztráty zaměstnání a pocitem společenské stigmatizace. Popsala zásah do soukromí spočívající v instalaci operativní techniky v jejím bytě po dobu šesti měsíců a v umístění do cely předběžného zadržení, ke svým tvrzením navrhla důkazy.

4. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost žalobkyni zaplatit částku 63 310 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu o zaplacení částky 261 924 Kč zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 26 556 Kč k rukám jejího právního zástupce, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

5. Na základě nesporných skutečností a po provedeném dokazování vyšel soud I. stupně ze zjištění, že žalobkyně uplatnila 25. 4. 2025 u žalované nárok na poskytnutí náhrady škody a nemajetkové újmy podle zák. č. 82/1998 Sb., požadovala náhradu nákladů na právní zastoupení 122 694 Kč, náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí 1 000 000 Kč a náhradu nemajetkové újmy ze zadržení 2 000 Kč, žalovaná uplatněný nárok projednala, stanoviskem ze dne 23. 10. 2025 jej shledala částečně důvodným, žalobkyni odškodnila částkou 91 960 Kč za náklady obhajoby, částkou 100 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím a částkou 1 500 Kč za zadržení. Usnesením právnická osoba ze dne 28. 2. 2023, č. j. spisová značka bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a pro přečin podle § 230 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Trestní stíhání bylo rozhodnutím Vrchního státního zastupitelství v adresa ze dne 17. 10. 2024, č. j. spisová značka, doručeným žalobkyni dne 29. 10. 2024, podle § 171 odst. 1 trestního řádu postoupeno právnická osoba, neboť nešlo o trestný čin. Následně bylo řízení o podezření z kázeňského přestupku usnesením služebního funkcionáře právnická osoba ze dne 29. 4. 2025 podle § 50 odst. 1 zákona o služebním poměru zastaveno s tím, že skutek se nestal nebo není kázeňským přestupkem.

6. Zjistil průběh trestního stíhání žalobkyně se zaměřením na to, jaké úkony právní služby ze strany jejího obhájce byly vykonány.

7. Také vyšel ze zjištění, že v rozhodné době byl partnerem žalobkyně jméno FO, jejich partnerský vztah se v důsledku stresu vyvolaného trestním stíháním žalobkyně, domovní prohlídky, která byla v souvislosti se stíháním žalobkyně provedena u jeho bývalé manželky, skutečnosti, že žalobkyně byla postaven mimo službu, s příjmem sníženým na 60 % a byla fakticky izolována od společnosti, což na ni mělo výrazný negativní dopad, postupně zhoršoval, až se v říjnu 2023 rozpadl. Pro žalobkyni představovalo trestní stíhání mimořádný zásah do její soukromé i profesní sféry, po více než dvaceti letech výkonu služby u právnická osoba, kdy byla hrdá na svou práci, vnímala trestní stíhání jako ponížení a křivdu, byla šokovaná a bezmocná, umístění do cely předběžného zadržení pro ni bylo traumatizující zkušeností. Nejvíce zatěžujícím zásahem pro ni byly odposlechy a sledování v bytě, když se zpětně seznamovala s úředními záznamy, uvědomila si, že byla po dobu přibližně šesti měsíců nepřetržitě monitorována, takový zásah měla za hluboce ponižující, narušující intimní sféru a trvale podlamující pocit bezpečí v domově. Byla vyřazena z pracovního kolektivu, vztahy na pracovišti se zásadně zhoršily, tento stav přetrvává. Po dobu dvou let byla postavena mimo službu, pobírala pouze snížený příjem, její denní režim spočíval převážně v izolovaném pobytu doma. O trestním stíhání neinformovala nejbližší rodinu, zejména matku, aby ji nezatížila, a veškerou tíhu situace nesla sama. Pociťovala stud, společenskou izolaci a neschopnost o prožité zkušenosti hovořit s okolím. Trestní stíhání negativně ovlivnilo i její profesní rozvoj, žila v permanentním strachu z profesního i osobního selhání a nebyla schopna vést běžný život.

8. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále také jen zákon). Dovodil, že v řízení byla prokázána, existence odpovědnostního titulu, nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně (§ 8 odst. 1 zákona), a zabýval, se dalšími podmínkami odpovědnosti státu za škodu, resp. nemajetkovou újmu, a to vznikem této újmy a příčinnou souvislostí.

9. Pokud jde o náhradu škody spočívající v nákladech na obhajobu, na niž má žalobkyně nárok podle § 31 zákona, po posouzení účelnosti provedených úkonů a jejich ohodnocení podle vyhl. č. 177/1996 Sb., uzavřel, že žalobkyni náleží (nad rámec plnění přiznaného žalovanou) ještě částka 13 310 Kč, kterou tvoří odměna za dva úkony a čtyři půl úkony právní služby, tj. za čtyři úkony po 2 300 Kč 9 200 Kč, šest režijních paušálů po 300 Kč a náhrada 21 % DPH ve výši 2 310 Kč.

10. Pokud jde o výši a způsob zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, dle něhož je při stanovení formy či výše zadostiučinění třeba vycházet z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání, a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

11. Délku trvání zásahu spočívajícího ve vedení trestního stíhání, 1 rok a 7,5 měsíce (od 28. 2. 2023, kdy žalobkyni bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 17. 10. 2024, kdy bylo trestní stíhání zastaveno), hodnotil jako nikoliv dlouhou. Pokud jde o povahu trestní věci, vzal v úvahu, že žalobkyně byla obviněna pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a pro přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, že obecně je míra odsouzení, jak je vnímán tento trestný čin obecnou veřejností, poměrně nízká, resp. nižší, než jak je vnímáno obvinění z trestné činnosti proti lidskému životu, zdraví, apod., avšak žalobkyně byla funkce právnická osoba a v tomto kolektivu je trestní stíhání vnímáno s větším odsudkem, zejména, je-li spojeno s pracovní činností. Žalobkyni hrozil trest odnětí svobody na tři léta až deset let, nebyla stíhána vazebně. Samotná povaha trestní věci a hrozba vysokým trestem odnětí svobody je tak středně způsobilá prohloubit nemajetkovou újmu žalobkyně. Ohledně dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně dospěl k závěru, že trestní stíhání mělo dopad do její osobnostní sféry především v rovině psychické, své trestní stíhání negativně prožívala, tak jako by ho prožíval každý dosud bezúhonný trestně stíhaný člověk. Pro žalobkyni ale představovalo trestní stíhání mimořádně intenzivní a dlouhodobý zásah do její osobnostní, profesní i soukromé sféry, když byla po dobu přibližně dvou let postavena mimo službu, pobírala pouze snížený příjem, byla fakticky vyřazena z pracovního kolektivu. Trpěla stresem, úzkostí, pocity ponížení a nejistoty ohledně profesní i osobní budoucnosti. Zvlášť závažným zásahem do soukromí žalobkyně bylo sledování a odposlechy v jejím bytě po dobu přibližně šesti měsíců, které narušily její intimní sféru a pocit bezpečí v domově. Trestní stíhání negativně zasáhlo i její partnerský vztah, jenž se v důsledku dlouhodobého stresu a souvisejících okolností rozpadl. Trestní stíhání žalobkyně nebylo medializováno, nebyly tvrzeny negativní reakce jejího širšího okolí, v rovině dopadu do zdravotní sféry nebylo ničeho tvrzeno.

12. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí 30 Cdo 3212/2015 ze dne 16. 5. 2017) provedl soud I. stupně srovnání s jinými obdobnými případy odškodnění. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka bylo poškozenému přiznáno rozsudkem ze dne 28. 8. 2018, č. j. spisová značka, ve spojení s rozsudkem Městského soudu ze dne 4. 4. 2019, č. j. spisová značka, odškodnění nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč s tím, že byl trestně stíhán asi rok a půl pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, hrozil mu trest 1 až 5 let, byl postaven mimo službu s 50 % platem. Bylo zasaženo do jeho rodinného života, do finanční stability. Zásah do psychické sféry nebo do zdraví nebyl tvrzen ani prokazován. Poškozený byl funkce, byl třikrát zproštěn a odvolacím soudem bylo rozhodnutí dvakrát zrušeno. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka, bylo přiznáno poškozenému odškodnění ve výši 45 000 Kč, a to rozsudkem ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. spisová značka, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v adresa ze dne 21. 5. 2025, č. j. spisová značka, kdy bylo prokázáno, že nemajetková újma byla zvýšená, neboť souvisela s výkonem povolání poškozeného, případ nebyl medializován, nebyly prokázány zásahy do rodinného života, zdraví, ani osobnostní roviny. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka, bylo poškozené přiznáno odškodnění ve výši 40 000 Kč, kdy byla stíhána pro trestný čin podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákona pro zneužití pravomoci úřední osoby. Trestní stíhání trvalo rok a 5 měsíců, byly prokázány dopady do psychické roviny, nebyl prokázán zásah do rodinného života.

13. Soud I. stupně uzavřel, že přiměřené odškodnění žalobkyně představuje peněžité plnění ve výši 150 000 Kč. Žalobkyni oproti jiným případům hrozil vyšší trest odnětí svobody, trestní stíhání trvalo zhruba stejnou dobu jako u většiny poškozených, byli stíháni ze stejného nebo obdobného trestného činu. Žalobkyně nebyla stíhána vazebně, ani nevykonala trest odnětí svobody, nebyla byť jen nepravomocně odsouzena, nehrozila jí náhrada vysoké škody. Soud I. stupně však zohlednil, že žalobkyně byla zadržena a umístěna v cele a rovněž jí bylo v domově nainstalováno odposlouchávací zařízení, toto opatření samo o sobě není nezákonné, avšak lze si představit, že nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíhání prohlubuje. Ve srovnávaných případech byly prokázány velké zásahy do života poškozených v podobě ztráty zaměstnání, pozastavení výkonu činnosti, nenominování do stranických funkcí, apod. Byly rovněž prokázány velké zásahy do osobního a rodinného života poškozených, rovněž do psychického a fyzického zdraví. Žalobkyně na rozdíl od těchto případů netvrdila ani neprokazovala obdobně rozsáhlé zásahy, bylo však prokázáno, zejména její emotivní výpovědí, které soud uvěřil a která byla v souladu s výpovědí svědka jméno FO, že žalobkyni trestní stíhání vnitřně velmi zasáhlo, což se promítlo i do blízkých vztahů. Nejpřiléhavějším pro srovnání se soudu jevilo přiznání odškodnění žalobkyni zhruba ve výši jako v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka, s navýšením na 150 000 Kč zejména s ohledem na povahu trestní věci, která byla provázána s výkonem povolání, na postavení žalobkyně mimo službu, což se promítlo do její finanční situace, a s ohledem na prokázané intenzivní negativní prožívání žalobkyně. Jelikož žalovaná již žalobkyni zaplatila odškodnění ve výši 100 000 Kč, soud jí přiznal odškodnění ve výši 50 000 Kč, ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná co do nároku na nemajetkovou újmu, ohledně požadavku na náhradu škody byla úspěšná částečně. Rozsah a výši nákladů žalobkyně specifikoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif).

15. Rozsudek, vyhovující výrok I. co do náhrady nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč a akcesorický výrok III. o nákladech řízení, napadla žalovaná včasným odvoláním. Zopakovala, jaká částka odškodnění byla žalobkyni vyplacena na základě předběžného projednání, že předmětem žaloby zůstala částka 25 234 Kč za náklady obhajoby a částka 300 000 Kč za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání. Soudu I. stupně vytýkala, že se odchýlil od srovnatelného rozhodnutí ve věci sp. zn. spisová značka, v níž bylo poškozenému poskytnuto zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč, a že řádně neodůvodnil, proč by mělo žalobkyni náležet odškodnění vyšší. Pokud soud I. stupně dovodil, že by se žalobkyni mělo dostat vyššího odškodnění než ve srovnatelné věci, z důvodu, že byla zadržena a že měla v místě svého bydliště nainstalováno odposlouchávací zařízení, pak žalovaná namítala, že za zadržení byla žalobkyně odškodněna samostatně a opatření na jehož základě bylo v obydlí žalobkyně umístěno odposlouchávací zařízení nebylo prohlášeno za nezákonné. Navrhla, aby co do částky 50 000 Kč byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změněn tak, aby v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení.

16. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání souhlasila se závěry soudu I. stupně. Zdůraznila, že skutečnost, že jí byla přiznána náhrada za zadržení a že sledovací prostředky byly užity v souladu se zákonem ještě neznamená, že by újmu jí způsobenou neprohlubovaly. Předpokladem pro odškodnění za nemajetkovou újmu je nezákonné rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání pro skutek, který se nestal, což bylo příslušnými orgány státu zjištěno až s odstupem téměř dvou let, v rámci této doby žalobkyně prodělávala zbytečné útrapy. Není podmínkou pro přiznání odškodnění, aby veškeré úkony státních orgánů byly samy o sobě protiprávní, avšak zvyšují-li újmu žalobkyně oproti srovnávanému případu, je to důvod pro navýšení odškodnění. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

17. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, v mezích odvolatelkou vymezených, včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

18. Soud I. stupně ve věci provedl dostatečné dokazování, věc správně posoudil po právní stránce, odůvodnění napadeného rozhodnutí odpovídá požadavkům § 157 odst. 2 o.s.ř.

19. Odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem je dána tehdy, jsou-li kumulativně splněny tři podmínky: 1) existence nezákonného rozhodnutí/nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody/nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím/nesprávným úředním postupem a vznikem škody/nemajetkové újmy. Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že zde je nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona, které představuje usnesení o zahájení trestního stíhání, které neskončilo odsouzením, přičemž usnesení o postoupení věci ke kázeňskému řízení vyvolává nezákonnost usnesení o zahájení trestního stíhání (nález Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2017 sp. zn. II. ÚS 1930/17). I závěr soudu I. stupně, že žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím nemajetková újma, kterou je nutno odčinit v penězích je správný.

20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, se zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, a soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat; dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 67/2016, musí výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna.

21. Soud I. stupně si pro rozhodnutí v této věci opatřil přiléhavá rozhodnutí ve srovnatelných věcech, zejména se jedná o rozhodnutí ve věci sp. zn. spisová značka, v níž bylo poškozenému přiznáno odškodnění ve výši 100 000 Kč, přitom se jednalo o trestní stíhání, které v porovnání se souzenou věcí trvalo přibližně stejnou dobu, tamnímu poškozenému hrozil nižší trest, než žalobkyni, byl třikrát zproštěn obžaloby, dvakrát bylo rozhodnutí zrušeno odvolacím soudem, kdežto trestní stíhání žalobkyně se nedostalo do fáze soudního projednávání. V tamní i této věci byli poškození funkce právnická osoba, postaveni mimo službu, s omezením platu, trestní stíhání jim přivodilo stres, zásah do psychiky, obavy o profesní budoucnost i útrapy v osobním i společenském životě.

22. Na první pohled by se tedy jevilo, že odškodnění ve výši 100 000 Kč by bylo i pro žalobkyni přiměřené. Odvolací soud ovšem, ve shodě se soudem I. stupně, dospěl k závěru, že spravedlivé zadostiučinění pro žalobkyni představuje částka vyšší, v celkové výši 150 000 Kč, z důvodu že vůči žalobkyni bylo v průběhu trestního stíhání použito odposlechu, v bytě jí bylo nainstalováno prostorové monitorovací zařízení, které naprosto zásadním způsobem narušilo její soukromí, včetně intimní sféry, nutně vyvolalo ztrátu pocitu bezpečí v domově, ve svém obydlí. Žalobkyně se v důsledku nezákonného rozhodnutí a nainstalování odposlechu (byť tento nebyl shledán nezákonným) musela vyrovnávat se skutečností, že záznamy z odposlechu byly zkoumány a vyhodnocovány třetími osobami, které tak v podstatě nahlížely do jejího výsostně soukromého života. Takovému mimořádnému zásahu do života a obydlí žalobkyně potom odpovídá vyšší odškodnění nemajetkové újmy, a nutno dodat, že každá osoba, která by zjistila, že byla ve všech sférách svého života ve svém obydlí vystavena sledování, by se cítila mimořádně poškozena, když v podstatě byl její život obnažen před třetími osobami, které odposlechy nutně sledovaly. Skutečnost, že žalobkyně byla umístěna v cele předběžného zadržení byla samostatně odškodněna a důvod pro zvýšení odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí nepředstavuje.

23. S ohledem na vše shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I. co do částky 50 000 Kč jako věcně správný potvrdil, podle § 219 o.s.ř., včetně správného výroku o nákladech řízení.

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení, které sestávají z nákladů právního zastoupení. Náklady žalobkyně tvoří odměna za dva úkony právní služby (podání odvolání, účast u odvolacího jednání), podle § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále také jen vyhláška), po 3 100 Kč z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 7, § 9a odst. 2 písm. a) vyhlášky, dva režijní paušály po 450 Kč, podle § 13 odst. 4 vyhlášky a náhrada daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. ve výši 1 491 Kč, celkově 8 591 Kč.

Proti tomuto rozsudku nelze podat dovolání.