Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.08.1992, sp. zn. 2 Cdo 10/92, ECLI:CZ:NS:1992:2.CDO.10.1992.1

Výrok o zrušení práva společného nájmu bytu, určení budoucího nájemce a povinnosti byt vyklidit v závislosti na bytové náhradě je nedělitelný. Jsou-li proto na základě podaného odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně důvody jen pro zrušení pouze některé části výroku rozsudku, je třeba zrušit celý výrok tohoto rozsudku.

Navrhovatelka se vůči odpůrci domáhala zrušení společného užívaného práva účastníků k družstevnímu bytu o 3 pokojích s příslušenstvím s tím, že výlučnou uživatelkou a členkou družstva se stane navrhovatelka a odpůrce bude povinen byt vyklidit do 15 dnů ode dne, co mu bude přidělen náhradní byt nebo poskytnuto náhradní ubytování.

Okresní soud v Blansku rozsudkem z 10. 9. 1991 zrušil společné užívací právo účastníků k výše označenému bytu, určil výlučným uživatelem a členem družstva odpůrce s tím, že právo navrhovatelky užívat byt zanikne právní mocí rozhodnutí příslušného orgánu o přidělení náhradního bytu nebo ubytování a že navrhovatelka je povinna byt vyklidit do 15 dnů ode dne, kdy jí bude vykonatelným rozhodnutím příslušného orgánu přidělen náhradní byt nebo ubytování. Soud také rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku podala navrhovatelka odvolání, směřující proti výroku, podle něhož uživatelem a členem družstva se stal odpůrce a dále do výroku o její povinnosti byt vyklidit do 15 dnů ode dne přidělení bytu nebo ubytování. V odvolacím řízení navrhovatelka změnila návrh tak, že se domáhala zrušení práva společného nájmu družstevního bytu o 3 pokojích a kuchyni s příslušenstvím s tím, že nájemcem bytu a členem družstva bude nadále navrhovatelka a odpůrce bude povinen se z bytu vystěhovat a byt vyklidit do 15 dnů ode dne, ke kterému bude zajištěno náhradní ubytování.

Krajský soud v Brně rozsudkem z 22. 1. 1992 jednak připustil změnu návrhu, jednak změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že “právo účastníků společného nájmu družstevního bytu zrušil” a “nájemcem bytu jako členem družstva” určil navrhovatelku; ve zbývajících výrocích rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání odpůrce, a to pouze proti výroku, pokud jím bylo rozhodnuto, že nájemcem bytu jako členem družstva bude nadále navrhovatelka. Důvod dovolání spatřoval v nesprávném právním posouzení [ § 241 odst. 2 písm. d) o.s.ř.]. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jím bylo rozhodnuto o tom, že nájemcem bytu jako členem družstva bude nadále navrhovatelka, zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí.

Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek odvolacího soudu (s výjimkou výroku o připuštění změny návrhu) a v tomto rozsahu věc mu vrátil k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí. Z odůvodnění:

Dovolání odpůrce nesměřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu, pokud jím bylo rozhodnuto o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu účastníků, ale napadalo výrok rozsudku jen pokud jím bylo určeno, že nájemcem bytu jako členem družstva bude navrhovatelka. Tyto výroky však nelze oddělovat a posuzovat je či rozhodovat o nich samostatně.

Z celkového pojetí úpravy zrušení společného nájmu bytu manželů podle ustanovení § 705 odst. 1 a § 705 odst. 2, věta druhá, o.z. a navazujícího ustanovení § 712 odst. 6 o.z., jímž se soud řídí při rozhodování o povinnosti vyklidit byt a o bytové náhradě, vyplývá, že jde o jeden z případů soudních sporů, kdy soud není vázán návrhem účastníků ( § 153 odst. 2 o.s.ř.) a kdy odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, směřující jen do určité části výroku rozsudku ve věci samé, má odkladný účinek i ve vztahu k té části rozsudečného výroku, jež výslovně nebyla odvoláním napadena ( § 206 odst. 2 o.s.ř.), neboť jde o spory, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Uvedená ustanovení vycházejí z potřeby umožnit soudu přizpůsobit rozhodnutí úpravě hmotného práva i v případech, kde by tomu jinak bránily návrhy účastníků, jimiž je soud obecně vázán. V případě podání odvolání směřujícího jen proti části rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto podle výše zmíněných ustanovení, je třeba, aby odvolací soud mohl komplexně přezkoumat rozsudek i nad meze odvolacích návrhů, protože z právního předpisu, tj. právě z ustanovení § 705 odst. 1 nebo § 705 odst. 2, věta druhá, a § 712 odst. 6 o.z. vyplývá určitý způsob vypořádání vztahů mezi účastníky [ § 212 odst. 1 písm. d) o.s.ř]. Je to odůvodněno tím, že soud není vázán návrhem na způsob vypořádání právního vztahu mezi účastníky a může určit nájemcem bytu jiného z účastníků, než je uveden v návrhu, a také může rozhodnout o jiné bytové náhradě, než je navrhována. Rovněž je třeba umožnit zamítnutí návrhu, kdyby v průběhu dalšího řízení vyšly najevo nové skutečnosti, jež by takové rozhodnutí odůvodňovaly, např. kdyby právo společného nájmu účastníků platně nevzniklo. V těchto případech nelze tedy oddělovat jednotlivé části výroku rozsudku a odvolací soud vycházeje z ustanovení § 212 odst. 1 písm. d) o.s.ř. přezkoumá celý výrok napadeného rozsudku.

V daném případě tedy odvolací soud postupoval správně, jestliže přezkoumával rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a zabýval se i částí výroku rozsudku o zrušení práva společného užívání družstevního bytu účastníků, i když navrhovatelka tento výrok výslovně svým odvoláním nenapadla a domáhala se jen změny další části výroku rozsudku soudu prvního stupně.

Z výše uvedených důvodů, s přihlédnutím k ustanovení § 242 odst. 2 písm. d) o.s.ř., i dovolací soud přezkoumal výrok rozsudku odvolacího soudu o zrušení práva společného nájmu bytu účastníků, i když dovolání nesměřovalo proti této části výroku, a také výrok o částečném zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení. Dovolacímu soudu však při vázanosti rozsahem a důvody dovolání ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. nepřísluší přezkoumávat správnost rozsudku odvolacího soudu v té části, jíž připustil změnu návrhu, neboť ta má povahu samostatného usnesení soudu nikoli ve věci samé ( § 211 a § 167 odst. 1 o.s.ř.) a dovoláním zůstala nedotčena.

Odvolací soud však pochybil, pokud rozhodl jen o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu a o určení navrhovatelky nájemcem bytu, jako členky družstva, a o ostatní části předmětu řízení, tj. o povinnosti odpůrce byt vyklidit, vázané na bytovou náhradu, rozhodl tak, že ve zbývajících výrocích se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí. Jestliže byly dány důvody k postupu podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a), odst. 2 o.s.ř. ve vztahu k části předmětu řízení, měl odvolací soud zrušit celý rozsudek soudu prvního stupně a v celém rozsahu věc tomuto soudu vrátit.

Uvedené pochybení odvolacího soudu představuje vadu řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé a ke které dovolací soud přihlíží, i když nebyla uplatněna v dovolacím řízení ( § 242 odst. 1, věta druhá, o.s.ř.). Proto byl napadený rozsudek (s výjimkou výroku o připuštění změny návrhu) jako nesprávný zrušen a věc byla vrácena krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení ( § 243b odst. 1, odst. 2, věta druhá, o.s.ř.) a k novému rozhodnutí, aniž se dovolací soud zabýval správností odvolacím soudem zaujatého právního názoru ve věci samé; o celém předmětu řízení bude totiž rozhodováno znovu. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení, tedy i dovolacího řízení ( § 243d odst. 1 o.s.ř.).