MSPH 3 A 133/2025-37

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: Vinostradas.r.o., IČO 02967375 sídlem Korunní 588/4, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů sídlem Pplk. Sochora 27, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonnými zásahy žalovaného v řízeních vedených podč. j. č. j. UOOU-02638/25-5 a UOOU-03717/25-4, takto:

Žaloba se odmítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč.

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala soudní ochrany před tvrzenými nezákonnými zásahy žalovaného, požadovala, aby soud určil, že:

I. zásah žalovaného provedený sdělením ze dne 12. 8. 2025 č. j. UOOU-02638/25-5, doručeným žalobkyni a dále rozeslaným osobám zúčastněným na řízení, spočívající v akceptaci přípustnosti postupu „zrušit a vrátit“ podle § 90 odst. 1 písm. b) zákonač. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), v odvolacím řízení podle § 16 zákonač. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále též „InfZ“), je nezákonný;

II. zásah žalovaného provedený sdělením ze dne 22. 8. 2025 č. j. UOOU-03717/25-4, doručeným žalobkyni dne 25. 8. 2025 a dále rozeslaným osobám zúčastněným na řízení, spočívající v akceptaci přípustnosti postupu „zrušit a vrátit“ podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu v odvolacím řízení podle § 16 InfZ, je nezákonný;

In eventum požadovala, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v zásahu ad I. a ad II., zejména vykládat odvolací režim podle § 16 InfZ tak, že připouští použití § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, a na tomto základě odmítat dozorčí ochranu nebo nezahajovat přezkumné řízení podle § 16b InfZ ve vztahu k žalobkyni.

Žalobkyně k zásahu ad I. uvedla, že ve dnech 13. až 14. 5. 2025 dala žalovanému podnět podle § 16b odst. 1 InfZ a současně se domáhala vydání opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu ve smyslu § 16b odst. 3 InfZ. Žalovaný sdělením ze dne 12. 8. 2025 č. j. UOOU-02638/25-5 (dále též „sdělení ze dne 12. 8. 2025“) odmítl zahájit přezkumné řízení podle § 16b InfZ, aproboval použití § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu v odvolacím řízení podle § 16 InfZ a opomenul rozhodnout o návrhu na ochranu proti nečinnosti podle § 80 odst. 6 správního řádu.

Žalobkyně k zásahu ad II. uvedla, že dne 10. 6. 2025 dala k žalovanému podnět podle § 16b odst. 1 InfZ a současně se domáhala vydání opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu ve smyslu § 16b odst. 3 InfZ. Žalovaný sdělením ze dne 22. 8. 2025 č. j. UOOU-03717/25-4 (dále též „sdělení ze dne 22. 8. 2025“) odmítl zahájit přezkumné řízení podle § 16b InfZ, aproboval použití § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu v odvolacím řízení podle § 16 InfZ a opomenul rozhodnout o návrhu na ochranu proti nečinnosti podle § 80 odst. 6 správního řádu.

Městský soud v Praze se předně zabýval otázkou, zda lze žalobu věcně projednat, neboť o ní může rozhodnout pouze při splnění všech zákonem stanovených podmínek. Dospěl přitom k závěru, že žalobu je třeba odmítnout z následujících důvodů.

Podle § 46 odst. 1 písm. a) zákonač. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.

Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

Podle § 16 odst. 1 InfZ proti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti lze podat odvolání.

Podle § 16 odst. 5 InfZ neshledá-li nadřízený orgán důvody pro odmítnutí žádosti, zruší rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti nebo jeho část a řízení v tomto rozsahu zastaví. Současně rozhodnutím přikáže povinnému subjektu požadovanou informaci žadateli poskytnout ve lhůtě, která nesmí být delší než 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí o odvolání povinnému subjektu. Proti rozhodnutí nadřízeného orgánu podle věty druhé, nejde-li o postup podle § 16b odst. 2, se nelze odvolat. Poskytnutí informace povinným subjektem lze exekučně vykonat.

Podle § 16a odst. 1 InfZ stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace může podat žadatel

a) který nesouhlasí s vyřízením žádosti způsobem uvedeným v § 6,

b) kterému po uplynutí lhůty podle § 14 odst. 5 písm. d), § 14 odst. 6 nebo § 15 odst. 3 nebo po uplynutí lhůty pro vyřízení žádosti o informace stanovené v rozhodnutí podle odstavce 6 písm. b) nebyla poskytnuta informace nebo předložena konečná licenční nabídka a nebylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti,

c) kterému byla informace poskytnuta částečně, aniž bylo o zbytku žádosti vydáno rozhodnutí o odmítnutí, nebo

d) který nesouhlasí s výší úhrady sdělené podle § 17 odst. 3 nebo s výší odměny podle § 14b odst. 2, požadovanými v souvislosti s poskytováním informací.

Ochrany prostřednictvím stížnosti podle § 16a InfZ se lze domáhat v případech vyjmenovaných v citovaném ustanovení. Posuzovaná věc, v níž žalobkyně brojí proti rozhodnutí odvolacího orgánu (rozhodnutí ÚI SZPI ze dne 9. 6. 2025), kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu o částečném odmítnutí žádosti o informace, nespadá do okruhu případů z § 16a odst. 1 InfZ. Jinými slovy, žalobkyně nebyla oprávněna podat stížnost podle § 16a InfZ proti rozhodnutí ÚI SZPI ze dne 9. 6. 2025, ani požadovat, aby žalovaný rozhodl podle § 16a odst. 6 InfZ upravujícího způsoby rozhodnutí v řízení o stížnosti.

Stejně tak nepřipadala v úvahu ochrana proti nečinnosti podle § 16b odst. 3 InfZ. Žalobkyně v podání ze dne 10. 6. 2025 odvozuje tvrzenou nečinnost ÚI SZPI jako odvolacího orgánu od tohoto, že odvolací orgán nepostupoval podle § 16 odst. 5 InfZ a nenařídil poskytnutí požadovaných informací, ale postupoval podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, rozhodnutí povinného subjektu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Soud upozorňuje, že opatření proti nečinnosti neslouží k ochraně v případech, kdy nebylo rozhodnuto konkrétním, účastníkem požadovaným způsobem, nýbrž v situacích, kdy ve věci nebylo rozhodnuto vůbec. Sama žalobkyně ostatně ani netvrdí, že by ÚI SZPI jako odvolací orgán nerozhodl o jejím odvolání, nýbrž výslovně poukazuje na rozhodnutí o odvolání ze dne 9. 6. 2025 (č. j. SZPI/AA116-17/2025), proti němuž v podání brojí. Žalobkyně se podáním ze dne 10. 6. 2025 snaží docílit vydání rozhodnutí o určitém obsahu, přičemž tyto své snahy zhmotňuje (maskuje) do podoby různých prostředků (stížnosti, opatření proti nečinnosti), které v podání zmatečně zaměňuje, na což přiléhavě upozornil již žalovaný ve sdělení ze dne 22. 8. 2025.

Žalovaný proto podle soudu nepochybil, když podání žalobkyně ze dne 10. 6. 2025 vyhodnotil jako podnět k přezkumu rozhodnutí ÚI SZPI ze dne 9. 6. 2025. Ostatně i sama žalobkyně jej v žalobě takto označuje, když uvádí, že „[d]ne 10. 6. 2025 žalobce podal k ÚOOÚ podnět dle § 16b odst. 1 InfZ“. V situaci, kdy je v podání namítána nezákonnost rozhodnutí odvolacího orgánu, se jeví jako jediné možné posouzení povahy takového podání jako podnětu k přezkumu označeného rozhodnutí, přičemž z logiky věci nemůže obstát v podání uplatněná námitka nečinnosti odvolacího orgánu spočívající v nevydání rozhodnutí o odvolání, když právě rozhodnutí odvolacího orgánu o odvolání má být dle podání předmětem přezkumu. Soud se s posouzením žalovaného ohledně povahy podání ze dne 10. 6. 2025 zcela ztotožňuje.

Sdělení žalovaného ze dne 22. 8. 2025 č. j. UOOU-03717/25-4 lze proto považovat za sdělení o neshledání důvodů k zahájení přezkumného řízení. Takové sdělení přitom nemůže být předmětem soudního přezkumu, jak soud podrobně vyložil výše k tvrzenému zásahu ad I., neboť sdělení o nezahájení přezkumného řízení není zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s.

Soud doplňuje, že důvody obsažené ve sdělení jsou nedílnou součástí tohoto procesního úkonu žalovaného, a z povahy věci tedy nemohou představovat samostatný zásah namířený proti žalobkyni. Jedná se ve své podstatě toliko o odůvodnění sdělení, které nutně sdílí jeho osud.

Na výše učiněném závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalovaný doplnil do sdělení ze dne 22. 8. 2025 informaci pro žalobkyni, že „jsme se věnovali tvrzení o údajné nečinnosti povinného subjektu, kterou jste uvedl na str. 4 Vašeho podání ze dne 18. 8. 2025. V této souvislosti jsme se dnešního dne obrátili na nadřízený orgán s tím, aby sám prověřil, zda trvá nečinnost povinného subjektu. Úřad je totiž na základě oprávnění daného mu ustanovením § 16b odst. 3 InfZ povolán k tomu, aby se zabýval nečinností nadřízených orgánů, nikoliv nečinností povinných subjektů. Z tohoto důvodu sdělujeme, že Úřad nemá v této části Vašeho podání žádnou pravomoc“. Pouhé sdělení žalovaného o tom, že nemá pravomoc, aby se zabýval nečinností povinného subjektu, a obrátil se proto na orgán nadřízený povinnému subjektu, není zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. Žalovaný totiž citovaným sdělením nezpůsobil žádný zásah do práv žalobkyně, neboť žalobkyni toliko informoval, že se v otázce nečinnosti povinného subjektu obrátil na příslušný orgán. Jedná pouze o sdělení žalovaného, kterým nejsou žalobkyni ukládány přímo žádné povinnosti ani omezena její práva, a ani do jejích práv není nijak zasahováno.

Soud pro úplnost dodává, že žalobkyně měla možnost rozhodnutí ÚI SZPI ze dne 9. 6. 2025, jehož přezkumu se před žalovaným domáhala, napadnout správní žalobou proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 a násl. s. ř. s. Zároveň soud při své rozhodovací činnosti zjistil, že po vydání předmětného rozhodnutí ÚI SZPI ze dne 9. 6. 2025 č. j. SZPI/AA116-17/2025, jímž bylo zrušeno rozhodnutí SZPI jako povinného subjektu ze dne 15. 4. 2025 č. j. SZPI/AA166-12/2025, již povinný subjekt znovu rozhodl dne 2. 9. 2025 podč. j. SZPI/AA166-23/2025. Toto rozhodnutí žalobkyně u Městského soudu v Praze napadla žalobou, o ní je vedeno řízení sp. zn. 8 A 126/2025.

Vzhledem k tomu, že úkony, v nichž žalobkyně spatřuje nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s., mají toliko informativní charakter a nejsou způsobilé zasáhnout do právní sféry žalobkyně, tedy nezpůsobují žádnou změnu v jejích právech a povinnostech, soud žalobu odmítl pro neodstranitelný nedostatek řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

S ohledem na § 60 odst. 3 větu prvnís. ř. s. soud pod výrokem II. tohoto usnesení nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně soudu zaplatila soudní poplatek ve výši 4 000 Kč [2x 2 000 Kč podle pol. 18 bod 2 písm. d) zákonač. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o soudních poplatcích“)]. Vzhledem k tomu, že o odmítnutí žaloby bylo rozhodnuto před prvním jednáním, vrací se z účtu soudu celý zaplacený poplatek (§ 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích), jak je uvedeno ve výroku III. tohoto usnesení.

Současně soud uvádí, že důvody obsažené ve sdělení ze dne 12. 8. 2025 [postup MPO podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu nebyl v rozporu se zákonem] jsou nedílnou součástí tohoto procesního úkonu žalovaného, a z povahy věci tedy nemohou představovat samostatný zásah namířený proti žalobkyni. Jedná se ve své podstatě toliko o odůvodnění sdělení, které nutně následuje jeho osud.

K části žalobní argumentace, v níž žalobkyně argumentuje skrytou nečinností MPO, o které podle ní žalovaný nerozhodl, soud pro úplnost dodává, že v situaci, kdy je požadován přezkum rozhodnutí odvolacího orgánu, nemůže z logiky věci obstát námitka nečinnosti odvolacího orgánu spočívající v nevydání rozhodnutí o odvolání, když právě rozhodnutí odvolacího orgánu o odvolání má být podle podání předmětem přezkumu. Opatření proti nečinnosti neslouží k ochraně v případech, kdy nebylo rozhodnuto konkrétním, účastníkem požadovaným způsobem, nýbrž v situacích, kdy ve věci nebylo rozhodnuto vůbec. V daném případě MPO o odvolání žalobkyně rozhodlo dne 7. 5. 2025, jehož přezkumu se žalobkyně domáhala v podání ze dne 13. 5. 2025. Žalobkyně nemůže dosáhnout vydání nového, obsahově odlišného rozhodnutí o odvolání prostředky na ochranu proti nečinnosti.

Závěrem této části soud upozorňuje, že obecně platí, že nezahájením řízení z moci úřední nejsou dotčena žádná hmotná subjektivní práva, neboť ve věcech, v nichž jejich hmotná práva dotčena být mohou, mají tyto osoby zpravidla k ochraně subjektivního práva uvnitř veřejné správy jiné procesní prostředky (možnost zahájit řízení vlastní žádostí, odvolání či jiný opravný prostředek apod.) a proti rozhodnutí vzešlému z takto zahájeného řízení se pak mohou bránit žalobou u správního soudu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2024 č. j. 9 As 167/2024-29). V projednávaném případě mohla žalobkyně rozhodnutí MPO ze dne 7. 5. 2025, jehož přezkumu se domáhala, napadnout správní žalobou proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. Přezkumné řízení slouží výlučně k ochraně objektivního práva, resp. zákonnosti. K zásahu tvrzenému ad II.

Ze spisu vyplývá, že dne 15. 4. 2025 Státní zemědělská a potravinářská inspekce (dále též „SZPI“) rozhodla podč. j. SZPI/AA166-12/2025 jako povinný subjekt podle InfZ tak, že částečně odmítla žádost žalobkyně o poskytnutí informací (dále též „rozhodnutí SZPI ze dne 15. 4. 2025“). Proti tomuto rozhodnutí brojila žalobkyně odvoláním.

Dne 9. 6. 2025 Ústřední inspektorát SZPI (dále též „ÚI SZPI“) podč. j. SZPI/AA116-17/2025 rozhodl o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí SZPI ze dne 15. 4. 2025 tak, že podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu zrušil rozhodnutí SZPI ze dne 15. 4. 2025 a věc jí vrátil k novému projednání (dále též „rozhodnutí ÚI SZPI ze dne 9. 6. 2025“).

Dne 10. 6. 2025 žalobkyně adresovala žalovanému podání nazvané „Stížnost podle § 16a zákonač. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen ‚InfZ‘) ve spojení s žádostí na ochranu před nečinností odvolacího orgánu podle § 80 správního řádu“ (dále též „podání ze dne 10. 6. 2025“). Žalobkyně v podaní ze dne 10. 6. 2025 uvedla, že ÚI SZPI podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu nepřípustně zrušil rozhodnutí povinného subjektu SZPI ze dne 15. 4. 2025 a věc mu vrátil k novému projednání. Podle žalobkyně ÚI SZPI jako odvolací orgán měl podle § 16a odst. 6 InfZ, resp. § 16 odst. 5 InfZ, požadované informace poskytnout, nebo nařídit jejich poskytnutí, anebo žádost odmítnout. Požadovala proto, aby žalovaný „v souladu s § 80 správního řádu ve spojení s § 16a odst. 6 InfZ přikázal odvolacímu orgánu vydat řádné rozhodnutí o odvolání […] Současně žádáme odvolací orgán, aby ve lhůtě 7 dní v souladu s § 16a odst. 5 InfZ vydal nové rozhodnutí podle § 16 odst. 5 InfZ ve spojení s § 11b InfZ a § 177 odst. 1 správního řádu, pokud se odvolací orgán domnívá, že povinnost mít požadované informace mu neplyne přímo ze zákona nebo jeho činnosti a působnosti.“

Dne 22. 8. 2025 žalovaný sdělenímč. j. UOOU-03717/25-4 reagoval na žalobčino podání ze dne 10. 6. 2025 tak, že jej posoudil jako podnět k provedení přezkumného řízení podle § 16b odst. 1 InfZ, a pro jeho zahájení neshledal důvod. Žalovaný současně upozornil žalobkyni: „ve svém podnětu kombinujete nesouvisející opravné prostředky, neboť stížnost a odvolání se vztahující ke zcela odlišným procesním situacím a nelze je nahodile kombinovat. V řízení se tak nelze domáhat vydání dalšího rozhodnutí dle § 16a odst. 5 Inf.“ Uvedl, že ÚI SZPI přezkoumatelným způsobem odůvodnil, jaké úvahy jej vedly ke zrušení rozhodnutí SZPI i k vrácení věci SZPI jako povinnému subjektu k novému projednání. Postup ÚI SZPI, který neaplikoval § 16 odst. 4 InfZ neshledal nezákonným, když zrušil rozhodnutí SZPI pro nepřezkoumatelnost a věc jí vrátil k novému projednání.

Soud konstatuje, že podle § 37 odst. 1 věty druhé správního řádu se podání posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno. Z obsahu podání ze dne 10. 6. 2025 shrnutého výše je zřejmé, že žalobkyně namítá nezákonnost rozhodnutí ÚI SZPI ze dne 9. 6. 2025 jako odvolacího orgánu, jímž bylo zrušeno rozhodnutí SZPI ze dne 15. 4. 2025 jako povinného subjektu o částečném odmítnutí žádosti o informace podle InfZ a věc jím byla vrácena k novému projednání. Za dané procesní situace podání žalobkyně ze dne 10. 6. 2025 je třeba hodnotit za podnět k přezkumnému řízení, protože jiný opravný či dozorčí prostředek nepřipadá ve věci v úvahu. Žalobkyně se nemohla domáhat ochrany do rozhodnutí ÚI SZPI ze dne 9. 6. 2025 stížností podle § 16a InfZ, přestože tak své podání ze dne 10. 6. 2025 označuje.

Podle § 16a odst. 1 InfZ stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace může podat žadatel

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 12. ledna 2026

JUDr. Ludmila Sandnerováv. r. ⟪LB:lb_001⟫ předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. S.