MSPH 21 Co 128/2026-53

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Markové a Mgr. Andrey Lomozové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o příslušenství z částky 50 000 Kč, ⟪LB:lb_005⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. března 2026, č. j. 22 C 214/2025-33,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III ohledně úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení, ve zbývajícím rozsahu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zastavil řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 500 Kč (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 500 Kč a částku 50 000 Kč (výrok II), zamítl žalobu, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 409,72 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení a úroku 12 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení (výrok III), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 890 Kč (výrok IV).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím, které představoval smluvní úrok do a po zesplatnění spotřebitelského úvěru, smluvní úrok snížený dle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru a zákonný úrok z prodlení (12 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení), jako dluhu vyplývajícího z rámcové smlouvy č. hodnota ve znění dodatku č. hodnota uzavřeného dne datum, na jehož základě byl žalované poskytnut kontokorent ve výši 50 000 Kč dne datum a bylo ji umožněno jeho čerpání na účtu č. č. účtu. Protože žalovaná porušila podmínky čerpání kontokorentu, došlo k jeho zesplatnění žalobkyní dne datum. K tomuto dni žalovaná dlužila jistinu kontokorentu ve výši 50 000 Kč, nesplacený smluvní úrok za období od datum do datum v kapitalizované výši 2 409,72 Kč. Žalovaná se na běžném účtu dostala do nepovoleného debetu ve výši 500 Kč, a proto žalobkyně požadovala uhrazení rovněž této částky.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a ve sporu zůstala zcela nečinná.

4. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne datum rámcovou smlouvu č. hodnota, v rámci, níž pro žalovanou sjednala službu v podobě běžného účtu, spořícího účtu a debetní karty. S prostředky na běžném účtu mohla žalovaná disponovat pouze do výše dostupného zůstatku. Žalovaná se zavázala, že bude na běžném účtu udržovat tolik peněz, aby pokryly běžné platby a že případný záporný zůstatek uhradí do pěti pracovních dnů po vyzvání žalobkyní. Žalovaná požádala datum o kontokorent s úvěrovým rámcem 20 000 Kč. V žádosti neuvedla žádné splátky, výdaje domácnosti ani příjmy ostatních členů domácnosti. Prázdnou nechala také kolonku zaměstnavatel, adresa zaměstnavatele, od kdy je zaměstnána a typ pracovního poměru. Vyplnila pouze výší hlavního příjmu (25 000 Kč) a profesi hlavního příjmu (zaměstnání). Ve stejný den vyhotovila žalobkyně úvěrovou zprávu k žádosti žalované, z níž plyne, že žalovaná měla v době lustrace jednu žádost o splátkový kontrakt, jeden nesplátkový kontrakt a jednu kreditní kartu. Žádost o splátkový kontrakt se týkal osobního úvěru a žalovaná o něj požádala datum s měsíčními splátkami a celkovou částkou 5 000 Kč. Nesplátkový kontrakt byl kontokorentní úvěr z datum s úvěrový rámcem 1 000 Kč a datem poslední delikvence datum. Karta byla kreditní, splátková s měsíčními splátkami 200 Kč a s úvěrovým rámcem 50 000 Kč. Dodatkem k rámcové smlouvě si účastnice sjednaly datum úvěr s možností přečerpání (kontokorent) s výší čerpání 50 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 18,9 % a RPSN na 20,62 %. Pro případ porušení si účastnice sjednaly právo žalobkyně zablokovat nevyčerpanou část kontokorentu a její oprávnění účtovat žalované zákonný úrok z prodlení a náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním dlužné částky. Účastnice se dále sjednaly, že za porušení smlouvy o kontokorentu považují též prodlení žalované s úhradou jakéhokoliv dluhu vůči žalobkyni, či porušení jakékoliv povinnosti nebo nesplnění závazků vůči žalobkyni. V případě porušení mohla žalobkyně zablokovat nevyčerpanou část kontokorentu a zesplatnit čerpaný kontokorent. Žalobkyně žalovanou seznámila s tím, jak pracuje s jejími osobními údaji a že bude využívat údaje v Bankovním registru klientských informací a Nebankovním registru klientských informací. Žalovaná načerpala postupně celý kontokorentní limit a následně se dostala do záporného zůstatku. Žalobkyně zesplatnila úvěr datum. K tomuto datu činil nesplacený kapitalizovaný úrok 2 409,72 Kč a nesplacená jistina 50 000 Kč. Žalobkyně vyzvala datum žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 53 409,72 Kč, z čehož 1 000 Kč představoval záporný zůstatek na účtu a zbytek představoval dluh z kontokorentu.

5. Po právní stránce věc posoudil podle § 2395 a násl. zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále „zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely smlouvu o účtu podle § 2662 a násl. o. z., přičemž žalovaná se zavázala nepřekročit stanovený limit a nedostat se do záporného zůstatku, resp. tento zůstatek vyrovnat. Protože žalovaná porušila svoji povinnost a na záporný zůstatek ve výši 1 000 Kč uhradila pouze částku 500 Kč, přiznal soud prvního stupně žalobkyni výrokem II částku dalších 500 Kč.

7. Dále soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru (§ 2395 a násl. o. z., § 1810 o. z.), kterou posoudil jako neplatnou, neboť vzal za prokázané, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, resp. že v zásadě vůbec nezkoumala její příjmovou a výdajovou stránku. Odkázala přitom na judikaturu Orgán veřejné moci a Orgán veřejné moci, která se touto problematikou zabývá a kterou soud shrnul v bodu 24 odůvodnění napadeného rozsudku. Proto dovodil, že je-li smlouva neplatná, pak jsou neplatná veškerá ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, i o dalších produktech, v ní sjednaných. S odkazem na rozsudek Orgán veřejné moci z datum, sp. zn. spisová značka uzavřel, že žalobkyně má právo jen na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti, která není odvislá od výzvy žalobkyně k plnění, a proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni nesplacenou jistinu úvěru ve výši 50 000 Kč podle § 2991 odst. 2 o. z. k zaplacení ve lhůtě 3 tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

8. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, které směřovalo proti výroku III jen ohledně úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč za dobu od datum do zaplacení. Vytkla nesprávné právní posouzení věci, týkající se zamítnutí jejího nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení a na to navazující nesprávné rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Namítla, že soud prvního stupně nesprávně aplikoval § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka, když po prohlášení úvěrové smlouvy za neplatnou dospěl k závěru, že žalovaná není povinna hradit úrok z prodlení. Podle žalobkyně plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy představuje bezdůvodné obohacení, na které dopadá obecná úprava splatnosti dle § 1958 odst. 2 o.z. Speciální úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru se podle ní uplatní pouze tehdy, pokud spotřebitel po výzvě věřitele prokáže, že není v jeho možnostech splnit dluh bez zbytečného odkladu. Možnostem spotřebitele však může odpovídat i okamžité plnění po výzvě věřitele, přičemž splatnost pohledávky nemůže nastat před takovou výzvou. Žalobkyně dále argumentovala tím, že právě spotřebitel nese břemeno tvrzení a důkazní ohledně svých majetkových a výdělkových poměrů a svých možností dluh splnit, neboť jde o skutečnosti svědčící v jeho prospěch.

10. Žalobkyně vytkla soudu, že neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl žádné důkazy, z nichž by bylo možno dovodit, že žalovaná nemohla po její výzvě bezdůvodné obohacení vrátit. Zdůraznila, že žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní, k žalobě se nevyjádřila a netvrdila ani neprokazovala žádné okolnosti týkající se svých možností splatit dluh, přesto soud prvního stupně automaticky presumoval její neschopnost plnit a žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení. Na podporu své argumentace odkázala na rozhodovací praxi odvolacích soudů, která podle jejího názoru dovozuje, že není-li spotřebitelem tvrzeno a prokázáno, že není schopen dluh v požadované lhůtě splnit, uplatní se obecné pravidlo § 1958 odst. 2 o.z. a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Podle žalobkyně se žalovaná dostala do prodlení již po výzvě k úhradě dluhu, a proto ji měl být přiznán požadovaný úrok z prodlení od datum.

11. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit ji úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení a přizná ji náhradu nákladů řízení odpovídající jejímu úspěchu ve věci.

12. Odvolací soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalované podle § 101 odst. 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř., neboť žalobkyně takový postup výslovně navrhla ve svém podání z datum, ve kterém se zároveň omluvila ze své neúčasti u odvolacího jednání, a žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k odvolacímu jednání bez omluvy nedostavila.

13. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k následujícím závěrům:

14. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a jak je stručně popsán shora.

15. Jeho skutkové závěry považoval za zcela správné, odpovídající obsahu provedených důkazů. Ostatně jejich správnost žalobkyně nerozporovala.

16. Po právní stránce se zaměřil pouze na posouzení otázky, zda žalobkyni vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky nesplacené jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč a odkdy, a to vzhledem k odvolací argumentaci žalobkyně, která nerozporovala závěry soudu prvního stupně o neplatnosti úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti uložené poskytovateli úvěru v ustanovení § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 87 odst. 2 citovaného zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Z důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že neplatnost úvěrové smlouvy byla stanovena jako sankce pro poskytovatele úvěru za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Za účelem ochrany spotřebitele bylo stanoveno, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" mířila na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase, se záměrem, že pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což bylo hlavním cílem ochrany.

20. Orgán veřejné moci ve svém rozsudku sp. zn. spisová značka vyjádřil právní názor, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění z neplatné úvěrové smlouvy, přičemž toto ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy je projevem ochrany spotřebitele. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků, poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že v důsledku toho, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je žalovaná povinna vrátit věřiteli toliko nesplacenou jistinu úvěru, tj. částku 50 000 Kč, a to v nové lhůtě splatnosti (době přiměřené jejím možnostem). Splatnost dlužné jistiny tedy nemohla nastat následkem výzvy věřitele (žalobkyně) k plnění, ale jen buď v důsledku nové dohody věřitele s dlužníkem (k čemuž v projednávané věci nedošlo) nebo v důsledku rozhodnutí soudu.

22. Odvolací soud má za to, že novou dobu splatnosti úvěru podle citovaného ustanovení lze stanovit i v řízení, v němž se věřitel domáhá zaplacení dluhu z úvěrové smlouvy, a to i tehdy, pokud je dlužník (spotřebitel) v řízení nečinný, jak tomu bylo v posuzované věci. Z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu z neplatné úvěrové smlouvy mezi účastníky, a proto soud může posoudit otázku, jaká nová doba splatnosti je přiměřená možnostem spotřebitele (žalované) na základě skutečností, jež v řízení vyšly najevo.

23. Odvolací soud podotýká, že nová doba splatnosti podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má hmotněprávní povahu a nejedná se o lhůtu podle § 160 o. s. ř., která je lhůtou procesní povahy.

24. Soud prvního stupně v projednávané věci stanovil v souladu s výše uvedeným novou dobu splatnosti v délce 3 dnů od právní moci výroku II napadeného rozsudku.

25. Vzhledem ke skutečnosti, že výrok II nebyl odvoláním napaden a do doby rozhodování odvolacího soudu nastala nová doba splatnosti dluhu podle rozhodnutí soudu (výrok II rozsudku soudu prvního stupně nabyl právní moci dne datum, třetí od jeho právní moci tedy připadl na datum), přičemž žalovaná na přiznaný dluh dosud ničeho nezaplatila, a proto se dostala dnem datum do prodlení, a to právě na základě rozhodnutí soudu prvního stupně o určení doby splatnosti.

26. Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III v napadeném rozsahu tak, že žalobkyni přiznal úrok z prodlení z částky 50 000 Kč v zákonné výši od datum do zaplacení (§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.) a ve zbývajícím napadeném rozsahu jej v tomto výroku jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

27. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř.

28. Výrok II a výrok III v rozsahu, pokud jím byla zamítnuta žaloba co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 409,72 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do datum, nebyly odvoláním napadeny, tudíž zůstaly v uvedeném rozsahu nedotčeny.

Proti výroku I tohoto rozsudku je přípustné dovolání, které se podává ve lhůtě dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně za podmínek § 237 o. s. ř.

Proti výroku II není dovolání přípustné.