MSPH 5 Ad 9/2025-54

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: nezl. V. M. bytem X zastoupená JUDr. Mojmírem Přívarou, advokátem se sídlem Kovářská 1253/4, Plzeň proti žalované: Revizní komise Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky se sídlem náměstí Drahobejlova 1404/4, Praha 9 – Libeň o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 6. 2025, č. j. 1/150/1303142-2025, takto:

Rozhodnutí žalované ze dne 4. 6. 2025, č. j. 1/150/1303142-2025, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 21 405 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Mojmíra Přívary, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

I. Základ sporu

Žalobkyně dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „nařízeníč. 883/2004“), a alternativně dle § 14 a § 14a zákonač. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, požádala Vojenskou zdravotní pojišťovnu České republiky (dále jen „prvostupňový správní orgán“) o náhradu nákladů vynaložených na lékařskou péči na klinice NoTube v Rakouském Grazu. Prvostupňový správní orgán rozhodnutím ze dne 20. 1. 2025, č. j. 2689772-2024-4, žádosti žalobkyně částečně vyhověl a přiznal žalobkyni náhradu ve výši 59 063 Kč. Žalobkyně se proti rozhodnutí odvolala v části nepřiznané náhrady nákladů řízení a požadovala, aby rozhodnutí bylo změněno tak, že jí bude přiznán nárok v plné výši uplatněných nákladů. Žalovaná rozhodnutím ze dne 26. 2. 2025, č. j. 1/150/533162-2025, zrušila rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ze dne 20. 1. 2025, jelikož dospěla k názoru, že žalobkyni neměla být přiznána náhrada nákladů ani částečně. Žalovaná vycházela z e-mailové odpovědi od kliniky NoTube, ve kterém bylo uvedeno, že nelze provést úhradu prostřednictvím čl. 20 nařízeníč. 883/2004, neboť se jedná o službu, která není v Rakousku hrazena prostřednictvím pojišťovny. Rovněž nelze přiznat náhradu nákladů, nejednalo by se o hrazenou službu na území České republiky (§ 14 odst. 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění).

Rozhodnutím ze dne 17. 4. 2025, č. j. 2689772-2024-17, prvostupňový správní orgán žádost žalobkyně zamítl. Ve svém rozhodnutí uvedl, že čerpání zdravotních služeb v Rakousku nebylo dopředu odsouhlaseno zdravotní pojišťovnou (čl. 20 odst. 1 nařízeníč. 883/2004). Mezi propuštěním z FN Motol dne 11. 10. 2024 a nástupem na kliniku NoTube dne 11. 11. 2024 měla žalobkyně k podání žádosti dostatečný prostor. Zákonní zástupci žalobkyně ani zdravotní pojišťovnu nijak nekontaktovali. Podle prvostupňového správního orgánu z doložené zdravotní dokumentace nevyplývá žádná naléhavost na kliniku nastoupit ihned. Dle propouštěcí zprávy z FN Motol je doporučená kontrola za 3 měsíce a dle následující kontroly se zvažuje zavedení PEGu (výživová sonda zavedená do žaludku). Ani klinika NoTube neuvádí žádný doporučený věkový limit k podstoupení jejich programu. Nebyly tak naplněny podmínky neodkladné péče ve smyslu § 5 odst. 1 písm. a) zákonač. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). Na věc se tak neaplikuje judikatura Soudního dvora EU, dle které při neodkladné zdravotní péči nemusí existovat předchozí souhlas pojišťovny a lze žádat až následnou úhradu. Prvostupňový správní orgán doplnil, že z e-mailové odpovědi kliniky NoTube plyne, že nelze provést úhradu prostřednictvím čl. 20 nařízeníč. 883/2004, neboť se jedná kliniku, která nemá smlouvu s žádnou rakouskou zdravotní pojišťovnou. V takovém případě není možné provést přeúčtování prostřednictvím evropských přenositelných dokumentů S2 vydávaných a používaných v souvislosti s nařízenímč. 883/2004.

Prvostupňový správní orgán dále uvedl, že nelze přiznat náhradu nákladů za služby poskytnuté na klinice NoTube ani dle § 14 odst. 3 o veřejném zdravotním pojištění, jelikož se nejedná o hrazené služby na území České republiky. V České republice se nenachází žádné zařízení, které by nabízelo stejný nebo podobně ucelený program. Z tohoto důvodu nelze učinit žádné relevantní srovnání. Zařazení nelze provést, protože není známá unikátní rakouská metoda zahrnující sérii několika kombinovaných lékařských oborů.

Prvostupňový správní orgán dále uvedl, že nelze refundovat ani poradenství v rámci telemedicínské péče a částku 913,01 EUR za ubytování přes Airbnb, jelikož tyto nejsou z prostředků z veřejného zdravotního pojištění hrazeny.

K vyjádření žalobkyně před vydáním rozhodnutí prvostupňový správní orgán uvedl, že se obsahově týká rozhodnutí žalované ze dne 26. 2. 2025 (první rozhodnutí žalované, výše bod [1] tohoto rozsudku), kterým je prvostupňový správní orgán vázán.

Následně podané odvolání žalobkyně žalovaná zamítla v záhlaví tohoto rozsudku uvedeným rozhodnutím ze dne 4. 6. 2025. V tomto rozhodnutí žalovaná popsala předchozí procesní průběh věci, dále detailně popsala rozhodnutí prvostupňového správního orgánu (strany 2 až 4), doslovně zkopírovala argumentaci žalobkyně v podaném odvolání (strany 4 až 8), téměř (viz dále) doslovně opsala vyjádření prvostupňového správního orgánu v předkládací zprávě k podanému odvolání (strany 8 až 10) a na poslední straně 11 rozhodnutí uvedla následující: „Revizní komise VoZP posoudila všechny výše uvedené odvolací důvody a ztotožňuje se s rozhodnutím VoZP, proto rozhodla tak, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.“

Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně nyní posuzovanou žalobu, ve které sporuje zejména nepřezkoumatelnost daného rozhodnutí.

II. 6 Hrazení poskytnutých služeb v České republice

Podle § 14 odst. 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění platí, že ze zdravotního pojištění se pojištěnci na základě jeho žádosti poskytne náhrada nákladů vynaložených na hrazené přeshraniční služby, a to pouze do výše stanovené pro úhradu takových hrazených služeb, pokud by byly poskytnuty na území České republiky.

Prvostupňový správní orgán ve svém rozhodnutí uvedl, že není splněna podmínka § 14 odst. 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění a nelze tak přiznat náhradu za poskytnuté zdravotní služby na klinice NoTube, jelikož se nejedná o hrazené služby na území České republiky. V České republice se nenachází žádné zařízení, které by nabízelo stejný nebo podobně ucelený program. Z tohoto důvodu nelze učinit žádné relevantní srovnání. Zařazení nelze provést, protože není známá unikátní rakouská metoda zahrnující sérii několika kombinovaných lékařských oborů.

Žalobkyně v podaném odvolání namítala, že ve FN Motol probíhala fyzioterapie, ergoterapie a logopedie, je proto evidentní, že i v České republice směřuje snažení podobným směrem.

Žalovaná v žalobou napadeném rozhodnutí zkopírovala názor prvostupňového správního orgánu k této námitce. Ten uvedl, že je vázán závazným právním názorem žalované vyjádřeným ve zrušujícím rozhodnutí ze dne 26. 2. 2025, dle kterého nelze přiznat náhradu nákladů, pokud se nejednalo o hrazenou službu na území České republiky.

Žalobkyně v podané žalobě namítá, že ve věci šlo o účelně vynaložené náklady, které přispěly ke snížení rizika nákladů, které by pojišťovna musela vynakládat v budoucnu. Žalobkyně uvedla, že městský soud v podobném případě rozhodoval v rozsudku ze dne 22. 11. 2023, č. j. 5 Ad 9/2020-103.

I v této části je rozhodnutí žalované nepřezkoumatelné. V žalobou napadeném rozhodnutí je sice konstatováno, že se v České republice nenachází žádné obdobné zařízení typu kliniky NoTube. Žalobkyně však v podaném odvolání tento názor nepřímo sporovala, když poukazovala na to, že i v České republice se standardně poskytuje fyzioterapie, ergoterapie a logopedie. Na tento názor již žalovaná nereagovala, když jen odcitovala, že prvostupňový správní orgán je vázán předchozím jejím rozhodnutím ze dne 26. 2. 2025. Je nutné přitom uvést, že městský soud v citovaném rozsudku sp. zn. 5 Ad 9/2020, na který poukazovala žalobkyně v podaném odvolání, uvedl, že „program poskytovaný v zařízení NoTube je poskytován v totožných odbornostech jako v ČR v případech léčby poruchy příjmu potravy u pacientů s dg. dysfagie, jako je tomu u žalobkyně. Tyto odbornosti přitom patří mezi zdravotní výkony hrazené ze zdravotního pojištění, resp. nejsou z hrazené péče vyloučeny. […] ačkoli české předpisy výslovně a přesně způsob léčby poskytovaný v léčebně terapeutickém programu v zařízení NoTube nestanoví, neboť definují toliko druhy léčení hrazené žalovanou a tomu odpovídající zdravotní výkony, na základě obvyklých výkladových zásad a v návaznosti na přezkum založený na objektivních a nediskriminačních kritériích, který zohledňuje všechny relevantní lékařské poznatky a dostupné vědecké údaje, lze dospět k závěru, že způsob léčení poskytovaný v zařízení NoTube odpovídá druhům léčení uvedeným na českém seznamu hrazených zdravotních služeb. Podmínku 1 Nařízení, tedy, že léčba poskytnutá žalobkyni v zařízení NoTube je léčbou v České republice hrazenou z veřejného zdravotního pojištění má soud za splněnou.“

Optikou uvedené citace rozsudku městského soudu rozsudku sp. zn. 5 Ad 9/2020 pak soud souhlasí s žalobkyní, že není zřejmé, proč by na rozhodnutí ve věci mělo mít vliv tvrzení prvostupňového správního orgánu, že poskytnuté služby klinikou NoTube nejsou fyzikálně-lékařským úkonem/zákrokem.

Žalovaná v žalobou napadeném rozhodnutí z předkládací zprávy prvostupňového správního orgánu uvedla následující:

K boduč. 7 Námitka odkazuje na propouštěcí zprávu FN Motol ze dne 11. 10. 2024, v níž je na str. 4 uvedeno: „V rámci logopedie bylo provedeno vyšetření polykacího aktu videofluoroskopií. Nález oproti FEESu z června je zlepšený. Větší problém je ve špatném sání. si je plně vědom toho, že v propouštěcí zprávě (oddíl průběh hospitalizace) je uvedeno, že zavedení se kontroly zvážit možnost zavedení PEGu“ a přímo doporučení od logopeda: “ke zvážení proto jistě zavedení Z našeho pohledu je v tuto chvíli plně indikováno zavedení PEG.“ SO 1. stupně PEG“.PEGu je v tuto chvíli plně indikováno. Ale urgence podstoupení tohoto výkonu ze zprávy nevyplývá, naopak v oddíle doporučení ohledně dalšího postupu uvádí: „dle následující

K boduč. 8 SO 1. stupně k tomuto uvádí, že zdravotní pojišťovna je povinna řídit se danými postupy a dodržovat zákony. Podmínky neodkladné péče ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákonač. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, nebyly v tomto případě naplněny. V tomto případě byla podána žádost o náhradu nákladů vynaložených na zdravotní služby poskytnuté v zahraničí a tato žádost tak byla také posouzena.

K boduč. 6 Právní zástupce tvrdí, že neodkladností ve smyslu aplikace nařízení EP a Rady (ES) č. 883/2004 je nutné rozumět nedostatek času na opatření souhlasu pojišťovny v zákonných lhůtách. SO 1. stupně k tomuto uvádí, že v nařízení EP a Rady (ES) č. 883/2004 žádná taková definice o neodkladné péči nefiguruje. Také nelze odkazovat na nedostatek času k opatření souhlasu pojišťovny. Z doložených dokladů vyplývá, že mezi propuštěním z FN Motol dne 11. 10. 2024 a nástupem na kliniku v Rakousku dne 11. 11. 2024 byl dostatečný prostor pro podání žádosti.

Soud zdůrazňuje, že uvedené tři odstavce bez úpravy přesně zkopíroval z žalobou napadeného rozhodnutí. První odstavec začínající „K boduč. 7“ je zcela nesrozumitelný. V tomto textu jsou věty, ve kterých chybí slova (PEGu je v tuto chvíli plně indikováno); nacházejí se v něm části, které jsou zjevně neukončené (SO 1. stupně PEG“), popř. slovosled je zaměněný. Dokonce žalovaná ani nezkopírovala celý text, který prvostupňový správní orgán ve své předkládací zprávě uvedl. Jak vyplývá ze správního spisu, poslední uvedená věta v předkládací zprávě pokračovala. Již výše městský soud uznal, že občasné chyby v psaném textu jsou pochopitelné, nicméně nelze akceptovat stav, kdy je text správního rozhodnutí (byť i v důsledků chyb v psaní) v podstatě nejednoznačný až nesrozumitelný.

V druhém odstavci začínajícím „K boduč. 8“ žalovaná, resp. prvostupňový správní orgán, rovněž dostatečně nereagují na námitky žalobkyně, která ve svém odvolání citovala konkrétní části lékařských zpráv, ze kterých dovozovala, že již po propuštění z FN Motol není předpokládáno žádné zlepšení v blízké době. Zároveň žalobkyně uváděla skutečnosti, ze kterých dovozovala, že mezi propuštěním z FN Motol a potvrzením termínu nástupu do rakouského Gratzu uplynulo pouhých šest dní, jednalo se o výjimečně uvolněný termín a na jiný by musela čekat až do ledna roku 2025, což u šesti měsíčního dítěte se vzácným genetickým syndromem bylo riskantní. Žalobkyně rovněž uvedla, že posouzení žádosti by bylo závislé na lékařském doporučení, na které nebylo možné čekat. Prvostupňový správní orgán uvedl pouze to, že nejsou naplněny podmínky neodkladné péče ve smyslu § 5 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách, aniž by však jakkoliv vysvětlil, proč je daný zákon pro posouzení podmínek ve smyslu čl. 20 nařízeníč. 883/2004 podstatný. Aplikovatelnost § 5 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách na posuzovanou věc není vysvětlena ani v posledním citovaném odstavci („K boduč. 6“), jelikož v něm je sice uvedeno, že nařízeníč. 883/2004 neobsahuje definici neodkladné péče, ale z toho neplyne, že je možné použít definici z českého zákona. To ostatně i žalobkyně sporovala v odvolací námitceč. VI. Souhlasila-li žalovaná s názorem prvostupňového správního orgánu, že mezi propuštěním z FN Motol a nástupem na kliniku NoTube uběhl měsíc, nijak tím nereaguje na tvrzení žalobkyně, že k faktickému potvrzení nástupu došlo pouze šest dní po propuštění z FN Motol.

Žalovaná až ve vyjádření k podané žalobě věcně argumentovala s žalobkyní uváděnými skutečnostmi stran neodkladnosti poskytnuté péče. K tomu je nutné zopakovat, že nedostatek správního rozhodnutí nelze zhojit až ve vyjádření k žalobě. Soud proto k této argumentaci nepřihlédl, jelikož jej měla žalovaná uvést již v žalobou napadeném rozhodnutí.

Soud uzavírá, že ohledně odvolacích námitek napadajících posouzení neodkladnosti je žalobou napadené rozhodnutí opět nepřezkoumatelné.

III. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

Z výše uvedených důvodů městský soud rozhodnutí žalované podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil pro nepřezkoumatelnost. Městský soud znovu zdůrazňuje, že povinnost správního orgánu reagovat na vznesené odvolací námitky je zásadní. Žalovaná tuto povinnost nedodržela ani v elementárním měřítku, když zcela ignorovala vznesené námitky a toliko uvedla, že se ztotožňuje s rozhodnutím prvostupňového správního orgánu. Žalovaná tak závažným způsobem porušila procesní práva žalobkyně na řádný proces, tím jí i v zásadě znemožnila soudní přezkum ve věci podstatných právních otázek a oddálila tím meritorní vyřešení věci. Shledá-li totiž správní soud názor správního orgánu na určité otázky nepřezkoumatelný, nemůže se k nim věcně vyjádřit jako první. Nezbývá mu než věc zrušit a vrátit žalovanému, aby nutnou úvahu uvedl. Přestože jsou správní soudy nadány principem plné jurisdikce, „v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu plní správní soud roli přezkumnou, nikoli nalézací; nemůže proto nahrazovat činnost, k níž je v první řadě povolán správní orgán“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2018, č. j. 5 As 182/2016-30). Úkolem správních soudů není nahrazovat úvahy správních orgánů a domýšlet za ně důvody jejich rozhodnutí (rozsudek NSS ze dne 2. 6. 2016, č. j. 7 As 267/2015-57). V rozsudku ze dne 16. 2. 2017, č. j. 9 As 211/2016-106, bod [27], Nejvyšší správní soud zdůraznil, že není „úkolem soudu, aby v případě přezkumu zákonnosti rozhodnutí správního orgánu dotvářel a domýšlel jeho odůvodnění. Tím by zcela popřel svou roli přezkumného orgánu, jehož řízení je založeno na rovnosti účastníků (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Nelze připustit, aby krajský soud ve svém rozsudku, místo přezkoumání správnosti rozhodnutí správního orgánu, vytvářel zcela nové myšlenkové úvahy, kterými úvahu správního orgánu nahradí.“ Odpověděl-li by tak městský soud věcně na většinu vznesených právních otázek, nepřístupně by tím vystoupil ze své role.

Žalovaná se v dalším řízení bude primárně zabývat námitkou překročení předmětu řízení s ohledem na rozsah odvolání proti prvnímu rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ze dne 20. 1. 2025. Následně bude řádně reagovat na námitky vznesené v odvolání a tyto v souladu se svou povinností plynoucí z § 68 odst. 3 správního řádu vypořádá. Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. jsou správní orgány v dalším řízení vázáni právním názorem vysloveným v tomto rozsudku.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Jelikož měla žalobkyně ve věci plný úspěch, náleží jí náhrada nákladů řízení. Tyto náklady představují náklady na soudní poplatek ve výši 3 000 Kč za podání žaloby a náhradu hotových výdajů advokáta. Odměna náleží celkem za 3 úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) vyhláškyč. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a za návrh ve věci samé (žaloba a replika k vyjádření žalované) ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby náleží zástupci žalobkyně mimosmluvní odměna ve výši 4 620 Kč [§ 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu], která se zvyšuje o 450 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K tomu se připočítává i sazba daně z přidané hodnoty. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení částku 21 405 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit žalobkyni k rukám jejího zástupce do 30 dní od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha dne 20. 2. 2026

Mgr. Gabriela Bašnáv.r. ⟪LB:lb_001⟫ předsedkyně senátu